Výživa sportovců a doping

Výživa sportovců a doping Vypracoval: Jiří Lalov

Obsah: 1. Úvod 2. Metodiky výživy 3. Historie dopingu 4. Doping a zdraví sportovce 5. Užívání steroidů studenty 6. Závěr 7. Zdroje, ze kterých jsem čerpal

1.Úvod Ročníkovou práci na toto téma jsem si vybral, protože bych se chtěl dozvědět něco víc o výživě sportovců zaměřenou na běžná jídla s minimální pomocí podpůrných a jejich výhodách, a hlavně o problematice dopingu ve sportu. 2.Metodiky výživy Výživa sportovců, stravovací režim sportovců, zásady výživy pro sportovce... tato a podobná spojení jsou dnes velmi frekventovaná. Co ale ve skutečnosti znamenají? Jsou snad tou správnou výživou zázračné pilulky, které nahradí normální stravu a zajistí sportovcům skvělé výkony a stálé zdraví? Nebo jedině co nejpestřejší a nejrozmanitější strava plná ovoce, zeleniny, cereálií, rybího, drůbežího masa a olivového oleje je tím správným řešením. Musím vás asi trošku zklamat a přiznat, že jasná odpověď neexistuje. Tak jak je každý člověk individualitou ( genetickou výbavou, krevní skupinou,rychlostí metabolismu, sklonem k nadváze..), tak také konkrétní způsob stravování by měl být připraven vždy přesně pro jednotlivce v souvislosti s věkem, pohlavím a druhem sportu. Často doporučované zásady zdravé výživy jsou pro sportovce někdy více škodlivé než klasická "Česká kuchyně". Například doporučované těstoviny dvě hodiny před výkonem,vás připraví o víc pohotovostní glukózy z krve a tím pádem energii při startu, než klasická svíčková s knedlíkem. Neodpustím si ještě jedno malé doporučení - sportujete, chcete sportovat a být zdraví - pak zapomeňte na alternativní výživové směry (vegetariánství, makrobiotiku, dělenou stravu a další doporučované diety) nebo se přestěhujte do jiného podnebného Pásma. Čím se liší výživa sportovců od normální? Především je to nedostatek času na dokonalé strávení jídla a současná potřeba co nejrychlejší regenerace. Proto je důležité umět si

vybrat potraviny, které jsou podporou cvičení, tréninku i našeho zdraví. Jak tedy začít? Je zapotřebí splnit 2 důležité úkoly sportovní výživy: 1. Dostatečný příjem energie - to znamená správný výběr a poměr sacharidů, bílkovin a tuků. Patří sem i správný pitný režim. Tato oblast sportovní výživy je poměrně známá a propracovaná, jak pro jednotlivé věkové kategorie, tak pro různé druhy sportů. Jako první krok doporučuji seznámit se a pracovat s glykemickým indexem potravin. 2. Dostatečný příjem vitamínů, minerálních látek, stopových prvků a ostatních potravních doplňků - buď dle vlastního uvážení a potřeby nebo na doporučení specialistů pro výživu. Tato oblast je často velmirozporuplně vnímána. - bývá velmi podceňována - bývá často přeceňována - často vzniká až mýtus zázračných potravních doplňků - aktuální je toto téma právě v tomto období začínající zimy Z pohledu sportujícího člověka je hlavní jídlo dne snídaně, tak se budu tedy zabývat hlavně jí. Ráno po probuzení je hladina krevní glukózy nejnižší za celý den. Musíme ji zvednout na požadovanou optimální hodnotu ( 6mmol/l) máme několik možností: 1. klasickou snídani - koláčky, chléb, rohlíky s medem nebo hemenex, či u nás pořád ještě běžné uzeniny - a glukóza je hned - během hodiny ze svých 2 ranních mmolů nad 10 mmol. Což by až tak nevadilo, pokud by člověk stál právě na startu závodu ve sprintu. Pokud sedí ve škole, či v kanceláři nebo stojí a nějakého stroje je to ta horší

