Vila manželů Láskových

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Seminář dějin umění Obecná teorie a dějiny umění Tereza Jakubíčková Vila manželů Láskových Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Jakubec, PhD. 2014

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.... Podpis autora práce 2

Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. arch. Jindřichu Škrabalovi za ochotnou pomoc, paní Kateřině van Kranenburg a jejímu otci Pavlu Pařízkovi za vlídné přijetí, otevřenost a poskytnutí materiálů i informací. Děkuji také svým blízkým, za jejich podporu, a především moc děkuji Mgr. Ondřeji Jakubcovi, PhD., za vedení mé práce, jeho cenné rady i čas. 3

Obsah Úvod... 6 Kritika pramenů a literatury... 8 Plány a dokumentace vztahující se ke stavbě... 8 Literatura... 9 Další zdroje... 9 Vila manţelů Láskových... 10 Historie stavby... 10 Rodina stavebníka... 10 Popis stavby... 13 Vnější prostor a urbanistická situace... 13 Půdorys a hmota... 14 Konstrukce a technologie... 14 Fasáda... 15 Vnitřní členění domu... 16 Přízemí... 16 1. patro... 17 2. patro... 18 3. patro (střecha)... 18 Interiéry... 19 Dětský pokoj... 19 Obývací pokoj... 19 Hala v prvním patře... 20 Hala v suterénu... 21 Kontext stavby... 22 Stavitel: Stanislav Neděla... 22 Wiesner vs. Škarda... 22 Projektant: Prof. Ing. arch. Evţen Škarda (1905 1975)... 23 Další realizace Evţena Škardy... 26 Brněnský funkcionalismus... 28 Masarykova čtvrť - zástavba... 31 Zahradní město... 31 Německá a Česká úřednická čtvrť... 32 4

Stavební druţstva... 33 Vily zámoţných objednavatelů... 33 Pod Vodojemem (1935-1937)... 34 Krize třicátých let a stavba rodinných domů a vil... 36 Interpretace formy a funkce stavby... 36 Rekonstrukce... 38 Bytová nouze padesátých let... 38 Rekonstrukce (2004 2010)... 40 Mobiliář (2004 2006)... 41 Hala... 41 Společenský pokoj... 42 Pánský pokoj... 43 Servírovací stolek... 43 Závěr... 45 Obrazové přílohy... 46 Soupis realizací Evţena Škardy... 51 Seznam vyobrazení... 53 Bibliografie... 56 5

Úvod Výstavba vily manţelů Láskových probíhala v třicátých letech dvacátého století. V této době se Brno stává jedním z československých i středoevropských center funkcionalistické architektury. Otázka národního slohu, jehoţ reminiscence se ještě objevovaly u předchozí generace architektů, je jiţ definitivně uzavřena a brněnští architekti začínají projektovat stavby ryze funkcionalistické. V této éře je ustanoven svébytný brněnský styl, typický jemným měřítkem a elegantním detailem. Vývojový proces architektonické formy je jiţ dokončen a druhé generaci brněnských architektů, mezi něţ patřil i tvůrce vily manţelů Láskových Evţen Škarda, je umoţněno vstoupit na scénu. 1 Vila Láskových, které věnuji ve své bakalářské práci pozornost, je typickým příkladem této čisté formy, jeţ je pro třicátá léta dvacátého století příznačná. Bakalářská práce popisuje vilu Láskových jako stavbu, jejíţ vznik byl podmíněn a ovlivněn mnoha faktory od společenských po čistě soukromé (investorské a autorské). Snahou autora této práce je zachytit předmětnou vilu rovněţ jako svébytné umělecké dílo, které je vhodné zařadit do společenského a dějinného kontextu a umístit jej pro jeho kvality vedle ostatních významných brněnských funkcionalistických děl třicátých let dvacátého století, a to zejména s ohledem na skutečnost, ţe z pohledu historie umění a architektury představuje doposud neprávem opomíjenou stavbu. K tomu aby mohla být samotná stavba náleţitě pochopena, bylo zapotřebí shromáţdit fakta, která by nám pomohla odhalit okolnosti jejího vzniku. Tedy faktory, zásadně ovlivňující samotnou existenci stavby. Svoji práci jsem rozdělila do pěti hlavních okruhů. V první části čtenáře seznamuji s historickými okolnostmi vzniku stavby, s osudy stavebníka a jeho rodiny. Dále se zabývám jejich společenským postavením a z něho vyplývající potřeby stavby reprezentativního sídla. Druhá kapitola je věnována zevrubné analýze stavby z hlediska formálního. Hlavní částí je popis samotné vily, který se snaţí vilu obsáhnout jako architektonický celek. V této kapitole je nutno určit urbanistickou situaci, celkovou hmotu stavby, konstrukční principy, seznámit se s fasádou a popsat vnitřní členění domu. Dále zde popisuji Škardovy dochované návrhy interiérů, 2 srovnávám je s dobovou realizací a následně uvádím, jak ovlivnily novodobou 1 Šlapeta, Vladimír. První absolventi české školy architektury v Brně, in: Pelčák, Petr; Wahla, Ivan. Generace 1901-1910. První absolventi české školy architektury v Brně 1925-1940, Brno 2000, s. 9-10. 2 Muzeum města Brna, pracoviště Špilberk, fond archiv Evţena Škardy, inv.č. 228 527-228 537. 6

rekonstrukci. Ve třetí kapitole se zabývám ţivotem projektanta, jeho dílem a vlivy, které na jeho tvorbu měly zásadní dopad. Srovnávám zde například vilu Láskových se sousední o necelých deset let starší Wiesnerovou vilou Neumark nebo popisuji architektonické prostředí, ze kterého Škarda vzešel. Dále čtenáře seznamuji se situací, která vládla v Brně ve třicátých letech, a s jeho národnostní diferenciací, ze které plynula rozdílná východiska v architektonické tvorbě brněnských stavitelů. Čtvrtou kapitolu jsem věnovala zástavbě Masarykovy čtvrti v období od konce 19. století do třicátých let 20. století, s níţ by se čtenář měl seznámit v zájmu pochopení kontextu vzniku vily Láskových. Koncem 19. století se začala podoba původně holého kopce zásadně měnit a postupem času zde začaly vznikat stavby určené pro široké spektrum lidí - počínaje projekty stavebních druţstev na bytové domy pro střední třídu (Vaňkovo náměstí), konče honosnými vilami pro zámoţné objednavatele (např. Vila Stiassny). V první polovině třicátých let došlo k dočasnému stavebnímu útlumu vlivem hospodářské krize a v dalších letech pak převládala výstavba samostatně stojících rodinných domů a vil pro střední a vyšší střední třídu. Toto je období, které dalo vzniknout vile Láskových. Závěrem své práce se věnuji restaurování mobiliáře a rozsáhlé rekonstrukci, kterou stavba prošla. 7

Kritika pramenů a literatury Primárním pramenem pro moji práci bylo dílo samotné, které je dnes díky přístupu současných majitelů ve velmi dobrém stavu a bylo tak moţné čerpat informace nejen z dobových fotografií a plánů, ale i ze samotné stavby. Dané téma zatím nebylo nijak zevrubněji zpracováno. Ve své práci se tudíţ opírám pouze o dvě publikace, v nichţ je vila přímo zmíněna. Dále čerpám z literatury mapující politické, architektonické a historické období mezi světovými válkami. Vedle těchto pramenů se nám dochovala poměrně bohatá dokumentace v podobě plánů, fotografií a náčrtů interiérů. Plány a dokumentace vztahující se ke stavbě Primárním zdrojem pramenných dokumentů se pro moji práci stalo Muzeum města Brna se sídlem na hradě Špilberk. Sloţka s informacemi, vztahujícími se k domu č. p. 36 na ulici Vinařská, obsahovala veškerou původní plánovou dokumentaci všech pater ze srpna roku 1937 ve dvou verzích (měřítko 1:50 3 a 1:100 4 ). Dále všechny čtyři pohledy opět ve dvou variantách (1:50 5 a 1:100 6 ), řez schodištěm (1:100), 7 půdorys základů (1:100), 8 celkovou situaci (1:500) 9 a dvě studie prvního patra se zařizovacími předměty, 10 přičemţ varianta s inv. č. 228 518 odpovídá finálnímu řešení interiérů (umístění sedacích souprav, tvar soklu u zimní zahrady). Součástí sloţky byly také původní náčrty interiérů 11 a dobové fotografie. 12 Plány i náčrty interiérů byly signované Ing. arch. Evţenem Škardou. Dále jsem zkoumala dokumentaci Archivu města Brna se sídlem v Černovicích. V tomto archivu sice byla dokumentace k vile manţelů Láskových pod č. p. 34, ta však obsahovala toliko plánovou dokumentaci (1:100) a občanský list advokáta Jaromíra Lásky. 13 Posledním místem mého bádání byl archiv Brněnských vodáren a kanalizací se sídlem v Pisárkách, kde však byly pod hledaným objektem informace o jiném domě, který s vilou Láskových sousedil. 3 Ibidem, inv.č. 228519-228522. 4 Ibidem, inv.č. 228 508-228 511. 5 Ibidem, inv.č. 228 523-228 526. 6 Ibidem, inv.č. 228 513-228 516. 7 Ibidem, inv.č. 228 512. 8 Ibidem, inv.č. 228 507. 9 Ibidem, inv.č. 228 506. 10 Ibidem, inv.č. 228 517 a 228 518. 11 Ibidem, inv.č. 228 527-228 537. 12 Ibidem, inv.č. 230 559-230 562, 230 666, 230 668, 230 877-230 880. 13 Archiv města Brna, pracoviště Černovice, fond U9, sbírka map a plánů - krabice 45, Vinařská 34. 8

