Centrum imunologie a mikrobiologie, Zdravotní ústav Ústí nad Labem, ČR. XIV. ČASOMIL, 16.6. 18.6.2010, Martinice u Březnice



Podobné dokumenty
Klinický význam protilátek proti C1q složce komplementu. Eliška Potluková 3. Interní klinika VFN a 1. LF UK

Eva Havrdová et al. Roztroušená skleróza. v praxi. Galén

RS léčba. Eva Havrdová. Neurologická klinika 1.LF UK a VFN Praha

Vyšetření imunoglobulinů

Roztroušená skleróza. Eva Havrdová. Neurologická klinika 1.LF UK a VFN Praha

II. Interní klinika, odd. gastroenterologie, FNKV, 3.LF UK Hnaníček J., Mandys V., Kment M., Zádorová Z.

Protilátky proti myelinovému oligodendrocytárnímu glykoproteinu jako biomarker pro některá demyelinizační onemocnění CNS

NEUROFTALMOLOGIE. MUDr. PETRA PRAKSOVÁ Neurologická klinika LF MU a FN Brno

Tvorba elektronické studijní opory

KRONIKA PROJEKTU. Reforma pregraduální výuky neurologie na 1.LF UK v Praze

Lidský herpesvirus 6 biologie, diagnostika, patogeneze. K.Roubalová Vidia spol.s r.o.

Očkování z pohledu neurologa

Program předatestačního kurzu v oboru NEUROLOGIE Neurologická klinika LF a FN Olomouc

Paraneoplastické autoprotilátky, diagnostický a klinický význam

Seminář 6: Diagnostika

Nadační fond IMPULS a Sekce klinické neuroimunologie a likvorologie ČNS ČLS JEP 16. JEDLIČKOVY DNY

Jana Bednářová Oddělení klinické mikrobiologie FN Brno

Výskyt a význam infekce Borna disease virem u pacientů léčených

Limbická encefalitida

Jana Bednářová. Oddělení klinické mikrobiologické FN Brno

Demyelinizační onemocnění CNS. MUDr. Eva Krasulová Neurologická klinika 1.LF UK a VFN, Praha

RS základní informace

Senzitivní systém a bolest. Hana Kalistová Neurologická klinika 1. LF UK, Praha

Interpretace sérologických nálezů v diagnostice herpetických virů. K.Roubalová

Plicní eosinofilie v diferenciální diagnostice respiračního selhání

diagnostice nádorových onemocnění.

CO VÁM MÁM ŘÍCT. Několik poznámek, pikošek z 600 přednášek a 800 posterů za 5 10 minut Nosné téma: Novel Diagnostics Tools & New

akutní příjem pro susp. progresivní multifokální leukoencefalopatii (PML) indukovanou terapií, s pozitivitou protilátek proti JC viru

Prenatální diagnostika kongenitální toxoplasmózy a její úskalí

PCR DIAGNOSTIKA INFEKČNÍCH AGENS V EXTRAVASKULÁRNÍCH TEKUTINÁCH

ria pro Alzheimerovu nemoc v podmínk AD Centrum

Nové trendy v léčbě RS a jejich prosazování do praxe

Klinické projevy lymeské borreliózy, jejich diagnostika a léčba

Standardní katalog NSUZS

Autoprotilátky v klinice. T Fučíková

CELOTĚLOVÁ ZOBRAZENÍ U MNOHOČETNÉHO

MUDr. Zbyšek Pavelek

Neobvyklá příčina bolesti třísla. MUDr. Mirka Vacková

Laboratorní diagnostika v klinické imunologii Indikace a interpretace testů

KAM KRÁČÍŠ DĚTSKÁ NEUROLOGIE? Prof. MUDr. Pavel Kršek, Ph.D. Klinika dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol

Možná uplatnění proteomiky směrem do klinické praxe

α herpesviry Diagnostika, epidemiologie a klinický význam. kroubalova@vidia.cz

Likvor a jeho základní laboratorní vyšetření. Zdeňka Čermáková OKB FN Brno

AUTOIMUNITA Vnitřní nepřítel

Irena Rektorová 1. neurologická klinika LF MU FN u sv. Anny CEITEC, Masarykova univerzita Brno

Diferenciální diagnostika lymfadenomegalie a splenomegalie. Vít Procházka

Nežádoucí reakce na jodové kontrastní látky možnosti alergologické diagnostiky a preventivních opatření

