VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií H y p o g l y k e m i e - č a s t á k o m p l i k a c e u p a c i e n t ů s o n e m o c n ě n í m D i a b e t e s m e l l i t u s? Bakalářská práce Autor: Dana Skalníková Vedoucí práce: Mgr. Věra Zapletalová Jihlava 2012
Vysoká škola polytechnická Jihlava Tolstého 16, 586 01 Jihlava ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: Název práce: Cíl práce: Dana Skalníková Ošetřovatelství Všeobecná sestra Hypoglykémie-častá komplikace u pacientů s onemocněním Diabetes mellitus? Cíl:Seznámit s hypoglykemií jako komplikací klinické diagnózy Diabetes mellitus (příznaky, příčiny, léčba a prevence). Zjistit, u jakého druhu léčby a v jakém rozsahu se hypoglykemie vyskytuje. Zjistit, jak jsou pacienti o hypoglykemii informováni, zda znají její průběh a první pomoc. Mgr. Věra Zapletalová vedoucí bakalářské práce doc.phdr. Lada Cetlová, Ph.D. vedoucí katedry Katedra zdravotnických studií
Anotace Teoretická část seznamuje s diagnózou Diabetes mellitus a podrobně rozebírá akutní komplikaci hypoglykemii. Praktická část se zabývá informovaností a znalostí diabetiků o příčinách a příznacích hypoglykemie, zda zvládají její léčbu v akutním stádiu, a celkovým výskytem hypoglykemie v populaci. V závěru jsou zveřejněny výsledky výzkumu na základě dotazníkového šetření. Klíčová slova Hypoglykemie, Diabetes melitus, komplikace, léčba Annotation The theoretical part of familiarising themselves with a diagnosis of Diabetes mellitus and acute complication in discusses-hypoglykemia. Practical part deals with information and knowledge about the causes of diabetes and symptoms of hypoglycemia that can handle its treatment in the acute stage, and the overall incidence of hypoglycemia in the population. At the conclusion of the results of research are published on the basis of the questionnaires. Key words Hypoglycemia, Diabetes melitus, complications, treatment
Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat paní Mgr. Věře Zapletalové za odborné a cenné rady při vypracování mé bakalářské práce. Dále chci poděkovat rodině za morální a finanční podporu během celého studia. Dík patří i všem respondentům za vyplnění dotazníku.
Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 23. května 2012... Podpis
Obsah 1 ÚVOD... 8 1.1 Cíle práce... 10 1.2 Hypotézy práce... 10 2 TEORETICKÁ ČÁST... 11 2.1 Diabetes mellitus... 11 2.1.1 Anatomie a fyziologie onemocnění... 11 2.1.2 Diabetes mellitus 1. typu... 12 2.1.3 Diabetes mellitus 2. typu... 12 2.2 Léčba diabetu... 13 2.2.1 Cíle léčby... 13 2.2.2 Dieta... 14 2.2.3 Výměnná jednotka... 14 2.2.4 Glykemický index... 14 2.2.5 Fyzická aktivita... 15 2.2.6 Perorální antidiabetika... 15 2.2.7 Inzulinová léčba... 16 2.3 Hypoglykemie... 17 2.3.1 Definice... 17 2.3.2 Fyziologie inzulinu... 17 2.3.3 Příčiny hypoglykemie... 17 2.3.4 Glykemické prahy... 18 2.3.5 Nepoznaná hypoglykemie... 18 2.3.6 Klinický obraz hypoglykemie... 18 2.3.7 Výskyt hypoglykemie... 19 2.3.8 Hypoglykemie u diabetu léčeného inzulinem... 20 2.3.9 Hypoglykemie u diabetu léčeného antidiabetiky... 21 2.3.10 Předstíraná hypoglykemie... 21
2.3.11 Noční hypoglykemie... 22 2.3.12 Alkohol a hypoglykemie... 22 2.3.13 Rizikové faktory hypoglykemie... 23 2.3.14 Léčba hypoglykemie... 23 2.3.15 Prevence hypoglykemie... 24 2.3.16 Hypoglykemie a úmrtnost... 25 3 PRAKTICKÁ ČÁST... 26 3.1 Metodika výzkumu... 26 3.2 Charakteristika vzorku respondentů... 26 3.3 Charakteristika výzkumného prostředí... 27 3.4 Popis výzkumu... 28 3.5 Vlastní výsledky výzkumu... 29 3.6 DISKUZE... 51 4 ZÁVĚR... 57 5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 60 6 SEZNAM TABULEK... 62 7 SEZNAM GRAFŮ... 63 8 SEZNAM PŘÍLOH... 64
1 ÚVOD Diabetes mellitus (DM) je nepochybně nejvýznamnější a nejčastější metabolickou chorobou. Právem si tak zaslouží označení epidemie 21. století. Je to onemocnění, které je nevyléčitelné, ovšem správnou léčbou a dodržováním režimového opatření lze předejít mnoha pozdním komplikacím. Diabetes je nejčastější příčinou slepoty, amputací dolních končetin z důvodu gangrény tkáně a neméně i ischemické choroby srdeční. Je tedy zjevné, že zasahuje do většiny oborů medicíny. Studie dokázala, že diabetes zkracuje délku života až o 30-50 %. (Škrha, 2001) Hypoglykemie je pojem, který je spjat hlavně s farmakologickou léčbou diabetu. Diagnostikovat hypoglykemii není obtížné, jednak se na ni pomýšlí, jednak ji lze laboratorně doložit. Hypoglykemie je závažný stav, který může pacienta ohrozit na životě. To je základní rozdíl proti hyperglykemii, se kterou se dá žít řadu let, aniž by jedinci způsobila zásadní potíže. Hypoglykemie se naopak klinicky projeví a organismus pozná, že je ohrožen, neboť se sníží přísun glukózy do mozku. Časné odhalení hypoglykemie má tedy v terapii prvořadý význam. Naštěstí je provázena pestrými příznaky, které jsou sice u různých jedinců rozdílné, ale podstata zůstává stejná. Na hypoglykemii se někdy pohlíží jako na méně závažnou poruchu, ale opak je pravdou. To je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla věnovat se ve své bakalářské práci právě hypoglykemii. Teoretická část popisuje hypoglykemii jako akutní komplikaci diabetu, zabývá se její patogenezí, příčinami vzniku, vlivem typu léčby na její vznik, popisuje výskyt, řeší rizikové faktory. V naprosté většině případů je hypoglykemie nežádoucím účinkem léčby diabetu inzulinem nebo antidiabetiky. Paradoxně s doporučovanou intenzivní léčbou stoupá výskyt hypoglykemie Nezanedbatelným viníkem je i alkohol, který se v dnešní době stal nepostradatelnou součástí života. Dále je zde uvedena léčba a možná prevence. V úvodu práce se obecně popisuje diabetes jako takový a jeho léčba. Cílem praktické části je zmapovat povědomí diabetiků o hypoglykemii, jejich informovanost a aktivní přístup jejímu předcházení. Zjistit, jaké je procento výskytu hypoglykemie u daných jedinců, jestli jsou schopni ji rozpoznat a následně předejít tomu, aby vyústila až k životu ohrožující stav. To je podrobně uvedeno v přehledných tabulkách a grafech. 8
Dnešní moderní technika nabízí spoustu možností, jak dosáhnout co nejlepších výsledků. Ovšem pravdou zůstává, že zdraví je osobní zodpovědnost a teprve vlastní péče o své zdraví doplněná profesionální péčí je tím rozumným řešením. 9