varianta, protože hned následuje reakce našeho chytrého organismu a snaha urovnat tento nevyužitelný pohotovostní energetický stav. Dochází k okamžitému vyplavení inzulínu, který hlídá nejen hladinu glukózy v naší krvi, ale stará se především o dopravení potřebných živin k cílovým svalům. Inzulín je bohužel četník organismu, který reaguje nemilosrdně a nenechává v krvi - pro jistotu- žádné zbytky - vždyť jak může člověku věřit, že takovou snídani nezopakuje za půl hodiny znovu a potom by to už byla kritická hladina glukózy.tak paradoxně dochází k tomu, že od rána bojujeme s pocitem hladu a sytosti a inzulín pracuje pro zachování našeho optimálního stavu a až naplní naše sklady(svaly a játra) glykogenem a potom už nemá kam dávat - jednoduše přemění glukózu na tuky a potom je uloží kamkoliv - začíná vždy na místech, která jsou pro nás pro každého určena geneticky. 2. snídaně, která neobsahuje cukr (není to nejlepší řešení, protože inzulín reaguje podobně i na větší množství bílkovin) nebo snídaně jen z ovoce (fruktóza obsažena v ovoci jakoby obchází inzulínovou reakci) ta není špatným řešením pokud Vám nedělá ranní příjem ovoce problémy a nezpůsobuje pocit zimy- do konce se jeví jako velmi vhodný způsob v případě, že se snažíte tělo tréninkem naučit pracovat na tukové palivo. Z hlediska příjmu energie může být často nedostatečná, z hlediska živin je to tentýž problém. 3. snídaně podle zásad v současnosti propagovaných zásad zdravé výživy - různé cereálie, vločky či jiné zaručené zdrví prospěšné potraviny. Problém této snídaně je většinou v příliš velké koncentraci energie a malém obsahu živin. Dostáváme se postupně k ideálnímu postupu od každého trošku a máme ideální snídani.

(Začněte ovocem, pokračujte müsli s jogurtem, a skončete kouskem žitného nebo rýžového pečiva s máslem a krůtí šunkou, na pití postačí zelený čaj.) Výsledek - 2-3 hod. se vám bude postupně uvolňovat glukóza do krve, nebudete zívat a pro činnost bude Vaše tělo čerpat energii z tuků (těch má i ten nejhubenější tak velkou energetickou zásobu, že by mohl absolvovat několika hodinový běh nízké intenzity bez jakýchkoliv známek únavy - jde jen o schopnost umět využívat tyto zdroje.) Stravovací režim při tréninku, během něj a po něm. Jídlo před tréninkem: vždy před tréninkem 500mg vit. C + 100mj.vit. E, vit. B + kys. listovou- vše alespoň 45 min. před tréninkem - jestliže je trénink do 1 hodiny a kratší - většinou silové tréninky nebo rychlost: ovesné vločky + rozinky + mléko - tatra - neslazené nebo rýžový chléb + máslo + džem (obecně jen polysacharidy a sacharidy - bez bílkovin) - jestliže je trénink od 1 do 2 hodin - v tomto případě už se nejedna o trénink rychlosti, ale spíš síly nebo spec. vytrvalosti - rýžový pufovaný chléb+ jogurt + ananasový džus nebo perník + banán - přezrálý - jestliže trénink trvá nad 2 hodiny - krupice, nízkotučný jogurt s ovocem, sušené ovoce, ovocný salát Během tréninku: ionťák hypotonicky naředit, jestliže trénink trvá déle než 1 hod. - je třeba po 1 hodině přijmout sacharidy - nejlépe asi 1gram na 1 kg váhy během každé další hodiny - ve formě nápoje. Během vytrvalostního tréninku: tepově do ANP požijeme sacharidy smíchané ze všech 3 druhů glykemického indexu - převahu tvoří komplexní polysacharidy. Po každém tréninku do 10 minut - sachariďák - např. Penco AA nebo ananasový džus + 1 lžička medu.

