ZPRAVODAJ KLUBU AUGUSTA SEDLÁKA roník XXV, 2014,. 2 Ti výroí Klubu Augusta Sedláka Rok 2014 doufejme a zaplapánbh nebude v historii Klubu Augusta Sedláka (dále Klub) pedstavovat zvláštní datum. Jedná se pouze o íslo, které samo o sob nic neíká, a ve vztahu ke Klubu jen vytyuje v plynutí asu bod, od njž zpt ten, komu na takových vcech záleží, napoítá ticet let, kdy skupina pátel a milovník historie, zejména pak šlechtických sídel, po nevšedním organizátorském výkonu Josefa Milera založila Klub na schzi dne 11. ledna 1984 v plzeské Mšanské besed. Vzpomínám na radostné rozechvní rezonující tehdejší mimoádn poetnou sešlostí a s pobavením též na rozpaky a znepokojení tehdejších dohlížitel, co z toho vzejde. Vedle klubové innosti, jako jsou pednášky, badatelské vycházky a zájezdy, výpomoc pi archeologických výzkumech a pée o zájmové lokality, se v obtížných podmínkách zahnívajícího socialismu dailo vydávat Roenku Klubu Augusta Sedláka, první a tehdy jediné periodikum s monotematickým obsahem vnovaným kastelologii, jehož odborný obsah ale i grafická podoba vznikaly prací len Klubu. Bylo by nespravedlivé nezmínit, že pes obtíže doby Klub, který tehdy nesml vzniknout jako samostatný spolek, zizovaly odbory plzeské Škodovky, k jejímž zamstnancm jeho zakladatelé pevážn patili. Nové možnosti, které otevel pevrat roku 1989, vedly k osamostatnní Klubu jako spolku a ke zmn jeho struktury. lenstvo z eských zemí, do té doby sdružené v plzeské organizaci, se rozešlo do federace poboek zastešené Radou Klubu, kteréžto uspoádání umožuje lépe rozvíjet místní aktivity. V souasnosti tedy existuje plzeská poboka (v níž zstali ti lenové Klubu, kteí se do žádné nov vzniklé poboky nepihlásili) a dále poboka pražská, královéhradecká, brnnská, humpolecká a nejmladší zlínská. Nkteré poboky jsou aktivní více, jiné mén; ale tak už to bývá. V publikaní innosti, opustiv Roenku, se pak Klub na ádku let spojil s Archeologickým ústavem SAV ve vydávání sborníku Castellologica bohemica, neustal ale ani v samostatné vydavatelské innosti. Klubovní Informaní list se práv ped dvaceti lety pemnil v asopis Hláska, jehož existenci si nelze pedstavit bez nasazení nakladatele Petra Mikoty a zejména obtavé píle Petra Rožmberského nejen jako redaktora, ale také autora. asopis se snaží využívat širokou obec pispvatel, což pro redaktora nkdy znamená mimoádnou zátž, nicmén ale nezbytnou a ochotn strpnou da za snahu angažovat jako autory také mén zkušené i zaínající badatele a umožnit jim odborný rst. Po dvacet let tak Hláska pod ízením Petra Rožmberského propojuje i kultivuje nejširší badatelské zázemí a tvoí korpus kastelologických informací, které pro adu hlavn mén známých lokalit nejsou jinde podchyceny. Na bázi Klubu vznikla také edice Zapomenuté Hrady, tvrze a místa, která je pedevším osvtovým a popularizaním poinem. Nakladatelství Ing. Petr Mikota již vydalo tyicáté páté íslo, ást z nich se dokala druhého, nkteré dokonce i tetího vydání. Autory brožurek jsou tém stoprocentn lenové Klubu. Letos je tomu také patnáct let, kdy Klub uspoádal první roník konference Djiny staveb, všestrann vnované problematice stavebn historického przkumu (SHP). Poteba vytvoení podobného fóra byla delší as obecn pociována. Jejího naplnní se ujal Klub, pipraven k tomu odkazem svého zvnlého pedsedy