1.1 Cíle práce Seznámit s hypoglykemií jako s komplikací klinické diagnózy Diabetes mellitus (příznaky, příčiny, léčba a prevence). Zjistit, u jakého druhu léčby a v jakém rozsahu se hypoglykemie vyskytuje. Zjistit, jak jsou pacienti o hypoglykemii informováni, zda znají její průběh a první pomoc. 1.2 Hypotézy práce U ⅔ respondentů trpících diabetem někdy došlo k rozvoji hypoglykemie. Více jak polovina respondentů, majících zkušenost s hypoglykemií si aplikuje inzulin. Více jak polovina respondentů zná příznaky a první pomoc u hypoglykemie. Více jak polovina respondentů nedodržuje dietu, stravuje se nepravidelně a pije alkohol. Více jak ¾ respondentů získali informace o hypoglykemii převážně od diabetologa a považují je za dostatečné. Více jak polovina respondentů si kontroluje hladinu cukru v krvi pomocí glukometru. 10
2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Diabetes mellitus Diabetes mellitus (dále jen DM) je chronické, heterogenní onemocnění, jehož základním znakem je hyperglykemie. Vzniká v důsledku nedostatečného účinku inzulinu při jeho relativním nebo absolutním nedostatku, a bývá provázen komplexní poruchou metabolismu cukrů, tuků a bílkovin. (Bartoš, 1996) Klíčovou roli v diagnostice a léčbě DM zaujímá klinika a biochemická laboratoř. Léčba je dnes jednoznačně mezioborová. (Winter, Signorinos, 2002) Mezi typické klinické příznaky u diabetu patří polyurie, polydipsie a dehydratace spolu s hyperglykemií. (Navrátil, 2008) 2.1.1 Anatomie a fyziologie onemocnění Pankreas, slinivka břišní, je druhou největší žlázou trávicího ústrojí. Zevně (exokrinně) vylučuje pankreatickou šťávu a vnitřní (endokrinní) složkou pankreatu jsou Langerhansovy ostrůvky. (Dylevský, 2000) Langerhansovy ostrůvky jsou tvořeny buňkami A produkující glukagon, buňkami B syntetizující inzulin a buňkami D, kde vzniká somatostatin a gastrin. (Rokyta a kol., 2008) Sekrece inzulinu je řízena jednoduchou zpětnou vazbou: zvýšená hladina glukózy v plazmě (glykémie) zvyšuje sekreci inzulinu. (Rokyta a kol., 2008, str. 213) Hlavním místem, kde působí inzulín je tkáň jater, tuková tkáň a svalová tkáň. Glukóza vstupuje do buněk i bez inzulinu, probíhá i látková výměna cukrů, ale úroveň výměny je velmi nízká a při déletrvajícím nedostatku inzulinu dochází k poškození tkání a poruchám funkce řady orgánů. (Dylevský, 2000) Glukagon se vyplaví při snížení hladiny glukózy v krvi nebo při fyzické zátěži organismu. Jeho hlavní funkcí je zvyšování hladiny glukózy. Inzulin a glukagon se vzájemně doplňují a společně udržují fyziologickou koncentraci glukózy v krvi. (Rokyta a kol., 2008) 11
2.1.2 Diabetes mellitus 1. typu Příčinou diabetu mellitu 1. typu (dále jen DM1), je destrukce B buněk, která vede k absolutnímu deficitu inzulinu (dříve se používal termín juvenilní diabetes, diabetes dětí a mladistvých). Podle Americké diabetologické asociace se DM1 rozdělil na typ 1A a typ 1B. Typ 1A je provázen zničením buněk autonomním procesem (Addisonova choroba, tyreoiditida, celiakie, perniciózní anémie) u geneticky predisponovaných osob, a vždy progreduje k těžkému inzulinovému deficitu. Typ 1B je popsán v africké a asijské populaci, jeho etiologie je neznámá. Je určen pro formy s těžkým inzulinovým deficitem, ale bez známek autoimunity. Řadí se sem i DM1 s manifestací ve vyšším věku LADA (anglická zkratka. Late autoimmune diabetes of adult diabetes mellitus dospělých), který se vyskytuje stále častěji. (Rybka, 2006) 2.1.3 Diabetes mellitus 2. typu Diabetes mellitus 2. typu (dále jen DM2) je mnohem častější (okolo 90 %). (Holeček, 2006) Je to metabolická porucha, projevující se relativním nedostatkem inzulinu. Na rozdíl od DM1 se nejedná o absolutní zánik schopnosti B buněk pankreatu syntetizovat inzulin. Jedná se o nerovnováhu mezi sekrecí a účinkem inzulinu v metabolismu glukózy. Jde o kombinaci porušené sekrece inzulinu a působení inzulinu v cílových tkáních. (Rybka, 2006) Na vzniku choroby se podílejí genetické vlivy a exogenní (civilizační) faktory. Mezi nejdůležitější exogenní faktory počítáme: Nadměrný přísun kalorií Nevhodné složení stravy Nedostatečnou fyzickou aktivitu Narůstající procento obezity Kouření a jiné civilizační návyky (Rybka, 2006, str. 41) V příloze 1 jsou uvedeny klinické příznaky DM1 a DM2. Zvláštním typem je gestační (těhotenský) diabetes. Vzniká v průběhu těhotenství, zhruba okolo 25. týdnu v důsledku působení placentárních hormonů proti inzulinu. Charakteristická 12
je inzulinová rezistence, která po porodu vymizí. Riziko vzniku se zvyšuje u obézních rodiček a u žen s velkým hmotnostním přírůstkem během těhotenství. Rizika pro plod jsou označována jako diabetická fetopatie. Sekundární diabetes vzniká druhotně při jiném onemocnění (infekce, genetické defekty, onemocnění pankreatu, po lécích, endokrinní onemocnění). Snížená glukózová tolerance je charakterizována hyperglykemii mezi 8 11, 1 mmol/l za 2 hodiny po jídle. Stanovuje se na základě ogtt (Orální glukózový toleranční test). Bývá doprovázena hypertenzí a obezitou. Uvedená tolerance představuje hraniční hodnoty pro vznik diabetu. (Šafránková, 2006) 2.2 Léčba diabetu Pokroky v patofyziologii a léčbě dávají klinickému postoji novou podobu. Mezi základní léčebné možnosti se řadí dodržování diety, fyzický pohyb, farmakoterapie, farmakoterapie v kombinaci s inzulinem a terapie inzulinem. Příznivé účinky fyzického pohybu a cvičení na zlepšení hladiny cholesterolu a snížení kardiovaskulárních onemocnění jsou dnes již známé. Dieta a snížení hmotnosti snižují hladinu krevního cukru o 1,65 3,3 mmol/l. Rostoucí výskyt kardiovaskulárních komplikací podmiňuje zvýšenou mortalitu a morbiditu diabetologické populace. 2.2.1 Cíle léčby Cíl léčby je u každého diabetika individuální a léčebný plán bere v potaz věk pacienta, zaměstnání, fyzickou aktivitu, přítomnost komplikací či dalších onemocnění. Míru kompenzace diabetu posuzujeme podle klinických a biochemických ukazatelů, jejichž hodnoty jsou znakem úspěšnosti léčby cukrovky. Nepřítomnost subjektivních potíží hyperglykemie a hypoglykemie Průměrné hodnoty glykemie Nepřítomnost ketolátek, acetonu a cukru v moči Úprava cholesterolu Redukce hmotnosti, BMI (anglická zkratka Body Mass Index index tělesné hmotnosti) 13