Po silovém tréninku a po tréninku ve smíšeném pásmu - doplňky - 500mg vit C + 100 mj. vit. E - do 30 min. do jedné hodiny rychlé cukry (vyloučí z činnosti katabolické hormony - kortisol a glukagon) do dvou hodin klasické jídlo s bílkovinou sacharidy + tuky + bílkovinu - normální porci (to je maximálně 80g sacharidů a 50-60 g bílkovin - myšleno v čistých váhách) zatím ještě bez zeleniny a přílišné vlákniny - teprve jako třetí jídlo zařazujeme komplexní polysacharidy ve formě zeleniny a k tomu bílkovinu - poměr zůstává stejný. Po rychlostním tréninku - do 10 min. sachariďák, do jedné hodiny komplexní polysacharidy - hlavně se středním glykemickým indexem + bílkovina (např., těstoviny nebo rýže s rybou nebo jen s tvrdým sýrem), množství sacharidů = 1-1,5g na 1 kg váhy, bílkoviny max. 50g čisté bílkoviny. Po tréninku spec. tempa - do 10 min. sachariďák + vit C + vit E, potom do 1 hod. - 3 g kreatinu + polysacharidy - bez bílkoviny a vlákniny, do dvou hodin klasické jídlo - sacharidy + bílkoviny, třetí jídlo zelenina + večer minerály. 3.Historie dopingu Cílem člověka v jeho historickém vývoji byla i snaha po zlepšení jeho schopností. Ta souvisela s určitými dietními zvyky či užitím různých prostředků. Řecký básník Homér popisuje, že Achilles, bájný hrdina Řeckých válek zvyšoval svou sílu pojídáním kostní dřeně lvů, legendární Berserkers z Norské mytologie byl před bojem ovlivněn psychoaktivními účinky konzumované houby, členové západoafrických prehistorických kmenů konzumovali před běžeckými soutěžemi Colu accuminitu a Colu nitidu, Asiec Huns (kolem 350 let př. n.l.) pojídal varlata zvířat s cílem zvýšil svou sílu a agresivitu, či antičtí Egypťané pro zvýšení výkonnosti pili

mixy olejů s šípky a Řekové jedli halucinogenní houby. Řada sportovců podstupovala různé typy diet, kdy například vítěz sprintu antických olympijských her v roce 668 př. n.l. udal užívání sušených fíků a gladiátoři v Circus Maximus pili před zápasy stimulující látky s alkoholem pro zvýšení výkonu, překonání únavy a odstranění bolestí z poranění. Novověká historie je svázána s rostoucím počtem sportovních akcí ve druhé polovině minulého století. K popisovaným náleží soutěže plavců v kanálech Amsterodamu a zejména cyklistů, kteří pro překonání vznikajícího vyčerpání mnohdy užívali "rychlostní balóny" (mixy heroinu a kokainu v alkoholu). V roce 1886, jako následek těchto užívaných postupů, bylo popsáno úmrtí cyklisty Arthura Lintona, kterému jeho trenér podal velké množství strychninu, během OH v St. Luis vítěz maratónu Thomas Hicks zkolaboval a život mu zachránil pouze rychlý zásach lékařů v cíli závodu (užil brendy se strychninem). V tomto období k nejrozšířenějším drogám užívaným sportovci patřili alkohol, kofein, nitroglycerin, digitalis, kokain, strychnin, ether, opium a heroin. Dokumentů spojujících užívání drog a sportu v první polovině našeho století je velice málo. Důležitou roli zde hraje heroin a vývoj amfetaminu, látky využívané zejména v průběhu bojů II. světové války ke zvýšení bojeschopnosti, která se postupně stala drogou volby pro řadu sportovců pro stimulující účinky prodlužující výkonnost. Závažnost rozšíření podtrhují popsané případy úmrtí sportovců s jeho užitím spojené. Na OH v Říme v r. 1960 umírá v otevírací den her dánský cyklista Knut Jensen (v krvi objeven amfetamin) a další dva jeho týmoví kolegové jsou hospitalizováni. V roce 1963 po předávkování heroinem umírá boxer Billy Bello, v roce 1967, během etapy Tour de France, před zraky televizních diváků, britský cyklista Tommy Simpson (v těle nalezeny stopy amfetaminu, metylamfetaminu a