Josefa Milera ( 1999), jehož páním ovšem bylo, aby Klub poádal konference s kastelologickým zamením. Jak ukazuje neochabující odborný zájem o konferenci a její sborník Djiny staveb, bylo rozšíení tématického zábru pi uskutenní Milerova zámru ped patnácti lety šastným rozhodnutím. Oboru stavebn historického przkumu konference také prospla jako prostedí, v nmž se zformovalo partnerské Sdružení pro SHP. Když jsme kdysi s Jiím Škabradou ve vlaku cestou z Domažlic od Zdeka Procházky zámr konference nadšen budovali na papíe od svainy (hedvábný, zelený), nepišla nám na mysl celá obtížnost bžného provozu takové akce, natož její udržení po léta. Za zdailých patnáct roník dkují konference a sborníku Djiny staveb zejména pední osobnosti Klubu, Petru Mikotovi. Ješt jednou je teba pát si, aby výroí, která se sešla v letošním roce, nebyla jakýmkoli zlomem, ale abychom na n mohli v klidu zapomenout pi dalším pokra- ování inností Klubu Augusta Sedláka. Jan Anderle 17
Druhá zaniklá tvrz v Košálov u Semil Pemysl Špráchal Severn od Lomnice nad Popelkou leží dnešní ves Košálov (okr. Semily). Do 19. století znl její název Olešnice s rznou variabilitou adjektiv, nejastji však podle hradu Košálu, ke kterému ve stedovku náležela. Zpoátku se jednalo o oddlenou ást lomnického panství s tsnou vazbou na sousední msteko Libštát. V souasné dob se z obecného povdomí tém vytratila skutenost, že krom hradu Košálu pozdji ve vsi existovalo ješt druhé panské sídlo. V podrobné Encyklopedii eských tvrzí 1) o ní sice nenalezneme ani zmínku, zato se o ní zmínil již August Sedláek 2) a po nm i nkteí další autoi. Košálov celkový pohled na ves s rozmístním tvrze a protilehlého hradu (II. vojenské /Františkovo/ mapování, 1836-1852). Podle Sedláka bylo místo po tvrzi znatelné ješt v jeho dob. Tvrzišt okrouhlého pdorysu mlo stát na umle vyvýšeném pahrbku nedaleko kostela a ochranu mu poskytovaly obklopující ho mokady promnné již na louky. Doplující údaje zanedlouho pipojil i školní editel Fr. Mizera, který zpesnil, že ona, tehdy ješt znatelná poloha tvrzišt, se nacházela západn od kostela v míst zvaném Mansko. Jeho úsudky o devné stavb tvrze a ohrazení jsou spíše jen spekulací. Dalšími údaji však popsal konenou fázi pozstatk tvrzišt. To již v té dob bylo z poloviny zniené usedlostí na nm stojícím, s ímž souvisí Sedlákova poznámka o prokopání pahorku tvrzišt pi jeho úpatí vyhloubeným sklepem. Kolem první svtové války byl i zbytek tvrzišt srovnán se zemí za úelem výstavby dlnických domk. 3) Košálov výrazné zakreslení tvrzišt ve III. vojenském mapování, 1877-1880. Jako jeden z mála v novjší dob tvrz pipomenul i Zd. Fišera, který však zniení posledních terénních relikt pipisuje násilné regulaci íky Olešky ve dvacátých letech 20. století. 4) Nehled však na dobu zmny koryta íky, ze studia katastrálních map vyplývá, že se ona íní regulace pvodního tvrzišt ani nedotkla. Namísto toho zavdala vzniku souasnému sportovnímu areálu, dnes již na druhém behu Olešky jihozápadn od tvrzišt. Zatím neovenou hypotézou zstává i tvrzení R. Vojkovského, že by kížová stílna, zazdná roku 1722 do toitého schodišt kostela pi barokní pístavb vže, mohla pocházet ze zanikající tvrze stojící nadohled. 5) Není však vyloueno, že jde spíše pouze o druhotné využití architektonického lánku z pedchozího opevnní téhož kostela. 