Kasuistiky pacientů s RS zaměřené na možnosti léčby dle úhradových podmínek

MUDr. Běla Malinová, MUDr. Tomáš Novák Onkologická klinika 2.LF a FN v Motole

KRVÁCENÍ DO CNS U HEMOFILIKŮ

V. Pellantová, P. Rejtar : ADEM a očkování proti hepatitidě B - časová asociace nebo příčinná souvislost?

CÉVNÍ MALFORMACE MOZKU - KAVERNOMY

Zkušenosti s dlouhodobou léčbou přípravkem Rebif

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

Vzdělávací program oboru KLINICKÁ BIOCHEMIE

DEN LABORATORNÍ DIAGNOSTIKY

Aglutinace Mgr. Jana Nechvátalová

Těsně před infarktem. Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod. Jan Kalina, Marie Tomečková

IMUNOFLUORESCENČNÍ SOUPRAVA K DIAGNOSTICE SYSTÉMOVÝCH AUTOIMUNITNÍCH ONEMOCNĚNÍ POJIVA

Funkční blokáda. AChR protilátky se příčně. receptorů protilátkami

Protilátky proti jádru buňky (ANA)

Onemocnění kosterních svalů

Léčba RS v dětském věku a potenciální gravidita

Mechanismy a působení alergenové imunoterapie

Protein S100B ití v traumatologii. lková Roche s.r.o., Diagnostics Division

IMUNOFLUORESCENČNÍ SOUPRAVA K DIAGNOSTICE AUTOIMUNITNÍCH ONEMOCNĚNÍ JATER A ŽALUDKU

Modul IB. Histochemie. CBO Odd. histologie a embryologie. MUDr. Martin Špaček

HEREDITÁRNÍ ANGIOEDÉM KAZUISTIKA

Likvorová diferenciální diagnostika serozních zánětů

ÚHRADA V CENTRECH SE ZVLÁŠTNÍ SMLOUVOU V ROCE 2014 DIAGNOSTICKÁ SKUPINA: ROZTROUŠENÁ SKLERÓZA KONFERENCE PS PČR LISTOPAD 2014

Možnosti využití hematologické léčby u MG

Česká iniciativa pro astma o. p. s.

ZOBRAZENÍ NÁDORŮ MOZKU NA MOLEKULÁRNÍ ÚROVNI Jiří Ferda, Eva Ferdová, Jan Kastner, Hynek Mírka, *Jan Mraček, *Milan Choc **Ondřej Hes KLINIKA

Vzdělávací program oboru NEUROLOGIE

Hematurie z IgA nefropatie kazuistika

Tematické okruhy k SZZ v bakalářském studijním oboru Zdravotní laborant bakalářského studijního programu B5345 Specializace ve zdravotnictví

Zápis ze schůze výboru SNIL

toxoplasmózy Petr Kodym sérologických nálezů u

Neuromyelitis optica (Devicova nemoc) vzácnější demyelinizace

IMUNOENZYMATICKÉ SOUPRAVY K DIAGNOSTICE SYSTÉMOVÝCH AUTOIMUNITNÍCH ONEMOCNĚNÍ

Biomarkery v moku Vyšetření mozkomíšního moku v časné a diferenciální diagnostice degenerativních onemocnění CNS.

Vestibulární neuronitída. MUDr. Lucia Haratimová, SN Opava

15 hodin praktických cvičení

V.TOR OSTRAVA MYKOPLAZMATICKÉ A CHLAMYDIOVÉ RESPIRAČNÍ INFEKCE VE VZTAHU K ATB LÉČBĚ

JAK SOUVISÍ UROLOGIE A KOUŘENÍ?

Cytomegalovirus. RNDr K.Roubalová CSc. NRL pro herpetické viry

Diagnostika a příznaky mnohočetného myelomu. J.Minařík, V.Ščudla

Terapie hairy-cell leukémie

Nové možnosti v terapii PCNSL kazuistika

α herpesviry Diagnostika, epidemiologie a klinický význam. RNDr K.Roubalová NRL pro herpetické viry

Spinální epidurální lipomatóza tři kazuistiky. T. Andrašinová Neurologická klinika LF MU a FN Brno

Lékově-lékové interakce antiepileptik

RNDr K.Roubalová CSc.

Lyellův syndrom. Zuzana Gajdošová Marcela Hornáčková. COS I FN Brno stanice KPRCH

Program Úvodní přednášky prof. Dr. Med. Ulrich Wahn (Berlín SRN) Future for Pediatric Allergists?

