MALÝ STAROČESKÝ SLOVNÍK DODATEK O STAROČESKÝCH PRAVOPISNÝCH SYSTÉMECH NAPSAL VÁCLAV KŘÍSTEK MALÝ STAROČESKÝ SLOVNÍK JAROMÍR BĚLIČ ADOLF KAMIŠ KAREL KUČERA STÁTNÍ PEDAGOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ PRAHA Recenzovali: univ. prof. dr. Arnošt Lamprecht, DrSc, dr. Igor Němec, DrSc. Schválilo ministerstvo školství ČSR dne 24. února 1977, č. j. 8 241/77-31 jako příručku ke studiu na filozofických a pedagogických fakultách. 1. vydání Státní pedagogické nakladatelství, 1978 Malý staročeský slovník má sloužit jako pomůcka při četbě staročeských textů především ve vysokoškolských cvičeních k přednáškám z historické mluvnice, z vývoje spisovné češtiny a staré české literatury. Může však samozřejmě být prospěšný i širšímu kruhu zájemců o staročeské literární památky. Se zřetelem k svému určení slovník neobsahuje všechnu dochovanou slovní zásobu staré češtiny, nýbrž je v zásadě pouze diferenční, tj. zaznamenává jenom ta slova (a jejich významy), která v dnešní češtině neexistují, popř. která sice existují, ale v starých dobách měla význam nebo některé významy odlišné. U takových několika významových slov se ovšem vedle významů odchylných většinou uvádějí i významy shodné s novou češtinou. Z velké části se nezaznamenávají ani slova odlišná od dnešního jazyka pouze svou hláskovou podobou, pokud staročeská podoba příliš neztěžuje porozumění. Konečně je rozsah omezen tím, že slovník je jen výběrový, tj. nezachycuje slovní zásobu staročeské literatury úzce odborné, zejména právních a lékařských knih, rostlinářů, dále různých latinsko-českých vokabulářů apod., nýbrž soustřeďuje se na díla určená v své době širšímu publiku, která ostatně i dnes zčásti budí zájem veřejnosti, jako především básnické skladby, prozaické spisy historické, cestopisné aj. Vzhledem k významu, který měly příslušné památky pro počáteční stadia spisovné češtiny a i později pro její rozvoj, je do slovníku zařazena též diferenční slovní zásoba starých biblických překladů, náboženských spisů a zejména děl nábožensky reformních, která jsou přímo nebo nepřímo spojena s husitským revolučním hnutím a v souvislosti se stavem společnosti dosvědčují vyspělost českého společenského myšlení v dobovém historickém kontextu. Časově je náš slovník omezen na památky od prvních počátků českého písemnictví do konce 15. století. Jednotlivá slova i eventuální příklady jejich užití nejsou ovšem ve slovníku podávána trasliterací původní grafické podoby, doložené v textech, nýbrž veskrze se užívá ustálené jednotné transkripce, obvyklé dnes namnoze i v nových vydáních staročeských památek. Na pomoc čtenáři, který by se zabýval starými památkami v jejich původním originále nebo ve vydáních netranskribovaných, přinášíme jako dodatek ke slovníku na s. 693 n. stručné pojednání o staročeských pravopisných systémech a přehlednou tabulku jednotlivých liter i jejich spřežek s uvedením. které hlásky mohou v staročeských rukopisech označovat. V údobí, ke kterému se náš slovník vztahuje, stará čeština se prudce vyvíjela také po stránce hláskové a tvarové. Aby se jednotlivá slova nemusela vždy uvádět ve všech eventuálních
chronologických variantách, často se jako heslo uvádí pouze podoba doložená počátkem 14. století. U řady slov se však uvádějí i podoby vzniklé později, zvláště jsou-li jen ony doloženy v památkách (např. s hláskou u > i vedle podob bez přehlásky), a v případech, v kterých je obojí podoba v abecedním řazeni daleko od sebe, dává se pro usnadnění práce se slovníkem odkaz od jedné podoby k podobě druhé, kde je příslušné slovo zpracováno. V jiných přepadech jsou varianty prostě uvedeny vedle sebe v jednom heslovém odstavci. V zásadě uvádíme u jednotlivých slov jenom podobu nebo podoby skutečně doložené a zřídka provádíme rekonstrukci předpokládaných podob výchozích, protože tím by se hledání ve slovníku zbytečně ztěžovalo. Z téhož důvodu někdy zpracováníme doložené