Dále jsem čerpala z plánové dokumentace ateliéru P.A.W., který měl na starost rekonstrukci vily, probíhající v letech 2004 2010. Díky zaměření stavu vily po přestavbách z padesátých let minulého století mi tak bylo umoţněno srovnat původní stav se stavem po rekonstrukci. Bylo mi také dovoleno nahlédnout do restaurátorské dokumentace, týkající se opravy mobiliáře, o níţ se zmiňuji v poslední kapitole. 14 Bohuţel se nám nedochovaly ţádné majetko-právní dokumenty, stavební povolení, stavební deníky, korespondence, smlouvy atd., které by se k předmětné vile vztahovaly. Literatura Poznatky k historickým souvislostem vzniku stavby jsem čerpala především z publikace Generace 1901 1910 15 a také z knihy O nové Brno. 16 Obě knihy se dotýkají problematiky meziválečného Brna a nových tendencí v architektonické tvorbě. O samotné stavbě se dočítáme v publikaci Slavné vily, a to jak v první verzi, 17 tak ve druhém rozšířeném vydání. 18 Tyto dva články se od sebe ale nijak neliší a jsou poměrně stručné. Dále je vile věnována kapitola v knize Architektura 19 Renaty Vrábelové. Při pátrání po osudech Evţena Škardy mi byla velice přínosná kniha Generace 1901 1910, 20 o jeho politické činnosti se pak můţeme dočíst v knize Jiřího Pernese Kapitoly z dějin Vysokého učení technického v Brně. 21 Další zdroje Dále jsem čerpala ze zdrojů Brněnského architektonického manuálu. Jedná se o projekt, který vznikl ve spolupráci statutárního města Brna a Domu umění města Brna a od roku 2011 je volně přístupný na webu. 22 14 Osobní archiv Jindřicha Škrabala, ateliér P.A.W. 15 Pelčák, Petr; Wahla, Ivan. Generace 1901-1910. První absolventi české školy architektury v Brně 1925-1940, Brno 2000. 16 Kudělka, Zdeněk (ed.). O nové Brno: brněnská architektura 1919-1939. 1. vyd. Brno 2000. 17 Sedlák, Jan (ed.). Slavné brněnské vily. 1. vyd. v jazyce českém. Praha 2006, s. 125-127. 18 Sedlák, Jan (ed.). Slavné brněnské vily. 1. rozš. a přeprac. vydání v jazyce českém. Praha 2013, s. 216-218. 19 Vrábelová, Renata (ed.). Brno. Architektura. Architecture 1918-1939 s texty Petra Pelčáka a Vladimíra Šlapety. Brno 2011, s. 48-50. 20 Viz Pelčák; Wahla (pozn. 15) 21 Pernes, Jiří. Kapitoly z dějin Vysokého učení technického v Brně: (cesta moravské techniky 20. stoletím), Brno 2009, s. 226-230. 22 Server bam.brno.cz, http://www.bam.brno.cz, vyhledáno 9. 11. 2014. 9

Vila manželů Láskových Abychom správně pochopili příběh vily, je nutno znát okolnosti vedoucí k jejímu vzniku. Seznamujeme se tedy s objednavatelem Františkem Osvaldem a jeho dcerami, Rosi a Marií Magdalénou, kterým nechal postavit nákladné stavby. Dále pak s několika faktory, které daly domu vzniknout. Historie stavby Vila vznikla jako prostorné reprezentativní sídlo pro manţele Rosálii a Jaromíra Láskovy. Rosi byla dcera Františka Osvalda, jenţ se narodil na Českomoravské vysočině a coby ambiciózní podnikatel se vypracoval na úspěšného velkoobchodníka s kávou a holandského konzula v Brně. Podle slov Kateřiny van Kranenburg rodina nejprve vlastnila dům na ulici Hlinky 114 a k němu patřící pozemek, vedoucí nahoru do svahu. Tento rozsáhlý pozemek byl časem přetnut ulicí Vinařskou, coţ byl prvotní impuls ke stavbě vily. František Osvald pak oběma svým dcerám - Rosi a Marii Magdaléně - postavil domy. Horní parcela nabízela ideální prostor ke stavbě nového domu pro Rosi. Pro Marii Magdalénu pak nechal v roce 1939 postavit nájemní dům na ulici Hlinky 88. 23 Rodina stavebníka Jak se dočítáme z textu Petra Pelčáka, Rosi patřila k brněnské zlaté mládeţi a o chystané svatbě s advokátem Jaromírem Láskou se psalo dokonce v místních společenských časopisech. 24 Jako svatební dar si tedy (po vzoru manţelů Grety a Fritze Tugendhatových) nechali postavit vilu v tehdy velice populární lokalitě jiţního pisáreckého svahu. Architektonické zpracování svěřili absolventu České vysoké školy technické, představiteli druhé vlny brněnských funkcionalistických architektů, Evţenu Škardovi. 23 Rozhovor s Kateřinou van Kranenburg, pravnučkou objednavatele Františka Osvalda. Brno 6. 8. 2014. 24 Pelčák, Petr. Vila Rosálie a JUDr. Jaromíra Láskových, in: Vrábelová, Renata (ed.). Brno. Architektura. Architecture 1918-1939 s texty Petra Pelčáka a Vladimíra Šlapety. Brno 2011, s. 48. 10

Obr. 1. Rosi a Jaromír Láskovi se syny před vlastní vilou. Stavebník Jaromír Láska byl nadšený amatérský filmař a fotograf. Dochovalo se nám několik filmových svitků, 25 na něţ architekt zaznamenal průběh stavby vily Láskových od hloubení základů aţ po dokončení budovy. 26 Naskýtá se nám tak jedinečná příleţitost připojit se ke stavebníkovi, projektantovi i dělníkům a absolvovat s nimi jednotlivé stavební práce. Na unikátním černobílém záznamu můţeme vidět dělníky převáţející stavební materiál v dřevěných kolečkách a skládající cihly do maltových lůţek. Další záběry zachycují projektanta Evţena Škardu zkoumajícího plány a stavitele Stanislava Nedělu dohlíţejícího na průběh stavby. Dále se nám nabízí pohled na dobové kladkostroje či výtahy a v určitých částech se nám zjevuje i sousední vila Neumark. Na záznamu také můţeme vidět, ţe konstrukčně je stavba kombinací stěn z cihelného zdiva a ţelezobetonových trámových stropů. Dalším zajímavým prvkem je záběr na opentlený stromek umístěný na nejvyšší část domu. Jedná se o tzv. glajchu, ta se umisťovala na vrchol krovu a byla znamením, ţe hrubá stavba je kompletně dokončena a ţe je připravena k poloţení krytiny. Podle lidové tradice je také starým symbolem štěstí a ochrany domu a jeho obyvatel. 27 25 Osobní archiv Kateřiny van Kranenburg. 26 Sedlák, Jan. Vila Rosálie a Jaromíra Láskových, in: Sedlák, Jan (ed.). Slavné brněnské vily. 1. vyd. v jazyce českém. Praha 2006, s. 126. 27 Frolec, Václav; Vařeka, Josef. Lidová architektura, Praha 1983, s. 59. 11

Jak uvedl pan Pavel Pařízek, stavba byla právě díky neustálému dozoru kamery Jaromíra Lásky provedena velice kvalitně, coţ, podle jeho slov, ani za první republiky nebylo příliš obvyklé. Stavby se tehdy prováděly spíše úsporně a na materiálu se často šetřilo. 28 28 Rozhovor s Pavlem Pařízkem, synovcem paní Rosi Láskové, synem Marie Magdaleny. Brno 13. 10. 2014. 12

Popis stavby Tato kapitola se věnuje stavbě z hlediska formálního. Při popisu vyuţívám zejména plánovou dokumentaci Evţena Škardy z roku 1937, která obsahuje situační řešení v parcele, čtyři půdorysy, čtyři pohledy a návrhy interiérů. V podkapitole, kde se věnuji vnitřnímu členění domu, čerpám fakta jednak z plánů půdorysů, jednak z osobní návštěvy vily, která mi byla umoţněna díky laskavému svolení současných majitelů. Dále srovnávám návrhy interiérů s dobovou fotodokumentací a současným stavem po rekonstrukci, probíhající mezi lety 2004 2010. Vnější prostor a urbanistická situace Vila manţelů Láskových se nachází na (výše zmíněném) svaţitém terénu pisáreckého svahu na Vinařské ulici č. 36 (v některých pramenech a na videozáznamu uvedeno číslo 34). V těsném sousedství vily (západně) se nachází výše zmíněná vila Neumark a východně stojí dva identické bytové domy. Vlevo: obr. 2. Letecký pohled na Vilu Láskových (vlevo) a vilu Neumark. Vpravo: obr. 3. Situace. Projekt E. Škardy, 1937. Stavba se nachází v cípu, tvořeném ulicemi Vinařská a Lipová. V této trojúhelníkové lokalitě se nacházejí kromě vily Láskových a vily Neumark další architektonicky zajímavé budovy. Jsou to především čtyři domy od Otto Eislera, a to rodinný dům a dvojdům, činţovní vila a nájemní dům Otto Seidela. Z vily, orientované do ulice, se nám naskýtá pohled na monumentální budovy vysokoškolských kolejí Masarykovy Univerzity. 13

Obr. 4. Ţlutý kopec v Brně s označením vily Láskových. Půdorys a hmota Vila je umístěna hluboko v zadní části parcely a její čelní fasáda je orientována na jih do ulice. Prostor mezi ulicí a hlavním průčelím zaujímá zahrada, která je ale kvůli umístění stavby do úzké parcely podstatně menší, neţ kupříkladu zahrada sousední vily Neumark. Pravidelný obdélníkový půdorys vily je narušen pouze bočním hranolem schodiště předsazeným na severní straně. Skladba exteriéru je důsledně ortogonální. Přísnou pravoúhlost stavby oţivuje pouze kónický tvar terasy prvního patra, z níţ vede schodiště do zahrady. Horizontální hmotu dvou vyšších pater, mírně přesahujících přízemní část, vyvaţuje hranol schodiště na západní straně zadní fasády. Hranolovitá hmota nadzemních pater je nesena travertinovým soklem provozního přízemí. Konstrukce a technologie Stavba je postavena z cihelného zdiva a ţelezobetonových trámových stropů, které umoţňují konzolovité vyloţení obvodových zdí nad přízemím. Střecha je tvořena ţelezobetonovými deskami. Zajímavým a praktickým prvkem je systém otevírání oken, který umoţňuje okno otevírat klasickým způsobem nebo horizontálním posuvem v kolejnici. Nad okny jsou také ventilační klapky a kaţdé okno je opatřeno polohovatelnými roletami a nůţkovými mříţemi. 29 29 Škrabal, Jindřich. Obnova vily v Brně, in: Všetečka, Petr (ed.), Česká architektura 2010-2011, Brno 2012, s. 88. 14

