VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ D I P L O M O V Á P R Á C E

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ D I P L O M O V Á P R Á C E 2010 Petra Vránová

2 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Hlavní specializace: Mezinárodní obchod (Diplomová práce) Vypracovala: Bc. Petra Vránová Vedoucí práce: Ing. Vladimíra Khelerová, CSc.

3 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Praze dne 13. prosince podpis

4 Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce paní Ing. Vladimíře Khelerové, CSc. za její odborné vedení, cenné rady a připomínky.

5 Obsah ÚVOD TEORETICKÁ ČÁST SOCIÁLNÍ INTERAKCE Sociální percepce Sociální komunikace INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE Interkulturní kompetence, její rozvoj a trénink Některé bariéry úspěšné interkulturní komunikace KULTURNÍ DIMENZE A STANDARDY Kulturní dimenze podle Hofstedeho Kulturní dimenze porovnání Norska a České republiky Kulturní dimenze podle Fonse Trompenaarse Kulturní standardy podle Alexandra Thomase Kulturní standardy, dimenze a jejich omezení METODOLOGICKÁ ČÁST METODY VÝZKUMU A ZDROJE INFORMACÍ ZPŮSOBY DOTAZOVÁNÍ A CHARAKTERISTIKA RESPONDENTŮ LIMITY ZVOLENÉ METODIKY PRAKTICKÁ ČÁST ZÁKLADNÍ INFORMACE O NORSKU Obyvatelstvo Náboženství, úřední jazyk DĚJINY NORSKA EKONOMICKÝ PROFIL ZEMĚ Stát blahobytu skandinávský model KULTURNÍ STANDARDY NORSKA Z ČESKÉHO POHLEDU Neformální pracovní prostředí Vyváženost pracovního a soukromého života Tolerantní postoj imigrace Rovnost mužů a žen Dochvilnost, dodržování termínů a pravidel Konsenzus a dlouhý rozhodovací proces Budování vztahů na důvěře Hrdost na vše norské Význam kvality a postoje k životnímu prostředí Kultura jídla, vztah k alkoholu RADY A DOPORUČENÍ SHRNUTÍ A DALŠÍ TIPY ZÁVĚR...71 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ...73 LITERATURA ODBORNÉ ČLÁNKY INTERNETOVÉ ZDROJE SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK...78 PŘÍLOHY...79

6 Úvod Norsko je rozmanitá severská země evokující v lidech zpravidla nádhernou scenérii fjordů a hučící vodopády, ale i chladnou zimu, sníh a střídání dlouhých bílých dnů se zimní temnotou. Drsné přírodní podmínky udávaly krok místním obyvatelům až do dvacátého století, kdy se převážně živili lesnictvím, rolnictvím a rybolovem. Změna nastala až v průběhu minulého století, kdy jednak země prošla zásadní industrializací, jednak bylo v 70. letech 20. století objeveno ropné pole v Severním moři. Dnes se Norsko může díky bohatství přírodních zdrojů pochlubit řadou prvenství. V případě životní úrovně, úrovně bydlení, délky života či celkového zdraví obyvatel obsazuje země přední příčky světových žebříčků. Nepochybně k tomuto prvenství přispěly i hluboce zakořeněné hodnoty Norů. Solidarita, konsenzus, skromnost, poctivost a rovnoprávnost vyjadřují jejich nejdůležitější hodnotové preference, charakterizující norskou kulturu. Inspirací pro zkoumání interkulturních odlišností a následné zpracování této práce na téma byly pro mě dvě skutečnosti. Zaprvé se jednalo o zajímavé předměty s touto tematikou, které jsem během svého studia absolvovala. Konkrétně se jednalo o Mezinárodní obchodní jednání, Obchodní a diplomatický protokol a mimosemestrální kurz Interkulturní komunikace pro manažery. Podstatnou měrou mě ovlivnilo i absolvování předmětu Psychologie a sociologie řízení, díky kterému jsem přišla do styku s problematikou procesů sociální interakce a interkulturní komunikace. Druhá a možná ještě významnější skutečnost, která mě k napsání této práce motivovala, byl můj půlroční výměnný studijní pobyt v norském Oslu v roce Na univerzitě BI Norwegian School of Management jsem absolvovala předměty bezprostředně se týkající této tematiky, konkrétně se jednalo o kurzy Scandinavian Management, Business egotiation a Managing Workplace Diversity. Učila jsem se tak o skandinávské a norské kultuře přímo v prostředí této kultury. Během tohoto pobytu jsem tedy měla dostatečnou příležitost poznat nejvýraznější specifika a odlišnosti norské kultury. Hlavním cílem mé diplomové práce je identifikovat kulturní standardy Norska z českého pohledu. Tato práce by tak mohla posloužit zejména těm, kteří mají v úmyslu pobývat delší dobu v Norsku, ať již z pracovních nebo soukromých důvodů. Ocení ji zajisté i ti, kteří hodlají komunikovat s norskými partnery a budovat s nimi úspěšné obchodní vztahy, aniž by se chystali v Norsku pobývat

7 Má práce je rozčleněna do tří hlavních částí, na teoretickou, metodologickou a praktickou část. V první kapitole teoretické části se věnuji sociální interakci. Druhá kapitola popisuje interkulturní komunikaci a kompetenci včetně možnosti jejího rozvoje a tréninku. Uvádím rovněž některé bariéry interkulturní komunikace. Bližší porozumění problematice těchto procesů je nezbytné pro pochopení a správné použití kulturních standardů. Koncepce kulturních standardů a dimenzí podle tří významných autorů včetně kritiky jejich nedostatků jsou součástí třetí a stěžejní kapitoly teoretické části. V metodologické části popisuji hlavní zdroje informací, ze kterých jsem čerpala při vytváření norských kulturních standardů. Jako hlavní zdroje mi posloužily mé vlastní zkušenosti a realizované rozhovory. Součástí je také stručná charakteristika respondentů. Rovněž uvádím metody empirického výzkumu, které jsem za účelem zisku těchto informací použila. Závěrečná kapitola této části obsahuje i určitá omezení zvolené metodiky, včetně několika doporučení pro další případný výzkum norských kulturních standardů. V praktické části se nejdříve zaměřuji na základní geografické a demografické údaje. Následující kapitola stručně rekapituluje historii Norského království. Dále popisuji ekonomickou situaci země, v souvislosti s kterou zmiňuji i tzv. skandinávský model, který je pro tuto zemi charakteristický. Znalost těchto základních reálií je nezbytností pro pochopení zvláštností norské kultury, uvažování Norů a způsobu jejich jednání. Norové jsou navíc na svou zemi velmi hrdí, nevědomost obchodních partnerů v oblasti norských reálií, včetně neschopnosti od sebe odlišovat jednotlivé skandinávské země, tak rozhodně pozitivní reakce nevyvolá. Stěžejní část praktické části a také celé této práce tvoří kapitola 3.4 Kulturní standardy orska z českého pohledu. Jejich identifikace je hlavním cílem práce. Tyto standardy jsou obsahem deseti tematicky zaměřených podkapitol, které se vzájemně prolínají a jejichž důležitou součástí jsou příběhy, názory či výroky respondentů, doplněné o mé vlastní zkušenosti, mající původ ve vzájemné interakci Čechů a Norů. Praktická část je zakončena shrnutím nejdůležitějších charakteristik norské kultury, včetně užitečných rad a tipů pro úspěšnou pracovní spolupráci s norským partnerem

