MOŽNOSTI PROJEKTOVÉHO VYUČOVÁNÍ A VYUŽITÍ POČÍTAČŮ V PRAKTICKÉ ŠKOLE DVOULETÉ Dagmar Marvánková Anotace: Text pojednáva o metodách výuky v praktické škole dvouleté, kde se dále vzdělávají dospívající žáci s různým stupněm tělesného a mentálního postižení, převážně absolventi základní školy praktické a základní školy speciální. Mezi nejproblémovější momenty výuky patří zvládnuti exaktních pojmů. Zamýšlím se nad vlivem motivace při výuce a smyslem projektového vyučováni. Závěrečná část je věnována významu počítače pro žáky s vícečetným postižením. Konstatuji, že práce s ICT má pro ně mnohostrannou důležitost a právě vlivem silné motivace zvládnou tito žáci na počítači více, než by se dalo očekávat. Klíčová slova: žáci a studenti s tělesným a mentálním postižením, praktická škola dvouletá, exaktní prvky v praktických činnostech, motivace k učení, individuální přístup, celoškolní projekt, význam počítače pro žáka s postižením. Praktická škola dvouletá, obor 78-62-C/ /002, patří mezi méné známé poskytovatele středního vzdělání. Pokud ale hledá možnost dalšího vzdělání žák se speciálními vzdělávacími potřebami, muže to být pro něho velmi vhodná nabídka. Výuka probíhá formou dvouletého denního studia a její organizace musí být přizpůsobena psychickým i fyzickým možnostem žáků, kteří již získali základní vzdělání, případné základy vzdělání, ale jsou schopni své znalosti ještě rozšířit a upevnit. Není výjimkou, že právě až v tomto věku nastupující dospělosti získají někteří ze studentů skutečný zájem o své vzdělání a specifikují také své potřeby, protože si uvědomují omezené možnosti uplatnění na trhu práce a mnohdy i v sebeobsluze. Mezi klíčové dovednosti je řazeno rozvíjení komunikace a soběstačnosti v běžném denním životě. Pokud to zdravotní stav umožní, uplatní se absolvent praktické školy dvouleté např. při jednoduchých pomocných pracích ve zdravotnictví a službách. Sám název oboru Praktická škola dvouletá vystihuje obsah i formu vzdělání, praktickým činnostem je vyhrazena více než polovina vyučovací doby. Přesto se ani zde nemůže učitel vyhnout exaktním prvkům, které však obvykle působí studentům se speciálními vzdělávacími potřebami značné obtíže. V dalším textu se postupné zmíním o výuce matematiky, práci na počítači i rodinné výchově a průběžně také o mezipředmětových vztazích. Matematika je předmět, který operuje s exaktními prvky nejčastěji a žákům s mentálním postižením je velmi vzdálená, dokud se počítání a procvičování
jednotek délky, času a objemu nějakým způsobem nepropojí s jejich zážitky a zkušenostmi nebo praktickým cvičením. Vzhledem k poměrné častému výskytu diagnózy DMO mezi našimi studenty a jejím důsledkům na jemnou i hrubou motoriku je sice přesné měření a vážení hodné náročnou disciplínou, ale vždy je zde ještě nabídka práce ve skupině, kde se úkoly rozdělí podle možností žáků. Cílem výuky není výhradně teoretické zvládnutí výpočtů nebo převodů, ale u jednotlivých žáků může být přínosem i pouhé vytvoření představy o probíraných jednotkách. Nesmíme vynechat jedinou příležitost! A již jsme u mezipředmětových vztahů. Pokud učitel ve třídě kromě matematiky vyučuje i další předměty, má velký prostor k upevňování učiva, aniž si to studenti mnohdy uvědomují. Přišli jsme do třídy, kde se učí šičky. Jistě tu najdeme krejčovský metr a každý si 1 m přeměn" vlastníma rukama. Ptáte se, co to mám za přívěšek na klíčích? Malý svinovací metr - přesně 100 cm. Je pro ozdobu? Ne, mnohokrát už se hodil, když člověk uvažuje o koupi poličky, skříňky nebo i oblečení. A může následovat chvilka povídání o vybavení bytu nebo velikostech oblečení." Matematika se rázem mění v rodinnou výchovu, ale je to ztráta času, když žáci sami kladou otázky a uvádějí vlastní postřehy? Praktická škola je prosté jiná než ostatní střední školy. Naši žáci si řadu poznatků ujasňují ve věku, kdy bychom to u jejich vrstevníků vůbec nepředpokládali. Je třeba trpělivé se vracet k úplným základům, vybírat pouze podstatné věci, soustavně opakovat naučené a především přistupovat ke každému žákovi individuálně, zohledňovat jeho možnosti, schopnosti a zdravotní stav. Každý sebemenší pokrok je u žáka s mentálním postižením jeho osobním vítězstvím. Konkrétně: absolventka základní školy praktické (zvláštní školy), která postoupila na praktickou školu dvouletou, si přála ještě pokračovat ve studiu v učebním oboru Šití prádla a získat výuční list. Měla tím velmi silnou motivaci k učení. Její mentální postižení nebylo tak vážné, aby nezvládla počítání v oboru do sta a zhruba se orientovala v řádu tisíců. V jejím případě jsme se celý rok soustřeďovali na převody jednotek délky, na vytvoření představy o velikosti. Vždyť by jednou