Chování balónu při výstupu do stratosféry

Podobné dokumenty
5b MĚŘENÍ VISKOZITY KAPALIN POMOCÍ PADAJÍCÍ KULIČKY

Experimentální realizace Buquoyovy úlohy

Diferenciální rovnice kolem nás

Praktikum I Mechanika a molekulová fyzika

BIOMECHANIKA. Studijní program, obor: Tělesná výchovy a sport Vyučující: PhDr. Martin Škopek, Ph.D.

2.4.6 Hookův zákon. Předpoklady: Podíváme se ještě jednou na začátek deformační křivky. 0,0015 0,003 Pro hodnoty normálového napětí menší než σ

Základní pojmy a jednotky

Chyby nepřímých měření

Vztlaková síla působící na těleso v atmosféře Země

Příklady pro předmět Aplikovaná matematika (AMA) část 1

34_Mechanické vlastnosti kapalin... 2 Pascalův zákon _Tlak - příklady _Hydraulické stroje _PL: Hydraulické stroje - řešení...

Fyzikální praktikum I

Mechanika kapalin a plynů

Oddělení fyzikálních praktik při Kabinetu výuky obecné fyziky MFF UK. Posuzoval:... dne:...

Univerzita obrany K-204. Laboratorní cvičení z předmětu AERODYNAMIKA. Měření rozložení součinitele tlaku c p na povrchu profilu Gö 398

4. Kolmou tlakovou sílu působící v kapalině na libovolně orientovanou plochu S vyjádříme jako

2.3 Tlak v kapalině vyvolaný tíhovou silou Tlak ve vzduchu vyvolaný tíhovou silou... 5

ČVUT v Praze Fakulta stavební Katedra Technických zařízení budov. Modelování termohydraulických jevů 3.hodina. Hydraulika. Ing. Michal Kabrhel, Ph.D.

- funkce, které integrujete aproximujte jejich Taylorovými řadami a ty následně zintegrujte. V obou případech vyzkoušejte Taylorovy řady

Postup řešení: Výkon na hnacích kolech se stanoví podle vztahu: = [W] (SV1.1)

PŘÍKLADY Z HYDRODYNAMIKY Poznámka: Za gravitační zrychlení je ve všech příkladech dosazována přibližná hodnota 10 m.s -2.

Mechanika tekutin. Tekutiny = plyny a kapaliny

4. V jednom krychlovém metru (1 m 3 ) plynu je 2, molekul. Ve dvou krychlových milimetrech (2 mm 3 ) plynu je molekul

Literatura: Kapitola 2 d) ze skript Karel Rektorys: Matematika 43, ČVUT, Praha, Text přednášky na webové stránce přednášejícího.

EXPERIMENTÁLNÍ METODY I. 2. Zpracování měření

Radiologická fyzika základy diferenciálního počtu derivace a tečny, integrály a plochy diferenciální rovnice

KMITÁNÍ PRUŽINY. Pomůcky: Postup: Jaroslav Reichl, LabQuest, sonda siloměr, těleso kmitající na pružině

PRAKTIKUM I. Oddělení fyzikálních praktik při Kabinetu výuky obecné fyziky MFF UK. Pracoval: Pavel Ševeček stud. skup.: F/F1X/11 dne:

AVDAT Náhodný vektor, mnohorozměrné rozdělení

Přijímací zkouška na navazující magisterské studium 2017 Studijní program: Fyzika Studijní obory: FFUM

Rychlost, zrychlení, tíhové zrychlení

Aproximace funkcí. x je systém m 1 jednoduchých, LN a dostatečně hladkých funkcí. x c m. g 1. g m. a 1. x a 2. x 2 a k. x k b 1. x b 2.

KVADRATICKÁ FUNKCE URČENÍ KVADRATICKÉ FUNKCE Z PŘEDPISU FUNKCE

Vstupní signál protne zvolenou úroveň. Na základě získaných údajů se dá spočítat perioda signálu a kmitočet. Obrázek č.2

Fyzikální praktikum 1

Aproximace funkcí. Numerické metody 6. května FJFI ČVUT v Praze

Dynamika soustav hmotných bodů

Charlesův zákon (pt závislost)

České vysoké učení technické v Praze Fakulta biomedicínského inženýrství

STANOVENÍ VLASTNOSTÍ AERAČNÍCH ZAŘÍZENÍ

Měření tlaku v závislosti na nadmořské výšce KET/MNV

Cvičení Na těleso působí napětí v rovině xy a jeho napěťový stav je popsán tenzorem napětí (

