DAŇOVÝ SYSTÉM A DAŇOVÁ SOUSTAVA ČR Daňový systém měl stanoveny následující principy: spravedlivost zdanění stejné podmínky pro různé typy subjektů všeobecnost zdanění zdanění podléhají všechny typy vlastnictví účinnost zdanění vhodným zdaněním stimulovat žádoucí aktivity harmonizace sbližování naší daňové soustavy se systémem Evropské unie. Míra daňového zatížení Daňová kvóta Daňové zatížení poplatníků se vyjadřuje pojmem daňová kvóta. Daňová kvóta představuje mezinárodní srovnávací ukazatel pro podíl vybraných daní v daném státě na hrubém domácím produktu. Běžně se můžeme setkat se dvojím vyjádřením daňové kvóty. Zjednodušená daňová kvóta (DK) suma daní vybraných ve státě DK = * 100 HDP Složená daňová kvóta (SDK) suma daní vybraných ve státě pojistné SDK = * 100 HDP Zjednodušená daňová kvóta i složená daňová kvóta se udávají v %. Složená daňová kvóta bývá vždy vyšší. V České republice se daňová kvóta pohybuje okolo 21 % a složená daňová kvóta okolo 38 %. V současné době patříme k zemím s nejnižším zjednodušenou daňovou kvótou, ale s nejvyšší složenou daňovou kvótou. Funkce daní Funkce fiskální je nejdůležitější funkcí a je to schopnost naplnit veřejný rozpočet. Funkce alokační koriguje na některých specifických trzích efektivnost tržních mechanismů. Daně mohou tento stav korigovat a vybírat se proto, aby umísťovaly prostředky tam, kde se jich při tržní alokaci nedostávalo. Funkce nedistribuční přesunuje část důchodů od bohatších jedinců k chudším. Daně zmírňují rozdíly v důchodech jednotlivých subjektů tím, že vybírají více od bohatších, což umožňuje státu prostřednictvím transferů zvyšovat příjmy chudším. Funkce stabilizační umožňuje přispívat ke zmírňování cyklických výkyvů v ekonomice.
Daně a daňová soustava České republiky Pro začátek uvedeme definici daní. Daň je povinná, zákonem stanovená platba do veřejného rozpočtu. Charakteristickou vlastností daní je skutečnost, že splnění daňové povinnosti nezakládá nárok na žádné konkrétní plnění ze strany státu. Protikladem daně v tomto smyslu jsou poplatky. Poplatky představují platby za konkrétní služby poskytované veřejným sektorem. Daňový systém je v každé zemi stanoven příslušnými zákony a jednotlivé země se mohou v daních výrazně lišit. Daňová soustava určitého státu vždy odráží konkrétní ekonomické podmínky a ne náhodou patří daňové zákony ve všech zemích světa mezi zákony nejčastěji novelizované. Obr. Daňová soustava České republiky. DANĚ Přímé daně Nepřímé daně Důchodové daně Majetkové daně Univerzální daň Selektivní daně daň z příjmů FO daň z nemovitostí daň z přidané hodnoty daň spotřební daň z příjmů PO daň silniční daň dědická daň darovací daň z převodu nemovitostí Daňové prvky Daňové povinnosti a způsoby jejich plnění jsou stanoveny daňovými zákony. Zákony vymezují náležitosti daňového vztahu, tedy tzv. daňové prvky: subjekt daně předmět daně (objekt) základ daně sazba daně osvobození od daně splatnost daně daňové sankce.
Subjekt daně Daňovým subjektem se rozumí: poplatník plátce právní nástupce. Poplatníkem rozumíme fyzickou nebo právnickou osobu, jejíž majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani. Plátce je osoba fyzická nebo právnická, která pod vlastní majetkovou odpovědností daň vypočítává, vybírá a odvádí do státního rozpočtu prostřednictvím místně příslušného finančního úřadu. Právní nástupce (fyzická či právnická osoba), která je jako daňový subjekt vymezena zákonem. Předmět (objekt) daně Je vymezen jako určitá hospodářská skutečnost, jež je předmětem zdanění. Podle předmětu daně se zpravidla určuje i název daně. Základ daně Daňový základ je stanovován a určován konkrétními hospodářskými skutečnostmi např. velikostí úplaty při převodu nemovitostí, výší příjmů, velikostí dědictví a udáván v měřitelných jednotkách. je algoritmus, prostřednictvím kterého se z upraveného základu daně stanoví velikost daňové povinnosti. V daňové soustavě se můžeme setkat s těmito typy daňových sazeb. Osvobození od daně Daňové zákony stanovují podmínky, při kterých je možné nárokovat osvobození od daně a to buď částečně nebo plně. Osvobození většinou sleduje sociální rozměr problematiky. Splatnost daně Daňové zákony vymezují splatnost daně. Určují do kdy a v jakých termínech je nutné daň vůči státnímu rozpočtu vypořádat.