Fasáda Čelní fasádu směřující do zahrady rytmizují dvou - a vícedílná okna (původní plány ze 7. srpna 1937 se ovšem od realizace liší - tří a šesti dílná okna) 30 a je akcentována prosklenou lodţií obývacího pokoje prvního patra. Hlavním motivem čelní fasády je výše zmíněná kónicky vystupující terasa, nesená štíhlými sloupky. O patro výše na jihovýchodním nároţí se motiv prosklené terasy opakuje. Zábradlí této terasy je perforováno třemi řadami kruhových luxferů. Vlevo: obr. 5. Vila manţelů Láskových, pohled čelní. Projekt E. Škardy, 1937. Vpravo: obr. 6. Vila manţelů Láskových, pohled zadní. Projekt E. Škardy, 1937. Východní fasáda nám nabízí pohled na tři okenní osy a část prosklené terasy v druhém patře. Vidíme také jedinou okenní osu schodového rizalitu. Hlavním motivem zadní fasády směřující k severu je vertikální hranol skrývající schodiště. Jako osvětlení je opět uţito kruhových luxferů, které jsou ve třech vertikálních řadách umístěny do rizalitu schodiště. Dále se v přízemí, v prvním a druhém patře nachází lodţie, vedle kterých nacházíme jedinou okenní osu. V přízemí můţeme vidět vrata dvou garáţí a okno prádelny. Západní fasáda nám odhaluje tři okenní osy hranolu skrývajícího schodiště, přičemţ středová osa doznala změny. V prvním patře bylo původně okno, které bylo ale později rozšířeno a změněno na okno francouzské, čímţ byl umoţněn přístup na terasu zastřešující hlavní vchod do vily. Ve třetím patře (pokoj u terasy) je jediné nautické okno. Dále vidíme dvě okenní osy hlavní části budovy a čtyři okna přízemního patra. 30 Muzeum města Brna, pracoviště Špilberk, fond archiv Evţena Škardy, inv.č. 228 513. 15

Vnitřní členění domu Vila Láskových nebyla určena jen pro jednu rodinu. V kaţdém ze dvou obytných pater se nachází byt, z nichţ jeden (ve druhém patře) je určen k pronájmu. Tyto byty jsou téměř identické a jsou centralizované kolem čtvercové haly. Haly jsou s přilehlými pokoji a jídelnou spojeny posuvnými stěnami nebo závěsy, čímţ vzniká otevřený plynoucí prostor. Prostory jsou rozděleny na jihovýchodní obytnou a severozápadní provozní část. Byt v prvním patře, určený pro majitele domu, má obývací pokoj prodlouţen proskleným rizalitem, který vede na terasu. Ta je pak spojena schodištěm se zahradou. Druhé patro, určené nájemníkům, má na východním nároţí zasklenou verandu. Obě obytná patra pak s přízemím spojuje schodiště, jeţ vede aţ na střešní terasu. Propracovanost prostoru z hlediska funkčnosti byla na vysoké úrovni. Oddělená kuchyně s přípravnou zajišťovala dostatek soukromí pro rodinu, se kterou sluţebnictvo prakticky nemuselo přijít do styku. Dispozice bytu také poskytovala dostatek soukromí pro rodiče i pro děti, ale zároveň dostatek prostoru pro společenský ţivot. Přízemí Při vstupu do budovy se ocitáme v kamenem obloţené vstupní hale. Jedná se o oficiální vstup, který se nachází na severozápadní straně. Další moţnost, jak vstoupit do domu je pak z terasy, vedoucí do zahrady (jihozápadní pohled). Stojíme tedy v hale, ve které se nachází tři vstupy. Můţeme se vydat dveřmi vpravo, za nimiţ se nacházely sklepy, sušárna a prádelna, byt domovníka s kuchyní a sociálním zařízením, pokoj pro šoféra a v suterénu místnost pro skladování uhlí. Další dveře v hale vedou ven z domu na severovýchodní stranu vily, kde se nachází vjezdy do garáţí. Poslední vchod vede na schodiště, kterým se dostaneme do hlavních obytných prostor. Do vstupní haly architekt umístil elegantní detaily z ušlechtilých materiálů. Vidíme zde podobně jako u exteriéru parafrázi na sousední vilu Neumark od Ernsta Wiesnera. Na tvorbu generačně staršího kolegy tedy odkazuje i elegantní řešení interiérů, 31 jako například kombinace ocelových prvků (zábradlí, mříţe a svítidlo) s mramorovým obloţením. Srovnání bude detailněji předloţeno v 5. kapitole. Přízemí se nachází mírně pod úrovní země, místnost pro skladování uhlí pak v suterénu. 31 Sedlák, Jan. Vila Rosálie a Jaromíra Láskových, in: Sedlák, Jan (ed.). Slavné brněnské vily. 1. rozš. a přeprac. vydání v jazyce českém. Praha 2013, s. 217. 16

Vlevo: obr. 7. Detail půdorysu přízemí na plánu E. Škardy, 1937. Vpravo: obr. 8. Vstupní hala, pohled ze schodiště, po 1937. 1. patro Do prvního patra jsme vystoupali po hlavním schodišti a ocitli jsme se tak v předsíni, ze které se podle původních plánů dalo jít na balkon severovýchodní fasády, do centrální haly, do kuchyně nebo do pokoje sluţky. Z centrální haly se vcházelo do obývacího pokoje s prosklenou lodţií nebo do šatny, za níţ se nacházely soukromé prostory majitele. Z šatny, která tyto soukromé prostory propojovala, se dalo vejít do koupelny, dámského pokoje, pokoje pro slečnu na hlídání a dále do dětského a pánského pokoje. Pánský pokoj byl propojen s pokojem obývacím a ten pak s jídelnou. Tento centrální prostor slouţil jako prostor společenský a reprezentativní. V severozápadní části se pak nacházelo provozní zázemí, kde se pohyboval především personál. Z jídelny se vcházelo do přípravny, ze které vedlo točité schodiště do přízemí. Z přípravny se vcházelo také do kuchyně a spiţírny. Vlevo: obr. 9. Detail půdorysu 1. patra na plánu E. Škardy, 1937. Vpravo: obr. 10. Detail půdorysu 2. patra na plánu E. Škardy, 1937. 17

2. patro Druhé patro je z hlediska dispozice pokojů řešeno téměř totoţně jako je tomu v patře prvním. Odlišnost mezi patry spočívá v umístění prosklené terasy do jihovýchodního rohu druhého patra oproti dětskému pokoji v prvním podlaţí. V ostatním jsou však dispozice pokojů obdobou patra prvního. Pokoje jsou také rozmístěny kolem středové haly, od které jsou odděleny posuvnými dveřmi a závěsy (opět otevřený prostor). 3. patro (střecha) Hlavní schodiště vede aţ ke střešnímu pokojíku, který byl rovněţ určen k pronájmu. Při vstupu do tohoto bytečku se ocitáme v předsíni, z níţ se vchází buď na toaletu nebo do samotného pokojíku, který uţ není nijak členěn. V pokoji se nachází jediné okno, směřující k terase. Podle slov paní van Kranenburg byl pokojík pronajímán, a to většinou studentům. Z chodby před pokojem se vchází na terasu s dřevěnou pergolou. Terasa je částečně zastřešena předsunutou stříškou pokojíku a na severovýchodní straně terasy se nachází stěna, ve které se opakuje motiv kruhových perforací. Terasa zabírá asi čtvrtinu celkové plochy střechy. Obr. 11. Detail půdorysu střechy na plánu E. Škardy, 1937. 18

Interiéry Spolu s plánovou dokumentací se dochovaly autentické návrhy vybavení interiérů (také od Evţena Škardy). Jedná se o dvě varianty řešení dětského pokoje, několik návrhů obývacího pokoje, pohled do haly v prvním patře a náčrt haly v suterénu. V některých případech (hala v prvním patře, obývací pokoj, vstupní hala) se nám dochovaly dobové fotografie a můţeme tedy srovnat návrh s finální realizací. Dětský pokoj První návrh je očividně určen pro malé děti předškolního věku. V pokojíku se nachází dětská postýlka, stolek na hraní a hračky v polici. Škarda dokonce do návrhu zakreslil i jakýsi návrh tapety s vláčky a zvířaty (varianta A). Druhá varianta (B) je nejspíše určena pro děti školního věku, coţ můţeme předpokládat podle psacího stolu nebo knih v policích. Podle plánové dokumentace, umístění okna a dveří se s největší pravděpodobností jedná o pokoj v prvním patře, přičemţ dveře, které na návrhu vidíme, vedou na terasu vily. Dobové fotografie dětského pokoje se bohuţel nedochovaly, proto nevíme, zda byl některý z návrhů realizován. Při rekonstrukci se pokoj zcela přizpůsobil poţadavkům majitele a znovu slouţí jako dětský pokoj. Kromě oken a dveří nebyly ţádné původní prvky zachovány. Vlevo: obr. 12. Návrh interiéru dětského pokoje, v. A, 1937. Vpravo: obr. 13. Návrh interiéru dětského pokoje, v. B, 1937. Obývací pokoj Součástí návrhů obývacího pokoje je i veškerý mobiliář. Škarda pro tento pokoj navrhl několik křesel, gauč, stolek, několik polic a lampu. Návrhy jsou pak v několika variacích. Obývací pokoj se nachází v prvním patře a jeho součástí je prosklená lodţie, vedoucí na terasu. V jedné variantě se v lodţii nachází jakýsi uzavřený skleník, do kterého bylo moţno umístit květiny. Z další varianty je patrné, ţe jak vyvýšený sokl, na který byl umístěn gauč, tak i sokl skleníku, měl být stejně jako hlavní terasa kónický a takto s ní korespondovat. Na 19

fotografiích, které se dochovaly, ale můţeme vidět, ţe konečné řešení prostoru v lodţii bylo jiné. Do vyvýšeného schodku, který nakonec neměl kónický, ale spíše hranolovitý tvar ukončený půlkruhovým zaoblením, bylo vestavěno jezírko, kolem něhoţ majitelé umístili květiny. Toto jezírko bylo při úpravách v padesátých letech minulého století odstraněno a umístěno na zahradu. Při rekonstrukci se vybavení interiéru pozměnilo (nevyhovující sedací gauč, rádius soklu) a místnost se tak přizpůsobila poţadavkům současného majitele. Vlevo: obr. 14. Návrh interiéru obývacího pokoje, 1937. Vpravo: obr. 15. Realizace obývacího pokoje, pohled na zimní zahradu s jezírkem, po 1937. Hala v prvním patře Tato hala byla propojena s výše zmíněným obývacím pokojem. Součástí místnosti byl krb a okno, vedoucí na balkon. V principu se návrh od konečné realizace příliš neliší, pomineme-li Škardovy ne příliš zdatně vyhotovené kresby a jejich zavádějící perspektivní deformace. Nábytek se bohuţel nezachoval, ale je velmi pravděpodobné, ţe se nachází v budově. Při rekonstrukci se věnovala pozornost především vitrajovému oknu a obloţení stěny. Mobiliář byl přizpůsoben poţadavkům majitele. Vlevo: obr. 16. Návrh interiéru haly, 1937. Vpravo: obr. 17. Realizace haly, po 1937. 20

