VY»ERPÁVAJÍ AKTUÁLNÍ ENTITY VäECHNY MOéNÉ OBJEKTY?

s r a r e VY»ERPÁVAJÍ AKTUÁLNÍ ENTITY VäECHNY MOéNÉ OBJEKTY? Radim BÏlohrad DO ACTUAL ENTITIES EXHAUST ALL POSSIBLE OBJECTS? This essay presents a comparison of modal theories with flexible and constant domain of individuals. What's called the simplest quantified modal logic represents the latter type. However, it has some controversial consequences: the fact that all objects of discourse exist necessarily, and the fact that to every merely possible object there corresponds an actual one. These drawbacks are eliminated by the Kripke models, which postulate possible worlds with a flexible domain of objects. Proponents of TIL return to the theory with the constant domain and attempt to elucidate what mistakes lead Kripke's followers to endorsement of models witli the flexible domain, and explain-away the alleged problems of the constant domain. This work aims at clarifying the character of the attitude of TIL proponents and showing that the arguments for accepting the constant domain they provide are not completely satisfactory due to the role proper names play in their theory. Téma této práce spadá do oblasti filozofického bádánì, která b vá v analytické filozofii Ëasto naz vána modálni metafyzika. P estoûe ko eny této problematiky sahajì patrnï aû k Aristotelovi a nïkteré soudobé otázky se podrobnï eöily jiû v obdobì st edovïké filozofie, skuteën rozkvït modálni metafyziky v soudobé filozofii zaëal aû v 60. letech 20. stoletì. Tehdy totiû vznikly prvnì práce zab vajìcì se sémantickou interpretacì tnodálnìch logik, které s sebou samoz ejmï p inesly také otázky po ontologickém statutu entit, které se v tïchto interpretacìch objevujì. 1 Takov ch otázek se od publikace tïchto sémantick ch pracì vyno ilo nep eberné mnoûstvì; jen namátkou bychom mohli vybrat problémy jako je ontologick status moûn ch svït, identita individuì v moûn ch svïtech, charakter modálnìch vlastnostì, apod. 1 P vodnì statì v této oblasti je Kripke (1963). TéirÏ souëasnï vytvofil podobnou koncepci inlerpretace modálni logiky HintÌkka (1963). ORGANON F 9 (2002). No. 4, 359-384 Copyright Filozofick ústav SAV, Bratislava

360 Radim BÃLOHRAD V této práci bych rád nastolil otázku, o které se, pokud j e mi známo, v modálnï-metafyzick ch statìch aû na v jimky nediskutuje, pop ÌpadÏ j e v nich obsaûena pouze implicitnï. Tuto otázku bychom mohli p edbïûnï formulovat jako dotaz po tom, zda vöe, co existuje, vyëerpává to, co (b\>) molilo existovat. Jak uvidìme, tato otázka bude vyûadovat peëlivé zp esnïnì, aby s nì bylo v bec moûno pracovat. Po tomto zp esnïnì bude také z ejmé, ûe nejde o otázku jednu, ale o cel komplex vzájemnï provázan ch problém t kajìcìch se povahy metafyzického individua, existence, vlastnìch jmen a empirick ch vlastnostì. DomnÌvám se, ûe d vod, proë tato otázka aû na v jimky nenì, na rozdìl od v öe uveden ch témat, explicitnï formulována a eöena v soudobé literatu e, je, û e znaëná vïtöina modálnìch metafyziku se domnìvá, û e odpovïô na ni j e záporná a tak samoz ejmá, û e nemá p Ìliö cenu s ejì do hloubky zab vat. P es tuto skuteënost se objevujì také hlasy, které na tuto otázku odpovìdajì kladnï, a koncepce, ze kter ch vypl vá, ûe aktualita v jistém smyslu vyëerpává modalitu. Rád bych se v této práci pokusil explicitnï formulovat tento problém a postihnout pokud moûno jeho r zné dimenze. I. NejjednoduööÌ predikátová modálni logika V této Ëásti bude p edstaven jist model modality, kter p edstavuje sémantická interpretace tzv. nejjednoduööì predikátové modálni logiky. UvádÌme j ej zde proto, neboù právï na nïm bude moûno p esnï formulovat stïûejnì otázku této práce a srovnat s nìm alternativnì koncepce. NejjednoduööÌ systém predikátové modálni logiky (NPML) vznikne kombinacì predikátové logiky prvnìho ádu (s identitou) a modálnìho operátoru vëetnï definice dob e utvo ené formule a axiom, které vymezujì pouûitì tohoto operátoru. Jazyk NPML bude obsahovat vöechny prvky jazyka predikátové logiky: promïnné, konstanty, predikátové symboly, bïûné logické spojky, kvantifikátory, symbol identity, ovöem navìc bude obsahovat jeden logick symbol: Definice dob e utvo ené formule predikátové logiky bude doplnïna tak, aby platilo: je-li (p dob e utvo ená formule, pak Dtp j e dob e utvo ená formule. Dále je nutno doplnit, ûe formule Ocp je zkratkou za formuli (p. Axiomatick systém NPML vznikne, kdyû k v rokov m axiom m, axiom m substituce, axiom m rovnosti a axiomu kvantifikátoru predikátové logiky p idáme t i modálni axiomy: "ProzatÌm bych rád chápal v raz existuje" tak neutrálnï, jak j e to jen moûné. Nejlépe v jeho p edteorctickéni, kaûdodennìm smyslu.

VY»ERPÁVAJÍ AKTUÁLNÍ ENTITY VäECHNY MOéNÉ OBJEKTY? 361 K axiom: (cp dvj/) 3 (acp z>at /), T axiom: DCp Dtp, S5 axiom: Ocp rraocp. SpeciálnÏ nás bude zajìmat sémantická interpretace NPML. Tu tvo Ì uspo- ádaná Ëtve ice I = (W, w a, D, V), kde W je neprázdná mnoûina moûn ch svït, w a je aktuálnì svït, D je neprázdná mnoûina individuì a V je funkce valuace, která p i azuje konstantám prvky D a n-árnìm predikát m funkce z moûn ch svït do uspo ádan ch n-tic na D. OhodnocenÌ promïnn ch zabezpeëuje jakákoli funkce f, která p i azuje kaûdé promïnné nïkter prvek D. Denotace termu t v interpretaci I p i ohodnocenì f (dj f ) je definována takto: pokud t je konstanta, pak d I f (t) je V(t), pokud t je promïnná, pak d lf (t) je f(t). Z definic pravdivosti formulì ve svïtï w vybìráme pouze ty podstatné pro náö p Ìpad: P n tj t n je pravdivá v interpretaci I p i ohodnocenì f ve svïtï vr (pravdiváit ve w) iff (di. f (t ), d l f (t )) e [V(P")](w). Formule Bxcp je pravdivá if ve w iff platì pro alespoú jednu funkci f'(y), kde f(y) = f'(y) a p itom y * x, ûe cp je pravdivá j.r ve w. Formule (x)(p je je pravdivák ve w iff platì pro jakoukoli funkci Ì"(y), kde f(y) = f'(y) a p itom y * x, ûe (p je pravdivái f- ve w. Formule Dtp je pravdivá^ ve w iff pro kaûdé w' platì, ûe cp je pravdivá u ve w". Formule Ocp je pravdivá u ve vv iff pro alespoú jedno w" platì, ûe (p je pravdivá u ve w\ Definice pravdivosti formulì obsahujìcìch bïûné logické spojky jsou známy z predikátové logiky. Formule cp je pravdivá r interpretaci I ve svïtï w iff cp je pravdiváu pro kaûdé f. Formule cp je pravdivá v interpretaci I iff cp je pravdivá v interpretaci I ve w a Formule cp je logicky pravdivá iff cp je pravdivá v interpretaci I pro vöechny interpretace I. II. KontroverznÌ d sledky NPML Z p edcházejìcìho materiálu si lze udïlat uspokojivou p edstavu o tom, k jak m entitám je NPML ontologick vázána. NPML má celou adu zajìmav ch d sledk, z nichû pro naöe zkoumánì má stïûejnì v znam tato formule: BF: 03xcp d BxOcp 3 3 (BF) má ve skuteënosti formu (x) o(p 3 formulacì, která lépe poslouûì naöim úëel m. o(x)(p. V öe uvedená formule j e ekvivalentnì

362 Radim BÃLOHRAD Tato formule b vá v modálni logice naz vána Barcan formule (BF). Je snadné ukázat, ûe BF je logicky platnou formulì NPML. Provedeme d kaz sporem. P edpokládejme, ûe platì antecedent BF a zároveú neplatì konsekvent, kde (p = Fx. Zkonstruujme tedy libovolnou interpretaci I, ve které bude platit antecedent BF: I = (W, \v a, I), V), kde W = {w a, v), D = {a, b, V(F, w ) = {0}, V(F. v) = (a}. Pro p ehlednost tuto interpretaci uvedeme jeötï v následujìcìm diagramu: W w v D (a, b) (a, b} F {0} (a) Tento model potvrzuje platnost formule Q3xFx, neboù existuje takov moûn svït, jmenovitï v, ve kterém existuje takové individuum, jmenovité a, které je v extenzi predikátu F ve v. Na prvni pohled je z ejmé, ûe v takovém modelu zároveú nenì moûné, aby neplatil konsekvent BF. NeplatÌ-li konsekvent BF. pak platì ~3xOFx, coû Ìká, ûe aktuálnï neexistuje takové individuum, které by v alespoú jednom moûném svïtï bylo v extenzi predikátu F. V naöem modelu ovöem takové individuum existuje, jmenovitï a, neboù se nacházì v doménï D svïta \v a> a zároveú ve svïtï v spadá do extenze predikátu F.»ili platì navzdory p edpokladu d kazu sporem, ûe existuje takové individuum, které je potenciálnï F: 3xOFx. DalöÌm d leûit m teorémem NPML je NE: (x) D3y y = x. OpÏt je snadné ukázat, ûe i tato formule je logicky platnou formulì NPML. MÏjme libovolnou interpretaci, nap Ìklad interpretaci z naöeho d kazu logické platnosti BF: I = (VV, w a, D, V), kde W = (w a v}, D = {a. b), V(F. w a ) = {0}. V(F, v) = {a}. A opït v názornïjöì formï: W w a v D (a, b} {a. b) F {0} {a} Z uvedeného diagramu je z ejmé, ûe vezmeme-li libovolné individuum v doménï aktuálnìho svïta, tak jak vyûaduje univerzálnì kvantifikátor v NE, pak platì, ûe v doménï svïta v existuje nïjaké individuum, které je s tìmto aktuálnìm individuem identické. Pravdivost NE je d sledkem triviálnì skuteënosti, totiû ûe mnoûina D je spoleëná pro vöechny moûné svïty v dané interpretaci.