Daňové sankce Daňové zákony vymezují finanční sankce za pozdní vypořádání daní, jejich nesprávnou výši, či případné daňové úniky. PŘÍMÉ DANĚ Přímé daně u nás představují daň z příjmů fyzických a právnických osob. Obě daně jsou upraveny zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon upravující daně z příjmů má tři základní části: daň z příjmů fyzických osob, daň z příjmů právnických osob a společná ustanovení. Daň z příjmů fyzických osob Charakteristika DzP FO Příjmy jednotlivých osob podléhají jediné universální dani z příjmů fyzických osob, kromě příjmů z dědění a darování. Jedná se o nejsložitější daň. Subjekt daně Subjekty DPFO se rozdělují na: daňové rezidenty daňové nerezidenty. Rozdělení souvisí s bydlištěm nebo s aktivitami na našem území. Daňový rezident je osoba, která má v ČR bydliště nebo osoba, která se na našem území obvykle zdržuje (alespoň 183 dnů v kalendářním roce). Daňový nerezidenty je osoba, která nemá v ČR bydliště, osoba, která se na území ČR zdržuje méně než 183 dní v kalendářním roce nebo osoba, která nemá v ČR bydliště, zdržuje se na území ČR alespoň 183 dnů v kalendářním roce, důvodem pobytu u nás je léčení nebo studium. Podle způsobu výběru daně rozlišujeme daňové subjekty na: poplatníky plátce. U určení předmětu daně je nutné vymezit příjmy, které nejsou předmětem dané a příjmy osvobozené.
Příjmy, které nejsou předmětem daně příjmy z nabytí majetku v rámci restituce a rehabilitace příjmy získané děděním a darováním přijaté úvěry a půjčky. Příjmy osvobozené většina příjmů sociálního charakteru přijaté náhrady škod a pojistná plnění (osvobození se nevztahuje na náhrady škod na obchodním majetku) příjmy z prodeje majetku (netýká se opět obchodního majetku) u vyjmenovaného majetku je osvobození vázáno na dobu, která uplyne od jeho nabytí některé výhry, osvobození je vztaženo na výši výhry (do limitu), nebo vztaženo na povolení loterie ministerstvem financí. Obr. vyjádřený schematicky. VEŠKERÉ PŘÍJMY - příjmy, které nejsou předmětem daně - osvobozené příjmy = příjmy ZDANĚNÉ Základním dělením příjmů fyzických osob je jejich rozdělení do 5 skupin. Tyto skupiny jsou v zákoně o daních z příjmů uvedeny v samostatných paragrafech a vžilo se je označovat příslušným paragrafem. Takto rozdělené příjmy slouží při celkovém zdanění k stanovení dílčích základů daně (dílčích základů z jednoho druhu příjmů). Jedná se o těchto 5 skupin příjmů: 6 Příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky Jedná se o příjmy ze zaměstnání a příjmy, které mají podobný charakter. Zaměstnání je charakteristické tím, že pracovník má svého vedoucího, který mu přiděluje práci, zaměstnavatel zajišťuje pracovníkovi podmínky pro výkon práce a za práci jej odměňuje. Funkční požitky jsou odměny osob jmenovaných nebo zvolených do funkcí. 7 Příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti Samostatná výdělečná činnost je opakem zaměstnání. Osoba sama rozhoduje, sama si obstarává podmínky pro svojí výdělečnou činnost a její disponibilní příjmy záleží na podnikající osobě.
