ROLE KONĚ V HISTORII ČLOVĚKA

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Filozofická fkult Ktedr teorie kultury (kulturologie) Lenk BUREŠOVÁ ROLE KONĚ V HISTORII ČLOVĚKA The Role of Horse in the Course of Humn History Vedoucí práce: PhDr. Vldimír CZUMALO, CSc. DIPLOMOVÁ PRÁCE Prh 2007

Vedoucí diplomové práce: PhDr. Vldimír CZUMALO, CSc. Oponent diplomové práce: Dtum obhjoby: Hodnocení: 1

Prohlšuji, že jsem diplomovou práci vyprcovl smosttně s využitím uvedených prmenů litertury. V Prze 23. 8. 2007 Lenk Burešová 2

OBSAH 1. Úvod... 5 1.1. Litertur prmeny... 7 2. Obecná chrkteristik koně... 9 2.1. Divocí předci dnešních koní... 12 3. Všední kždodennost prcovního zvířete... 15 3.1. Zemědělství... 16 3.1.1. Rkousko-uherská monrchie Československá republik... 19 3.1.2. Koně v Československu z totlitních režimů... 22 3.2. Doprv nákldů... 24 3.3. Cestování... 28 3.4. Válečný kůň... 33 3.4.1. Chetité... 35 3.4.2. Germánská jízd... 36 3.4.3. Středověcí rytíři... 38 3.4.4. Jezdectvo v době plných zbrní... 44 3.4.5. Chov rmádních koní v českých zemích... 46 4. Tvor výsdní: kůň jko symbol moci... 51 4.1. Ceremoniál... 52 4.1.1. Prádní kočáry... 56 4.1.2. Brvy koní... 58 4.2. Kůň v lovectví... 59 4.3. Sport... 63 4.3.1. Jezdecký oděv... 64 4.3.2. Dostihy... 66 5. Bytost posvátná... 70 5.1. Bílý černý kůň... 71 5.1.1. Bílý kůň... 71 5.1.1.1. Bílí koně ntických bohů... 72 5.1.1.2. Menší ntičtí bohové, lidé jejich koně... 78 5.1.1.3. Bílý kůň v keltské mytologii... 79 3

5.1.2. Černý kůň... 83 5.1.2.1. Černý kůň jko chtonická bytost... 84 5.1.2.2. Prolínání světů živých mrtvých: koně, skřítci, duchové... 86 5.2. Bájní koně či bytosti koním podobné... 90 5.3. Pohádkoví koně... 94 5.4. Islám... 96 5.4.1. Korán... 98 5.5. Křesťnství... 99 5.5.1. Svtí n koních... 102 5.5.2. Bible... 104 5.5.2.1. Strý zákon... 104 5.5.2.2. Nový zákon... 106 6. Závěr... 109 7. Summry... 111 8. Seznm vyobrzení... 112 9. Použitá litertur... 113 4

1. Úvod Ke zkoumání fenoménu koně z kulturologického hledisk nás vedly důvody jk ryze subjektivní, tk i nvýsost objektivní. Subjektivní důvody se mohou snd zdát podružné být v odborně změřené práci jen okrjového či nulového význmu, ovšem již smotný výběr témtu je v zásdě subjektivním rozhodnutím. Vzth ke zkoumnému je důležitý; těžko si někdo zvolí tém, jež je mu již předem lhostejné či dokonce nelibé. Tkové ryze osobní tém pro nás předstvuje kůň jkožto tvor, jenž nás ircionálně nprosto neodbytně provází po celý život jko předmět nšeho neutuchjícího zájmu, který se nedá nijk rozumně vysvětlit vyložit proto se jen obtížně někomu sděluje; bez ndsázky zjednodušeně tk lze říci, že kdybychom se vrátili v čse do pohnské minulosti, byl by kůň nším totemovým zvířetem. Tím podsttně objektivnějším důvodem - proto smozřejmě důvodem mnohem snáze sdělitelnějším - je pk konsttování, že č hrál kůň po několik tisíc let v lidské historii úlohu velmi pozoruhodnou lze říci zásdní, vytrtil se v posledním půlstoletí z povědomí pměti lidí zčl být vnímán spíše jko kuriozit, jkýsi relikt minulosti, s nímž se již běžně nesetkáváme. Je zjímvé sledovt, co všechno jsme jko lidé z tohoto vzthu zpomněli co pro nás dávno ztrtilo význm, čkoliv ještě pro nše prrodiče byl kůň něčím nprosto běžným smozřejmým. Až donedávn bylo totiž možné se s ním setkt všude; v zemědělství, v rmádě v doprvě; při ceremoniálech, v lovectví při sportu; tké v náboženství, ť již se jednlo o polozpomenuté kulty či význm koně tk, jk ho vnímlo křesťnství. Tuto výše nstíněnou rovinu budeme tké v zásdě zchovávt. N pomyslné pyrmidě tk předvedeme koně ve třech rovinách v jeho všední prcovní úloze, coby sttusový symbol i jko náboženský objekt, čímž obsáhneme všechny spekty zkoumného. Jelikož v centru nšeho zájmu stojí kůň jko součást lidské kultury, 1 bude 1 Chápeme-li kulturu v ntropologickém, tedy i kulturologickém pojetí, slouží nám tento termín k oznčení třídy věcí jevů, jimiž se člověk odlišuje od zvířete. Kultur předstvuje způsob přetváření svět tvoří tk protikld k přírodě, neboť zhrnuje všechny ndbiologické prostředky mechnismy, jejichž prostřednictvím se člověk jko člen společnosti dptuje k vnějšímu prostředí. Tvoří tk komplexní celek, zhrnující podle slvné Tylorovy definice širokou škálu ktegorií je zkoumán hned několik vědními obory. Kůň, jehož jsme si zvolili z předmět výzkumu, je nepochybně součástí přírodního svět. Zároveň je všk procesem domestikce spjt s člověkem velmi úzce dlouhodobě jko tkový má své místo i ve světě lidském tedy kulturním. V. SOUKUP, Přehled ntropologických teorií kultury, s. 14-15. 5

podle toho vypdt i náš přístup k němu. Nepojímáme ho tudíž - s výjimkou velmi krátkého úvodního vhledu do této problemtiky - z biologického hledisk, nýbrž jkožto předmět symbolického uchopení. Z cíl si pk kldeme porozumět roli, kterou kůň sehrál v nšich dějinách jkou stopu to vlstně znechl dnešním lidem lidem, žijícím v jedndvcátém století s vědomím stínu, jenž předstvuje konečnost plnety i dějin. Náš široce koncipovný náhled je všk přece jen něčím omezen, to prizmtem nšeho vlstního domov, především Evropou řecko-židovsko-křesťnskými kořeny, z nichž tto evropská kultur vyrůstá. A tk přestože je kůň původem z černomořských stepí jeho prvními chovteli byli sijští kočovníci pojednání o těchto skutečnostech je lespoň v krátkém vhledu nezbytné, změříme se především n Evropu coby prostřední, v němž jsme se nrodili žijeme jemuž proto nejvíce rozumíme. Opomíjíme proto téměř či zcel koně v Novém světě, km přišli s conquistdory, 2 i zdivočelé koně v Austrálii proto dokonce i jejich původní domovině věnujeme jen reltivně mlou pozornost. Tto práce by měl zvolenou problemtiku zkoumt skrze všechny roviny kulturologické nlýzy kulturní skutečnosti měl by se dotýkt téměř všech částí teoretické kulturologie, to jk v synchronní, tk v dichronní rovině. 3 Budeme tedy využívt pozntků ntropologie, pleontologie, filosofie, sociologie, lingvistiky, historie dějin umění, le v nezbytně nutné míře i vzdálenějších oborů, spdjících do oblsti přírodních věd, zejmén etologie, medicíny frmkologie ovšem smotné hipologie. Hipologie, jk již sám název npovídá, je vědou zbývjící se koňmi, svým prkticko-teoretickým změřením orientovnou zejmén n oblst medicínskoveterinární, zootechnicko-hospodářskou jezdeckou; tj. studující zejmén chov koní, péči o ně jejich následné využití, včetně sportovního. Pro nás to všk bohužel znmená, že její pozntky můžeme využít pouze okrjově, neboť se jedná o oblst zkoumání, jež se jen zřídk kdy kryje s nším záměrem uchopit koně v jeho kulturním význmu. Podsttně více se tedy budeme spoléht n humnitní disciplíny. Jelikož všk obor kulturologie tyto hrnice mezi jednotlivými disciplínmi překrčuje, jeví se k tkovémuto zkoumání jko mimořádně vhodný. Kůň pk v tomto 2 Kůň se n merickém kontinentu sice vyvinul, všk rovněž tm vyhynul; předtím, než se tk stlo, přešel pevninskou šíji n eurosijský kontinent, kde poté jeho vývoj pokrčovl. 3 V. SOUKUP, Přehled ntropologických teorií kultury, s. 131. 6