8 1 Teoretická část První kapitola této práce představuje teoretické východisko pro pochopení a správné použití kulturních standardů Norska. Nejdříve je potřeba blíže porozumět procesům sociální interakce, respektive sociální percepce a komunikace. Další kapitola se věnuje problematice interkulturní komunikace a kompetence, možnostem jejího rozvoje a tréninku. Nezbytné je zmínit také některé bariéry úspěšné interkulturní komunikace. Stěžejní kapitola teoretické části se zabývá koncepcí kulturních standardů a dimenzí podle tří významných autorů, včetně kritiky jejich nedostatků a omezení. 1.1 Sociální interakce Přirozenou součástí života každého člověka je kontakt s druhými lidmi, sociální styk. Vzájemné působení jednoho člověka a druhého jedince nebo skupiny označuje pojem sociální interakce. Východiskem a zároveň zásadní součástí sociální interakce je sociální percepce neboli vzájemné vnímání lidí. Sociální komunikace pak slouží jako nástroj sociální interakce pro sdělení různých informací či prožitků Sociální percepce Sociální percepce je nutným základem interakce a komunikace mezi lidmi. Obecně se jedná o proces, ve kterém lidé prostřednictvím svých smyslů přijímají z okolního prostředí informace, které pak zpracovávají, aby je mohli interpretovat. V rámci tohoto procesu dochází nejdříve k selekci přijímaných podnětů z okolí, kdy lidé odfiltrují méně důležité informace, a následně pak k jejich třídění za účelem lepší orientace v dané problematice. 2 Specifickým případem je interpersonální percepce, tedy vnímání i poznávání druhých lidí, kde se projevují především tři komponenty 3 : 1 Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol.: Interkulturní komunikace v řízení a podnikání. Praha: Management Press 2001, str. 8 2 Tamtéž, str. 9 3 Bedrnová, E., Nový, I. a kol.: Psychologie a sociologie řízení. Praha: Management Press 2009, str

9 a) Subjekt percepce b) Objekt percepce c) Situační kontext Subjekt percepce je ovlivněn při svém jednání jak faktory fyziologickými, tak psychologickými. Jedná se zejména o minulé zkušenosti, motivační zaměření jedince a jeho emocionální stav. Subjekt percepce je současně i objektem percepce, tedy osobou vnímanou, jejíž vnímání je ovlivněno především fyzickým vzhledem, verbálními a neverbálními projevy, sociálním postavením, ale také shodou s pozorovatelem v některých charakteristikách. Posledním komponentem interpersonální percepce je situační kontext, který doplňuje naše informace o objektu vnímání a ovlivňuje tak jejich interpretaci. Pro českou kulturu je charakteristický vysoký komunikační kontext, který tak přebírá velkou část sdělovaného obsahu. Proces sociální percepce je jednoznačně procesem subjektivním, jenž zahrnuje tři fáze 4 : 1. Pozorování určitých znaků druhého člověka. 2. Porovnávání pozorovaných znaků se svými vnitřními identifikačními pravidly s cílem vyvodit závěr o charakteristikách pozorovaného jedince. 3. Spojování vyvozené vlastnosti s dalšími charakteristikami pomocí vlastních asociačních pravidel. V průběhu tohoto procesu se však lidé nezřídka dopouštějí chyb při vnímání a následném hodnocení druhých. Mezi nejčastější percepční chyby patří 5 : Efekt pořadí, kdy jedinec podléhá prvnímu či naopak poslednímu dojmu o druhém. Haló-efekt, kdy se jedinec nechal příliš ovlivnit výrazným znakem druhého člověka a ten pak zabarvuje ostatní charakteristiky (v pozitivním či negativním dojmu). Stereotypizace, kdy jedinec připisuje určité vlastnosti druhým lidem na základě jejich přiřazení do určité sociální skupiny. Projekce, kdy jedinec promítá své vlastnosti na druhé. Efekt známosti, kdy jedinec lépe posuzuje známé lidi než ty, které nezná. 4 Bedrnová, E., Nový, I. a kol. (2009), str Tamtéž, str

10 Hornový efekt, kdy člověk hodnotí a vytváří si názor o druhém na základě informací z doslechu. Černobílé vidění, kdy jedinec hodnotí druhého jen na základě dobrých nebo špatných vlastností Sociální komunikace Sociální komunikace jednoduše znamená výměnu informací mezi lidmi, přičemž v jejím průběhu dochází ke vzájemnému ovlivňování komunikujících. Průběh komunikačního procesu popisuje řada komunikačních modelů. Přehledně vystihuje průběh komunikace základní komunikační trojúhelník, viz Obrázek 1. Komunikátor vysílá zprávu, přičemž volí vhodné komunikační prostředky. Do této zprávy se promítá jeho osobnost a sdělení tak nemusí být jednoznačné. Komunikant zprávu přijímá. Do vnímání také promítá svou osobnost, čímž nemusí přijmout zprávu v té podobě, ve které byla původně vyslána. Komuniké je pak sdělení, výrok nebo pocit, které komunikátor předává komunikantovi. Toto sdělení může mít verbální i neverbální podobu a nemusí být pokaždé jednoznačné. Jinak řečeno, v komunikačním procesu zpráva postupuje od toho, kdo ji vysílá, k příjemci. Nejdříve vysílající zprávu určitým způsobem kóduje. Příjemce ji následně dekóduje do jemu srozumitelné podoby. 6 Obrázek 1: Komunikační trojúhelník Komuniké (sdělení, výrok) Komunikátor (mluvčí) Komunikant (posluchač) Zdroj: Bedrnová, ový (2009), str. 176, vytvořeno autorkou 6 Bedrnová, E., Nový, I. a kol. (2009), str