8 Příjmy z kapitálového majetku Jedná se o příjmy z držby majetku a jsou to zejména tyto příjmy: úroky z vkladů, poskytnutých úvěrů a půjček podíly na zisku z majetkového podílu ve společnostech dávky penzijního připojištění se státním příspěvkem plnění ze soukromého životního pojištění. 9 Příjmy z pronájmu Rozumíme příjmy z pronájmu nemovitostí v osobním vlastnictví a příjmy z dlouhodobého nebo opakovaného pronájmu movitých věcí, které nejsou obchodním majetkem. 10 Ostatní příjmy Jsou příjmy, které nelze zařadit do předchozích skupin. Jsou to příjmy příležitostné, nahodilé a příjmy osvobozené, při nesplnění podmínek osvobození. Jedná se o tyto příjmy: z příležitostných činností z prodeje neobchodního majetku ceny z veřejných soutěží a výhry v loteriích ze zděděných práv z duševního vlastnictví a ze zděděných práv autorských. Schéma celkového zdanění příjmů FO vychází z rozdělení příjmů do 5 skupin a v každé skupině určujeme dílčí základ daně DZD. Vychází se z předpokladu, že jsou zdaněny disponibilní příjmy, proto se předepsaných způsobem mohou příjmy snižovat o výdaje, které sloužily pro dosažení příslušných příjmů. V každé skupině příjmů jsou jinak stanovená pravidla pro možné uplatnění výdajů. z příjmů fyzických osob je 15 %. Vyúčtování a odvádění daně kalendářní rok hospodářský rok (pouze pro příjmy z podnikání ) jiné období (při zahájení nebo ukončení podnikání, změně mezi kalendářním a hospodářským rokem ) účetní období.
Daňové přiznání Základní termín je k poslednímu dni 3. měsíce po skončení zdaňovacího období. Prodloužený termín je k poslednímu dni 6. měsíce po skončení zdaňovacího období. Podmínkou je, že přiznání zpracovává daňový poradce nebo je povinné ověření závěrky auditorem. účetní Prodloužený termín je možný jen na žádost poplatníka. Správce daně může termín pro podání daňového přiznání prodloužit až o 3 měsíce. Pokud součástí přiznání jsou i příjmy zdaněné v zahraničí, může správce daně posunout termín až na 10 měsíců (celkem) po skončení zdaňovacího období. Daň z příjmů právnických osob Charakteristika DzP PO Příjmy společností podléhají univerzální dani, která byla u nás nazvána daň z příjmů právnických osob DzP PO. O zdanění společností se v daňové teorii diskutuje, jsou předkládány návrhy na zrušení této daně. Subjekt daně Subjektem daně jsou všechny právnické osoby (negativní vymezení je, že to jsou všechny osoby mimo fyzických osob). Od daně je osvobozena Česká národní banka. Právnické osoby jsou umělé útvary, vzniklé spojením fyzických nebo právnických osob. Pro účely daně z příjmů dělíme právnické osoby na: podnikatelské subjekty neziskové organizace (zákon je označuje jako poplatníky, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání ). Rozdělení PO podle sídla společnosti rezidenti jsou společnosti se sídlem na území ČR, mají neomezenou daňovou povinnost, českým daňovým zákonům podléhají veškeré jejich příjmy nerezidenti mají sídlo v zahraničí, našemu zdanění podléhají příjmy ze zdrojů na našem území. Předmětem daně jsou příjmy (výnosy) z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem. Rozlišujeme výnosy (příjmy) které:
nejsou předmětem daně (jsou vyjmuty ze zdanění) osvobozené od daně (bývají osvobozeny za stanovených podmínek) nezahrnované do základu daně (zdaněné samostatně) jsou zdaněné. Příjmy, které nejsou předmětem daně výnosy získané vydáním akcií, restitucemi, děděním, darováním výnosy získané na základě rehabilitace výnosy Správy úložišť radioaktivního odpadu. Příjmy osvobozené od daně výnosy z regulovaného nájemného u bytových družstev výnosy z ekologických zdrojů energie úrokové výnosy spořitelních a úvěrových družstev. Základní sazba daně je ve výši 19 %. Sazba 5 % se použije u investičního a penzijního fondu, podílového fondu a pro použití samostatného základu daně. V rámci slevy na dani se používá poloviční sazba ze základní (10 %), když poplatník zaměstnává osoby se změněnou pracovní schopností, těchto osob je nejméně 20 a tvoří více než 50 % všech zaměstnanců. Tato výhoda se nazývá relativní sleva na dani. Vyúčtování a odvádění daně kalendářní rok hospodářský rok jiné období účetní období. Daňové přiznání Základní termín je k poslednímu dni 3. měsíce po skončení zdaňovacího období. Prodloužený termín je k poslednímu dni 6. měsíce po skončení zdaňovacího období. Podmínkou je, že přiznání zpracovává daňový poradce nebo je povinné ověření účetní závěrky auditorem.