VY»ERPÁVAJÍ AKTUÁLNÍ ENTITY VäECHNY MOéNÉ OBJEKTY? 363 Z diachronnìho hlediska stojì v poëátcìch sémantiky modálni logiky právï NPML..IcjÌ variantu zastávala a obhajovala nap Ìklad právï dalöì pr kopnice sémantick ch úvah v modálni logice Ruth Barcan Marcus 4 NPML byla vöak velmi záhy podrobena kritice, která se t kala právï v öe uveden ch teorém. ZamyslÌme-li se nad BF, pak j e z ejmé, ûe tato formule Ìká, û e jestliûe platì, ûe b y mohl existovat nïjak objekt s nïjakou vlastnostì F, pak také platì, ûe existuje aktuálnï objekt, kter b y tuto vlastnost mohl mìt. V nïkter ch p Ìpadech takovému myölenkovému postupu nelze nic namìtat. Asi b y málokdo pop el, ûe nenì problém doplnit m é kolo o nïkolik p evod, aniû b y to nutnï znamenalo, ûe se to kolo stane jin m kolem. Potom platì, ûe jestliûe jsem mohl mìt kolo s dvaceti Ëty mi p evody, pak moje souëasné kolo mohlo mìt dvacet Ëty i p evod. Ovöem nïkteré jiné p Ìklady nasvïdëujì spìöe tomu, ûe takové uvaûovánì se nem ûe stát obecn m pravidlem. P edpokládejme, ûe jsem b val mohl mìt sestru, aë aktuálnï mám bratra. Z BF v takovém p ÌpadÏ vypl vá, ûe nïkter aktuálnì objekt b val mohl b t moje sestra. Je moûné tvrdit, ûe nap Ìklad m j aktuálnì bratr, pop ÌpadÏ nïkter jin blìzk p Ìbuzn, b val mohl b t mojì sestrou. Ovöem taková odpovïô se jiû nezdá tak bezproblémová, jako tomu bylo v p ÌpadÏ mého kola. Dokonce jistá skupina filozof proti této moûnosti otev enï vystoupila s argumentem, ûe biologick p vod j e nutnou (esenciálnì) vlastnostì ûiv ch organism, tudìû organismy s odliön m p vodem b y dost dob e nemohly b t mojì sestrou. NenÌ nutné, abychom v tomto konkrétnìm problému zaujìmali jedno z moûn ch stanovisek. CÌlem j e spìöe poukázat, ûe pokud se t ká naöich intuicì, pak BF má jisté instance, které b y ne vöichni za intuitivnì povaûovali. Toto tvrzenì b y mohl podpo it jeötï jin p Ìklad. P edstavme si, ûe jsem mìsto v razu Toto tvrzenì" v p edchozì vïtï mohl napsat nap Ìklad v raz Tuto myölenku". Kdybych tak byl uëinil, pak by existoval objekt, kter v e skuteïnosti neexistuje, totiû fyzické z etïzenì znak Tuto myölenku". Podle BF b y ale platilo, ûe nïkter aktuálnì objekt b val mohl b t tìmto objektem, kdybych j ej b val napsal. Je vöak obtìûné si myslet, ûe tìmto v razem b y mohl b t nïjak jin aktuálnì objekt, nap Ìklad v raz Toto tvrzenì", kter jsem v e skuteënosti napsal, nebo hrnek na mém psacìm stole. V p ÌpadÏ mého hrnku j e obtìûné vï it, ûe by se kdy mohl stát v razem jazyka. V p ÌpadÏ v razu Toto tvrzenì" je také nemoûné, ûe by b val mohl b t v razem Tato myölenka", neboù v e skuteënosti j de o v skyt v razu, kter j e spoluurëen svou lokalizacì v prostoru 4 Systém s jednìm univerzem navrhuje jiû ve svém Ëlánku Barcan Marcus (1961). Jeho obhajobu lze nalézt také v Barcan Marcus (1985/86). ObÏ stati jsou p etiötïny v Barcan Marcus (1993).

364 Radim BÃLOHRAD a Ëase, tudìû by se nemohl stát v skytem s jin mi Ëasoprostorov mi sou adnicemi. Existuje jeötï jin zp sob argumentace proti BF. NemusÌme vym ölet p Ìklady moûn ch objekt a zkoumat do jaké mìry by bylo moûno nalézt aktuálnì objekty, které by jimi mohly b t. Lze poloûit otázku, proë by nutnï kaûdému objektu, kter si vymyslìme, mïl odpovìdat nïjak aktuálnì objekt. Jak se zdá, nic nám nebránì myslet si takov moûn objekt, kter je zcela odliön od jakéhokoli aktuálnìho objektu. Co je logicky sporného na tom, kdyû budeme uvaûovat nap Ìklad potenciálnì organismus takov, ûe ûádn aktuálnì objekt jìm nem ûe b t? Zdá se, ûe nic. Ovöem p ijetìm BF máme dvï moûnosti, jak na tuto hypotézu reagovat. V jednom p ÌpadÏ jsme nuceni takovou myölenku odmìtnout jako spornou a tvrdit, ûe prostï nenì moûné, aby existoval objekt odliön od vöech aktuálnìch objekt. Ve druhém p ÌpadÏ je nutné se uch lit k tzv. posibilismu a tvrdit, ûe onen potenciálnì organismus je skuteën objekt, kter je moûno kvantifikovat standardnï definovan mi kvantifikátory, nicménï zároveú tento objekt nenì identick s niëìm aktuálnìm. To znamená, ûe jde o existujìcì neaktuálnì objekt posibile. A z v sledku debaty mezi Russellem a Meinongcm je z ejmé, ûe dïjiny soudobé metafyziky takov m objekt m nejsou naklonïny. 5 éádná z tïchto reakcì tedy nevede k uspokojivému v sledku. ExplicitnÏ lze tedy tuto námitku proti BF formulovat takto: BF je v rozporu s tvrzenìm, ûe by mohl existovat objekt odliön od vöech aktuálnìch objekt. Tyto p Ìklady nám s r znou mìrou p esvïdëivosti naznaëujì, ûe princip, podle kterého jsou vöechny moûné objekty pouze aktuálnì objekty v p evleku", nenì nosn a mïl b y b t pokud moûno eliminován. Druhá v öe zmìnïná logicky platná formule NPML, tedy NE (jde o zkratku v razu nutná existence"), vyjad uje druhou stránku toho, co tvrdì BF. ZatÌmco BF, jak jsme vidïli, tvrdì, ûe kaûd mysliteln objekt je ve skuteënosti aktuálnì, NE Ìká, ûe kaûd aktuálnì objekt j e identick s nïkter m objektem v kaûdém moûném svïtï. T o jednoduöe znamená, ûe kaûd aktuálnì objekt existuje v kaûdém moûném svïtï, a zbavìme-li se slangu modálni' logiky, pak dostaneme tvrzenì, ûe kaûd objekt existuje nutnï. A pokud budeme za objekty, kter ch se t ká modálni logika, povaûovat bïûné vïci a p edmïty, jako j e hrnek na Ëaj nebo kámen, pak dostaneme zcela jistï absurdnì myölenku, ûe nap. hrnek na mém stole nemohl neexistovat, ûe tady vûdy byl, û e nebude nikdy zniëen, apod. BÏûné p edmïty se nám stávajì v 5 Klasickou kritiku posibilismu p edstavuje nap Ìklad Quine (1948). Dále nap. Barcan Marcus (1985/86).

VY»ERPÁVAJÍ AKTUÁLNÍ ENTITY VäECHNY MOéNÉ OBJEKTY? 365 modálni logice vybavené NE nutnï existujìcìmi entitami. V tomto smyslu kritizoval MPML nap Ìklad Arthur Prior, kdyû tvrdil, ûe modálni logika j e prodchnuta m tem, ûe vöechno existuje nutnï. 6 Tyto absurdity naznaëujì, ûe princip m jako NE bychom se také mïli pokud moûno vyhnout. NynÌ j e vhodné mìsto pro to, abychom up esnili naöi p edteoreticky formulovanou otázku v úvodu. NPML, pokud b y mïla reprezentovat zp sob, jak sm ölìme o moûnosti a nutnosti, j e dìky Barcan formuli vázána k tomu, ûe kaûd mysliteln (moûn ) objekt, je aktuálnì. Z toho vypl vá, ûe by potenciálnï nemohl existovat ûádn jin objekt, neû ty, které existujì. Naopak dìky NE je NPML vázána k tomu, ûe kaûd aktuálnì objekt existuje nutnï, tedy nenì moûné, aby neexistoval. Z Barcan formule a NE dohromady vypl vá, ûe aktuálnì objekty jsou právï vöechny potenciálnì objekty. V tomto smyslu lze tvrdit v duchu naöì p vodnì otázky, ûe vöe, co existuje, vyëerpává to, co by existovat mohlo. III. Kripkovsk model VidÏli jsme, ûe NPML má skuteënï d sledky, které nám dovolujì tvrdit, ûe tento formálnì systém ne zcela vïrnï reflektuje naöe p edteoretické p edstavy o moûnosti a nutnosti, aë byl právï pro jejich formalizaci a systematizaci zaveden. Z toho d vodu se velmi záhy po vzniku takov ch pokus interpretovat modálni logiku objevily tendence opravit sémantiku modálni logiky tak, aby nevedla k v öe uveden m d sledk m a odpovìdala naöim intuicìm. StÏûejnÌ impuls p iöel ze strany skupiny filozof, pro které se ujalo jméno aktualisté. Mezi hlavnì p estavitele tohoto smïru v rámci modálni metafyziky pat Ì Robert Adams - p vodce termìnu aktualismiis, Alvin Plantinga a Robert Stalnaker. Aktualisté ovöem navázali, a to z velké Ëásti kriticky, na prvnì krok, kter v tomto smïru uëinil Saul Kripke. 7 Kripke vybudoval takovou sémantickou interpretaci modálni logiky, ve které BF ani NE nejsou logicky platn mi formulemi, a axiomatick systém NPML upravil tak, aby tyto formule nebylo moûno odvodit. ZatÌmco úpravy v axiomatizaci NPML jsou pomïrnï drastické a vïtöinou nenaöly u modálnìch logik pochopenì 8, zmïny v sémantické interpretaci, kter mi se zde nadále budeme zab vat, se ukázaly jako plodné a provokativnì. 6 Prior (1957). 7 Kripke (1963). s Viz nap Ìklad Linsky, Zalta (1994) nebo Menzel (2000).