Androgenní substituce pohledem urologa

Projekt MGUS V.Sandecká, R.Hájek, J.Radocha, V.Maisnar. Velké Bílovice

Inhibitory ATR kinasy v terapii nádorů

Respirační fyzioterapie (dechová cvičení, respiratory rehabilitation) Miloš Máček, Klinika rehabilitace, FN. Motol, 2.LF, UK

Funkce imunitního systému

Transkript:

Význam stanovení protilátek proti aquaporinu-4 Vlastimil Král a kol. Centrum imunologie a mikrobiologie, Zdravotní ústav Ústí nad Labem, ČR XIV. ČASOMIL, 16.6. 18.6.2010, Martinice u Březnice

Autoprotilátky definice, charakteristika Autoprotilátky: velmi heterogenní skupina protilátek, pokud jde o jejich specifitu, vznik, účinek a klinický význam namířeny proti endogenním Ag (autoag proteiny, glykoproteiny, nukleové kyseliny, fosfolipidy, glykosfingolipidy indukovány různými mechanizmy (patologické autoprotilátky x přirozené autoprotilátky) Mnoho autoprotilátek vzniká specificky či především u určitých onemocnění, mají velký klinický význam (bez ohledu na jejich případnou patogenitu!).

Přirozené (auto)protilátky - NAA 1965 - S.V. Boyden, koncept NAA, v té době neaktuální v kontextu klonálně selekční teorie M. F. Burneta (řešení pro fenomén tolerance a autoimunity) 1975 - P. Grabar: autoprotilátky /NAA jako transportní systém pro metabolický odpad, stárnoucí buňky 90. léta, NAA jako autoreaktivní sérové protilátky, které pro svůj vznik nevyžadují antigenní stimul (A. Coutinho, Y.Shoenfeld, G. Dighiero) Většina přirozených protilátek má charakter NAA

Specifita NAA Jaderné struktury buněk (Ro/La, centroméra, histony, DNA) Mitochondrie Antiimunoglobuliny ( RF, idiotypová síť) Cytoskelet (actin, tubulin, myosin, ) Štítná žláza (TPO) Cardiolipin (PL?) ANCA AECA (IgG NAA) Mitotický aparát buňky (MSA-2, ) další struktury

Klinický význam AutoAb Stanovení autoprotilátek může pomoci či být nezbytné pro diagnostiku, diferenciální diagnostiku, prognózování a/nebo monitorování autoimunitních onemocnění

Kazuistika 1/1 CIS/susp. RS? Muž, *1971, nevýznamná OA první neurologické obtíže 12/01 - zánět zrakového nervu pravého oka, přeléčen inf. Solumedrolem, dále Prednison (l0 mg/d), během několika měsíců kompletní úprava klinicky izolovaný syndrom (CIS) MRI mozku a LP pro suspekci na demyelinizační onemocnění v.s. typu RS. 5/02 provedena MRI - bpn, 3/02 LP- IEF bez OCB (oligo IgG neg.) nízká P dalšího relapsu, nesplněna kritéria dg. RS (neg. rezonance a neg. likvor) 09/02 z plného zdraví recidiva zánětu zrakového nervu na levém oku - pulz SM, kompletní úprava. 07/04 zánět zrakového nervu levého oka, hospitalizace, léčen SM, stav se upravil. Dále bez neurologických obtíží.

Kazuistika 1/2 Neuromyelitis optica / Devicův sy 02/08 lehká viróza asi od 2.3.08 pozoroval zvýšenou citlivost PDK a jinou citlivost na teplo na PDK, kolísavě udává i zvýšenou citlivost na hrudníku a zádech (asi v pásu Th 3-6). Akutně MRI Th/L míchy (3/08) - zde protáhlé ložisko v rozsahu Th1-Th3. Th3. Pulz SM (4 gr), pak Prednison od 40 mg, od pol. 3/08 nasazen Cellcept (mykofenolát mofetil)- postupně dávka 2x1000 mg. pacient (i bez vyšetření NMO-IgG) naplnil Wingerchukova revidovaná kritéria: obě absolutní (zánět ON a míchy) a 2/3 vedlejších: normální MRI mozku na počátku choroby a míšní léze 3 a více obratlových segmentů na MRI míchy. Provedeno vyšetření NMO-IgG/AQP4-IgG a verifikována dg. NMO v r. 2009 stejný pacient s izolovaným zánětem zrakového nervu, normální rezonancí a/nebo bez OCB v likvoru po první atace ON, odběr na NMO-IgG/AQP4-IgG ihned. Odlišení RS a NMO má zásadní význam pro nasazení terapie, která je odlišná.