Prodloužený termín je možný jen na žádost poplatníka. Správce daně může termín pro podání daňového přiznání prodloužit až o 3 měsíce. Pokud součástí přiznání jsou i příjmy zdaněné v zahraničí, může správce daně posunout termín až na 10 měsíců (celkem) po skončení zdaňovacího období. NEPŘÍMÉ DANĚ Nepřímé daně se od přímých liší tím, že je platíme při každém nákupu zboží a služeb, kterými jsou tyto daně zatížené. Častokrát si jako kupující ani neuvědomujeme, kolik takto státu odvedeme peněz. Neplatíme je ale přímo státním institucím, ale celou cenu (včetně daně) uhradíme prodávajícímu, který má pak povinnost tuto daň státu odvést. Odtud tedy název nepřímé daně. U přímých daní každý poplatník podává přímo na finančním úřadě daňové přiznání a daň přímo uhradí. Daň z přidané hodnoty Charakteristika DPH DPH je charakterizována jako daň: všeobecná jedním systémem zdaníme dodání zboží, nemovitosti a poskytnutí služeb se zachycením dovozu i vývozu vícestupňová znamená zdanění každého stupně při výrobě a dodání výrobků, zboží a služeb nepřímá plátci DPH nejsou subjekty, na které daň dopadá ze spotřeby touto daní je zatížena spotřeba zboží a služeb. V názvu daně je obsaženo, že se na každém stupni daní pouze přidaná hodnota. Obecně je přidanou hodnotou vklad firmy do výsledku své činnosti, který odpovídá rozdílu mezi hodnotou výstupu z firmy a hodnotou příslušných nakoupených vstupů. Tento princip zajišťuje konstantní podíl daně ve výstupech firem. Přidaná hodnota je tvořena: náklady na pracovní sílu jedná se o vlastní zaměstnance firmy režijními náklady firmy, vložením výsledků vlastní činnosti do výroby ziskovou přirážkou. Subjekt daně Daňovým subjektem u DPH je plátce. Jedná se o osobu povinnou k dani. Podle registrace u finančních úřadů rozlišujeme podnikatelské subjekty na:
neplátce DPH plátce DPH. Registrace Ze zákona se registrují subjekty, které jsou: FO nebo PO, jejichž obrat za posledních 12 kalendářních měsíců přesáhl výši 1 000 000 Kč. Předmětem tuzemské DPH jsou ta plnění, u kterých je místem plnění tuzemsko a uskutečňuje je osoba povinná k dani a zabývající se ekonomickými činnostmi. Podle nového zákona jsou předmětem plnění následující plnění: dodání zboží nebo převod nemovitosti s místem plnění v tuzemsku poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku pořízení zboží z jiného členského státu EU za úplatu pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu EU soukromou osobou (občanem) dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku (z nečlenských států EU). Uplatňování DPH v tuzemsku Poplatníkem daně je kupující, plátcem daně je prodávající. Každá firma registrovaná v České republice k placení daní dostává daňové identifikační číslo (DIČ). U fyzických osob má tvar CZ a rodné číslo podnikatele, u právnických osob má tvar CZ a IČO právnické osoby. Uskutečnění zdanitelného plnění a vznik daňové povinnosti je dnem dodání zboží či poskytnutí služby. Plátce je povinen přiznat daň ke dni zdanitelného plnění nebo ke dni platby, podle toho, který den nastane dříve. Nárok na odpočet daně zaplacené na vstupu Nárok na odpočet daně na vstupu mají osoby povinné k dani a odpočet daně na vstupu snižuje jejich daňovou povinnost v rámci vyúčtování daně. Zákon stanoví podmínky pro nárok na uplatnění odpočtu. Plátce má nárok na uplatnění odpočtu u přijatých zdanitelných plnění, která použije k uskutečnění: zdanitelných plnění, u kterých vzniká povinnost přiznat daň na výstupu plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet plnění v rámci své ekonomické činnosti s místem plnění mimo tuzemsko, pokud