366 Radim BÃLOHRAD Kripkovou hlavnì zmïnou v interpretaci NPML bylo. ûe p idal do této interpretace funkci d, která p ebìrá roli domény I). Kripkovsk model modálni logiky, kterou budeme naz vat KML, má tedy následujìcì podobu: I = (W, w a, D, d, V). ZatÌmco ostatnì prvky jsou zachovány, takûe se tato interpretace skládá po adï z mnoûiny moûn ch svït, aktuálnìho svïta, mnoûiny individuì a funkce ohodnocenì konstant a predikát, d je definována jako funkce, která kaûdému prvku mnoûiny VV p i azuje libovolnou podmnoûinu mnoûiny D - jeho vlastnì doménu individuì, d(\v). ZároveÚ D je sjednocenìm vöech d(w). Ruku v ruce s touto zmïnou jde také zmïna v pravdivostnìm ohodnocenì kvantifikovan ch formulì: Formule 3xFx je pravdivá] f ve w iff platì pro alespoú jedno individuum i v d(w), ûe formule Fx je pravdivái.nx.ii ve u\ kde f[x,i ] je f. jestliûe f (x) = i, a jinak je stejná jako f aû na to, ûe p i azuje promïnné x mìsto f (x) individuum i. Formule (x)fx je pravdivái, f ve w iff platì pro vöechna individua i v d(w), ûe Fx je pravdivá i.f[x.i ve vv, kde f[x,i] je f, jestliûe f (x) = i, a jinak je stejná jako f aû na to, ûe p i azuje promïnné x mìsto f (x) individuum i. MénÏ formálnï eëeno, formule 3 xfxje pravdivá v e svïtï w v interpretaci I p i ohodnocenì f tehdy a jen tehdy, kdyû alespoú jedno individuum, které existuje ve w, je Ëlenem extenze predikátu F ve svïtï w. Formule (x)fx j e pravdivá v e svïtï w v interpretaci I p i ohodnocenì f tehdy a jen tehdy, kdyû j e tomu tak pro vöechna individua existujìcì ve w. Z metafyzického pohledu j e z ejmé, ûe Kripke svou sémantickou interpretacì dosáhl toho, ûe kaûd moûn svït j e vybaven svou vlastnì t Ìdou individuì. Tento krok respektuje intuici, ûe v r zn ch moûn ch svïtech se mohou nacházet r zné objekty. Je snadné ukázat, ûe v takov ch modelech, kde j e jedna doména individuì D nahrazena jednotliv mi doménami d (w), které se od sebe mohou vzájemnï liöit, BF a NE neplatì. Nejprve model, kter ËinÌ BF logicky neplatnou: I = (VV, w a, D, d, V), kde VV = {w a. v). D = ja. b. c), d (w a ) = ja}, d (v) = {b, c), V(F,w a ) = { 0}, V(F, v) = {b}. V diagramu: V w a v d (a) {b. c} F ( 0 ) (b) V tomto modelu platì antecedent BF 03xFx, protoûe existuje takov moûn svït, jmenovitï v, v jehoû doménï d (v) j e takové individuum, jmenovitï b. které j e v tomto svïtï prvkem extenze predikátu F. ZároveÚ neplatì konsekvent B F 3xOFx, neboù v doménï aktuálnìho svïta d (\v a ) se nenalézá ûádné

VY»ERPÁVAJÍ AKTUÁLNÍ ENTITY VäECHNY MOéNÉ OBJEKTY? 367 individuum, ktcrc by v nïkterém moûném svïtï bylo prvkem extenze predikátu F. Z toho vypl vá, ûe BF nenì logicky platnou formulì KML. Stejn model nám ukazuje, ûe ani NE nenì logicky platnou formulì KML. V doménï aktuálnìho svïta d(w a ) se totiû nacházì individuum a, které nenì v doménï d(v). Pak tedy nem ûe platit, ûe pro kaûdé aktuálnì individuum existuje v kaûdém moûném svïtï nïjaké individuum, se kter m je identické. Individuum a nenì ve svïtï v identické s ûádn m individuem. Metafyzické d sledky kripkovského modelu lze shrnout následujìcì tezì: Podle KML jsou vöechny konkrétnì objekty nahodilé. Za jin ch okolnostì by b valy mohly existovat objekty jiné a vöechny objekty, které aktuálnï existujì, b valy existovat nemusely. V tomto smyslu odpovìdá KML zápornï na naöi p edteoretickou otázku. Aktualita nevyïerpává sféru moûného. IV. Model obsaûen v TIL Zdá se, ûe dalöì v voj modálni metafyziky se ubìral cestou, která spìöe dává za pravdu kripkovskému modelu. Práce aktualist jsou vïtöinou zamï eny na vypilovánì nedostatk kripkovského modelu, jako nap Ìklad odstranïnì ontologick ch závazk k posibiliìm v metajazyce KML, ale vöechny respektujì intuici, ûe mohly existovat zcela odliöné objekty a ûe aktuálnì objekty existovat nemusely. Ovöem i p es tento trend" v modálni metafyzice, se objevily také koncepce, které se vracì k p vodnìmu modelu modalit, tak jak je prezentuje NPML. Ve zcela nové podobï se k nïmu vracì nap Ìklad E. Zalta a B. Linsky, kte Ì navrhujì interpretaci NPML, která je,^ podle jejich tvrzenì, zcela v souladu s aktualistick mi modálnìmi intuicemi.'' Ovöem také, a to je pro nám blìzké filozofické okruhy mnohem d leûitïjöì, je p vodnì model souëástì koncepce hojnï diskutované na naöich katedrách - transparentnì intenzionálnì logiky P. Tichého a P. Materny. P edevöìm touto koncepcì se budeme v dalöì Ëásti práce zab vat. Dosud jsme prezentovali nïkteré argumenty pro tvrzenì, ûe kripkovk model modálni logiky odpovìdá lépe (i kdyû netvrdìme, ûe je úplnï bez problém ) naöemu p cdteoretickému chápánì moûnosti a nutnosti. Také jsme naznaëili, ûe ada, a dovoluji si tvrdit, ûe vïtöina, modálnìch metafyzik dává za pravdu systém m, které neobsahujì BF a NE. Nadále nás tedy budou zajìmat argumenty, které mohou proponenti TIL poskytnout na podporu p vodnìho modelu. Nejprve je ovöem nutné ukázat, ûe TIL p vodnì model modalit v sobï skuteënï obsahuje. Ze srovnánì NPML a KML vypl vá, ûe ona odliöná pojetì "Linsky, Zalta. (1994).

368 Radim BÃLOHRAD modalit se v e skuteënosti liöì v jediném momentu - charakteru univerza individuì. ZatÌmco NPML obsahuje jediné univerzum spoleëné vöem moûn m svït m, coû j e v posledku d vodem logické platnosti BF a NE v tomto systému a problém s nimi spjat mi, v KM L odpovìdá kaûdému moûnému svïtu jiná mnoûina individuì. M ûeme tedy usuzovat, ûe systémy, které pracujì s jedinou doménou pro vöechny moûné svïty, povedou ke stejné koncepci modality, jako NPML. V TIL jsou moûné svïty souëástì primitivnì ontologické báze, d o které dále pat Ì individua, Ëasové okamûiky nebo reálná ËÌsla a pravdivostnì hodnoty. Jako takové se v rámci této koncepce nedefinujì. P esto v relevantnì literatu e nalezneme p edteoretické vysvïtlenì pojmu moûného svïta jako maximálnì konzistentnì mnoûiny moûn ch fakt. Moûn fakt je chápán jako stav determinantu, p iëemû determinant j e jakákoli funkce, která p i azuje moûn m svït m" a Ëasov m okamûik m extenze nebo jejich t Ìdy. Nás budou zajìmat takové determinanty, které moûn m svït m a Ëasov m okamûik m p i azujì individua nebo jejich t Ìdy, tedy individuálnì ú ady a vlastnosti individuì. VezmÏme si nap Ìklad ú ad prezident»eské republiky. Tomuto ú adu m ûe v daném moûném svïtï buô odpovìdat nïjaké individuum, nap Ìklad Václav Havel, p iëemû pak platì fakt, ûe Václav Havel je prezident»eské republiky. AlternativnÏ m ûe tento ú ad zastávat nap Ìklad Petr Pithart. Za tïch okolnostì b y platil fakt, ûe Pitrart je prezident»eské republiky. Nebo tomuto ú adu nemusì odpovìdat ûádné individuum, a pak platì fakt, ûe prezident»eské republiky neexistuje. AËkoli pouze jeden z tïchto fakt aktuálnï platì, vöechny t i jsou moûné v tom smyslu, ûe kter koli jeden z nich by platit mohl. ÿekli jsme, ûe moûné svïty jsou maximálnì mnoûiny moûn ch fakt. Maximalita je dána tìm, ûe pro kaûd determinant a kaûdé individuum j e dáno, zda toto individuum tento determinant v daném svïtï a Ëase exemplifìkuje, nebo ne. l: Mezi moûn mi fakty platì logické vztahy a ne vöechny fakty jsou sluëitelné. Budeme-li p edpokládat, ûe máme k dispozici pouze dvï individua - Havel a Pithart - a ú ad b t prezidentem 10 Tich (1988), str. 177-186. Materna (1998), kap. 2.3. DefiniËnÌ kruh, do kterého jsme se v této \ÏtÏ dostali, je pouze zdánliv : moûné svïty jsou v TIL primitivnì pojmy; nejsou definovány pomocì moûn ch fakt a tyto pomocì funkcì z moûn ch svït do extenzì, jde pouze o p edteoretické vysvïtlenì. 13 D leûité up esnïnì maximality poskytuje Svoboda (2000). ÿìká, ûe ne o kaûdé kombinaci determinantu s individuem je moûné tvrdit jednu nebo druhou moûnost. NeplatÌ napìklad, ûe Mount Everest je neëiteln, ani ûe je Ëiteln. Tyto dvï vlastnosti presuponujì vlastnost b t text. Protoûe Mt. Everest nemá tuto vlastnost, nemá smysl o nöm vypovìdat ani jednu v öe uvedenou. My zde budeme pracovat bez tohoto up esnïnì s vïdomìm jistého zjednoduöenì.

