č.. 8 Adaptace, akulturace, asimilace

Transkript

1 Přednáška č.. 8 Adaptace, akulturace, asimilace

2 Adaptace, akulturace,, asimilace Adaptace. Do jisté míry hierarchicky nejvyšší šším m nebo také všeobjímajícím pojmem vztahu cizinec-majoritn majoritní prostřed edí.. Odráží řadu geograficky, ekonomicky, sociokulturně a psychologicky významných procesů a subprocesů,, jimiž imigrant v nové zemi prochází,, jimiž je formován n a jež zároveň přetvářejí původní struktury. Akulturace.. Kulturní změna imigrantů,, jež je výsledkem stálého kontaktu mezi odlišnými kulturními skupinami. Tento kontakt můžm ůže e být jednostranný (imigranti přijímají prvky majority zejména její jazyk), ale i oboustranný, kdy i členové majoritní společnosti přijímají určit ité kulturní prvky minority (např.. přijmutp ijmutí způsobu oblékání,, jazykové prvky, určit ité způsoby chování,, zvyklostí, žebříčků hodnot), aniž by docházelo ke zříkáníz se vlastní kultury. Asimilace je definována na jako ztráta ta kulturní identity a úplné splynutí s majoritní společnost ností

3 Asimilace na: Makroúrovni rovni (tj. imigrační skupina): 1. Pokud je přistp istěhovalá minorita ochotna vzdát t se své etnické identity a plně se přizpp izpůsobit národnostnn rodnostní většině,, popř.. dominantní kultuře, pak hovoříme o monistické asimilaci. 2. Asimilační proces však v nemusí být chápán n jednostranně,, ale můžm ůže e být založen na principu vzájemnosti. PřijatP ijatá menšina a přijp ijímající většina se sbližuj ují jako důsledek d interakce a komunikace. Pak se jedná se o tzv. asimilaci interakční,, díky d nížn vznikají jazykové a národnostnn rodnostní pospolitosti. 3. Další eventualitou je pluralistická asimilace, během b nížn se různr zné skupiny shodují na určit ité úrovni jednostranného nebo vzájemn jemného přizpp izpůsobení; zříkají se však v dále d zacházej zející konvergence a zachovávaj vají si své odlišné kultury. Na mikroúrovni rovni (tj. z pohledu jednotlivce): 1. Behavioráln lní asimilace je míra m vstřebávání kulturních znaků přijímací společnosti (jazyk, nábon boženství,, oblečen ení,, sport, umění apod.). 2. Strukturáln lní asimilace je proces, jakým se imigranti a jejich potomci začle leňují do sociáln lní a zaměstnaneck stnanecké struktury a současn asně vstupují do politických, sociáln lních a kulturních organizací přijímací společnosti. (někte kteří autoři i například považuj ují integraci za strukturáln lní asimilaci)

4 Integrace Obecně - sjednocení či i včlenv lenění nižší části do vyšší ššího celku. Ve vztahu k imigraci - proces, v jehož rámci se imigranti stále více včlev leňují do různých r oblastí společensk enského života v majoritní společnosti a do již existujících ch sociáln lních struktur. V popřed edí zájmu je předevp edevším m kvalita a způsob jejich zapojení do daného socioekonomického, právn vního, politického a kulturního systému majoritní společnosti. Integraci lze chápat jako proces - začle leňování do socio- ekonomického, právn vního a kulturního systému majority i stav - výsledný stupeň propojenosti Heckmann: : integrace jako začleňování nových populací do existujících ch sociáln lních struktur probíhaj hající v několika n sférách (strukturáln lní,, kulturní,, sociáln lní a identifikační), zárovez roveň je však v integrace žádoucí stav

5 Separace/segregace Separace/segregace. Vyčlen lenění z majoritní společnosti způsoben sobené samotnou minoritou se obvykle nazývá separace, naopak vyvolané tlakem majority se nazývá segregace. K segregaci dochází nejen z hlediska psychologických aspektů chování jedince či i etnické skupiny, nýbrž i z toho vyplývajících ch sídelns delně-prostorových vztahů (např. ghettotizace).

6 Rozdíly mezi americkou a evropskou literaturou v pojmosloví asimilace a integrace. Do užíváníu jednotlivých pojmů se promítá především m historie a bohatost tradice asimilačního modelu. Často se totiž mluví v různých souvislostech o asimilaci,, i když tento pojem často vůbec v nevystihuje původnp vodní význam tohoto termínu. Do významu pojmů se promítá vliv jednotlivých škol, které nazíraj rají na dané pojmy ze svého specifického úhlu pohledu. Vliv mají i nové trendy, v rámci kterých jsou formulovány nové termíny, jež však vyjadřuj ují staré jevy.