Stavové chování kapalin a plynů. 4. března 2010

7.1.3 Vzdálenost bodů

6. Mechanika kapalin a plynů

Kombinatorická minimalizace

3.1. Newtonovy zákony jsou základní zákony klasické (Newtonovy) mechaniky

CVIČENÍ č. 7 BERNOULLIHO ROVNICE

Substituce ve vícenásobném integrálu verze 1.1

Aplikovaná numerická matematika

Konstrukce optického mikroviskozimetru

Matematika I (KX001) Užití derivace v geometrii, ve fyzice 3. října f (x 0 ) (x x 0) Je-li f (x 0 ) = 0, tečna: x = 3, normála: y = 0

Zapojení odporových tenzometrů

3. Vypočítejte chybu, které se dopouštíte idealizací reálného kyvadla v rámci modelu kyvadla matematického.

Nejdřív spočítáme jeden příklad na variaci konstant pro lineární diferenciální rovnici 2. řádu s kostantními koeficienty. y + y = 4 sin t.

Funkce jedné reálné proměnné. lineární kvadratická racionální exponenciální logaritmická s absolutní hodnotou

2D transformací. červen Odvození transformačního klíče vybraných 2D transformací Metody vyrovnání... 2

Systém vykonávající tlumené kmity lze popsat obyčejnou lineární diferenciální rovnice 2. řadu s nulovou pravou stranou:

8 Střední hodnota a rozptyl

10. cvičení z PST. 5. prosince T = (n 1) S2 X. (n 1) s2 x σ 2 q χ 2 (n 1) (1 α 2 ). q χ 2 (n 1) 2. 2 x. (n 1) s. x = 1 6. x i = 457.

Laboratorní úloha Měření charakteristik čerpadla

CVIČENÍ č. 3 STATIKA TEKUTIN

Hydrodynamika. Archimédův zákon Proudění tekutin Obtékání těles

3. Měření viskozity, hustoty a povrchového napětí kapalin

rovnic), Definice y + p(x)y = q(x), Je-li q(x) = 0 na M, nazývá se y + p(x)y =

10. cvičení - LS 2017

1. Náhodný vektor (X, Y ) má diskrétní rozdělení s pravděpodobnostní funkcí p, kde. p(x, y) = a(x + y + 1), x, y {0, 1, 2}.

PRAKTIKUM... Oddělení fyzikálních praktik při Kabinetu výuky obecné fyziky MFF UK. Odevzdal dne: Seznam použité literatury 0 1. Celkem max.

Literatura: Kapitoly 3, 4 a 2 d) ze skript Karel Rektorys: Matematika 43, ČVUT, Praha, Text přednášky na webové stránce přednášejícího.

MATEMATIKA II - vybrané úlohy ze zkoušek ( 2015)

MATEMATIKA II - vybrané úlohy ze zkoušek v letech

Laboratorní práce č.9 Úloha č. 8. Závislost indexu lomu skla na vlnové délce světla Měření indexu lomu refraktometrem:

Dvojštěrbina to není jen dvakrát tolik štěrbin

Faculty of Nuclear Sciences and Physical Engineering Czech Technical University in Prague

9.5. Soustavy diferenciálních rovnic

V i s k o z i t a N e w t o n s k ý c h k a p a l i n

Přijímací zkouška na navazující magisterské studium 2015

4 STANOVENÍ KINEMATICKÉ A DYNAMICKÉ VISKOZITY OVOCNÉHO DŽUSU

MATEMATIKA V MEDICÍNĚ

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

Fyzika 1 - rámcové příklady Kinematika a dynamika hmotného bodu, gravitační pole

[GRAVITAČNÍ POLE] Gravitace Gravitace je všeobecná vlastnost těles.

Integrace. Numerické metody 7. května FJFI ČVUT v Praze

FYZIKÁLNÍ PRAKTIKUM FJFI ČVUT V PRAZE. Úloha 11: Termická emise elektronů

1 Rozdělení mechaniky a její náplň

PŘECHODOVÝ JEV V RC OBVODU

Lineární regrese. Komentované řešení pomocí MS Excel

102FYZB-Termomechanika

ELEKTRICKÉ STROJE - POHONY

Odhad - Problémy se sdruženým rozdělením pravděpodobnosti

1. Změřte modul pružnosti v tahu E oceli z protažení drátu. 2. Změřte modul pružnosti v tahu E oceli a duralu nebo mosazi z průhybu trámku.

