NÁSTUPIŠTĚ POMŮCKA PRO CVIČENÍ Z PŘEDMĚTU ŽELEZNIČNÍ STAVBY 3 (ZST3) Nástupiště jsou zařízení železničního spodku s upravenou zvýšenou dopravní plochou v obvodu dráhy, která slouží pro výstup a nástup cestujících, případně také pro manipulaci se zavazadly a zásilkami. Pohyb cestující, nástup a výstup musí být bezpečný a pohodlný, nástupiště musí být přehledná. Pro jejich navrhování platí ČSN 73 4959, vyhl. č. 177/1995 Sb. a TSI PRM. U koleje může být nástupiště jen z jedné strany. Nástupiště mohou být navržena jen u kolejí s rychlostí nejvýše 200 km/h. 1. Umístění a rozměry nástupišť Nástupiště musí být bezbariérově přístupná a použitelná i pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Této podmínce vyhovují bezezbytku pouze nástupiště s výškou v úrovni podlahy nízkopodlažních železničních vozidel, tedy 550 mm nad spojnicí temen kolejnicových pásů, které mají přístup bez přecházení kolejí, tedy nástupiště vnější a ostrovní. min. 3000 (2500) vnější nástupiště min. 3200 ostrovní nástupiště min. 6100 min. 3200 c) Obr. 1 Nástupiště ve stanici (, příklad nástupiště vnějšího ( a ostrovního (c) Nástupiště vnější se navrhují na železničních zastávkách, na dvoukolejných tratích jsou umístěna vně obou kolejí (obr. 4. Vnější nástupiště lze navrhnout i ve stanici, a to nejen ze strany výpravní budovy, ale i na opačné straně kolejiště. Vnější nástupiště má mít šířku alespoň 3,000 m a musí mít šířku 2,500 m. Nástupiště ostrovní jsou běžná v železničních stanicích. Jde o nástupiště, přístupná mimo úroveň kolejí podchodem nebo lávkou. Řidčeji se objevují ostrovní nástupiště i na železničních zastávkách dvoukolejných trati (zast. Černošice Mokropsy, zast. Dolní Zálezly). Ostrovní nástupiště jsou zpravidla oboustranná (do vlaků se nastupuje po obou stranách nástupiště), méně často jednostranná (z jedné strany se nastupuje do vlaků, z druhé strany je nástupiště ohraničeno zábradlím). Ostrovní nástupiště oboustranná musí mít šířku alespoň 6,100 m, na čelech nejméně 3,200 m. Jednostranná ostrovní nástupiště mají mít šířku alespoň 3,000 m a musí mít šířku alespoň 2,500 m; mezi zábradlím takového nástupiště (podél hrany nástupiště, z níž se nenastupuje) a přilehlou kolejí musí být zachován volný schůdný a manipulační prostor 3,000 m. Překážky na nástupišti (schodiště, šikmé rampy a výtahy směřující do podchodu nebo na nadchod, sloupky zastřešení nebo přístřešky, sloupy osvětlení, rozhlasu, trakčního vedení atd.) mají být umístěny co nejdále od hran nástupiště, aby se nesnižovala přehlednost nástupiště. U ostrovních oboustranných nástupišť se překážky umísťují u jeho podélné osy, u vnějších nástupišť a u jednostranných ostrovních nástupišť se překážky umísťují pokud možno mimo jeho plochu. Přípustná nejmenší vzdálenost překážek od hran nástupiště se pohybuje v rozmezí alespoň 2,000 m (překážky do délky 10 m) až alespoň 2,400 m (překážky delší) při rychlosti na přilehlé koleji nejvýše 160 km/h, resp. alespoň 2,500 m (překážky do délky 10 m) až alespoň 1
2,900 m (překážky delší) při rychlosti na přilehlé koleji přes 160 km/h a nejvýše 200 km/h. Na nástupišti musí být podél překážek vždy alespoň dva pěší průchody šířky 0,800 m, které přitom nesmí zasahovat do bezpečnostních pásů podél hran nástupiště. Výjimečně při rekonstrukci stávajících nástupišť při rychlosti do 160 km/h jsou požadavky mírnější a lze ponechat překážky ve vzdálenosti až 1,320 m. Na jednokolejných tratích ve stanicích s menší frekvencí lze využít nástupiště poloostrovní. Tato nástupiště mají rovněž výšku 550 mm nad spojnicí temen kolejnicových pásů, ale přístup na ně je veden přes kolej, po vyznačeném centrálním přechodu. Aby byla zajištěna bezpečnost cestujících na centrálním přechodu, musí být dodržena bezpečnostní opatření (rychlost vlaků přes přechod nejvýše 50 km/h, zastavování vlaků přednostně před přechodem, informování cestujících rozhlasem apod.). Šířka poloostrovních nástupišť musí být u oboustranných alespoň 4,3 m (v jejich konci 3,2 m), u jednostranných alespoň 2,50 m. V minulosti se zřizovala i nástupiště úrovňová