dublety jako samostatná hesla, ovšem se vzájemnými odkazy (např. podščievati a poščívati); u slov s předponami s-, za vz- rovněž zachycujeme podoby vyskytující se v památkách a při jejich transkripci zpravidla neetymologizujeme. Často se seskupuji do jednoho hesla též slovotvorné dublety stejného významu. U ohebných slov se uvádějí v záhlaví hesla také nejnutnější údaje tvaroslovné, zejména koncovka genitivu sg. podstatných jmen (většinou se však tyto koncovky neuvádějí u pravidelných substantiv tvrdého sklonění všech rodů) a u sloves koncovky 1. a 2. os. sg. préz.; podle potřeby se v závorce uvádějí ještě tvary jiné, jejichž poznání by v textu mohlo čtenáři působit potíže (např. aorist, imperfektum, přechodníky), a tyto tvary jsou eventuálně uvedeny na příslušných místech v abecedním řazení jako zvláštní heslová slova s odkazem k heslu základnímu. Pokud tyto odkazy následují v abecedě těsně za sebou, často spojujeme pro úsporu místa několik hesel na jednom řádku, neboě tím se přehlednost slovníku podstatně nenarušuje. Soustavný přehled staročeského hláskosloví a tvarosloví, jak bývá v úvodním; oddílu k některým obdobným slovníkům. v našem slovníku nepodáváme, poněvadž takové přehledy pro svou schematičnost při četbě textů nedostačují; poučení tu musí čtenář v případě potřeby hledat v historických mluvnicích. Za tvaroslovnými údaji u heslových slov následuje příslušnou zkratkou gramatické určení slova (u substantiv se uvádí jen rod, u sloves dokonavost nebo nedokonavost) a dále je novočeský ekvivalent, popř. novočeské ekvivalenty, nebo výklad významu opisem. U slov několikavýznamových, pokud mají významy zčásti shodné s významy dnešními, vychází se podle možnosti od těchto významů shodných. V řadě případů je užití slova nebo jeho význam dokumentován citátem z některé staročeské památky (její jméno se však neuvádí). Na slovníku pracovali po několik let členové katedry českého a slovenského jazyka na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, laromír Bělič (vedoucí autorské skupiny), Adolf Kamiš a Karel Kučera. Zmíněné pojednání o staročeských pravopisných systémech napsal Václav Křístek. V počátečních stadiích příprav se na práci podíleli také Ivan Lutterer a tragicky zahynulá Eva Milavcová. lejí památce připisujeme tuto knihu. Slovník vznikl jen z malé části samostatnou excerpcí staročeských textu. Byl sestaven hlavně spojením ovšem kritickým dílčích slovníčků k dosavadním vydáním jednotlivých památek, dále soustavným využitím vědeckého Slovníku staročeského lana Gebauera, bohužel zpracovaného jenom po heslo netbalivost (2. vyd. Praha 1970), a dosud vyšlé nebo v rukopise, popř. v konceptu připravené části nového Staročeského slovníku (písmena N, O, P), zpracovávaného v oddělení pro dějiny českého jazyka Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd a vycházejícího v sešitech od f. 1968 (počínajíc písmenem N). Bohatě se využilo také rozsáhlého lexikálního materiálu obsaženého v podobě dokladů v Gebauerově Historické mluvnici jazyka českého, zejména v obou svazcích třetího dílu (III/1. Skloňování, 2. vyd. Praha 1960, III/2. Časování, 2. vyd. Praha 1958), a snadno dostupného použitím obšírných rejstříků ke každému svazku. Neocenitelnou pomocí byla pro autorský kolektiv možnost využit lexikálního materiálu vyexcerpovaného pro zmíněný nový úplný Staročeský slovník, neboě bez ní by tato příručka v daném rozsahu vůbec nemohla vzniknout. Navazovali jsme samozřejmé také na Slovníček staré češtiny Františka Šimka (Praha 1947); náš slovník je však proti slovníku Šimkovu značně rozsáhlejší, obsahuje celkem 18 572 samostatných hesel (bez hesel odkazových), kdežto Šiníkův slovník má jen něco přes 10 900 hesel. Přitom většina hesel je v našem slovníku zpracována zevrubněji než u Šimka a spojováním slovotvorných dublet stejného významu i jinými způsoby hnízdování se v jednom heslovém odstavci mnohde skrývají dva nebo i více samostatných výrazů. Na druhé straně leckteré slovo, které Šimek uvádí, v našem slovníku není obsaženo, protože se v zahrnutých