11 Druhy komunikace V praxi rozlišujeme dva druhy komunikace, verbální a neverbální, které však od sebe nemůžeme oddělit. Podstatné není jen to, co sdělujeme, nýbrž i to, jakým způsobem něco sdělujeme, jak se při tom tváříme či gestikulujeme. everbálně člověk komunikuje prostřednictvím gest, doteků, pohybů, postojů, výrazů v obličeji, tónu řeči či pohledů očí. Naopak verbální komunikace využívá znakového systému, řeči a písma, který je dán konvencí. Zásadní není jen znalost lidí významů jednotlivých slov, ale také to, aby k nim měli podobný vztah a rovněž celou situaci chápali podobným způsobem. 7 Vzhledem ke skutečnosti, že se odesílatel sdělení a jeho příjemce navzájem ovlivňují, neexistuje tedy optimální, nezkreslený či nezdeformovaný přenos informací. Poruchy v komunikaci Poruchy v sociální komunikaci, označované zpravidla jako šumy, mohou být vnějšího (např. nadměrný hluk či chlad) nebo vnitřního rázu (např. bolest hlavy, emocionální vypětí) a to jak momentálního (fyzické, psychické poruchy), tak dlouhodobějšího (osobnostní poruchy) trvání. Vnitřní osobnostní faktory nejsou patrné na první pohled, a proto jsou z hlediska komunikačního procesu nejnebezpečnější. Problémy v sociální komunikaci jsou dále dány odlišnými zkušenostmi a vlastnostmi každého z nás, na základě kterých filtrujeme informace. Podle Smeltzera a Waltmana má každý člověk podobný filtr, v němž se odráží jeho znalosti, emoce, kultura, postoje, status či komunikační dovednosti. Celkovou atmosféru jednání mohou pak nepochybně ovlivnit vzájemné mezilidské vztahy. 8 Narušení komunikace vede v některých případech až ke vzniku konfliktů, kdy mají lidé sklon zpravidla k emocionálním reakcím na úkor racionálního jednání. Při mezinárodních jednáních může dojít ke konfliktním situacím především z důvodu rozdílných kulturních standardů obou partnerů, což pochopitelně zabraňuje následné spolupráci. 7 Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str Tamtéž, str

12 Efektivní komunikace Aby k výše zmíněným negativním jevům v průběhu komunikace nedocházelo v takové míře, je třeba respektovat určitá pravidla. Účastníci komunikace by měli především volit slova srozumitelná pro všechny zúčastněné a také se vzájemně respektovat. Jedině tak může dojít nejen k samotné výměně informací, ale i k ovlivnění dalšího jednání druhého partnera, což je rovněž cílem komunikace mezi lidmi. Nepostradatelným prvkem efektivní komunikace je zpětná vazba. Zpětná vazba umožňuje mluvčímu ověřit si, zda posluchač sdělení správně pochopil. Čím je rychlejší, tím lépe, neboť je tak možné ihned korigovat veškeré nejasnosti či nesprávné pochopení sdělované skutečnosti. 9 K efektivnější komunikaci dále přispívají rozvinuté komunikační dovednosti včetně pozitivního myšlení účastníků komunikace. Důležitá je také atmosféra důvěry, která komunikaci obecně usnadňuje a předchází špatnému porozumění sdělení či různému zkreslení. 10 S otázkou důvěry souvisí i schopnost aktivního naslouchání, které je významnou podmínkou efektivní komunikace a téměř eliminuje nesprávné porozumění. 1.2 Interkulturní komunikace Jak už je zmíněno výše, komunikace je důležitou součástí sociální interakce a má tedy zásadní význam při střetávání jednotlivých kultur. Dle autorů Nového a Schroll- Machl se tato komunikace v podmínkách kulturního střetu označuje jako interkulturní komunikace. 11 Jinak řečeno, interkulturní komunikace je vzájemná komunikace lidí pocházejících z odlišných kultur. Právě odlišnost jednotlivých kultur vede přirozeně k častějším nedorozuměním oproti komunikaci mezi příslušníky jedné kultury. Podle Hofstedeho zde hraje zásadní roli výchova. Již desetileté dítě má totiž vytvořeny základy svého hodnotového systému. Je to způsobeno tím, že děti pozorují a vnímají chování svých nejbližších a následně je napodobují. Hodnoty zla a dobra, normálnosti a nenormálnosti a mnohé další se pak postupem času hluboce zakoření. Není proto potom překvapivé, že lidé většinou považují 9 Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str Nový, I. a kol.: Interkulturální management. Praha: Grada Puplishing 1996, str Nový, I., Schroll-Machl, S.: Spolupráce přes hranice kultur. Praha: Management Press 2005, str

13 své kulturní vzorce za obecně platné a posuzují příslušníky z ostatních kultur právě na základě měřítka vlastních hodnot. 12 Hofstede upozorňuje na to, že to, zda dítě bude interkulturně vnímavé, je dáno především samotným přístupem jeho rodičů k příslušníkům z jiných kultur. Proto zdůrazňuje roli cestování a poznávání cizích zemí v průběhu dětství a zejména vyzdvihuje osvojení si alespoň jednoho cizího jazyka. 13 Znalost cizího jazyka je přirozeně stěžejní pro to, aby k interkulturní komunikaci mohlo vůbec dojít. V současnosti je lingua franca angličtina, která je nepostradatelná pro mezinárodní obchod, diplomacii a samotnou komunikaci v rámci nadnárodních společností. 14 Není ale jediným předpokladem pro porozumění jiným kulturám. Důležitá je také neverbální komunikace, tedy intenzita gestikulace, mimiky, doteků v různých kulturách apod. Nový a Schroll-Machl uvádějí ve své publikaci tři základní kroky pro dosažení úspěšné spolupráce při komunikaci s lidmi z cizích kultur 15 : 1. Cizí kulturu je zapotřebí dobře znát. Poznání druhé kultury a pochopení kulturních rozdílů je stěžejní předpoklad pro dobrou spolupráci partnerů. Aby však člověk mohl pochopit specifika cizí kultury, je třeba poznat nejdříve vlastní kulturu. Nejjednodušším metodickým nástrojem je využití kulturních standardů, tedy párového, relativního srovnání. 2. Cizí kulturu je zapotřebí respektovat. Vyvarovat se hodnotícím soudům z hlediska měřítka vlastní kultury a vzít v úvahu pouze odlišnosti cizí kultury je hlavní myšlenka tohoto kroku. Člověk nemusí přijmout odlišné hodnoty cizí kultury, stačí, když je bude respektovat. Každá kultura je pro své příslušníky zpravidla optimální, není však možné, aby člověk nadřazoval svou kulturu nad kulturu cizí. Lze srovnávat technologickou vyspělost zemí či jejich civilizační úroveň, kulturu jako takovou však s jinou porovnávat nemůžeme. Cizí kultura může být od té naší odlišná, nemůže být ale horší ani lepší než ta druhá. 12 Hofstede, G.: Cultures and Organizations. McGRAW-HILL Book Company Europe 1991, str Tamtéž, str Mirjaliisa, Ch.: Language matters in global communication. Journal of Business Communication, Vol. 44, No. 3: July Business Source Complete, EBSCOhost [cit ]. p. 1, p Nový, I. a kol. (2001), str