s výškou do 250 mm nad spojnicí temen kolejnicových pasů, přístupná pouze přejitím kolejí; protože tato nástupiště nejsou bez doprovodu přístupná nevidomým a neumožňují pohodlný nástup do vozů, je možné jejich ponechání jen ve velmi stísněných poměrech na méně důležitých tratích a v tomto textu se jimi již nezabýváme. Nástupiště výšky 550 mm mají nástupní hranu ve vzdálenosti 1670 mm (v oblouku o poloměru menším než 1 500 m pak 1 680 mm) od osy koleje. Výška i vzdálenost se u koleje s převýšením měří od nakloněné osy průjezdného průřezu. Nástupiště mají být umísťována s ohledem na zajištění přehlednosti přednostně u kolejí v přímé. Pokud je potřebné navrhnout nástupiště u koleje v oblouku, musí být jeho poloměr nejméně 300 m. Na méně významných tratích lze ponechat při rekonstrukci nástupiště i v obloucích menšího poloměru až do hodnoty 190 m, v takovém případě ale má nástupiště výšku jen 380 mm a délka soupravy je vzhledem k omezené přehlednosti nástupiště ohraničena. 1.670 (1.680) Nástupiště jsou zpravidla tvořena betonovou konstrukcí. Při její volbě je třeba zohlednit trvalou polohu a stabilitu vlastní konstrukce nástupiště, rovinatost a neklouzavost povrchu, odtok vody z povrchu, umístění značení pro nevidomé a slabozraké, ale také případnou koordinaci s odvodněním pomocí trativodů (pokud není možné trativod situovat na druhou stranu koleje, než kde je nástupiště) nebo usnadnění čištění koleje strojními čističkami kolejového lože. 1.670 (1.680) c) Obr. 2 Vnější nástupiště typu L ( a typu SUDOP (b, c) podle vzorového listu Ž 8 2
Obr. 3 Příklad použití ostrovního nástupiště při rekonstrukci stanice (projekt žst. Olbramovice, SUDOP Praha a. s.) 2. Přístup na nástupiště c) Obr. 4 Vnější nástupiště přístupná z přilehlého přejezdu (, vnější nástupiště přístupná z podchodu pomocí šikmých ramp (, porovnání délky schodiště a šikmé rampy (c) Přístup na nástupiště může být zajištěn chodníky, schodišti, šikmými rampami, výtahy nebo pohyblivými schodišti. Vždy alespoň jedna přístupová cesta musí být bezbariérově přístupná: chodník, sloužící jako bezbariérový přístup, musí mít sklon nejvýše 8,3 %; schodiště musí mít sklon nejvýše 28 a výška schodišťových stupňů nesmí převýšit 160 mm. Jedno rameno schodiště smí mít nejvýše 16 stupňů, delší schodiště musí být rozdělena podestami; šikmá rampa jako bezbariérový přístup musí mít sklon nejvýše 8,3 %, pouze rampa do délky 3 m smí mít sklon až 12 %. Rampy se rozdělují po devíti metrech podestami délky 1,5 m. Šikmá rampa musí mít po obou stranách madla. Nevýhodou ramp je jejich značná délka (běžně přes 60 m), výhodou trvala funkčnost (nezničitelnost); 3
bezbariérovou přístupnost ve stanicích nejčastěji zabezpečují výtahy. Pouze při rekonstrukci stávajících podchodů lze výjimečně zajistit přístupnost pomocí schodišťových plošin; ve zvlášť významných stanicích jsou pevná schodiště doplňována pohyblivými schodišti (eskalátory); šířka schodišť a šikmých ramp se stanoví podle špičkové frekvence. Minimální světlá šířka schodiště musí být 1,60 m měřeno mezi madly. Rampa jako jediný přístup musí mít šířku také 1,60 m, pokud pouze doplňuje schodiště, pak alespoň 1,30 m. Schodiště, šikmé rampy, výtahy atd. navazují na podchod, lávku nebo nadjezd. O volbě přístupu pod úrovní kolejí (zpravidla samostatný podchod pro pěší, ale je též možné vyústění do podjezdu pod tratí s provozem silniční dopravy) nebo nad úrovní kolejí (častěji lávka, případně napojení schodišť na silniční most překračující kolejiště) rozhodují výškové úrovně kolejiště, přilehlého terénu a přilehlých komunikací. Protože podchod vyžaduje menší výškový rozdíl mezi úrovní podchodu a nástupiště (ca 4 m) než lávka (ca 8 m), je přístup pomocí lávky výhodnější jen při umístění přístupových komunikací výrazněji nad úrovní dráhy. U zastávek a stanic, kde je dvojice vnějších nástupišť na vnějších stranách kolejiště, lze též využít přístup pomocí přejezdu nebo přechodu (obr. 3. Pro zajištění bezpečnosti přecházejících cestujících ale musí být chodníky z nástupišť nasměrovány před výstražníky přejezdu, resp. před závory. 