u těchto přijatých zdanitelných plnění by plátce měl nárok na odpočet daně, pokud by zdanitelná plnění uskutečnil s místem plnění v tuzemsku plnění týkajících se některých finančních a pojišťovacích činností uvedených v zákoně uskutečněných pro zahraniční osobu, která neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku, nebo pokud jsou tato plnění přímo spojena s vývozem zboží. Uplatněním odpočtu se rozumí uvedení odpočtu v daňovém přiznání. Nárok na odpočet daně prokazuje plátce daňovým dokladem. Základ daně Základem daně je peněžní částka snížená o daň, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby. V České republice se používají dvě sazby: základní: 20 % snížená: 10 %. V zákoně o DPH je určeno, kdy se použije sazba základní a kdy snížená. U zboží a služeb se používá základní sazba, v přílohách zákona o DPH jsou uvedeny výjimky. Vyúčtování a odvádění daně Vždy po stanovené době, kterou nazýváme zdaňovacím obdobím, je plátce povinen vyúčtovat DPH správci daně. Jsou dvě možnosti zdaňovacích období: měsíční čtvrtletní. Měsíční období, je povinné pro plátce, jehož obrat v předchozím kalendářním roce překročil 10 milionů korun. Při obratu v předchozím roce do 2 milionů použije plátce čtvrtletní zdaňovací období. Pokud se obrat plátce nachází mezi těmito limity, může si plátce vybrat délku zdaňovacího období.
Spotřební daně Charakteristika spotřebních daní Daně ze spotřeby byly hojně využívány už od středověku a i dnes jsou významné pro celkový daňový výnos. Spotřební daně jsou selektivní, což znamená, že těmto daním podléhá jen úzký okruh vybraných výrobků. Zdaněné výrobky jsou vybrány z hlediska: zdravotního, to jsou výrobky, jejichž konzumace nebo používání poškozuje zdraví a použití není nezbytné pro člověka (nápoje obsahující líh a tabákové výrobky) ekologického, spotřeba výrobků škodí životnímu prostředí (uhlovodíková paliva) fiskálního, výdaje na tyto výrobky jsou značné (zajišťují dobrý daňový výnos). Předmětem spotřebních daní jsou na daňovém území České republiky vyrobené nebo dovezené vybrané výrobky. Předmětem daně jsou též vybrané výrobky na území Evropského společenství vyrobené nebo sem dovezené. Vybrané výrobky jsou členěny do pěti skupin a podle těchto skupin jsou nazvány jednotlivé spotřební daně: daň z minerálních olejů daň z lihu daň z piva daň z vína a meziproduktů daň z tabákových výrobků. Daň z minerálních olejů Plátce daně Plátcem této daně jsou fyzické nebo právnické osoby, které nakoupí minerální oleje do státních hmotných rezerv. Plátci jsou také osoby, kterým vznikne povinnost daň přiznat a zaplatit při použití minerálních olejů, které nebyly zdaněny, pro pohon motorů, výrobu tepla, minerálních směsí olejů. motorové a technické benziny a letecké pohonné hmoty těžké topné oleje odpadní oleje zkapalněné ropné plyny určené k prodeji pro další účely směsi benzinu s další látkou.