ohledu skýtá jkožto bytost rozkročená mezi přírodním kulturním světem tkřk nepřeberné možnosti. 1.1. Litertur prmeny Existuje zjisté mnoho prcí, jež se zbývjí koňmi. N nšem trhu se všk ve velké míře jedná o díl zhrničních utorů, mnohdy nepřesně či nedble přeložená změřená již svoji podsttou n prktické záležitosti chovu výcviku. Tto díl, bývjící n první pohled lákvě vyprvená, vytištěná n křídovém ppíře optřená bohtým obrzovým doprovodem, se všk většinou zbývjí zcel prktickými rdmi pokyny zčínjícím mlým jezdcům, ztímco knihy věnující se kulturním dějinám koně člověk téměř chybí. Pokud se přece vyskytnou, trpí obvykle nepříjemnými nešvry, jichž by bylo možno se při větší editorské pečlivosti vyvrovt. Lze se setkt s fktickými chybmi stylistickou neohrbností, stejně jko se šptnými jzykovými převody jmen, což neosprvedlňuje ni skutečnost, že se jedná o knihy bez odborných mbicí, určené především mldším čtenářům. Tvrzení, že černá krásk vystupuje ve stejnojmenném románu spisovtelky Anny Sewellové, jk se lze dočíst v Obrzovém průvodci o koních ponících od Strun Reidové, 4 když dotyčné dílo bylo dávno přeloženo do češtiny pod názvem Černý krsvec (Blck Beuty), což lze zjistit konzultcí v podsttě s jkoukoli knihovnickou dtbází, snd nepotřebuje bližšího komentáře. Některé z titulů se všk stojí z pozornost, přestože se rovněž jedná o výprvné, celobrevné publikce. 5 Z tkovou výjimku povžujeme práce E. H. Edwrdse, předního britského utor dlouhodobě se zbývjícího koňmi, které jsou k dispozici i v českém překldu. Konkrétně jeho Obrzová encyklopedie koní byl optřen i texty českých utorů, to v přípdě nedlouhého - spíše vzpomínkově změřeného -úvodu Rdislvem Kinským, v přípdě doslovu nzvného O chovu koní v nšich zemích pk Jromírem Duškem, žákem Frntišk Bílk, jenž byl vedle smotného Bílk i nším nejvýznmnějším hipologem. Nutno zdůrznit, že hipologem mimořádně 4 S. REIDOVÁ, Obrzový průvodce, Kůň pony, s. 10. 5 To, že je nějká knih o koních nákldně vyprven, je bohužel stále spíše vrovným znkem nežli doporučením. Jkkoli by mohly být informční možnosti tkového titulu znčné již z hledisk možností, jež poskytuje kvlitní dokumentární fotogrfie, jedná se spíše o podobné typy knih, jež vycházejí i n mnohá jiná témt; obshují pestrý obrzový doprovod, zto informce chudé. 7

fundovným, to nejenom ve svém oboru. Jeho práce se jko jedny z mál zbývjí koňmi i z u nás tolik opomíjeného hledisk kulturního. Je proto třeb vyzdvihnout jmén utorů, kteří k předmětu svého studi přistoupili s odpovědností zloženou n mnohletých výzkumech vědecké práci. Jsou to vedle již zmiňovného Jromír Dušk Frntišk Bílk zejmén Luděk Dobroruk, Michel Durutty, Helen Kholová, Jiří Volf, či Norbert Záliš, kteří přinášejí relevntní informce o koních nejenom z pohledu přírodních věd. Mnoho údjů bylo proto třeb čerpt z děl, jež se koňmi primárně nezbývjí. Jelikož byl všk kůň pro člověk dlouho nepostrdtelný, lze velmi dobře prcovt vlstně s jkoukoli fundovnou historickou literturou zbývjící se válečnými konflikty, cestováním, lovem či mytologií. Změřili jsme se tedy především n díl zobírjící se kždodenním životem v dném období či určitým spektem především mteriálního život. Pro oblst zbývjící se koněm v náboženství jsme pk čerpli jk z encyklopedických heslářů, zznmenávjících co možná nejvíce sebrných informcí o dném témtu (osobě, události), tk zejmén z ntických severských prmenů, což je podmíněno znčným výskytem koně v zdejší mytologii. Zvláštní pozornost jsme pk věnovli zejmén svtým knihám dvou velkých monoteistických náboženství, sice Bibli Koránu. Z důvodů uvedených výše všk Bible dostl podsttně více prostoru. Celou práci pk prokládáme vybrnými úryvky jk z těchto prmenů, tk i několik vybrných textů z krásné litertury, v nichž se kůň vyskytuje; to jk pro jejich vypovídjící hodnotu, tk pro umělecký účin. Ovšem i krás veršů toho mnoho říká o vzthu ke koním jejich vnímání tk ni tento umělecký účin není zcel smoúčelný. Opomíjíme všk proztím klsické dětské pohádky, jimiž se hodláme zbývt v dlších studiích. 8

2. Obecná chrkteristik koně Kůň domácí (Equus cbllus) ptří do řádu lichokopytníků čeledi koňovitých, do níž ptří kromě něj ještě osli, poloosli zebry. Během čsu byl vyšlechtěn celá škál koňských plemen, jež lze rozdělit podle několik kritérií, to zejmén podle fylogenetického původu, stupně prošlechtění, tempermentu užitkového typu. První z kritérií, tedy fylogenetický původ, rozlišuje dnešní plemen podle toho, z kterého divokého předk pocházejí. Tito předci bývjí uváděni čtyři: kůň Převlského neboli kertk (Equus przewlskii), trpn (Equus gmelini), kůň zápdní (Equus robustus) kůň severský (Equus grcilis). 6 7 8 Podle nich jsou plemen řzen do čtyř skupin: skupiny koní stepních, mongolského typu, odvozené od kertk; skupiny koní orientálních, východního typu, odvozené od trpn; skupiny koní okcidentálních, 6 Odborníci se v určování těchto předků stále rozcházejí. Ztímco kůň Převlského, trpn většinou i kůň severský jsou uznáváni téměř všemi utory, kůň zápdní stále zůstává předmětem sporů. J. Dušek hovoří o koni zápdním (E. robustus), přičemž M. Mršálek s A. Vejčíkem tuto linii v podsttě zchovávjí, když uvádějí koně zápdního lesního jeho dvě formy, jež se utvořily vlivem rozdílných přírodních podmínek: E. robustus E. occidentlis. b H. Kholová všk těmto názorům oponuje s odvoláním se n odborníky, když říká, že E. robustus je oznčován z předk chldnokrevných koní nesprávně, neboť nebyl součsníkem moderního člověk. c Tento názor hájí tké E. H. Edwrds, tvrdící shodně s Kholovou, že zápdní kůň jko předek dnešních koní nikdy neexistovl. Tito velcí koně podle něj vymřeli v době ledové nebyli nikdy domestikováni, což mjí dokzovt pleontologické výzkumy. d Nproti tomu J. Volf hovoří, to rovněž s odkzem n kosterní nálezy, o koni zápdním evropském (E. robustus), jehož výskyt n Pyrenejském poloostrově mjí popisovt ještě n počátku nšeho století římští letopisci. e Rozdělení předků uvedené výše v textu je, to včetně ltinského názvosloví, podle J. Dušk. J. DUŠEK et l., Chov koní, s. 8, 77, 79, 84, 117, 126. b M. MARŠÁLEK; A. VEJČÍK, Atls plemen hospodářských zvířt chovných v České republice [online]. Jihočeská univerzit v Českých Budějovicích, Zemědělská fkult, [cit. 2007-07-01] Dostupný z WWW: http://home.zf.jcu.cz/public/deprtments/ksz/studium/skot/tlshz/. c H. KHOLOVÁ; J. HOŠEK, Koně, s. 10. d E. H. EDWARDS, Koně, s. 11. e J. VOLF, Odyse divokých koní, s. 26. 7 Ltinské názvy se u jednotlivých utorů rovněž liší. J. Dušek spolu s M. Mršálkem s A. Vejčíkem přiřzují k trpnovi ltinské E. gmelini, ztímco J. Volf E. H. Edwrds uvádějí trpn jko E. ferus rozlišují u něj dvě formy, trpn lesního (E. ferus sylvestris) trpn stepního (E. ferus ferus). E. H. Edwrds uvádí, že kůň severní je někdy oznčován přízviskem E. silvticus, přičemž všk toto oznčení (či E. sylvestris) přináleží spíše trpnu lesnímu (E. ferus); tedy oznčuje lesního trpn stejně jko J. Volf E. ferus sylvestris. Jk poznmenává E. H. Edwrds, vědci leckdy nzývli shodné zvíře různými jmény. b srov.: J. DUŠEK et l., Chov koní, s. 8. - E. H. EDWARDS, Koně, s. 11. - E. H. EDWARDS, Obrzová encyklopedie koní, s. 15. - J. VOLF, Odyse divokých koní, s. 27-29. b E. H. EDWARDS, Obrzová encyklopedie koní, s. 14. 8 E. H. Edwrds, který odmítá existenci koně zápdního jkožto předk domácích koní, nehovoří ni o koni severském, nýbrž o těžkém koni lesním, což je souhrnné oznčení několik druhů divokého koně žijícího v bžintých evropských lesích před cc jedním milionem let. Údjně se mnohdy křížil s koněm Převlského vytvořil s ním postupem čsu zákld dnešních chldnokrevných koní. E. H. EDWARDS, Obrzová encyklopedie koní, s. 14. 9