7 Asimilace je v evropském m pojetí definována na jako ztráta ta kulturní identity a úplné splynutí s majoritní společnost ností. V pojetí některých, předevp edevším m severoamerických geografů,, sociologů či i etnologů je všakv asimilace také spojována se složitým procesem adaptace imigrantů,, kteří stále nebo jen po určitou dobu, žijí uprostřed jiné etnické skupiny (viz Chicagská škola, asimilační koncepty, asimilační strategie apod.), aniž by ve skutečnosti splynuli s majoritou. V evropské literatuře e se spíš íše e setkáváme s názvem integrační procesy a asimilace je pouze jeden z možných výsledků integrace.

8 Teorie a modely vysvětlující integrační procesy - kromě ryze migračních teorií spjatých se samotným migračním pohybem existují další teorie a koncepty zaměřené zejména na adaptaci/integraci/asimilaci a logiku prostorového rozmístění imigrantů. Modely založené na socioekonomických aspektech (asimilační model, pluralistický model, heterolokalismus, prostorová asimilace, teorie segmented assimilation apod.) Modely založené na psychologických aspektech (tzv. čtyři akulturační strategie, viz Berry 1992)

9 První systematické vysvětlen tlení konceptu asimilace pochází od M.M. Gordona,, a to v často citovaném m díle d Assimilation in American Life (1964) Gordon stanovil tři t i ideáln lní typy asimilace: jednostrannou (anglo-conformity), vzájemnou (také pod názvem n melting pot ) ) a tzv. kulturní pluralismus a příklady p formuloval na základz kladě zkušenost eností z americké společnosti. vícestupňový model asimilace (Gordon( 1964, Mintzel 1999, Alba-Nee 1999). V rámci tohoto modelu pak vytvořil koncept tzv. ethclass.

10 ucelenější teorie etnické asimilace T. Shibutani a K. Kwan: Ethnic Stratification (1965 in Alba Nee 1999) zaměř ěřili se na vysvětlen tlení dynamiky etnického rozložen ení na naší planetě - motorem změn n vedoucím k možné asimilaci se tak můžm ůže e stát sociáln lní mobilita způsoben sobená změnou pozice v rámci existujícího zaměstn stnání nebo celkovou změnou pozice na trhu práce.

11 Strat-line assimilation model Na počátku 70. let vkládaj dají Gans a Sandberg (in Alba-Nee 1999) dynamiku do Gordonova statického pojetí asimilace.model je založen na myšlence, že e nejenom čas, ale v něm m předevp edevším m střídání generací jsou hybným motorem etnických změn.

12 Modely založen ené na socioekonomických aspektech Asimilační model vychází z Chicagské školy a z Gordonovy asimilační teorie základní principy tohoto modelu: 1) sídelní mobilita je výsledkem akulturace a sociáln lní mobility jednotlivců,, 2) sídelns delní mobilita je další ším m postupným krokem k asimilaci (např.. strukturáln lní)

13 Pluralistický model Na místo m splynutí do jedné sociokulturní společnosti se prosazovala vize samostatně působících ch etnických komunit, které se podílej lejí společně na organizaci společnosti, ekonomiky a státu, tu, přičemp emž si zachovávaj vají vlastní kulturní identitu. Z geografického hlediska však v pluralismus vede k malé mobilitě obyvatelstva a k možné výraznější sídelní segregaci komunit.

14 Heterolokalismus etnická komunita můžm ůže e existovat i bez významného seskupování (což je mimochodem v úplném m rozporu s původním m asimilačním m konceptem, tzn. že členové určitých skupin jsou rozptýleni po městm stě,, metropolitním území anebo v jiných, vzdálen lenějších regionech (Velikonja( 1993 in Zelinsky-Lee 1998).

15 Heterolokalismus je charakterizován následujícími typickými znaky: heterolokalismus je fenomén n posledního desetiletí, způsobený změnou socioekonomických a technologických podmínek; v cílové zemi dochází k bezprostředn ednímu prostorovému rozptýlení imigrantů; bydlení a pracoviště jsou obvykle od sebe značně vzdálen lené, stejně tak je tomu i v případě oddělen leného bydlení od velkých nákupnn kupních center a míst m společného kulturního vyžit ití; i přes p často značnou nou prostorovou vzdálenost mezi členy daného etnika, dochází mezi nimi k udržov ování intenzivních vztahů,, a to pomocí telefonu, osobních návštěv n v atd., a to na úrovni metropole, regionu, státu, tu, ale i v mezinárodn rodním měřítku.