Hala v suterénu Hlavní vchod do vily se nachází v přízemní části. Při vstupu se ocitáme v kamenem obloţené vstupní hale. Místnost působí velice reprezentativně právě díky elegantním detailům z ušlechtilých materiálů. Z haly vede vstup do bytu domovníka a sklepů, další vchod umoţňuje přístup na venkovní lodţii a po levé straně se nachází schodiště, vedoucí do hlavních obytných prostor. Návrh se od finální realizace ani současného stavu nijak zvláště neliší. Vlevo: obr. 18. Návrh interiéru vstupní haly, 1937. Vpravo: obr. 19. Realizace vstupní haly, po 1937. 21

Kontext stavby Cílem následující kapitoly, je seznámení čtenáře s osobami, důleţitými pro vznik samotné stavby. To je především stavebník, stavitel a projektant. Stavebník František Osvald a jeho dcera Rosi, pro kterou vila vznikla, byli jiţ zmíněni v kapitole, vztahující se k samotné vile. Zbývá tedy představit stavitele Stanislava Nedělu a především projektanta Evţena Škardu. Pro pochopení Škardovy tvorby je také důleţité popsat prostředí (architektonické i politické), ve kterém projektant studoval a později pracoval. Stavitel: Stanislav Neděla Jako stavitel je v plánových dokumentech ze 7. srpna 1937 uveden Stanislav Neděla, který v Brně toho času hojně působil. Mezi další realizace tohoto brněnského stavitele patří například Bulínova vila v Květné ulici nebo spolupráce na stavbě brněnské Úrazové nemocnice. Vila je v plánech vedena jako Villa pí. Rosi Láskové choti advokáta, jako stavebník je pak uvedena Rosi Lásková. Vlevo: obr. 20. Signatura Stanislava Neděly. Detail plánu k výstavbě vily, 1937. Vpravo: obr. 21. Signatura Rosi Láskové. Detail plánu k výstavbě vily, 1937. Wiesner vs. Škarda V těsné blízkosti domu se nachází vila textilního podnikatele a britského konzula Waltera Neumarka, kterou o necelých deset let dříve postavil Ernst Wiesner. Touto vilou byl Evţen Škarda s největší pravděpodobností inspirován, coţ je patrné zejména na červené břizolitové omítce fasád, kontrastující s travertinovým obloţením. Škardovi se tak podařilo docílit příznivého kontextu s Wiesnerovou vilou, při zachování svébytného výrazu. Obr. 22. Ernst Wiesner, vila Neumark, pohled jihozápadní, 1928 1929. 22

Vila Neumark vznikla mezi lety 1928 1929, Vila manţelů Láskových pak skoro o deset let později. Můţeme zde tedy srovnat výše zmíněnou rozdílnost tvorby dvou generací funkcionalistických architektů. Jan Sedlák srovnává hmotu staveb: Na rozdíl od Wiesnerových pádných hmot převedl (Škarda, pozn. autorky) tektonické detaily do subtilních, téměř grafických forem. 32 A skutečně, kdyţ obě budovy srovnáme, musíme mu dát za pravdu. Travertinové šambrány na vile Neumark působí poněkud těţkopádně. Oproti tomu Škardovo pojetí je velice lehké a vzdušné. Výraz domu s mnoţstvím subtilních detailů je tak mnohem bliţší minimalistické estetice funkcionalismu. Na tomto příkladu můţeme vidět, ţe architekti druhé generace opouští estetiku raného funkcionalismu svázanou racionalismem, strohou geometrií a podmíněností funkci a hledají srozumitelnější a emotivněji působící formy staveb. 33 Petr Pelčák je pak vůči Škardovi poněkud kritičtější a srovnává hru se symetrií hlavní fasády, přičemţ podle něj Škardova realizace nedosahuje Wiesnerovy bravury. 34 U obou budov je patrná výrazná horizontalita, která je vyrovnána jediným vertikálním hranolem. Stavby jsou k sobě jakoby zrcadlově obráceny, [obr. 1. a 2.] přičemţ vila Láskových je o poznání větší (21,60 m x 15,30 m) a na rozdíl od vily Neumark není určena jen pro jednu rodinu. 35 Projektant: Prof. Ing. arch. Evžen Škarda (1905 1975) Evţen Škarda se narodil 17. dubna 1905 v Brně, kde také studoval a projektoval. Roku 1924 maturoval na 1. české reálce a rok následující studoval inţenýrské stavitelství. Mezi lety 1925 1932 studoval architekturu na Českém vysokém učení technickém, kde působil mimo jiné jako asistent Jiřího Krohy. V období od roku 1932 do roku 1934 působil jako technický úředník na Zemské správě politické v Brně a od roku 1934 pracoval ve vlastní projekční kanceláři. 36 Ve třicátých letech se věnoval především stavbě rodinných a vilových 32 Sedlák, Jan (ed.). Slavné brněnské vily. 1. vyd. v jazyce českém. Praha 2006, s. 126. 33 Vrábelová, Renata (ed.). Brno. Architektura. Architecture 1918-1939 s texty Petra Pelčáka a Vladimíra Šlapety. Brno 2011, s. 17. 34 Ibidem, s. 48. 35 Ibidem. 36 Pelčák, Petr; Wahla, Ivan. Generace 1901-1910. První absolventi české školy architektury v Brně 1925-1940, Brno 2000, s. 100. 23

domů (převáţně v Masarykově čtvrti), později se zaměřil na stavbu veřejných budov. V období druhé světové války se pak zaměřoval na návrhy interiérů. 37 Po válce projektoval pro Západomoravské elektrárny v Brně a mezi lety 1948 1949 působil tamtéţ jako vedoucí Krajského architektonického ateliéru Stavoprojektu. V tomto období se zaměřoval především na návrhy staveb v duchu umírněného socialistického realismu. 38 V padesátých letech pracoval jako vedoucí Ústavu územního plánování (později Výzkumného ústavu výstavby a architektury, VÚVA) v Brně. Od roku 1959 působil na Vysokém učení technickém. Zpočátku jako externí vedoucí Ústavu architektonické tvorby, poději jako profesor na katedře urbanismu a konečně v letech 1965 1969 jako proděkan oboru architektury. 39 Obr. 23. Signatura Evţena Škardy. Detail plánu k výstavbě vily, 1937. Evţen Škarda byl přesvědčeným komunistou, členem Kostufry (Komunistická studentská frakce). 40 Cílem této organizace bylo šířit politiku KSČ na vysokých školách. Smutnou kapitolou je Škardova politická činnost v padesátých letech, o které se dočítáme v knize Jiřího Pernese, mapující dějiny VUT. V nepříznivé atmosféře vykonstruovaných procesů, která vládla na škole, docházelo k propouštění a nuceným rezignacím mnoha zaměstnanců školy. V roce 1958 upadl v nemilost profesor Bohuslav Fuchs, kterému bylo nařízeno ukončit činnost na škole. Fuchs se proti tomuto opatření odvolal k ministerstvu školství a kultury a dále ţádal krajský výbor KSČ o sdělení důvodů, vedoucích k jeho postihu. Přes veškerou snahu se nepřízeň strany vůči Fuchsovi stupňovala a na začátku roku 1959 byl donucen školu přece jen opustit. V listopadu roku 1959 byl obviněn z rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a 13. června 1961 byl odsouzen k trestu odnětí svobody na dva roky nepodmíněně, k čemuţ výrazně napomohlo právě nepříznivé svědectví jeho kolegy Evţena Škardy (a profesora Zdeňka Alexy). Stíhání Bohuslava Fuchse bylo nakonec zastaveno a výkon trestu nikdy nenastoupil. Profesor Bedřich Rozehnal však takové štěstí neměl. V roce 37 Server bam.brno.cz, Evţen Škarda. http://www.bam.brno.cz/architekt/64-evzen-skarda, vyhledáno 16. 8. 2014. 38 Ibidem. 39 Pelčák, Petr; Wahla, Ivan. Generace 1901-1910. První absolventi české školy architektury v Brně 1925-1940, Brno 2000, s. 100. 40 Pelčák, Petr. Vila Rosálie a JUDr. Jaromíra Láskových, in: Vrábelová, Renata (ed.). Brno. Architektura. Architecture 1918-1939 s texty Petra Pelčáka a Vladimíra Šlapety. Brno 2011, s. 48. 24

1959 s ním byl rozvázán pracovní poměr a v lednu 1960 byl odsouzen Lidovým soudem v Brně k odnětí svobody ve výši čtyř let za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Jak napsal pozdější děkan Fakulty architektury VUT v Brně profesor Vladimír Šlapeta: Bylo by tehdy stačilo, aby svědkové potvrdili, ţe Rozehnalovy práce (většinou rekonstrukce a přístavby nemocnic na Moravě) mají umělecké kvality. Jeden ze svědků, profesor Zdeněk Alexa, vděčil přitom Bedřichu Rozehnalovi za zprostředkování své největší stavby - nemocnice ve Vyškově a druhý, profesor Evţen Škarda, byl krátce předtím povolán na Rozehnalův ústav. Oba však byli poslušni stranické disciplíny a u soudu shodně prohlásili, ţe návrhy B. Rozehnala nemají uměleckou hodnotu... 41 Bedřich Rozehnal během pobytu ve vězení v Praze na Pankráci pracoval v tzv. Basaprojektu. V červnu roku 1962 byl rozhodnutím prezidenta republiky propuštěn. V roce 1968 byli všichni odsouzení rehabilitováni, jejich tresty byly shledány nezákonnými a byla jim znovu nabídnuta práce na VUT. Příčina těchto nepřátelských tendencí prý podle kolegů odsouzených (v té době jejich ţáci a asistenti) spočívala v jakési ţárlivosti a závisti. Oba odsouzení se těšili mezinárodnímu uznání a jejich díla dosahovala vysoké umělecké kvality, coţ jejich méně talentovaní kolegové těţce snášeli. Politická atmosféra padesátých let jim tak poskytla vhodnou příleţitost, jak konkurenty odstranit. 42 Evţen Škarda byl dále členem výtvarných umělců v Brně, Svazu architektů ČSSR, Levé fronty a Arsu. 43 Za jeho ţivota se mu dostalo několika vyznamenání. Medaile "Za věrnost" mu byla udělena během druhé světové války za odbojovou činnost, v roce 1965 byl oceněn Řádem práce a roku 1970 obdrţel Zlatou medaili VUT v Brně. 44 Evţen Škarda zemřel 11. května 1975 v Brně. 41 Šlapeta, Vladimír. Případ Bedřich Rozehnal, Architekt č. 12, červenec 1990, s. 1 a 6. 42 Pernes, Jiří. Kapitoly z dějin Vysokého učení technického v Brně: (cesta moravské techniky 20. stoletím), Brno 2009, s. 226-230. 43 Server bam.brno.cz, Evţen Škarda. http://www.bam.brno.cz/architekt/64-evzen-skarda, vyhledáno 16. 8. 2014. 44 Server encyklopedie.brna.cz, profil osobnosti Evţen Škarda. http://encyklopedie.brna.cz/homemmb/?acc=profil_osobnosti&load=15221, vyhledáno 20. 8. 2014. 25