Základ daně Základem této daně je množství minerálních olejů vyjádřené v 1 000 litrech při teplotě 15 C. U zkapalněných a stlačených plynů je základ udáván v tunách čisté hmotnosti. Sazby daně jsou podrobně pro jednotlivé předměty daně uvedeny v zákoně. Daň z lihu Záměrem zákona je zdanit konzumaci lihu ve všech formách, zdanit všechny nápoje obsahující etylalkohol. U lihu je velké nebezpečí daňových úniků, protože líh se používá i pro jiné účely, než je výroba nápojů. Technickým řešením je znehodnocení lihu denaturace. Nezdaněný je též líh použitý pro výrobu potravin, potravinových doplňků a pro výrobu léčiv. Pro použití lihu při výrobě potravin je stanoven limitní obsah lihu v potravině, do limitu není líh zdaněn. Plátce daně Plátcem daně jsou právnické osoby, které nakoupí nebo dovezou líh osvobozený od daně do státních hmotných rezerv. Dále fyzické a právnické osoby, které nakoupí nebo dovezou výrobky obsahující osvobozeny líh, skladují nebo uvádějí do volného oběhu líh, který je předmětem daně, a které překročí při výrobě nebo oběhu lihu stanovené normy ztrát. líh (etanol) včetně neodděleného lihu vzniklého kvašením a obsaženém ve výrobcích, pokud obsah lihu je vyšší než 1,2 % objemových etanolu nebo u některých výrobků více než 22 % objemových etanolu dani nepodléhá líh, který již byl jednou zdaněn. Základ daně Základem je množství lihu vyjádřené v hektolitrech etanolu při teplotě 20 C zaokrouhlené na dvě desetinná místa. základní: 26 500 Kč na 1 hektolitr etanolu snížená: 13 300 Kč na 1 hektolitr etanolu platí pouze pro líh obsažený v destilátech z pěstitelského pálení.
Daň z piva Pivo je v zákoně definováno jako alkoholický výrobek vzniklý zkvašením mladiny. Zdanění podléhá pivo s obsahem alkoholu překračujícím 0,5 % objemového. je stanovena na koncentraci piva a velikost pivovaru. Pro malé nezávislé pivovary se používá snížená sazba, odstupňovaná v závislosti na ročním výstavu piva (množství vyrobeného piva v kalendářním roce). Plátce daně Plátcem daně je malý nezávislý pivovar (roční výroba piva není větší než 200 000 hl a splňuje podmínky zákona) a velký pivovar (roční výroba nad 200 000 hl). Plátcem daně z piva podle zákona není fyzická osoba, která spolu s osobami tvořícími s ní domácnost, vyrobí doma pro svoji spotřebu maximálně 200 l piva za rok, s podmínkou, že nedojde k jeho prodeji. výrobek obsahující více než 0,5 % objemových alkoholu směsi výrobku s nealkoholickými nápoji obsahující opět více než 0,5 % objemových alkoholu. Základ daně Základem daně je množství piva vyjádřené v hektolitrech. Daň z vína a meziproduktů Plátce daně Plátcem daně z vína a meziproduktů jsou fyzické nebo právnické osoby, které vyrábí víno a meziprodukty. Malý výrobce vína je osoba, která vyrábí výhradně tiché víno a průměrná roční výroba nepřevýší 1 000 hl. Plátcem daně z vína nejsou fyzické osoby, které vyrábí výhradně tiché víno a celkové množství vyrobeného vína za kalendářní rok nepřesáhne 2 000 litrů. vína s obsahem alkoholu v rozmezí od 1,2 % do 22 % objemových alkoholu šumivá vína tichá vína meziprodukty.
Základ daně Je uváděn v jako množství vína a meziproduktů vyjádřené v hektolitrech. Sazby daně jsou uvedené v zákoně s rozdělení na tichá a šumivá vína a meziprodukty. Daň z tabákových výrobků Plátce daně Plátcem daně z tabákových výrobků jsou výrobci, dovozci a jejich prodejci. cigarety doutníky cigarillos tabák. Základ daně Základ daně má dvě části. Základ daně pro procentní část daně je cena pro konečného spotřebitele. Pro pevnou část daně množství vyjádřené v kusech nebo u tabáku v kilogramech. Odvod a splatnost daně Tabákové výrobky vyrobené na daňovém území České republiky, nebo dovezené, musí být značeny tabákovou nálepkou. Objednávka tabákových nálepek plní funkci daňového přiznání. Daň je zaplacena použitím tabákové nálepky. Povinnost uhradit hodnotu tabákové nálepky vzniká odběrem těchto nálepek a hodnota odpovídá daňové povinnosti tabákového výrobku. Hodnota tabákových nálepek je splatná u cigaret a tabáku do 60 dní a u doutníků a cigarillos do 60 dnů ode dne odebrání od pověřeného celního úřadu. Sazba této daně je stanovena jednak procentně a jednak pevně. A to podle pravidel stanovených zákonem.