VY»ERPÁVAJÍ AKTUÁLNÍ ENTITY VäECHNY MOéNÉ OBJEKTY? 369»R, pak mezi vöemi moûn mi kombinacemi dostaneme nïkteré mnoûiny fakt, které nejsou realizovatelné. Nap Ìklad {Havel je prezident»r a Pithart je prezident»r} nep edstavuje moûn svït, neboù ú ad prezidenta»r zastávajì dvï osoby najednou. Tedy kdyû vezmeme vöechny maximálnì logicky konzistentnì kombinace determinant s individui, dostaneme mnoûinu moûn ch svït. Proponenti TIL explicitnï uvádì, ûe t Ìda individuì, jejichû kombinacemi s determinanty jsou dány vöechny moûné svïty, je dána a priori. Máme p edpokládat, ûe je k dispozici nekoneëné mnoûstvì individuì a nekoneëné mnoûstvì determinant. V sledkem vhodn ch kombinacì prvk tïchto dvou t Ìd je pak mnoûina moûn ch svït. UveÔme si p Ìkladem jeden model urëitého v seku mnoûiny moûn ch svït pro jednu vlastnost P a dvï individua i a j. w 1 w2 w3 w4 i Pi Pi ~Pi ~Pi J Pi ~Pi Pi -Pi Z tohoto modelu je z ejmé, ûe individua i a j se nacházì v kaûdém moûném svïtï. V tomto v seku, kter reprezentuje vöechny vlastnosti mnoûiny moûn ch svït relativnï ke dvïma individuìm a jedné vlastnosti individuì, nenì moûné, aby se nap Ìklad ve w3 individuum j nenacházelo. V kaûdém svïtï se toto individuum vyskytuje a platì o nïm, ûe v tomto svïtï má nebo nemá vlastnost P, protoûe moûné svïty jsou kombinatoricky vystavïny z individuì a determinant. Je z ejmé, ûe p i takovém pojetì moûn ch svït, jsou proponenti TIL vázáni ke stejnému modelu modality jako NPML. U té jsme také zjistili, ûe nenì logicky moûné, aby nïkteré individuum, pop ÌpadÏ vlastnost, v nïkterém moûném svïtï chybïly. Hranice moûnosti jsou zde p esnï vymezeny poëtem individuì a vlastnostì a jejich maximálnìmi konzistentnìmi kombinacemi. Tento model má jistou v hodu: je velmi jednoduch a p ehledn. Ovöem ukázalo se, ûe je nesluëiteln s naöìm bïûn m zp sobem uvaûovánì o modalitï a proto nem ûe b t jeho adekvátnìm obrazem. AlternativnÌ, aktualistické koncepce s promïnliv mi univerzy, jsou mnohem sloûitïjöì a vyûadujì mnohem vïtöì teoretick aparát pro explikaci modalit. Ovöem na druhou stranu, cel tento aparát vytvá Ì ve snaze uspokojit naöe p edteoretické chápánì moûnosti a nutnosti. " Materna (1998), kap. 2.3.

370 Radim BÃLOHRAD Na modelu, kter poskytuje NPMLjsme vidëli. které modálni intuice jsou v nïm dìky konstantnìmu univerzu individuì poruöeny; ölo zejména o skuteënosti, ûe tento model j e vázán k nutné existenci vöech objekt a zároveú neposkytuje moûnost existence objektu odliöného od vöech aktuálnìch objekt. Z pouhé skuteënosti, ûe TIL akceptuje konstantnì univerzum pro vöechny moûné svïty, vypl vá, ûe také má tyto kontroverznì d sledky. 14 NenÌ moûné vinit proponenty TIL z toho, ûe by nezaregistrovali nïkolikalet v voj modálni metafyziky smïrem od systém s konstantnìm univerzem k systém m s propracovan m aparátem obsahujìcìm promïnlivá univerza. V e skuteënosti P. Tich i P. Materna zastávajì a obhajujì sv j systém zcela zámïrnï: domnìvajì se totiû, ûe jednak systémy s promïnliv m univerzem vedou k nep ekonateln m problém m L \ a potom ûe vöechny problémy, na které poukazujì oponenti konstantnìho univerza, jsou zaloûeny na nepochopenì jist ch základnìch otázek. Podle proponent TIL se vöechny intuice, které j sme citovali na podporu promïnliv ch domén moûn ch svït, dajì uspokojivï vysvïtlit v rámci koncepce s konstantnì doménou. V. ÿeöenì BF a NE v duchu TIL Nejprve se tedy zamï me na to, jak m zp sobem odpovìdá TIL na námitky, které j sme vznesli v Ëi Barcan formuli a nutné existenci. Na konci sekce II., kde jsem kritizoval NE, jsem uvedl myölenku, ûe pokud j e modálni logika o kaûdodennìch p edmïtech, jako j e hrnek na mém stole nebo kámen, pak systémy obsahujìcì NE vedou ke skuteëné absurditï, ûe totiû m j hrnek nemohl neexistovat, ûe jde o nutnï existujìcì objekt, coû je v rozporu se vöednì zkuöenostì o tom, ûe p edmïty vznikajì a zanikajì. PrvnÌ krok, kter zastánci TIL ËinÌ, aby odvrátili tento absurdnì d sledek je, ûe pop ou, ûe modálni tvrzenì (a v bec jakákoli tvrzenì) jsou o kaûdodennìch p edmïtech. V tomto smyslu si lze vyloûit koncepci individuového nudismu TIL. Individuov nudismus j e tvrzenì, ûe individua jsou v jistém smyslu bez vlastnostì. BÏûné p edmïty chápeme vïtöinou jako jisté celky, které vykazujì urëité vlastnosti. Tyto vlastnosti jsou do jisté mìry podstatné pro to, c o dan 14 Je t eba upozornit na to, ûe proponenti TIL by nep ijali zp sob formulace BF a NE. Tyto jsou formulovány v jazyce predikátové modálni logiky, zatìmco TIL j e osobit systém, kter vyvinuli P. 1 ich a P. Materna k zachycenì v znamu v raz p irozeného jazyka. Nám vöak nejde o to, jak m jazykem onu skuteënost vyjád Ìme, ale o skuteënost samotnou: v TIL také platì, ûe jestliûe by mohl existovat nïjak objekt s nïjakou vlastnostì, pak existuje objekt, kter by mohl mìt tuto vlastnost. Také dále platì, ûe pro kaûd objekt existuje v kaûdém moûném s\ïtï objekt, se kter m je identick. To jsou metafyzická fakta nezávislá na zp sobu, jak je formal i zujeme. " Nap Ìklad jde o otázku esencialismu, viz Tich (1988), str. 185-186.

VY»ERPÁVAJÍ AKTUÁLNÍ ENTITY VäECHNY MOéNÉ OBJEKTY? 371 p edmït je, a to minimálnï tak podstatné, ûe p i ztrátï Ëásti tïchto vlastnostì povaûujeme za oprávnïné tvrdit, ûe dan p edmït zanikl, pop ÌpadÏ se zmïnil v jin p edmït. Individuov nudismus vycházì naopak z myölenky, ûe to, co nïjak p edmït je, nem ûe záviset na jeho vlastnostech. Pokud totiû vypovìdáme o nïjakém p edmïtu nïjakou vlastnost, potom musìme p edem vïdït, o kter p edmït jde, jinak bychom nevïdïli, o Ëem mluvìme. To ale nejde zjistit empiricky, neboù empirie pouze kategorizuje p edmïty podle vlastnostì. Identitu p edmïtu nelze urëit empiricky, je dána a priori. Individua jsou nahá, neboù kaûdou netriviálnì vlastnost, kterou exemplifikujì, majì nahodile. P. Tich Ìká:..Jednotlivina (individuum pozn. autora) j e entita, ktorá vstupuje d o vztahu exemplifikácie s vlastnosùami, ktoré j ej náhodou prislúchajú, ale ona sama zostáva odliöná od kaûdej vlastnosti a od kaûdej mnoûiny vlastnostì. Nie j e holá v tom zmysle, û e nemá vlastnosti, ale preto, lebo pre kaûdú netriviálnu vlastnosù P. ktorú náhodou má, platì, û e b y j u mohla nemaù a predsa byt tou istou vecou." 17 P. Materna chápe individua jako jednoduché materiálnì entity, které nemajì ûádnou netriviálnì vlastnost nutnï." 18 V. Svoboda se naopak domnìvá, ûe nahá individua je nejvhodnïjöì chápat jako nahé substráty" nebo metafyzické háëky", na kter ch visì vlastnosti." Pro naöe pot eby bude nezbytné rozliöit dva pojmy. Pojem individuum budeme pouûìvat právï pro takov metafyzick substrát, tedy pro entitu, která má vöechny netriviálnì vlastnosti nahodile. Pro entitu, která se skládá z individua a nahodil ch vlastnostì budeme pouûìvat pojem p edmït? 0 Po tomto rozliöenì je z ejmé, kam smï uje tvrzenì, ûe modálni v roky nejsou v TIL o bïûn ch p edmïtech. Jsou totiû o individuìch. SkuteËnÏ, zatìmco v NPML se univerzum skládá z p edmït, v TIL jde o univerzum individuì. A to má zásadnì dopad na metafyzické d sledky TIL. Z NPML dìky NE vypl vá, ûe nap Ìklad nïjak kámen existuje nutnï. Ale to jen proto, ûe individua jsou v NPML chápány jako p edmïty, tedy se vöemi sv mi vlastnostmi. Jen tìm vznikajì ona absurdnì tvrzenì. Ovöem z teorie TIL nevypl vá, ûe tento kámen existuje nutnï. Vypl vá z nì pouze, ûe to individuum, které je nahodile tìmto kamenem, existuje nutnï. Ale kámen sám jako <j Verzi tohoto argumentu uvádì Materna (1998), kap. 2.3. 17 Tich (1994), str. 36. 18 Materna (1998), kap. 2.3. Svoboda (2000). str. 22. Toto rozliöenì odpovìdá po adï anglickému thin particular" a thick particular.