Další realizace Evžena Škardy Realizace, které zde uvádím zastupují tři základní typy budov, které Škarda projektoval. Prvním typem je rodinný dům-vila, dále nájemní dům a konečně veřejná budova. Následující rodinné domy postavil Škarda pro kolonii Pod vodojemem, které se podrobněji věnuji v kapitole o zástavbě Masarykovy čtvrti. Jedná se například o budovy v ulici Kaplanova (č.p. 3 a 5), či v ulici Rezkova (č.p. 27 a 37). Urbanistickou koncepci kolonie určuje svaţitý terén, do tohoto svahu projektanti orientovali většinu obytných místností. Zázemí a místnosti s příslušenstvím pak umístili do severovýchodní části domů. Vlevo: obr. 24. Dům č.p. 5 na ulici Kaplanova, 1934 1935. Vpravo: obr. 25. Dům č.p. 37 na ulici Rezkova, 1935. 26

Další realizací, která vznikla stejně jako vila Láskových pro Františka Osvalda (respektive pro jeho dceru Marii Magdalénu), je elegantní nájemní dům na ulici Hlinky. Tato stavba vznikla v letech 1939 1940 nedaleko od vily manţelů Láskových v neméně exkluzivní lokalitě. Vlevo: Obr. 26. Nájemní dům č.p. 88 na ulici Hlinky, 1939 1940. Vpravo: Obr. 27. Hlinky, č.p. 88, detail schodiště. Jako poslední příklad uvádím návrh (1937) a realizaci (1948) Ředitelství československých státních drah v Brně na Kounicově ulici. Vlevo: obr. 28. Soutěţní návrh na budovu Ředitelství československých státních drah, 1937. Vpravo: obr. 29. Budova Ředitelství československých státních drah, Kounicova, č.p. 24, 1948. 27

Brněnský funkcionalismus Škardova tvorba vzniká v kontextu architektonické produkce třicátých let, tedy v kontextu brněnského funkcionalismu. Jak píše Jiří Kroupa, nelze přijmout tvrzení o jednotné architektuře tohoto období, ale paralelně existujících několika architektonických kulturách, projevujících se v osobitých stylech jednotlivých architektů. 45 Dále Kroupa podle vzoru E. Kaufmanna rozděluje toto období na emotivní purismus (Josef Kranz, Ernst Wiesner) a racionální purismus (Jan Víšek, Otto Eisler) podle vkladu, jenţ tito umělci do brněnské architektury vloţili. 46 Brněnský funkcionalismus tedy není esteticky jednotný proud, naopak zde můţeme rozlišit tři základní směry, representované brněnskými českými, ţidovskými a německými architekty a stavebníky. Petr Pelčák v knize Brněnští němečtí architekti od druhé poloviny 20. let rozlišuje tvorbu brněnských Čechů, orientovaných zprvu na modernu Holandska, Německa a posléze Le Corbusiera, tvorbu Ţidů, mající kořeny ve vídeňském purismu okruhu Josefa Franka, a Němců, obecně tíhnoucích k tradičnímu pojetí stavění jako Baukunst, avšak nejméně stylově vyprofilovaných. A to jak směrem k moderně, tak k jednotné, v tomto případě spíše skupinové či národnostní estetice. 47 Ţidovští architekti projektující v Brně tvoří svébytný proud puristické moderní architektury, formálně odlišný od dobových prací architektů českých a německých. Mezi nejznámější ţidovské architekty té doby patřil Zikmund Kerekes, Ernst Wiesner nebo Otto Eisler. Tito architekti mezi sebou často spolupracovali a tak docházelo k prolínání jejich osobitých stylů. Brněnští němečtí architekti vycházeli z naprosto odlišných východisek. Jiří Kroupa tento proud označuje za historizující funkcionalismus. Důleţitou postavou v rámci utváření nového stylu byl Ferdinand Hrach, se svou snahou rozvinout tradiční detaily do nové, modernější polohy, nikoliv však historizovat. Mezi významné německé architekty patřil např. Emil Tarquillini, Heinrich Fanta, Vinzenz Baier nebo Emil Leo. Styl opět nebyl jednotný, tuto 45 Kroupa, Jiří. Otto Eisler a racionální purismus aneb: problém obytného domu ve 30. letech, in: Gabrielová, Bronislava. 49. Bulletin moravské galerie v Brně: Výtvarné Brno 1918-1938. Brno 1993, s. 108. 46 Ibidem, s. 114. 47 Pelčák, Petr. Úvod, in: Kroupa, Jiří; Pelčák, Petr; Wahla, Ivan (eds.). Brněnští němečtí architekti: 1910 1945. Brno 2012, s. 7. 28

diverzitu a rozmanitost tehdejší stavební produkce můţeme spatřovat ve tvorbě Othmara Skrabala, Eduarda Göttlichera a Roberta Farskyho. 48 Evţen Škarda se řadí mezi brněnské české architekty. Ve třicátých letech 20. století se začali prosazovat projektanti, první absolventi české školy architektury, kteří byli aţ na několik výjimek narozeni na začátku 20. století. Tito absolvovali architektonický obor české techniky a dali tak vzniknout mladší generaci zdejší architektonické scény. Rozdíl mezi starší (narozeni v poslední dekádě 19. století) a mladší (narozeni v první dekádě 20. století) skupinou, do které patří i Škarda, je zásadní. Starší členové, prosazující moderní pojetí architektury, se většinou vyškolili ve Vídni či Praze a s vyhlídkou lákavých stavebních příleţitostí v tehdy prosperujícím moravském městě přesídlili do Brna. Tyto příznivé podmínky byly vytvořeny zejména rozpadem rakousko-uherské monarchie a osamostatněním Československa v roce 1918, které mělo na vývoj architektury zásadní vliv. Brno, které jiţ nebylo jen předměstí Vídně, se začínalo postupně probouzet v ekonomicky a kulturně prosperující centrum střední Evropy. Asi málokdo tušil, ţe hlavní podíl na tomto rychlém a dynamickém přerodu bude mít především architektura. Doznívající vlivy (vídeňského) historismu jsou sice ještě patrné, nicméně potřeba nové moderní architektury je natolik silná, ţe jsou postupně naprosto potlačeny. Zpočátku se východiskem brněnské architektonické tvorby stala vídeňská moderna, která se vyznačovala svou střízlivostí a úsporností nejen ve výrazu, ale i ve faktických nákladech na stavbu. Hlavní zásluhy na formování moderního stylu můţeme z velké části přičíst městskému architektovi Jindřichu Kumpoštovi, který podporoval své kolegy v úsilí o moderní projev, a také, jak píše Lenka Kudělková:... jako jeden z prvních vnesl - asi pod vlivem Vídně, kde studoval - do svých prací silný a pro další vývoj velmi důleţitý sociální akcent. S ním úzce souviselo ekonomicky úsporné pojetí, jeţ sekundárně, přitom však ústrojně směřovalo k jednoduchému tvaru, tj. především oproštěnému od balastu historizujícího dekoru, ale i od forem národního obloučkového slohu. 49 Pro tuto dobu bylo mimo jiné příznačné, ţe zde spíše neţ teoretické postuláty a prohlášení hned vznikaly samotné stavby, které samy o sobě vyjadřovaly manifest nových 48 Kroupa, Jiří. Architekti z okruhu Německé vysoké školy technické v Brně, in: Kroupa, Jiří; Pelčák, Petr; Wahla, Ivan (eds.). Brněnští němečtí architekti: 1910 1945. Brno 2012, s. 10-25. 49 Kudělková, Lenka. Brněnská architektura 1919 1939, in: Kudělka, Zdeněk (ed.). O nové Brno: brněnská architektura 1919 1939. 1. vyd. Brno 2000, s. 14. 29

myšlenek. Definitivní vítězství moderní architektury bylo demonstrováno roku 1928, kdy proběhla na čerstvě zbudovaném pisáreckém výstavišti Výstava soudobé kultury, uspořádaná k příleţitosti 10. výročí vzniku Československa. V tomto období se začali projekčně uplatňovat první absolventi české školy architektury, jeţ byla zaloţena v Brně 5. listopadu 1919. 50 Členy mladší generace spojuje několik společných faktorů. Prvním z nich je studium na výše zmiňované České vysoké škole technické, odboru architektury a pozemního stavitelství. Dalším společným rysem pro absolventy bylo, ţe na rozdíl od první, zakladatelské generace, nezakládali soukromé ateliéry, naopak, kvůli tehdejším nejistým hospodářským podmínkám, raději volili jistější zaměstnání ve státních nebo městských úřadech. Tímto se prakticky vyhýbali riziku doby i soutěţi se staršími, jiţ etablovanými architekty. Pro mladší skupinu je téţ výhodou, ţe vstupovala do prostředí, kde zásady moderní architektury byly jiţ ověřeny a vybojovány staršími představiteli avantgardy. Nepodstupovali tudíţ rizika estetických, materiálových ani konstrukčních inovací a extrémů. Mladí absolventi jakoby vpluli do dobové estetiky bez větších obtíţí a nechali se unášet jejím proudem. Pro zmiňovanou skupinu je v neposlední řadě příznačná jistá typologická specializace. Například Bedřich Rozehnal se od počátku specializoval na nemocniční stavby, Evţen Škarda projektoval převáţně vilové domy, Mojmír Kyselka pak vynikal jako stavitel škol. Jak uvádí Petr Pelčák, nevýhodou pro mladé absolventy však byla absence univerzálnosti, která byla vlastní starší generaci, jeţ byla schopna velice přesvědčivě zvládnout stavbu jakéhokoliv měřítka i velikosti. I přes tuto skutečnost je bez pochyby, ţe druhá generace architektů se podílela na vytvoření vysokého standardu brněnského funkcionalismu, v několika případech se dá mluvit o dosaţení vrcholu českého meziválečného stavebního umění. 51 50 Pelčák, Petr; Wahla, Ivan. Generace 1901-1910. První absolventi české školy architektury v Brně 1925-1940, Brno 2000, s. 8-10. 51 Pelčák, Petr. Předmluva, in: Pelčák, Petr; Wahla, Ivan. Generace 1901-1910. První absolventi české školy architektury v Brně 1925-1940, Brno 2000, s. 7. 30