6) Stedovká historie Košálovska je zpracována velice nedostaten, de facto stále jen na úrovni, jak ji zpracoval Aug. Sedláek na konci pedminulého století. Proto je velice obtížné vyhodnocovat jakékoli hlubší závry nejen k samotnému hradu, natož pak k tvrzi, k níž se písemné prameny nevztahují vbec. Proto zatím ani nelze toto druhé sídlo ve vsi zaadit do historického kontextu. O majitelích tvrze se mžeme domnívat jen na základ nejistých hypotéz. Nejeví se však odvodnným Tomkovo tvrzení, že by držiteli tvrze byli shodn s hradem lomnití Valdštejnové. 7) Prof. Sedláek se oproti tomu domníval, že na tvrzi sídlil nkterý z patron zdejšího kostela, pítomných pi konfirmaci roku 1414. 8) Podobn smýšlel i Jos. J. Fuík, který se dosud nejdetailnji zaobíral historií Lomnicka. 9) Faktem zstává, že tehdejší vesnice byla rozdlena na nkolik díl, kde každý z držitel se svojí ástí disponoval nezávisle na ostatních. To samo o sob asto bývalo nejpádnjší píinou výstavby dalšího sídla, tebaže kvalitativn nižší úrovn. O hypotetickou rekonstrukci tchto podíl se zatím nikdo nepokusil. Byla-li ástenou hranicí íka Oleška, pak na levé stran se nacházel hrad a kostel, a na druhém behu tvrz. Ovšem kostelní ást vsi mla tsnjší vazbu na tvrz a levobežní mlýn. Dlícím prvkem tedy nejspíš nebyl nutn v plné míe vodní tok, ale další momenty, které by mohly být itelnjší až hlubší Kížová stílna na kostele sv. Jakuba v Košálov (foto autor). analýzou gruntovních knih a katastrálního rozložení pozemk. Dlení pak bylo podízeno ješt dalším právním závazkm a vcným bemenm jako jistina vna, podíl na platech a lenní závislosti. Všechny tyto okolnosti zde máme pro pelom 14. století písemn doloženy. Jak ukazuje již zmínné oznaení tvrzišt (Mansko), nabízí se též spojitost na njakou manskou vazbu, v tomto pípad nejspíš k hradu Kumburku. K nmu již na poátku 15. století náležely nkteré platy v Košálské Olešnici a posléze i nkolik z okolních vesnic. 10) Zvlášt autoi Sedláek s Fuíkem rádi užívali spojení Olešnice pod tvrzí Košálem. Zde je nutno upozornit, že se stále jedná o hrad Košál na druhém konci vsi. Jelikož Olešnice byla pomrn astým názvem v místopisu, byly místa s tímto jménem neformáln doplovány rznými pívlastky. U této Olešnice se nejastji užívalo oznaování Olešnice pod Košálem, Košálská nebo pozdji až do 19. 18
Košálov detail centra vsi s dosud znatelným vyhrazením katastru tvrzišt (stabilní katastr 1842). Košálov jižní pohled na místo zaniklé tvrze s nivelaním porovnáním obtékající Olešky (foto autor). století Košálovská (Oleska sub castro Kosczial, in villa Olessnicz sub Cossczal situata). 11) Pokud by tvrz v pramenech byla zmínna, pak nepochybn pod názvem Olešnice, nikoliv pod jménem hradu. Bez archeologického výzkumu nelze osudy zdejší tvrze blíže popsat. Jak je z fotografie souasného stavu patrno, dokonalým srovnáním tvrzišt byla nenávratn zniena i archeologická situace. Výstavbu tvrze mohla iniciovat již na poátku 14. století souvislost se severn položenou vsí Bystrá, která se stávala cílem astých útok v tzv. Rotštejnských válkách. Pestože pozdji tvoila stabilní souást košálovského panství, v popsaném období si ji nárokoval práv Vok II. z Rotštejna. Podle smru starých cest stála tvrz práv na kižovatce u kostela, kam se do Bystré chodilo práv