MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Lesnická a dřevařská fakulta

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení Hodnocení kluznosti povrchových úprav dřevěného nábytku DIPLOMOVÁ PRÁCE 2014/2015 Bc. Michal Papuga

Prohlašuji, že jsem práci: Hodnocení kluznosti povrchových úprav dřevěného nábytku zpracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně, dne 1. 4. 2015... Bc. Michal Papuga

Poděkování: Rád bych tímto poděkoval všem, kteří přispěli k vytvoření této diplomové práce, zvláště pak paní doc. Ing. Daniele Tesařové, Ph.D. za její odbornou pomoc a konzultace při vedení této práce. Veliké dík patří panu Ing. Marku Poláškovi, Ph.D. za cenné rady a konzultace práce. Dále bych chtěl poděkovat za pomoc a umožnění provedení měření jak panu Ing. Petru Nasadilovi vedoucího zkušebny z Textilního zkušebního ústavu v Brně, tak panu Ing. Tomáši Kocfeldovi ze Zkušebny stavebně truhlářských výrobků ve Zlíně. A především bych chtěl poděkovat rodičům a svojí přítelkyni Tereze Darebníkové nejen za psychickou podporu při studiu.

Autor: Bc. Michal Papuga Název diplomové práce: Hodnocení kluznosti povrchových úprav dřevěného nábytku Abstrakt: Diplomová práce se zabývá kluzností povrchových úprav dřevěného nábytku zejména u horizontálních ploch. V teoretické části se pojednává o faktorech ovlivňujících kluznost a o vlivu kluznosti na nábytkové plochy. Analyzují se stávající metody měření kluzných vlastností podlahovin pro potencionální měření kluzných vlastností povrchových úprav nábytku. Stávající metody se modifikují a provádí se experimentální měření povrchových úprav u vybraných materiálů pro výrobu dřevěného nábytku v akreditované zkušební laboratoři. Výsledkem práce je zjištění, která zkušební metoda je vhodnější pro měření povrchové úpravy nábytku a srovnání výsledků experimentálního měření. Klíčová slova: skluznost, povrchová úprava, nábytek, zkušební normy Author s name: Bc. Michal Papuga Title of the thesis: Assessment of slipperiness of wooden furniture surface finishes Abstract: The diploma thesis deals with slipperiness of wooden furniture surface finish especially for horizontal surfaces. The theoretical part discusses the factors affecting slipperiness and about the impact of slipperiness on furniture surfaces. The existing methods of measurements of slippering properties of flooring are analysed for potential measurements of slippering properties of furniture finishes. Existing methods are modified and carried out experimental measurements finishes of selected materials for production of wooden furniture in accredited testing laboratory. The main finding is which testing method is more appropriate for measuring of wooden surface of furniture and comparison of the results of experimental measurements. The keywords: slipperiness, surface finish, furniture, testing standards

Obsah 1 ÚVOD... 6 2 CÍL... 7 3 LITERÁRNÍ ČÁST... 8 3.1 Vlastnosti povrchové úpravy nábytku... 8 3.2 Tření... 8 3.3 Kluznost... 11 3.3.1 Faktory ovlivňující kluznost povrchové úpravy... 11 3.3.2 Kluznost u nábytku... 14 3.3.3 Bytový nábytek... 15 3.3.4 Nebytový nábytek... 17 3.4 Definice a základní pojmy nátěrové hmoty... 18 3.5 Technická normalizace kluzných vlastností... 19 3.5.1 Normy a vyhlášky... 20 3.5.2 Zkouška zkušebním kyvadlem... 22 3.5.3 Zkouška na nakloněné rovině... 25 3.5.4 Rovinné (horizontální) zkoušení... 28 3.6 Zkoušky mechanických a fyzikálních vlastností povrchové úpravy... 33 4 METODIKA ŘEŠENÍ... 36 4.1 Postup řešení diplomové práce... 36 5 POUŽITÉ MATERIÁLY, PŘÍSTROJE A ZKUŠEBNÍ METODY... 37 5.1 Použitý materiál... 37 5.2 Příprava vzorků... 37 5.2.1 Značení vzorků... 38 5.3 Použitá nátěrová hmota... 38 5.3.1 Vodou ředitelný lak... 38 5.3.1.1 Základní lak... 38 5.3.1.2 Vrchní lak... 39 5.3.2 Rozpouštědlový lak... 39 5.3.2.1 Základní lak... 39

5.3.2.2 Vrchní lak... 39 5.4 Použitá zařízení... 40 5.4.1 Formátovací pila... 40 5.4.2 Stříkací zařízení... 40 5.4.3 Širokopásová bruska... 42 5.4.4 Excentrická bruska... 42 5.5 Použité zkušební metody... 43 5.5.1 Zkouška zkušebním kyvadlem... 43 5.5.2 Rovinná (horizontální) zkouška... 45 5.5.3 Doplňující zkoušky povrchové úpravy... 48 5.5.3.1 Stanovení tvrdosti nátěru zkouškou tužkami... 48 5.5.3.2 Mřížková zkouška... 49 5.5.4 Stanovení odolnosti proti vrypu... 51 6 VÝSLEDKY LABORATORNÍHO MĚŘENÍ... 54 6.1 Kyvadlová zkouška... 54 6.1.1 Standardní měření... 54 6.1.2 Experimentální měření s textilií Denim... 58 6.2 Horizontální zkouška... 62 6.2.1 Standardní měření... 62 6.2.2 Experimentální měření s textilií Denim... 64 6.3 Statistické vyhodnocení kluznosti... 66 6.3.1 Porovnávání materiálů... 67 6.3.2 Porovnávání metod... 69 6.4 Mřížková zkouška ČSN EN ISO 2409... 73 6.5 Stanovení tvrdosti nátěru tužkami ČSN EN ISO 15184... 73 6.6 Stanovení odolnosti proti vrypu ČSN EN ISO 1518-1... 74 7 DISKUZE DOSAŽENÝCH VÝSLEDKŮ... 76 7.1 Srovnávání měření kluznosti mezi metodami zkoušek... 77 7.2 Ostatní zkoušky vlastností povrchové úpravy... 82 7.2.1 Mřížková zkouška ČSN EN ISO 2409... 82 7.2.2 Stanovení tvrdosti nátěru tužkami ČSN EN ISO 15184... 82 7.2.3 Stanovení odolnosti proti vrypu ČSN EN ISO 1518-1... 83

8 ZÁVĚR... 84 9 SUMMERY... 86 10 SEZNAM ZKRATEK... 88 11 PŘEHLED LITERATURY... 89 11.1 Knižní zdroje... 89 11.2 Normy... 90 11.3 Internetové zdroje... 91 12 SEZNAM OBRÁZKŮ... 94 13 SEZNAM TABULEK... 96

1 Úvod Dřevěný nábytek je součástí většiny interiérů (bytových i veřejných), ale také i exteriérů (městský mobiliář) a jiných prostředí (nábytek v dopravních prostředcích, apod.). Aby dřevěný nábytek dobře sloužil svému účelu, měl by mít vhodnou konstrukci, patřičné rozměry, být ekologicky nezávadný, bezpečný a vhodně povrchově upraven. Bezpečný nábytek je takový, který neohrožuje zdraví člověka, a to při jeho užívání, výrobě, použitými materiály, emisemi a po ukončeném životním cyklu. Bezpečnost nábytku v průběhu jeho užívání úzce souvisí s jeho vhodnou konstrukcí a dimenzováním. Z tohoto důvodu se většina mechanických vlastností nábytku zkouší v akreditovaných zkušebnách a ověřují se pomocí laboratorních zkoušek. Jedna z měřených vlastností je např. stabilita nábytku. Nevhodná stabilita nábytku může způsobit pád uživatele nebo převrácení samotného nábytku. Mezi další zkoušené vlastnosti nábytku patří: pevnost, tuhost, trvanlivost, odolnost apod. Neméně důležitou vlastností nábytku, která souvisí s bezpečností, ale i s povrchovou úpravou je kluznost. Kluzností se podrobněji zabývá u stavebně truhlářských výrobků, zvláště pak u podlahové krytiny. U podlahových krytin je kluznost neopomíjená zkoušená vlastnost, protože může způsobovat lehké i těžší úrazy. Příčinou úrazů bývá špatná volba užitné vrstvy podlahy vzhledem k použití v provozu. Ve studii Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci byly označeny také jako hlavní příčina úrazů vedoucích k delší než třídenní absenci v práci. Stejně jako u podlahových krytin je kluznost důležitou vlastností povrchů nábytkových ploch. U nábytku je kluznost vnímána pozitivně i negativně. Příznivě je vnímána u funkčních nábytkových ploch, kde se využívá smykového tření, a nepříznivě pak, kde je nežádoucí vlastností nábytkových ploch. Kluznost je ovlivňována druhem dokončení nábytkové plochy a druhem materiálu styčných ploch. Diplomová práce se zabývá hodnocení kluznosti především horizontálních ploch dřevěného nábytku. Zejména se jedná o sedací, pracovní, jídelní, dětský a úložný nábytek. 6

2 Cíl Cílem práce je porovnání metod pro měření kluznosti povrchu dřevěného nábytku, zejména horizontálních ploch, které vychází ze zkušebních norem pro podlahoviny, a stanovení faktorů ovlivňujících kluznost. Nejprve je nutné analyzovat stávající metody měření kluznosti u podlahovin pro potenciální měření proti kluzných vlastností nábytku, a to jak podle českých norem, tak i podle harmonizovaných norem. Dále podle těchto metod odzkoušet na zvolených vzorcích kluzné vlastnosti povrchu a v dalším kroku modifikovat postupy zkoušek a zkušební materiály pro experimentální měření dle zvoleného postupu v diplomové práci. Pro měření jsou vybráni tři zástupci materiálů používaných na výrobu dřevěného nábytku v kombinaci se dvěma povrchovými úpravami. Všechny vzorky jsou posuzovány v kombinaci bez textilního materiálu a v rámci experimentálního měření v kombinaci s textilním materiálem. Podstatou této práce je využít existujících zkušebních metod pro podlahoviny, a použít je na novou oblast výrobků, aby bylo možné porovnávat kluznost povrchových úprav dřevěného nábytku, a vyhodnotit vhodný postup měření kluznosti pro nábytkové plochy. Kombinace textilního materiálu se vzorky je pouze pro přiblížení k praktickým podmínkám zvláště u sedacího a stolového nábytku. 7