Kompenzovaný krevní tlak (Bartoš, 1996) 2.2.2 Dieta Dieta je základním léčebným opatřením u diabetika. Zahrnuje omezování cukrů, tuků a bílkovin ve stravě. Bílkoviny jsou obsaženy hlavně v mase, omezují se hlavně při špatné funkci ledvin. Sacharidy se rozdělují na monosacharidy (jednoduché) a polysacharidy (složité). Mezi jednoduché patří glukóza hroznový cukr, fruktóza ovocný cukr, sacharóza řepný cukr, laktóza mléčný cukr a maltóza sladový cukr. Složité cukry se rozkládají pomaleji a jsou obsaženy v rostlinné stravě, škrob. Tuky neovlivňují glykemii, ale jsou energetickým zdrojem organismu. Jsou rostlinného a živočišného původu. Živočišné tuky obsahují cholesterol, proto se doporučují rostlinné, především k redukci výskytu aterosklerózy. Vláknina vytváří pocit plnosti, je obsažena v ovoci, zelenině a v celozrnném pečivě. (Rybka, 2006) 2.2.3 Výměnná jednotka Při vypočítávání se používá výměnná jednotka, což je množství potravin, které obsahuje 10g sacharidů. Součástí stravy je ovoce, zelenina a potraviny označené DIA. Místo cukru lze použít náhražková sladidla.(šafránková, 2006) Denní příjem tekutin by neměl být méně jak 2 litry, diabetik je ohrožen dehydratací. (Svačina, 2000) Základním doporučením je plánovat jídlo na celý den a jíst pravidelně, jídla nevynechávat. Mezi hlavní potraviny by měli patřit polysacharidy. (Rybka, 2006) 2.2.4 Glykemický index Potraviny jsou rozděleny podle toho, jak jsou schopny zvyšovat glykemii. Záleží na složení potravy, obsahu sacharidů a technologickém zpracování. Výsledné číselné hodnoty jsou označovány jako glykemický index (dále jen GI). Čím větší je GI, tím rychleji roste glykemie, 14
a tím větší je riziko vzniku hypoglykemie. Hodnota glukózy je 100, potraviny, které mají vysoký GI, tj. nad 70, jsou pro diabetiky nevhodné.(rybka, 2006) Potraviny mající nízký GI sytí déle, což je výhodné. Dojde tím k lepšímu využití stravy a k lepšímu udržení glykemie po jídle. (Grofová, 2007) V příloze 2 jsou uvedeny přehledy glykemických indexů u vybraných potravin. 2.2.5 Fyzická aktivita Fyzická aktivita je taktéž základem léčby diabetu. Pozitivní je zejména u diabetiků, kteří se neléčí inzulinem, protože nejsou tolik ohroženi hypoglykemií a dekompenzací diabetu. Nejvhodnější je plavání, jízda na kole a rychlá chůze. (Perušičová, 1996) U DM1 může při fyzické aktivitě dojít k většímu využití glukózy než je její produkce a to vede k hypoglykemii. Příčinou je nejčastěji vysoká koncentrace inzulinu (nedostatečné snížení dávky inzulinu), jeho rychlejší absorpce, nedostatečný přísun sacharidů před zátěží. Proto těmto diabetikům prospívá spíše dlouhodobé cvičení, které je provázeno snížením denní dávky inzulinu. (Bartoš, 1996) 2.2.6 Perorální antidiabetika Perorální antidiabetika (dále jen PAD) se používají k léčbě DM2, který nelze úspěšně kompenzovat dietou a režimovým opatřením. (Bartoš, 1996) Přehledu nás dostupných PAD je uveden v příloze 3. Sulfonylureová antidiabetika (dále jen SU) zvyšují sekreci inzulinu. Mezi jejich nejčastější nežádoucí účinek patří riziko vzniku hypoglykemie, dále zvýšení hmotnosti a je tu i interakce s jinými lékovými skupinami. Buguanidy snižují vstřebávání sacharidů v tenkém střevě, ovlivňují inzulinovou rezistenci. Při terapii nejznámějším Metforminem dojde snáze k redukci hmotnosti a úpravě dyslipidemie. Nevýhodou jsou dyspeptické potíže. Diabetici léčení bunguanidy by se měli vyhnout alkoholu, neboť můžou vyvolat těžkou laktátovou acidózu (metabolická porucha, způsobená ukládáním laktátu při hypoxii tkání), která pacienta může ohrozit na životě. (Rybka, 2006) 15
Inhibitory alfaglukosidáz zpomalují vstřebávání glukózy v tenkém střevě, neboť štěpí sacharidy na jednoduché cukry. Snižují postprandiální glykemii (glykemie 1 2h po jídle). Indikační skupinou jsou starší, obézní diabetici s mírně zvýšenou glykemií na lačno a s hyperglykemií postprandiálně (po jídle), a pacienti, u kterých jsou jiná antidiabetika kontrindikována (riziko hypoglykemií u SU, riziko laktátové acidózy u biguanidů). Vedlejšími účinky jsou dyspeptické potíže. (Perušičová, 1996) 2.2.7 Inzulinová léčba Léčba inzulinem je indikací pro všechny nemocné s DM1 a zčásti i DM2. I když inzulinové preparáty s výjimkou inzulinových pump nemají takové složení, aby mohly nahradit fyziologickou sekreci inzulinu, došlo k vývoji inzulinových analog, lišící se od humánního inzulinu specifickými vlastnostmi, jako je bezpečnější podání a dosažení stále přísnějších léčebných cílů. Mají nižší riziko hypoglykemie a hmotnostního přírůstku. (Rybka, 2006) Přehled inzulinových analog je uveden v příloze 4. Podle způsoby výroby se inzuliny dělí na zvířecí (z hovězích a vepřových slinivek) a humánní (z geneticky upravených Escherichia coli bakterií nebo z kvasinek) Podle délky účinku se dělí na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. (Šafránková, 2006) 16
2.3 Hypoglykemie Hypoglykemie je akutní komplikace DM. 2.3.1 Definice Hypoglykemie je patologický stav snížené koncentrace glukózy provázený klinickými, humorálními a biochemickými projevy, vedoucími k závažným poruchám činnosti mozku, který je na přívodu cukru krví závislý. U zdravých osob je koncentrace glukózy v krvi na lačno udržována v rozmezí od 3,5 do 5,6 mmol/l. Z biochemického pohledu se jedná o hypoglykemii při poklesu glykemie pod 3,3 mmol/l. z klinického pohledu je hypoglykemie obtížně definovatelná, neboť bývá tolerováno rozličně. Hraniční nebo mírně snížené hodnoty glykemie nemusí být provázeny klinickými příznaky. (Lukáš, Žák, 2010) 2.3.2 Fyziologie inzulinu Inzulin vzniká v B buňkách Langerhansových ostrůvků z proinzulinu odloučením spojovacího řetězce, tzv. C peptidu. Množství produkovaného C peptidu je úměrné množství produkovaného inzulinu. Když je hladina C peptidu v krvi snížená, je snížená i tvorba inzulinu ve slinivce a jedná se DM1, pokud je hladina normální nebo zvýšená, znamená to, že slinivka inzulin produkuje, ale neproniká do buněk, DM2. (Šafránková, 2006) 2.3.3 Příčiny hypoglykemie Příčiny vzniku hypoglykemie u pacientů s diabetem se rozdělují do základních skupin: Nadměrná dávka inzulínu/pad Nízký nebo opožděný příjem potravy Zvracení, průjem Fyzická zátěž Alkohol (Rybka, 2006) 17