372 Radim BÃLOHRAD p edmït existuje nahodile: individua majì vöechny netriviálnì vlastnosti nahodile, tudìû dané individuum j e tìmto kamenem pouze nahodile. TÌm ovöem NE p estává b t v rozporu s naöimi intuicemi. ProË byla NE shledána neintuitivnì? Argumenty, které jsem proti nì pouûil, se t kaly problematiënosti toho, ûe nïjaké vïci, se kter mi se dnes a dennï setkáváme a o kter ch máme empirickou evidenci, ûe vznikajì a zanikajì, jsou v NE prohláöeny za nutné objekty. S takov m argumentem m ûe TIL klidnï souhlasit. Objekty, se kter mi bïûnï v Ëase a prostom interagujeme, jsou totiû pouze empirické objekty. A empirické objekty jsou pouze p edmïty. A ty majì v 1IL nahodil status. Jsou to naopak individua, která jsou nutná, ale jejich nutn status nenì na obtìû, protoûe se jich net kajì naöe intuice: ty majì veskrze epistemickou povahu, jsou jen o empirick ch p edmïtech. Zcela analogicky j e moûné argumentovat, ûe TIL uspokojuje naöe intuice ohledné problematické BF. Ta tvrdì, ûe pro kaûd moûn objekt, existuje nïjak objekt, kter b y jìm mohl b t. Nap Ìklad jestliûe platì, ûe b y mohl existovat Pegas, pak aktuálnï existuje nïjak objekt, nap Ìklad nïjak aktuálnì k Ú, kter je potenciálnï Pegas. Ve v öe uveden ch p Ìkladech jsem se pozastavoval nad tìm, zda j e v bec myslitelné, ûe nïkter aktuálnì objekt b val mohl b t mojì potenciálnì sestrou nebo potenciálnìm v skytem v razu Tato myölenka". Moje váhavá aû záporná odpovïô byla determinována tìm, ûe jsem uvaûoval, zda nïkter empirick p edmït, jako t eba m j hrnek na Ëaj, nebo m j bratr, b vali mohli b t tïmito potenciálnìmi p edmïty. VÌme, ûe NPML musì na tyto kontroverznì otázky odpovïdït kladnï, neboù obsahuje BF, která vöechny moûné objekty redukuje na aktuálnì objekty. Z rozliöenì mezi p edmïtem a individuem ale plyne, ûe TIL má k dispozici nástroje, j ak reformulovat BF tak, aby nebyla v rozporu s intuicì. Pokud budeme chápat BF jako tvrzenì o individuìch, pak Ìká, ûe jestliûe je moûné, aby existovalo nïjaké individuum s vlastnostì F, pak j e moûné, ûe nïjaké aktuálnì individuum, potenciálnï exemplitikuje F. Z toho, j ak j e definováno individuum, tedy jako entita, která má kaûdou netriviálnì vlastnost nahodile, plyne, ûe kterékoli aktuálnì individuum by mohlo b t potenciálnï F. A protoûe individua jsou neempirické objekty, pak tato skuteënost nenì v rozporu s intuicì. Tato se t ká empirick ch p edmït a o tïch TIL p ece netvrdì, ûe b y libovolnï mohly mïnit své vlastnosti: BF musì b t v TIL chápána jako v povïô o individuìch. Abych shrnul poznatky z tohoto oddìlu: NPML hovo Ì o kaûdodennìch p edmïtech, které bïûnï empiricky poznáváme. Proto se zdráháme p ijmout d sledky Barcan formule a nutné existence. TIL zbavuje entity, o kter ch hovo Ìme, jakéhokoli empirického charakteru, takûe se jich naöe intuice

VY»ERPÁVAJÍ AKTUÁLNÍ ENTITY VäECHNY MOéNÉ OBJEKTY? 373 net kajì a platnost BF a NE nenì problematická. Empirické p edmïty, tedy individua plus vlastnosti, jsou i podle TIL nahodilé a jejich poëet a identita se v moûn ch svïtech r znì. To potvrzuje i P. Tich : Myölenka promïnlivého univerza diskurzu je d sledkem nerozliöovánì dvou odliön ch kategoriì objekt : individui a individuov ch determinant. Individua se nerozdïlujì na existujicì a neexistujìcì. Nejsou ûádná individua, o kter ch by bylo pravdivé tvrzenì, ûe taková individua nejsou. Determinanty, na druhé stranï, se rozdïlujì do dvou d leûit ch t Ìd: t Ìda tïch, které nab vajì jako hodnotu individuum, a ty, které ne. Nap Ìklad determinant autor Waverley pat Ì do prvnì t Ìdy, zatìmco determinant ok Ìdlen k Ú do t Ìdy druhé. Je to právï toto rozdïlenì, které se mïnì svït od svïta. Ve svïtï, kde Waverley z stane nenapsán, ale právï jeden k Ú má k Ìdla, se vïci majì naopak. T Ìda individuì (a také t Ìda objekt jakéhokoli jiného typu) z stává stejná."* 1 Celou debatu v stiûnï hodnotì také V. Svoboda:... Ale pokud jsou individua nahá, pak se nezdá, ûe bychom mohli nïco zìskat p ijetìm moûn ch svït s r zn mi t Ìdami individuì.""" VI. Námitky 1 - vlastnì jména P esto si dovolìm tvrdit, ûe p ijetìm promïnlivého univerza p i zachovánì individuálnìho nudismu m ûeme zìskat. Je totiû moûné zamezit jist m kontroverznìm d sledk m, které z teorie TIL vypl vajì. Zaprvé je moûné argumentovat, ûe by mohly existovat metafyzicky obsaûnïjöì Ëi ménï obsaûné moûné svïty.to by znamenalo, ûe takové moûné svïty jsou vybudovány z menöìho Ëi vïtöìho mnoûstvì materiálu, tedy individuì a vlastnostì a relacì. Nejde nám tedy jiû o mnoûstvì p edmït, ale metafyzického materiálu. S touto myölenkou je TIL i p es rozliöenì mezi determinanty a individui stále v rozporu, neboù obï t Ìdy jsou dány a priori. Na druhou stranu myölenka metafyzicky obsaûnïjöìch Ëi ménï obsaûn ch svït nemá bez po ádného argumentu velkou hodnotu, neboù naöe intuice ohlednï velikosti svït stïûì sahajì dále neû k obyëejn m p edmït m. Proto tento argument nem ûe b t rozhodujìcì. NicménÏ v TIL samotné je obsaûena jistá dìlëì teorie, která má v kombinaci s koncepcì konstantnìho univerza pomïrnï fatálnì d sledky. Jde o teorii "'Tich (1988), str. 182-3. 22 Svoboda (2000). str. 22. 2 3 Teorii modality, v e které jsou jak individua, tak univerzálie (!) nahodilé objekty, vytvìì Armstrong (1989).

374 Radim BÃLOHRAD vlastnìch jmen, podle které to, co pojmenováváme vlastnìmi jmény p irozeného jazyka nejsou p edmïty, ale individua. 2 " 1 A tato myölenka nás p ivádì zpït k problém m. BÏûnÏ se nedomnìváme, ûe objekty, které oznaëujeme vlastnìmi jmény, majì status nutn ch objekt. A û mi zem e m j pes AlÌk, budu sice jméno AlÌk objektu, n brû pro oznaëenì minulého dále pouûìvat, ale nikoli pro oznaëenì skuteëného objektu. Budu srozumïn s tìm, ûe ûádn AlÌk uû nenì. Ovöem v koncepci TIL platì, ûe i po zániku Venuöe Ëi smrti Billa Clintona, budou existovat objekty, které budou odpovìdat tïmto jmén m. Ale nejen to - také p ed vznikem Venuöe a narozenìm Billa Clintona tato jména jiû oznaëovala individua. A dále ûe v e svïtech, kde z etelnï nikdo nemá vlastnosti jako nám blìzká planeta Ëi náö oblìben prezident (a tedy bychom ekli, ûe tyto entity zde neexistujì), tato jména p esto oznaëujì objekty. V p edchozìch odstavcìch jsme vidïli, jak dokázala TIL pro jisté typy v raz, zejména urëité deskripce, interpretovat problematické BF a N E tak, aby tyto formule nemïly problematické d sledky. Tyto v razy totiû oznaëujì intenzionálnì objekty, determinanty, takûe nutná existence individuì jiû nenì v rozporu s naöimi modálnìmi intuicemi. Vöechny d sledky BF a zejména NE se ovöem vracì zadnìmi vrátky zpït v p ÌpadÏ vlastnìch jmen. A v tom vidìm problém. VidÌm také dva moûné kroky, jak na tento problém reagovat. Máme zde jisté napïtì mezi teoriì vlastnìch jmen a teoriì konstantnìho univerza. PrvnÌ, a mnï bliûöì, krok j e odmìtnutì teorie konstantnìho univerza p i zachovánì teorie vlastnìch jmen. Tento krok ovöem proponenti TIL z etelnï nezam ölejì uëinit. Druh krok j e odmìtnutì teorie vlastnìch jmen p i zachovánì konstantnìho univerza individuì. Jistou moûnostì j e prohlásit, ûe vlastnì jména v e skuteënosti oznaëujì (stejnï jako urëité deskripce) v e vöech kontextech individuálnì ú ady. V TIL jsou individuálnì ú ady definovány jako funkce z moûn ch svët do chronologiì individuì. ZároveÚ se p edpokládá, ûe s kaûd m individuálnìm ú adem j e analyticky spojena mnoûina vlastnostì, tzv. rekvizit, které jsou nutnou a spoleënï postaëujìcì podmìnkou na kaûdé individuum, které dan ú ad zastává. Jde tedy o jakousi esenci individuálnìho ú adu"" 1 Navrhovanou moûnostì je, ûe by vlastnì jména oznaëovala takové 24 Zde je nutno podotknout, ûe P. Materna otev ené odmìtá k problematice vlastnìch jmen zaujmout jednoznaëné postavenì. P esto v relevantnì literatu e i na p ednáökách jsou vlastnì jména analyzována jako v razy, které p Ìmo oznaëujì objekty typu iota, tedy individua.»asto následuje upozornïnì, ûe jde pouze o zjednoduöenì. Ovöem protoûe chybì ujìesnïnì tohoto zjednoduöenì, nezb vá nám, neû se drûet fakt. P. Tich uvádì tento p Ìklad: Ak pouûijeme priliehav v raz Gilberta Ryla, môûeme povïda", 25 ûe moje hodinky [tedy individuálnì ú ad moje hodinky, pozn. autora] sú idiosynkratickou