3 Literární část 3.1 Vlastnosti povrchové úpravy nábytku Povrchové úpravy nábytku zvyšují užitnou hodnotu výrobků. Nejen, že zvyšují fyzikální, mechanické a chemické vlastnosti povrchu, nýbrž zvyšují i estetickou hodnotu dokončovaných povrchů a potlačují barevné rozdíly dřevěných podkladů. Vlastnosti povrchových úprav nábytku lze zařadit do čtyř skupin: a) Mechanické vlastnosti Odolnost proti oděru, odolnost proti otěru, odolnost proti nárazu, odolnost proti poškrábání, tvrdost povrchu, kluznost, odolnost proti vysokým a nízkým teplotám, přilnavost vrstev nátěru, tloušťka nátěru b) Fyzikální vlastnosti odolnost proti působení vody, vlhkost, navlhavost, odolnost proti suchému a vlhkému teplu, tepelná absorpce, elektrická vodivost, odolnost proti změnám teploty, odolnost vůči studeným a teplým kapalinám, zjišťování lesku c) Chemicko-fyzikální vlastnosti odolnost proti působení slabých kyselin, odolnost proti zásadám, stálost barvy, korozní odolnost, odolnost proti žáru hořící cigarety d) Vzhledové vlastnosti stanovení světlostálosti, vzhled ploch dokončenými nátěrovými hmotami (Polášek, 2003) 3.2 Tření Třením nazýváme vzájemné působení různých stýkajících se těles, které brání jejich relativnímu pohybu. Tření je jedním z nejstarších jevů pozorovaných člověkem. V celé své historii řeší člověk problém žádoucího i nežádoucího tření. Během tření vzniká síla zvaná třecí síla označovaná F t, kdy její orientace směřuje proti povrchům stýkajících se 8

těles. Tření se rozděluje na statické (klidové), dynamické (smykové) a valivé. (Žák, 1985) Statické tření U statického, neboli klidového tření působí tzv. klidová třecí síla F t0, která odporuje vzniku pohybu jednoho tělesa po povrchu druhého. Síly klidového tření vznikají tak, že do sebe zapadají nerovnosti povrchů stýkajících se těles a soudržností těles v místech, v nichž vzdálenosti jsou tak malé, že dochází k mezimolekulárnímu přitahování. Obecně lze říct, že v místě dotyku dvou těles mají stejný směr společné normály k povrchům. Na těleso působí i normálová síla F n, která je kolmá na podložku. Těleso je v klidu, když kolmá normálová síla F n je v rovnováze s třecí silou F t0. K uvedení tělesa do pohybu, které je vůči podložce v klidu, se musí dosáhnout určité hodnoty, která je vyšší než síla klidového tření F t0. (Křivánek a kol. 2011) F t0= µ 0. F n [N] µ 0 > µ kde µ 0 je statický součinitel smykového tření. Obr. 1 Na vodorovné podložce Obr. 2 Na šikmé podložce (Křivánek a kol. 2011) (Křivánek a kol. 2011) Smykové tření Smykové tření za pohybu (dynamické tření) je síla působící na ve styčné ploše na dvou vzájemně se pohybujíc těles proti směru pohybu. Pak T=F, kde T je velikost smykového tření. Dynamické smykové tření T lze tedy vyjádřit vztahem: T = µ. F n [N] kde µ je dynamický součinitel smykového tření. 9

+- Obr. 3 Grafické znázornění smykového tření (web: http://1url.cz/svcn) Tíhu tělesa mg, působící v těžišti tělesa se rozloží na složku kolmou na nakloněnou rovinu F n =mg cos α a na složku rovnoběžnou s nakloněnou rovinou F t =mg sin α. Pokud se úhel α zvětšuje, těleso se po rovině začne pohybovat a síla F t =T. Proto z výrazu pro tření T = µ. F n, se získá součinitel smykového tření v pohybu: Součinitel smykového tření za pohybu je tedy rovná tangentě úhlu nakloněné roviny, při kterém se těleso při nakloněné rovině pohybuje rovnoměrně a úhel α se nazývá úhel tření za pohybu. Součinitel smykového tření za klidu je roven tangentě úhlu, při němž právě nastane pohyb. (Žák, 2011) Vyjádřeno: Tab. 1 Součinitele statického a dynamického smykového Materiály Statický součinitel Dynamický tření součinitel tření Dřevo a dřevo (průměrně) 0,65 0,30 Dřevo a led (sníh) --- 0,03 Kožený řemen a dřevo 0,47 0,27 Ocel a dřevo 0,55 0,35 Litina a dřevo --- 0,40 Konopné lano a dřevo 0,33 0,50 (Kunz, 2014) 10

3.3 Kluznost Kluznost je vlastnost, která vzniká při posouvání (smýkání) jednoho tělesa po druhém pevném tělese. Kluznost vychází z principu fyzikálního jevu tření. Výše hodnoty kluznosti, je definovaná smykovým tření. Smykové tření se řadí mezi síly pasivního odporu. Obr. 4 Negativní vliv kluznosti Při smyku se povrchy ve styčných ploškách dotýkají velmi krátkou dobu, proto je součinitel smykového tření zpravidla menší než za klidu. Za klidu se vytváří spoj velké pevnosti. Začnou-li působit malé tečné síly na tělesa, která jsou v klidu, nastanou nejprve pružné deformace nerovností, a když se dosáhne meze pevnosti ve smyku, nastane usmýknutí spojů a součinitel tření klesne. (Horák a kol. 1961) 3.3.1 Faktory ovlivňující kluznost povrchové úpravy Hlavní funkcí povrchové úpravy na dřevěném nábytku je zvýšit užitnou hodnotu dokončovaného předmětu (nejen zlepšení fyzikálně mechanických vlastností povrchu). Na povrchovou úpravu jsou tedy kladeny požadavky, které jsou odvozeny od účelu a funkce nábytkových ploch. Technické požadavky pro hodnocení povrchové úpravy dřevěného nábytku jsou uvedeny v normě ČSN 91 0102 Nábytek Povrchová úprava dřevěného nábytku Technické požadavky. (Polášek, 2003) Rozdělení nábytkových ploch a požadavky na fyzikálně mechanické vlastnosti povrchové úpravy jsou detailně popsány dále v diplomové práci. Hodnocení kluznosti není v ČSN 91 0102 popsáno. Avšak proti kluzné vlastnosti povrchové úpravy nábytku 11

jsou stejně důležitou kapitolou jako ostatní fyzikálně mechanické vlastnosti povrchové úpravy. Kluznost u nábytku je vnímána pozitivně i negativně. Tato hlediska jsou dána funkcí výrobku. Kluzné vlastnosti povrchové úpravy jsou ovlivňovány několika faktory. a) Vlastnosti povrchové úpravy Ostatní fyzikálně mechanické vlastnosti povrchové úpravy jsou jedním z faktorů, které ovlivňují kluznost. Mezi tyto vlastnosti patří: tvrdost nátěrové hmoty, přilnavost nátěrové hmoty, otěru a oděru odolnost nátěrové hmoty. Tvrdost nátěrové hmoty Tvrdostí nátěrové hmoty se rozumí odolnost povrchové úpravy pro optimální funkčnost daných nábytkových ploch. Stanovení tvrdosti nátěrové hmoty se provádí zkouškou tvrdosti nátěru tužkami a zkouškou odolnosti proti vrypu. Naměřené hodnoty na zkušebních vzorcích musí odpovídat minimálním hodnotám definovaných nábytkových ploch rozdělených podle funkcí dle ČSN 91 0102. Tyto zkoušky byly provedeny. Přilnavost nátěrové hmoty Přilnavost nátěrového hmoty je odolnost nátěru proti oddělení od podkladu. Stanovení se provádí metodou mřížková zkouška. Naměřené hodnoty na zkušebních vzorcích musí odpovídat technickým požadavkům. (ČSN EN ISO 2409) Otěru a oděru odolnost Povrchová úprava nábytku podléhá při běžném užívání mechanickému opotřebování otěru a oděru. Opotřebování nábytkové plochy má za důsledek zdrsnění hladké plochy, a tím i zhoršení kluzných vlastností nábytkových ploch. Stanovení hodnot se provádí metodou zjišťování odolnosti povrchu proti oděru. Pro stanovení odolnosti proti otěru neexistuje normovaný postup. b) Povrch dřevěného nábytku Žák (1985) uvádí, že hodnota součinitele smykového tření je závislá na jakosti a drsnosti obou těles. Čím hladší jsou povrchy, tím nižší je hodnota součinitele smykového tření. U nábytkových čelních, vnějších a vnitřních ploch se nesmí vyskytovat neopracovaná místa, stopy po frézování a řezání, nedobroušená místa apod. Proto se práce zabývá hladkými dokončenými povrchy. Drsnosti u nábytkových ploch nejsou pouze hrubé nerovnosti, ale i nerovnosti vznikající v procesu výroby, a to např. 12