památkách do konce 15. století nevyskýtá nebo není z tohoto údobí doloženo vůbec, popř. jeho význam je shodný s novočeským apod. I náš slovník ovšem trpí různými nedůslednostmi, drobnými nevyrovnanostmi a jinými nedostatky; ani při uvedených omezeních nemůžeme také zajistit jeho relativní úplnost. K odstranění řady nedostatků ovšem velmi přispěli už před odevzdáním rukopisu do tisku oba nakladatelští recenzenti, prof. dr. Arnošt Lamprecht z brněnské univerzity a zejména dr. Igor Němec, vedoucí oddělení pro dějiny českého jazyka v ÚJČ ČSAV. K některým z jejich četných připomínek, zejména pokud se týkaly jenom formálního uspořádání, nebylo však bohužel možno z technických důvodů přihlédnout. Dokonalý staročeský diferenční slovník pro praktickou potřebu bude možno sestavit, až bude hotov vědecký slovník úplný; ten je pro českou historickou jazykovědu už dávno naléhavě potřebný. Protože však na dokončení Staročeského slovníku v Ústavu pro jazyk český bude nezbytně nutné čekat ještě řadu lět, může za dané situace náš slovník i při své nedokonalosti jako pomůcka vykonat dobré služby, jak je ostatně vykonal i slovníček Šimkův. J. B. SEZNAM ZKRATEK absol. = absolutivní adj. = adjektivum, přídavné jméno adv. = adverbium, příslovce aj. = a jiné akuz. = akuzativ, čtvrtý pád anal. = analogií, analogicky aor. = aorist arch. = archaicky, zastarale asigm. = asigmatický ap, apod. = a podobně atd. = a tak dále atp. = a tak podobně bibl. = v biblických textech círk. = církevní část. = částice čin. = činné (příčestí) čísl. = číslovka čtyřslab. = původně čtyřslabičné dat. = dativ, třetí pád demin. = deminutivum,zdrobnělina dok. = dokonavé du. = duál, dvojné číslo dvojslab. = původně dvojslabičné ev. = eventuálně expr. = expresívní f. = femininum,ženský rod fut. = futurum,budoucí čas gen. = genitiv, druhý pád hanl. = hanlivý, hanlivě hod. = hodina hromad. = hromadné, kolektivum hypokor. = hypokoristické, mazlivé imper. = imperativ, rozkazovací způsob impf. = imperfektum interj. = interjekce, citoslovce jednoslab. = původně jednoslabičné jm. = jméno, jmenný (tvar) kond. = kondicionál, podmiňovací způsob kompar. = komparativ, 2. stupeň adjektiv a adverbií
křest. = křestní kt. = který, kteří lat. = latina, latinsky lok. = lokál, šestý pád m. = maskulinum,mužský rod min. = minulý (čas, tvar) n. = neutrum,střední rod nábož. = náboženský např. = například nás. = násobené (sloveso) nč. = novočeský ned. = nedokonavé něj. = nějaký něm. = němčina, německy neos. = neosobní, neosobně neskl. = nesklonné neživ. = neživotné nom. = nominativ, první pád obyč. = obyčejně odpol. = odpoledne os. = osoba pětislab. = původně pětislabičné pl. = plurál, množné číslo pomn. = pomnožné popř. = popřípadě poses. = posesívní, přivlastňovací posměš. = posměšně pozd. = později préz. = prézens, přítomný čas předl. = předložka, předložkový přech. = přechodník předp. = předpona příč. = příčestí příp. = přípona přít. = přítomný pův. = původně, původní řec. = řecky sedmislab. = původně sedmislabičné sg. = singulár, jednotné číslo slož. = tvar složeného skloňování spoj. = spojka srov. = srovnej stč. = staročeský, staročesky subst. = substantivum, podstatné jméno superl. = superlativ, 3. stupeň adjektiv a adverbií synon. = synonymum, slovo stejného významu šestislab. = původně šestislabičné t. = tam táz. = tázací tj. = to je trojslab... = trojslabičné trp. = trpný rod, trpné příčestí tzv. = tak zvaný urč. = určitý, určení v. = viz verb. = verbální, slovesný