Neuromyelitis optica (NMO) Devicův sy zánětlivé (autoimunitní) onemocnění CNS méně než 1% demyelinizačních onemocnění u kavkazské populace převaha ženy 3:1, výskyt i v dětském věku optická neuritida uni- nebo bilaterální myelitida (lehké senzitivní příznaky až obraz těžké kvadruparézy s respiračním selháním) relaps remitentní průběh (15-23% monofazický) terapie: plazmaferéza, cyklofosfamid, Rituximab

Imunopatologický zánět u demyelinizačních onemocnění CNS RS Tc Imunosuprese/imunomodulace (IFNb, Copaxone) Devicův sy IgG, aktivace C Imunosuprese, plazmaferéza, Rituximab

AQP4 tvoří hlavní transportní kanál H 2 O v CNS. Kontroluje pohyb H 2 O mezi mozkem, likvorem a krví. Matthew J. Tait, Trends Neurosci. 2008

Detekce anti-nmo protilátek - NIF Cerebellar cortex Cerebellum Cerebellum

NMO-IgG jako specifický marker NMO

Antigenní terč Aquaporin-4 (AQP4) Lennon et al.: IgG marker of optic-spinal multiple sclerosis binds to the aquaporin-4 water channel. JEM, 2005

Předpokládaný patogenetický význam protilátek proti AQP4 u NMO NMO-IgG1 aquaporin 4 aktivace komplementu buňky zánětu, oxidativní stres produkce cytokinů porušení HEB, edém, nekróza

Neuromyelitis optica - NMO/Devicův sy - revidovaná Wingerchukova kritéria ria (2006) Absolutní: optická neuritida akutní myelitida Podpůrná kritéria: nález na MRI mozku na počátku onemocnění nenaplňuje kritéria pro RS na MRI míchy v T2 vážených obrazech s průkazem longitudinálně extenzivní transverzální myelitidy (léze o délce 3 a více obratlových segmentů) pozitivní NMO-Ig/AQP4-IgG IgG v séru

Text

Stanovení NMO-IgG/AQP4-IgG u 105 pacientů s recidivujícími ON a/nebo myelitidami testována přítomnost NMO-IgG /AQP4-IgG v séru. NIF - Neurology Mosaic 17 (Euroimmun, Lübeck, D) 5 BIOCHIPs (cerebellum, cerebrum, optický nerv, AQP4 transfekovaná a netransfekovaná linie HEK (Cell Based Assay)

AQP4 IgG (Cell Based Assay, NIF) (pozitivní a negativní reakce na AQP4 transfekované linii HEK buněk) NMO-IgG průkaz na tkáni (optický nerv, mozeček) afinita k Virchow-Robinově prostorům senzitivita 73% specifita 91% AQP4-IgG AQP4 transfekované HEK buňky senzitivita 91% specifita 100%

NMO IgG (NIF) + anti-aqp4 (CBA)

Výsledky 13/105 testovaných sér pacientů bylo pozitivních na AQP4-IgG (12 na NMO-IgG) 92 negativních pacientů je sledováno pro CIS 92 negativních pacientů je sledováno pro CIS (n=15), RS (n=67) nebo autoimunitní onemocnění CNS nesplňující kritéria RS ani NMO (n=10)

Charakteristika AQP4-IgG pozitivních pacientů průměrný věk v počátku onemocnění 42 let, trvání choroby 9,9 let (SD±7,0 let), relaps rate 2,7 (SD±3,2); EDSS 4,1 (SD±2,7) NMO n=9 high risk n=4 gender F/M OCB positive/ negative brain MRI normal/ non specific lesions other autoimmune disease 7/2 3/6 5/3 thyreoiditis, rheum.artritis myasthenia gravis 4/0 2/2 2/2 SLE, SjS, thyreoiditis n=13 11/2 5/8 7/5 8

NMO SOP NMO/LETM - autoprotilátky 66.7% NMO-IgG/AQP4-IgG 43.8% ANA 15,7% SS-A/Ro Systémové autoprotilátky přítomny u séropozitivních NMO

Ab proti AQP4 u pacientů s neuro SLE a prim. SjS (Wandinger K.-P. et al., Arthritis and Rheumatism, 2010, in press) Význam stanovení AQP4-IgG u pacientů se SLE a SjS s neurologickými příznaky (LETM, ON,..)

Souhrn NMO není raritou v ČR (..a v SR?) Kombinace CBA a NIF představují spolehlivou metodu pro detekci NMO-IgG/AQP4-IgG v séru NMO je velmi pravděpodobně demyelinizační onemocnění odlišné od RS (není tedy jejím podtypem) NMO-IgG/AQP4-IgG mají prognostický význam u recidivujících optických neuritid a longitudinálně extenzivní myelitidy Diagnostika anti-aqp4-igg u pacientů se SLE a prim. SjS s neurologickými příznaky (LETM, ON)

Spolupracovníci, poděkování CIM ZÚ Ústí n.l. Jitka Pohořská Ivana Stiborová Inst. Exp. Immunol., Lűbeck, Klaus-Peter Wandinger Neurol. klinika 1.LF UK, Praha Petra Nytrová Eva Havrdová

XIV. ČASOMIL alias IL-60 RADOMIL 16.6. 18.6.2010, 18.6.2010, hotelový resort Equitana, Martinice u Březnice

Hladiny AQP4-IgG korelovaly s počtem B buněk při terapii Rituximabem