působením řezného nástroje nebo brusného zrna. Drsnost je spíše důsledkem technologie dokončování. Proces dokončování nábytkových ploch zanechává na povrchu stopy periodické nebo stopy náhodného charakteru. (Marušák, 2011) Drsností se dále diplomová práce nezabývá. c) Materiály styčných ploch Na kluzné vlastnosti má výrazný vliv druh materiálu obou styčných ploch. U nábytku je nejběžnější kombinace styku materiálů dřeva se dřevem, lidskou kůží, oděvem a s jinými běžnými materiály používanými v interiéru či exteriéru (plast, kov, keramika, papír apod.) U dřevěného sedacího nábytku dochází ke vzájemnému působení dvojice materiálů textilie a materiálu na bázi dřeva. Jako zástupce nejvhodnější textilie pro oděv spodní části lidského těla (kalhoty) je tzv. džínsovina. Džínsovina je druh bavlnářské tkaniny přesněji označovaná jako Denim. Denim je hustě dostavená tkanina zpravidla tuhého omaku, která je charakteristická svým jemným diagonálním barevně odlišeným žebrováním. Zpravidla bývá použito modrých a bílých nití. Tkanina byla původně určena pro pracovní oděvy, ale dnes se v různých obměnách využívá na výrobu široké škály oděvu na celém světě. (Havlová, 2014) Z tohoto důvodu je s textilií denim provedeno experimentální měření v rámci diplomové práce. Obr. 5 Denim (web: http://1url.cz/svcb) Obr. 6 Použití denimu na oděvu (web: http://1url.cz/svcb) Hodnota součinitele smykového tření je závislá nejen na materiálu, ale i na znečištění styčné plochy. Za znečištění se považuje i mokrý povrch. Stav styčných ploch je tedy 13

suchý a mokrý. V následující tabulce jsou zřetelné rozdíly mezi hodnotami mezi dvěma stavy. Tab. 2 Součinitele statického smykového tření za sucha a mokra Materiál styčných Stav styčných ploch ploch Suché Mokré Dřevo Dřevo 0,30 0,20 Dřevo Ocel 0,35 0,25 Dřevo Litina 0,40 0,30 Dřevo Kůže 0,27 --- Dřevo Led 0,03 --- (Kunz, 2014) d) Sklon nábytkové plochy Čím vyšší sklon nábytkové plochy, tím více plocha jednoho tělesa klouže po ploše tělesa druhého. Tento jev je dán úhlem tření na nakloněné rovině. Statický úhel tření je úhel, při kterém se těleso začne samovolně pohybovat po nakloněné rovině. Diplomová práce se zabývá zejména horizontálními plochami dřevěného nábytku. 3.3.2 Kluznost u nábytku Při hodnocení proti kluzných vlastností na povrchových úprav se jako základní zkoušení hodnotí zkoušky za sucha a pro simulaci skutečných podmínek v běžné praxi i zkoušení za mokra. U normy ČSN 74 4507 lze zkoušet i při znečištění olejem či pastou apod. Voda je na povrchu podlahy nejběžnější zhoršení proti kluzných vlastností. Nábytek uvedený na trh by měl plnit funkce, pro něž byl zhotoven, a být zkonstruován tak, aby byly zaručeny jeho užitné vlastnosti. Nábytek musí být zároveň i bezpečný. Proto také platí, že na čelních, vnějších a vnitřních plochách nábytku se nesmí vyskytovat neopracované místo, oštípané plochy, nedobroušená místa, ostré hrany či otřepy otvorů. (Brunecký, 2009) Kluznost u podlah je definovaná jako negativní vlastnost. U některých povrchových úprav nábytku je kluznost vnímána také nepříznivě (např. posouvání hýždí ze sedáku ve směru sedu), ale na rozdíl od podlah také příznivě, například tam, kde je kluznost součástí užitných vlastností nábytku. Negativně, pokud 14

nábytek na čelních, vnějších a vnitřních plochách nesplňuje kvůli kluznosti bezpečnost a funkčnost. 3.3.3 Bytový nábytek Bytový nábytek je pro vybavení bytů, rodinných domů, rekreačních objektů aj. obývané prostředí. Je využívaný ve všech místnostech k odpočinku, relaxaci, ukládání, spánku, přípravě jídel, práci, hrám atd. (Brunecký, 2009) Bytový nábytek se nachází v převládajícím suchém prostředí. Úložný nábytek definuje ČSN 91 0000 jako, nábytek určený k uložení věcí a potravin nebo pro jiný účel ukládání. Hlavními představiteli skupiny je nábytek pro pokoje a šatny, kancelářský nábytek, kuchyňský a koupelnový nábytek. (Brunecký, 2014) Příznivé využití kluznosti povrchu u dřevěného úložného nábytku je u vodící lišty pro vedení posuvných a výsuvných součástí nebo komponentů nábytku. Čím kluzčí povrch, tím se snižuje nutná obvyklá síla k obsluze pohyblivých částí u nábytku. Obdobně je tomu i u nábytku s kluzáky nebo nohami. Nepříznivě působí u horizontálních ploch při pohybu předmětů po povrchu, a to nejen v kombinaci s textilií (použité například jako dekorace). U nízkých prvků při usedání je nebezpečí ujetí samotného nábytku. Sedací nábytek je klasifikovaný dle funkce jako nábytek k odpočinku, pro aktivity vykonávané vsedě nebo pro zájmové aktivity. Musí být zachované deklarované užitné vlastnosti po dobu jeho běžného užívání. Pokud je špatně zkonstruovaný sedák tzv. vyhazuje uživatele. (Brunecký, 2009) Vlivem skluznosti může docházet k posouvání hýždí ze sedáku ve směru sedu. Význam má i druh materiálu, který je po sedáku posouván. Nepříznivě působí u sedáků bez pevného čalounění, ale i u sedáků s volným čalouněním. U volného čalounění platí, že musí být řešeno tak, aby při běžném používání výrobku nedocházelo k samovolnému nevhodnému pohybu a ke sjíždění volných čalouněných prvků. 15

Obr. 7 Vodící lišta u zásuvky (web: http://1url.cz/dvcl) Obr. 8 Volné čalounění na sedáku (web: http://1url.cz/mvcg) Lehací nábytek je určený k dlouhodobému nebo krátkodobému odpočinku vleže nebo pololeže, což uspokojuje základní biologické potřeby. (Brunecký, 2009) Kluznost je využívána u rozkládacích výsuvných lůžek, kdy část konstrukce lůžka je posouvána po podlaze. Snižováním tření se i snižuje potřebná vyvinutá síla, pro samotné rozložení lůžka. Naopak u patrových (etážových) lůžek působí negativně. V normě ČSN EN 747-1 Požadavky na bezpečnost, pevnost a trvanlivost u patrového lůžka jsou řešené vzdálenosti, šířky a nepoškozenost příčlí u žebříku, ale nejsou zmíněné proti kluzné vlastnosti příčlí žebříku. Při pohybu po žebříku je nebezpečí uklouznutí po jednotlivé příčli. Obdobné nebezpečí hrozí na dřevěných schodech u etážových lůžek. Při nášlapu na jednotlivý schod hrozí uklouznutí a pád. Stolový nábytek je podle klasifikace ČSN 91 0000 určený ke stolování, společenským účelům, ale i k vykonávání fyzické, duševní práce či k aktivitě zájmových činností. Především se jedná o stoly jídelní, pracovní a pro stoly určené k výuce. Kluznosti se využívá u rozkládací štýrské konstrukce, kdy se při tažení přídavné desky, schované pod horní deskou na lichoběžníkových táhlech, rozšiřuje užitná plocha stolu. (Holouš, Máchová 2009) Proti kluzné vlastnosti kluzáků u nohou stolového nábytku nabírají na důležitosti při odporu proti ujetí nábytku. Nepříznivě kluznost působí na horní desce stolového nábytku, o to více na desce s nastavitelným úhlem sklonu, kdy dochází ke klouzání předmětů a hrozí i rozlití horkých tekutin a opaření dětí nebo přítomných osob. Nejen dekorativní textilie pro stoly (ubrusy, prostírání) taktéž zvyšují riziko nebezpečí zvýšenými kluznými vlastnostmi mezi povrchem stolu a textilií. 16

Obr. 9 Schody u dětské patrového lůžka (web: http://1url.cz/qvcr) Obr. 10 Nastavitelná deska pracovního stolu (web: http://1url.cz/9vca) Ostatní nábytek je nábytek klasifikovaný dle funkce jako nábytek doplňkový a speciální tj. pro běžné aktivity a jiné, místně nespecifikované činnosti člověka (Brunecký, 2009) Příkladem takového nábytku je použití skluzavky v interiéru. U dětského nábytku, který má zakomponovanou skluzavku je skluznost naopak žádoucí vlastností povrchové úpravy. Stejně tak jako u dřevěných shozů na prádlo, které slouží k pohodlnému transportu prádla do prostoru prádelny. Kladné využití kluzného povrchu doplňkového nábytku je u garnýží při posouvání záclony či závěsu po dřevěné konzole. Riziko uklouznutí hrozí nejen při stoupání po příčlích u ribstolů, ale i při cvičení. Obr. 11 Skluzavka v interiéru (web: http://1url.cz/qvcr) Obr. 12 Dřevěné ribstoly (web: http://1url.cz/qvcr) 3.3.4 Nebytový nábytek Nebytový nábytek je pro veřejný interiér (oblast obchodu, služeb, státní správy, administrativy, vzdělání, zdravotnictví, výzkumu, náboženství, tělovýchovy, vězeňské 17

služby, zábavního průmyslu, heren aj.) a venkovní použití. Jedná se o nábytek vystavený přímým povětrnostním vlivům a nábytek pro exteriér (zahradní nábytek, nábytek pro kempink a sportovní využití, městský mobiliář, nábytek dopravních prostředků, nábytek dětských hřišť, verandy, zimní zahrady aj.). (Brunecký, 2009) U nebytového nábytku působí kluznost stejně jako u bytového nábytku pozitivně i negativně. Nebytový nábytek lze také stejně klasifikovat dle funkce na úložný, sedací, lehací, stolový a speciální či doplňkový. (Brunecký, 2014) U nábytku pro venkovní použití i pro veřejný interiér jsou pouze zpřísněné požadavky, aby vyhovoval všem kritériím v klimatických podmínkách, pro které byl určen. U nábytku ve veřejném interiéru je vyšší pravděpodobnost kontakt s vodou či vlhkostí. Zvýšená vlhkost prostředí zvyšuje kluznost, a tím i zvýšení rizika. Diplomová práce se zabývá přednostně kluzností povrchových úprav u ploch bytového dřevěného nábytku. Příklad nepříznivého působení kluznosti na sedáku sedacího nábytku z dopravního prostředku z praxe. Dřevěný sedací nábytek byl zkoušený v prostředcích hromadné dopravy v roce 2013. Z dřevěné sedáku cestující při transportu tzv. klouzali. (Paclíková, 2015) Obr. 13 Sedací nábytek v MHD - A (web: http://1url.cz/kvck) Obr. 14 Sedací nábytek v MHD - B (web: http://1url.cz/kvck) 3.4 Definice a základní pojmy nátěrové hmoty Nátěrové hmoty jsou všechny výrobky, jejichž hlavní složkou jsou filmotvorné látky. Nanášejí se v tekutém, práškovém či těstovitém stavu na předmět tak, aby vytvořily nátěr požadovaných vlastností. 18