vok. = vokativ, pátý pád výsl. = výslovnost význ. = význam řidč. = řidčeji vztaž. = vztažné zájm. = zájmeno zápor. = záporné zejm. = zejména zesíl. = zesílené, zesíleně zpodst. = zpodstatnělé (adjektivum aj.) zpr. = zpravidla zř, zříd. = zřídka zvl. = zvlášť, zvláštní žert. = žertovné živ. = životný rod, životné SLOVNÍK #A a spoj. a, i; ale, avšak; a to; a tak, a proto; ač, ačkoli; (u přechodníků): dievka odpovědě směle a řkúc odpověděla řkouc; a brž(e) v. abrž(e) á interj. á, ach, o Abastia f. Habeš abrajamín, abrajanim m. bráhman abrž(e) spoj. ale spíš, ba (dokonce): méňe široké údolé, abrž miesty velmi úzké aby spoj. aby, že by (též abys, že bys): ne proto, aby jemu bylo potřebie ač (zříd. ače), ač-ti, ače; spoj. jestliže, -li; leč; ačkoli, třebas, i když: velblúdi, ač vysoci, alež jsú léní jich skoci; ač bych. jestliže bych, kdybych.; ač i třeba, třeba i; ač si třeba, třebas; ač jedva aspoň; jestliže jen adamant m. drahokam, diamant; magnet Adla, Adleita, Adléta, Adlička f. křest. jm. z něm. Adelheid Adlík, Adloch, Adlold, Adlot m. křest. jm. z Adolphus agrest m. víno z nezralých hroznů (užívalo se ho jako léku) ahá interj. aha, oho: ahá, páni, ješto nedbáte chudiny! ahned adv. ihned ach interj. ach, běda: ach by kéž achský adj. (z Áchy Cáchy) cášský; v svatovítském zlomku stč. Alexandreidy je omylem achské země místo inašské, tj. argivského krále Inacha aj interj. aj; aj toť, aj zři, aj viz ejhle ajsa v. asa aksamit, eksamit, ekzamit m. aksamit, samet akvilo n. severní vítr alafanc, halafanc, -ě m. úplatek alambik, alembik n. křivule alci- v. arciale (zř. též ali) spoj. ale, avšak; zesíl. alebrž(e), alevšak; ale že, alež jenže; adv. tedy, aspoň; interj. s významem podivu, překvapení ap. ale-as, ale-as-a spoj. ale aspoň, tedy aspoň alef m. abeceda (podle názvu prvního písmene v hebrejské abecedě; řec. alfa) Alexandřie (čtyřslab.), -ie f. Alexandrie Alexí, -ie m. Alexius ali; alkéř v. ale; arkéř almara, -y, almařě, -ě f. schránka, skříňka, pouzdro almia v. lamia almužna f. almužna; nadace, ze které se udělovaly almužny; tělesná almužna nadace v nemovitostech almužník m. kdo prosí o almužnu; kdo dává almužny; kdo spravuje almužní nadaci aloe, aloes n. aloe: dřievie, jež slova aloes alún m. kamenec
amantysk m. ametyst Ambrozí, -ie m. Ambrož an (ana, ano, pl. ani, any, ana) spojovací výraz a on, ale on; zájm. který, jenž; často absolutivně, zvl. v podobě ano, a to jako spoj. a, avšak, vždyť, neboť, zatímco, když, že, nebo adv. jak, kterak; aně, anoť; ano-brž v. t. ana, anna interj. ach antikřist; ancipřěst v. antikrist; arcipřěst ande spoj. a adv. a tam, ale tam; kde, kdežto; jak, kterak; neboť, když; poněvadž, že anděl, anjel, -a m. anděl; demin. andělík, anjelík andělíček aneb(o) - aneb(o), anebo - neb spoj. buď - anebo, buď - buď ani, aniž spoj. a část. ani; v stč. často při slovese kladném: bez vuole boží aniž vrabec padne na zemi; kdež ani kázanie bývá, ani nešpora; s tiem ani pokrmu beřte; ani a oni v. an anjel; anna; ano v. anděl; ana; an anobrž spoj. ba dokonce: anobrž to za nevinné má nebo za cnost anoť, aně, v. an antikrist, ancikřist m. Antikrist, ďábel; zločinec antikriststvie, -ie n. uctívání Antikrista, rouhání Antoní, -ie, Antoniš, -ě m. Antonín aparát m. příprava, zařízení; nářadí; ústroj apatečník, apotečník, -a, apatekář, apotekář, -ě m. lékárník; mastičkář apatečný, apotečný adj. lékárnický apateka, apatéka, apoteka f. lékárna; lék apatekářový, apotekářový adj. lékárnický; lékárníkův apostata, apostota, -y m. odpadlík od víry apostol, apoštol, japostol, japoštol m. apoštol apostolnicě, apoštolnicě, -ě f. apoštolka Araběnín, Raběnín -a (nom. pl. Araběné) m. Arab Arabie, -ie (trojslab.) f. Arábie arcipřěst, arcipřěšt, alcipřěst, alcipřist, ancipřěst m. archipresbyter (biskupův pomocník), arcikněz Arestotileš, Aristoteleš, Aristotileš, Aristotiloš, gen. -le, -leše m. Aristoteles arimanitán m. arián ariomanitský adj. ariánský arkéř, alkéř, -ě m. arkýř armelínový adj. hermelínový Armenín m. Armén aromatský adj. aromatický, vonný artikul, -ě m. článek, odstavec asa, asi, as, ajsa, asaponě, asponě, aspoň, asi-a adv. aspoň; ale asa ale aspoň, tedy aspoň Asěnín, Asienín v. Ažěnín aspalt