Zefektivnění procesu RCM Jaroslav Zajíček Abstrakt: Čas jsou peníze. To je hlavní myšlenka této práce. Principy metody RCM jsou všeobecně známé, jedná se o nalezení takové údržby, která je z dlouhodobého hlediska pro provozovatele finančně nejvýhodnější. Avšak i tato metoda má své limity tím je především cena samotné analýzy. V případě, že by analýza byla ekonomicky náročnější než její předpokládaný profit, je třeba se zamyslet, zda analýzu zastavit či změnit její formu. Po více než ročních zkušenostech s aplikací RCM v rafineriích v Kralupech nad Vltavou a v Litvínově přichází potřeba časově-ekonomické optimalizace analýzy. V tomto příspěvku jsou prezentovány 3 možné cesty zefektivnění, každá se svými pozitivy i negativy. Výsledkem je rozhodovací diagram kombinující uvedené možnosti pro zařízení vstupující do analýzy. Individuální hloubka analýzy pro každou položku a účelné rozvržení účasti expertů tak umožní s minimálním nárůstem rizika značnou úsporu času. A čas jsou peníze. Úvod Dobře známá metodika RCM (údržba zaměřená na bezporuchovost) slouží k nalezení ekonomicky optimální údržby zařízení v dlouhodobém horizontu. Klasická forma RCM, tedy v plné hloubce analýzy, je velmi náročná, a to z hlediska jak znalostí a zkušeností s analyzovaným zařízením, tak z pohledu finančního a časového. Právě z finančních a časových důvodů se v běžné praxi metodika zjednodušuje (například analýza pouze dominantních módů poruch, analýza vybraných zařízení, apod.). Zjednodušení však s sebou přinášejí určitá rizika. Cílem této práce je najít způsob takového zefektivnění analýz, který při snížení časové náročnosti přinese minimální nárůst rizika.
Motivace Proces RCM je aplikován v rafineriích v Kralupech nad Vltavou a v Litvínově po dobu delší než 1 rok, proto dochází k jeho přezkoumání. Dosud bylo analyzováno 7 provozních jednotek, což je přibližně 20% z celkového počtu. Z hlediska financování, požadavků na plán údržby a obměny provozního zařízení byl vznesen požadavek ze strany managementu na rychlejší průběh analýz. Analytická část Při analýze pilotní jednotky byli všichni zainteresovaní pracovníci přítomni po celou dobu workshopu, v případě následujících analýz již byli členové týmu zváni podle aktuální potřeby a v případě neplánované nutné konzultace byli dostupní telefonicky. Podklady pro analýzy byly připraveny v dostatečném předstihu před zahájením workshopu, ovšem v průběhu analytické činnosti byly často zjištěny některé jejich nedostatky. Možnosti zvýšení efektivity Vzhledem k výše konstatovaným nedostatkům lze zvýšit efektivitu procesu RCM pomocí zvýšení kvality vstupních dat, zejména seznamu majetku a výkresové dokumentace. Tento bod je samostatnou cestou zvýšení efektivity a je možné ho kombinovat s dále uvedenými možnostmi optimalizace procesu RCM. Pokud budeme předpokládat, že toto je splněno, existují v podstatě tři možnosti změny vedení workshopů, uvedené v následujících podkapitolách.