Mnoho příčin hypoglykemie lze odstranit selfmonitoringem glykemií a dodržením doporučeného režimu. Avšak jen malý počet pacientů léčených inzulinem je schopen úspěšně předcházet hypoglykemii. Vzácnými příčinami hypoglykemie u lidí, kteří netrpí diabetem, jsou choroby způsobené poruchou růstového hormonu a pokročilé selhání jater. (Šmahelová, 2006) 2.3.4 Glykemické prahy Zatímco u špatně kompenzovaného diabetika stačí menší pokles glykemie, aby se dostavily příznaky (nízký glykemický práh), tak pacienti výborně kompenzováni často tolerují i výrazné hypoglykemie (vysoký glykemický práh). Glykemický práh je veličina, která se mění podle aktuálního stavu kompenzace diabetu. Pokud by se neměnil, docházelo by při poklesu glykemie k výrazným projevům neuroglykopenie. (Škrha, 2001) 2.3.5 Nepoznaná hypoglykemie Syndrom, který se vyskytuje u diabetiků léčených inzulinem a u pacientů s inzulinomem (nádor B buněk pankreatu), charakterizovaný tím, že si pacient hypoglykemii neuvědomuje nebo ji není schopen rozpoznat ( hypoglycemia unawareness ). Příčina zatím nebyla zcela objasněna, jednou možností je adaptace mozku na hypoglykemii (dáno poklesem koncentrace glukózy v mozku). Jiní autoři se domnívají, že vyvolávající příčinou je zvýšená hladina kortizolu v krvi. Klinicky se tento fenomén může objevit již po jedné prodělané hypoglykemii. (Škrha, 2001) 2.3.6 Klinický obraz hypoglykemie Koncentrace glukózy v krvi u zdravého jedince je udržována nalačno v rozmezí 3,5 5,6 mmol/l. Hypoglykemii je možné chápat jako biochemickou hodnotu, která je nižší než dolní hranice normálního rozpětí. Hraniční nebo mírně snížené hodnoty nemusí být provázeny klinickými příznaky. Oproti tomu hodnoty pod 2,8 mmol/l jsou provázeny bohatou symptomatologií a proto je potřeba jim věnovat pozornost. 18
Rozvoj příznaků závisí typu diabetu, aktuální hodnotě glykemie, citlivosti daného jedince na hypoglykemie. Převládá názor, že rychlý pokles glykemie z vysokých hodnot může navodit vznik hypoglykemie v době, kdy jsou ještě hodnoty normální nebo dokonce zvýšené. Neznalost tohoto fenoménu vede k představě, že si diabetik vymýšlí hypoglykemické příznaky, nebo že naměřená glykemie je nesprávná. (Škrha, 2001) Hypoglykemie se dělí do tří skupin: Mírná hypoglykemie-charakterizovaná biochemickým nálezem, chybí nebo jsou jen minimální klinické příznaky Středně těžká hypoglykemie-jsou přítomny klinické příznaky, pacient je schopen stav zvládnout sám Těžká hypoglykemie-pacient potřebuje pomoc jiné osob, může upadnout do kómatu Nejčastější symptomy hypoglykemie jsou uvedeny v příloze 5. Autonomní symptomy vznikají na podkladě nervového systému, který je zodpovědný za řízení tělesných funkcí. Neuroglykopenické symptomy vznikají v důsledku nedostatku sacharidů v nervovém systému. (Rybka, 2006) 2.3.7 Výskyt hypoglykemie Občasná hypoglykemie je prakticky u všech pacientů, kteří jsou léčeni inzulinem nebo PAD. Závažná bývá hlavně u pacientů s DM1, kdy těžká hypoglykemie může být provázena poruchou vědomí a pacient je odkázán na pomoc druhé osoby a musí být hospitalizován. Výskyt těchto těžkých hypoglykemii je 1,1 1,6 epizod na jednoho pacienta za rok. (Rybka, 2006) Do studie DCCT (anglická zkratka Diabetes Control and Complications Trial) byli zařazeni diabetici s DM1. Do studie UKPDS (anglická zkratka United Kingdom Prospective Diabetes Study) byli zařazeni diabetici s DM2. Data o výskytu hypoglykemií získaná v těchto studiích jsou proto považována za nejspolehlivější. 19
Výskyt hypoglykemií, zejména asymptomatických, se dá pouze odhadovat. Obvykle je hodnocen retrospektivně. Mírné záchvaty pacienti brzo zapomínají, a ne vždy jsou odlišeni diabetici 1. typu od diabetiků 2. typu. (Šmahelová, 2006) Hypoglykemie jsou častěji u nespolupracujících pacientů, při těžké neuropatii, chronickém nedostatečnosti ledvin, požívání alkoholu. Zvláště nebezpečné jsou starších pacientů. Těžká hypoglykemie může vyvolat arytmii, CMP, srdeční infarkt i náhlou smrt. (Rybka, 2006) 2.3.8 Hypoglykemie u diabetu léčeného inzulinem Aplikace inzulinu je nefyziologický děj. Podaná dávka neodpovídá aktuální potřebě diabetika, protože inzulin se vstřebává přímo do velkého oběhu, bez ohledu na potřeby organismu. Hladovění, velká fyzická zátěž či konzumace alkoholu vyvolají hypoglykemii. (Škrha, 2001) Jedním z důvodů proč se stává hypoglykemie stále častějším klinickým problémem diabetiků 2. typu, stejně jako diabetiků 1. typu, je úbytek inzulinové sekrece. Přesná data o výskytu těžké hypoglykemie u diabetu 2. typu, který je léčen inzulinem, jsou v malém množství, ale faktem zůstává, že s délkou trvání inzulinové léčby se zvyšuje i výskyt hypoglykemií. (Šmahelová, 2006) Výskyt hypoglykemie u diabetiků 1. typu je podstatně vyšší. (Šmahelová, 2006). Mírná hypoglykemie se vyskytuje často, v průměru asi dvakrát za týden. (Rybka, 2006). Podle DCCT je výskyt těžkých hypoglykemií, kdy diabetik potřebuje pomoc druhé osoby, v Evropě a Severní Americe u dospělých diabetiků mezi 0,2 1,7 epizody u pacienta za rok. A u diabetiků 1. typu je výskyt hypoglykemie desetkrát vyšší než u 2. Typu. Podle studií 65 % léčených diabetiků 1. typu postihla během určité doby závažná hypoglykemie. Pokud by se na definici těžké hypoglykemie vytahovávala hypoglykemie spojená s bezvědomím, kdy se musí podat intravenózní glukóza nebo intramuskulární glukagon, je incidence 0,4 epizod na pacienta za rok. (Šmahelová, 2006) 20