alkoholu), v roce 1968 další umírá ze stejných příčin další cyklista Yves Mottin. Samostatnou kapitolu našeho století tvoří experimentování s hormony. V roce 1935, po izolování testosteronu Laquerem a současném zkoumání účinku pohlavních hormonů na svalovou hmotu Kochakianem a Murlinem, vyvstává otázka využití účinku anabolických steroidů na výkonnost jedince, neboť injekční testosteronové sloučeniny se staly dosažitelnými již před 2. světovou válkou. Podle sporých údajů byl testosteron využíván nacisty vedle léčebných účinků při poranění, i ke zvýšení výkonnosti a agresivity německých vojáků a následně lékaři osvobozujících vojsk k obnově svalové tkáně u kachektických vězňů koncentračních táborů. Možnost využití steroidů ve sportovních aktivitách je nastíněna počátkem 50tých let (poprvé na OH 1952 v Helsinkách), z důvodů vynikajících výsledků sportovců Sovětského svazu. Důvodem byly udivující prostředky tréninkové přípravy vzpěračů, ač naprostá většina nejlepších jedinců padla v průběhu války. Lékař amerického týmu Dr J. Ziegler byl zpočátku udiven "obrovskou" svalovou hmotou sovětských závodníků i jejich potížemi s močením, kdy řada i mladíků musela být cévkována. Po osobním zjištění důvodů, kterými byla aplikace testosteronu začal spolupracovat s farmaceutickým průmyslem i užíváním hormonů u sportovců. Výsledkem bylo vyrobení prvního syntetického anabolického androgenního steroidů methandrostenolonu s výrobním názvem Dianabol. Další pronikavé výsledky sportovců Sovětského svazu na OH 1960 v Říme, kdy již všichni účastníci her se dozvěděli o nové sovětské tajné zbrani, anabolických steroidech a osobní aktivity Dr. Zieglera daly vlastně světu "steroidovou epidemii", neboť po počátečním užití úzkou skupinou vzpěračů a kulturistů došlo zejména v 60tých letech k obrovskému nárůstu

přijímání. Například mnohonásobný držitel světových titulů v powerliftingu Larry Pacifico udal osobní zkušenost, že nárůst anabolických steroidů stoupl z 10 % v roce 1965 na 90 % v r. 1984 u všech amerických poweliftařů, či výzkum provedený na OH 1972 v Mnichově profesorem B. Youngem a diskařem J. Silvestrem zjistil, že 68 % dotázaných zúčastněných sportovců zvolených lehkoatletických disciplín udalo užívání anabolik. Důvodem rozšíření drog ve sportovních aktivitách v 60tých letech jsou zejména liberální postoje jednotlivců společnosti, která byla poměrně liberální v tomto období k jedincům experimentujícím s drogami a obrovský rozvoj farmakologického průmyslu, který nabídl rozsáhlé množství méně toxických a více účinných látek, umožňujících zlepšit sportovní výkon jedince (WHO 1993). Tento nárůst pokračuje, přes zahrnutí steroidů v roce 1974 na seznam zakázaných dopingových látek, bohužel i v letech 80tých (například v roce 1988 bylo předepsáno z lékařské indikace více než 3 milióny receptů v USA) a v současnosti, kdy závažným je další obrovský nárůst zneužití anabolických steroidů v kosmetických důvodů formování těla. 4.Doping a zdraví sportovce Je jisté, že anabolické látky jsou nejnebezpečnější částí drog vztahujících se ke sportu. Pokusíme se v několika následujících kapitolách popsat jejich základní účinky na výkon a zdraví organismu. V seznamu zakázaných farmakologických skupin a metod dopingu jsou anabolické látky rozděleny na androgenní anabolické steroidy a jiné anabolické látky. K androgenním anabolickým steroidům patří například dihydrotestosteron, metandienon, nandrolon, stanozolol či androstendiol a jinými látkami s podobným anabolickým účinkem jsou beta-2 agonisté (například clenbuterol či salbutamol).

Androgenní anabolické steroidy Androgeny jsou mužské pohlavní hormony, jejichž přirozeně se vyskytujícím hlavním představitelem je testosteron. Z jeho struktury vychází skupina anabolických androgenních steroidů, látek, u nichž je zvýrazněno anabolické působení. Testosteron svým androgenním působením podněcuje v období vývoje plodu formování zevního mužského genitálu a v období puberty rozvoj sekundárních pohlavních charakteristik. Anabolické působení testosteronu a jemu příbuzných látek nespočívá pouze v podpoře syntézy bílkovin s nárůstem svalové hmoty, ale i ve stimulaci růstu kostí nedospělých jedinců. Jednou z poměrně obtížných odpovědí je pravdivé zhodnocení účinku anabolik na sportovní výkon. Má vůbec jejich případný příjem význam? K obecně zjištěným základním důvodům, pro které jsou některými jedinci zneužívány patří: předpokládané změny ve složení těla (nárůst svalové hmoty a redukce tuku). Tyto účinky nejsou využívány pouze sportovci vrcholovými, ale zejména výkonnostními i rekreačními. Základním důvodem je budování atletické, esteticky módní postavy. Jedná se většinou o mladou populaci, kdy příčinou je nový kult sportovního těla, ovlivněný zvýšenou produkcí divácky úspěšných akčních filmů se svalnatým hrdinou, ale i působením některých módních časopisů, reklam a videoklipů. Nelze zapomenou ani na skupinu uživačů, pro které je svalnatá postava určitým profesním znakem a se kterými se můžeme setkat nejčastěji jako se členy soukromých bezpečnostních skupin, ale i jako se zaměstnanci státní a městské policie, předpokládaná narůstající síla, hmotnost ale i vytrvalost se zvýšenou sportovní výkonností,