ZÁKLADY FYZIKÁLNÍCH MĚŘENÍ FJFI ČVUT V PRAZE. Úloha 5: Měření tíhového zrychlení

Řešení úloh 1. kola 58. ročníku fyzikální olympiády. Kategorie C Autoři úloh: J. Thomas (1, 2, 5, 6, 7), J. Jírů (3), L.

Základy vakuové techniky

Měření tíhového zrychlení matematickým a reverzním kyvadlem

Derivace goniometrických funkcí

I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í. = (pascal) tlak je skalár!!! F p = =

STANOVENÍ TÍHOVÉHO ZRYCHLENÍ REVERZNÍM KYVADLEM A STUDIUM GRAVITAČNÍHO POLE

8.4. Shrnutí ke kapitolám 7 a 8

Základy fyziky + opakovaná výuka Fyziky I

Transkript:

Chování balónu při výstupu do stratosféry Definuji si několik základních hodnot a proměnných. pomocná proměnná pro indexování polí: ORIGIN := 1, tíhové zrychlení: g := 9.81, atmosférický tlak na hladině moře: p 0 := 101325 hustota vzduchu na hladině moře: ρ 0 := 1.2041 Atmosférický tlak a hustota Podle skript Václav Borž: Aerodynamika nízkých rychlostí (ČVUT Praha, 1990) je možné tlak a hustotu aproximovat s chybou maximálně 2,5% pomocí vztahu. Teplota atmosféry - x 7070 px ():= p 0 e, - x 7070 ρ() x := ρ 0 e. Nejlepší bude požít přímo teploty, které změřila sonda czanso a nějak šikovně je aproximovat. Nejprve proto načtu teplotu a výšku a rychlost z datového souboru t data := x data := v data := czanso-telemetry-upraveno.txt czanso-telemetry-upraveno.txt czanso-telemetry-upraveno.txt start := x data1 = 333...nadmořská výška starovního místa... 867 Spočítám si počet vzroků... N := rows t data =, zavedeme proměnnou i, která bude probíhat celým rozsahem vzroků i := 1.. N a podíváme se na graf teploty

2 2.8 Výška (m) 2.1 1.4 710 3-30 - 20-10 0 10 20 30 Apoximace teploty jednoduchým vztahem Teplota (st. Celsia) Rozdělím si průběh na dvě části... odhadnu výšku, ve které se čára lomí. x a := 13000, V každé části udělám zvlášť lineální interpolaci. Musím ale nejprve zjistit, jakým indexům v seznamu dat tyto hodnoty odpovídají... index( X) := "Funkce vraci index s nejblizsi hodnotou x" for j Œ 1.. N - 1 return j if x dataj X Ÿ x dataj > X + 1 419 Zvolené výšce x a = 13000 odpovídá index index a := index x a =. Rozdělím si data do dvou částí a v kažé z nich provedu lineární aproximaci. Submatice:

3 Submatice: ta := submatrix( t data, 1, index a, 1, 1 ), xa := submatrix( x data, 1, index a, 1, 1 ), tb := submatrix t data, index a + 1, N, 1, 1, xb := submatrix x data, index a + 1, N, 1, 1. Lineární aproximace: 24.899-52.771 Qa := line( xa, ta) = -4.365 10-3, Qb := line( xb, tb) = 1.794 10-3. Najdu bod, v němž se obě přímky protínají... x q := Qa + Qa x = Qb + Qb x 1 2 1 2 solve Æ 12611.293139647375896 x a konečně zavedu aproximaci teploty v Kelvinech a nakreslím graf. Tx ():= w Qa + Qa x + 273.15 1 2 if x x q w Qb + Qb x + 273.15 1 2 if x > x q return w 2.8 Výška (m) 2.1 1.4 710 3-30 - 20-10 0 10 20 30 Teplota (st. Celsia) a aproximace

4 Vizkozita a její aproximace Pro výpočet odporové síly musíme mít k dispozici viskozitu. Ve skriptech Václav Borž: Aerodynamika nízkých rychlostí (ČVUT Praha, 1990) je tabulka hodnot kinematické vizkozity až do výše 25 000 metrů. Tuto tabulku si přepíšu - viz napravo. Dodefinuji si ještě tabulku výšek, odpovídajících těmto hodnotám q := 1.. 26, h := ( q - 1)1000. q Dále si definuji funkci, jíž budu vizkotu aproximovat f kinvis ( Xk, ) k k e k 3 := + X + k X 2 + k X 3, 1 2 4 5 zavedu a vynuluji koeficinety a budu aproximovat j kinvis := 1.. 5, k kinvisjkinvis := 0 K kinvis := genfit hkinvis,, k kinvis, f kinvis = 0.051 0.094 1.44 10-4 -1.634 10-9 5.91 10-14 Nakonec zavedu funkci pro kinematickou a dynamickou viskozitu ν() x := f kinvis xk, kinvis, kinvis := 0.1441 0.1555 0.1679 0.1818 0.1972 0.2145 0.2337 0.2554 0.2799 0.3075 0.3388 0.3746 0.4386 0.5163 0.6013 0.7041 0.8244 0.9653 1.1300 1.3240 1.5500 1.8150 2.1250 2.4880 2.9130 3.4110 η() x := νx ()ρx.