m. asfalt (přírodní) aspidový adj. zmijí, hadí aspis, -pida m. zmije asponě, aspoň v. asa ati, sě spoj. ať, aby; ať-bych abych auve, anvech, ave, avech interj. ouvej, ach, běda avšak, avšakě, avšako, avšakož, avšakože, avšakž, avšakže spoj. ale, přece, a přece azda, spoj. a adv. zda, zdali, jestliže; aspoň, snad až, aže, ažeě spoj. až; a; že; že až, takže až; až když, když; ne - až a již, (a) hned: nezapěje kokot, až mé zapříš třikrát než zapěje, třikrát mě zapřeš Ažěnín Ažienín Asěnín Asienín Azěnín Azienín nom. pl. Ažěné m. Asiat Ažie, -ie (dvojslab.) f. Asie #B ba adv. a spoj. ba, zajisté, ba dokonce; tedy, tak tedy bába, baba f. bába, babička; stařena; porodní bába; bába žemlová žemlovka
baběnie, -ie n. pomoc při rození dětí, práce porodní báby babí adj. babský babicě, -ě, babina f. porodní bába babinec, -ncě m. zženštilec, zbabělec, baba babinský adj. babský, zženštilý babinstvo n. stařecký věk u žen; babictví, porodnictví babiti, -b u, -bíš ned. pomáhat při porodu babka f. babička báchora f. povídačka, smyšlenka bachoř, -ě m. tlusté střevo bakalář, -ě m. člověk s nejnižším stupněm univerzitní hodnosti báně, -ě f. baňatá nádoba, džbán; báň bánie 1, -ie n. bázeň, obava bánie 2, -ie n. bájění, smyšlenky banka f. lavice; lávka baňka f. políček, štulec barba v. barva bardún m. hudební nástroj; silnější struna barevník m. barvíř barchan parchan m. barchet barva, barba f. barva; záminka, lest, zastírání; výklad; stranictví; v jeho barvě chodí je v jeho službách (něj. šlechtice n. krále) barvieř, -ě m. barvíř; holič, lazebník, ranhojič básn (jednoslab.), básň, básen báseň, -sni, -sně f. vymyšlené, nepravdivé povídání, smyšlenka, báchorka; bajka básncě (dvojslab.), básnicě, -ě f. smyšlené vypravování, povídačka; bajka básnička f. povídačka; povídka, pověst básník m. kdo vymýšlí nepravdivé povídačky, tvůrce básní básnivý adj. vymyšlený, vybájený báťa, -ě (vok. báťo) m. důvěrné oslovení bratra i jiných osob, zvl. příbuzných báti, baju, -ješ ned. vyprávět povídačky; vymýšlet si, bájit. oni básně bají; bajíce sobě lži báti sě, boju sě, -jíš sě ned. bát se, mít strach; báti sě za koho mít starost o někoho batík, batěk, -ěka, batíček, -čka (demin. z báťa) m. bratříček; miláček batoh m. řemen důtek, důtky, pramen biče batožný adj. od batohu, důtek: rána batožná bavlnný adj. bavlněný bázen bázeň v. bázn bázň baziliškus, -ška m. bazilišek, pohádkový ještěr se zlýma očima bázlivý adj. bázlivý; bázlivý slib učiněný z bázně, ze strachu bázn (jednoslab.), bázň, bázen bázeň, -zni f. bázeň, strach; bázn za sbožie strach, starost o majetek bázniti, -žňu, -zníš ned. vzdávat se naděje, zoufat si báznivost, -i f. bázlivost, ustrašenost, zoufalost báznivý adj. bázlivý, ustrašený; plachý, ostýchavý; zbabělý; působící bázeň; bohabojný bděnie, -ie n. bdění, stav bdělosti; dozor; vigilie, noční (jitřní) pobožnost bdiěti, bz u, bdíš ned. bdít; být bdělý, ostražitý; bdieti k čemu dbát na co, hledět čeho, uctívat co bdivě adv. bděle, pečlivě bebtati, -bcu, -bceš ned. breptat, koktat; reptat bebtavý adj. breptavý, koktavý beččicě, -ě f. (demin. z bečka) soudek bečvář, -ě m. výrobce sudů, bečvář, bednář běda f. běda; interj. vyjadřuje žal, bolest, zoufalství, hrůzu ap.; Běda mě synáčka mého! Ach běda jest skutka mého! Každý (volá): hoře,běda! (v.též bieda) bedliti sě, -dľu sě, -dlíš sě ned. být ostražitý, bdělý, mít starost bedliviti, -v u, -víš ned. bdít, dávat pozor bedlivný, bedlivý adj. bdělý, pozorný