Nátěrová vrstva je každá vrstva nátěrové hmoty nanášená na povrch libovolnou technikou nanášení. Nátěrový postup definuje jednotlivé operace zhotovení povrchové úpravy tj. přípravu podkladu a nátěrové hmoty, technologické podmínky při a během nanášení, způsoby nanášení, způsoby vytvrzování nátěrové hmoty či potřebné mezioperace. (Liptáková, Sedliačik 1989) Nátěrová hmota je směs složek, které ovlivňují její vlastnosti a použití. Nátěrové hmoty lze klasifikovat podle různých hledisek. Základní rozdělení dle těkavosti je na: - těkavé složky - netěkavé složky Těkavé složky jsou takové složky, které vyprchávají při vysoušení a vytvrzování z nátěrové hmoty do doby, než je vytvořený nátěrový film. Mezi těkavé složky patří rozpouštědla a ředidla. Rozpouštědlo je důležitá složka, která ovlivňuje hustotu a smáčivost nátěrové hmoty, a tím ovlivňuje její nanášení. Ředidlo upravuje viskozitu nátěrové hmoty. (Hartman a kol. 1988) Netěkavé složky zůstávají po vytvrzení a vysušení na povrchu a jsou součástí nátěrového filmu. Jsou to: filmotvorná látka, pigmenty, plniva a aditiva. Základní složkou je filmotvorná látka (pojivo), která udává základní vlastnosti nátěrové hmoty. Pigmenty jsou další složkou, které se vyskytují pouze v lazurovacích a pigmentových nátěrových hmotách a dodávají nátěrové hmotě barevný odstín a krycí schopnost. Plniva převážně zvyšují obsah sušiny a aditiva (přísady) jsou pomocné látky, které zlepšují vlastnosti nátěrové hmoty. Mezi aditiva patří: tvrdidla, zvláčňovadla, urychlovače, zpomalovače, sušidla, matovadla apod. (Hartman a kol. 1988) 3.5 Technická normalizace kluzných vlastností Mezi vlastnosti povrchu dřevěného nábytku spadají kluzné vlastnosti. V normativní základně zabývající se povrchovou úpravou nábytku není zmínka o kluznosti. Z tohoto 19

důvodu diplomová práce vychází z principů metod zkoušení proti kluzných vlastností u podlah a experimentálně naměřené výsledky vyhodnocuje dle tabulek zkoušek pro podlahy. Aby povrch byl bezpečný, a splňoval bezpečnostní požadavky, je nutné, aby měl dostatečné smykové tření. Proto je vhodné, používání zkušebních metod, jejímž výstupem je hodnota smykového tření. Dynamický koeficient smykového tření měří norma ČSN EN 13893. Statický nebo dynamický součinitel smykového tření tj. odolnost proti uklouznutí poskytuje norma ČSN 74 4507. Existují i jiné postupy zkoušek, u kterých je výstupem ukazatel či jiná veličina. V normě ČSN EN P CEN/TS 15676, ČSN EN 1339, ČSN EN 1342 je výsledkem hodnota výkyvu kyvadla a definovaný úhel zkušební roviny je řešený v normě ČSN P CEN/TS 16165 a ČSN EN 13845. 3.5.1 Normy a vyhlášky Skluznost lze měřit několika postupy a metodami. Jak již bylo zmíněno v předešlé kapitole, výsledky jednotlivých zkoušek jsou udávány v různých veličinách a ukazatelích. Nevýhodou proto je, že výsledky těchto zkoušek nelze mezi s sebou přepočítávat nebo převádět. (Ordeltová, 2006) Normativní základna pro zkoušení protiskluzných vlastností povrchů lze určit dle druhu povrchu. Jedná se stavební kámen, beton, povrchy vozovek, textilní podlahoviny apod. Používané zkoušky týkající se pouze dřevěné podlahy nebo zkoušky aplikovatelné na dřevěné podlahy, lze rozdělit dle metody zkoušení: Zkouška zkušebním kyvadlem Postup zkoušky probíhá dle ČSN P CEN/TS 15676 Dřevěné podlahoviny Odolnost proti uklouznutí. Norma byla vydaná v srpnu 2008. Principem zkoušky je volný pád kyvadla z vodorovné polohy a zjištění jeho výchylky po kontaktu se zkoušeným povrchem. O zkoušce kyvadlem pojednává i norma ČSN 74 4505. Dle této normy musí mít podlahy bytových a pobytových místností hodnotu výkyvu kyvadla nejméně 30. (ČSN 74 4505) 20

Zkouška na nakloněné rovině Tato zkouška vychází z německé normy DIN 51 130. Dle normy ČSN EN 13845 Pružné podlahové krytiny lze zkoušet i za mokra i na oleji. Princip zkoušky je chůze osoby na nakloněné rovině, na níž je umístěný zkoušený vzorek a jejíž sklon se postupně zvětšuje. Dle normy ČSN 74 4505 musí mít podlahy bytových a pobytových místností hodnotu úhel kluzu nejméně 6. (DIN 51 130) Rovinné (horizontální) zkoušení Princip zkoušky spočívá v horizontálním klouzání zkušebního přístroje po zkoušeném povrchu stanovenou rychlostí. Zkušební přístroj působí silou vertikálním směrem na zkoušený povrch a je měřena horizontální (třecí) síla. (ČSN EN 13893) Rovinné horizontální zkoušení je měřeno dle dvou základních norem, a to dle normy ČSN 74 4507 Odolnost proti skluznosti povrchu podlah Stanovení součinitele smykového tření, kde se stanovuje součinitel smykového tření a dle normy ČSN EN 13893 Pružné, laminátové a textilní podlahové krytiny - Měření dynamického koeficientu tření na suchém povrchu, kde se stanovuje dynamický koeficient tření. Norma ČSN EN 13893 je normou harmonizovanou tj. převzatá norma z evropských norem. Dle normy ČSN 74 4505 musí mít podlahy bytových a pobytových místností hodnotu součinitele smykového tření 0,3. (Ordeltová, 2006) U vybraných zkušebních metod se vycházelo z požadavků na kluznost z normy ČSN 74 4505 Podlahy společná ustanovení. Tyto hodnoty lze vztáhnout na povrchovou úpravu bytového nábytku. Na povrchovou úpravu veřejného nebytového nábytku lze preferovat přísnější hodnoty pro podlahy a povrchy pochůzných ploch částí staveb užívaných veřejností, které jsou také zmíněné v uvedené normě: - hodnota součinitele smykového tření nejméně 0,5 nebo - hodnota výkyvu kyvadla nejméně 40 nebo - úhel kluzu nejméně 10. (ČSN 74 4505) Ve vyhlášce č. 268/2009 sb. o technických požadavcích na stavby Ministerstva pro místní rozvoj se změnami: 20/2012 Sb. je zmíněné v 21 odst. 2, že: podlahy všech bytových a pobytových místností musí mít protiskluzovou úpravu odpovídající 21

normovým hodnotám. Tato vyhláška ruší platnost vyhlášky č 137/1998 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu. (TZB-info, 2015) 3.5.2 Zkouška zkušebním kyvadlem Norma ČSN P CEN/TS 15676 Dřevěné podlahoviny Odolnost proti uklouznutí Kyvadlová zkouška Pevně uchycené kyvadlo z vodorovné polohy volně padá na zkoušený povrch. Zkoušený povrch je umístěn tak, aby ležel v ose závěsu kyvadla. Zkušební třecí kyvadlo je opatřeno patkou, která je z hliníkové a pryžové části. Pryžová část patky při kyvném pohybu způsobí tření mezi ní a zkoušeným povrchem. Dojde ke zmenšení výchylky kyvadla, která se odečítá z kalibrované stupnice. Výsledkem měření tedy je hodnota proti kluzu, vyjádřená stupněm dané stupnice. Zkouška se provádí za sucha i za mokra. (Ordeltová, 2006) Zkušební přístroj Přístroj musí být zkonstruovaný tak, jak je znázorněno na obr. 15. 1 C stupnice (kluzná délka 126mm) 6 Stavěcí šroub 2 F stupnice (kluzná délka 76mm) 7 Držák zkušebního vzorku 3 Ukazatel 8 Vodováha 4 Kyvadlo 9 Šroub na svislé nastavení 5 Třecí patka Obr. 15 Zkušební přístroj s třecím kyvadlem (ČSN P CEN/TS 15676) 22

Vzdálenost třecí hrany zkušební třecí patky s pružinou od osy zavěšení (510 ±1)mm. Kalibrovaná C stupnice značená po 5 jednotkách od 0 do 150. Možnost snižování a zvyšování osy závěsu ramene tak, aby se dala seřídit třecí vzdálenost patky po zkoušeném povrchu na stanovenou délku (126 ±1) mm. K seřízení měřené délky se používá měřidlo, kde je znázorněná kluzná délka (124±1) mm a skutečná kluzná délka (126 ±1) mm viz obr. 16. 1 Měřidlo 4 Kluzná délka 2 Pryžová třecí patka 5 Skutečná kluzná délka 3 Referenční hrana Obr. 16 Měřidlo kluzné délky (ČSN P CEN/TS 15676) Třecí patka se skládá z pryžového dílce o šířce (76,2±0,5) mm, délce (25,4±1) mm ve směru kyvu a tloušťce (6,4±0,5) mm. Upevněno na tuhé základně o celkové hmotnosti včetně hliníkové základny (32,5±5) g. Musí být upevněna v nejnižším bodě výkyvu. Rovina kluzáku svírá s vodorovnou rovinou úhel (26±3). Statická síla působící na patku musí být (22,2±0,5) N a třecí pryž je definovaná tvrdostí IRHD (ISO 48) i odrazovou pružností podle Lübkeho (ISO 4662) dle tab. 3. (ČSN P CEN/TS 15676) 23