předpokládané urychlení zotavení zejména po zatížení vytrvalostního charakteru, předpokládané změny chování s narůstající agresivitou, pravděpodobně výhodné v řadě většinou míčových i úpolových sportů, kdy dochází ke kontaktu s protihráčem. Existuje celá řada výzkumů popisujících účinky anabolických steroidů na sportovní výkon. Již ze studií na zvířatech vyplývá, že steroidy mají určitou schopnost vázat se na cytoplazmatické receptory vláken kosterních svalů a stimulovat proteosyntetický aparát buněk. Kladné působení na nárůst aktivní tělesné hmoty zde bylo zaznamenáno u jedinců s nízkou výchozí úrovní vlastních androgenních hormonů (zejména u zvířat kastrovaných). Podání sexuálně nepostiženým samcům mělo malý nebo žádný vliv a pokud bylo zjištěno u zvířat zvětšení svalů, jednalo se o ty, které se vztahovaly k jejich sexuálnímu chování. Ukázalo se, že tyto svaly jsou daleko výrazněji ovlivněny steroidy (například u krys m. levator), než většina ostatních typicky kosterních svalů. U lidí se naprostá většina výzkumů zaměřila na zjištění svalové síly v závislosti na účinku podávaných anabolických steroidů sportovcům. Jejich závěry nejsou jednoznačné! Řada z nich popisuje významný nárůst svalové síly a naopak v jiných šetřeních nedošlo ke změnám žádným. Pozor, nesmíme zde zapomenout na další pro sportovce výhodné změny způsobené příjmem anabolických steroidů. Současně se zvyšující hmotnost jedince (jejich androgenní účinek vede k zadržení vody a některých iontů), ale i změny chování s narůstající agresivitou a sebedůvěrou hráčů mohou být často nejdůležitějšími faktory ovlivňujícími výkonnost v řadě sportů, například v americkém fotbalu či u ledního hokeje.

Pouze sporadické výzkumy popisují vliv na vytrvalost u sportovců zneužívajících anabolické steroidy. Studie nezjistily většinou žádné změny u sledovaných jedinců. Je ale jisté, že příjem anabolik svým vlivem na tvorbu hormonu erytropoetinu (EPO) může zvýšit množství červených krvinek v plasmě a tím příznivě ovlivnit její transportní kapacitu pro kyslík, který je nezbytný v průběhu zátěže v zapojených svalových skupinách. Pro rozvoj vytrvalostních schopností lze též přijmout tvrzení, že někteří sportovci, dle odkazů nejvíce běžci na střední a dlouhé tratě, pravděpodobně zneužívají anabolické steroidy i pro jejich účinek v období zotavení, který umožní vyšší tréninkové a soutěžní zatížení. Je zde urychlen nástup anabolické fáze svalového metabolismu, neboť po dlouhodobé fyzické zátěži dochází k výraznému poklesu koncentrace právě testosteronu, hormonu za tyto děje v organismu zodpovědného. Krátkodobé a intenzivní zatížení naopak množství uvolněného testosteronu zvyšuje. Rychlost sportovce je samozřejmě ovlivněna vedle dědičnostních dispozic i jeho silovými schopnostmi. Jak vyplývá z výše popsaných výzkumných závěrů, nelze nárůst síly v důsledku abusu anabolických steroidů jednoznačně potvrdit. Současně ani sporadické studie neprokázaly změny reakční doby po příjmu steroidů v průběhu rychlostně silového tréninku. Co lze tedy říci co nejstručněji závěrem k účinku anabolických steroidů na sportovní výkon? Většina studií prokazuje, že jejich vliv není nikterak přesvědčivý a nemůže převážit možné rozsáhlé zdravotní následky případného užití.