14 3. Učinění vstřícných kroků k cizí kultuře Nemusíme vynakládat mnoho úsilí nebo se vzdávat vlastní tváře, abychom se druhé straně zavděčili. To by nám na úctě v očích partnera určitě nepřidalo. Dostačující je vstřícný krok, malé úsilí, které nás moc nestojí, přičemž pro partnera znamená mnoho. Zdatnosti v interkulturní komunikaci se lze naučit. Také výše uvedený návod pro úspěšnou interkulturní komunikaci se zdá být prostý. Záleží však rovněž na předpokladech každého z nás. Člověk uzavřený vůči jiným kulturám, emocionálně nestabilní a nepříliš tolerující odlišné hodnoty bude tyto tři kroky naplňovat s mnohem větším úsilím Interkulturní kompetence, její rozvoj a trénink Interkulturní kompetence by měla být dnes nepostradatelnou výbavou každého, kdo se setkává s příslušníky cizích kultur. Příkladem je manažer mezinárodní společnosti, pracovník spolupracující s cizincem nebo účastník studijního výměnného pobytu. Autoři Nový a Schroll-Machl ve své publikaci uvádějí, že tato důležitá sociální kompetence prezentuje schopnost vstupovat do interkulturních či přímo multikulturních sociálních situací, schopnost pochopit je ve všech existujících kulturních dimenzích, schopnost přiměřeně je zvládat a v jejich kontextu úspěšně řešit věcné úkoly 16. Interkulturní učení může mít spontánní podobu, vycházející z osobní iniciativy shrnout si pro sebe kulturní odlišnosti nabyté při setkáních s cizinci, nebo podobu systematického interkulturního tréninku. Cílem obou přístupů je schopnost jak poznat a pochopit odlišnou kulturu, tak schopnost její integrace do vlastního kulturního rámce spolu s vlastní reflexí. 17 Obecně zahrnuje interkulturní učení čtyři fáze odpovídající rozvoji kompetence pracovníka. Jde o poznání a pochopení cizí kultury, jejích kulturních standardů, následné zvládnutí působení dvou různých kulturních vlivů a konečně zobecnění a vytvoření si různých taktik a strategií pro další kontakt s cizí kulturou. 18 Úspěšnost interkulturního jednání je mimo jiné závislá na řadě vlastností jednající osoby. Mezi nejdůležitější se uvádí schopnost této osoby vnímat zvláštnosti hostující 16 Cit. dle Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str Tamtéž, str Tamtéž, str

15 kultury, pochopit je a podle toho se chovat, avšak bez snižování významu vlastní identity. 19 Dle personalistického přístupu vykazuje interkulturně kompetentní osoba řadu charakteristických vlastností. Typickými faktory jsou empatie, tolerance nejednoznačnosti, pozitivní sebepojetí, optimismus, otevřenost, schopnost se učit, zaměřenost na cíl, trpělivost, schopnost nahlížet na způsob jednání z různých úhlů pohledu a brát na to ohled. 20 Při pobytu v zahraničí, v jiném kulturním prostředí, se u lidí zpravidla projevují negativně pociťované psychické jevy, tzv. kulturní šok, způsobený odlišnými představami jedince o dané kultuře od zjištěné skutečnosti v cizí zemi. Nevyrovnání se s kulturním šokem může vést jak k psychosomatickým potížím, tak k selhání v profesní rovině. Ke snížení dopadu těchto negativních jevů slouží interkulturní trénink. Jeho cílem je rozvoj sociálních dovedností, posílení samostatnosti a úspěšnosti ve vzájemné komunikaci a ve zvládání sociálních situací zajímavou a zábavnou formou 21. Dále by měl snížit nejistotu při interakci s cizí kulturou a podpořit schopnost vyjíždějícího zvládat stresové situace. Interkulturní trénink je považován mnoha autory za úspěšnou metodu. Jiní upozorňují na skutečnost, že řada těchto prováděných tréninků je jen plýtváním času, penězi a úsilím. Trénink by měl být proto veden s jasným záměrem, kompetentními školiteli, a poskytovat užitečné, spolehlivé a správné informace, relevantní situaci expatrianta. 22 Existuje několik faktorů ovlivňující výběr metody tréninku. Konkrétně záleží na míře rozdílnosti mezi původní a novou kulturou (kulturní vzdálenost), stupni požadované interakce v hostující kultuře či dostupnosti tréninkových metod. 23 Odborníci v této oblasti diskutují, zda je interkulturní příprava efektivnější před odjezdem do zahraničí nebo až po příjezdu do hostující země. Obě dvě varianty mají své výhody. 19 Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str Tamtéž, str Nový, I. a kol. (1996), str Kupka, B., Everett, A. M., Cathro, V.: Home alone and often unprepared intercultural communication training for expatriated partners in German M Cs. International Journal of Human Resource Management. Vol. 19, No. 10: October Business Source Complete, EBSCOhost [cit ]. p Van den Anker, B. J. L.: Cross-cultural training: a waste of time, money and effort?[cit.: ]. Dostupné na: -

16 Předodjezdová příprava zvyšuje pravděpodobnost, že bude mít vyjíždějící pracovník realističtější očekávání, zatímco trénink po příjezdu umožňuje cílit na konkrétně vzniklé problémové situace. 24 V závislosti na sledovaném cíli může mít interkulturní trénink následující podobu: 25 a) Trénink zaměřený na zprostředkování informací Tato forma přípravy předává účastníkům informace jednak prostřednictvím přednášek, různých písemných materiálů, grafických znázornění, tak na základě osobních zkušeností pracovníků, kteří se už s tamním prostředím seznámili. Účastníci se tak dozvědí nejen o základních politických, ekonomických či sociálních faktech o dané zemi, ale i například o způsobu trávení volného času, otázce bydlení i interakce s druhými pracovníky. Jedním z nových a současně zábavných způsobů zprostředkování informací účastníkům je využití filmů. Tato forma školení navíc intenzivně působí na diváka prostřednictvím emocí a silných dojmů (naděje, sny, strach), které přispívají k delšímu uchování si informací ve srovnání s jinými médii. Největším přínosem je simulace přirozeného pozorovacího procesu. Na druhé straně je také film nástrojem, jenž posiluje vytváření si stereotypů o příslušné kultuře. 26 Tato forma tréninku by měla poskytovat jednoznačné, konkrétní, zapamatovatelné informace, snižující prvotní obavy a nejistotu z nového prostředí. Nevýhodou je naopak její výlučně informativní charakter bez možnosti osobního prožitku a zkušenosti. b) Trénink kulturně orientovaný Rozhodujícím cílem této přípravy je demonstrace typického jednání příslušníků cizí kultury, konkrétně jaké sdílejí sociální hodnoty, jakým způsobem projevují svůj souhlas či nesouhlas nebo jak řeší konfliktní situace. Na rozdíl tedy od předchozí formy tréninku zde není cílem jen pouhé předání informací účastníkům, nýbrž i jejich aktivnější zapojení 24 Foley, M.: How effective is intercultural training? [cit.: ]. Dostupné na: 25 Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str Cardon, P. W.: Using films to learn about the nature of cross-cultural stereotypes in intercultural business communication courses. Business Communication Quarterly, Vol. 73, No. 2: June Business Source Complete, EBSCOhost [cit ]. p