od tvrze. Mnohem oitjší dvod však poskytuje rozdlení vsi mezi nkolik vlastník kolem roku 1400, stejn jako období po opuštní hradu Košálu, kdy bylo nutné zajistit správu této oblasti ovládané ze vzdálenjšího centra (Semily, Kumburk). Ani z pozdjší doby nemáme žádné zprávy o tom, že by ve vsi fungovalo njaké municio, proto je poteba poítat i s možností pouze krátkodobé existence tvrze. Jistý je pouze definitivní zánik tvrzišt srovnáním se zemí na poátku 20. století. Studium jednotlivých historických souvislostí této oblasti mezi Lomnicí a Semily nastoluje více otázek než odpovdí. Jednou z nich bude už natrvalo i olešnická tvrz. Poznámky: 1) Kol. autor: Encyklopedie eských tvrzí I-III, Praha 1998-2005. 2) Sedláek, A.: Hrady, zámky a tvrze Království eského V, Praha 1887, s. 202. 3) Mizera, F.: Starobylá osada v okolí, Hlasy Pojizerské 31/1916,. 6, s. 5. 4) Fišera, Z.: Panská sídla na Semilsku, Krkonoše 2/1994, s. 22. Podle informací nkdejšího majitele tzv. Kováova mlýna nedaleko tvrze, p. Kováe st., s nímž jsem se v roce 2004 bavil, probhla regulace toku Olešky cca 1982, avšak byl svdkem, že se niilo i množství blíže neurených rzn opracovaných kamen, jež konily v bezích, na dn eky i pi zpevování splavu. 5) Špráchal, P.: Košál. Dobrá 2009, s. 18; Poche, E. a kol.: Umlecké památky ech II, Praha 1978, s. 119. 6) Za informace ke stavebn historické teorii stílen dkuji Martinu Pickovi. Srovnej: Sommer, J. echura, M.: Seznam opevnných kostel v echách. Praha-Plze 1996-2007. 7) Tomek, W. W.: Po troskách eské slávy II. Praha 1916, s. 368. 8) viz. citace v pozn. 2; Libri confirmationum VII. Praha 1886, s. 115. 9) Nap. Fuík, J. J.: Košálov, Lomnicko I,. 7, s. 103; další tituly v bibliografii u první citace v pozn. 5. 10) Špráchal, P.: Kumburk. Dobrá 2005, s. 11-12. 11) Libri Confirmationum VI. Praha 1883, s. 239; Libri Erectionum V. Praha 1889, s. 738, též: Profous, A.: Místní jména v echách II. Praha 1949, s. 332-333. Biskupský hrad ve Wbrzenie Luboš Hobl Cihlové hrady v Pobaltí jsou velmi zajímavým elementem evropské hradní architektury. Následující píspvek se bude týkat biskupského hradu, kde v letech 2010 a 2011 probíhal archeologický výzkum, který provádl Institut archeologie univerzity Mikuláše Koperníka v Toruni, konkrétn oddlení architektury. Vedoucím výzkumu je dr hab. Marcin Wiewióra, který je souasn vedoucím i výše zmínného oddlení. Podmtem byla snaha vedení msta o konzervaci a následnou prezentaci této památky. Výzkum by zaazen do projektu Zamki ziemi chełmiskiej (bližší informace o projektu jsou dostupné na internetové adrese http://archeozamki.pl/). Poloha Msto W brzeno je okresním mstem v Kujavskopomoském vojvodství. Leží zhruba 50 km severovýchodn od Torun a obklopují ho ti ledovcová jezera. Na poloostrov nad jedním z nich se nachází podlouhlá, ásten umle navršená vyvýšenina dosahující nadmoské výšky kolem 110 m n. m. Historie V bezprostední blízkosti lokality je známo osídlení již z raného stedovku, konkrétn z 9. století, kdy je zde doloženo hradišt (Reczkowska-Słaviska 1961, 8). To zaniklo nkdy v prbhu 13. století, v rámci reorganizace oblastní zprávy. První písemná zpráva týkající se osady, z níž pozdji vzniklo msto, pochází z roku 1246, kde je ztotožnna s názvem osady Wambrez. Ta již v té dob patila biskupm z Chełmna (Baciski 2004, 21-22). Stavba samotného hradu byla zapoata nkdy po roce 1303. Tehdy se stal biskupem Herman von Prizna, který v písemných pramenech vystupuje jako jeho zakladatel. Dostavn byl až za jeho nástupce Mikuláše Api kolem roku 1321 (Baciski 2004, 23). Hlavním dvodem pro jeho stavbu byla nejspíše správa okolních biskupských majetk. 19