Tab. 3 Vlastnosti pryžového dílce Teplota ( C) Vlastnosti 0 10 20 30 40 Odrazová pružnost 43 až 49 58 až 65 66 až 73 71 až 77 74 až 79 Tvrdost (IRHD) 53 až 65 (ČSN P CEN/TS 15676) Pryžový dílec patky musí být maximálně 3 roky starý a nesmí být znečištěna např. brusivem nebo olejem. Nová patka se musí před prvním měřením upravit tak, aby nejmenší šířka pracovní hrany byla 1 mm. Šířka nárazové hrany musí být maximálně 2,5 mm. 1 Pryžový dílec patky 4 Opotřebovaná šířka 2 Hliníková základna 5 Řez třecí patkou 3 Pracovní hrana Obr. 17 Třecí patka včetně pracovní hrany (ČSN P CEN/TS 15676) Příprava vzorku a třecí patky Vybere se reprezentativní sada 5 vzorků stejného povrchu. Každý vzorek musí mít minimální rozměry (136 mm±1 mm) x (86 mm±1 mm). Třecí pryžová patka musí mít min. šířku nárazové hrany 1 mm. Tato nárazová hrana se vytvoří pomocí brusného papíru o zrnitosti P 400. (ČSN P CEN/TS 15676) 24

Postup zkoušky Před začátkem zkoušky, a to minimálně 30 min. musí být klimatizováno prostředí a zařízení v teplotě prostředí (23±2) C. K měření se vybere vhodná třecí patka a upevní se do kyvadla. Zdvihne se osa závěsu tak, že se rameno kyvadla volně kýve. Rameno kyvadla se zvedne do vodorovné polohy na pravé straně přístroje tak, aby se zablokovalo v uvolňovací západce. Po uvolnění kyvadla se rameno kyvadla zachytí a zaznamená se údaj ukazatele. Pokud nejsou po sobě jdoucí 3 nulové hodnoty, nastaví se nula pomocí třecích kroužků. Poté se zkušební vzorek upevní tak, aby ležel svým delším rozměrem ve směru pohybu kyvadla. Celý přístroj se vystředí, aby třecí patka byla ve styku se zkoušenou plochou po celé šířce třecí patky a v předepsané délce. Po nastavení vzorku s přístrojem rameno kyvadla se zvedne do vodorovné polohy a zablokuje se v západce. Při měření za mokra se zkoušený povrch a patka dostatečně navlhčí vodou. Po uvolnění kyvadla se zachytí při zpětném kmitu a zaznamená se hodnota výkyvu kyvadla na stupnici. Postup se provede třikrát. (ČSN P CEN/TS 15676) Výhody zkušební metody: - zkušební přístroj je přenosný, proto lze zkoušet v laboratoři i přímo v terénu - poměrně malá zkušební plocha zkoušených vzorků (136 x 86 mm). Nevýhody zkušební metody: - výsledkem zkoušky je stupeň stupnice, jehož výsledky s koeficientem smykového tření nelze porovnávat - princip zkušební metody pouze přibližuje problematiku bezpečného pohybu osob (Ordeltová, 2006) 3.5.3 Zkouška na nakloněné rovině Norma DIN 51 130: 2004, Zkoušení podlahových krytin Zjišťování protiskluzových vlastností Provozovny a oblasti činnosti s nebezpečím uklouznutí, metoda chozením Zkouška na nakloněné rovině Operátor se pohybuje dopředu a dozadu ve vzpřímené poloze po zkoušeném povrchu, jehož úhel se z vodorovné polohy zvyšuje, dokud není dosaženo úhlu sklonu, ve kterém se operátor stává nejistým. Zjištěný průměrný úhel se používá pro vyjádření stupně 25

skluznosti. Operátory musí být minimálně dvě dospělé osoby. Operátor je plně vyškolen a seznámen se zkušebním postupem a přístrojem před každou zkouškou. (DIN 51 130) Zkušební přístroj Zkušební zařízení je rovná plošina o šířce nejméně 600 mm a délce nejméně 2000 mm odolná proti zkroucení. Pomocí středového otočného čepu lze plošina naklánět v podélném směru do úhlu od 0 až do 45. Maximální rychlost zvedání úhlu plošiny je 1 za sekundu plynule nebo skokově 0,5 za sekundu, takže úhlu 45 lze dosáhnout za 45 sekund. Zvyšování zdvihu řídí sám operátor a nesmí během zkoušky vidět na indikátor úhlu. Indikátor úhlu ukazuje úhel plošiny vzhledem k horizontále s přesností (0,5±0,2). Operátor je během zkoušky chráněn před pádem po stranách zábradlím a bezpečnostním postrojem, který nezabraňuje chůzi po plošině. (DIN 51 130) 1 Bezpečnostní postroj 3 Pohonná jednotka 2 Ukazatel úhlu 4 Naklápěcí plocha Obr. 18 Zkušební přístroj (DIN 51 130) 26

Příprava vzorku Zkoušený povrch má minimální rozměry (1000x500) mm. Vzorek musí být samonosný nebo pevně připevněn k podkladní desce. Povrch musí být čistý a klimatizovaný po dobu 24 h při stejných podmínkách, které byli použity u zkušebního zařízení. (DIN 51 130) Postup zkoušky Operátor si nazuje boty a nasadí si bezpečnostní postroj. Po vystoupání na plošinu se operátor pohybuje dozadu a dopředu ve vzpřímené poloze, přičemž délka kroku odpovídá polovině délky chodidla operátora. Rychlost chůze má být (144±10) kroků za minutu. Sklon plošiny se postupně zvyšuje z vodorovné polohy, až dosáhne takového úhlu sklonu (kritického úhlu), při kterém operátor znejistí, tj. dosáhne limitu bezpečné chůze. Tento úhel se zaznamená a zkouška se provede stejným postupem ještě čtyřikrát. Dle normy ČSN EN 13845 lze postupovat zkoušení za mokra za proudu kapaliny a použití smáčedla. (DIN 51 130) Vyhodnocení zkoušky Výsledkem zkoušky je aritmetický průměr ze všech měření a provede se zatřídění dle následující tab. 4: Tab. 4 Rozdělení do tříd dle kritického úhlu (DIN 51 130) Kritický úhel Klasifikace 6 10 R 9 10 19 R 10 19 27 R 11 27 35 R 12 35 < R 13 Výhody zkušební metody: - snadné pochopení principu zkoušky tj. pro širokou veřejnost Nevýhody zkušební metody: - veliké rozměry zkušebního přístroje a poměrně veliké zkušební vzorky 27

- výsledek zkoušení je závislý na subjektivním pocitu operátora - výsledkem je úhel nakloněné roviny, který lze matematicky přepočítat na koeficient smykového tření, ale nelze porovnávat s horizontálním měřením (Ordeltová, 2006) 3.5.4 Rovinné (horizontální) zkoušení 1) Norma ČSN 74 4507 Odolnost proti skluznosti povrchu podlah Stanovení součinitele smykového tření Principem zkoušky je nucené klouzání zkušebního standardu po povrchu zkušebního vzorku. Zkušební standard se pohybuje konstantní rychlostí, a to pro určení statického součinitele smykového tření (0,5±0,05) mm.s -1 a pro určení dynamického součinitele smykového tření rychlostí (200±50) mm.s -1. Povrch vzorku je zatěžován neměnným vertikálním zatížením (490±4,9) N. Z naměřené třecí síly se stanoví součinitel smykového tření. Je použito vždy deset standardů z různých materiálů. (ČSN 74 4507) Zkušební přístroj Zkušební přístroj je sestaven z měřící a tažné části, které musí splňovat parametry uvedené v normě ČSN 74 4507. Pro stanovení proti kluzných vlastností je využíváno deset zkušebních standardů. Vlastnosti standardů musí splňovat požadavky dle normy ČSN 79 5600. Zkušební standardy jsou: pryž lisovaná, pryž lehčená, pryž monolitní, pryž lepená, pryž patníková, TPE podešvový, PVC podešvový, PVC patníkový, PUR patníkový a useň podešvová. Provádí se minimálně jednou ročně kontrola tvrdosti Shore podle ČSN ISO 868. Tvar musí být rovinný a očištěný brusným papírem o zrnitosti P 320 ve směru skluzu. (ČSN 74 4507) 28

1 Kluzný materiál 3 Vertikální zatížení 2 Nosné těleso standardu Obr. 19 Zkušební standarda (ČSN 74 4507) Příprava vzorku Zkušební vzorek musí mít rozměry minimálně (300x700) mm. Ke zkoušce jsou potřeba minimálně tři zkušební vzorky. Povrch vzorku musí být čistý. Zkušební vzorek musí být minimálně 8 hodin před zkouškou, ponechán v laboratorních podmínkách viz odstavec postup zkoušky. Postup zkoušky Zkouška se provádí v prostředí o teplotě (23±2) C a relativní vzdušné vlhkosti (50±5) %. Zkoušený povrch se zajistí proti pohybu. Zkušební standard se položí na těleso tak, aby jeho podélná osa se shodovala s osou kluzu, a zatíží se. Zařízení se uvede do chodu a změří se třecí síla při rychlosti 0,5 mm.s -1 na dráze přibližně 10 mm a poté se změří třecí síla při rychlosti 200 mm.s -1 na dráze 300 mm. Po dokončení kluzu se standard očistí a posune se na nezměřenou plochu zkušebního vzorku. Měření se opakuje celkem pětkrát. U měření za mokra se zkušební vzorek zvlhčí destilovanou nebo demineralizační vodou aby se vytvořila souvislá vrstva vody. 29