Beta-2 agonisté Ač tvoří samostatnou skupinu anabolických látek, patří mezi sympatomimetické aminy, drogy, které napodobují funkci sympatického nervového systému a tak ovlivňují řadu pochodů v organismu. Na olympijských hrách v roce 1992 se u některých sportovců vyskytly první případy užití beta-2 agonistů (byly zastoupeny zejména clenbuterolem). Jejich předpokládaný anabolický efekt poté vedl Mezinárodní olympijský výbor k zařazení beta-2 agonistů na seznam dopingových látek. Přesný mechanismus působení není zcela jasný a doposud pouze některé pokusy na zvířatech potvrzují možné zvětšení svalových vláken. Je jisté, že tento vliv není zprostředkován interakcí s testosteronem, s růstovým hormonem ani s inzulinem, ale stimulací beta-2 receptorů. Účinné dávky jsou ale přibližně 100krát vyšší než množství, které je indikováno k léčbě lidí. Někteří sportovci nezneužili beta-2 agonisty pouze pro jejich předpokládaný anabolický účinek, ale nejvíce mezi plavci se rozšířil názor, že inhalace těchto sympatomimetických aminů před startem rozšiřuje dýchací cesty a tak může zvýšit přísun vzduchu do plicních sklípků. Následný prodloužený pobyt pod vodou, doprovázený pocitem menšího odporu, pak vede ke zkrácení soutěžního času. Je otázkou, zda je tento vliv u zdravého jedince větší, než samotná fyziologická dilatace, způsobená při fyzické zátěži aktivitou sympatického nervového systému.

Anabolické androgenní steroidy mají poměrně závažné negativní důsledky vedoucí k poškození organismu, která se pokusíme objasnit v následujících dvou kapitolách. Patří k nim zejména: Změny krve a oběhového systému Ovlivnění objemu krve a nárůst hodnot krevního tlaku Účinek steroidů vede k zadržení vody a iontů sodíku a chlóru v organismu jedince. Následná zvýšená koncentrace sodíku v plasmě ovlivňuje nárůst osmotického krevního tlaku, neboť tyto ionty nemohou difundovat do buněk a zůstávají v mimobuněčné tekutině. Stoupající srdeční výdej a hodnoty krevního tlaku pak nadměrně zatěžují srdeční sval. Současně vyšší koncentrace sodíku může iniciovat další stažení cév a tak potencovat nárůst hodnot krevního tlaku. Někteří autoři popisují, že toto zvýšení je závislé pouze na specifických druzích anabolik. Spolupůsobícím faktorem může být i vliv steroidů na zvýšenou tvorbu červených krvinek. Poškození srdce. Studie účinků anabolických steroidů na stavbu a funkci svaloviny komor srdce provedená u zvířat ukazuje i na možný rizikový vztah anabolik s poruchami její stavby a funkce. U lidí jsou tato zjištění publikována izolovaně, kdy popisují časté případy poruch srdečního rytmu i vznik závažné kardiomyopatie /onemocnění s přestavbou srdeční svaloviny s její následnou slabostí a poruchou rytmu/. Poruchy metabolismu tuků. Anabolické androgenní steroidy výrazně ovlivňují hladinu složek tuku v plasmě. Jejich příjem vede ke vzestupu hodnot triglyceridů a cholesterolu v krvi. Tyto změny jsou způsobeny

účinkem anabolických steroidů na klíčové enzymy jater (například lipoproteinovou lipázu), které souvisejí s metabolismem lipoproteinů. Následkem poté může být zvýšené riziko vzniku onemocnění cévního systému. Je publikována zejména celá řada dobře dokumentovaných případů infarktu srdeční svaloviny u zjevně zdravých sportovců mladších 40ti let, kteří užívali anabolika pro zvýšení své výkonnosti. Poruchy srážlivost krve. Vzrůstající riziko vzniku onemocnění cév srdeční svaloviny a mozku u sportovců přijímajících anabolika vedlo řadu lékařů k úvaze, že steroidy mohou tento stav potencovat i svým působením na rostoucí shlukování krevních destiček. Některé studie tento předpoklad potvrdily, jiné ukazují statisticky nevýznamné změny zvýšení shlukování i aktivit koagulačních faktorů. Poškození jater a sleziny Játra jsou konečnou stanicí steroidů. Jejich metabolické aktivity zde stimulují změny jaterních buněk (porucha je spojena většinou s užitím anabolik ústy) či dokonce vedou k tvorbě nádorových útvarů. Ty ač jsou nezhoubné, mnohdy ohrožují sportovce na životě, neboť byly popsány případy prasknutí s vnitřním krvácením a následnou smrtí postiženého. Jednou z forem poškození jater v důsledku užívání anabolických steroidů je i vznik onemocnění označovaného jako peliosis hepatis. Jedná se o onemocnění s tvorbou krevních cyst v jaterní a slezinné tkáni, které mohou prasknout a mít závažné následky. Změny sekundárních pohlavních charakteristik a poruchy reprodukčního systému