17 spojené s osobním prožitkem. Hlavním nástrojem je rozbor případových studií, jejich komentování a odůvodnění s následnou diskusí. Velkým přínosem je přítomnost příslušníka cizí kultury, který v průběhu podává vysvětlení a zpětnou vazbu. Vzhledem k interaktivnější formě tréninku představuje tento program vysoké nároky na kompetenci a odborné vzdělání trenérů, především psychologické a sociologické. Nepostradatelná je ale samozřejmě i ochota účastníků se na tomto programu aktivně podílet. c) Trénink zaměřený na komunikaci a interakci Tento program je určen především pro vyjíždějící pracovníky mezinárodního obchodu. Příprava je totiž zaměřena zejména na verbální a neverbální komunikaci při osobním setkání. Za tímto účelem se účastníci kursu osobně setkávají s cizími příslušníky, kteří simulují různé sociální situace. Tento dobře strukturovaný interkulturní styk je následně analyzován spolu s vysvětlením případných nedorozumění nebo chyb. Samozřejmostí pří této přípravě je výborná jazyková vybavenost účastníků kursu. d) Jazyková vybavenost Jak už je zmíněno výše, základní podmínkou samotné komunikace s příslušníky jiné kultury je jazyková vybavenost expatriantů. Hofstede zdůrazňuje znalost alespoň jednoho cizího jazyka, aby mohlo vůbec dojít k mezikulturnímu porozumění. 27 Světový jazyk, především angličtina, hraje na mezinárodním poli klíčovou úlohu. K interkulturní kompetenci člověka však pouhá jazyková znalost nestačí, měl by se rovněž naučit být vnímavý vůči jednajícímu z druhé kultury. 28 e) Trénink spolupráce mezinárodních pracovních týmů V dnešní době nejsou multikulturní pracovní týmy v mezinárodních společnostech žádnou výjimkou, spíše naopak, přičemž neznalost kultury svých týmových spolupracovníků vede k řadě nedorozumění či nepochopení. Rozvoj týmové spolupráce těchto týmů tak patří k nejnovějším tréninkovým cílům. Snahou je, aby jednotliví členové alespoň do určité míry respektovali kulturní standardy ostatních kultur a mohlo tak dojít k harmonizovanému rozvoji týmu. 27 Hofstede, G. (1991), str Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str

18 Tato metoda je založena na reálných situacích a konfliktech, které mezi sebou mají obě strany. Využití reálných problémových situací namísto čistě modelových skýtá řadu rizik a vyžaduje proto ochotu samotných účastníků otevřeně mluvit o problémech celé skupiny, usilovat o dosažení pracovních cílů a v neposlední řadě důvěřovat svým trenérům. 29 f) Kulturní asimilátor Kulturní asimilátor je výcvikový program, který vymysleli Fiedler a Triandis v roce Program kombinuje informace, výklad, včetně rozboru interkulturní kompetence jeho účastníků. Konkrétně je v rámci tohoto programu zahrnuto na sto kratších popisů možných situací interkulturního setkání. Účastníkovi tréninku jsou předkládány čtyři varianty situací, které má za úkol posoudit a vybrat z nich jednu správnou. Účastník se navíc hned dozví správnou odpověď, včetně odůvodnění nesprávnosti zbylých tří variant. Výhoda této metody spočívá v její časové nenáročnosti a lehké použitelnosti pro účastníka. Díky tomu, že se tento program velmi osvědčil, existuje dnes celá řada podobných programů určených manažerům, obchodníkům i studentům. Nejlepšího výsledku tohoto programu je však dosaženo při kombinaci s výše zmíněnými tréninkovými postupy. 30 Trénink navíc zvyšuje vnímavost člověka při komunikaci s příslušníky z cizí kultury, což je zásadní pro rozvoj jeho interkulturní kompetence. Poukazováno je i na dlouhodobý efekt tohoto tréninkového přístupu ěkteré bariéry úspěšné interkulturní komunikace Závažnou bariérou úspěšné interkulturní komunikace mohou být stereotypy a předsudky. Podobně nadřazování vlastních kulturních hodnot a norem nad hodnoty a normy příslušníka druhé kultury, namísto hledání toho, co oba sbližuje, vede k neúspěšné spolupráci. Pro pochopení následující kapitoly i celé praktické části je tak nezbytné si tyto základní pojmy objasnit. 29 Nový, I. a kol. (1996), str Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str Nový, I. a kol. (1996), str

19 Stereotypy a předsudky Stereotypy a předsudky mají podobný psychologický základ. Jedná se o určité představy, mínění, názory o jiných skupinách či jednotlivcích, které jsou přenášeny z generace na generaci a jsou jen těžko změnitelné. Tyto názory a postoje tedy nejsou výsledkem osobní zkušenosti jedince. 32 Každý z nás má určitě nějakou představu o příslušnících jiného národa, i když se s nimi třeba dosud ani nesetkal. Konkrétním příkladem českých stereotypů bývá naše domněnka, že Španělé jsou hluční a nespolehliví, Němci pilní a přesní, naproti tomu Francouzům přisuzujeme zpravidla galantnost a vždy elegantní vzhled. Stereotypy a předsudky považujeme tedy za určité zjednodušení našich představ o druhých, obsahující zevšeobecňující neověřené hodnocení, jež jsou charakteristické vysokou stabilitou. Lidé tak hodnotí všechny příslušníky jednoho národa, aniž by posuzovali každého jednotlivce zvlášť. Zatímco stereotypy vyjadřují většinou neutrální nebo dokonce pozitivní názory či postoje vůči druhým, předsudky obsahují mnoho hodnotících a zpravidla negativních soudů. Odborníci zastávají názor, že se předsudky začínají objevovat po čtvrtém roce dítěte. Velký vliv na jejich vznik má tak pravděpodobně rodinná výchova dítěte. Vliv můžou mít ale také různé politické či náboženské ideologie. Vysoká stabilita předsudků je příčinou jejich obtížné změnitelnosti, což je také důvodem pro selhání řady programů zaměřených na multikulturní výchovu dětí ve školách s cílem snížit jejich rasové předsudky. 33 Navzdory výše uvedenému nelze předsudky ani stereotypy odsuzovat. Mají pro každého z nás také pozitivní efekt. Umožňují nám orientovat se ve složitém multikulturním světě, uvědomit si odlišnosti mezi lidmi a naši příslušnost k pozitivně hodnocené sociální skupině. 34 Kultura S pojmem kultura pracuje řada vědních disciplín, přičemž každá z nich kulturu definuje trochu jinak. Svou vlastní kulturu má každý sociální celek každá společnost, sociální skupina i sociální organizace. 35 Definic kultury existuje proto mnoho. 32 Průcha, Jan.: Interkulturní psychologie. Praha: Portál 2004, str Průcha, J. (2004), str Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str Nový, I. a kol. (1996), str