5 2.625 Kin. vizkozita Aproximace Dyn. viskozita * 50 Výška (m) 1.75 8.75 10 3 0 2.5 5 7.5 10 Kin. viskozita a její aproximace, 50*dyn. viskozita Rychlost stoupání Skutečný průběh rychlosti v závisloti na výšce získáme numerickou derivací hodnot výšky. Protože měření výšky pomocí GPS je nepřesné, vyhladím průběh průměrováním přes 25 vzorků. Vyhladím průběh rychlosti průměrováním přes PRUM := 25, vzorků. Polovička je δ prum := floor PRUM 2 = 12 j := δ prum + 1.. N - δ prum vyska prumj - δprum := x dataj rychlost prumj - δprum 1 := PRUM j + δ prum  s = j -δ prum v datas

6 2.8 Změřená rychlost Vyhlazená rychlost 2.1 1.4 710 3 0 2 4 6 8 10 Balón Rozměry Balón je naplněný héliem. Budu ho považovat za ideální plyn a budu předpokládat, že tlak a teplota hélia jsou shodné s tlakem a teplotou okolního vzduchu. To není sice pravda, ale je to lepší než nic. Drobné vylepšení bude spočívat v tom, že budu předpokládat konstantní malý rozdíl tlaků vně a uvnitř balónu. Tento konstantní rozdíl tlaků si nastavím na hodnotu Δp konst := 90. Pa. Hustota hélia za normálního tlaku p0 = 1.013 10 5 a teploty T( 0) = 298.049 je ρ 0He := 0.179 kg/m 3. Ve výšce x platí pro hustotu hélia coby ideálního plynu vztah ( p ( x ) + Δp )

7 T0 p( x) + Δp konst ρ He () x := ρ 0He p0 Tx () Balón je napuštěn určitým množstvím plynu, má nějakou vlastní hmotnost a k té se ještě přidá hmotnost zátěže. Z toho rezultuje výsledná síla, táhnoucí sondu vzhůru. Podle e-mailu Ing. Richtera byla hmotnost kompletní záteže m sonda := 1.527 kg, balón samotný vážil m balon := 1.200 kg. Výchozí hodnota tahové síly byla napouštěním balónu stanovena na hodnotu F v.start := 12.73 N. To odpovídá obemu hélia g F v.start + m sonda + m balon V start := g ρ( start) - ρ He ( start ) = 4.998 m 3, o hnotnosti - g ρ He ( start) 3 6Vstart m He := V start ρ He ( start) = 0.859 kg a průměru balónu D start := = 2.121 m. π Celková hmotnost, kterou nese vztlak nahoru je tedy m := m sonda + m balon + m He = 3.586 kg. Ve výšce x je tedy tlak vzduchu p(x) a tlak hélia p(x)+δp konst, teplota vzduchu i hélia je T(x). Můžeme tedy snadno určit objem hélia. pstart + Δp konst Vx ():= V start Tstart Tx () px () + Δp konst a průměr balónu 3 6Vx ) Dx ():=. π( Výrobce uvádí, že balon exploduje, když dosáhne průměru D MAX := 8.63 m. Tohoto prumeru dosahne nas teoreticky balon ve vysce H MAX.teor := for X Œ 0.. 50000 Q X if DX D MAX Ÿ DX ( + 1) D MAX Q H MAX.teor = 31085 m.