Pdorys hradu (podle B. Wasika). 20 Prakticky od poátku své existence se nacházel ve velmi neklidném prostedí prakticky permanentního konfliktu mezi ádem nmeckých rytí a polským královstvím. První akce, která se pímo týká W brzena, probhla v roce 1330. Tehdy mla být zdejší osada vypálena a poškozen ml být i hrad. Následného roku byla biskupem W brzenu udlena mstská práva, což nejspíše souviselo s jeho obnovou (Baciski 2004, 25-26). Po bitv u Grunwaldu v roce 1410 zapoalo nové tažení, které mlo za cíl dobýt všechny oprné body v oblasti. Hrad ve W brzenie unikl zkáze jen proto, že se biskup poddal polskému králi, jehož posádka následn hrad obsadila (Bieszk 2010, 62). Další významná epizoda probhla za tzv. tináctileté války (1454-1466). Biskup se pipojil k tzv. Pruskému svazu, který byl opozicí ádu a požádal o ochranu ped ním polského krále, ímž válka zapoala. V roce 1464 pitáhla k W brzenu kižácká vojska pod vedením Bernarda Szumborskiego (též Bernard von Zinnenberg jedná se o moravského šlechtice Bernarda z Cimburka a na Šumerku, syna hofmistra královského dvora Mikuláš Divka z Cimburka). Hrad byl bez odporu obsazen a posléze vyplenn a vypálen (Reczkowska-Słaviska 1961, 9-10). V roce 1466 byl tento konflikt ukonen tzv. druhým toruským mírem. Tím byl ád pinucen k podepsání velice tvrdých podmínek, na jejichž základ se stal ád nmeckých rytí v podstat vazalem polského krále a pišel i o znanou ást svého území (Bogdan 2009, 205-206). V tomto území, které pešlo pímo pod svrchovanost polského království, se nacházelo i W brzeno. Další významné události nastaly až v 17. století, bhem nhož vzniklo nkolik popis, které jsou nezbytné pro poznání pvodní podoby hradu. Do tohoto století se také datuje jeho zánik. Ten ml nastat bhem druhé Polskošvédské války, zvané též Potopa, konkrétn v roce 1655. Švédské vojsko obsadilo vyvýšeninu, kde se pvodn nacházelo pruské hradišt. Odtud nastalo devastující ostelování hradu i msta, jehož výsledkem byl zniující požár, po kterém již hrad nebyl obnoven (Bieszk 2010, 62). Podle nkterých badatel však rezidence nebyla v dobrém stavu a ostelování nemlo až tak devastují úinek, a požár jen uspíšil dílo zkázy (Baciski 2004, 34-35). Chátrající objekty se staly zdrojem stavebního materiálu, zejména po požárech msta. V 19. století se plánovalo na míst hradu zídit stavební parcely, k emuž ovšem nakonec nedošlo a ve ticátých letech 20. století zde byl zízen mstský park. Bhem druhé svtové války zde probhl rozsáhlý archeologický výzkum, který vedl místní badatel Waldemar Heim. Výzkum byl iniciován a provádn organizací Hitlerjugend, která si v míst pvodního hradu chtla zídit svoji klubovnu (Reczkowska-Słaviska 1961, 13). V druhé polovin 20. století probhlo nkolik drobnjších sondáží a hlavn dokumentace terénní situace (Reczkowska-Słaviska 1961). Terénní situace ped zapoetím archeologického výzkumu Hrad byl trojdílné dispozice. Tvoilo ho jádro a dv pedhradí. Jádro mlo pravidelný