Masarykova čtvrť - zástavba Proměna Masarykovy čtvrti, kterou v následující kapitole popisuji, je zásadní pro pochopení kontextu vzniku vily Láskových. Koncem 19. století se podoba lokality začíná radikálně měnit. Nejprve můţeme sledovat německo-české soupeření při výstavbě úřednických čtvrtí (dvacátá léta 20. stol.). Podle Jana Sedláka tehdy...kaţdá německá akce vyvolala na české straně čin, mající odvetný charakter... 52 Prudký nárůst obyvatelstva po roce 1919 zapříčinil velkou stavební produkci a dal vzniknout jak bytovým domům pro střední třídu, tak honosným vilám pro zámoţné stavitele. Ve třicátých letech pak pozorujeme útlum stavební produkce a vznik rodinných domů - vil pro vyšší střední třídu. V tomto období vzniká i vila manţelů Láskových. Zahradní město V minulosti byly na území dnešní rozsáhlé vilové a rezidenční zástavby pouze pastviny, vinice, zemědělská políčka a mezi nimi několik vojenských stráţnic a skladišť střelného prachu. Od konce 19. století však začala vznikat na úpatí Kraví hory, na stráních nad Pisárkami a na svazích Ţlutého kopce rezidenční a vilová čtvrť. V průběhu 18. a 19. století zde bylo také zřízeno několik cihelen, které se staly důleţitou zásobárnou stavebního materiálu pro dynamicky se rozvíjející průmyslové město. Zásadní změny však přišly koncem 19. století, kdy byly původně holé kopce osázeny stromy, došlo ke zbourání vojenských a průmyslových objektů a úbočí Ţlutého kopce se postupně přetvořilo na tzv. zahradní město. Masarykova čtvrť bývá v literatuře často spojována s myšlenkami zahradního města, 53, 54, 55 díky své suburbánní poloze a bohatství zeleně. Záměrem Ebenezera Howarda 56 však nikdy nebylo, ač k tomu později často docházelo, vytvářet luxusní zahradní čtvrti pro zámoţnou vyšší střední třídu. Urbanisticko-ekonomická teorie zahradního města s původem v Anglii byla v praxi uplatňována v mnoha evropských městech. Myšlenka zahradního města z velké části řeší i otázky sociálního charakteru. Jednou z klíčových idejí je snaha zajistit všem - i niţším vrstvám - přijatelné a zdravé bydlení i prostředí, a snaţí se je harmonizovat i s nároky vyšších vrstev burţoazie. 52 Sedlák, Jan. Bydlení uprostřed zahrad, Masarykova čtvrť v Brně, Brno 2013, s. 9. 53 Server bam.brno.cz, stezka Masarykova čtvrť. http://www.bam.brno.cz/stezka/4-masarykova-ctvrt, vyhledáno 8. 7. 2014. 54 Kudělka, Zdeněk (ed.). O nové Brno: brněnská architektura 1919-1939. 1. vyd. Brno 2000, s. 16. 55 Viz Sedlák (pozn. 52), s. 17. 56 Server archinet.cz, Zahradní města. http://www.archinet.cz/index.php?mode=article&art=10641&sec=10019, vyhledáno 8. 7. 2014. 31

Německá a Česká úřednická čtvrť V 19. století vzniká na nároţí ulic Údolní - Úvoz novorenesanční kasárna (dnes Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií Vysokého učení technického). Na ni pak navázala výstavba tzv. Německé úřednické čtvrti (Beamtenheim) s jednopatrovými vilovými stavbami s předzahrádkou, které si opatřovali převáţně zaměstnanci nejrůznějších institucí a úřadů. Tyto novorenesanční a zejména secesní vily vytvořily do roku 1909 kompaktní zástavbu kolem ulic Všetičkovy, Jiříkovského, Zachovy a přilehlé části ulice Tvrdého. Postupně byla tedy spodní část Ţlutého kopce kompletně zastavěna a do počátku první světové války byla realizována vilová čtvrť vymezená dnešními ulicemi Tvrdého, Údolní a Heinrichovou (na mapce zelené pole). Jako protiváha Německé úřednické čtvrti vzniká v těsné blízkosti Wilsonova lesa, jako zajímavý důkaz tehdejšího česko - německého soupeření, Česká úřednická čtvrť. Kolem roku 1922 tak byla dokončena vilová zástavba ulic Krondlovy, Tichého a Gogolovy (na mapce fialové pole). O pár let později pak vzniká také zástavba na ulici Klácelově, včetně Sušilových kolejí pro katolické studenty. 57 Obr. 30. Zástavba Masarykovy čtvrti. Německá úřednická čtvrť (zelená), Česká úřednická čtvrť (fialová), druţstevní výstavba (červená), kolonie Pod vodojemem (ţlutá). 57 Server bam.brno.cz, stezka Masarykova čtvrť. http://www.bam.brno.cz/stezka/4-masarykova-ctvrt, vyhledáno 8. 7. 2014. 32

Stavební družstva S příchodem poválečné bytové krize, způsobené enormním nárůstem obyvatel po připojení přilehlých obcí k městu Brnu roku 1919, stavební činnost pokračovala obdobným způsobem. Bylo nutné postavit budovy pro nově vznikající úřady, vysoké školy a další četné instituce. Dále musela být vyřešena otázka nového bydlení pro velký počet lidí, přicházejících do Brna za prací. Situace vyţadovala úzkou spolupráci státu se stavebními druţstvy. Jedno z nejvýznamnějších - druţstvo Úřednická čtvrť - zpracovalo parcelační a regulační plán čtvrti a vyhotovilo typové návrhy rodinných a činţovních domů. Ve spolupráci s několika brněnskými stavebními firmami druţstvo do poloviny 20. století realizovalo více neţ 80 staveb v nově vytyčených ulicích Mahenově, Roubalově, Kampelíkově a Klácelově. Dnešní ulice Lerchova, ústící v nově zaloţené Vaňkovo náměstí, jehoţ urbanistické řešení bylo dílem stavebního druţstva Na Vyhlídce, se stala hlavní uliční osou (na mapce červené pole). Stavební druţstva ovšem neřešila pouze problematiku zástavby obytnými budovami, ale věnovala se také výstavbě chodníků, vysazování alejí nebo zavádění veřejného osvětlení. Ulice Lerchova byla poté prodlouţena směrem k nově zaloţenému náměstí Míru a roku 1927 došlo k prodlouţení tramvajové tratě aţ k samému úpatí Kraví hory. Dále bylo díky aktivitám lokálních stavebních druţstev realizováno i několik veřejných objektů. Za zmínku stojí stavba nemocnice, studentské ubytovny či dlouho poţadovaného farního kostela. 58 Vily zámožných objednavatelů V roce 1925 byla Úřednická čtvrť přejmenována na čtvrť Masarykovu. V tomto období se jiţ stavitelé nezaměřovali jen na výstavbu úsporných bytových objektů pro střední vrstvy, ale do popředí zájmu se dostávají zakázky na vilové stavby bohatých objednavatelů. Stavebníci těchto vil byli zejména z řad průmyslových a finančních podnikatelů, advokátních či politických kruhů, nezřídka ţidovského původu. Tyto přepychové vily vznikaly v odstupu od dosavadní zástavby, ve svazích nad Pisárkami (dnešní ulice Hroznová, Vinařská a Preslova). Jako příklad můţeme uvést realizaci reprezentativního sídla, navrţeného Ernstem Wiesnerem pro zámoţného textilního továrníka Alfreda Stiassného a jeho rodinu, známou téţ pod jménem vládní vila. Dále pak Münzovu vilu na Hroznové ulici rovněţ od Ernsta Wiesnera či Vilu Ernsta Löw-Beera na ulici Kalvodova. Nově tehdy byly vytyčeny dvě uliční osy, Barvičova ulice, vedoucí od Vaňkova náměstí k Wilsonovu lesu, a ulice Lipová, propojující čtvrť s důleţitou dopravní komunikací na ulici Hlinky. 58 Server bam.brno.cz, stezka Masarykova čtvrť. http://www.bam.brno.cz/stezka/4-masarykova-ctvrt, vyhledáno 8. 7. 2014. 33