U měření upravovaných ploch se postupuje stejně, jako u měření suchého povrchu. Na povrch zkoušeného vzorku se pouze navíc nanese vosk, pasta nebo jiná zkoušená hmota. (ČSN 74 4507) Vyhodnocení zkoušky Z naměřených hodnot se určí střední hodnota třecí síly pro každou rychlost samostatně např. proložením grafu přímkou, viz obr. 20. Ze vztahu µ=f t /F n, kde F t je naměřená třecí síla N a F n je vertikální zatížení zkušebního standardu, se vypočítá součinitel smykového tření (statický a dynamický dle rychlosti a dráhy). Poté se určí aritmetickým průměrem celkový součinitel smykového tření ze všech deseti standardů. (ČSN 74 4507) Obr. 20 Grafický záznam třecí síly (ČSN 74 4507) Výhody zkušební metody: - zatížení při zkoušce, tvar a styčná plocha standardů vcelku přesně modeluje situaci v praxi při běžné chůzi - možnost provádět zkoušku za sucha, za mokra a na upraveném povrchu - výsledkem zkoušky je statický a dynamický součinitel smykového tření Nevýhody zkušební metody: - zkušební přístroj je (Ordeltová, 2006) 30

2) Norma ČSN EN 13893 Pružné, laminátové a textilní podlahové krytiny měření dynamického koeficientu tření na suchém povrchu podlah Kluzáky daného tvaru a materiálu působí stanovenou silou na měřený povrch a jsou taženy konstantní rychlostí v podélné ose po měřeném vzorku. Horizontální síla se zaznamenává po celé délce dráhy a měří se dynamický koeficient tření. Zkušební přístroj Součástí zkušebního přístroje je tažné zařízení, které soustavu kluzáků táhne konstantní rychlostí v rozsahu (0,2-0,3±0,01) mm.s -1 po dráze minimálně 0,3 m. Sestava kluzáků na přístroji se skládá ze dvou kluzáků z usně a jedním kluzákem z podešvové pryže s tvarem a rozměry dle obr. 21. D Směr pohybu L 3 - Tloušťka (2-6) mm L 1 - Délka (37,5±2,5) mm ɑ - úhel zkosení (35±5) L 2 - Šířka (10±0,5) mm Obr. 21 Tvar a rozměry kluzáku (ČSN EN 13893) Kluzáky musí mít stejnou tloušťku v rozmezí od 2 6 mm, aby byli všechny v kontaktu s rovným povrchem. Celková hmotnost zatížené sestavy kluzáku je (10±0,1) kg. Kluzáky z usně mají tvrdost Shore D (60±10) podle EN ISO 868 a kluzák je z referenčního materiálu SBR 1 na bázi butadienstyrenového kaučuku o tvrdosti Shore A 95 podle EN 522:1998. (ČSN EN 13893) 31

1 Kluzáky z usně L 3 - (46±2) mm 2 Kluzák z podešvové usně L 4 - (130±3) mm D Směr pohybu Obr. 22 Uspořádání kluzáků (ČSN EN 13893) Příprava vzorku a kluzáků Pro zkoušku jsou potřeba vzorky minimálně 1000x500 mm. Na vzorcích se vyznačí směr výroby, pokud je známý. Povrch musí být čistý a klimatizovaný nejméně 24 h před zkouškou při teplotě (23±2) C a relativní vzdušné vlhkosti (50±5) %. Povrch kluzáků se před zkouškou obrousí do roviny brusným papírem o zrnitosti P 320 ve směru po délce kluzáků. Z kluzáků se odstraní prach. (ČSN EN 13893) Postup zkoušky Zkušební zařízení se klimatizuje 24 h v normálním ovzduší. Provedou se měření ve směru výroby. Provede se pět měření, přičemž při každém měření je kluzák tažen po jiné dráze. První dvě měření nemusí být reprezentativní, proto se zaznamenaná horizontální síla bere v úvahu až u třetího, čtvrtého a pátého měření na délce 0,3 m. (ČSN EN 13893) 32

Výpočet zkoušky U třetího, čtvrtého a pátého měření se zaznamenají hodnoty µ na nejbližší vypočtení 0,01 dle vzorce: kde, µ - dynamický koeficient tření F průměrná horizontální síla (N) M celkové vertikální zatížení kluzáků (N) Vypočítá se střední hodnota ze tří měření pro daný směr. (ČSN EN 13893) Výhody zkušební metody: - výsledkem je dynamický koeficient tření - zkušební přístroj je přenosný a lze zkoušet v laboratoři i přímo v praxi Nevýhody zkušební metody: - zkoušení jen na suchém povrchu - zkoušky lze vztáhnout jen pro daný typ obuvi (kombinace usně a patníkové pryže) (Ordeltová, 2006) 3.6 Zkoušky mechanických a fyzikálních vlastností povrchové úpravy Pro hodnocení povrchové úpravy dřevěného nábytku provedené nátěrovými hmotami platí norma ČSN 91 102 Nábytek Povrchová úprava dřevěného nábytku technické požadavky. Požadavky na povrchové úpravy jsou ověřovány akreditovanými zkouškami, které jsou popsány v následující tabulce. Nejprve je uvedená tabulka, kde jsou rozděleny nábytkové plochy. (ČSN 91 0102) 33

Tab. 5 Rozdělení nábytkových ploch Označení skupin nábytkových ploch A Název skupiny Pracovní plochy Plochy příslušející do skupiny Pracovní plochy kuchyňských souborů, pracovní plochy stolů pracovních, manipulačních kuchyňských a stolů mycích B C D E F (ČSN 91 102) Ostatní pracovní plochy Vnější přední plochy Plochy sedacího nábytku Ostatní vnější viditelné plochy Vnitřní viditelné plochy Horní plochy stolových desek u stolů jídelních, pracovních a manipulačních s výjimkou kuchyňských, pracovní plochy kuchyňských příborníků, psacích stolků doplňkových, dětských a ostatních a ostatní plochy nábytku určené k vykonávání určité pracovní činnosti (vnitřní plochy sklopných dveří barových skříněk, vnitřní plochy sklopných dveří sloužící k určité pracovní činnosti, horní plochy toaletních a nočních stolků) Vnější plochy dveří s vertikální i horizontální osou otáčení, dveří posuvných, čel zásuvek, předních čel lehacího nábytku, vnitřní plochy zadních čel lehacího nábytků, čelní plochy předsíňových stěn Všechny viditelné plochy sedacího nábytku Vertikální vnější plochy bez omezení výšky korpusu, soklů, noh, lubů a noh stolů, horizontální vnější plochy do výšky 1700 mm včetně vnitřních ploch dveří a klopen Vnitřní plochy viditelné při používání, včetně vnitřních ploch posuvných dveří a horizontální vnitřní plochy nad výšku 1700 mm, plochy nik, vnitřní plochy za skleněnými dveřmi, mimo vnitřních ploch zařazených mezi ostatní vnější plochy 34

Tab. 6 Požadavky na fyzikálně mechanické vlastnosti Vlastnost zkušební metoda Lesk ČSN EN 13722 Tvrdost tužkou 1) ČSN 67 3075 Odolnost proti oděru ČSN 91 0276 Přilnavost mřížkou ČSN ISO 2409 Přídržnost povrchu odtahem ČSN EN 311 Odolnost proti suchému teplu 4) ČSN EN 12722 Odolnost proti vlhkému teplu ČSN EN 12721 Světlostálost ČSN EN ISO 11341 ČSN 91 0282 Měřící jednotka % stupeň g/100 ot. stupeň Funkční skupina nábytkových ploch A B C D E F Vysoký lesk nad 90 Lesk od 61 do 90 Pololesk od 31 do 60 60 Polomat od 11 do 30 Mat od 0 do 10 Nejméně Nejméně Nejmé Nejmé Nejmé Nejmé 8 8 ně 6 ně 6 ně 6 ně 6 Nejvíce Nejvíce - - - - 0,12 2) 0,15 2) 0,15 3) 0,20 3) Nejvíce 1 MPa Nejméně 0,75 stupeň stupeň stupeň Nejméně 4 Nejméně 4 Nejméně 4 5) Nejméně 4 5) - - - - - - - - Stupeň 5 standardní modré stupnice a stupeň 3 šedé stupnice 1) Pouze pro vzorky dokončené nátěrovými hmotami. 2) Platí pro nábytek veřejného interiéru. 3) Platí pro nábytek bytový. 4) U pracovních ploch skupiny A, a pracovních ploch laboratorních stolů teplota 180 C, u ostatních ploch teplota 100 C. 5) Zkouší se u nábytku bytového, kancelářského, restauračního a hotelového. (ČSN 91 102) 35

4 Metodika řešení Předpokladem této práce je vycházet ze zkušebních metod pro měření kluzných vlastností podlahovin a aplikovat tyto metody pro zkoušení na vzorky materiálů a povrchových úprav, které se běžně používají pro výrobu nábytku. Dále stanovit faktory ovlivňující skluznost nábytku. Zkušební metody se dále modifikují. Provede se experimentální měření kluzných vlastností u povrchové úpravy dřevěných materiálů, které se běžně používají pro výrobu nábytku v kombinaci s textilií, která je běžná pro oděv lidského těla. Výsledkem je zjištění, která zkušební metoda je vhodnější pro měření povrchové úpravy nábytku a porovnávání výsledků standardního i experimentálního měření. 4.1 Postup řešení diplomové práce Jako zástupci nejběžnějších materiálů na výrobu nábytku, byly zvoleny následující materiály: surová dřevotřísková deska oboustranně opláštěná dýhou, spárovka lepená z masivních přířezů, překližovaná deska a překližovaná deska s protiskluznou úpravou pro porovnání výsledků. Materiály včetně povrchové úpravy byly připraveny dle zkušební normy ČSN EN 13893. Dle normy ČSN P CEN/TS 15676 bylo provedeno měření kluznosti na zkušebním přístroji s třecím kyvadlem. Následně dle normy ČSN EN 13893 byla provedena druhá metoda měření na zkušebním zařízení pro měření kluznosti. Poté bylo provedeno měření doplňujících zkoušek povrchové úpravy. Byla provedena zkouška tvrdosti nátěru tužkami, mřížková zkouška a zkouška odolnosti proti vrypu. Veškeré výsledky byly zaznamenány a dále vyhodnoceny dle vlastností včetně statistického vyhodnocení. Výsledky byly porovnány i s hodnoty uvedenými v ČSN 74 4505 Podlahy Společná ustanovení. V závěru práce byla vytvořena diskuze výsledků a závěr. 36