2.3.9 Hypoglykemie u diabetu léčeného antidiabetiky U diabetiků 2. typu, kteří jsou léčeni SU, se mírná hypoglykemie objeví asi u pětiny z nich během půl roku. Incidence výskytu je poměrně těžká. Hypoglykemie se často skrývá pod kardiovaskulární či cerebrovaskulární diagnózy. (Šmahelová, 2006) Léky zvyšující sekreci inzulínu, SU, vedou k riziku hypoglykemie, protože jejich efekt nastoupí bez ohledu na to, v jakém stavu je organismus. Hypoglykemie se rozvine, když hladina léku převýší koncentraci k udržení vyrovnané glykemie. K tomuto stavu dojde při nadměrné dávce léčiva, při malém příjmu jídla nebo při zvýšené fyzické aktivitě. Vyšší věk je jednou kontraindikací k léčbě SU, ve stáří je sníženo rozpoznání hypoglykemie a taky je snížena clearance inzulinu. V důsledku iontových změn při hypoglykemii (hypokalemie), může dojít i k fatálnímu průběhu. Pamatovat by se mělo na farmaka, která jsou se SU v interakci, zvyšují jejich účinek a můžou vyvolat hypoglykemii. Salicyláty Nesteroidní antiflogistika Antikoagulancia (Škrha, 2001) 2.3.10 Předstíraná hypoglykemie Úmyslné navození hypoglykemie jako sebepoškození může být před odhalením vlastní příčiny klinického stavu diagnostickým problémem a to zejména u osob, které nemají DM. Předstíraná hypoglykemie neboli Hypoglycaemia factitia je často prokázána zejména u zdravotnických pracovníků. Avšak těžká hypoglykemie může být navozena samotným diabetikem při suicidálním pokusu, anebo u příbuzného diabetika, který využije dostupnosti léků. Časový nástup klinických příznaků závisí na druhu léku, na okolnostech, zda byla látka podaná nalačno. Rychle působící inzulin nalačno se může projevit už během několika minut. Klinické projevy závisí na rychlosti poklesu glukózy v krvi, kdežto stupeň poruchy vědomí je závislý na dávce použitého léku. Při vysokých dávkách inzulinu upadá pacient do bezvědomí. Těžká neuroglykopenie je následována edémem mozku a velmi nejistou prognózou. 21
K podobné situaci dojde během několika hodin po požití SU. V praxi je výskyt hypoglycaemia factitia ojedinělý. (Škrha, 2001) 2.3.11 Noční hypoglykemie Riziko noční hypoglykemie je zvýšeno u inzulinové terapie. Může být dlouhodobě skrytá, protože varovné symptomy na sobě pacient během spánku nepozná. Ráno se může stěžovat na bolest hlavy, únavu, divoké nebo těžké sny. Doba, kdy se noční hypoglykemie projeví, závisí na době večerního jídla a době aplikace inzulinu. Glykemie bývá nejnižší kolem půlnocí a třetí hodinou ranní. Na noční hypoglykemii může upozornit velký hlad, přírůstek na váze, vysoké ranní glykemie. Pacientům se doporučuje, aby si zhruba jednou za měsíc měřili glykemii během noci. Hyperglykemie nalačno není prokazatelným příznakem noční hypoglykemie. Podrobná studia neprokázala, že noční hypoglykemie musí být následována zvýšením lačné glykemie. Může vznikat z nočního příjmu velkého množství sacharidů nebo výrazem oslabení účinku inzulinu a fenoménu úsvitu (fyziologické kolísání pulzní sekrece růstového hormonu). (Šmahelová, 2006) 2.3.12 Alkohol a hypoglykemie Konzumace alkoholu je častou příčinou hypoglykemie. Proces je výraznější na lačno, jsou totiž sníženy zásobní zdroje glukózy a alkohol tak může vyvolat mohutnější pokles glykemie. K těžké hypoglykemii může dojít i u zdravého jedince, který po velké fyzické námaze vypije nalačno alkohol a jde spát. Glykemie pak klesá na nízké hodnoty a jedinec se nemusí probudit. Stav je přisuzován předešlé konzumaci alkoholu, ale příčinou může být hluboká hypoglykemie. Proto by vyšetření krve na alkohol u osob s porušeným vědomím mělo být provedeno současně s vyšetřením glykemie. Zvláště nebezpečná situace může nastat u diabetika, u něhož se dostavují hypoglykemie při inzulinové terapii. Požití většího množství alkoholu tady může mít fatální následky. 22
Diagnóza je snadná jak z hlediska klinického obrazu, tak i z přímého průkazu alkoholu v krvi. U diabetika je potřeba intenzivní monitorování celkového stavu, časté měření glykemií a infuzní terapie. (Škrha, 2001) Chronické pití alkoholu v kombinaci s diabetem se stává nejčastější příčinou steatózy neboli ztučnění jater. (Ehrmann, 2006) 2.3.13 Rizikové faktory hypoglykemie Mezi rizikové faktory patří přísná kompenzace glykemií, vyšší věk pacienta, délka trvání diabetu, častý výskyt těžkých hypoglykemií, poškozené vnímání hypoglykemií, absolutní deficit C peptidu, noční hypoglykemie. Zvláště pečlivě je potřeba přistupovat k pacientům, u kterých se vyskytuje více rizikových faktorů. Riziko vzniku hypoglykemie je zvýšeno také konzumací alkoholu, který otupuje varovné signály, zpožďuje návrat glykemie do normy, a tím prodlužuje dobu trvání a závažnost záchvatu. (Šmahelová, 2006) 2.3.14 Léčba hypoglykemie Způsob léčby závisí na závažnosti hypoglykemie a na stavu vědomí. Diagnostikovat hypoglykemii je dnes při dostupnosti glukometrů velmi snadné. Většina diabetiků včas rozpozná počínající příznaky a reaguje na ně vypitím sladkých nápojů nebo sní cukr, či jídlo obsahující sacharidy. Lehkou hypoglykemii projevující se pocením a hladem, zvládá pacient sám, postačí 10 20g sacharidů (sušenka, krajíček chleba, džus, coca cola). Když se objeví příznaky jako je slabost, třes, doporučuje se 20 30 g sacharidů (5 kostek cukru, 3 polévkové lžíce medu). Pacienti nejčastěji užívají kostkový cukr, ale dnes jsou dostupné i glukózové bonbóny. Praktické je i použití směsi rychle vstřebatelných tekutých sacharidů, jde o směs glukózy, fruktózy a sacharózy v sáčcích, Wellbion, obsahující 10 12 g sacharidů (odpovídá tzv. jedné sacharidové jednotce). Glukózové gely mají výhodu, že se mohou aplikovat pacientům s poruchou vědomí a zároveň nemůže dojít k aspiraci. Nelze však spolehlivě určit přesné požité glukózy. 23
Hodnocení poruch kognitivních funkcí je velmi obtížné, zejména u starších diabetiků (důležitá je anamnéza od rodiny, psychologické vyšetření, CT mozku, MRI mozku). Podání 1mg glukagonu podkožně nebo intramuskulárně je volbou u pacienta v bezvědomí, a když není rychle dostupná lékařská pomoc. Vědomí se upraví k normálu o něco pomaleji než při podání glukózy intravenózně. (Šmahelová, 2006) K rychlému obnovení normoglykemie se aplikuje 50ml 40 % glukózy intravenózně, i opakovaně, a pak se pokračuje 10 % glukózou v infuzi tak, aby se udržela glykemie vyšší než 5,6mmol/l. Pokud se nedaří hypoglykemii zvládnout, kombinuje se s glukagonem nebo s hydrokortizonem. Zvláštní skupinou jsou pacienti s těžkou hypoglykemií navozenou perorálními antidiabetiky, zejména preparáty SU. Terapeutickými postupy je vyloučení léků z GIT (gastrointestinální trakt), perorální podání glukózy a podání látek, které oslabí produkci inzulinu z B buněk. (Rybka, 2006) 2.3.15 Prevence hypoglykemie Opakované hypoglykemie jsou pro diabetika nebezpečné. Základem každé prevence je dokonalá edukace jak diabetika, tak i jeho rodinných