Pod Vodojemem (1935-1937) Za zmínku stojí realizace unikátní obytné kolonie Pod Vodojemem na severovýchodním okraji čtvrti v blízkosti Wilsonova lesa. Tuto realizaci zde uvádím kvůli Škardově nemalému podílu na výstavbě kolonie. Jednotný urbanistický koncept z druhé poloviny 30. let vznikl podle plánu městského architekta Jindřicha Kumpošta. Kolonie rodinných domků a dvojdomů, navrţených významnými brněnskými architekty, se nachází ve svaţitém terénu ulic Rezkova a Kaplanova (na mapce ţluté pole). 59 O unikátním projektu se dočítáme v pozitivně laděném článku Jaroslava Klímy uvedeném v časopise Architektura ČSR 1941: 60 Na jednom z nejkrásnějších svahů Ţlutého kopce na západním konci Brna vyrostla v krátké době zásluhou dovedné parcelace a dobrého zastavovacího plánu moderní vilová osada asi se šedesáti domy - vilami a rodinnými domky. Svaţitý terén dopřál terasovité uspořádání ulic a domů, jeţ, jsouce opřeny o zelenou kulisu Císařského lesa, 61 pohlíţejí do krásného údolí pisáreckého a jundrovského... 62 Tato rozsáhlá vilová kolonie byla oddělena od staré části Úřednické čtvrti vodojemem a zaujímala jednu z nejlukrativnějších poloh tehdejšího průmyslového Brna. Od Klímy se dočítáme o ucelenosti projektu, ale zároveň o moţnosti originálního projevu kaţdého architekta. Od projektu takového měřítka by bylo nasnadě očekávat, ţe základní uspořádání bude vyţadovat jednotnou výstavbu celého projektu. Dala by se také předpokládat typovost domů, které by byly stavěny podle jednotného měřítka individuality jediného projektanta. Navzdory tomu byla kolonie vybudována několika brněnskými architekty. Jindřich Kumpošt, Evţen Škarda, Jiří Kroha, František Kalivoda, Mojmír Kyselka a Jaroslav Grunt pracovali podle stavebního programu s pevnou parcelací, předepisující mj. jednotnou výšku domů, společnou úpravu střech, výškové navázání říms nebo jednotné oplocení. Byla tak vybudovaná osada s jednotícími estetickými prvky, které ponechávaly stavebnímu celku společný řád, přičemţ byla dopřána všem projektantům i investorům naprostá volnost ve vytváření půdorysů i průčelí. Dále Klíma oceňuje individuální přístup ke kaţdému z objednavatelů, kteří měli různé finanční moţnosti, odlišné zaměstnání i poţadavky na bydlení. Z tohoto důvodu byla volnost, 59 Ibidem, vyhledáno 8. 7. 2014. 60 Klíma, Jaroslav. Obytná osada Pod vodojemem na Ţlutém kopci v Brně, in: Architektura - Spojené časopisy Stavba, Stavitel, Styl, ročník III - 1941, s. 224-227. 61 Císařský les byl zaloţen na konci 19. století (dnes Wilsonův les). 62 Viz Klíma (pozn. 60), s. 225. 34

jeţ byla projektantům umoţněna, nezbytná pro praktický zdar tohoto hromadného projektu. Klíma končí článek nekriticky a s jistým nádechem poetična. Pohlíţíme-li dnes na dobudovanou osadu, směšuje se v nás pocit dokonalého uspokojení s estetickou tvářností osady s poznáním šťastného faktu, ţe se na nevelké ploše dovedlo sjednotiti tolik stavebníků, podávajících přátelsky ruce modernímu architektovi. Výsledkem je dílo rozličných rukou pro rozličné stavebníky, ale jednotné ve svém duchu moderní architektury, otevírající dlouhá průběţná okna slunci, vzduchu a krásnému pohledu do krajiny jundrovských vinohradů a ţebětínských lesů. 63 Vlevo: obr. 31. Rozdělovací a zastavovací plán osady Pod vodojemem (1:3000). Vpravo: obr. 32. Osada rodinných domků Pod vodojeme na Ţlutém kopci v Brně. 63 Ibidem, s. 226. 35

Krize třicátých let a stavba rodinných domů a vil Po vypuknutí světové hospodářské krize roku 1929, jejíţ důsledky se projevovaly aţ do poloviny třicátých let, byl předchozí prudký stavební rozvoj vystřídán dočasným útlumem. Brno sice zůstalo ohniskem moderní stavební kultury, ale jiţ nedosáhlo vývojové dynamiky předchozího desetiletí ani se nebylo schopno navrátit k dřívější soudrţnosti a jednotě architektonické fronty. 64, 65 Druţstevní výstavba v Masarykově čtvrti byla díky sníţení státních finančních podpor výrazně omezena. V tomto období převládala výstavba samostatně stojících rodinných domů a vil středních a vyšších sociálních vrstev, zejména kolem ulic Lipová, Neumannova, Hroznová, Kalvodova. Obyvateli těchto domů byli často vysokoškolští profesoři, vědci, státní úředníci nebo architekti. V této etapě zástavby Masarykovy čtvrti vznikla i vila manţelů Láskových. Interpretace formy a funkce stavby Vilový dům měl slouţit jako celoroční sídlo pro rodinu advokáta, tudíţ měl splňovat dva základní poţadavky. Měl se zde nacházet obytný prostor, zajišťující rodičům i dětem dostatek soukromí. Zároveň zde však musel být i reprezentativní prostor pro společenský ţivot manţelů a především pro profesní kariéru advokáta Lásky. Můţeme jistě říci, ţe se tohoto souladu podařilo dosáhnout. Pro zajištění soukromí rodiny byla také striktně oddělená část obytná a část provozní. Podle slov pana Pavla Pařízka byla organizace prostoru velice funkční a rodina tak s personálem téměř nemusela přijít do styku. 66 Lze jistě říci, ţe stavba svoji funkci stále plní. Dispozice prvního patra, které obývá rodina současného majitele, se díky rozsáhlé rekonstrukci nijak zásadněji nezměnila. Druhé patro i střešní pokojík je taktéţ pronajat. Z hlediska formálního stavba zapadá do Škardovy ostatní tvorby. Nabízí se nám srovnání vily Láskových s rodinnými domy, vzniklými pro kolonii Pod vodojemem. Kupříkladu při pohledu na dům č.p. 5 na ulici Kaplanova (1935), můţeme na obou objektech pozorovat výraznou horizontalitu a pro Škardu typické zmnoţování oken. Na většině jeho staveb také nechybí typické polohovatelné rolety. U stavby č.p. 27 na ulici Rezkova (1941) zase můţeme vidět velmi podobné řešení interiérů jako ve vile Láskových. V obývacím pokoji prvního patra se také nachází prosklená zimní zahrada se soklem, který má tentokrát 64 Sedlák, Jan (ed.). Slavné brněnské vily. 1. rozš. a přeprac. vydání v jazyce českém. Praha 2013, s. 162. 65 Levá fronta (jejíţ odnoţ byla architektonická fronta) byla organizace českých levicově orientovaných intelektuálů. Cílem skupiny byla propagace socialistické kultury a rozvoj spolupráce mezi pokrokovou inteligencí a dělnickou třídou. 66 Rozhovor s Pavlem Pařízkem, synovcem paní Rosi Láskové, synem Marie Magdaleny. Brno 13. 10. 2014. 36

slzovitý tvar a sloup v nejširší části. Zimní zahrada stejně jako u Láskových vede na terasu. Dalším společným faktorem je typické jednotné koncepční rozvrţení prostoru, které vychází z topografie svaţitého terénu. Vily jsou obvykle umístěny na horním okraji pozemku s orientací obytných místností do zahrady s typickou terasou v prvním patře. Podobně jako u vily Láskových je také řešeno uspořádání místností. V přízemí se nachází zázemí (garáţe, sklepy, byt domovníka), v prvním patře pak obytná a provozní část určená majiteli domu a druhé patro bývalo pravděpodobně pronajímáno. Do budov v kolonii Pod vodojemem, jejichţ zahrady se svaţují jiţně, se vchází vţdy ze strany severní uliční fasády. V tomto se od vily Láskových, která je orientována čelní (jihozápadní) fasádou směrem k ulici, zásadně liší. Hlavní vstup, který v případě ostatních vil vede díky svaţitosti terénu z ulice přímo do prvního patra, je pak ve vile Láskových umístěn do přízemí a obyvatelé se k němu dostávají přes zahradu. Novinkou v jeho tvorbě je červená barva fasády, pro dané období však nikoliv. Ve třicátých letech je výrazná barevnost fasády obvyklá (např. stavby Otto Eislera). Obr. 33. Vila manţelů Láskových, pohled boční, po 1937. V pozadí vila Neumark. 37

Rekonstrukce Cílem práce je popsat vývoj vily od jejího vzniku aţ po současnost, proto je součástí textu i kapitola o rekonstrukci, probíhající v letech 2004 2010. Práce se zabývá především okolnostmi vzniku vily a dobovým kontextem, nicméně kapitola věnovaná rekonstrukci dokresluje historický i současný vývoj nutný k pochopení celého příběhu vily. Současná rekonstrukce řešila především zásahy, které probíhaly v padesátých letech dvacátého století. Bytová nouze padesátých let Jedním z palčivých problémů padesátých let dvacátého století byla tzv. bytová nouze (krize). Na kaţdého občana v té době podle zákona připadalo právě 12m² bytového prostoru. Pokud některá rodina vlastnila prostor o větší výměře, jednalo se o tzv. nadměrný byt a pro danou rodinu neodpovídal tehdejším právním nárokům. Z tohoto důvodu bylo první patro vily rozděleno na tři části - tři oddělené byty odpovídající tehdejším poměrům. Došlo tedy ke změně provozní dispozice a k naprostému narušení prostoru, který měl podle původního záměru projektanta volně a otevřeně plynout kolem centrální haly. Devalvace bytové struktury byla podpořena nutností výstavby sociálních zařízení a kuchyní pro dva nově vytvořené byty. Bylo tak zásadně poškozeno provozně dispoziční řešení prostorově dokonale funkčního bytu. Jednalo se o byt pana Pecla (modré pole), ve kterém došlo k zazdění vchodu do jídelny. Okno v pokoji pro sluţku bylo zvětšeno na okno francouzské, vedoucí na malou terasu zastřešující hlavní vstup. Byt pana Pecla tedy sestával z původní jídelny, kuchyně s přípravnou, spíţe a pokoje pro sluţku. Centrální byt, kde zůstala bydlet rodina Láskových (ţluté pole), vznikl v prostřední části prvního patra. Jelikoţ se původní kuchyň nacházela v bytě pana Pecla, bylo nutné pro tento byt postavit novou. Volné, ale nepříliš vhodné místo se naskytlo v prostoru lodţie, která byla zazděna a v kuchyň přetvořena. Z centrální haly se tak stala díky nedostatku světla velmi tmavá místnost. Součástí bytu manţelů Láskových byla tedy původní koupelna, hala, obývací pokoj, pánský pokoj, šatna a lodţie. Později byla i Leopoldina Osvaldová (matka Rosi Láskové) násilně vystěhována ze svého domu na ulici Hlinky 114 a donucena nastěhovat se k dceřině rodině. Třetí byt (červené pole) byl přidělen doktoru Pazdírkovi, který se do něj nastěhoval se svojí nevlastní dcerou. V této části proběhly nejspíš nejinvazivnější úpravy. Z původního 38

dámského pokoje se stal pokoj obývací, přičemţ z jedné jeho části (asi jedné třetiny) byla vytvořena koupelna. Šatna byla předělena příčkou, aby tak oba byty oddělila a pokoj pro slečnu byl přestavěn na kuchyň. Původní dětský pokoj byl velice necitlivě rozdělen příčkou a vznikla tak loţnice a předsíň bytu, do kterého se vcházelo přes kónickou terasu. Pan Pazdírek bydlel v bytě do roku 1962, poté se do bytu přestěhoval pan Josef Polášek s rodinou. Obr. 34. Rozdělení 1. patra v padesátých letech 20. století. Byt pana Pecla (modré pole), byt Láskových (ţluté pole), byt pana Pazdírka, od r. 1962 byt pana Poláška (červené pole). 39