16 Model ethnoburbs (předm edměstské etnické osídlen dlení) Ethnoburb - předměstské etnické seskupení obytných a obchodních bloků (ve velkých metropolitních oblastech), kde jsou přítomny multietnické komunity. Jedna z nich přitom p hraje dominantní roli, i když nemusí nutně být většinovv inová. Charakter tohoto typu osídlen dlení se v některých směrech shoduje s etnickými enklávami a v jiných zase s příměstskou oblastí,, bez specifické etnické identity. Typické znaky ethnoburb :: 1) koexistence s tradičními etnickými enklávami či i ghetty v centráln lních částech měst, m 2) přítomnost p nových i dřívějších imigrantů,, 3) vlastní vnitřní socioekonomická struktura, která je součást stí jak národnn rodního, tak i mezinárodn rodního trhu práce, 4) otevřený ený systém m výměny informací,, obchodních a sociáln lních aktivit s majoritní společnost ností. Na rozdíl l od ghett nebo klasických etnických enkláv v mají ethnoburbs :: 1) nižší hustotu zalidnění díky většív ploše, kde navíc c hranice nejsou přesnp esně určeny, 2) nejsou výsledkem násilnn silné segregace, 3) jsou ekonomicky výkonné,, 4) jsou více v socioekonomicky rozvrstveny z hlediska obyvatelstva, včetnv etně jeho zaměstnaneck stnanecké struktury.

17 Teorie etnické sídelní segregace Geografické pojetí (s explicitně vyjádřeným důrazem d na prostorové struktury) vkládaj dají do studia adaptace minorit představitelp edstavitelé teorií prostorové asimilace. Mezi nejvýznamnější patří Massey (např ), který při p i formulování teorie etnické sídelní segregace vychází opět t z již zmiňovan ované Chicagské školy a opírá se o stěž ěžejní Parkovu tezi, že e prostorové vztahy odrážej ejí sociáln lní vztahy ve společnosti. Sociáln lní a sídelns delní diferenciace je přitom p závislz vislá na ekonomickém m růstu r společnosti, a to zejména na socioekonomickém m statusu, rodinné struktuře e a etnickém m původu. p Zatímco autoři ekologických teorií í [1] sídelní struktury se spíš íše e zaměř ěřují na strukturáln lní faktory společnosti, Massey se více v zabývá prvky ovlivňuj ujícími etnickou segregaci (také např. Berry 1992). Na základz kladě pojmů koncentrace a disperze[2] pak specifikuje dva ekologické procesy, které etnickou segregaci ovlivňuj ují: : tzv. sídelns delní posloupnost a prostorová asimilace. [1] Tzv. ekologické teorie (zejména spjatá s faktorovou ekologií) také vysvětluj tlují vytvářen ení městské sídelní struktury. Zaměř ěřují se na analýzu strukturáln lních aspektů společnosti nosti, jako je např. sociáln lní, rodinný a etnický status (nap( např. Berry Kasarda 1977 in Massey 1985). Společensk enské postavení je v těchto t přístupech p odvozeno od sociáln lní a sídelns delní diferenciace. [2] Koncentrace etnických skupin je svázána s prostorovou diferenciací městské ekonomiky a dále d je podmíněna na povahou samotných imigrantů.. Disperze je řízena socioekonomickou mobilitou a akulturací imigrantů,, a to v závislosti z na nerovnoměrn rném m rozmíst stění zdrojů a přílep ležitostí v prostoru.