VY»ERPÁVAJÍ AKTUÁLNÍ ENTITY VäECHNY MOéNÉ OBJEKTY? 375 individuálnì ú ady, p iëemû mnoûina vlastnostì daného individua by tvo ila mnoûinu rekvizit pat iëného individuálnìho ú adu. Tato moûnost se m ûe opìrat o p esvïdëenì, ûe pro to, o kter objekt se jedná, je rozhodujìcì, jaké vlastnosti exemplifikuje. Kaûd objekt má jisté vlastnosti a koná jisté skutky a souhrn tïchto vlastnostì a skutk je podle této navrhované koncepce nutnou a postaëujìcì podmìnkou identity tohoto objektu. Takûe nap Ìklad na Clintonovi nás nezajìmá jeho numerická identita, ale vnìmáme jej spìöe prost ednictvìm jeho vlastnostì a skutk. Takto vlastnì jméno Clinton" neoznaëuje nahé individuum, ale individuálnì ú ad, jehoû rekvizitami jsou Clintonovy vlastnosti. Tento ú ad pak v r zn ch moûn ch svïtech a Ëasov ch okamûicìch nab vá jako hodnoty ta individua, která v tïchto svïtech a Ëasech splúujì tyto charakteristiky. P ijetì této koncepce m ûe uspokojit intuici o nahodilosti referent vlastnìch jmen, protoûe individuálnì ú ady jsou v nïkter ch moûn ch svëtech a Ëasov ch okamûicìch zastávány zatìmco v jin ch ne. Ovöem i kdyby tento krok proponenti TIL chtïli uëinit, bylo by nutno objasnit dalöì problémy s nìm spojené. PrvnÌm problémem je urëit, které vlastnosti by tvo ily esenci daného individuálnìho ú adu oznaëeného vlastnìm jménem. U individuálnìch ú ad, které oznaëujì urëité deskripce, je vïc o to snadnïjöì, ûe tyto deskripce p irozenï implikujì jisté vlastnosti. Nap Ìklad z popisu ok Ìdlen k Ú je z ejmé, ûe ú ad, kter jc tìmto popisem oznaëen, bude mìt alespoú tyto dvï rekvizity: mìt k Ìdla, b t k Ú. Jak si ale poradit s individuálnìm ú adem, kter oznaëuje jméno Bili Clinton? Protoûe toto jméno p irozenï neimplikuje ûádné vlastnosti (kromï vlastnosti b t Bili Clinton, k tomu viz nìûe), nenì z ejmé, jaké by mïl takov ú ad mìt rekvizity. NabÌzÌ se ada moûnostì: a) vöechny vlastnosti, b) privilegovanou podmnoûinu vlastnostì, c) jednu speciálnì vlastnost. Podle moûnosti a) do mnoûiny rekvizit takového ú adu zahrneme bez v jimky vöechny vlastnosti, které Clinton má. To by vedlo k p ijetì jakési varianty leibnizovské ontologie a vöech problém s nì spjat ch: pokud by jména oznaëovala takto chápané individuálnì ú ady, potom by vöechna tvrzenì obsahujìcì vlastnì jméno Bili Clinton byla nutnï pravdivá. Nap Ìklad by toto jméno oznaëovalo ú ad s následujìcì mnoûinou rekvizit jp, P, mìt modré oëi). Potom tvrzenì, ûe Bili Clinton má modré oëi, by ve skuteënosti znamenalo, ûe nositel individuálnìho ú adu s rekvizitami {P, P n, mìt modré oëi} má vlastnost mìt modré oëi. A to je triviálnì a nutnï pravdivé povahou...v lejto povahe sú zahrnuté rozliëné Ërty. ako napr. byù prìstrojom na meranie Ëasu, patriù mi atô. O hmotnom telese, ktoré má alebo exemplifikuje... tieto Ërty, môûeme povïda', ûe stelesúuje túto povahu, túto rolu, ûe stelesúuje moje hodinky." Tich (1994), str. 31.

376 Radim BÃLOHRAD tvrzenì. Ovöem na prvnì pohled se zdá, ûe na této skuteënosti nenì nic nutného. Alternativa b) nabìzì moûnost zachovat nahodil charakter ady tvrzenì. UrËÌ se nïjaká privilegovaná podt Ìda Clintonov ch vlastnostì, které se prohlásì za rekvizity daného ú adu a jejichû p ipsanì bude mìt povahu nutn ch tvrzenì, a ostatnì predikace budou nahodilé. Problém j e samoz ejmï v tom, které vlastnosti dostanou to privilegium. Úkol zastánc této alternativy j e totoûn s úkolem individuálnìch esencialist : rozhodnout, které vlastnosti jsou pro dané individuum esenciálnì. Proponenti TIL patrnï nebudou protestovat proti tvrzenì, ûe takov úkol j e velmi obtìûn. HojnÏ zastávaná alternativa c) p edstavuje r zné pokusy fixovat v znam vlastnìho jména pomocì popisu obsahujìcìho toto jméno. Tak nap Ìklad j e moûné tvrdit, ûe v znam jména Clinton j e vlastnost b t Clinton nebo bvt identicky s Clintonem nebo Clintonovat.'" Pro naöi rekonstrukci j e pouûitelná taková koncepce, podle které jméno Clinton oznaëuje individuálnì ú ad s jedinou rekvizitou - vlastnostì b t Clinton. Bohuûel tato koncepce je bezcenná. Kaûdá taková koncepce vlastnìch jmen, a ù uû m á slouûit k jakémukoli úëelu, bude totiû p edpokládat existenci a identifikaci individuì, o jejichû jména se jedná. Je z ejmé, ûe nikdo nem ûe chápat vlastnost b t Clinton (samoz ejmï za p edpokladu û e j de o jednoduchou, na základnïjöì vlastnosti neredukovatelnou, vlastnost), pokud nevì, kdo nebo co Clinton je. Dokonce j e otázkou, zda by mïlo smysl hovo it o existenci takové vlastnosti, v p ÌpadÏ, ûe b y Clinton neexistoval. -7 To lze ukázat na p Ìkladu negativnìch existenënìch tvrzenì. Je známo, ûe nap Ìklad vïta Platón neexistuje, je-li v raz Platón pouûit jako jméno individua, p edstavuje logicky sporné tvrzenì. Otázka je, zda nám anal za jména Platón pomocì vlastnosti bvt Platón nïjak pom ûe tento paradox odstranit. Po pat iëném nahrazenì dostaneme tvrzenì Nikdo nositel vlastnosti b t Platón. Ale takové tvrzenì nelze pochopit, pokud nenì jasné, o kterou vlastnost jde. A zdá se ûe jediná moûnost, jak j i definovat, je poukázat na to, ûe to j e ta jediná vlastnost, kterou má Platón a nikdo jin nutnï. Ale to p edpokládá, ûe vìm, které individuum j e Platón. Jestliûe vöak takové vlastnosti p edpokládajì cpistcmologicky a snad i ontologick své nositele, pak j e jejich uûitì pro anal zu zbyteëné. Je nutno uzav Ìt, ûe nastìnïná moûnost proponent TIL povaûovat individuálnì ú ady za denotáty také vlastnìch jmen, vede také k problém m. nenì 26 PoslednÌ alternativu zastával p edevöìm Quine, viz Quine (1948). 21 Tuto otázku podrobnï diskutuji Pollock (1985) a Fine (1985).

VY»ERPÁVAJÍ AKTUÁLNÍ ENTITY VäECHNY MOéNÉ OBJEKTY? 377 ShrÚme si nynì dìlëì poznatek z nïkolika poslednìch odstavc. P estoûe se TIL da Ì interpretovat problematické BF a NE pro urëité deskripce tak, ûe nejsou v rozporu s naöimi intuicemi, nepoda ilo se jì vyhnout problém m v p ÌpadÏ vlastnìch jmen. Kv li tomu, ûe TIL obsahuje tzv. nálepkovou teorii vlastnìch jmen, je stále vázána k problematick m d sledk m NE. Jestliûe jsou vlastnì jména nálepky na individua a univerzum individuì je konstantnì, vypl vá z toho, ûe kaûdé vlastnì jméno oznaëuje v kaûdém moûném svïtï nïjaké individuum. TÌm je TIL v rozporu s intuicì, ûe referenty vlastnìch jmen jsou nahodile a doëasnï existujìcì objekty. Ukázali jsme, ûe aby tuto intuici mohla uspokojit, bylo by nutné odmìtnout buô teorii vlastnìch jmen, coû by vedlo k dalöìm obtìûìm, nebo konstantnì univerzum. VI. Existence Na konci sekce IV. bylo uvedeno, ûe koncepce modalit s promïnliv m univerzem vznikajì podle proponent TIL na základï nepochopenì jist ch základnìch otázek. Tou stïûejnì j e otázka povahy existence. VidËli jsme, û e v kripkovském modelu jsou jednotliv m moûn m svït m p i azeny mnoûiny objekt, které se mohou vzájemnï liöit sv mi prvky. Kaûdá mnoûina obsahuje jako prvky právï ty objekty, které v daném moûném svïtï existujì. Z takového pojetì vypl vá, ûe dané individuum m ûe v nïkter ch moûn ch svïtech existovat, zatìmco v jin ch nikoli, a tedy dále ûe j e nejen smysluplné, ale také informativnì o individuu Ìci, ûe existuje. Existovat" j e pak informativnì predikát a existence nahodilá vlastnost individuì. Toto pojetì j e v ostrém kontrastu s pojetìm, které budu naz vat ortodoxnì a které zastávajì také proponenti TIL. OrtodoxnÌ pojetì vycházì z pozorovánì, ûe pokud j e existence vlastnost individuì, pak nenì moûné tuto vlastnost individuu p ipsat, aniû bychom se dopustili triviálnìho tvrzenì, a nenì moûné existenci individuu up Ìt, aniû bychom se dopustili kontradikce. Protoûe vöak existenci bïûnï p ipisujeme a upìráme a zároveú se nedopouötìme ani tautologiì ani kontradikcì, j e nutno odmìtnout p edpoklad, ûe existence j e vlastnost individuì, a hledat pro tento v raz jinou interpretaci. Cel problém lze vykreslit pomocì pojmu existen- ËnÌho testu, kter zavádì Tich. 28 Jestliûe má nïjak objekt nïjakou vlastnost nutnï, jako nap Ìklad ËÌslo 3 má nutnï vlastnost b t vïtöì neû ËÌslo 2, pak j e p ipsánì této vlastnosti tomuto ËÌslu apriornì záleûitost. Pokud ovöem objektu p ipisujeme nahodilou vlastnost, jako nap Ìklad Clintonovi vlastnost mìt modré oëi, pak j e nutné podniknout empirick test, kter by prokázal, z daje 28 Tich (1988). str. 182.