tvercový tvar o stran cca 37 m. Ped zaátkem výzkumu zde byly patrné pouze fragmenty cihlového zdiva na kamenné podezdívce na západní stran a nevysoký cihlový zbytek osmiboké vže na východní stran. Na jižní stran jádra je rozsáhlá prohlube obdélného tvaru. Jádro je od prvního pedhradí oddleno píkopem o šíce cca 20 metr. Samotné pedhradí má pdorys protáhlého obdélníku. Celé je dokonale zplanýrované a protkané parkovými cestikami. Druhé pedhradí je od prvního rovnž oddleno píkopem širokým zhruba 10 metr, kterým v souasnosti vede asfaltová cesta. Toto druhé pedhradí je situováno severn od prvního pedhradí a má nepravidelný pdorys. Tato ást je v souasnosti znan poškozena výstavbou mstského amfiteátru, který zcela remodeloval jeho povrch. Archeologický výzkum V prvním roce, v sezón 2010, se výzkum soustedil na odkrytí a dokumentaci hradního jádra. Vzhledem k výzkumu, který probíhal na poátku 40. let, zde byla absence neporušených stratigrafických situací, jež by bylo možné spojit s obdobími života hradu. Pesto bylo odkryto obvodové zdivo náležící západnímu kídlu (ásten viditelné již ped výzkumem), vetn vchodu z nádvoí. V tomto vstupu se nacházelo i schodišt, klesající zhruba 70 cm pod úrove terénu. V prostoru jižního kídla byly odkryty pozstatky sklep a zdiva pi jeho vnitní stran a na n navazující píky. V západní ásti tohoto kídla byla odkryta oblázkové dlažba vetn patky pilíe, který podpíral klenbu. Obdobná patka se nacházela i v prostoru východní ásti sklepení. Zde ovšem byla dlažba (cihlová) rozebrána. Rozebrány byly i jiné ásti. Napíklad po brán, jež se mla nacházet na východní stran jádra vedle vže, i po vnjším zdivu jižního kídla nebyly nalezeny prakticky žádné pozstatky.
Zbytky osmiboké vže (foto autor). Pomrn bohatý byl nálezový celek movitých artefakt. Obsahoval rozsáhlý soubor stedovkých a novovkých keramických zlomk. Z železných artefakt byly zastoupeny jak emeslné nástroje (nap. nebozez) tak militaria, zastoupená pevážn nkolika šipkami do kuše s apem. Pítomny byly rovnž tvarovky nejrznjšího urení (zejména dekorativní prvky architektury). K dalším spíše výjimeným nálezm se mže poítat nap. zlomek kostné reliéfní destiky, ást odlévací formy na kule do runic nebo soubor mincí (14. 17. století). V další sezón v roce 2011 se výzkum pesunul na první pedhradí. Sondy byly soustedny ve velkých odstupech pevážn po jeho obvodu. Ovšem v žádné z tchto sond nebyly nalezeny tém žádné zdné nebo jiné konstrukce. Vtšinou byly zachyceny jejich negativy asto vyplnné cihlovou drtí promíšenou s hlínou. Jediný zbytek konstrukce v prostoru pedhradí byl odhalen bhem vrt pedologickým vrtákem prakticky uprosted pedhradí. Po následném odkryvu bylo zjištno, že jedná se o ást kameny dláždné pístupové cesty, která vedla smrem do hradního jádra. Na druhém pedhradí probhl przkum pedologickým vrtákem v pravidelných liniích za úelem predikce pozstatk po jeho zástavb i pítomnosti kulturních vrstev. Vzhledem k jejich absenci zde však nebyly položeny žádné sondy. Poslední zkoumanou ástí bhem této sezony byl píkop mezi prvním pedhradím a hradním jádrem. Byl zde proveden ez pes celou jeho šíku v linii, kde se pedpokládal most, který pes nj vedl. Na stran pi hradním jáde byla odhalena eskarpová ze. Na protjší stran píkopu byl pouze negativ po kontreskarpové zdi. Z movitých nález byl pítomen opt soubor stedovké a hlavn novovké keramiky, pocházející pevážn z ásti píkopu pod parkánem. Z železných nález byl shromáždn nevelký soubor tvoený pevážn hebíky a jiným stavebním železem. K zajímavjším artefaktm lze zaadit nkolik olovných kulí do palných zbraní, soubor mincí (15. 