20 Společná přesvědčení, hodnotové preference a zvyklosti jednání umožňují lidem podobně vnímat, interpretovat a následně se orientovat ve světě kolem nás. 36 Prakticky se tak člověk může spolehnout na to, že jeho okolí, pocházející ze stejné kultury, má podobný náhled na svět jako on sám a není proto třeba při běžné vzájemné interakci žádného dodatečného vysvětlování. Podobně to vidí i Nový a Schroll-Machl, kteří definují kulturu pomocí orientačního systému jako nositele významů pro určitý národ, společnost, skupinu nebo organizaci. Významy neboli relevantní hodnoty, normy, přesvědčení a pravidla chování nejsou podle nich vrozené, nýbrž naučené. Dále zdůrazňují nutnost vnitřního osvojení si tohoto kulturně specifického orientačního systému. Jen tak totiž jedinec dokáže žít v jeho vlastní společnosti bez konfliktů a být pro ni prospěšný. 37 Podle Zamykalové představuje kultura určitou soudržnost lidí. Kultura není jen souhrn materiálních a ideových produktů dané společnosti, ale také mezigeneračně předávaný vzorec významů, který je možno nalézt v symbolech, prostředcích komunikace, jimiž může být jakýkoli objekt, vlastnost, událost nebo vztah. 38 Důležité je, aby lidé ani nepomíjeli rozdíly mezi vlastní a cizí kulturou, ani se nesnažili druhou kulturu napodobovat. Poměrně podrobnou definici uvádí Velký sociologický slovník 39 : Kultura je souhrn prostředků a mechanismů specificky lidské adaptace k vnějšímu prostředí. Představuje program činnosti jednotlivců a skupin, který je fixovaný sociokulturními stereotypy a předávaný prostřednictvím kulturního dědictví. Kultura vystupuje v podobě a) výtvorů lidské práce, b) sociokulturních regulativů (norem, hodnot, kulturních vzorců), c) idejí (kognitivních systémů), d) institucí organizujících lidské chování. V souvislosti s pojmem kultura je často zmiňován i pojem kulturní vzorce. Nejvýstižněji popisuje kulturní vzorce opět Velký sociologický slovník. Kulturní vzorec je systém forem chování, hodnot a norem charakteristický pro danou společnost, který je obecně přijímán a napodobován, vstupuje do procesu socializace jedinců, reprodukuje se v kulturních výtvorech a stabilizuje se ve zvycích a obyčejích. 40 Jedná se tedy o určitý 36 Bedrnová, E., Nový, I. a kol. (2009), str Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str Cit. dle Zamykalová, Miroslava: Mezinárodní obchodní jednání. Praha: Professional Publishing 2003, str Cit. dle Linhart, J.: Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum 1996, str Tamtéž, str

21 rámec, jenž ovlivňuje každého jednotlivce v dané společnosti. Tyto vzorce však nejsou neměnné, ale odvíjejí se od ekonomických a sociálních podmínek života ve společnosti. 41 V případě, že dochází k dlouhodobému kontaktu či ke střetu dvou nebo více kultur současně, mluvíme o sociálním procesu, akulturaci. Zahrnuje přejímání prvků jedné kultury od druhé, včetně vylučování jiných prvků nebo jejich přetváření Kulturní dimenze a standardy Pracovníci mířící do odlišné kulturní země za svým obchodním partnerem do zahraničí nemají zpravidla příliš času na to, aby mohli nastudovat jednotlivé odlišnosti či zvláštnosti kultury země svého zahraničního partnera. K velké úspoře času i celkových nákladů tak přispělo vytvoření určitých kritérií, prostřednictvím kterých je možné srozumitelně a přehledně poukázat na zásadní odlišnosti jednotlivých kultur a národů. Kritéria ukazují především na odlišnosti, jež podstatně pozměňují interpersonální percepci a komunikaci, které, jak již bylo zmíněno v předchozí části, mohou významně ovlivnit to, zda si tito pracovníci vzájemně porozumí a zda dojde ke společnému pracovnímu úspěchu. Nezbytností je, aby bylo možné tyto rozdíly měřit a vzájemně porovnávat. 43 V odborné literatuře jsou obvykle popisovány dva přístupy kulturní standardy a kulturní dimenze. Kulturní standardy charakterizuje Nový pomocí následujících pěti znaků 44 : Jedná se o styl vnímání, uvažování, hodnocení či jednání, které sociální prostředí dané kultury pokládá za obvyklé, typické a závazné pro sebe i pro ostatní. Těmito standardy se řídí, reguluje i posuzuje jednání vlastní i jednání ostatních. Jsou regulační funkcí v různých situacích a při jednáních s druhými lidmi. Existuje určitá toleranční zóna, kde se může tato regulace chování pohybovat. 41 Bedrnová, E., Nový, I. a kol. (2009), str Průcha, J. (2004) Str Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001) str Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str

22 Chování, které překračuje meze této zóny, je příslušníky dané kultury zavrhováno a sankciováno. Identifikace kulturních standardů je možná za pomocí analýzy typických tzv. kritických interakčních situací. Těmito situacemi se myslí nápadné, zvláštní znaky při jednání anebo rozdíly zamezující porozumění chování druhé strany při střetu dvou kultur. Za tímto účelem se zpravidla používá metody dotazování. Dotazovaní mohou mít zkušenosti z výměnných studijních pobytů, služebních zahraničních cest či z jiných zahraničních setkání. Z nashromážděných odpovědí od velkého množství respondentů následně vyvodí odborníci na obě sledované kultury pomocí srovnávací analýzy kulturní standardy. Tyto standardy nám neposkytnou vyčerpávající informace o dané kultuře, spíše napomáhají tomu, abychom se v cizí kultuře zorientovali a pochopili, proč partner jedná tak, jak jedná. 45 Přístup kulturních dimenzí má poněkud odlišnou vypovídací hodnotu. Na rozdíl od kulturních standardů je tento model univerzálnější, neboť umožňuje porovnávat více různých kultur současně. Konkrétně se jedná o určité škály s krajními póly, které označují extrémní vlastnosti. 46 Omezením a dalším porovnáním obou přístupů se tato práce bude zabývat v další části. Přes odlišnosti kulturních standardů a dimenzí sledují oba tyto přístupy společný cíl, a to úspěšnou spolupráci se zahraničním partnerem. Tohoto cíle lze dosáhnout pouze za předpokladu poznání své i odlišné kultury, pochopení a respektování těchto kulturních rozdílů, aniž by současně docházelo k podřízení nebo naopak dominanci jedné kultury vůči druhé. Jiný pohled na problematiku poskytuje Průcha, který se zaobírá interkulturními rozdíly v hodnotách. Pojem hodnota lze charakterizovat jako skutečnost, které jedinec přisuzuje určitý význam a důležitost. Tento význam odráží jak objektivní tak subjektivní smysl. Každý člověk má osobní hodnoty hierarchicky uspořádány podle důležitosti do tzv. systému hodnot. Systém hodnot má významný vliv na jednání člověka a jeho veškerou činnost, přičemž hodnotou pro každého člověka může být něco jiného a prakticky 45 Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str