3. Značení pro nevidomé vzdálenost překážky od hrany nástupiště u nového nástupiště musí být nejméně 2,00-2,90 m (viz kap. 1) 1,670(1,680) Obr. 5 Značení pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace ( ukončení nástupiště, ( vyznačení přístupu na nástupiště, oboje na nástupišti s konzolovými deskami, podle vzorového listu Ž 8 Nástupiště musí být přístupné i osobám se sníženou schopností orientace, tedy slabozrakým a nevidomým. Proto se v povrchu nástupiště vyznačuje: bezpečnostní pás. Jde o část nástupiště podél nástupní hrany, která není určená pro čekání cestujících, aby nedošlo k jejich zachycení projíždějícím vlakem. Jeho šířka je 0,800 m při rychlosti v přilehlé koleji nejvýše 160 km/h a 1,300 m při rychlosti v přilehlé koleji vyšší než 160 km/h a nejvýše 200 km/h. Bezpečnostní pás má shodnou barvu i shodný povrch, jako ostatní plocha nástupiště; vodicí linie s funkcí varovného pásu. Jedná se o zvláštní formu umělé vodicí linie, která na nástupišti odděluje bezpečnostní pás od ostatní plochy nástupiště. Její šířka je 0,400 m, tvoří ji podélné drážky ve tvaru trapézu; část linie o šířce 0,150 m přiléhající k bezpečnostnímu pásu, se opatří kontrastním optickým značením žluté barvy. 4
Pokud je při rekonstrukci stávajících nástupišť na nástupišti překážka (např. vstup do podchodu) ve vzdálenosti menší než 1,800 m, byl by průchod mezi bezpečnostním pásem a překážkou příliš úzký. V takovém případě se vodicí linie s funkcí varovného pásu na délku překážky přeruší a vstup do tohoto prostoru se opatří varovnými pásy (vyznačení prostoru, který není pro nevidomé samostatně přístupný); varovný pás. Ten je zvláštní formou umělé vodicí linie označující místo, které je pro zrakově postižené osoby trvale nepřístupné, např. služební komunikace, přechody přes koleje (i určené pro cestující), konec nástupiště. Má šířku 0,400 m, jeho povrch je tvořen výstupky tvaru kulových úsečí. Část varovného pásu v šířce 0,150 m se opatří kontrastním optickým značením žluté barvy. Varovný pás musí začít nejdále 0,300 m od vodicí linie s funkcí varovného pásu. V místech, kde je vstup na nepřístupná místa znemožněn zábradlím, se varovný pás nevloží; signální pás. Také signální pás je zvláštní formou umělé vodicí linie a vyznačuje důležité trasy a přístup k důležitým místům, zejména vstupům do podchodu, k výpravní budově, k čekárně nebo k východu z nádraží. Musí mít šířku 0,800 m, povrch je opět tvořen výstupky tvaru kulových úsečí a není nijak barevně odlišen nebo vyznačen. V místě návaznosti na vodicí linii s funkcí varovného pásu musí být signální pás vzdálen nejvýše 0,300 m, v místě návaznosti na podchody nebo pozemní stavby musí být ukončen u přirozené vodicí linie (např. proti zídce podchodu, proti zdi výtahu, proti stěně přístřešku). V místě, kde navazuje signální pás, se vodicí linie s funkci varovného pásu přeruší na délku 0,400 m. Vodicí linie s funkcí varovného pásu, varovné pásy a signální pásy se vyznačují vhodně tvarovaným dlaždicemi. U nástupišť s konzolovými deskami (viz obr. 2 se použijí konzolové desky s upraveným povrchem. Na přístupových schodištích se vyznačí podle vyhl. 369/2001 Sb. vždy první a poslední stupeň každého schodiště žlutým pruhem na stupnici šířky 100 mm vzdálená nejvýše 50 mm od hrany schodu. Podstupnice nesmí být barevně zvýrazněna. Literatura: Vyhláška č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, v platném znění Vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, v platném znění Vyhláška č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, v platném znění TSI PRM Technické specifikace pro interoperabilitu týkající se osob s omezenou schopností pohybu a orientace v transevropském konvenčním a vysokorychlostním železničním systému (2008) ČSN 73 4959 Nástupiště a nástupištní přístřešky na drahách celostátních, regionálních a vlečkách (2009) Vzorový list železničního spodku SŽDC (ČD) Ž 8 Nástupiště na drahách celostátních, regionálních a vlečkách (2002, vč. změny z r. 2003) Vyhotovil: Karel A. Fridrich, 12. 4. 2009 5