zápdního typu, odvozené od koně zápdního skupiny koní severských, nordických, odvozené od koně severského. Stupeň prošlechtění rozděluje plemen n primitivní kulturní. 9 Primitivní plemen jsou plemen původní, chovná v odlehlých oblstech svět, jež se od svých divokých předků příliš neodlišují. Přirozenou selekcí se u nich ustálil mimořádně tvrdá konstituce výjimečná dptibilit n přírodní podmínky. Chrkteristická je pro ně též prodloužená dob vývoje, tj. pozdní dospívání, ovšem při znčné dlouhověkosti. N rozdíl od těchto primitivních plemen byl kulturní plemen dlouhodobě šlechtěn podle konkrétních chovných cílů. Jsou obvykle rnější, podsttně choulostivější náročnější n výživu i ošetřování; zto se vyznčují vysokou výkonností. Mezi těmito dvěm skupinmi existují různé přechodné formy, někdy oznčovné jko plemen zušlechtěná. 10 Ptří sem rozličná plemen stepní, horská či pouštní, jež jsou dobře přizpůsobená přírodním podmínkám dné oblsti podobně jko plemen primitivní. Díky selekčním kritériím někdy též přikřížením některých kulturních plemen všk docházelo ke zlepšování jejich vlstností. Obecně pltí, že čím více v chovu plemene přírodní podmínky ovlivňují kontinuitu celé populce, tím se vytvářejí lepší podmínky pro vznik místních krjových rázů. 11 Podle tempermentu lze koně rozdělit n chldnokrevné teplokrevné. Chldnokrevní koně předstvují typ těžkých koní mohutné tělesné stvby, klidného tempermentu většinou velmi dobrého chrkteru, určených především k náročné potžní práci v zemědělství lesním hospodářství, schopných vyvinout velkou sílu při nízké rychlosti. 12 Nopk teplokrevní koně předstvují typ lehkých koní, to jk jezdeckých, tk lehkých tžných (npř. kočárových). Vyznčují se živějším tempermentem, velkou pohyblivostí, prostornou kcí končetin hrmonickými proporcemi. Ušlechtilejší tělesná stvb vyplývá z původu odvozovného od koní východních. V rámci teplokrevných plemen jsou některá plemen oznčován jko plnokrevná nebo polokrevná. 9 Pojmy primitivní kulturní zde oznčují stupeň prošlechtění plemene, viz dále v textu, nemjí nic společného s termíny užívnými v humnitních vědách. 10 M. MARŠÁLEK; A. VEJČÍK, Atls plemen hospodářských zvířt chovných v České republice [online]. Jihočeská univerzit v Českých Budějovicích, Zemědělská fkult, [cit. 2007-07-01] Dostupný z WWW: http://home.zf.jcu.cz/public/deprtments/ksz/studium/skot/tlshz/. 11 J. DUŠEK et l., Chov koní, s. 79. 12 Tito těžcí koně se někdy oznčují tké jko krokoví koně, neboť jejich typickým pohybem je krok. Nopk lehcí koně bývjí nzýváni klusoví či cvloví, ztímco soumři koňmi nosnými. srov.: J. DUŠEK et l., Chov koní, s. 78. - H. KHOLOVÁ; J. HOŠEK, Koně, s. 19. 10

Plnokrevný kůň (plnokrevník, oznčovný též A 1/1) je kůň šlechtěný k doshování vysoké výkonnosti, u nějž bylo přísnou dlouhodobou selekcí dosženo tkového stupně prošlechtění, že přikřížením jiného plemene nelze jeho poždovné vlstnosti dále zlepšit, 13 nopk se ho čsto užívá ke zlepšování vlstností jiných plemen. K plnokrevným plemenům se řdí nglický plnokrevník, rbský plnokrevník chltekinský kůň, 14 jenž všk jko plnokrevný není uznáván ve všech zemích bez výhrd. Polokrevný kůň (polokrevník, A 1/2) je oznčení užívné obvykle pro křížence plnokrevník s jiným teplokrevným plemenem. V minulosti byli v chovu tkto oznčováni koně v přípdě, že měli podíl genů nglického plnokrevník vyšší než 50 % hovořilo se o nich jko o koních nízko či vysoko v krvi. V zhrničí se všk této terminologie neužívá plemen jsou oznčován přívlstky země, odkud dné plemeno pochází (npř. hnnoverský či oldenburský teplokrevník), to i v přípdě, že dochází ke křížení s plnokrevníkem. V součsné době je pojem polokrevník využíván pouze v dostihovém provozu pro zdůrznění, že se nejedná o plnokrevník; od jeho užívání k těmto účelům se všk upouští. 15 Poslední z ktegorií rozděluje plemen podle účelu do tří užitkových typů, přičemž tento typ může být buď jednostrnně užitkový tžný, km se řdí chldnokrevná plemen, nebo mnohostrnně užitkový, km náleží většin teplokrevných plemen též plemen pony, konečně jednostrnně užitkový dostihový, buď klusový (různá plemen klusáků) nebo cvlový (pouze nglický plnokrevník). Určování užitkových vlstností koně všk může být obtížné, neboť se do jejich 13 M. MARŠÁLEK; A. VEJČÍK, Atls plemen hospodářských zvířt chovných v České republice [online]. Jihočeská univerzit v Českých Budějovicích, Zemědělská fkult, [cit. 2007-07-01] Dostupný z WWW: http://home.zf.jcu.cz/public/deprtments/ksz/studium/skot/tlshz/. 14 Anglický plnokrevník byl dlouhodobě šlechtěn tk, by byl schopen bsolvovt mximální rychlostí poměrně krátké vzdálenosti, ztímco rbský plnokrevník byl šlechtěn k mximální vytrvlosti. Obě plemen drží n svých distnčních optimech výkonnostní primát. U chltekinského koně pk bylo výjimečným způsobem dosženo mximální výkonnosti v extrémních pouštních podmínkách. 15 V překážkových dostizích se lze občs s polokrevníky setkt, neboť zde nerozhoduje tk zásdním způsobem rychlost, nýbrž velkou měrou skokové schopnosti konstituční i psychická odolnost, jež může být u polokrevníků i vyšší. Zejmén n prdubickém závodišti, jehož některé úseky jsou pokryty ornicí, se mohou polokrevníci docel dobře upltnit. Přesto jsou dnes v překážkovém provozu výjimkou spíše českým specifikem, neboť většin světových překážkových drh je trvntých velmi rychlých. Slovní spojení rychlá dráh se v dostihové terminologii běžně užívá oznčuje dráhu, jež svým povrchem umožňuje koním doshovt vysoké rychlosti, to i v přípdě překážkového dostihu. Prdubické závodiště k nim neptří. 11