23 se může jednat o cokoliv. Za obecně platné hodnoty se obyčejně považuje zdraví, rodina, přátelství, láska, společenské postavení, úspěch, práce či vzdělání apod. 47 Existuje mnoho empirických výzkumů na komparaci hodnot, asi nejznámější srovnávací výzkum je však spjat s osobou Geerta Hofstedeho Kulturní dimenze podle Hofstedeho Nizozemský vědec profesor Geert Hofstede je autorem řady studií a rozsáhlých srovnávacích výzkumů hodnot. Provedl asi nejkomplexnější studii o tom, jak jsou hodnoty na pracovišti ovlivněny kulturou. Od konce šedesátých do počátku sedmdesátých let pracoval pro mezinárodní společnost IBM, kde prostřednictvím dotazníků sbíral, a následně analyzoval data od více než sto tisíc pracovníků z více než sedmdesáti zemí. Nejdříve jeho analýza zahrnovala 40 zemí, kterou následně rozšířil na 50 zemí a 3 regiony. Na počátku tohoto tisíciletí publikoval Hofstede hodnoty pro 74 zemí a regionů. 48 Na základě zjištěných výsledků odvodil čtyři dimenze národní kultury: Power Distance mocenský odstup (PDI) Individualism individualismus (IDV) Masculinity maskulinita (MAS) Uncertainty Avoidance vyhýbání se nejistotě (UAI) Zmíněné dimenze vyjadřují kulturní odlišnosti jednotlivých zemí. Je možné je měřit a tedy vyjádřit kvantitativně. Na základě dalších výzkumů a ve spolupráci s čínskými zaměstnanci a manažery přidal Hofstede ještě pátou dimenzi, vyjádřenou u 23 zemí 49 : Long-Term Orientation dlouhodobá orientace (LTO) V dalších studiích zahrnul do svých výzkumů i jiné objekty zkoumání než pouze zaměstnance společnosti IBM, a to studenty, piloty nebo spotřebitele. Typickým zobrazením je model, kde je každá země popsána indexy pro jednotlivou dimenzi (viz Obrázek 2). Nyní jednotlivé dimenze představím blíže: 47 Průcha, J. (2004), str Kulturní dimenze podle G. Hofstedeho. [online]. [cit ]. Dostupné na: 49 Tamtéž

24 Mocenský odstup (PDI) Vyjadřuje míru, v níž instituce, organizace a obyvatelé v zemi tolerují, že moc je rozdělena nerovnoměrně. Nerovné rozdělení moci se projevuje mocenskou distancí v hierarchii řízení, například mezi vedoucími pracovníky a jejich podřízenými či mezi učiteli a žáky. Distancí se myslí především subjektivně vnímaná a tolerovaná vzdálenost. V zemích s nízkou hodnotou PDI je omezená závislost podřízených na svých vedoucích a spíše je upřednostňována vzájemná konzultace. Příkladem zemí s malým mocenským odstupem jsou Rakousko, Dánsko nebo Nový Zéland. Naopak pro země s vysokou hodnotou PDI je typická hierarchizovaná společnost, formální vztahy a strmá organizační struktura. 50 Míra individualismu (IDV) Obecně vyjadřuje tato dimenze míru závislosti jednotlivce na skupině. Individualistické společnosti jsou takové, v nichž jsou relativně volné vazby jedinců na skupinu a kde je kladen důraz na osobní svobodu, nezávislost jednotlivce. Kolektivismus je naopak příznačný pro společnosti, ve kterých jsou lidé od narození integrováni do silných, soudržných sociálních skupin, které je na oplátku za jejich věrnost ochraňují. 51 Podle Hofstedeho existuje silný vztah mezi národním bohatstvím země a stupněm individualismu této kultury. Typickým příkladem individualistických kultur je USA, Austrálie, Německo i Norsko. Naopak mezi kolektivistické kultury se řadí Guatemala, Ekvádor či kultury asijské. 52 Maskulinita (MAS) Pro maskulinní společnost je charakteristická zřetelná odlišnost sociální role mužů a žen, zatímco ve femininní kultuře se tyto role překrývají. Mezi maskulinní hodnoty patří průbojnost, orientace na výkon, materiální bohatství či úspěch. Femininní hodnoty jsou solidarita, tolerance nebo také orientace na sociální vztahy. Nositelem obou hodnot mohou být jak ženy, tak muži, neboť rozhodující je intenzita prosazování těchto hodnot ve společnosti. 53 Představitelé maskulinních kultur jsou Japonsko, Německo či USA. Na opačné straně jsou jednoznačně zastoupeny země Skandinávského poloostrova. 50 Průcha, J. (2004), str Hofstede, G. (1991), str Tamtéž, str Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str

25 Snaha vyhnout se nejistotě (UAI) Spočívá v rozsahu, v jakém se příslušníci kultury cítí být ohroženi nejistými, neznámými a předem nevypočitatelnými situacemi. Dimenze vystihuje, v jaké míře vadí lidem určité kultury podstupovat riziko a nejistotu, neboli zda se nejistým situacím snaží vyhýbat a učinit vše proto, aby riziko selhání bylo minimální nebo dokonce žádné. Tento krajní extrém nejlépe vystihuje německá kultura a japonská kultura. Na opačném pólu jsou především latinskoamerické kultury. 54 Dlouhodobá orientace (LTO) Pátá a současně poslední Hofstedeho dimenze je založena na konfuciánském učení a vyjadřuje orientaci kultury na krátkodobé nebo dlouhodobé cíle. V krátkodobě orientované společnosti je kladen důraz na okamžité výsledky a na činnosti přinášející krátkodobé efekty. V dlouhodobě orientovaných společnostech je vyzdvihována především vytrvalost a ochota podřizovat se ve prospěch dlouhodobých výsledků a cílů. Evropské země jsou příkladem krátkodobé orientace, asijské země pak kultur orientovaných dlouhodobě. 55 Níže jsou jednotlivé dimenze Norska zaznamenány pro přehlednost v grafické podobě spolu s USA, Německem a Japonskem jako se třemi Hofstedem nejčastěji uváděnými typickými představiteli kultur, viz Obrázek Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str Hofstede, G. (1991), str

26 Obrázek 2: Kulturní dimenze podle Hofstedeho, orsko a svět Zdroj: Obrázek 3: Kulturní dimenze podle Hofstedeho, orsko a ČR Zdroj:

27 Kulturní dimenze porovnání orska a České republiky Kulturní dimenze Norska lze nejlépe popsat a pochopit prostřednictvím porovnání jednotlivých hodnot indexů s indexy naší vlastní kultury. Abychom norské hodnoty mohli charakterizovat, je zapotřebí nejdříve poznat hodnoty vlastní, české kultury. Na Obrázku 3 jsou uvedeny kulturní dimenze Norska v porovnání s Českou republikou. Tabulka 1: Kulturní dimenze, orsko a ČR Země Kulturní dimenze PDI IDV MAS UAI LTO Česká republika orsko Zdroj: Zdroj: Z výše uvedené tabulky lze vypozorovat, že hodnoty indexů pro ČR jsou až na dlouhodobou orientaci (LTO) relativně vyrovnané. Dimenze Mocenský odstup, Individualismus a Maskulinita vykazují mírně nadprůměrné hodnoty. V praxi to znamená, že Češi spíše tolerují nerovnoměrné rozdělení moci v zemi, což se projevuje hierarchizací společnosti, upřednostňováním formálních vztahů před neformálními a strmější organizační strukturou. Češi jsou dále méně závislejší na skupině a upřednostňují maskulinní hodnoty. Z tabulky dále vyplývá, že se Češi snaží vyhýbat rizikovým či nejistým situacím, což ukazuje vyšší hodnota dimenze UAI (74). Dimenze Dlouhodobá orientace jasně ukazuje na to, že je česká společnost krátkodobě orientovaná. Znamená to, že Češi kladou důraz na činnosti přinášející krátkodobé výsledky. Hodnoty norských indexů jsou oproti těm našim zřetelněji vyhraněné. Norsko vykazuje skoro dvakrát nižší hodnotu dimenze Mocenský odstup. Norsko jako země s nízkou hodnotou PDI je typické omezenou závislostí podřízených na svých vedoucích, neformálnějšími vztahy na pracovišti a upřednostňováním vzájemných konzultací. Z tabulky je dále patrné, že Norsko je individualistickou společností, kde kladou jednotlivci důraz na osobní svobodu a zájmy. Markantní a zásadní rozdíl mezi porovnávanými kulturami je v případě dimenze Maskulinita. Norsko je typickým představitelem femininní kultury, což dokazuje velmi nízká hodnota indexu MAS (8). Charakteristická je pro ně orientace na sociální vztahy, skromnost, solidaritu či toleranci. V případě dimenze Snaha vyhnout se nejistotě se jedná přesně o průměrnou hodnotu a

28 v porovnání s ČR Norové podstupují větší nejistotu i případné riziko. Poslední dimenze se v obou kulturách příliš neodlišuje. Norská kultura je rovněž krátkodobě orientovaná Kulturní dimenze podle Fonse Trompenaarse Fonse Trompenaars navázal na model Hofstedeho, Edwarda T. Halla a dalších autorů a identifikoval dimenze, které usilují o hlubší analýzu chování, jednání či uvažování příslušníků jednotlivých kultur. Trompenaars uvádí tři základní oblasti lidského života, kde vznikají kulturní rozdíly 56 : vztah lidí k druhým lidem, jejich vztah k času, vztah k přírodě. V rámci těchto oblastí Trompenaars dále definoval sedm kulturních dimenzí, z kterých lze vyvodit nejen pravděpodobné chování zahraničního partnera, nýbrž i doporučení vedoucí k lepší vzájemné komunikaci a celkové spolupráci. 57 Vztah k druhým lidem V rámci této oblasti odvodil Trompenaars následujících pět dimenzí, prostřednictvím kterých lze popsat vzájemný postoj k druhým lidem. První dimenze kolektivismus/individualismus je popsána víceméně stejně, jako ji popsal Hofstede. Jde tedy ve zkratce o míru závislosti jednotlivce na skupině. Druhou dimenzi tvoří univerzalismus/partikularismus, která vyjadřuje do jaké míry je v dané společnosti požadováno dodržování pravidel. V univerzalisticky zaměřených kulturách se lidé orientují na přísné respektování pravidel bez ohledu na jiné okolnosti, neboť v této společnosti platí jen jedna pravda a se všemi lidmi se zachází stejně. Naopak partikulární přístup připouští více úhlů pohledu na pravdu i specifické okolnosti a klade tak důraz na osobní pojetí a individuálně orientované sociální vztahy. 58 eutrální/emocionální dimenze popisuje, do jaké míry se připouští v určité kultuře vyjádření silných emocí na veřejnosti. Neutrální kultury upřednostňují racionalitu, rozvážnost, kontrolu nad svými emocemi a věcnou argumentaci při jednáních. 56 Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str Tamtéž, str Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str

29 Emocionální kultury akceptují spontánní vyjádření pocitů. Rovněž při jednáních připouští tyto kultury emocionální projevy vzteku, radosti nebo obav. 59 Difúzní/specifická dimenze vystihuje, jak moc určitá kultura odděluje soukromý a pracovní život. Specifické kultury oddělují striktně pracovní záležitosti od těch soukromých. Lidé se zpravidla stýkají jen v určitých sférách života, v práci, ve škole nebo na nějakém sportovním kroužku. Také je pro ně typická malá soukromá a naopak velká veřejná zóna. Difúzní kultury obě záležitosti směšují. Poznání obchodního partnera i v dalších oblastech jeho života je v těchto kulturách zpravidla podmínkou pro úspěšný obchodní vztah. Američané jsou obecně považováni za kulturu specifickou a Evropané za difúzní. 60 Poslední dimenzí této oblasti je otázka dosaženého/připisovaného statutu. Zatímco některé kultury oceňují status jedince na základě jeho úspěchu v činnosti, kterou vykonává (dosažený status), jiné přisuzují status jedince díky jeho věku, titulu, nebo společenskému postavení. 61 Vztah k času Z hlediska postoje k času rozlišuje Trompenaars následný/souběžný vztah. Příslušníci kultury s následným přístupem vnímají čas jako sérii na sebe navazujících událostí, které se nepřekrývají. Jedna událost tedy střídá druhou. Pro tyto kultury tak hraje významnou roli pevný časový rozvrh a plánování. Souběžný přístup uplatňují naopak kultury, které vnímají čas jako souběh různých událostí, jež mohou také současně vykonávat. Na termíny a plánování není kladen velký důraz. 62 Fons Trompenaars také rozeznává kultury orientované na minulost, budoucnost či přítomnost. Zatímco asijské kultury opatrují minulost jako nejdůležitější časové období, Američani se orientují na budoucí cíle a úspěchy. 63 Vztah k přírodě Podle Trompenaarse lze také rozlišit vnitřní/vnější orientaci kultury. V prvním případě se jedinec snaží nejen přírodu ale i celé technické, ekonomické a sociální okolí 59 Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str