Zlepšení organizace týmů První možností na zefektivnění procesu RCM je odlišné časové plánování účasti jednotlivých členů týmu na workshopech. V praxi se jedná o přístup, kdy pro analýzu položek jedné odbornosti bude přítomen pouze zástupce tohoto odvětví. Tím se sníží časová vytíženost všech členů týmu (kromě facilitátora a operátora, jejichž přítomnost je nezbytná z důvodu správného záznamu scénáře poruchy a nákladů na činnost operátora) a otevře se možnost pro aktuálně nepotřebné zaměstnance pracovat na svých standardních úkolech. Ovšem je nutné upozornit na možná úskalí tohoto přístupu. Jedná se zejména o ztrátu týmové práce, což je v rozporu s metodikou RCM. Existuje možnost, že ten člen týmu, který bude právě přítomen analýze, nedomyslí do všech podrobností důsledky diskutované poruchy, čímž klesá kvalita analýz. Další eventualitou je možnost, že každá odbornost bude sebe považovat za nejdůležitější, tedy např. bude plánovat vyšší počet hodin na obnovu funkce zařízení, než je skutečnost. Po zvážení všech aspektů této varianty zefektivnění procesu RCM vyvstává jako největší problém ztráta práce v týmu, která je zcela proti myšlence RCM. Typové plány údržby Tato možnost zrychlení analýz vychází z poznatku, že se na rafinerii jako celku vyskytuje velké množství typově podobných nebo dokonce shodných zařízení. Potom by bylo dostačující vytvořit tzv. typové komponenty, které by byly v průběhu analýzy pouze dosazovány do pozic podle instrukcí jednotlivých odborností. Podobnou možností je generalizování zařízení s přihlédnutím k jeho kritičnosti, tedy pokud bude kritičnost položky malá, bude s ní nakládáno typově, jinak na této položce proběhne standardní RCM. Typickým příkladem zařízení pro typové plány údržby jsou místní měření - manometry, teploměry, průtokoměry apod.. Výše zmíněným dosazováním typových komponent klesne časová náročnost analýzy, potažmo i náklady na její provedení. Existuje však nebezpečí zahrnutí unikátní položky do typových plánů. Mezi nedostatky patří ztráta individuálního přístupu k některým
vybraným položkám. Dále hrozí možnost přehlédnutí specifického aspektu poruchy takové položky, např. její vliv na odstavení výroby, bezpečnost práce nebo životní prostředí. Podobný problém nastává, pokud budeme typově nakládat s položkami, na které je aplikována mandatorní (zákonem daná) údržba. Proto je nezbytné, aby seznam typových komponent před zahájením analýzy přezkoumal zástupce provozu a technolog, kteří odfiltrují takto nestandardní položky ze seznamu typových zařízení a na tyto proběhne podrobná RCM. S tímto přístupem budou analyzovány všechny komponenty a kritické (resp. všechny kromě vybraných) komponenty budou analyzovány za účasti všech členů týmu. Neproběhne však kompletní revize majetku, výkresové dokumentace a neodhalí se některé kritické položky. Analýza vybraných komponent Poslední navrhovaná možnost optimalizace procesu RCM spočívá v možnosti vybrat komponenty s vysokou kritičností, případně komponenty s vlivem na bezpečnost práce nebo životní prostředí, eventuálně provést Paretovu analýzu rafinerie a pouze na takto vybraných položkách provést analýzu. Výhodou tohoto přístupu je nižší časová náročnost takového procesu s dosažením výrazných ekonomických úspor. Nedostatkem tohoto přístupu je zejména nemožnost naplánování kompletního systému údržby pro rafinerii, neboť bude analyzováno pouze nepatrné procento ze všech komponent. Další nevýhodou pak je skutečnost, že neproběhne kontrola seznamu majetku a výkresové dokumentace. Z výše uvedeného dále vyplývá, že nebude možné objektivně porovnat náklady na údržbu před a po analýze, protože současné náklady nejsou přiřazeny k jednotlivým zařízením, ale k celé výrobní jednotce. Na základě uvedených předností a nedostatků této možnosti změny procesu se nedoporučuje její uvedení do praxe, spíše se totiž jedná o možnost výběru komponent pro přezkoumání plánu údržby - REM, než o metodu urychlení RCM.
Nový postup analýzy Na základě zhodnocení výhod a nevýhod zjednodušení metodiky uvedených v předcházející kapitole byl navržen nový postup, který je znázorněn na rozhodovacím diagramu. Diagram zcela jednoznačně určuje sled činností a také zachycuje zodpovědnost pracovníků za jednotlivé úkony. Obr. 1: Rozhodovací diagram 1/3
Obr. 2: Rozhodovací diagram 2/3 Vyhodnocení Impulsem pro zefektivnění procesu byl požadavek managementu společnosti na zkrácení doby trvání analýzy, úsporu nákladů na proces a uvolnění specialistů pro jiné aktivity. Důležitým faktorem také bylo zachování počtu analyzovaných zařízení kvůli kompletnímu naplnění plánů údržby. Rozhodovací diagram respektuje jak požadavky managementu, tak základní filosofii RCM, kdy týmová práce za účasti všech příslušných členů zůstala zachována u důležitých zařízení. Důležitými zařízeními jsou míněna zařízení s možným vlivem na bezpeč-
nost práce a životní prostředí, zařízení důležitá z hlediska provozu a zařízení, která vykazují vysoké náklady při poruše či údržbě. Obr. 3: Rozhodovací diagram 3/3 Adresa autora: Ing. Jaroslav Zajíček, Fakulta mechatroniky a mezioborových inženýrských studií, Technická univerzita v Liberci, Hálkova 6, 461 17 Liberec Email: jaroslav.zajicek@tul.cz Tato práce byla vytvořena v rámci projektu MŠMT 1M06047 - CQR