výkonnosti promítjí kromě genetických dispozic i rozličné exogenní endogenní vlivy. 16 2.1. Divocí předci dnešních koní Prvním, zároveň jediným dosud žijícím divokým předkem, je kůň Převlského neboli kertk 17 (Equus przewlskii). Vyznčuje se kohoutkovou výškou cc 135 cm, těžkou, poměrně velkou, velmi nízko nesenou hlvou n krátkém krku, u hřebců většinou klbonosou, mohutným, hlubokým trupem, krtším hřbetem skloněnou střechovitou zádí podobnou oslí. Zbrvením je nejčstěji plvák s úhořím pruhem zebrováním n spodku končetin. U některých jedinců je ptrný i tzv. oslí kříž, jejž tvoří spolu s úhořím pruhem méně zřetelný široký pruh přes loptky. Světovou plemennou knihu tohoto plemene vede Zoologická zhrd v Prze Troji, která se tké nejvíce zsloužil o jeho záchrnu. Z koně Převlského vznikl většin sijských plemen koní, mezi něž ptří npř. koně mongolští, čínští, kirgizští či jkutští. Druhým uváděným předkem je trpn (Equus gmelini). Přežívl ž do 80. let 19. stol., kdy žil v oblsti Černého Kspického moře zshovl i dále do Asie ž k Arlskému jezeru. Roku 1881 uhynul poslední čistokrevná klisn v zoologické zhrdě v Moskvě druh vyhynul. Trpn byl o něco větší ušlechtilejší než kertk, doshovl 130 135 cm kohoutkové výšky, měl krátká bedr dlouhou, mírně skloněnou záď. Byl šedohnědé ž šedočerné brvy, rovněž s hřbetním úhořím pruhem. Je předkem orientální skupiny domácích koní zkldtelem celého teplokrevného chovu koní. Kůň zápdní (Equus robustus) žil v přímořských krjích zápdní Evropy v údolích Alp, kde utvořil dv krjinné rázy. V přímořských oblstech se vlivem příhodných životních podmínek vytvořil form mohutného silného, všk méně pohyblivého koně, jenž se stl předkem dnešního koně belgického, rýnského, buloňského těžkých plemen nglických. V drsnějším prostředí Alp pk vznikl sušší odolnější typ, který nedoshovl mohutnosti koně přímořského; ten se stl předkem 16 J. DUŠEK, Chov koní et l., s. 78. 17 Kertk, též kertg, je kyrgyzské oznčení pro koně Převlského, které převzli i Evropné. Pojmenování zdomácnělo i v českém úzu lze se s ním setkt ve všech relevntních hipologických dílech. E. H. EDWARDS, Obrzová encyklopedie koní, s. 15. 12

dnešních koní norických. Obě tyto formy byly prpředky dnešní skupiny koní chldnokrevných. Kůň severský (nordický) 18 (Equus grcilis) se stl předkem málo ušlechtilých, mlých zvlitých koní s krátkou chundeltou hřívou, kteří stvbou těl lebky připomínjí typ koně zápdního. Jsou velmi otužilí, odolní, nenároční výkonní. K této skupině koní ptří npř. kůň fjordský islndský plemen pony jko shetlndský, drtmoorský, velšský či connemr. Plemen pony (ponyové, poníci) jsou souhrnně velmi odolní koně tvrdé konstituce mlého vzrůstu, s hlubším trupem krtším nohm, než je obvyklé u velkých koní též se specifickou povhou. Mnohdy všk záleží spíše n místním úzu, který rozhodne, zd dotyčné plemeno řdit mezi pony či nikoli někdy se plemeno oznčuje jko kůň, čkoliv se jedná o ponyho, což je obvyklé zejmén v severských zemích. Npř. islndský kůň, 19 mlé plemeno schopné urzit znčnou rychlostí velké vzdálenosti s dospělým jezdcem v sedle, se oznčuje oběm termíny. 20 Z hledisk zřzení do sportovních disciplin je jko pony uváděn kždý kůň s kohoutkovou výškou do 148 cm bez ohledu n původ. 21 18 Kůň severský je někdy povžován z smosttný druh Equus grcilis, někdy z formu koně zápdního (pkliže je existence koně zápdního vůbec uznáván, viz s. 1). V. VOLF, Odyse divokých koní, s. 26. 19 Koně se n Islnd dostávli od roku 860 spolu s norskými osdníky již roku 930 zkázl lthing, nejstrší prlment svět, jejich dlší dovoz, což vedlo k výjimečné genetické čistotě islndského koně. 20 Pojmenování islndského koně není jednotné. O poníkovi hovoří J. Dušek, o koni H. Kholová, která dodává, že čkoli plemeno odpovídá tělesnému rámci poníků, smi Islnďné jej tkto nikdy nenzývli vždy ho povžovli především z jezdeckého koně. E. H. Edwrds užívá ve svém díle Koně termínu islndský kůň, ztímco v Obrzové encyklopedii koní uvádí ponyho, což všk může být způsobeno překldem. Anglická Wikipedi sice výslovně upozorňuje, že se nejedná o ponyho, nýbrž o koně (Icelndic horse), všk zmiňuje termín pony jko lterntivní, ztímco C. Geddes uvádí plemeno jko poník (Icelndic pony). Toto zmtení pojmů uvádíme spíše jko kuriozitu tké pro ilustrci, s jkými nejsnostmi se lze v této oblsti setkávt. V zájmu sjednocení terminologie budeme dále v textu užívt termínu islndský kůň. srov.: J. DUŠEK et l., Chov koní, s. 127. - E. H. EDWARDS, Koně, s. 134-135. - E. H. EDWARDS, Obrzová encyklopedie koní, s. 184-185, 194-195. C. GEDDES (ed.), The Horse, s. 9, 153, 331. - H. KHOLOVÁ; J. HOŠEK, Koně, s. 42-43. Icelndic horse. Wikipedi [online]. Wikimedi, ktulizce 2007-08-16 [cit. 2007-08-18] Dostupný z WWW: http://en.wikipedi.org/wiki/icelndic_horse. - Pony. Wikipedi [online]. Wikimedi, ktulizce 2007-08-17 [cit. 2007-08-18] Dostupný z WWW: http://en.wikipedi.org/wiki/pony. 21 Horní limitující hrnice výšky poníků se u jednotlivých utorů liší. J. Dušek uvádí, že v jezdeckém sportu jsou koně nižší než 150 cm oznčováni jko pony, ztímco Edwrds udává výšku 152 cm; výše uvedený údj 148 cm je převzt od M. Mršálk A. Vejčík. srov.: J. DUŠEK, Chov koní et l., s. 77. - J. DUŠEK, Chov koní v Československu, s. 22. - E. H. EDWARDS, Obrzová encyklopedie koní, s. 14. - M. MARŠÁLEK; A. VEJČÍK, Atls plemen hospodářských zvířt chovných v České republice [online]. Jihočeská univerzit v Českých Budějovicích, Zemědělská fkult, [cit. 2007-07-01] Dostupný z WWW: http://home.zf.jcu.cz/public/deprtments/ksz/studium/skot/tlshz/. 13

Poníci strobylého původu se vyskytují n celém evropském kontinentě většinou se doposud užívjí k práci n venkově. Nejznámější jsou všk poníci pocházející z Velké Británie, kde lze nlézt širokou škálu plemen, oznčovných podle jejich přirozeného prostředí řídce osídlených blt jko horská či vřesovištní. Poníci obecně byli ovlivněni formováni svým životním prostředím polodivokým způsobem život více než velcí koně, čkoliv i u nich došlo k pozdějšímu zušlechťování. Britská plemen se užívjí n rozdíl od kontinentálních plemen spíše k zápřhu pro dětské soutěže než k práci; známí jsou zejmén drtmoorský, exmoorský shetlndský pony, ztímco npříkld z Německ, proslulého teplokrevníky, pochází jediný pony, dülmenský kůň. 22 22 Opět nejednoznčné oznčení poník jko koně, viz výše. 14