378 Radim BÃLOHRAD naöe p ipsánì pravdivé. Je-li existence nahodilá vlastnost, pak musì existovat test, kter urëì o kaûdém daném objektu, zda tuto vlastnost má, Ëi nikoli. Ovöem jak m ûeme reálné objekty podrobit takovému testu? Pokud chceme dané individuum zkoumat, zda existuje, je nutné jej nejprve identifikovat. Ale jakmile jsme toto individuum identifikovali, pak je zcela zbyteëné jej dále testovat na existenci, neboù je z ejmé, ûe tuto podmìnku splúuje. Naopak pokud dané individuum neexistuje, pak jej existenënìmu testu od samého zaëátku nelze podrobit, protoûe prostï nenì k dispozici. Z toho vypl vá, ûe ûádné individuum tento test nem ûe nesplnit. Kaûdé individuum jej triviálnï splúuje. Proto také jakékoli up enì existence individuu nem ûe dávat dobr smysl. BuÔ skuteënï máme k dispozici individuum, a potom, protoûe toto triviálnï splúuje existenci, je sporné mu existenci up Ìt, nebo individuum k dispozici nemáme a up Ìt existenci nenì Ëemu. Protoûe existence nesplúuje poûadavky empirického testu, nem ûe jìt o empirickou vlastnost. MusÌ jìt tedy o vlastnost neempirickou, apriornì. To je ovöem v rozporu s kaûdodennì jazykovou zkuöenostì, kdy pouûìváme informativnì existenënì tvrzenì. Proto p Ìznivci ortodoxnìho pojetì vyvozujì, ûe jedin moûn zp sob jak konstruovat empirickou existenci je jako vlastnost druhého ádu. Neû p ikroëìme k jádru ortodoxnì anal zy existenënìch tvrzenì, dovolìm si nïkolik poznámek. Zaprvé se domnìvám, ûe cel existenënì test ukazuje na jedinou skuteënost - nikoli ûe existence nem ûe v ûádném p ÌpadÏ b t vlastnost individuì, ale pouze ûe pokud je to vlastnost individuì, pak je zcela univerzálnì, tedy exemplifikuje ji kaûdé individuum v univerzu. NenÌ v bec z ejmé, proë bychom jen na základï této univerzality mïli zpochybnit jejì status jakoûto vlastnosti individuì, zvláötï kdyû tutéû strategii neuplatúujeme na jiné univerzálnì vlastnosti, jako je sebeidentita, náleûitost do t Ìdy nebo vlastnost b t barevn jestliûe Ëerven. DomnÌvám se, ûe filozoficky poctivïjöì p Ìstup je uznat, ûe existence je univerzálnì vlastnost individuì a ûe v informativnìch existenënìch v rocìch se jedná o zcela jinou vlastnost, nap Ìklad exemplifìkaci. Pak by bylo moûné tvrdit, ûe v raz existuje", je vìceznaën a oznaëuje dva neredukovatelné pojmy. Za druhé jsem p esvïdëen, ûe zmìnïná trivialita individuálnì existence v ûádném p ÌpadÏ neimplikuje tezi o konstantnìm univerzu. To je z ejmé, uvïdomìme-li si, ûe nutnost, která se v p ipsánì existence individuu objevuje, je nutnost de dieto, která zhruba eëeno vyjad uje analytick vztah mezi dvïma pojmy: pojem individua v sobï obsahuje pojem existence. A tento vztah by platil, i kdyby univerzum bylo prázdné. Ovöem tyto námitky p esahujì rámec této práce.

VY»ERPÁVAJÍ AKTUÁLNÍ ENTITY VäECHNY MOéNÉ OBJEKTY? 379 Vraùme se proto k ortodoxnì anal ze existenënìch tvrzenì. Podle tohoto pojetì kdyû tvrdìme Tádû Maliál existuje, pak v e skuteënosti máme na mysli, ûe urëitá vlastnost má alespoú jednu instanci. Nejde vöak o individuálnì vlastnost existence, neboù ûádná taková vlastnost podle ortodoxnìho pojetì nenì, ale o nïjakou vlastnost, kterou se objekt existenënìho tvrzenì vyznaëuje, a kterou j e t eba do logické formy takového existenënìho v roku vsadit. NavÌc musì jìt o jedineënou vlastnost, kterou nemohou splúovat dvï individua najednou. V p ÌpadÏ naöeho v roku by ölo nap Ìklad o konjunktivnì vlastnost b t cìsa ská pevnost a mauzoleum u indické Ágry. Cel v rok by pak jednoduöe znamenal, ûe vlastnost b t cìsa ská pevnost a mauzoleum u indické Ágrv má alespoú jednu instanci. Na rozdìl od naivnìho pohledu na vïc, p i této anal ze nevstupuje do pravdivostnìch podmìnek ûádné konkrétnì individuum, ale pouze vlastnost, které p isuzujeme jinou vlastnost - vlastnost druhého ádu mìt instance. ExistenËnÌ v roky pak majì následujìcì formu: 3xFx, kde F j e relevantnì jedineëná vlastnost. JedinÏ tìmto krokem lze podle p Ìznivc ortodoxnìho pojetì zachovat smysluplnost existenënìch v rok p irozeného jazyka. To j e náërt ortodoxnìho pojetì v obecné rovinï. KonkrétnÏ v TÍL majì singulárnì existenënì tvrzenì následujìcì podobu. Pokud je v subjektu existenënìho tvrzenì urëitá deskripce, jako v p ÌpadÏ vïty Anglická královna existuje", potom tento subjekt oznaëuje individuálnì ú ad. Pokud je v subjektu vlastnì jméno, jako ve vïtï Aristoteles existoval", pak i zde subjekt oznaëuje individuálnì ú ad (!), p estoûe jde o vlastnì jméno a p estoûe vlastnì jména v bïûn ch kontextech oznaëujì individua. Zastánci TIL totiû tvrdì, ûe existenënìm tvrzenìm lze dát dobr smysl jen potud, pokud je interpretujeme jako vypovìdajìcì o tom, ûe jisté vlastnosti Ëi charakteristicky Ëi skutky jsou exemplifikovány. Takûe singulárnì existenënì tvrzenì jsou vûdy o nïjakém individuálnìm ú adu. A tvrdit, ûe Tádû Mahál existuje, znamená, ûe individuálnì ú ad, kter je oznaëen jménem Tádû Mahál, má v daném moûném svïtï a Ëasovém okamûiku nïjaké individuum jako svou extenzi: Xwlt L 3 X x [ = x T W J] ( T oznaëuje pat iën individuálnì ú ad, kter Tádû Mahál zastává; 'T., j e tento ú ad aplikovan na moûn svït a Ëasov okamûik, tedy individuum; [ = x T W ] j e aplikace identity na individua - jedno, které j e extenzì T v daném svïtï a Ëase, a druhé, které j e hodnotou promïnné x v dané valuaci. "kx [ = x T wt ] pak konstruuje t Ìdu individuì - tïch, která splúujì T v daném svïtï a Ëase; [ 3 Xx [ = x T W,]] aplikuje existenënì kvantifikátor, kter je chápán jako t Ìda neprázdn ch t Ìd, na p edchozì t Ìdu v sledkem j e pravdivostnì hodnota, podle toho, zda daná t Ìda v jeho dosahuje neprázdná Ëi nikoli;

380 Radim BÃLOHRAD pak tuto v slednou pravdivostnì hodnotu relativizuje k moûnému svëtu a Ëasu a v sledkem j e propozice, která j e pravdivá v tïch svïtech a Ëasech, v e kter ch tvo Ì extenze T neprázdnou t Ìdu, tj. jin mi slovy v e kter ch j e tento ú ad obsazen.) Vedle v öe zmìnïn ch problém spojen ch se specifikacì individuálnìho ú adu, kter dané jméno oznaëuje vede tato anal za k jednomu pozoruhodnému d sledku. VidÌme totiû, ûe pokud chceme tvrdit existenci nïjakého objektu, j e nutno mìt po ruce nïjak individuálnì ú ad, prost ednictvìm kterého takové tvrzenì m ûeme provést. Ovöem nejde o jen tak nïkter ú ad. Kdyû chceme tvrdit Ëi popìrat existenci nap Ìklad René Descarta, pak ú ad anglické královny nebo prezidenta USA nám p i tomto tvrzenì nebude nic platn. Pot ebujeme tedy takov ú ad, kter Descartes zastává, tedy nap Ìklad ú ad autor Rozpravy o metodï. Anal za tohoto existenënìho tvrzenì má pak takov charakter, ûe tento pat iën ú ad j e obsazen. Tato strategie naznaëuje, ûe aby o nïjakém objektu mohlo b t smysluplnï eëeno, ûe existuje, musì zastávat alespoú jeden individuálnì ú ad. A protoûe existenënì tvrzenì m ûeme vyslovit o libovolném objektu, platì, ûe vöechny objekty univerza musì zastávat alespoú jeden individuálnì ú ad. VII. Námitky 2 - nekompatibilita ortodoxnìho pojetì existence s individuálnìm nudismem Bohuûel j e moûné ukázat, ûe TIL si takovou anal zu existence nem ûe dovolit, neboù v e spojenì s jist mi vhodn mi p edpoklady j c v rozporu s individuálnìm nudismem. PrvnÌm p edpokladem naöeho argumentu j e závïr p edchozìch úvah o ortodoxnì anal ze existenënìch tvrzenì: tato anal za m ûe fungovat jen za p edpokladu, ûe kaûdé individuum exemplifikuje alespoú jednu jedineënou vlastnost Ëi individuálnì ú ad. VidÏli jsme, ûe existenënì tvrzenì majì tu formu, ûe p ipisujì obsazenost vûdy nïjakému individuálnìmu ú adu nebo extenzi nïjaké jedineëné vlastnosti. VidÏli jsme také, ûe j de vûdy o nikoli libovoln ú ad Ëi vlastnost, ale takov, kter dané individuum, jehoû existenci chceme tvrdit, zastává. A obï tyto myölenky vedou k závïru, ûe individuum musì zastávat alespoú jeden ú ad Ëi jedineënou vlastnost. NynÌ se vraùme na okamûik k definici individuového nudismu. Byli jsme pouëeni, ûe individuum je nahé tehdy a jen tehdy, kdyû má kaûdou netriviálnì charakteristiku''" nahodile. P epsáno do jazyka moûn ch svït platì, ûe V této definici uûìváni pojmu charakteristika tak, ûe obsahuje jak pojem jedineëná vlastnost, tak pojem individuálnì ú ad. D vod je, ûe kde tradiënì sémantika hovo Ì o jedineën ch vlastnostech, tam TIL pouûìvá pojem individuálnì ú ad. a zahrnutì tïchto pojm pod jeden

