Metodika Sfumato Splývavé čtení Úvod V současné době se stále setkáváme s neúspěchy ve čtení, a proto je důležité nejen poruchy pojmenovat, ale hlavně postihnout příčinu špatného čtení a těmto nesprávným projevům předcházet. Na cestě k dobrému čtení musíme projít celou řadou plynulých přechodů. Souhrou jednotlivých funkcí získáme komplexní čtecí schopnost. a + b = c funkce složek metodické kroky správné čtení Podmínkou pro tuto rovnici, podmínkou úspěchu, je učitel sám. učitel musí být sám hluboce zaujat obsahem; nic nesmí považovat za ztrátu času; vidět vztah mezi tělesnými, duševními i rytmickými zákonitostmi ve vývoji dítěte (schopnost empatie). Sfumato Splývavé čtení Metodika SFUMATO Technika SPLÝVAVÉ ČTENÍ => řeší zbytečné školní selhávání => řeší přenos smyslových informací a jejich zpracování Podle záznamu ze SPEKTROGRAMU (viz obrázek číslo 1) je patrné, že v samém začátku se pracuje téměř 20 pomaleji než u dosud používaných metod učení čtení. Obr. č. 1: SPEKTROGRAM pro samohlásky o a ó-ó-ó-ó-ó-ó-ó-ó
Jednotlivé orgány, které se účastní při procesu učení, navazují na sebe v přesné posloupnosti ZRAK-HLAS-SLUCH. Z hlediska fyziologie centrálního nervového systému a smyslového vnímání orgány pracují na základě zpětných vazeb, pro které je vytvořený dostatečný časoprostor, dochází na pozadí (v CNS) k vědomému zpracování, k vytvoření dokonalého, bezchybného DYNAMICKÉHO STEREOTYPU. Pracujeme od jednoduššího ke složitějšímu na základě jednoznačnosti předkládaného (ZÁKON KONTRASTU) nejen z hlediska zraku a sluchu, ale i z hlediska hlasového aparátu, kterému je nutné věnovat stejnou důležitost, pozornost (viz výběr písmen). Dodržujeme správné fyziologické tvoření hlásek s dlouhou expozicí a správnou intonací (viz obr. č. 2) na PROŽITKOVÉM UČENÍ proto, aby došlo k lepšímu zapamatování. Pracujeme krokově na každý následující krok postoupíme teprve po dokonalém zvládnutí toho předcházejícího kroku. S opakovacím prvkem pracujeme v rámci využití mezipředmětových vztahů tak, aby se vytvořily dokonalé zrakové i sluchové obrazy. Pracujeme s vybavováním obrazů, dokreslováním, aby znalost předložného nebyla jen globální, ale i detailní. Tím docílíme dokonalý obraz. INTONAČNÍ VÝVOJ (viz. obr. č. 2) má své zákonitosti vycházející z intonace lidské řeči a opírající se o genetický vývoj. Fyziologické tvoření hlásek a jejich napojování probíhá s ohledem na respektování změn při zpomalení procesu, tedy tak, aby byl zachován hlasitý čtecí projev. VOLBA písmen O S B U A má své opodstatnění; aby došlo ke správné zrakové i sluchové analýze, nemělo by se jejich pořadí zaměňovat. Podpoří se i připravenost hlasového aparátu pro dokonalou plynulou čtecí techniku s ohledem na dechovou kapacitu (dochází k postupnému prodlužování dechové fráze). Obr. č. 2: INTONAČNÍ VÝVOJ PÍSMENO (HLÁSKA) SLABIKA JEDNOSLABIČNÉ SLOVO DVOUSLABIČNÉ SLOVO SLOVO VE VĚTĚ VÍCE SLOV VE VĚTĚ INTERPRETACE TEXTU DRAMATICKÝ PRVEK
METODICKÉ KROKY MYŠLENKOVÁ MAPA (obr. č. 3)
1. část: EXPOZICE HLÁSKY (uvedení písmene) Příprava zrakového, hlasového a sluchového aparátu. Vyvozování písmene využitím mezipředmětových vztahů: pohybový, hudební, dramatický, výtvarný prvek; činnostní výchova (zapojení hmatu, jemné motoriky). OKO HLAS SLUCH se vykmitává, nanahlíží dostatečně dlouho na písmeno; dlouze exponuje hlásku správně fyziologicky, učí se tzv. volat ve své mluvní tónině (dodržení hlasové hygieny); se učí zvukovou podobu předložené litery exponované hlasem. Sluchová dráha je mnohem komplikovanější než většina jiných senzorických drah, proto je třeba dostatečného času k naposlouchání. Z hlediska sluchové analýzy předkládáme hlásky v co největším protikladu, aby došlo k jejich dokonalému rozlišení. 