3. Všední kždodennost prcovního zvířete Pivo pij u krbu, klouzej se po ledu, kobylku hubenou meč zrezlý kupuj, koně si ve stáji hleď ven vyžeň ps. 23 Je snd poněkud netypické zčínt oddíl věnující se všednímu životu úryvkem z Eddy, všk vybrné verše se týkjí velmi prktických záležitostí nstiňují vzth ke koni jeho význm v kždodenním životě. Jedná se o Výroky Vysokého (Hávmál) obsžené ve Strší či Písňové Eddě, jež jsou v podsttě sbírkou ponučení zásd předávných jko životní moudrost Ódinem, tj. Vysokým. Jde o propojení šesti původně smosttných básní zlomků v jeden celek, přičemž nejstrší z nich pocházejí z 1. pol. 9. stol. Je zjímvé sledovt přirovnání, v nichž se objevuje kůň. Ač může znít pokyn obsžený ve třetím čtvrtém verši poněkud podivně, nbádá v podsttě jen k tomu, ť si kždý člověk sám vykrmí koně vyleští meč. 24 Kůň se zde vyskytuje ještě několikrát, npř.: Víry nedej vrhu svého brtr, spálenému domu, splšenému koni - k užitku není, když nohu si zlomí - všem těmto rdám všk nestčí jen věřit! Nejistá je lásk žen lehkovážných jk nekutý kůň n kluzkém ledě, jk dvouleté hříbě v hlučné vřvě, jk loď bez kormidl v líté bouři... 25 23 Edd, Vys. 83. 24 H. Kdečková, in.: Edd, s. 448. 25 Edd, Vys. 89-90. 15

Koně provázeli člověk po několik tisíciletí ten se je nučil využívt ku svému prospěchu n poli i k boji. V průběhu dějin nšli široké upltnění koně všech typů velikostí. Užívli se k orbě, k thání povozů, plvidel i bitevních děl, posloužili k svážení dříví z les, k práci v dolech i jko soumři v horách; svou práci odvedli koně pivovrští i váleční zstli i funkci zvířt pokusných. Koně užívní k práci museli splňovt určité poždvky, zejmén n typ chrkter, neboť bylo třeb, by byli zároveň dosttečně mohutní i dosttečně klidní. I velcí váleční koně museli nést svého jezdce pokud možno bezpečně. Poté, co se jich přestlo užívt v boji, zčli být používáni k zápřhu do nejrůznějších vozů, včetně pivovrských, těžcí belgičtí koně byli ž do poloviny 20. století hlvní tžnou silou v zemědělství. 3.1. Zemědělství Je jistým prdoxem, že kůň se v zemědělství rozšířil velmi pozdě v onom rozshu, který zchycují npř. fotogrfie z doby první republiky, teprve v 19. století. Kůň přináležel nejvyšším kruhům dlouho zůstávl příliš cenný, než by se užívl k sprosté práci i později byl k polním prcím užíván převážně dobytek nmísto koní. Přesto je v obecné předstvě spojen právě kůň s orbou prcí n poli, neboť právě tk byl zchycen n obrzových dokumentech z doby reltivně velmi nedávné. V Evropě se tk ž do 18. století, někde i do století devtenáctého, používli k obdělávání půdy především voli, kteří byli vždy oproti koním lciní celkově nenároční. Teprve od této doby byl kůň plně užíván pro potřeby rozvíjejícího se zemědělství. Jelikož stroje zčly úlohu koní přebírt již n konci 19. během 1. poloviny 20. století, byl tk úloh koně v zemědělství sice intenzivní, le krátká. Koně všk stále zůstávjí důležitým prvkem zemědělského život v některých částech východní Evropy, ztímco n Středním východě bylo jejich užití pro tk nízké účely nemyslitelné je tomu tk dodnes. Alterntivou koně mohl být kromě vol ještě osel či mul. V době bronzové 26 byli koně zpřháni při náboženských obřdech k slvnostnímu vyorání první brázdy, poté se uvolnili k dlší orbě se zpřáhli voli. 26 Období od roku 3500 př. n. l. do roku 1100 př. n. l. 16

Osttně teprve od 11. stol. byli díky šlechtění těžkých rytířských koní k dispozici jedinci dosttečně velcí silní, by se dli užít k leckdy i k velmi náročným prcovním úkonům. Nicméně i poté se v zemědělství užívlo koní podsttně slbších než byli cenění váleční oři, což mimo jiné opět ukzuje n primát voják válečník před hospodářem. 27 Osttně mlý vzrůst i výkon hospodářských zvířt, ť již koní nebo volů, byl jevem pltným od strověku dlouho se neměnil, přestože byl chov domácího zvířectv v rném středověku běžnou součástí zemědělského život zbývli se jím drobní rolníci stejně jko velké církevní i pnské velkosttky. Zvířt byl v teplých částech roku chován volně, v zimě pk byl držen n chráněných pstvinách, někdy dokrmován, přípdně ustájen v chlévech či hospodářských budovách, jež byly v té době universální obvykle propojeny s obytnými prostormi. Rozlišování budov n chlévy, ovčíny zejmén koňské stáje nstává ž později. Ačkoliv je středověká společnost společností rurální, tedy zemědělskou, toto zemědělství je ponejvíce chudičké. 28 Půd nesl v období 10.-13. století málo zejmén proto, že byl šptně obděláván, nvíc ještě primitivním nářdím. Orb nebyl dost hluboká, neboť se dlouho n mnoh místech udrželo užívání strověkého rádl přizpůsobeného povrchovým půdám horntým terénům středomořské oblsti, 29 které zemi spíše mělce rozrývlo než obrcelo. Pokrokem byl symetrický pluh s kolečky rdlicí rovněž zdokonlené zpřhání, jež se poprvé objevuje kolem roku 1000 umožňuje lepší využití koňské síly. Výhody koně jeho přínos byly tkové, že roku 1095 ppež Urbn II., vyhlšující v Clermontu boží mír vzhledem k 1. křížové výprvě, svěřuje koně Boží ochrně (equi rntes, equi de quibus hercnt). Původně se i k zápřhu koní užívlo jho (jřmo), ti ho všk snášeli mnohem hůře než dobytek tk se zpřhli řemením (zápřhovou šlí) přes hrudník, všk i tento způsob umožňovl přeprvovt pouze mlé nákldy. Koně totiž přes hrudník škrtil znesndňovl mu tk dýchání, což ho rychle unvovlo. Teprve tuhý chomout tyto 27 J. LE GOFF, Kultur středověké Evropy, s. 216. 28 Zdá se, že hldomory přicházely ve vlnách. M. Montnri uvádí, že se v historických prmenech dochovly zmínky o 29 celoevropských hldomorech mezi lety 750 1100, ve Frncii pk během 11. stol. mělo dojít celkem k 26 hldomorům, což je vůbec nejvíce v historii této země. Období hldu sice vystřídlo od 12. stol. období reltivního dosttku, všk rizik hldomorů stále přetrvávl. Nopk J. Le Goff N. Truong říkjí, že v rném středověku není příliš rozšířen hld ni bíd, b to hlvně kvůli nízkému počtu obyvtel. Že všk výnosy tkto obhospodřovné půdy nebyly velké, je nepochybné. M. MONTANARI, Hld hojnost, s. 45, 47. b J. LE GOFF; N. TRUONG, Tělo ve středověké kultuře, s. 101. 29 J. LE GOFF, Kultur středověké Evropy, s. 212. srov.: V. ČERNÝ, s. 58-66. 17