bedra, -y f., bedro, -a n. stehno; (též pomn.) bedro, pánevní část těla, boky; ledví; slabiny; lůno: kteří jsme z tvých bedr pošli; bedry, bedr pl. f. nohavice, kalhoty; část brnění chránící nohy bedrní (dvojslab.) adj. bederní; stehenní: klúb bedrní bědstvie, -ie n. bída, utrpení beghard, begart, bekhart, pikhart m. náboženský horlivec; stoupenec nábožensky opravného lidového hnutí; bludař, kacíř; nekatolík begyně v. bekyně běh m. běh, průběh, postup; řád; soudní proces; obecným během obyčejně, zpravidla; vedlé obecného běhu podle pravidelného pořádku, jako obvykle; ženský běh menstruace; útěk: na běh se dáti, otdati běhač, -ě m. běžec běhánie, -ie n. pobíhání; útěk; průjem. běhavka běhař, -ě m. běžec; honec; posel běhati, -aju, -áš ned. běhat; utíkat před čím. přěd ním běhal preč ľud; vyhýbat se čemu, varovat se čeho: této chvály nebéhajmy běhlost, -i f. nestálost, těkavost; zběhlost, obratnost běhlý adj. běžný, obvyklý, užívaný; zběhlý, zkušený; potulný, poběhlý; vilný běhohvězda f. planeta běhúcí adj. rychlý; proměnlivý běhudlný (trojslab.) adj. nestálý, těkavý; běhavý, toulavý; běhudlná ženka toulačka, poběhlice běhún m. běžec; poběhlík, uprchlík; tulák běhunný adj. běhavý, pobíhající běhutý adj. rychlý; běhutý běhoun (opak mimochodníka) běch, bě v. býti bekánie, -ie n. bekání, bečení bekavý adj. bekavý, bečivý bekhart v. beghard bekyně, begyně, -ě f. zbožná dívka nebo vdova bydlící spolu s jinými ve zvl. domě,ale nejsoucí v řeholi; členka středověké náboženské společnosti beghardů; kacířka; nekatolička běl, -a, -u m. i -i f. bílá mouka bělec, -lcě m. bledý, bílý člověk bélenec, -ncě, bélita m. bélkyně, -ě f. ctitel, ctitelka pohanské modly Béla (Baala), Bélův modloslužebník belhota f. belhavost, kulhavost bělizna f. bílá kožešina běliznový adj. z bělizny, bílé kožešiny: běliznový kožich bělka f. bledá, bílá žena bělný adj. bílý, z bílé látky: šlojieř bělný; z běli (v. t.): múka bělná; dva bochence bělná bělokožec,-žcě m. jirchář bělota f. bělost bělovatý adj. bělaný, zbarvený do běla bělpuch m. pergamen bělúcí, bělítký adj. běloučký, čistě bílý, běloskvoucí: mléko bělúcie; bělítké rúcho beranec, -ncě m. beránek, mladý beran berancový adj. beránčí: z koží berancových beranový adj. beraní, ovčí bercě, beřcě, -ě m. kdo bere; cuzicho sbožie bercě zloděj berčí, -icho m. výběrčí daní berka m. kdo bere bezprávně; vyděrač; lupič berla, brla f. suchá větev, metla; odznak duchovní (biskupské nebo opatské) moci, berla berně, -ě f. daň povolovaná králi v zájmu země; dávka, poplatek vůbec beryl, byryl m. beryl (drahokam) beřiech, beřieše v. bráti běs, bís m. zlý duch, démon, ďábel; vháněti sě v běsy zoufat si besěda, besada f. popovídání, posezení s popovídáním; místo k takovému posezení besědní adj. zábavný; poučný: besědnie řěči
beserměné pl. m. mohamedáni; Turci běsník, běsovník m. běsnicě, běsyni, -ě f. člověk (muž, žena) posedlý běsem. zlým duchem běsový adj. běsovský běsyni v. běsník Betlém m. město v Izraeli; Betlémská kaple v Praze bez, bza, bzu m. bez černý (rostlina) bez předl. bez: tepruv byl bych tu bez péče bezpečný; to sě vše bez diva děje řádně, přirozeně; umřěl bez časa předčasně; bez stánie bez odkladu; bez pomeškánie neprodleně; bez čísla nesčíslně mnoho; v ten čas bez města budieše bylo by bývalo veta po městě; jest již bez něho je mrtev; bezděky v. t. bezbydlé, -ě n. bezdomoví, vyhnanství, špatné bydlo bezcěstie, -ie n. bezcestí, neschůdné místo bezčestný adj. bezcestný, neschůdný, pustý; púšt bezcěstná bezčíslný (trojslab.) adj. nesčíslný, nesčetný bezčíslý adj. jsoucí bez čísla, nevyčíslitelný, nevyložitelný bezd v. pezd bezděč, bezděčnost, -i f., bezděčie, bezděčenstvie, bezděčstvie, -ie n. nedobrovolnost, nucení: pod bezděčí, pod bezděčím. pod bezděčenstvím nedobrovolně, pod nátlakem bezděčiti, -ču, -číš (koho) ned. nutit, činit nátlak na koho bezděčný adj. nedobrovolný, vynucený, konaný proti vůli; nežádoucí bezdědičstvie, -ie n. bezdětnost bezděky, bez dieky adv. proti vůli, nedobrovolně, z donucení bezden, bezedna (anal. též bezdena) m. propast, bezedná hlubina bezdětek, -tka m. bezdětkyni, -ě f. člověk (muž, žena) bezdětný, neplodný bezdětinstvie, -ie, bezdětinstvo, bezdětstvie, bezdětkynstvie, -ie n. bezdětnost, neplodnost (ženy) bezduchý, bezdušný adj. nemající (dobrého) ducha, zlý, nedobrý; nesvědomitý bezdušec, -šcě m. člověk bez (dobrého) ducha, zlý, nedobrý bezdušnost, -i f. hrubost, krutost bezdušstvo n. špatnost, hanebnost, nepravost bezední, bezednivý, bezedný adj. bezedný, velmi hluboký bezednie, -ie n. bezedná propast bezhrdlé, -ě n. násilné usmrcění, zabití bezmála, bezmála, bezmále adv. bezmála, málem. skoro, téměř, divže ne bezmátčalý adj. kdo ztratil matku: včely bezmátčalé bezmierný adj. bezměrný, nezměrný, nesmírný bezmilostie, -ie n. nemilost, nepřízeň bezmozhý, bezmozký adj. jsoucí bez mozku, bez rozumu; hloupý beznuzně adv. bez nutné potřeby, nikoli nezbytně bezpeč adv. bez péče, bez starosti; býti bezpeč být bezpečný, bez nebezpečí, bezstarostný bezpečenstvie, -ie, bezpečenstvo, bezpečstvie, -ie, bezpečstvo n. bezstarostnost; bezpečnost, ochrana bezpečiti, -ču, -číš ned. činit bezpečným. zabezpečovat; ubezpečovat, ujišěovat bezpeněžie -ie n. nedostatek peněz; nemajetnost bezpokojie, -ie n. nepokoj, neklid, boj bezprávcě, -ě, bezprávník m. kdo porušuje právo, kdo páchá bezpráví bezpřěmnost, bezpřiemnost, -i f. náramnost, přílišnost, nezměrnost bezpřěmný, bezpřiemný, bezpřiemý adj. náramný, přílišný; nesnesitelný, protivný, vzpurný bezpřietržný adj. nepřetržitý, souvislý, trvalý bezsmyslný (trojslab.) adj. nerozumný, bláznivý bezumnost, -i f. nerozumnost, hloupost, bláznovství bezumý adj. nerozumný, hloupý; bláznovský, šílený bezvěřie, -ie n. nevíra (v boha), bezbožnost bezvodie, -ie n. nedostatek vody, sucho; místo bez vody bezvolný adj. mimovolný, bezděčný, neúmyslný bezzvláštnost, -i f. bezvýjimečnost; v bezzvláštnosti bez výjimky bezživotie, -ie n. bezživotí, smrt, záhuba; byl na bezživotie dán byl usmrcen
běžěti, -žu, -žíš (příč. činné běžal, běžěli) ned. běžět, utíkat; běžěti po kom za kým; běží o koho, co jde, běží; vést si; uskutečňovat se; rovně běžěti mít rovnou platnost, stejný význam; okolo běžěti s čím zabývat se, obírat se čím; běžěli po nich byli pronásledováni běžnost, -i f. nestálost, vrtkavost, těkavost běžný adj. běžný, obyčejný, obvyklý; vězdejší, pomíjející; povrchní; běžná ženka poběhlice běžstvie, -ie n. vyhnanství, exil biblí, biblé, -ě, biblijě, -ě f. bible bíček, -čka, -čku m. bičík bičový, bičevý adj. k bič; rána bičová bičem bieda f. bída, strast; nářek, bědování; po biedě, pobiedě bohužel, naneštěstí (v. též běda) biednicě, -ě f. ubožačka; nevěstka biednost, -i f. bída, utrpení biech, bieše; bies v. býti; běs bikě, -ě m. bike, bojovník, vrah bíjěti, -ěju, -ieš ned. nás. k bíti opětovně, občas bít biřem, -řma, -řmu m. biřmování biřic, -ě m. úřední sluha, herold, hlasatel, vyhlašovač; pochop, dráb bís v. běs biser m. perla biskupí, biskupový adj. biskupský biskupiti, -p u, -píš ned. být biskupem. zastávat úřad biskupa; biskupiti sě (ke komu) patřit k někomu jako jeho biskup biskupstvie, -ie, biskupstvo n. biskupství, biskupský úřad; diecéze; (Mlada) doby biskupstva na Prazé dosáhla zřízení pražského biskupství bít m. (obyč. v pl. bíty) podíl, částka bitel -ě m. kdo bije, bijce bíti, b ú, bieš (imper. bí) ned. bít, tlouci; dobytky bíti porážet (na jatkách); bíti na koho napadat koho bitie -ie n. bití, výprask; boj, bitva bitovati, -uju, uješ ned. rozdělovat (kořist); - bitovati sě oč dělit se (o kořist) bitunk, bituňk m. kořist, dělení kořisti bitva f. souboj (zvl. soudní); bitka, bitva bivcě, -ě m. bike; vrah bláha f. blaženost blahánie, -ie n. blahořečění, blahoslavení blahati, -aju, -áš ned. chválit, blahořečit, velebit blahoslavěnie, blahoslavenstvie, blahoslavie, -ie n. blahořečění, velebení blahoslavnost -i f. blaženost, vrcholné štěstí blachnúti, -nu, -neš dok. štěknout, hafnout blána f. kůže, kožešina; pl. blány kožešinový oděv, krzno (v. t.) kožich blánicě, -ě f. kůže, kožešina blátce, -ě n. demin. z bláto blatina f. bahnitá krajina, blata, bažina, močál blatný adj. vzniklý z bláta, podobný blátu; blátivý, bahnitý blaze, -ě n. blaho blázn (jednoslab.), blázen, -zna m. blázen; bláhovec, pošetilec bláznicě, -ě f. bláznivá, pošetilá žena blázniti (sě), -žňu, -zníš (sě) ned. bláznit; počínat si nerozumně, bláznivě, pošetile; žertovat, šaškovat bláznomluvěnie, -ie n. bláznivé, pošetilé mluvení bláznost, -i f., bláznstvie, -ie (trojslab.) n. bláznovství, pošetilost bláznovánie, -ie n. pošetilosti, bláznivé kousky, bláznovství bláznový adj. bláznivý, pošetilý blažěnie, -ie n. blaženství, blaho blažiti, -žu, -žíš ned. blahoslavit, velebit; nacházet blaho, požitek (v něčem); -blažiti sě oblažovat se blažnost, -i f. blaženost, stav blaženství