18 Segmented assimilation Teorie segmented assimilation nabízí lépe porozumět t současn asnému procesu začle leňování druhé generace imigrantů do majoritní společnosti, neboť dříve byl tento proces spojován n pouze s tehdejší realitě odpovídaj dajícím jednoduchým procesem asimilace (tzv. straight-line pohybem). Významný podíl l na celém m procesu adaptace dnes mají sociokulturní a strukturáln lní faktory. PředpoklP edpokládá se, že e výsledky adaptačního procesu mohou být odlišné v závislosti na zdrojích, kterými disponuje rodina či komunita a také na třech t vnější ších faktorech, tj. barva pleti (rasové znaky), geografická poloha a změny ve struktuře e pracovního trhu (Portes( Portes- Rumbout 1996). Teorie připoup ipouští skutečnost, že e dnešní imigranti jsou pohlcováni rozdílnými částmi (typy) americké společnosti, počínaje bohatou středn ední třídou bydlící na předmp edměstí (tedy v souladu s klasickým modelem asimilace) a konče e chudými ghetty v centru měst m (tedy nenaplnění klasického asimilačního modelu). Znamená to, že e výsledkem adaptačního procesu můžm ůže e být vylepšen ení si svého společensk enského postavení,, ale i opak, jeho výrazné zhoršen ení. Segmented assimilation model však připoup ipouští ještě třetí možnost vývoje (Zhou( 1997) po adaptační trajektorii, a to po cestě úspěšné skupinové sociáln lní a ekonomické,, nikoliv však v geografické,, mobility jednoho etnika (viz např. situace čínské nebo židovské komunity v oblasti Los Angeles).

19 Transnacionalismus Aktivity takovýchto migrantů jsou povahou transnacionáln lní v oblastech: ekonomické (permanentní pracovní migrace na většív vzdálenosti, malé podnikatelské aktivity reemigrantů, multinárodn rodní investice do zemí třetího světa ta apod.), socio-kulturn kulturní (kulturní večery ery organizované ambasádou v zahraničí,, folklorní festivaly v imigračních centrech, profesionáln lní i amatérský sport, mezinárodn rodní výstavy národnn rodních umění aj.) a politické (účast migrantů v politických kampaních v zemích původu, p dvojí občanstv anství garantované vládou země původu (Portes( 1999). Historickým příkladem p transnárodn rodní komunity jsou diaspory, které udržuj ují silné kontakty se zemí původu. komunita cirkulujících ch migrantů,, kteří specifickým způsobem spojují vyspělou cílovou c zemi své migrace s jejich méněm vyspělou mateřskou zemí původu (Portes( Portes-Guarnizo- Landolt 1999). Zatímco se dříve d věnovala v většív pozornost samotným migračním m pohybům m (viz např. S křivka), v případě transnacionalizace se klade většív důraz na související sociáln lní procesy- dochází k nárůstu migrantů žijících ch dvojí život : : např.. mluví dvěma jazyky, mají dva domovy jak v místě zdroje tak cíle c migrace, pravidelně překračují hranice apod Transnacionalizmus oslabuje adaptační procesy, neboť nedochází k úplnému přerušení ekonomických, socio-kulturn kulturních a politických svazků se zemí původu. Naopak imigranti jsou stále v kontaktu se svými známými a příbuznými. p Je tudíž možné sledovat alternativní vývoje transnárodn rodních komunit: a) úspěšní podnikatelé i jejich děti d se vracejí do země původu, b) rodiče e i děti d se plně asimilují v nové zemí přistěhování,, c) rodiče e zůstz stávají v transnacionalizační sféře e a jejich děti d se již asimilují,, d) rodiče e i děti d zůstz stávají v transnacionalizační sféře e (Portes( -Guarnizo- Landolt 1999).

20 4.2 Psychologické aspekty Berry (1992) dále d charakterizuje tzv. akulturační strategii, tj. čtyři možnosti, jakých můžm ůže e imigrant dosáhnout v průběhu akulturace.. Schéma 1 názornn zorně přibližuje různr zné kombinace odpovědí,, založených na předpokladu, zda jednotlivec chce či i nechce si udržet svá specifika a zda chce či i nechce spolupracovat se zástupci z jiných skupin. Výsledkem jsou následující varianty: 1) Asimilace je absorbce minoritní skupiny do dominantní,, majoritní společnosti nebo sloučen ení více skupin a zformování kvalitativně nové společnosti (tzv. melting pot koncept). 2) Integrace znamená, že e si etnická skupina udrží určitou kulturní identitu a současn asně se začlen lení do skupiny dominantní,, se kterou významně spolupracuje. 3) U segregace/separace nejsou podstatné vztahy mezi dominantní společnost ností a minoritou, minorita si žije vícemv ceméně svým vlastním životem v izolaci, udržuje uje si svou etnickou identitu a tradice. (Vyčlen lenění z majoritní společnosti způsoben sobené samotnou minoritou se obvykle nazývá separace, naopak vyvolané tlakem majority se nazývá segregace Berry 1992). 4) Marginalizace (izolovanost i nezachování si své identity) je charakterizována vzepřením m se majoritní společnosti, objevují se pocity odcizení,, ztráta ta vlastní identity a akulturační stres.