8 MAX.teor Podívejme se, jak se bude průměr balónu měnit s výškou 310 4 Výška (m) 210 4 110 4 0 2 4 6 8 Průměr (m) a D_MAX Červená křivka na grafu nahoře by měla končit právě na pruseciku čárkovanych čar. Platí Dx datan - D MAX = -0.000741 m, ideálně by to měla být nula, ve skutečnosti je relativní chyba průměru při explozi Dx datan - D MAX 100 = -8.59 10-3 % Dx datan Chyba vysky pri explozi je H MAX.teor - x datan = 1 a to je v procentech H MAX.teor - x datan 100 = 3.217 10-3 % x datan

9 Vztlaková síla Celková vztlaková síla je určena tíhou vytlačeného vzduchu: F v ( x) := ρ( x)vx g, podíváme se, jak se s výškou mění: 3.005 2.51 Výška (m) 2.014 1.519 1.024 5.285 10 3 333 0 12 24 36 48 60 Celková vztlaková síla (N) a tíha celého zařízení

10 Odporová síla Balón se pohybuje vzhrůru rychlostí zhruba 6 metrů za sekundu (viz níže). Tomu odpovídá Reynoldoso číslo na začátku respektive na konci stoupání. 6Dstart Re 6D x start := = 85.231 resp datan Re ν( start) konec := νx datan = 6.063 Jedná se o pomalý pohyb. Použijeme-li Stokesův vztah D F o := 6 π η v, 2 dostaneme rychlost: v Stokes ( x) := F v ( x) -mg 3π ηx () Dx Podívejme se, jak by to vyšlo pro Newtonův zákon odporu, kde odporová síla je úměrná druhé mocnině rychlosti a koeficient odporu C má pro kouli hodnotu Newtonův vztah má tvar C := 0.44 (viz níže) F := C 1 2 S ρ v2. Z rovnosti sil dostáváme pro rychlost vztah v Newton () x := F v () x -mg 1 2 Cρx π Dx ()2 4

11 2.633 Změřená rychlost Rychlost podle Newtona Vyhlazená rychlost Rychlost podle Stokese 1.767 910 3 333 0 2.5 5 7.5 10 Rychlost (m/s) - teoretická, skutečná, vyhlazená

12 Podle http://users.fs.cvut.cz/~jiroutom/vyuka/hmz/hmz5.pdf platí Stokesův vztah jen pro velmi malá Re (zhruba menší než 2)... Viz obrázek. Pro Re mezi 2 a 500 (což je náš případ) platí vztah C=18.5 / Re 0.6. Zkusme proto nový výpočet, podle výše uvedených vztahů... Zkusím obecně vyjádřit vztah pro rychlost v závislosti na ostatních parametrech Platí současně tyto vztahy, které je třeba jeden do druhého dosadit a vyjádřit rychlost v: 18.5 vd v 2 C :=, Re :=, F := CS ρ, S := 3 ν 2 5 Re π D 2 4 Když vyjádřím rychlost (viz extra soubor se symbolickým odvozením), dostanu vztah

13 v := 2 4 7 7 7 10000000000000 72649330114263968639 10 F v -gm 72649330114263968639 D 5 3 7 7 ρ ν 5 tedy 2 4 7 7 10000000000000 72649330114263968639 10 F v () x gm 7 - v prechod () x := 5 3 7 7 72649330114263968639 Dx () ρx () νx () 5

14 2.633 Změřená Vyhlazená Přechodová podle Newtona Podle Stokese 1.767 910 3 333 0 2.5 5 7.5 10 Rychlost (m/s) - teoretická, skutečná, vyhlazená

15 2.807 Přechod / skutečná Stokes / skutečná Newton / skutečná Pi* Přechod / skutečná 1 2.113 1.42 7.266 10 3 333 0 0.3 0.6 0.9 1.2 1.5 Poměr teoretické a vyhlazené skutečné rychlosti Je zajímavé, že i když je rychlost podle přechodového zákona hodně daleko od skutečné rychlosti, je poměr rychlostí v celém rozsahu téměř konstantní, narozdíl od Stokese a Newtona. To by snad mohlo svědčit pro nějakou systematickou chybu v podobě špatně zadané konstanty, nebo tak něčeho... Jak by to vypadalo, kdybych tuto rychlost vynásobil π?

16 Změřená Vyhlazená Přechodová * Pi 2.633 1.767 910 3 333 0 2.5 5 7.5 10 Rychlost (m/s) - teoretická, skutečná, vyhlazená

17 Zkusíme zintegrovat poměr teoretické a skutečné rychlosti. když bude výsledek okolo nuly, bude to globálně celkem OK... N-PRUM I prechod := Â i = 1 N-PRUM I Stokes := Â i = 1 N-PRUM I Newton := Â i = 1 v prechod vyska prumi - 1 rychlost prumi v Stokes vyska prumi - 1 rychlost prumi N-PRUM I Pi.prechod := Â i = 1 v Newton vyska prumi - 1 rychlost prumi = -571.532 = -291.509 π v prechod vyska prumi - 1 rychlost prumi = 63.834 = 7.7