Rekonstrukce (2004 2010) V roce 2004 byly započaty práce na rekonstrukci vily. Jednalo se především o první patro, původně slouţící jako byt majitele. Rekonstrukce se ujal architektonický ateliér PAW, jmenovitě Ing. arch. Jindřich Škrabal a Ing. arch. Ludvík Grym. Ateliér se kromě vlastní tvorby zaměřuje na rekonstrukce meziválečných staveb. Hlavním cílem zásahu bylo odstranit neţádoucí prvky přistavěné v padesátých letech a navrátit tak stavbu do původního stavu. Současné majitelce, praneteři Rosálie Láskové, paní Kateřině van Kranenburg se v roce 2004 podařilo po několikaletém snaţení získat celé první patro do vlastnictví a začít s rekonstrukcí. Při rekonstrukci došlo ke zbourání všech nepůvodních příček, a to jak v dámském pokoji, tak i v šatně a v dětském pokoji. Z lodţie byly odstraněny přistavěné zdi a byla navrácena do původního stavu. Z dámského pokoje byla odstraněna koupelna a chybějící parkety byly doplněny z dětského pokoje, ve kterém byly nahrazeny kopiemi podle vzoru parket původních. Jediným nepůvodním prvkem tedy zůstává propojení kuchyně s přípravnou, jeţ je kompatibilní s moderním způsobem ţivota. Ze stejných důvodů ponechali propojený téţ pokoj pro sluţku a spíţ (také halu a kuchyň, kde byla vestavěná skříň). Zachováno bylo také francouzské okno vedoucí na terasu nad vchodem. Vlevo: obr. 35. Vila Láskových, pohled čelní. Stav po rekonstrukci, 2010. Vpravo: obr. 36. Hala, stav po rekonstrukci, 2010. 40

Mobiliář (2004 2006) Při náročné rekonstrukci domu probíhaly také restaurátorské zásahy na několika nábytkových kusech. Jedná se o obloţení stěn a dveře haly v prvním patře, kompletní rekonstrukci dřevěných prvků ve vedlejší společenské místnosti a v pánském pokoji. Dále byl restaurován servírovací stolek ze souboru jídelny vily. Hala Na dobové fotografii, pocházející pravděpodobně z doby krátce po dokončení vily, můţeme vidět původní stav haly. Původní dubové obklady se nám dochovaly v kompletní podobě. Sezení pod vitrajovým oknem bylo bohuţel zrušeno. Skříňka umístěná po pravé straně se pravděpodobně nachází mezi zbytky původního mobiliáře jinde v objektu stejně jako ţidle zachycené na fotografii. Vlevo: obr. 37. Hala, původní stav, po 1937. Vpravo: obr. 38. Hala, stav po restaurování, 2004. Jedná se tedy o opravu dubem dýhovaného obloţení stěn, dveří šatny a dubem dýhované strany dveří mezi halou a společenským pokojem. Současně proběhla i renovace vitrajového okna, vedoucího na lodţii. Obloţení vykazovalo značné poškození vlivem UV záření, míra poškození se lišila podle délky času, po který byl předmět záření vystaven (exponované části byly poškozené více, místa kde byly dříve zavěšeny obrazy, vykazovala poškození menší). Stav dýhovaných ploch byl vesměs dobrý, jen na několika místech a v nevelkých plochách byly dýhy odchlípeny. U dveří do společenské místnosti byly odštípány hrany v místě kontaktu obou křídel. Panel nad krbem vykazoval tmavé poškození dýhy, pravděpodobně způsobené ohněm. 41

Společenský pokoj Podobný zásah proběhl i ve společenském pokoji, kde se nachází ořechem dýhované obloţení stěn a dveří, vestavěná vitrína a zimní zahrada. Všechny dýhované plochy opět vykazovaly značné poškození UV zářením, které bylo však nejmarkantnější v zimní zahradě, kde byla povrchová úprava prakticky zničena. Značně poničené byly také stropní podhledy zimní zahrady v místě, kde byla původně zřízena fontánka. Vlevo: obr. 39. Společenský pokoj, původní stav, po 1937. Vpravo: obr. 40. Společenský pokoj, stav po restaurování, 2005. Při restaurátorských pracích proběhla na přání objednavatele úprava parapetů z rádiusu na pravý úhel a oprava a následná instalace původního svítidla. Obr. 41. Společenský pokoj, pohled na zimní zahradu, stav po restaurování, 2005. 42

Pánský pokoj K místnosti pánského pokoje se bohuţel na rozdíl od předchozích prostor nedochovala dokumentace k původnímu stavu. V pánském pokoji probíhaly restaurátorské práce na ořechem dýhovaném obloţení stěn, vestavěné knihovně v kombinaci ořechu a makasarského ebenu, dále na vestavěné rozkládací pohovce včetně čalounění a na ořechem dýhovaných dveřích, dělících pánský pokoj od společenské místnosti. Součástí zakázky byl také oboustranný psací stůl dýhovaný ořechem. U knihovny byla doplněna police a chybějící klíčové dírky. Součástí knihovny byl rovněţ vestavěný bar, obloţený ţlutým opaktním sklem, které bylo nutno v odklopné části vyměnit. Pohovka s rezidui čalounění byla uvedena do funkčního stavu a opatřena čalouněním novým. Stůl byl podrobně rekonstruován a stejně jako pohovka opatřen zcela novou povrchovou úpravou. U obou pojezdových dveří (mezi halou a společenským pokojem a mezi společenským a pánským pokojem) byl po montáţi vyváţen horní pojezd tak, aby se dveře daly co moţná nejsnadněji otvírat a zároveň k sobě křídla uspokojivě dosedala. Servírovací stolek Posledním předmětem, k němuţ byla sepsána restaurátorská dokumentace, je servírovací stolek ze souboru jídelny vily. Stolek je dýhován na povrchu tují a javorem uvnitř. Kovové části jsou z chromované oceli. Na předmětu proběhlo několik zásahů. Nejprve bylo opraveno mechanické poškození, jako vyštípané dýhy na hranách a sraţené rohy. Dále byly leštěny chromy a nahrazeny chybějící úchytky. Závěrem bylo provedeno barevné sjednocení předmětu. Obr. 42. Servírovací stolek ze souboru jídelny vily, stav po restaurování, 2006. 43

Cílem - a po osobní návštěvě vily nemám pochyb, ţe i výsledkem - veškerých restaurátorských prací bylo obnovení a scelení vysoké vizuální kvality předmětů, při zachování autenticity a bez zbytečně invazivních zásahů. Nábytkovým kusům byl navrácen jejich původní krása, lesk a funkčnost a mohou tak dál slouţit svému původnímu účelu. Stejně zdařile a šetrně proběhla také rekonstrukce samotné stavby. Byla obnovena původní myšlenka volně plynoucího prostoru kolem centrální haly a zároveň byl obytný prostor přizpůsoben moderním poţadavkům na bydlení současných majitelů. Naprosto se ztotoţňuji s názorem Jana Sedláka, podle něhoţ v současné podobě představuje vila Láskových jednu z mála příkladných akcí památkové restituce funkcionalistické architektury... 67 67 Sedlák, Jan. Vila Rosálie a Jaromíra Láskových, in: Sedlák, Jan (ed.). Slavné brněnské vily. 1. rozš. a přeprac. vydání v jazyce českém. Praha 2013, s. 218. 44

Závěr Na základě dostupných materiálů jsem popsala ţivot vily Láskových od jejího vzniku aţ po současnost. Seznámila jsem čtenáře s historickými okolnostmi vzniku stavby, s hlavními aktéry, tj. s objednavatelem, jeho rodinou, se stavitelem a s projektantem. Dále jsem se věnovala zevrubné analýze vily z formálního hlediska a díky čemuţ bylo moţné srovnat vilu s dalšími objekty. Bylo také nutné provést rozbor díla z hlediska funkce vily jako reprezentativního celoročního sídla. V kapitole Interpretace formy a funkce stavby je tedy provedena syntéza předchozího zkoumání a budova je zařazena do Škardovy ostatní tvorby. Ve své práci se pokouším vykreslit příběh vily Láskových jako svébytného uměleckého díla, které vzešlo z určitých společenských a kulturních podmínek v období mezi světovými válkami. Vila manţelů Láskových vyjadřuje charakter své doby. Je příkladem díla vzniklého v estetice pozdního funkcionalismu v Brně, ale je také součástí širšího kontextu Masarykovy čtvrti. Skutečnost vzniku této rozsáhlé zástavby a čtvrti, která je i dnes povaţována za velice lukrativní lokalitu, vyplývá z určitého sociokulturního vývoje v Brně. Láskovi byli součástí jisté společenské vrstvy, vyšší střední třídy a z tohoto postavení plynulo také utváření samotného domu. Vila vzniká ve vrcholné periodě brněnského funkcionalismu, jen okamţik před tím, neţ je období kulturního rozkvětu násilně ukončeno druhou světovou válkou a následným nástupem socialismu. Vila Láskových reprezentuje myšlenky, hodnoty a kulturní milieu první republiky. Výsledky zkoumání jistě vytváří otázky a přináší příleţitost pro další bádání. Problematice tvorby Evţena Škardy by jistě měla být v budoucnu věnována pozornost, jelikoţ je dostupný poměrně obsáhlý archivní fond, který obsahuje plánovou a fotografickou dokumentaci mnoha jeho staveb nemalé umělecké hodnoty. Studie, věnovaná vile Láskových, je tak prvním krokem k objasnění jeho tvorby, která by v kontextu brněnské meziválečné architektonické scény neměla být opomenuta. 45

Obrazové přílohy Obr. 43. Vila Láskových, pohled čelní, po 1937. Obr. 44. Rosi Lásková na terase vlastní vily, po 1937. 46

Obr. 45. Dobová fotografie, terasa vily Láskových, po 1937. Obr. 46. Manţelé Láskovi na terase vlastní vily, po 1937. 47