Lekce 1: Pocity neboli emoce

Transkript

1 Lekce 1: Pocity neboli emoce Teoretický úvod: Proč někteří lidé s vysokým IQ jdou v životě cestou neúspěchu? Zpravidla je to dáno tím, že neumí jednat s lidmi, motivovat sebe i druhé, vcítit se do druhých, případně mají nízkou míru sebeuvědomění. Jednoduše řečeno, chybí jim dovednosti spadající do kategorie emoční inteligence. Emoční inteligencí se rozumí schopnost člověka vyznat se sám v sobě i v druhých. Jedná se o důležitou dovednost, která nám pomáhá: zlepšovat komunikační dovednosti člověka k lepšímu vnímání reality k porozumění vlastním pocitům k naplnění cílů a tím i našeho uspokojení zajistit vnitřní stabilitu a klid. Termínem emoce pak bývají označovány naše vnitřní prožitky, pocity. Ve své podstatě jsou to psychologické procesy, které nám umožňují zaujímat stanoviska, reagovat na podněty z našeho okolí a učit se díky zážitkům. Často jsou doprovázeny fyziologickými změnami našeho těla, např. zrychlené dýchání, bušení srdce apod. Emoce jsou ryze subjektivní. Každý z nás prožívá určitý typ situace jinak, má s ním spojené svoje vlastní pocity a prožitky. Někomu může být v určité situaci na omdlení, ale ta samá situace u jiných dokáže vyvolat nadšení. Vždy záleží na osobnosti daného jedince. Emoce nás provázejí v každodenním životě, odrážejí se ve všech aspektech lidského chování a jednání. Mají různou sílu, hloubku a stálost. Nemusí se objevovat pouze v jednoduché formě, ale mohou být i ambivalentní, neboli protichůdné. Příkladem takových ambivalentních emocí může být situace, kdy se dítě těší do školy, ale zároveň se bojí, co ho tam čeká. Emoce dokážou ovládnout naše tělo. Dlouhodobé působení silných emocí se tak může odrazit i na naší psychice a zdravotním stavu. Proto bychom se měli snažit naše emoce rozpoznávat, pracovat s nimi a především o nich mluvit. Pokud je budeme přecházet a nebudeme je ventilovat, hrozí, že se v nás budou hromadit a časem explodují podobně jako tlakový hrnec. Cíl lekce: Vysvětlení základů k pojmu emoce Časový plán: Vysvětlení pojmu emoční inteligence 05 min Emoce a jejich vlastnosti 10 min Aktivita Emoce neboli pocity 15 min Aktivita Autobus emocí 15 min Pomůcky: Pracovní listy 01, 02 a 03, Psací potřeby Židle Pět deka emocí může být účinnější než tuna faktů. M. D. Vries Rozvoj podnikatelských dovedností na ZŠ ve Zlínském kraji

2 1 2 Řekněte mi, víte, co jsou to emoce? Jako emoce označujeme to, co prožíváme. Jednoduše řečeno, jsou to naše pocity. Tyto pocity mohou být různě silné a různě příjemné. Dokázali byste nějaké emoce (neboli pocity) vyjmenovat? Mezi pocity patří třeba radost, smutek, zlost, strach, překvapení Dnes a denně je zažívá každý z nás. I teď se určitě nějak cítíte, máte nějaký pocit. Teď trošku odbočíme. Znáte ve svém okolí někoho, komu, i přestože je chytrý a vzdělaný, se nedaří dosáhnout úspěchu? Čím si myslíte, že by to mohlo být způsobeno? Často to bývá tím, že dotyčný nedokáže pochopit, jak se ostatní cítí, jaké mají pocity. Nedokáže pak na jejich pocity a nálady správně reagovat. Často působí jako příslovečný slon v porcelánu. Postupem času se takovému člověku začnou ostatní třeba i vyhýbat. Tím pádem má také mnohem méně příležitostí ukázat v čem je dobrý. Jinými slovy, takový člověk má nízkou emoční inteligenci. Emoční inteligenci si můžete představit jako schopnost vyznat se jak sám v sobě (ve vlastních pocitech), tak i v pocitech druhých. Stejně tak nám emoční inteligence umožňuje na tyto pocity správně reagovat. Proto bychom se měli snažit naši emoční inteligenci trénovat. Pomáhá nám totiž: chápat a rozumět svému okolí lépe komunikovat s ostatními porozumět vlastním pocitům splnit své cíle a tak se stát spokojenějším 3 Myslíte, že se naše pocity projevují i na našem těle? Jak se u vás projevuje, když prožíváte nějakou emoci? Co pozorujete na svém těle?