obtíže odstrňovl, neboť váh thu se přenášel n plece. K snzšímu thu těžkých nákldů rovněž přispěl možnost zápřhu z sebe, což mělo podsttný význm i pro budování velkých církevních světských stveb. První spolehlivé zpodobení chomoutu... njdeme v rukopisu městské knihovny v Trevíru z doby kolem roku 800, le nová technik se rozšířil ž v 11. 12. století, 30 u nás ještě později. Ndřzenost koně byl ve 12. stol. uznáván u Slovnů, podle nichž bylo jednotkou polní práce to, co z jeden den vykoná pár volů nebo jeden kůň v Polsku měl kůň cenu dvou volů. 31 U nás se kůň chovl ž do 12. stol. zejmén pro nobilitu, tj. pro potřeby doprvy války využívlo se ho téměř výhrdně k jízdě, nnejvýše ještě k lehkému zápřhu. Až poté, co zde došlo během 12. 13. stol. k rozšíření chomoutu, se zčíná kůň užívt též k těžkému thu postupně už tké k orbě. Až do 13. století se koně tké většinou nekovli. 32 Chovli se po celý rok volně n pstvinách v přípdě, že se zrovn ktivně využívli, byli ustájeni ve stájích u lidských sídel; 33 v tkovém přípdě dostávli ječmen oves, v zimě seno. Součást stájí tvořil kmenný či dřevěný žlb dřevěné okovné vědro n vodu. Cestovní vědérk, určená pro přípdy, kdy se kůň nemohl sám npojit, ptřil osttně k výbvě jezdce stejně, jko srp n trávu. 34 Obecně všk proti msovému zvádění koní do zemědělství hovořil jejich vysoká pořizovcí cen náročnost n krmení, 35 což vzhledem k velmi nízkým výnosům polí vyždovlo vyčlenit nvíc velké plochy půdy k osetí ovsem, určeným pro koně. Nárůst počtu koní je tedy ve 12. stol. ptrný v Anglii i Frncii, všk již ve 13. stol. dochází ke stgnci růstu. Ve skutečnosti obyčejnou, normální zvířecí práci ve středověku vykonává... vůl osel 36 velkou roli hrje rovněž lidská síl. 37 Zejmén v jižních oblstech Evropy ve středomoří, kde pro pěstování ovs nejsou příhodné podmínky, zůstávjí voli víceméně jedinou lterntivou. 30 J. LE GOFF, Kultur středověké Evropy, s. 216. 31 Ibid. 32 Znlost podkov se rozšiřovl spolu s rozvojem zprcovávání kovů. U Keltů byly podkovy známé již od konce lténského období (cc 300 0 př. n. l.) u Slovnů nejpozději od 8-9.stol., le při užívání koní k lehké jízdě nebyly nutné. Ovšem nszení koní do těžkého zápřhu posléze i stále těžší zbroj bojovníků koní od 12. zejmén od 13. stol. již předstvovlo pro kopyt jezdeckých koní mnohem větší zátěž vynutilo si rozšíření podkov, které kopyto chránily před poškozením umožnily oporu v nepříznivém terénu. J. DUŠEK et l., Chov koní, s. 363. 33 Volné pstevectví dobytk bylo nhrzeno chovem ve stájích ž ve 14. 15. stol. M. MONTANARI, Hld hojnost, s. 78. 34 P. CHOC, S mečem štítem, s. 198. 35 srov.: G. HANS-WERNER, Život ve středověku, s. 211, 218-219. J. LE GOFF, Kultur středověké Evropy, s. 216. 36 J. LE GOFF, Kultur středověké Evropy, s. 217. 37 V. Černý uvádí doslov, že hlvním dobytčetem tohoto rurálního prcovního stylu zůstává... člověk. V. ČERNÝ, Soustvný přehled obecných dějin litertury nší vzdělnosti I. Středověk, s. 62. 18

Svou roli sehrálo jistě i to, že kůň vzbuzovl předstvu luxusu, moci války po čtyři tisíce let byl vnímán především jko zvíře válečné; důsledkem všech těchto fktorů se užívl v zemědělství po celou dobu středověku jen omezeně jk již bylo řečeno, skutečně se rozšířil teprve s industrilizcí venkov. V 18. stol., kdy byl zveden trojhonný střídvý systém obdělávání polí (tj. střídvě se osévlo obilninmi, okopninmi pícninmi), užíván stále výkonnější zemědělská technik, nstl poptávk po rychlejších spolehlivějších thounech než byli voli. V pol. 19. stol. tk již byl v zemědělství běžně užíván koňmi tžený secí stroj, brány, vícerdličné pluhy, mlátičky, šrotovníky smovzy. V USA se n rozsáhlých pšeničných polích používly těžké žcí mlátičky, jkési předchůdkyně kombjnů, tžené ž 40 či 42 koňmi. 38 Americké zemědělství užívlo do zápřhů velké počty koní zcel běžně, neboť sem bylo dovezeno jen velmi málo těžkých chldnokrevných koní tk scházeli koně odpovídjícího fundmentu. Tento nedosttek nezbývlo než řešit zápřhem velkého počtu koní lehkého typu, což vedlo k tomu, že v roce 1914 existovlo v Americe n 25 milionů koní. 39 Spolu se vzrůstem populce selských koní tké úměrně rostl i rozsh plochy potřebné k pěstování luštěnin trvin k jejich krmení. 3.1.1. Rkousko-uherská monrchie Československá republik Potřeb koní v zemědělství se projevil s rozvojem industrilizce v 19. století zvýšenými nároky n produktivitu zemědělské výroby tedy i n vyšší výkonnost tžných koní. Koně chovní pro potřeby rmády přestli záhy vyhovovt hospodářským poždvkům, neboť vojenským zájmem byli lehcí, rychlí teplokrevní koně se zvýšeným podílem krve nglických plnokrevníků, k potžní práci zcel jistě nevhodní. Tento typ lehkého koně všk nevyhovovl ni potřebám rostoucího průmyslu tk nkonec snh po výkonnějším silnějším hospodářském koni vyústil koncem 19. stol. v importy chldnokrevných hřebců, zejmén norfolků nglonormnů, le též několik hřebců 38 E. H. EDWARDS, Obrzová encyklopedie koní, s. 255. 39 Ibid. 19

rdenských vllonských. Docházelo i k využití těžkých teplokrevných plemen, především oldenbuského původu. 40 Jkkoli všk byl chovná zákldn vzhledem k poždvkům zemědělství rmády rozsáhlá, 41 rozvoj chovu byl záhy zsžen válečnými událostmi. Z 1. světové války došlo k obrovským ztrátám n koních. Stát následně regovl n růst zásobovcích potíží monopolistickými záshy do hospodářství; byly zvedeny přímé rekvizice nejen obilí mouky, le i zvířt jejich distribuce byl zložen n systému odběrných potrvinových lístků. V letech 1915-1916 došlo tké ke zřízení tzv. válečných ústředen pro nákup distribuci, včetně Ústředny pro výkup dobytk. Výkup produktů se prováděl pomocí tzv. komisionářů, orgnizce všk byl nedokonlá byl poznmenán korupcí; pro vojenskou službu pk byli odebíráni všichni schopní koně včetně chovných klisen. 42 Vzhledem k význmu koní i skotu pro hospodářství byl odpor proti jejich dodávkám větší, než v přípdě vlstních zemědělských produktů, npř. obilí. 43 Docházelo tké k růstu cen jestliže n zčátku války... odebrný kůň měl poměrně vysokou cenu si 1000 korun, potom koncem války stál ptnáctkrát tolik. 44 Koně ze Slovensk byli téměř všichni odvedeni Mďry. Aby zemědělci předešli jejich dlším ztrátám, dávli již npříště přednost koním chldnokrevným, jež nebyli pro válku zdlek tk vhodní jko lehčí koně teplokrevní. 45 Po vzniku Československé republiky v roce 1918 byl politicky podporován jk chov koní, tk i kultivce krjiny v důsledku pozemkové reformy v roce 1920 vzniká silný střední stv rolníků, kteří nejenže jsou důležitou oporou demokrcie, le tuto myšlenku kultivce půdy, přírody krjiny jko kultivce národní smosttnosti nesou prkticky ž do nástupu tvrdé kolektivizce po roce 1950. 46 Dochází v rozvoji zemědělství vzrůstá počet téměř všech hospodářských zvířt, všk středem pozornosti zůstávl ndále chov koní, 47 u nějž byl tento nárůst jk kvntittivní, tk i kvlittivní. Mezi lety 1900-1937 vzrostl v českých zemích počet chovných kusů n 100 h zemědělské půdy... u koní ze 7,4 n 8,1 kusů 48 ještě v letech 1934-38 se 40 M. DURUTTYA, rozhovor pro Internetový mgzín Šumvy bvorského příhrničí [online]. Občnské sdružení Šumvská renesnce, [cit. 2007-06-02] Dostupný z WWW: http://www.renesnce-gbret.info/rozhovory/ptli_jsme_se_12.htm. 41 J. DUŠEK kolektiv, Chov koní, s. 74-75. 42 J. HANZÁK; J. VOLF; L. J. DOBRORUKA, Světem zvířt III., s. 67. 43 A. KUBAČÁK, Dějiny zemědělství v českých zemích II., s. 25. 44 Ibid. 45 J. HANZÁK; J. VOLF; L. J. DOBRORUKA, Světem zvířt III., s. 67. 46 M. LAPKA; M. GOTTLIEB, Rolník krjin, s. 47. 47 A. KUBAČÁK, Dějiny zemědělství v českých zemích II., s. 15. 48 Ibid., s. 69. 20