5 Použité materiály, přístroje a zkušební metody 5.1 Použitý materiál Při zkoušce byly použity vzorky: Surová dřevotřísková deska plošně lisovaná. Deska má tloušťku 18 mm a je oboustranně opláštěná dubovou dýhou o tloušťce 1 mm. Spárovka lepená s masivních dubových přířezů o celkové tloušťce 20 mm. Devítivrstvá překližovaná deska buková se středovou smrkovou vrstvou o celkové tloušťce 18 mm. Vodovzdorná překližka s fenolickou a protiskluzovou úpravou o tloušťce 15 mm. Desky byly naformátované na kotoučové formátovací pile na rozměr 1000x500 mm dle předepsaného rozměru v ČSN EN 13893 a rozměr 1000x250 mm. Všechny desky byly zakoupené, proto nelze definovat technologický postup, použitý materiál lepidla a technologii jejich výroby. Bavlnářská tkanina pro oděvní účely Denim o gramáži (150) g/m 2 a 100% bavlně. Denim je textilie spíše známá pod pojmenováním jako džínsovina či riflovina. Dříve využívaná jako pracovní oděv a dnes využívaná jako pro širokou škálu oděvů. 5.2 Příprava vzorků Nejprve byly vybrány zástupci materiálů, již zmíněné v kapitole 5.1 Použitý materiál. Materiály byly naformátovány formátovací pilou na rozměry 1000x500 mm dle zkušební normy ČSN EN 13893. Poté se obrousil povrch vzorků širokopásovou bruskou pro docílení hladkého povrchu. Po obroušení a egalizaci zkušebních vzorků byla dokončená povrchová úprava stříkáním vodou ředitelným a rozpouštědlovým bezbarvým lakem. Mezi základní a vrchní vrstvou laku byl proces mezibroušení excentrickou bruskou. 37

5.2.1 Značení vzorků Označení zkušebních vzorků SP - spárovka lepená z masivních dubových přířezů DTD - surová dřevotřísková deska oboustranně opláštěná dubovou dýhou PDP - překližovaná deska buková se středovou smrkovou vrstvou PDP fenol - vodovzdorná překližka s fenolickou a protiskluzovou úpravou Popis povrchové úpravy vzorků VOD vzorky s povrchovou úpravou vodou ředitelným lakem ROZ vzorky s povrchovou úpravou rozpouštědlovým lakem 5.3 Použitá nátěrová hmota Na zkušební vzorky byly použité vodou ředitelné a rozpouštědlové polyuretanové laky od firmy Sayerlack. Nátěrová hmota byla na vzorky nanášena technologií stříkáním airmix. 5.3.1 Vodou ředitelný lak 5.3.1.1 Základní lak Popis: vodou ředitelný základní transparentní lak Sayerlack AU 468. Vhodný na uzavřené i otevřené póry. Ředidlo: pitná voda Obsah sušiny: 39% Doba vytvrzení: při 100g/m 2 a teplotě ovzduší 20 C cca 4 h. Povrch je stohovatelný po 24 h. Nános: 120 g/m2 Lak uchovávat v chladu, na dobře větraných místech, v dostatečné vzdálenosti od oxidovadel a v dobře uzavřené plechovce. 38

5.3.1.2 Vrchní lak Popis: transparentní vrchní lak na bázi vody Sayerlack AF 7220/00. Zpracovatelný jednosložkově nebo dvousložkově. Je velmi vhodný na otevřené póry. Lak se vyznačuje výbornou chemickou odolností, tvrdostí a transparencí. Nanášení se provádí stříkáním. Tužidlo: AH 1550/00, poměr tužení 10:2 váhově Ředidlo: pitná voda Obsah sušiny: 31%, ve směsi s tužidlem 29% Doba vytvrzení: při 100g/m 2 a teplotě ovzduší 20 C cca 4 h. Povrch je stohovatelný po 24 h. Nános: 100 g/m2 Pro zlepšení mechanické a chemické odolnosti se přidává 1% síťovač XA 4085 do vrchní vrstvy laku. 5.3.2 Rozpouštědlový lak 5.3.2.1 Základní lak Popis: rozpouštědlový dvousložkový polyuretanový lak Sayerlack TU 0001/00. Transparentní základní lak s univerzálním použitím poskytuje vysoké plnění pórů a výbornou brousitelnost. Aplikovat lze technologií stříkáním a poléváním. Tužidlo: TH 0801/00, poměr tužení 10:5 váhově Ředidlo: DT 1150, poměr ředění do směsi 15:2 váhově Obsah sušiny: 43%, ve směsi s tužidlem 37% Doba vytvrzení: při 100g/m 2 a teplotě ovzduší 20 C cca 3 h. Povrch je stohovatelný po 4 h. Doba zpracovatelnosti: 3 h Nános: 150 g/m2 5.3.2.2 Vrchní lak Popis: transparentní dvousložkový polyuretanový vrchní lak Sayerlack TZ 4220/00. Lak se vyznačuje výbornou tvrdostí. Tužidlo: TH 0801/00, poměr tužení 10:5 váhově Ředidlo: DT 1150, poměr ředění do směsi 15:1 váhově Obsah sušiny: 48%, ve směsi s tužidlem 40% 39

Doba vytvrzení: při 100g/m 2 a teplotě ovzduší 20 C cca 3 h. Povrch je stohovatelný po 3-6 h. Doba zpracovatelnosti: 3 h Nános: 120 g/m2 5.4 Použitá zařízení 5.4.1 Formátovací pila Na formátovací pile Felder K 500 S s hlavním i předřezovým kotoučem byly nařezány zkušební vzorky na čisté rozměry 1000x500 mm. Tab. 7 Technické parametry při řezání formátovací pilou Výkon motoru 4 kw Otáčky pily 4800 ot/min Obr. 23 Formátovací pila Felder K 500 S (web: http://1url.cz/nvcz) 5.4.2 Stříkací zařízení Stříkání nátěrové hmoty na zkušební vzorky se provádělo poloprofesionální stříkacím zařízením Wagner Finefinish 20-30 s AC nerez. 40

Tab. 8 Technické parametry stříkacího zařízení Pracovní tlak max. 160 bar Volný výkon 1,8 l/min Pracovní tlak vzduchu max. 8 bar Převodový poměr čerpadla 20:1 (web: http://1url.cz/xvci) Tab. 9 Technické parametry při stříkaní vzorků vodou ředitelným lakem Pracovní tlak základ, vrch 80 bar, 90 bar Pracovní tlak vzduchu základ, vrch 1 bar, 1,3 bar Tab. 10 Technické parametry při stříkaní vzorků rozpouštědlovým lakem Pracovní tlak základ, vrch 110 bar, 115 bar Pracovní tlak vzduchu základ, vrch 1,2 bar, 1,5 bar Obr. 24 Stříkací zařízení Wagner (web: http://1url.cz/xvci) 41

5.4.3 Širokopásová bruska Zkušební vzorky byly broušeny na širokopásové brusce RWT BS 1100 RP. Širokopásová bruska je obsazena dvěma kalibračními válci s prvním brousícím pásem o zrnitosti P 120 a s druhým brousícím pásem o zrnitosti P 150. Tab. 11 Technické parametry při broušení vzorků Podávací rychlost Pracovní tlak Spotřeba vzduchu 4 m/min. 0,5 MPa 18 l/min. Obr. 25 Širokopásová bruska RWT BS 1100 RP (web: http://1url.cz/zvcs) 5.4.4 Excentrická bruska Na technologickou operaci mezibroušení byla použitá excentrická bruska Makita. Bruska byla opatřená brusným papírem o zrnitosti P 320 s upevněním na tzv. suchý zip. Tab. 12 Technické parametry při broušení excentrickou bruskou Příkon 300 W Otáčky brousící základny 12 000 ot/min 42

Obr. 26 Excentrická bruska Makita (web: http://1url.cz/mvc0) 5.5 Použité zkušební metody 5.5.1 Zkouška zkušebním kyvadlem Zkouška byla provedena měřením na zkušebním přístroji s třecím kyvadlem ve Zkušebně stavebně truhlářských výrobků ve Zlíně. Měření bylo prováděno za sucha i za mokra dle standardního postupu. Dále byla upravena třecí patka tak, aby vyhovovala experimentálnímu měření. S takto upravenou třecí patkou bylo provedeno opětovné měření na všech zkušebních vzorcích za sucha i za mokra. Zkušební zařízení Zkouška se prováděla na zkušebním zařízení s třecím kyvadlem. Ve zkušebně stavebně truhlářských výrobků ve Zlíně je označovaný jako SK-1099. Obr. 27 Zkušební zařízení s třecím kyvadlem 43

Pomůcky ke zkoušce Ke zkoušce se využívalo těchto pracovních pomůcek: posuvné měřítko, kovové měřidlo, denim, dřevěná patka, nůžky, kontaktní lepidlo, ztužidlo, textilie, jemný kartáč a rozprašovač. Obr. 28 Pomůcky ke zkoušce Zkušební vzorky a třecí patka Vzorky se klimatizovaly po dobu 2 týdnů v prostředí o teplotě (23±2) C a relativní vzdušné vlhkosti (50±5) % a 28 dní po nanesení nátěrové hmoty. Dle normy musí vzorky mít minimální rozměry (136±1) mm x (86±1) mm. Vzorky pro měření mají rozměr (250x1000) mm, kde plocha byla rozdělena na pět částí a byla vždy nová plocha k měření. Ke zkoušce byla vytvořena nová třecí patka s parametry, které jsou popsané výše. Pro experimentální měření v rámci diplomové práce se vytvořila nová patka z překližované desky s denimem, která reprezentuje jeden z nejběžnějších materiálů pro oděv spodní části lidského těla. Aby bylo dosáhnuto větší nárazové hrany, a tím zvýšená třecí plocha denimu se vzorkem, musela být rozšířená pracovní hrana. Šířka byla zvýšená na 10 mm. Obr. 29 Pryžová třecí patka Obr. 30 Třecí patka PDP s denimem 44