17. století), kostná hrací kostika, a ást ržence. Krom nález stedovkého a novovkého stáí bylo v jedné vrstv nesouvisející s hradem nalezeno nkolik keramických fragment kultury pomorské (kultura náležící do doby železné). Jedná se o první známé artefakty náležící této kultue na území W brzena a i blízkého okolí. Podoba hradu Na základ výše zmínných historických popis v konfrontaci s výsledky archeologického výzkumu a analogií mžeme hypoteticky rekonstruovat podobu tohoto sídla, 21 Pohled pes jižní kídlo od východu (foto autor). z nhož se do souasnosti v nadzemních partiích dochovaly pouze skrovné zbytky. Hradní jádro bylo pravidelného tvercového pdorysu a bylo po celém obvodu obíháno parkánovou zdí, která byla na jeho elní stran zdvojena (Baciski 2004, 46). Obytné prostory jádra tvoily ti kídla. Ta zaujímala jižní, západní a severní strany jádra a všechna byla dvouposchoová a jednotraktová. Kídlo absentuje pouze na stran, v jejímž stedu se nacházela osmiboká vž (bergfrit) a pi její severní stran hlavní brána. Jižní kídlo bylo jako jediné podsklepené a klenuté. Ve východní ásti prvního patra se nacházela hradní kaple sv. Marka, jež mla být, podle jednoho z biskup, jednou z nejkrásnjších v celé zemi (Reczkowska- Słaviska 1961, 23-24). Zbylé ásti kídla byly využívány jako rezidenní prostory biskupa. Ostatní kídla byla plochostropá, a jak ukázal archeologický výzkum, jen ásten zahloubená. V prvních patrech se nacházely další obytné místnosti. Hypoteticky ze severního kídla vycházel úzký most, který spojoval obytné prostory s arkýovitým danskerem umístným na protilehlé parkánové zdi (jedná se o typ toalety typický v této oblasti, srovnej Ch 1997). V podkrovních ástech se nacházely skladovací prostory, na jejichž obvodu byly umístny (jak uvádí popisy i analogie) obranné ochozy pro obránce (Baciski 2004, 49). Na pedhradí byla bžná zástavba tvoená nezbytnými hospodásko-provozními budovami. Z budov zde situovaných byl asi nejvýznamnjší dm purkrabího, který se nacházel pi severovýchodní stran pedhradí. Budovy se ve sms podailo lokalizovat pouze na základ negativ po vybrané konstrukci (viz výše). V ele pedhradí se mla nacházet vžová brána a dv další vže (Baciski 2004, 50-51), které se však doposud nepodailo archeologicky potvrdit. V prostoru druhého pedhradí se ml nacházet pouze hradní pivovar, jehož pozstatky jsou patrné ješt na fotografiích z 20. let 20. století. Avšak byly pesn v místech, kde se nachází již zmínný amfiteátr. Závr Hrad ve W brzenie je zajímavou ukázkou rezidence biskup Chełminských. Velmi dobe je patrno ovlivnní ádovou architekturou. Zárove pestavuje píklad jednoho ze sídel, které prakticky úpln zanikly rozebíráním za úelem získat levný stavební materiál v novovku. Tento špatný stav ješt podtrhl archeologický výzkum ze 40. let. Pes tento nepíznivý stav zde probíhá snaha, iniciovaná zástupci msta, o prezentaci této památky a tím zvýšení turistické atraktivity. Avšak v souasné dob jsou všechny práce pozastaveny.