chovlo pro potřeby zemědělství lesnictví 656 000 koní. Do tohoto počtu byli ovšem zhrnuti i koně povozníků, vojenští jiní. Vedle koní se užívlo též oslů, mezků mulů, přičemž muli byli rozšířeni zejmén v Čechách, ztímco mezci výhrdně n Slovensku. Kvntittivní rozvoj chovu pk byl podmíněn přísnějším výběrem plemenných hřebců, zvedením výkonnostních zkoušek, zlepšením výživy celé technologie chovu zřizováním chovtelských svzů, které úzce spoluprcovly se státními hřebčinci. V poždvcích n typ zemědělských koní pnovly určité rozdíly. Ztímco chovtelé v Čechách upřednostňovli co možná nejmohutnějšího (lymftického) chldnokrevník vliv brbntských hřebců, morvští chovtelé dávli přednost lehčím, pohyblivějším méně lymftickým belgikům typu rden. Republik přestl být závislá n importu koní ze zhrničí koncem 20. let byl vytvořen zákld pro tvorbu českého morvského chldnokrevník tzv. kontinentálního typu slezského norik. 49 50 Zhrniční obchod s koňmi všk byl většinou psivní. 51 Rozvíjel se i veterinární medicín, přičemž pedgogickou i výzkumnou činností se zbývl především Vysoká škol zvěrolékřská v Brně význmných úspěchů dosáhl i Státní dignostický séroterpeutický ústv v Ivnovicích n Hné. Světový význm si získl prof. MVDr. MUDr. Frntišek Bílek, DrSc., jehož široký bdtelský zájem zhrnovl zkoumání původu hospodářských zvířt, jejich plemen plemenitby, exteriéru regenerce mizejících plemen, všk jeho hlvní zájem se soustředil n chov koní. 52 Rozhodující měrou se zsloužil o regenerci strokldrubského vrník, získl rovněž zásluhu n chovu koně Převlského jeho následném úspěšném rozmnožení působil též jko pedgog utor odborných prcí. 49 srov.: J. DUŠEK, Chov koní et l., s. 76. - A. KUBAČÁK, Dějiny zemědělství v českých zemích II., s. 69. 50 Předstvu o těchto koních si lze udělt mj. i z dvou monumentálních jezdeckých soch, neboť norický hřebec Albin Theseus stál modelem sochři Bohumilu Kfkovi pro jezdeckou sochu Jn Žižky z let 1931-1935, umístěnou před vítkovským pmátníkem n pržském Žižkově. Nopk Václv Myslbek použil jko předlohu pro koně jezdecké sochy sv. Václv z let 1900-1904 importovného východofríského hřebce Ard II, tedy teplokrevník, ovšem těžkého, ve strším typu, ještě před jeho dlším zušlechtěním rbskými koňmi z bábolnského hřebčín. Kůň je tedy podsttně mohutnějšího rámce než jké má plemeno dnes. Teprve po 2. světové válce došlo totiž k jeho přeměně z kroseriér n jezdeckého sportovního koně. srov.: J. DUŠEK, Chov koní v Československu, s. 168-170. - H. KHOLOVÁ; J. HOŠEK, Koně. s. 162. 51 A. KUBAČÁK, Dějiny zemědělství v českých zemích II, s. 74. 52 A. Ibid., s. 112. 21

3.1.2. Koně v Československu z totlitních režimů Tké v letech 1939-1945 docházelo ke znčným úbytkům koní, jež všk byly větší n Morvě ve Slovenském štátě než v Čechách, kde se podřilo zchránit zejmén klisny zpsné v plemenných knihách. 53 Po skončení 2. světové války pk došlo k rdikální změně v chovu koní, neboť tito se zcel vytrtili ze dvou trdičních uživtelských oblstí, z rmády zemědělství. Ztímco likvidce vojenských hiposložek byl rychlá, bylo vyřzování koní ze zemědělského provozu postupné, všk výrzné. 54 Situce v poválečném Československu všk s sebou nesl určitá specifik, nemjící jinde v Evropě obdoby. Vyřzování koní ze zemědělství u nás ovšem nenstlo okmžitě. Bezprostředně po skončení války byli koně nopk žádáni, zejmén pk pnovl velká poptávk po tžných koních proto i v té době zůstl chovný cíl shodný s předválečným. 55 J. Grüner uvádí, že v této době nstl jejich zouflý nedosttek všichni koně, kteří zbyli n nšem území, tzv. trofejní koně, 56 se n červený revers zdrm přidělovli potřebným subjektům. V přípdě, že se jednlo o zvláště cenné koně, byl vypsán bílý revers, který koně jen propůjčovl ti zůstávli v mjetku rmády nebo státu. Nicméně všichni byli poskytnuti zájemcům, kteří je potřebovli. 57 Později se situce změnil. Násilná kolektivizce, která následovl po komunistickém puči 25. 2. 1948, zsáhl nevídným způsobem venkovské obyvtele i jejich hospodářství. Docházelo k porušování rozměrů uspořádání české krjiny, což způsobovly gigntické stvby nesmyslně scelovné lány, 58 k budování jednotných zemědělských družstev podle sovětského vzoru, tzv. JZD. Do vedení těchto sjednocených sttků byli většinou n vedoucí posty doszováni nekompetentní lidé, jejichž jedinou kvlifikcí bývl příslušnost ke komunistické strně. Kůň se stl náhle přežitkem kpitlismu zcházelo se s ním tomu odpovídjícím způsobem. Necitelný vzth ke zvířtům obecně byl průvodním jevem tohoto období. Pro většinu rolníků všk předstvovl hrubost ke zvířtům něco nemyslitelného, neboť 53 J. HANZÁK; J. VOLF; L. J. DOBRORUKA, Světem zvířt III., s. 67. 54 J. DUŠEK, in.: E. H. EDWARDS, Obrzová encyklopedie koní, s. 388. 55 M. DURUTTYA, rozhovor pro Internetový mgzín Šumvy bvorského příhrničí [online]. Občnské sdružení Šumvská renesnce, [cit. 2007-06-02] Dostupný z WWW: http://www.renesnce-gbret.info/rozhovory/ptli_jsme_se_12.htm. 56 srov.: J. GRÜNER, Celý život n koni, s. 70, 75. - J. DUŠEK, in.: E. H. EDWARDS, Obrzová encyklopedie koní, s. 388. 57 J. GRÜNER, Celý život n koni, s. 70, 76. 58 M. LAPKA; M. GOTTLIEB, Rolník krjin, s. 48. 22