2. část: 1. STUPEŇ SYNTÉZY (syntéza dvou hlásek) Čtecí výcvik se záměnou písmen a sluchový výcvik (nejdříve záměna samohlásek, poté souhlásek). OKO HLAS SLUCH po fixačním pohybu nastává sakadický pohyb z písmene na písmeno v přesné posloupnosti ještě v době hlasové expozice 1. hlásky => oko pracuje dopředu (v předstihu) tak, aby došlo ke zpracování v CNS všech zpětných vazeb (vědomé kontrolované zpracování); na základě inervace svalstva hlasového aparátu exponujeme druhou hlásku navázáním (bez přerušení) legatovým způsobem správně fyziologicky (viz intonační křivka graf); z důvodu dokonalé sluchové analýzy postupujeme od většího kontrastu k menšímu: ZVUK TÓN, TÓN TÓN. Syntéza dvou hlásek probíhá v koordinaci všech zúčastněných smyslových orgánů prostřednictvím hlasového aparátu, tedy v přesné posloupnosti ZRAK HLAS SLUCH velice pomalu, aby došlo k vytvoření bezchybného dynamického stereotypu, který je základem pro správné vytvoření techniky čtení. CNS má dost času k vytvoření všech zpětných vazeb a tempo si volí podle rychlosti zpracování, tedy individuálně. Uplatňuje se zde individuální časový spínač pro vytvoření dynamického stereotypu. Při legatovém provedení (napojování 2 hlásek) dbáme na správné fyziologické tvoření a hlasitý projev, což se projevuje ve správné intonaci (viz graf intonačního vývoje). Uplatňujeme zákon kontrastu. První i druhou hlásku tvoříme vždy co nejdéle, tak aby nám stačila dechová kapacita. V tomto okamžiku opět dochází k výcviku dechového i hlasového aparátu. 3. část: 2. STUPEŇ SYNTÉZY (syntéza tří hlásek princip jednoslabičnosti) Začíná se tvořit čtecí návyk. Vedeme žáka k obsahu přečteného, aby nedošlo jen k izolovanému technickému zpracování znaků. 1. fáze používáme pouze dlouze exponující hlásky; 2. fáze jako první písmeno používáme tzv. výbuchové tlačené, bezhlasné souhlásky. V první fázi je proces stále pomalý, dlouhá expozice každé hlásky. Soustřeďujeme se na předimenzování délky 1. hlásky, abychom oko soustředili na 1. písmeno. Upřednostníme fixační pohyb před sakadickým. Třetí hlásku exponujeme hlasitě co možná nejdéle. Sluch má dostatek času na naposlouchání a na rozlišení tří hlásek. Prodlužujeme dechovou frázi pro expozici dalších hlásek. Analyzuje se ZVUK TÓN ZVUK, TÓN TÓN ZVUK, TÓN TÓN TÓN. Z hlediska intonace dodržujeme melodickou linku podle grafu intonačního vývoje, který vychází z fyziologického tvoření hlásek a jejich napojování. Ve druhé fázi prostřednictvím tlačených, výbuchových souhlásek dochází ke zkracování délky samohlásek přirozenou cestou. Opakovací prvek zde hraje důležitou roli.
4. část: ČTENÍ SLOV; ČTENÍ ZE SLABIKÁŘE A) SYNTÉZA ČTYŘ HLÁSEK Přenášení akcentu ve slově. Změna intonace dle intonačního grafu. 1. fáze bez dlouhých samohlásek; 2. fáze s dlouhými samohláskami, které rozlišujeme výrazným čtením. Dochází k vytvoření dynamického stereotypu. Žák je veden k chápání přečteného, nejen otázkou učitele Co jsi přečetl? Co to znamená?, ale přímo v technice čtení (oko čte dopředu před hlasovou expozicí) je vytvořen časoprostor na zpracování přečteného. B) ČTENÍ ZE SLABIKÁŘE 1. fáze: hromadné čtení Zpočátku pouze hromadné čtení, kde se čtecí proces stále udržuje v pomalejším tempu. Upevňujeme čtecí návyk. Dodržujeme intonaci slova ve větě, změnu intonace při čtení více slov (viz graf). 2. fáze: kombinace hromadného a individuálního čtení Od hromadného čtení přecházíme k individuální četbě, kde čtecí tempo určuje CNS podle rychlosti zpracování. Dodržujeme individuální přístup. 3. fáze: dramatizace, přednes čteného textu Podmínkou dobrého přednesu čteného textu je dramatická výchova. Dramatický projev je především akce, proto se musíme obrátit k vlastnímu tělu jako zdroji tvořivých podnětů a vidět v něm materiál, prostřednictvím kterého se budeme vyjadřovat. Pokud žák projde zážitkovým učením, není odsouzen jen k mechanické reprodukci slov, striktnímu čtení ve všem všudy definitivního textu, ale zapojuje se do obsahu napsaného, rozvíjí svou fantazii. Toto zážitkové učení přenášíme do čtenářského výkonu, což se odráží v interpretaci, umožní vyjádřit pocity z přečteného. Žák se více přibližuje správnému frázování a tempu čteného textu. Učíme ho tím rozlišovat subjektivní a objektivní sdělení, komunikační záměr. Prostřednictvím obměněné reprodukce se vytváří vlastní postoj k přečtenému, pozitivní vztah k literatuře i k dalším druhům umění založených na uměleckém textu. Rozvíjí se emocionální a estetické cítění.