příslušníků, spolupracovníků a známých. Každý by u sebe měl mýt kostky cukru, sladkých bonbonů nebo sladký sirup pro první pomoc. Diabetikům s častými záchvaty hypoglykemie nebo těm, kteří špatně rozeznávají příznaky, se aplikuje injekční glukagon, který má za úkol zvyšovat glykemii. Aplikovat ho musí druhá osoba a je potřeba vědět, že po probrání z bezvědomí je nutné sníst sacharidy. Pokud glukagon nezabere do 10minut, je nutné vyhledat lékařskou pomoc. A mělo by být samozřejmostí, že každý pacient by u sebe měl nosit průkazku diabetika. Důležitá je taky edukace ohledně fyzické aktivity, která je dnes diabetikům doporučována. Pravidelným kontrolováním glykemie pomocí glukometru si mohou sami upravovat přísun jídla a dávkování inzulinu. Pravděpodobnost, že dojde k těžké hypoglykemii je tak velmi malá. (Rybka, 2006) Do prevence hypoglykemie patří i informovanost o nadstandardních situacích, jako je dovolená nebo služební cesta. Diabetik by měl vědět, jak zvládnout přísun sacharidů při cestování letadlem, zejména pokud je spojeno s časovým posunem. 24
Pro diabetika 1. typu je hypoglykemie součástí života, i přes současné možnosti léčby ji nelze zcela eliminovat. Její výskyt však lze minimalizovat, záleží na léčbě, prevenci a úpravě porušeného vnímání hypoglykemie. Dosažená kompenzace glykemie závisí na jeho motivaci, inteligenci a znalostech. Mnoho pacientů a jejich rodinných příslušníků je o léčbě a prevenci hypoglykemie špatně informováno. Především ti, kteří žijí sami. Znalosti příznaků hypoglykemie jsou u starších lidí v porovnání s mladými značně chudší. Stejně tak znalosti diabetiků, kteří užívají SU farmaka, jsou menší než znalosti diabetiků na inzulinu. Diabetolog musí najít vždy dostatek času na to, aby mohl pacienta edukovat o závažnosti hypoglykemie. (Šmahelová, 2006) 2.3.16 Hypoglykemie a úmrtnost Hypoglykemie může být jak příčinou mozkové nebo srdeční komplikace, tak i úrazu či havárie. Možné důsledky hypoglykemie jsou uvedeny v příloze 6. Důvodem citlivosti mozku na závažnou hypoglykemii je jeho závislost na glukózu jako na zdroj energie. Podle studií vyšší výskyt mozkových atrofií u diabetiků s častými hypoglykemiemi je důležitý i z hlediska možného problému řídit motorové vozidlo, výkonu zaměstnání. Stejně tak ovlivňuje častá a závažná hypoglykemie soustředěnost, osobnost a intelekt. Výjimkou nejsou deprese. Hypoglykemie je považovaná za primární příčinu smrti (včetně suicidálního úmyslu) u 2 4 % diabetiků léčených inzulinem. Velmi častá je úmrtnost na její následek (infarkt myokardu, mozková mrtvice). Náhlá smrt v důsledku hypoglykemie u zdravých diabetiků je označována jako dead in bed. Úmrtnost na hypoglykemii při léčby SU, je téměř 10%. Důvodem je starší věk pacientů, jejich nedostatečná edukace a přidružená onemocnění. (Šmahelová, 2006) 25
3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 Metodika výzkumu V předkládané bakalářské práci bylo využito sběru dat formou dotazníkového šetření. Dotazník byl sestaven z 20 otázek. Z toho bylo 14 otázek uzavřených, 3 částečně uzavřené a 1 otázka otevřená. Do úvodu dotazníku byly zařazeny 2 identifikační proměnné. Dále následovaly otázky zaměřené na předem vytyčené hypotézy a cíle práce. Z důvodu staršího věku respondentů byl dotazník doplněn osobním rozhovorem autorky s respondenty a tím bylo také docíleno 100 % návratnosti dotazníků. Rozhovor i dotazník byli anonymní. Vzor dotazníku je uveden v příloze 7. 3.2 Charakteristika vzorku respondentů Respondenty byli náhodně vybraní diabetici. Tabulka č. 1: Pohlaví respondentů (zdroj: vlastní výpočty) Absolutní četnost Relativní četnost v % Muž 51 51 % Žena 49 49 % Celkem 100 100 % Z celkového počtu 100 respondentů (100 %), bylo zastoupeno 51 mužů (51 %), a 49 žen (49 %). 26
Tabulka č. 2: Věk respondentů (zdroj: vlastní výpočty) Absolutní četnost Relativní četnost v % Méně jak 15 let 0 0 % 16 30 let 0 0 % 31 45 let 4 4 % 46 60 let 20 20 % 61 75 let 60 60 % Více jak 75 let 16 16 % Celkem 100 100 % Nejvíc respondentů bylo ve věkové kategorii 61 75 let a to 60 (60 %), 20 dotazovaných (20 %) bylo ve věku 46 60 let, 16 respondentů (16 %) bylo starších 75 let a ve věku 31 45 let byli pouze 4 dotazovaní (4 %). Možnost méně jak 15 let a rozmezí mezi 16 30 lety nebylo v odpovědích zaznamenáno vůbec (0 %). Nejstarší respondentce bylo 84 let. 3.3 Charakteristika výzkumného prostředí Výzkum probíhal na diabetologických ambulancích a v Charitním domově důchodců (CHDD). Tabulka č. 3: Výzkumné prostředí (zdroj: vlastní výpočty) Absolutní četnost Relativní četnost v % Nové Město na Moravě 40 40 % Bystřice nad Pernštejnem 13 13 % Velké Meziříčí 30 30 % CHDD Moravec 17 17 % Celkem 100 100 % Rozdáno bylo 100 dotazníků (100 %). Nejvíce dotazníků bylo vyplněno na diabetologické ambulanci v Novém Městě na Moravě a to 40 (40 %). Respondenti na Poliklinice ve Velkém Meziříčí vyplnili 30 dotazníků (30 %). Z Polikliniky z Bystřice nad Pernštejnem bylo 13 27
dotazníků (13 %) a zbylých17 dotazníků (17 %) bylo vyplněno v CHDD v Moravci, 17 dotazníků (17 %). 3.4 Popis výzkumu V rámci předvýzkum, který probíhal v období od 7. 11 2. 12. 2011 byly do dotazníku zahrnuty otázky, týkající se konkrétních názvů užívaných PAD a inzulinů. Více než polovina dotazovaných na tyto otázky neodpověděla, z tohoto důvodu nebyly do konečné verze dotazníku zahrnuty. Vlastní dotazníkové šetření probíhalo od 9. 1 12. 3. 2012. 28
3.5 Vlastní výsledky výzkumu Otázka číslo 1: Jak dlouho trpíte onemocněním Diabetes mellitus? Tabulka č. 4: Délka trvání nemoci (zdroj: vlastní výpočty) Absolutní četnost Relativní četnost v % Méně jak 1 rok 4 4 % 1 5 let 26 26 % 6 10 let 20 20 % 11 15 let 25 25 % 16 20 let 17 17 % Více jak 20 let 8 8 % Celkem 100 100 % 30 25 20 % 15 10 26 20 25 17 5 0 4 Méně jak 1 rok 1 5 let 6 10 let 11 15 let 16 20 let Více jak 20 let 8 Graf č. 1: Délka trvání onemocnění (zdroj: vlastní výpočty) Z grafu č. 1 vyplývá, že 26 respondentů (26 %) trpí onemocněním 1 5 let, 25 (25 %) má diabetes 11 15 let. 20 respondentů označilo možnost 6 10 let, ve věkové, rozmezí 16 20 let bylo zvoleno 17 dotazovanými (17 %), více jak 20 let trpí diabetem 8 dotazovaných (8 %) a nejméně byla zastoupena možnost méně jak 1 rok, zvolili ji 4 respondenti (4 %). 29