blažný adj. oblažující, blaživý blažovati, blažěvati, -uju, -uješ ned. oblažovat, činit blaženým bleděti, -ěju, -ieš ned. blednout bleknúti, -nu, -neš (aor. blek, bleče) dok. zabečět, bleknout, zablekotat blekot m. bečění, blekotání; žvanění; člověk, který blekotá, tlachal, žvanil blekotník m. kdo blekotá, tlachal, žvanil blekotnost, -i f. tlachavost, žvanivost blekotný adj. tlachaný, žvanivý blektánie, -ie n. tlachání, žvanění blektati, -kcu, -kceš ned. blekotat; štěkat; tlachat, žvanit blén m. blín. jedovatá bylina blentovati, blencovati, blenzovati, -uju, -uješ ned. tlachat, žvanit; breptat blesk, blska, -u (jednoslab.), bleska, -u m. lesk, světlo; blesk blesket v. bleskot blesknost, -i f. zář, lesk, třpyt blesknúti, -nu, -neš dok. bouchnout, plesknout; nohami bleště pražtil nohama (o zem) blesknúti sě, -nu, -neš sě ned. i dok. lesknout, třpytit se; zalesknout, zatřpytit se bleskot, -a, -u, bleskět, bleskt, -keta, -kta m. lesk, třpyt; nádhera; blesk (v. též blsket) blésti, *bladu, bledeš ned. tlachat, žvanit, bleptat blcha (jednoslab.) (gen. pl. blech) f. blecha blída f. válečný stroj k metání kamenů proti obléhaným místům blikati, -aju, -áš ned. mrkat, mžourat; mít vadný zrak, špatně vidět; oči blíkáta neb tekú jsou nemocné blikavý adj. mající vadný zrak, poloslepý bliz, obliz, oblizu, obtíž adv. a předl. s gen. blízko, poblíž, nedaleko: bliz sebe stáchu; bliz k roku téměř, asi, přibližně rok blížě, -ě f. blízkost blíženstvie, -ie n. blíženectví, poměr bližních blíží jm. kompar. adj. blízký: bližší blížně, -ěte n., blížnec, -ženeš m. blížnenec, blížněnec, -ncě m. dvojče, blíženec bližní, bližní, bližný adj. blízký; zpodst. m. příbuzný, bližní; bližné přirozenie blízcí příbuzní; najbližní nejbližší bližnost, -i f. blízkost, blízká souvislost; příbuzenství blsket (jednoslab.), bleskta m. lesk, třpyt, bleskot (v. též bleskot) blščavý (dvojslab.) adj. blýskavý, třpytivý blščenie (dvojslab.), -ie n. lesk, nádhera blščeti sě (dvojslab.), -ču, -číš sě ned. blyštět se, lesknout se, třpytit se, zářit blščivý (dvojslab.) adj. blyštivý, zářivý blučěti, -ču, -číš ned. žvanit, planě mluvit, odmlouvat blud m. omyl, klam, poblouznění; blud; chyba; neřest, smilstvo blúditi, -z u, -díš ned. bloudit; mýlit se; být v nejistotě, na rozpacích; žít v bludu; Váš smysl v tom blúdí nerozumíte tomu, nevyznáte se v tom bludný adj. bludný, zavádějící, obluzújící, svádějící k zabloudění, jsoucí v bludu; zpodst. m. bludař; bloudící, zbloudilý; hvězdy bludné planety, oběžnice; z bludnéj vnady podle bludného, pohanského obyčeje; bludné dielo pohanství; bludná loza modla bludovati, -uju, -uješ ned. obviňovat z bludu, prohlašovat za bludaře blúzěnie, -ie n. bloudění, poblouzení bľváti, (dvojslab.), bľuju, -ješ ned. blít, vrhnout, zvracet; bľvánie, -ie n. blití, zvracení blýskavičný adj. blýskavý blýskět, blýskot m. blýskota, blýskotina f. záře, lesk, třpyt; blýskání, blesk bo spoj. neboť chtieše lindřicha jiěti, bo jeho svú hanbú vinieše bobonek, pobonek, -nku, -nka m. zaříkávání, čáry, pověrečný léčitelský úkon; pověra bobtati, bobcu, -ceš ned. bublat, žbluňkat; povídat, planě mluvit bočiti sě, -ču, -číš sě ned. sklánět se bokem; s hynšta sě dolov boče skláněje u z koně dolů; bočit se, odvracet se od koho; stavět se proti komu, vzpírat se bod m. bodnutí, píchnutí: bod khelný bodnuti khlou bodaj, bodej v. bohdaj