Postup zkoušky 1) Provede se zkušební měření tzv. nulové měření. 2) Vybere se vhodná pryžová třecí patka a patka z PDP potažená denimem. 3) Zkušební plocha vzorku se očistí jemným kartáčem a textilií, a vzorek se upevní. 4) Seřídí se kyvadlo na třecí délku (126±1) mm. 5) Rameno kyvadla se umístí do vodorovné polohy, aby jej držela uvolňovací západka. 6) V případě zkoušení za mokra se zkoušený povrch a třecí patka navlhčí dostatečným množstvím destilované vody rozprašovačem. 7) Rameno kyvadla se uvolní a zachytí se při zpětném kyvu. 8) Zaznamenají se hodnoty na stupnici C, kde zůstal ukazatel. 9) Pro měření na stejném vzorku se opakují kroky 5-8 celkem třikrát. Obr. 31 Třecí plocha pryžové třecí patky Obr. 32 Třecí plocha patky z PDP s riflovinou 5.5.2 Rovinná (horizontální) zkouška Zkouška byla provedena na zkušebním zařízení pro měření skluznosti v Textilním zkušebním ústavu v Brně. Měření se provádělo na všech zkušebních vzorcích na obou variantách povrchové úpravy. Kluzáky z pryže a usně na zkušebním zařízení na měření skluznosti byly upraveny k experimentálnímu měření. Kluzáky byly potaženy bavlněnou textilií denimem a následně se provedlo opětovné měření. 45

Zkušební zařízení Zkouška se prováděla na zkušebním zařízení na měření skluznosti GMG 100 SC. Měřící zařízení se skládá z aktivní kluzákové jednotky a tažného zařízení. Sestava kluzáků se skládá ze dvou kluzáků z usně a z jednoho kluzáku z podešvové pryže. 1 Aktivní kluzáková jednotka 4 Spojovací kabel pro přenos dat 2 Tažné zařízení včetně pružinky 5 Displej zařízení 3 Nášlapná deska Obr. 33 Zkušební zařízení na měření skluznosti GMG 100 SC Pomůcky pro zkoušku Ke zkoušce se využívalo těchto pracovních pomůcek: hladítko s upevněným brusným papírem o zrnitosti P 320, denim, oboustranná lepicí páska, nůžky, textilie a jemný kartáč. Obr. 34 Pomůcky ke zkoušce 46

Zkušební vzorky a kluzáky Vzorky se klimatizují nejméně po dobu 24 h v prostředí o teplotě (23±2) C a relativní vzdušné vlhkosti (50±5) % a 28 dní po nanesení nátěrové hmoty. Dle normy musí vzorky mít minimální rozměry 1000x500 mm. Ke zkoušce se upravily všechny tři kluzáky. Ze spodní části kluzáků se pomocí oboustranné lepicí pásky připevnila bavlněná textilie denim, která reprezentuje jeden z nejběžnějších materiálů pro oděv spodní části lidského těla. Plocha kluzáků s denimem klouže po povrchu zkušebního vzorku. Obr. 35 Kluzáky z pryže a usně Obr. 36 Kluzáky s riflovinou Postup zkoušky 1) Zkušební zařízení i vzorky se klimatizují minimálně 24 h před zkouškou. 2) Zkušební plocha vzorku se očistí jemným kartáčem a textilií. 3) Kluzáky se obrousí hladítkem s brusným papírem do jedné roviny po směru délky kluzáků a očistí se od prachu textilií. 4) Zkušební přístroj se umístí na začátek zkušebního vzorku a zapne se. 5) Stiskne se tlačítko vytažení lanka a vytáhne se minimálně ze 40 % svojí maximální délky. 6) Vytažené lanko se upevní k nášlapné desce podélně ve směru měřené plochy a po zatížení nášlapné desky se stiskne tlačítko start na zkušebním zařízení. 7) Zkušební zařízení se pohybuje podélně ve směru měřené plochy a lanko se navine. 8) Zaznamená se naměřená hodnota z displeje. 9) Pro měření na stejném vzorku se opakují kroky 4-8 celkem pětkrát. 47

Obr. 37 Ukázka měření 5.5.3 Doplňující zkoušky povrchové úpravy 5.5.3.1 Stanovení tvrdosti nátěru zkouškou tužkami Norma ČSN EN ISO 15184 Nátěrové hmoty Stanovení tvrdosti nátěru zkouškou tužkami. Tuha definovaného tvaru je tlačena po povrchu nátěru pod úhlem 45. Tvrdost tuhy se postupně zvyšuje, dokud se na povrchu nátěru neobjeví viditelné defekty. Zkušební přístroj 1 Kovový kvádr 5 Vodováha 9 Tuha 2 Pryžový kroužek 6 Pohyblivé závaží 10 - Nátěr 3 Tužka 7 Upínací zařízení 4 Podklad 8 Směr tlačení Obr. 38 Zkušební zařízení (ČSN EN ISO 15184) 48

Obr. 39 Ukázka z měření Postup zkoušky Do zkušebního zařízení se upne zkušební tužka č. 1 tak, aby se při vodorovné poloze zařízení konec tuhy opíral o povrch nátěru. Poté se zařízení s tužkou tlačí směrem od zkoušejícího. Nátěr se prohlédne, zda vykazuje porušení. Pokud nevykazuje, zkouška se opakuje a zvyšuje se přitom tvrdost tuhy. Největší tvrdost tuhy se označí jako stupeň tvrdosti nátěrové hmoty. Tvrdost se zkoušela se sadou tužek Hardtmunth KOH-I- NOOR. Zkouška se provedla při teplotě (23±2) C a relativní vzdušné vlhkosti (50±5) % na vzorcích o rozměru 200x100 mm. Vyhodnocení zkoušky Jako výsledek měření se uvede číslo tužky podle následující tabulky: Tab. 13 Označení tužek ve zkušební řadě Číslo tužky 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 Tvrdost tužky 3B 2B B HB F H 3H 4H 5H 6H 7H 8H 9H Měkčí Tvrdší (ČSN EN ISO 15184) 5.5.3.2 Mřížková zkouška Norma ČSN EN ISO 2409 Nátěrové hmoty Mřížková zkouška Nátěr je proříznut pravoúhlou mřížkou pronikající až k podkladu. Vlastnost stanovená touto zkouškou závisí mimo jiné i na přilnavosti nátěru buď k předcházející vrstvě, nebo k podkladu. 49

Zkušební přístroj 1 Ostří 2 Vodící hrana 3 Řezné hrany Obr. 40 Řezný nástroj s více ostřími (ČSN EN ISO 15184) Postup zkoušky Zkušební vzorek se umístí na pevný povrch. Zkušební zařízení se drží tak, aby řezný nástroj byl ostřím kolmo k povrchu zkušebního vzorku. Stejnoměrným tlakem se do nátěru provede řez směrem ke zkoušejícímu. Opakováním postupu se vytvoří další řez křížící původní řez pod úhlem 90 tak, aby vznikla mřížka. Uvolněný nátěr z oblasti řezů se odstraní lepicí páskou. Zkouška se prováděla se zkušebním zařízením Byko cut universal 3430 s více ostřími vzdálenými 2 mm od sebe. Zkouška se provedla při teplotě (23±2) C a relativní vzdušné vlhkosti (50±5) % na vzorcích o rozměru 200x100 mm. Obr. 41 Ukázka z měření Obr. 42 Byko cut universal 3430 50

Vyhodnocení zkoušky Oblast řezů na nátěru se prohlédne při dobrém osvětlení a oklasifikuje se podle následující tabulky. Tab. 14 Klasifikace výsledků zkoušek Klasifikace Popis Vzhled 0 Hrany řezů jsou zcela hladké; žádný čtverec mřížky není odloupnut 1 2 3 4 5 Odloupnutí malých šupinek povlaku v místech křížení řezů. Zasažená plocha není větší než 5 % plochy mřížky. Nátěr odloupnut podél hran řezů a v místech jejich křížení. Zasažená plocha 5%, ale není větší než 15 % celkové plochy mřížky. Nátěr částečně nebo zcela odloupnut ve velkých pásech podél hran řezů a/nebo částečně nebo zcela odloupnut na různých částech čtverců. Zasažená plocha převyšuje 15%, ale není větší než 35% plochy mřížky. Nátěr odloupnut ve velkých pásech podél hran řezů a/nebo částečně nebo se některé čtverce částečně nebo zcela odlouply. Zasažená plocha převyšuje 35%, ale není větší než 65% plochy mřížky. Jakýkoli rozsah odloupnutí, který nelze klasifikovat ani stupněm 4. (ČSN EN ISO 15184) 5.5.4 Stanovení odolnosti proti vrypu Norma ČSN EN ISO 1518-1 Nátěrové hmoty Stanovení odolnosti proti vrypu Část 1: Zkouška při konstantním zatížení Jehla zatížená specifikovanou silou se konstantní rychlostí táhne po nátěru. Vizuálně se zjistí, zda jehla vlivem zatížení pronikla nátěrem ve specifikovaném rozsahu. 51

Zkušební přístroj 1 Jehla 4 Otočný čep vahadla 7 Zkušební vzorek 2 Vahadlo se stupnicí 5 Protizávaží 8 Držák zkušebního vzorku 3 Posuvné závaží 6 Spouštěcí zařízení 9 Základová deska Obr. 43 Přístroj pro zkoušku vrypem (ČSN EN ISO 1518-1) Postup zkoušky Zkušební vzorek se upne do zařízení zkoušenou plochou nahoru. Nastaví se požadované zkušební zatížení a spustí se motorek přístroje. Postupně se zvyšuje zatížení jehly do té doby, dokud nedojde k proniknutí nátěru. Zkouška se prováděla se zkušebním zařízením Erichsen Model 239 II. Zkouška se provedla při teplotě (23±2) C a relativní vzdušné vlhkosti (50±5) % na vzorcích o rozměru 100x100 mm. Obr. 44 Ukázka z měření odolnosti vůči vrypu 52