3 Naše emoce neboli pocity se projevují i na našem těle. Může se objevit třeba bušení srdce, zrychlené dýchání, zvýšené pocení záleží na tom, co právě prožíváme. Hodně těchto projevů je vidět i na venek. Určitě poznáte, když má člověk radost nebo když je naopak smutný. Naše pocity jsou v podstatě naší reakcí na nějakou událost. Myslíte si, že všichni reagujeme ve stejných situacích stejně? Tak si třeba představte, že dostanete pětku. Jaké to ve vás vyvolává pocity? Komu to bude líto? Kdo si řekne: Co se dá dělat, příště si to opravím.? A komu to bude úplně jedno? Sami vidíte, že stejná věc u nás může vyvolat různé pocity. 4 Když si vzpomenete na dnešní den, zažívali jste nějaké emoce? Jistě ano, neboť pocity nás doprovázejí neustále, při jakékoliv činnosti, zážitcích Bývají různě silné a vydrží nám různě dlouhou dobu. Mohou být dokonce i protichůdné neboli smíšené. Dokázali byste vymyslet nějaký příklad takového smíšeného pocitu? Příkladem takových protichůdných emocí může být situace, kdy se těšíte do školy, ale zároveň se bojíte, co vás tam čeká, abyste nebyli zkoušeni. Stalo se vám někdy něco podobného?

4 5 Myslíte, že je dobré potlačovat naše pocity (dusit je v sobě, nedávat je najevo) nebo je lepší jim dávat volný průchod? Stalo se vám, že jste v sobě hromadili nějakou emoci, aniž byste na sobě dali cokoliv znát? Co se s vámi dělo? Cítili jste se příjemně? Své emoce bychom neměli potlačovat a schovávat je před ostatními. Když to tak budeme dělat, mohou se tyto potlačené emoce vrátit ve formě nějaké nemoci. Proto bychom se měli snažit naše emoce rozpoznávat, pracovat s nimi a především o nich mluvit. Pomáhá nám to uvolňovat tlak našich pocitů. Proto byste si měli zapamatovat, že za to, že mluvíte o svých pocitech, není potřeba se nijak stydět. 6 Pojďme si teď vyzkoušet, jak umíte pocity rozeznávat. Na začátku dětem rozdáme kopie pracovního listu č. 01 se smajlíky. Necháme děti označit smajlíka, který nejvíce odpovídá tomu, jak se dítě momentálně cítí. Poté děti vyzveme, aby tyto pracovní listy odložily vrátí se k nim později. Poté dětem rozdáme kopie pracovního listu č. 02. Úkolem dětí bude ke každé postavičce napsat, co asi prožívá, jak se cítí. Jakmile budou mít všichni práci hotovou, diskutujeme s nimi, zda emoci odhadli správně nebo ne. Aktivitu zakončíme krátkou reflexí, pro kterou můžeme využít otázek typu: Podařilo se vám pojmenovat všechny emoce? Které emoce bylo pro vás nejtěžší rozpoznat, které pojmenovat? Je těžké rozpoznat emoce podle výrazu tváře nebo podle pohybu těla? Dokážete vždy rozpoznat, jak se cítíte? Proč je dobré snažit se rozpoznat své pocity? Myslíte, že je dobré o svých pocitech mluvit s druhými? Závěrem reflexe by mělo být uvědomění si, že své emoce dokážeme pojmenovat - dokážeme si je uvědomovat, jak se cítíme. To je důležité pro to, abychom mohli přesně sdělovat své pocity našemu okolí. 7 Zkusíme si ještě jednu hru. Možná, že jste někdy zažili situaci v dopravním prostředku, kdy nastoupí např. rozzlobený cestující, který vyvolá nějakou hádku. Asi jste po chvíli zjistili, že se zlobí i lidé, kteří do té doby byli veselí nebo úplně v klidu. Nebo opačný případ: nastoupí maminka s malým dítětem, které něco legračně žvatlá a je veselé. Najednou se u mnoha lidí začne objevovat úsměv na tváři. My si teď takovou hru na emoce v dopravním prostředku zahrajeme. Necháme děti seřadit židle do řad za sebou, stejně jako v autobuse. Svoji židli umístíme na pozici řidiče autobusu. Řidiče autobusu sehraje pedagog, děti pak pasažéry, kteří postupně do autobusu přisedají.

5 V roli řidiče vyzveme děti, aby si každý vylosoval jednu jízdenku (viz příloha č. 03), na které má zapsaný pocit, který bude libovolným způsobem předvádět může přitom mluvit, smát se apod.). Autobus přijíždí na zastávku pouze s řidičem, jinak je prázdný. Na každé zastávce nastupuje jedno dítě jako pasažér, který předvádí určitou emoci (veselý, bojácný, rozzlobený, nejistý, apod.). Cestující, kteří jsou již v autobuse nastoupení, se budou snažit tuto emoci napodobovat. Například když nastoupí rozzlobený pasažér, cestující, kteří jsou už v autobuse, se rozzlobí taky, mohu se začít hádat, vyvolávat konflikt atd., a to až do okamžiku, kdy nastoupí další pasažér. Řidič (učitel) určuje dobu, po kterou se daná emoce bude předvádět. Aktivitu zakončíme krátkou reflexí, pro kterou můžeme využít otázek typu: Která emoce se vám nejlépe hrála? Která nejhůře? Koho něco překvapilo a co? Myslíte, že se emoce mohou přenášet na ostatní? Jak? Cílem reflexe je poukázat na to, že emoce jsou nakažlivé, že se mohou přenášet z jednoho člověka na druhého, a to vědomou i nevědomou formou. Na úplný závěr necháme děti označit v pracovním listě se smajlíky toho, který nejlépe odpovídá tomu, jak se zrovna cítí. Zároveň se zeptáme, zda došlo v průběhu lekce ke změně pocitů dětí (ke změně smajlíka).