lásk ke zvířtům je pro rolníky čsto pevným bodem, podle něhož se dá poměřovt nejen dobrý šptný člověk, le tké dobrá šptná dob.... Nejsou vzácné přípdy, kdy zčínjící rolník odešel z JZD nebo státního sttku, protože se už nemohl dívt n to, jk se tm zchází s dobytkem. 59 Koně nvíc zujímli v myšlení venkovského obyvtelstv zvláštní místo. M. Lpk M. Gottlieb uvádějí, že dodnes používá cc třetin hospodřících rolníků vzth ke koním jko měřítko, podle kterého porovnává totlitní režimy fšismus komunismus. 60 Následující příběh jim rolníci vyprávěli opkovně: Koně byli z války totálně nszeni n práci v lese. Ovšem z svoji těžkou práci dostávli odpovídjící dávky krmení. A to od cizích okupntů, kde nebylo pochyb o tom, co pro ně tto zem tento národ znmená. Kolektivizci dělli nši lidé. A koně, stejně jko rolníci, se náhle stli nepřáteli revoluce. Byli opět totálně nszeni při budování socilismu, ovšem tentokrát bez odpovídjící péče. A potom... museli n porážku. 61 Obdobnou zkušenost s likvidcí koní popisuje i spisovtel Josef Knp v povídce Cesty vybitých koní pomocí rozhovoru dvou brtrů vrcejících se z mlého vesnického hřbitov: Koukáš, smý stopy po pásáku, po gumách trktorů. Žádnej otisk koňský podkovy.... Šli novou cestou, rozlezlou do šíře hlubokými zářezy. Chlpec krok z nimi propdliny přeskkovl nebo obcházel. Byl to cest trktorů, cest vybitých koní. Musíš mi prominout, že se zstávám koní, řekl strší brtr. Seš zvěrolékř, to je jistý. Jenže se změnily podmínky. Ještě víc lidi. Jk chceš zprcovt tkový plochy s koňmi? Nejde o to, odpověděl brtr veterinář. Myslel, jk sndno byli srozuměni poslt koně n jtky. Celou věčnost dřeli s vámi...... Brtři uhnuli z cesty, jel proti nim trktor. Když zjel, zvěrolékř se po něm ohlédl. Trktorist mu byl povědomý. Že to byl mldý Kořínek? Když došlo po revoluci n rolníky, strého Kořínk zvřeli jeho koně skončili n jtkách mezi prvními. Veterinář s rostlinářem [v místním družstvu] měli štěstí, že jejich otce nemohlo nic tkového potkt zhynul n konci války, vyhnul se tomu. Z chvíli veterinář připomněl: Otec se nedočkl, že by musel vést koně n jtk. 59 M. LAPKA; M. GOTTLIEB, Rolník krjin, s. 42. 60 Ibid., s. 43. 61 Ibid. 23

Nedli se n porážku hned, ž postupně. Jk se zváděly trktory. Nše jsem chránil doposledk. Kobylu jsem odvedl nějk v ten čs, co poprvili Horákovou. 62 Celé toto období se pk zdá shrnovt výrok nejmenovného rolník, jk ho zchytili při svém výzkumu M. Lpk M. Gottlieb: Fšismus vrždil lidi, le komunismus vrždil i koně. 63 Tento proces byl dlouhodobý. V Československu docházelo k úpdku chovu n mnoh místech zcel znikl chov s trdicí, npř. šmorínská motěšická populce nglického plnokrevník mnohé jiné. 64 Od roku 1956, kdy u nás bylo chováno cc 330 000 koní, nstává nepřetržitý pokles jejich počtu. O deset let později jich zůstlo 130 000, o dlších deset let cc 60 000, v roce 1980 sotv 25 000, 65 neboť v průběhu 60. let byl většin chovů msivně likvidován koně byli nhrzováni mechnizcí. Pokles počtu koní, ve srovnání s nejvyšším poválečným stvem ž n 4 procent, byl tk nejnižší v širokém mezinárodním měřítku. 66 Jen někde se udržel chov jezdeckých koní, jejichž chov byl centrálně řízen Ministerstvem zemědělství prostřednictvím Státního plemenářského podniku, tkže n konci 70. let 20. stol. pltí, že stvy koní u nás poklesly ntolik, že jen málokdo se s nimi ve svém životě běžně setkává. 67 Nopk evropskou zemí, kde se koně užívjí v zemědělství v hojné míře dodnes, je sousední Polsko. N zdejším venkově jich stále prcuje cc 300 000, neboť trktor si mnoho drobných frmářů nemůže dovolit tk lze stále vidět koně zpřžené do pluhu nebo žebřinového povozu (žebřiňáku). Ve městě Skryszew se tké kždoročně koná jeden z nejstrších největších trhů s koňmi v Evropě, to od roku 1432. 68 3.2. Doprv nákldů K přeprvě nákldů se užívlo jk vozů, tk soumrů. Zemědělské kultury strověku koně nejprve zpřhly, což se zdá souviset i s tím, že koně smy 62 J. KNAP, Čs kopřiv, s. 127-134. 63 M. LAPKA; M. GOTTLIEB, Rolník krjin, s. 43. 64 M. DURUTTYA, rozhovor pro Internetový mgzín Šumvy bvorského příhrničí [online]. Občnské sdružení Šumvská renesnce, [cit. 2007-06-02] Dostupný z WWW: http://www.renesnce-gbret.info/rozhovory/ptli_jsme_se_12.htm. 65 J. MACHEK; M. ROUBALOVÁ, Situční výhledová zpráv. Koně, s. 65. 66 J. DUŠEK, in.: E. H. EDWARDS, Obrzová encyklopedie koní, s. 388. 67 N. ZÁLIŠ, Bílí koně strokldrubští, s. 13. 68 Skryszew. Wikipedi [online]. Wikimedi, ktulizce 2007-07-18 [cit. 2007-08-08] Dostupný z WWW: http://pl.wikipedi.org/wiki/skryszew. 24

nedomestikovly, pouze přejly, neboť při povodích velkých řek, kde se tvořily první civilizce, divoký kůň nikdy nežil. 69 Příslušníci kočovných národů, kteří si koně podmnili jko první, je od počátku užívli výhrdně k jízdě v sedlech pk tké podnikli nájezdy n usedlé kultury, které se s koňmi tkto poprvé setkly během brbrských vpádů. Rychle je přejli, neboť vojenská výhod jezdců nd opěšlými bojovníky byl znčná. Usedlým zemědělcům chovtelům skotu všk chybělo brvurní mistrovství jízdy trvlo dlouho, než si je osvojili, proto zčli koně zpřht do vozů, jejichž oblib trvl celý strověk. V lesnté severní Evropě všk koně nebývli příliš hojní. Npříkld u Germánů tvořili koně cc 4-20% z chovných zvířt, tj. vůbec nejméně ze všech kromě psů. 70 Nejrozšířenějším domácím zvířetem byl u nich skot, dále ovce kozy. I zdejší zvířt byl velmi mlá, dokonce ještě menší než jejich divocí předci, zejmén skot se setkávl u Římnů pouze s opovržením. 71 Z tohoto odsudku všk byli vyjmuti místní koně, jež sice nevynikli krásou ni vzrůstem, zto všk výkony, npohled zcel neúměrnými jejich velikosti. Julius Gius Cesr o Germánech říká, že pečlivým denním výcvikem doshují u svých nevzhledných mlých koní velmi dobrých výsledků v thu, tj. že tito jsou pk schopni nejvyššího výkonu. 72 Germáni podle něj totiž nedovážejí žádné zboží tedy ni tžné koně, z něž nopk Gllové drho pltí, neboť v nich mjí zvláštní zálibu. 73 Kůň všk sloužil u Germánů především k jízdě, to zejmén těm výše postveným k přesunům ve válce; k thu i těžkých vozů se užívlo 74 75 téměř výhrdně dobytk, ztímco koní jen okrjově. 69 Protože kočovné národy, už z povhy svého způsobu život s koňmi neoddělitelně spjté, znechly příliš málo hmotných prmenů žádné písemné záznmy, není zcel jsné, kdy kde byl kůň domestikován. Zdá se, že nález koňských zubů nesoucích stopy obrusu po primitivním uzdění, učiněný v povodí Dněpru v černomořských stepích, posouvá zkrocení koně přibližně do doby 5 000 př. n. l. Je všk prvděpodobné, že míst, kde k této události došlo, bylo více, již vzhledem k předpokládnému původu koní z více předků. Bezpečný historický dokld o zdomácnění koně všk pochází ž z chetitských údjů n hliněných tbulkách strých 3 400 let, podrobně popisujících výcvik koní. b E. H. EDWARDS, Obrzová encyklopedie koní, s. 28-31. b V. ZAMAROVSKÝ, Z tjemstvím říše Chetitů, s. 160. 70 F. SCHLETTE, Germáni, s. 52. 71 P. C. TACITUS, Germ. I, 5. 72 G. I. CAESAR, Válečné pměti. O válce gllské IV, 2. 73 Ibid. 74 F. SCHLETTE, Germáni, s. 54, 55. 75 Jiná zmínk o mlých nevzhledných koních pochází od Hérodot, který hovoří o koních Sigynnů, původem z Médie, kteří prý obývjí vzdálené okolí Jderského moře. Koně mjí po celém těle chlupté, s hřívou n pět prstů dlouhou, mlé tuponosé, které člověk neunesou. Když je všk zpřáhnou do vozu, jsou velmi rychlí. Proto prý tmní domorodci jezdí n vozech. b Médií míní Hérodotos Persii. b HÉRODOTOS, Dějiny V, 9. 25