Otázka číslo 2: Kterým typem diabetu trpíte? Tabulka č. 5: Typ diabetu (zdroj: vlastní výpočty) Absolutní četnost Relativní četnost v % DM1 10 10 % DM2 66 66 % Jiný 8 8 % Nevím 16 16 % Celkem 100 100 % 70 60 50 % 40 30 66 20 10 0 16 10 8 DM1 DM2 Jiný Nevím Graf č. 2: Typ diabetu (zdroj: vlastní výpočty) Nadpolovičních 66 respondentů (66 %) uvedlo, že trpí DM2, 10 dotazovaných (10 %) DM1. 16 (16 %) dotazovaných neví, kterým typem diabetu trpí, a 8 (8%) uvedlo jiný typ (ve všech případech byla uvedena porušená glukózová tolerance). 30
Otázka číslo 3: Jakým způsobem se léčíte? Tabulka č. 6: Druh léčby (zdroj: vlastní výpočty Absolutní četnost Relativní četnost v % Dieta 25 25 % Dieta + PAD 38 38 % Dieta + inzulin 19 19 % Dieta + PAD + inzulin 18 18 % Celkem 100 100 % 40 35 30 25 % 20 38 15 10 5 25 19 18 0 Dieta Dieta+PAD Dieta+inzulin Dieta+PAD+inzulin Graf č. 3: Druh léčby (zdroj: vlastní výpočty) Na otázku týkající se léčby označilo 38 (38 %) dotazovaných možnost PAD, jen dodržováním diabetické diety se léčí 25 respondentů (25 %), 18 dotazovaných (18 %) se léčí kombinovaně PAD i inzulinem a pouze inzulin si aplikuje 19 respondentů (19 %). 31
Otázka číslo 4: Kolikrát denně jíte? Tabulka č. 7: Denní příjem potravy (zdroj: vlastní výpočty) Absolutní hodnota Relativní četnost v % 2 3 krát denně 14 14 % 4 5 krát denně 68 68 % 6 7 krát denně 15 15 % Nepravidelně 3 3 % Celkem 100 100 % 80 70 60 50 % 40 30 68 20 10 0 14 15 3 2 3 krát denně 4 5 krát denně 6 7 krát denně Nepravidelně Graf č. 4: Denní příjem potravy (zdroj: vlastní výpočty) Z celkového počtu dotazovaných (100 %), uvedlo 68 (68 %), že se stravuje 4 5 krát denně. Téměř srovnatelně byly zastoupeny možnosti 6 7 krát denně a to 15 respondenty (15 %) a 2 3 krát denně 14 respondenty (14 %). Nepravidelně se stravují pouze 3 dotazovaní (3 %). 32
Otázka číslo 5: Dodržujete diabetickou dietu? Tabulka č. 8: Dodržování diabetické diety (zdroj: vlastní výpočty) Absolutní četnost Relativní četnost v % Ano 31 31 % Ano, ale občas udělám dietní chybu 61 61 % Ne 8 8 % Celkem 100 100 % 70 60 50 % 40 30 61 20 31 10 0 Ano Ano, ale občas udělám dietní chybu 8 Ne Graf č. 5: Dodržování diabetické diety (zdroj: vlastní výpočty) Na otázku, zda respondenti dodržují diabetickou dietu, uvedlo 61 (61%) dotazovaných, že ano, ale s občasnou dietní chybou. Striktně diabetickou dietu dodržuje 31 dotazovaných (31 %). Dietu nedodržuje 8 respondentů (8 %). 33
Otázka číslo 6: Pijete alkohol? Tabulka č. 9: Konzumace alkoholu (zdroj: vlastní výpočty) Absolutní četnost Relativní četnost v % Ano 4 4 % Příležitostně 46 46 % Ne 50 50 % Celkem 100 100 % 60 50 40 % 30 20 46 50 10 0 4 Ano Příležitostně Ne Graf č. 6: Konzumace alkoholu (zdroj: vlastní výpočty) Z celkového počtu respondentů uvedlo 50 (50 %), že alkohol nepije. Možnost příležitostní konzumace alkoholu zvolilo srovnatelných 46 respondentů (46 %). Pravidelně pijí alkohol 4 respondenti (4%). 34
Otázka číslo 7: Léčíte se i s dalším onemocněním? Tabulka 10: Léčba dalších onemocnění (zdroj: vlastní výpočty) Absolutní četnost Relativní četnost v % Ano 77 77 % Ne 23 23 % Celkem 100 100 % 90 80 70 60 50 % 40 77 30 20 10 0 Ano 23 Ne Graf č. 7: Léčba dalších onemocnění (zdroj: vlastní výpočty) Na výzkumnou otázku zaměřenou na další nemoci, se kterými se respondenti léčí, odpovědělo kladně 77 dotazovaných (77 %) Žádné další onemocnění nemá 23 dotazovaných (23 %). 35
Pokud Ano, tak s jakými: Tabulka č. 11: Uváděná další onemocnění (zdroj: vlastní výpočty) Absolutní četnost Relativní četnost v % Kardiovaskulární 48 67 % Neuropatie 7 10 % Pohybový aparát 6 8 % Nefropatie 6 8 % Endokrinní onemocnění 5 7 % Celkem 72 100 % 60 50 40 % 30 20 48 10 0 Kardiovaskulární Neuropatie Pohybový aparát 7 6 6 5 Nefropatie Endokrinní onemocnění Graf č. 8: Uváděná další onemocnění (zdroj: vlastní výpočty) 36
Na základě kladně zodpovězené otázky číslo 10 byla sestavena tabulka č. 11 s přehledem dalších onemocnění, které respondenti uvedli. Odpovídalo 72 respondentů (100 %) a mohli uvést více nemocí. Nejčastěji šlo o kardiovaskulární nemoci, 48 dotazovaných (67 %), následovaly neuropatie 7 dotazovaných (10 %), shodně po 6 respondentech (8 %) měly nemoci pohybového aparátu a nefropatie a 5 respondentů (7 %) napsalo nemoci endokrinního systému. 37
Otázka číslo 8: Docházíte na pravidelné kontroly k diabetologovi? Tabulka č. 12: Pravidelné kontroly u diabetologa (zdroj: vlastní výpočty) Absolutní četnost Relativní četnost v % Ano 94 94 % Ne 6 6 % Celkem 100 100 % 100 90 80 70 % 60 50 40 30 20 94 10 0 Ano 6 Ne Graf č. 9: Pravidelné kontroly u diabetologa (zdroj: vlastní výpočty) Z grafu č. 9 je zřejmé, že na pravidelné kontroly k diabetologovi dochází 94 respondentů (94 %). Záporně odpovědělo 6 dotazovaných (6 %). 38
Otázka číslo 9: Kde jste získal (a) informace ohledně hypoglykemie a její léčby? Tabulka č. 13: Zdroj informací o hypoglykemii a její léčbě (zdroj: vlastní výpočty) Absolutní četnost Relativní četnost v % Diabetolog 92 50 % Od známých 12 6 % Literatura 15 8 % Letáky 36 19 % Internet 3 2 % Lázně 19 10 % Nikde 4 2 % Jiné 4 2 % Celkem 185 100 % 100 90 80 70 60 % 50 40 30 92 20 10 0 Diabetolog 12 15 Od známých 36 3 19 4 4 Literatura Letáky Internet Lázně Nikde Jiné Graf č. 10: Zdroj informací o hypoglykemii a její léčbě (zdroj: vlastní výpočty) 39
U otázky č. 9 mohli respondenti označit více možností. Nejčastěji zvoleným zdrojem byl diabetolog, uvedlo ho 92 respondentů (50 %). Letáky označilo 36 dotazovaných (19 %), 19 dotazovaných (10 %) získalo informace v lázních, 15 respondentů (8 %) z odborné literatury, známé označilo 12 diabetiků (6 %), 4 respondenti (2 %) zvolili možnost jiné. Nikde informace o hypoglykemii nezískali taktéž 4 respondenti (2 %). 40
Otázka číslo 10: Považujete získané informace za dostatečné? Tabulka č. 14: Spokojenost se získanými informacemi (zdroj: vlastní výpočty) Absolutní četnost Relativní četnost v % Ano 77 77 % Ne 1 1 % Nedokážu posoudit 22 22 % Celkem 100 100 % 90 80 70 60 % 50 40 77 30 20 10 0 1 Ano Ne Nedokážu posoudit 22 Graf č. 11: Spokojenost se získanými informacemi (zdroj: vlastní výpočty) Získané informace ohledně hypoglykemie a její léčbě považuje 77 respondentů (77 %) za dostatečné, 22 respondentů (22 %) nedokáže posoudit, zda jsou pro ně získané informace dostatečné, a jen 1 dotazovaný (1 %) je považuje za nedostatečné. 41