VY»ERPÁVAJÍ AKTUÁLNÍ ENTITY VäECHNY MOéNÉ OBJEKTY? 381 individuum je nahé tehdy a jen tehdy, kdyû pro kaûdou netriviálnì charakteristiku, kterou dané individuum exemplifikuje, existuje alespoú jeden moûn svït, v e kterém toto individuum tuto charakteristiku neexemplifikuje. Jestliûe ale platì tento p edpoklad, potom platì, ûe existuje takov moûn svït, ve kterém dané individuum neexemplifikuje ûádnou netriviálnì charakteristiku. Jde o jednoduchou úvahu: má-li dan objekt vöechny netriviálnì charakteristiky nahodile, pak j e nemusì mìt v bec. V nïkter ch moûn ch svïtech tedy dané individuum exemplifikuje pouze triviálnì charakteristiky. Co jsou triviálnì charakteristiky? Vyuûijme zde definici P. Kolá e: charakteristika j e triviálnì tehdy a jen tehdy, kdyû ji vöechna individua nutnï exemplifikujì. 30 SkuteËnost, ûe danou triviálnì charakteristiku majì vöechna individua v univerzu, znemoûúuje, aby mezi triviálnìmi charakteristikami byli jakékoli jedineëné vlastnosti nebo individuálnì ú ady - ty mohou b t v daném svïtï exemplifikovány nejv öe jednìm individuem. NynÌ definujme: Individuum a je polonahé tehdy a jen tehdy, kdyû a neexemplifikuje ûádnou jedineënou charakteristiku. Z ortodoxnìho pojetì existence pak vypl vá, ûe pojem polonahého individua j e logicky sporn, neboù kaûdé individuum v kaûdém moûném svïtï exemplifikuje alespoú jednu jedineënou vlastnost Ëi individuálnì ú ad. Z individuálnìho nudismu naopak vypl vá, ûe pojem polonahého individua j e logicky moûn, neboù pro libovolné individuum existuje alespoú jeden moûn svït, kde toto individuum exemplifikuje pouze triviálnì (tedy obecné) vlastnosti. Tedy ortodoxnì anal za existence a individuálnì nudismus jsou nekompatibilnì doktrìny. Cel argument lze vyjád it jeötï v jin ch pojmech. OrtodoxnÌ anal za existence j e moûná jen za p edpokladu, ûe pouûìváme tzv. deskripënì anal zu vlastnìch jmen, kdy smysl daného jména j e analyticky spojen se smyslem nïjaké jedineëné deskripce. ExistenËnÌ tvrzenì pak majì tu formu, ûe takové jedineëné charakteristice, kterou tato deskripce vyjad uje, p ipisujì nebo upìrajì nositele. DeskripËnÌ teorie vlastnìch jmen j e ovöem v rozporu s individuálnìm nudismem, neboù to j e právï tvrzenì, ûe ûádné individuum takovou jedineënou charakteristiku nutnï nezastává. Individua majì vöechny netriviálnì charakteristiky nahodile. S ûádnou konkrétnì nejsou esenciálnï spojeny. Tedy ûádná taková charakteristika nenì k dispozici, spoleën nám umoûnì vyjad ovat se k obïma koncepcìm najednou. TÌm nechci tvrdit, ûe oba pojmy znamenajì totéû. 3 0 S touto definicì pracuje Kolá (2000).

382 Radim BÃLOHRAD abychom j i uûili jako smysl daného vlastnìho jména, potaûmo jako charakteristiku, které vystupuje v anal ze existenënìho tvrzenì. Je ovöem moûné, ûe jsme dezintcrpretovali doktrìnu individuálnìho nudismu. Tichého definice p ece p edesìlá, ûe individua nejsou nahá v tom smyslu, ûe nemajì ûádné vlastnosti! To by znamenalo, ûe vc skuteënosti vypadá definice individuového nudismu asi takto: individuum je nahé tehdy a jen tehdy, jestliûe exemplijìkuje kaûdou netriviálni charakteristiku nahodile a zároveú v kaûdém moûném svïtï exemplijìkuje alespoú jednu netriviálnì charakteristiku. Z této definice nevypl vá, ûe individua mohou b t zcela bez netriviálnìch charakteristik. Je velmi pravdépodobné, ûc v kaûdém moûném svïtï bude kaûdé individuum exemplifikovat celou adu zajìmav ch vlastnostì a zastávat adu individuálnìch ú adu, p iëemû ûádná z tïchto charakteristik nebude esenciálnì. Potom bude moûné dostát definici individuálnìho nudismu a zároveú na takov ch vlastnostech a ú adech zaloûit anal zu existenënìch tvrzenì. Nebude tedy docházet k v öe uvedené nekompatibilitï. DomnÌvám se, ûe ani tato zp esnïná definice individuálnìho nudismu nep ispïje nijak k moûnosti slouëenì této doktrìny s ortodoxnì anal zou existence. Tato totiû vyûaduje nejen aby dané individuum mïlo v kaûdém moûném svïtï nïjakou libovolnou netriviálnì charakteristiku, ale aby mïlo alespoú jednu a tutéû netriviálnì charakteristiku v kaûdém moûném svïtï, tedy aby mïlo nïjakou netriviálnì esenciálnì charakteristiku. ProË? Prozkoumejme dalöì p iklad. TvrzenÌ Sokrates neexistuje (a také jeho negace) dává podle proponent TIL dobr smysl jen tehdy, kdyû j e nikoli o individuu, ale o nïjaké charakteristice. Zkusme tedy dodat nïjakou jedineënou charakteristiku, kterou Sokrates exemplifikuje: uëitel Platóna. Naöe existenënì tvrzenì má pak podobu Nic (nikdo) nenì uëitel Platóna. Je to správná anal za tohoto existenënìho tvrzenì'.' A by byla, muselo by v kaûdém moûném svïtï, kde Sokrates neexistuje platit, ûc nikdo nenì uëitel Platóna. A to bude moûné jen v tom p ÌpadÏ, ûe Sokrates j e nutnï uëitel Platóna. Pokud tornu tak nenì, pak skuteënost, ûe v nïkterém moûném svïtï nemá Platón uëitele, nemusì mìt v bcc ûádn dopad na to, zda tam Sokrates existuje, Ëi ne. Tedy tato anal za je adekvátnì jen v p ÌpadÏ, ûe Sokrates má nutnou vlastnost b t Platóna. uëitelem To j e ovöem v rozporu s individuálnìm nudismem v e své up esnïné podobï, podle kterého individua nemajì ûádné netriviálnì vlastnosti nutnï, majì totiû nutnï pouze vlastnost mìt alespoú jednu netriviálnì vlastnost. Tedy v kaûdém moûném svïtï majì nïjakou netriviálnì vlastnost, p iëemû ûádnou netriviálnì vlastnost nemajì v e vöech moûn ch svïtech.

VY»ERPÁVAJÍ AKTUÁLNÍ ENTITY VäECHNY MOéNÉ OBJEKTY? 383 OpÏt je moûné struënï tento spor vyjád it tak, ûe ortodoxnì anal za existence vyûaduje deskripënì teorii vlastnìch jmen, coû je teorie esencialistická. IndividuálnÌ nudismus je ovöem teorie anti-esencialistická. VIII. ZávÏr V úvodnì Ëásti jsem poloûil otázku, zda aktualita vyëerpává modalitu. Celá tato práce byla konstruována tak, aby dala na tuto otázku negativnì odpovïô. Obhajuji tezi, ûe nenì pravda, ûe vöe, co aktuálnï existuje, existuje ve vöech moûn ch svïtech. Obhajuji také tezi, ûe v nïkter ch moûn ch svïtech existujì objekty, které aktuálnï neexistujì. V prvnìch Ëástech práce byla p edstavena koncepce nejjednoduööì predikátové modálni logiky a bylo p edvedeno, ûe tato koncepce je vázána k tomu, ûe aktuálnì objekty jsou právï vöechny moûné objekty a ûe modalita je determinována pouhou zmïnou vlastnostì aktuálnìch objekt. Tato koncepce byla napadena a nahrazena koncepcì alternativnì - kripkovsk m modelem. Tento model a aktualistické modely, které na nïj navázaly, jsou zaloûeny na myölence, ûe nejen vlastnosti objekt, ale také jejich mnoûstvì je nahodilou záleûitostì. Tento model byl shledán relativnï intuitivnì. Dále byla p edstavena koncepce TIL, která se do jisté mìry vracì k p vodnìmu modelu s konstantnìm univerzem individuì. Ukázali jsme, ûe tato koncepce se vyrovnává s námitkami proti p vodnìmu modelu velmi sofistikovan m krokem - rozöì enìm p vodnì ontologie p edmït na dvousloûkovou ontologii individuì a individuálnìch ú ad. Tento krok umoû- Úuje TIL vysvïtlit intuitivnì nahodilost p edmït p i zachovánì konstantnìho univerza individuì. Ukazuje se, ûe empiricky nezajìmavá individua existujì nutnï, ovöem poëet a charakter exemplifikovan ch individuálnìch ú ad, tedy empirick ch p edmït, se svït od svïta mïnì. Ovöem, jak jsme shledali, TIL z stává uvïznïna v problémech p vodnìho modelu dìky koncepci vlastnìch jmen, podle které denotáty vlastnìch jmen jsou právï nutnï existujìcì individua. Ukázali jsme také, ûe alternativa, která se zastánc m TIL nabìzì, tj. p ijetì tzv. deskripënì teorie vlastnìch jmen, vyûaduje specifikaci typu individuálnìch ú ad, které majì slouûit jako denotáty vlastnìch jmen. V dalöì Ëásti jsme ze zab vali argumentem TIL, podle kterého pot eba promïnliv ch domén moûn ch svït vzniká na základï nepochopenì povahy existence. Existence totiû podle zastánc TIL (a jin ch) nem ûe b t vlastnostì individuì. P itom kripkovské modely jsou vázány právï k opaëné tezi. V poslednì Ëásti práce bylo p edvedeno, ûe bezproblémové pojetì existence jako vlastnosti druhého ádu je bohuûel nekonzistentnì s individuálnìm nudismem, neboù p edpokládá právë deskripënì teorii vlastnìch jmen, která je pro svou esencialistickou povahu s individuálnìm nudismem v p Ìmém rozporu. Pro tyto