Neplodnost Především centrální nervový systém na úrovni osy hypothalamushypofýza řídí tvorbu a výdej pohlavních hormonů ve varletech a vaječnících. Totéž platí i pro tvorbu pohlavních buněk, spermií u mužů a vajíček u žen. Příjem anabolických steroidů způsobuje útlum vyplavování hormonů stimulujících činnost pohlavních žláz, následovaný poklesem testosteronu. Vědci popsali u zkoumaných jedinců výrazné snížení počtu všech spermií a u některých dokonce spermie chyběly. Došlo tak k poruše jejich plodnosti. Některé výsledky naznačují, že tyto změny mohou být i nevratné. Důsledkem snížené vlastní produkce testosteronu je i následně vznikající atrofie (regresivní zmenšení normálně vyvinutého orgánu) varlat. Genotoxické riziko Po dlouhodobém příjmu steroidů byla zjištěna zvýšená frekvence chromozómových zlomů desoxyribonukleové kyseliny (DNA). Toto poškození genetického materiálu by mohlo signalizovat zvýšené riziko vzniku nádorového onemocnění u uživače i případů vrozených vad u jeho potomků. Poruchy libida Anabolické steroidy působí nepříznivě i na celkový sexuální život mužů a žen, kdy mohou ovlivnit jejich libido. Při podání menších dávek se zpravidla pozoruje posun k hypersexuálnímu

chování, vysoké dávky a dlouhodobý příjem působí opačně, i když zjištěné projevy jsou značně individuální. Gynekomastie u mužů V literatuře byla dokumentována, zejména u kulturistů, celá řada případů gynekomastie (zvětšení mléčné žlázy u mužů) s různým průběhem choroby, někdy končící až nezbytným operačním řešením. Důvodem jsou změny organismu po příjmu anabolických steroidů, ovlivněné enzymatickými pochody v játrech, s následnou vyšší hladinou estradiolu, hormonu, který je zodpovědný za zvětšení mléčné žlázy. Zvětšení bývá někdy doprovázeno též nadměrnou citlivostí a bolestivostí prsních bradavek a v extrémních případech i výtokem mléčné tekutiny. Po vysazení steroidů zpravidla dochází k ústupu bolesti a citlivosti, ale vazivový základ prsní tkáně u řady jedinců zůstává zvětšen a musí být řešen chirurgicky. Virilizační účinky U chlapců (zejména v období dospívání) se první známky virilizace manifestují zvětšením penisu a zvýšenou četností erekce. Dochází současně k předčasnému rozvoji sekundárních pohlavních charakteristik s urychlením lícního a tělesného ochlupení, s prohloubením hlasu v důsledku zesílení hlasivkových vazů, se zvýšením produkce kožních mazových žláz, která často vede ke vzniku akné a dalších chorob kůže. Závažným důsledkem v užívání steroidů v pubertě a adolescenci může být též předčasná osifikace chrupavek růstových plotének dlouhých kostí s ukončením růstu jedince. U dospělých mužů jsou příznaky příjmu anabolických androgenních steroidů podobné, s dále možnými projevy priapismu (přetrvávající, bolestivá a abnormální erekce