Otázka číslo 11: Už se u Vás hypoglykemie někdy vyskytla? Tabulka č. 15: Výskyt hypoglykemie (zdroj: vlastní výpočty) Absolutní četnost Relativní četnost v % Ano 56 56 % Ne 44 44 % Celkem 100 100 % 60 50 40 % 30 56 20 44 10 0 Ano Ne Graf č. 12: Výskyt hypoglykemie (zdroj: vlastní výpočty) S hypoglykemií jako s komplikací různého rozsahu má zkušenost 56 respondentů (56 %). 44 respondentů (44 %) označilo možnost, že se u nich doposud hypoglykemie jako komplikace diabetu nevyskytla. 42
Otázka číslo 12: Stalo se Vám, že se u Vás hypoglykémie vystupňovala až do bezvědomí a musel (a) jste být hospitalizován (a)? (Pokud byla odpověď na otázku číslo 11 Ano) Tabulka č. 16: Hospitalizace vyvolaná závažnou hypoglykemií (zdroj: vlastní výpočty) Absolutní četnost Relativní četnost v % Ano 9 16. % Ne 47 84 % Celkem 56 100,00 % 50 45 40 35 30 % 25 20 47 15 10 5 0 9 Ano Ne Graf č. 13: Hospitalizace vyvolaná závažnou hypoglykemií (zdroj: vlastní výpočty) Na tuto otázku odpovídali pouze respondenti, kteří odpověděli kladně na předešlou otázku č. 11. Z 56 respondentů (100 %), kteří mají zkušenost s hypoglykemií, 47 dotazovaných (84 %) nemuselo být hospitalizováno, stav zvládli sami nebo jim pomohla druhá osoba. Závažná hypoglykemie, která si vyžádala hospitalizaci jedince, se vyskytla u 9 respondentů (16 %). 43
Otázka číslo 13:Poznáte na sobě příznaky hypoglykemie? (Pokud byla odpověď na otázku číslo 11 Ano): Tabulka č. 17: Poznání příznaků hypoglykemie na sobě samém (zdroj: vlastní výpočty) Absolutní četnost Relativní četnost v % Ano 46 82, 14 % Ne 10 17, 86 % Celkem 56 100% 50 45 40 35 % 30 25 20 15 10 46 5 0 Ano 10 Ne Graf č. 14: Poznání příznaků hypoglykemie na sobě samém (zdroj: vlastní výpočty) Na otázku opět odpovídali pouze respondenti, kteří mají zkušenost s hypoglykemií, 56 (100 %). 46 dotazovaných (82 %) na sobě pozná, když dochází k rozvoji hypoglykemie. Příznaky počínající hypoglykemie na sobě nepozná 10 dotazovaných (18 %). 44
Otázka číslo 14: Nosíte u sebe pravidelně cukr, sladké bonbony nebo sladký sirup? Tabulka č. 18: Pravidelné nošení sladkých doplňků (zdroj: vlastní výpočty) Absolutní četnost Relativní četnost v % Ano 38 38 % Ano, ale je při zvláštní příležitosti 22 22 % Ne 40 40 % Celkem 100 100 % 45 40 35 30 % 25 20 38 40 15 10 22 5 0 Ano Ano, ale je při zvláštní příležitosti Ne Graf č. 15: Pravidelné nošení sladkých doplňků (zdroj: vlastní výpočty) Z grafu č. 15 vyplývá, že 40 dotazovaných (40 %) u sebe nenosí nic sladkého pro případ vzniku hypoglykemie. Každodenní součástí je sladkost u 38 dotazovaných (38%), a 22 dotazovaných (22 %) se vybaví něčím sladkým jen při zvláštní příležitosti 45
Otázka číslo 15: Kontrolujete si pravidelně hladinu cukru pomocí glukometru? Tabulka č. 19: Pravidelné měření glykemie pomocí glukometru (zdroj: vlastní výpočty) Absolutní četnost Relativní četnost v % Ano 50 50% Ano, ale jen při obtížích 25 25% Ne 25 25% Celkem 100 100% 60 50 40 % 30 20 50 10 25 25 0 Ano Ano, ale jen při obtížích Ne Graf č. 16: Pravidelné měření glykemie pomocí glukometru (zdroj: vlastní výpočty) Pravidelně si hladinu krevního cukru v krvi pomocí glukometru měří polovina respondentů (50 %). Jen při obtížích si glykemii měří 25 dotazovaných (25 %) a 25 dotazovaných (25 %) glukometr nepoužívá. 46
Otázka číslo 16: Prosím, napište, jaké jsou příznaky hypoglykemie Tabulka č. 20: Uváděné příznaky hypoglykemie (zdroj: vlastní výpočty) Absolutní četnost Relativní četnost v % Pocení 41 28 % Slabost, malátnost 40 28 % Třes 35 24 % Mdloby, ztráta vědomí 15 10 % Hlad, žízeň 7 5 % Bolest hlavy 4 3 % Tlukot srdce 2 1 % Zvracení 1 1 % Celkem 145 100 % 45 40 35 30 % 25 20 15 41 35 40 10 5 0 Pocení Slabost, malátnost Třes 15 Mdloby, ztráta vědomí 7 4 Hlad, žízeň Bolest hlavy 2 1 Tlukot srdce Zvracení Graf č. 17: Uváděné příznaky hypoglykemie (zdroj: vlastní výpočty) 47
Respondenti měli v otevřené otázce č. 16 vyjmenovat, jaké jsou příznaky hypoglykemie a to v neomezeném počtu. Z toho pak byla sestavena tabulka č. 20, podle četnosti odpovědí. Mezi nejčastější odpovědi patřilo pocení, slabost, mdloby malátnost, ztráta vědomí. Z celého vzorku respondentů (100 %), 29 dotazovaných (29 %) na tuto otevřenou otázku neodpovědělo. 48
Otázka číslo 17: Víte, jaké je první pomoc při hypoglykémii? Tabulka č. 21: Znalost první pomoci u hypoglykemie (zdroj: vlastní výpočty) Absolutní četnost Relativní četnost v % Podat cukr 90 90 % Aplikovat inzulin 0 0 % Nechat stav samovolně odeznít 2 2 % Nevím 8 8 % Celkem 100 100 % 100 90 80 70 % 60 50 40 30 20 90 10 0 0 2 Podat cukr Aplikovat inzulin Nechat stav samovolně odeznít 8 Nevím Graf 18: Znalost první pomoci u hypoglykemie (zdroj: vlastní výpočty) Tato výzkumná otázka byla zaměřena na znalost první pomoci u hypoglykemie. Účelem bylo zjistit, zda respondenti vědí, jak jsou sami schopni upravit hladinu cukru v krvi a nedocílit komplikací. Celých 90 dotazovaných (90 %) odpovědělo správně, že se má podat cukr. Možnost nevím, označilo 8 respondentů (8 %). Nesprávnou odpověď, nechat stav samovolně odeznít, zvolili 2 respondenti (2 %). Možnost aplikovat inzulin nebyla zvolena vůbec (0 %). 49
Otázka číslo 18: Znají Vaší blízcí příznaky a první pomoc u hypoglykemie? Tabulka č. 22: Znalost blízkých o příznacích a první pomoci u hypoglykemie (zdroj: vlastní výpočty) Absolutní četnost Relativní četnost v % Ano 71 71 % Ne 10 10 % Nevím 19 19 % Celkem 100 100 % 80 70 60 50 % 40 30 71 20 10 0 10 Ano Ne Nevím 19 Graf č. 19: Znalost blízkých o příznacích a první pomoci u hypoglykemie (zdroj: vlastní výpočty) Tato výzkumná otázka byla zaměřena na blízké osoby a jejich znalost příznaků hypoglykemie a následné první pomoci. U této otázky odpovědělo 71 respondentů (71 %), že jejich blízcí jsou o příznacích hypoglykemie edukováni a dokázali by poskytnout první pomoc. 19 respondentů (19 %) označilo možnost, že neví. Možnost, že blízcí neznají příznaky a první pomoc u hypoglykemie zvolilo 10 respondentů (10 %), kteří dále uvedli, že v domácnosti žijí sami. 50