penisu) a s vypadáváním a ústupem vlasů. Narůstající bolest a nucení k močení mohou být způsobeny velice častým benigním zvětšením prostaty, které bývá po vysazení steroidů reverzibilní. Bohužel však byly u několika sportovců již popsány i případy zhoubného onemocnění prostaty. Známkami virilizace u žen jsou zejména mastná kůže, akné, zhrubnutí a prohloubení hlasu a zvýšené lícní a tělesné ochlupení. Značně nepříjemně působí též poruchy menstruačního cyklu. V mnoha případech dochází ke zvětšení klitorisu, k vypadávání a zhoršení kvality vlasů a k dalším projevům maskulinizace (projevy mužských pohlavních znaků u žen) i s atrofií prsů a s přestavbou jejich skeletu na typ s mužskými charakteristikami. Poškození pohybového systému Tréninkový cyklus napomáhá svým anabolickým účinkem rychlému nárůstu svalové hmoty a tím i kontrakční síly. V důsledku menšího cévního a nervového zásobení ale dochází k současné disproporci růstu okolních vazivových struktur. Anabolické steroidy svým stimulačním účinkem na anabolismus bílkovin tento rozpor mezi růstem svalů a rozvojem vazivové tkáně ještě více prohlubují, s následným závažným rizikem poškození svalových úponů. Současně je pravděpodobné, že anabolika nepříznivě ovlivňují kvalitu stavební složky, kolagenu a podporují změny v uspořádání a kontraktilitě kolagenních šlachových vláken i ve zvětšujících se svalových vláknech, kde není současně zajištěna nezbytná zvýšená tvorba cévního řečiště. Důsledkem jsou možné změny fyzikálních vlastností svalů i pojivové tkáně ( crimp angle ) se snížením plasticity a s možnou následnou mikrotraumatizací i rizikem přetržení, vzácně též spontálním.

Tyto popsané změny pohybového aparátu jsou jistou dispozicí zvýšené úrazovosti u skupiny sportovců užívajících anabolika. Nelze zde také zapomenout na další rizikový faktor případného poranění, prokázanou narůstající agresivitu sportovců, ovlivňující kvalitu uskutečňované pohybové aktivity. Změny chování a poruchy psychických funkcí Přes opakovaně publikované subjektivní pocity příjemců, kteří udávali stavy euforie, vzrůstající sebedůvěry, libida, pocitu energie a dobrého prožitku, je zarážející, že výzkumy účinků anabolických steroidů na psychické funkce jedince začaly až v 80tých letech. Ty dokladují dokumentované případy vzrůstající agresivity a násilného chování. Byla popsána řada psychických poruch u užívajících sportovců. Od nespavosti a neklidu k panickému strachu, k období velkolepých nápadů a paranoidních přeludů. K nejrizikovějším patří změny v jednání osob vyúsťující až v sebevražedné tendence, případně až v kriminální delikty včetně vražd. Následné vysazení příjmu steroidů může vést též k depresivním stavů, k pocitům strachu, k touze po dalším užití anabolik a vzácně k sebevraždě jedince (vlastně případný rozvoj určitého abstinenčního syndromu s touhou i po jiných drogách). V tomto období někteří autoři dávají vznikající psychické poruchy též do možné souvislosti s poklesem výkonnosti sportovce, ale je jisté, že závislost mezi zneužíváním anabolických steroidů a aspekty chování, osobností sportovce a případným vznikem psychických poruch, musí být podrobena dalšímu intenzivnímu výzkumu. Nádorová onemocnění

Dlouhodobá aplikace anabolik může velice pravděpodobně vést ke zvýšenému riziku vzniku nádorového onemocnění. Řadou autorů jsou u jedinců užívajících anabolické steroidy popsány případy zhoubných změn varlat (seminom) a ledvin (Wilmsův tumor), často končící smrtí jedince. Metabolická aktivita steroidů také stimuluje zvětšení jaterních buněk i s následnou tvorbou nádorů. Ty, ač mají povahu nezhoubných útvarů a mají tendenci k vymizení po vysazení příjmu anabolik, mnohdy ohrožují sportovce na životě, neboť byly popsány případy jejich prasknutí s rozsáhlým vnitřním krvácením. Bolest a nucení k močení jsou vysvětleny odhaleným nezhoubným, často vratným zvětšením prostaty. Bohužel však byly u několika sportovců, užívačů steroidů, diagnostikovány již i zde případy zhoubného onemocnění. Porucha regulace glukózy Byly ojediněle popsány po užívání anabolických steroidů poruchy regulace glukózy v krvi a vzestup inzulínové resistence s možným rozvojem cukrovky /diabetes mellitus/. Změny imunitního systému Během užívání steroidů byl popsán přechodný pokles imunoglobulinů A a G, protilátek zodpovědných za ochranu organismu. Nepřímé následky zneužití steroidů a) Rizika při injekční aplikaci Mnoho autorů uvádí větší vhodnost užití injekčně aplikovatelných steroidů sportovci, nejen z důvodů horší