chtěla sama odměřit kus látky a ušít z ní něco. Rozdíl mezi kilometrem a centimetrem by v tom případě neměla považovat za problém. Dívka si dobrovolné brala domácí úkoly, a protože byly pro ni připravovány na míru", zvládla mnohem větší objem učiva než její spolužáci, pro které by zadání bylo nepřiměřeně těžké. I v individuálních úkolech však musela mít stále vzor, podle kterého pracovala (vyřešený vzorový příklad, v zadání vypsané základní vztahy mezi jednotkami nebo např. v českém jazyce abecedu před textem, se kterým se následně pracovalo). V průběhu roku se skutečně znatelné zlepšila. Pro jejího spolužáka mohlo být v témž předmětu úspěchem, že si ujasnil, jak se obvykle vyjadřuje vzdálenost mezi obcemi, že číslice na silničních ukazatelích
znamenají, kolik je to kilometrů, nikoliv kilogramů nebo snad hodin... Ačkoliv zde zmiňuji jen některé matematické pojmy, abych je prezentovala coby příklady, musím uvést, jak právě toto téma oživilo projektové vyučování. V naší škole proběhl v loňském roce úspěšný projekt na téma Cesta kolem světa", které asi leckterý učitel v nějaké podobě už zažil, ale je nutné si uvědomit, že jeho žáci nikoliv. Skupinka kolegů připravila celoroční plán, velké putování po světadílech, nazvané Černoch, Arab, Japonec aneb z Čech až na konec", které mělo v červnu skončit hledáním (a nalezením) pokladu. Každá třída se mohla v září rozhodnout, zdali se chce vůbec zúčastnit. Pravidla hry pak přišla na e-mailovou adresu třídy. Bylo tudíž nutno, jen tak mimochodem, zvládnout základní dovednosti práce s elektronickou poštou. Průběh hry byl následující: vždy na počátku měsíce organizátoři vyhlásili, který světadíl navštívíme. Třída pak věnovala tématu čas dle vlastní úvahy a snažila se ho pojmout a vyjádřit po svém. Malé děti si prohlížely obrázky, převlékaly se do masek, ztvárnily téma ve výtvarné výchově. Větší si pochopitelně nejprve musely ujasnit, kde se právě nalézají, prostudovat mapu, poslechnout typickou hudbu, pokusit se uvařit místní specialitu, vyhledat informace na internetu... Ve stanovený den na konci měsíce pak do třídy přišli kolegové - organizátoři neboli komise", která si pečlivě prohlédla výstavku výtvarných prací, poslechla vypravování, podívala se na případné cestovní deníky nebo katalogy cestovních kanceláří" a po zralé úvaze přidělila body za snahu; a to tak, aby na konci se všichni mohli zúčastnit slavného finále v zoologické zahradě v Plzni, kde byly poklady ukryty. Za vrchol projektu ovšem osobné považuji školní představení, na kterém každá třída představila některý národ nebo světadíl. Příprava byla náročná, protože vystoupení se zúčastnili všichni žáci i učitelé školy, naprostá většina v patřičných převlecích. Jedna skupinka střídala druhou, vše bylo podloženo typickou hudbou, rodiče a hosté měli pocit, že nasedli do letadla a během hodiny a půl obletěli celý svět. Naše děti jim ho ukázaly. Objely ho s nimi bez problémů i na vozíku. Ale než se tohle velkolepé divadlo odehrálo, byli jsme ve škole a mnoho jsme toho probrali. Projektové vyučováni výrazné oživilo výuku a nenásilným způsobem dovedlo žáky k novým poznatkům a úvahám. Pro mnohé děti s kombinovaným postižením a trvalým pobytem v ÚSP je představa o světě mimo jejich pokoj a třídu neúplná, a to i přes velmi pestrý a zajímavý program. Ve volném čase je pro děti vždy připraveno zajímavé zaměstnání, chodí do kroužků, mají možnost dívat se na televizi, zúčastňují se řady akcí, cestují, ale ne vždy všechno správně pochopí a na některé věci z běžného denního života ani nepřijde řeč. Musely by se prožít. Vychovatel ani učitel rodinu nikdy zcela nenahradí. Projekt proto usiloval o nové pohledy a zážitky, které klasické vyučování nepřinese. Myslím, že se to podařilo. 235
Praktická škola dvouletá nemá v rozvrhu hodin dějepis ani zeměpis. Mnohé prvky z těchto předmětů se vyskytují v rodinné a občanské výchově, kam jsme také projektové vyučování nejvíce směřovali. Při porovnávání obrázků lidí z jednotlivých světadílů se mluvilo o rase, státech, náboženství, ale i kuchyni, kultuře a cestování. Pro žáky praktické školy dvouleté jsme připravili velký soubor prezentací, zhruba 60-100 fotografií z každého světadílu a extra také z České republiky. Co zaujalo? Zvířata, krajina pouští a velehor, mrakodrapy, fotografie dětí, obzvláště dětí nebo lidí jiné rasy na invalidním vozíku. To mnohé překvapilo, až zarazilo, pravděpodobně se s takovými obrázky setkávají minimálně, určité budeme muset podobných snímků najít více, aby si naše děti s postižením uvědomily, že obdobný osud nepotkal jenom je samotné. Každý obrázek mohl být námětem pro vyprávění a jen díky jim jsme se znovu a znovu vraceli k otázce cestování, dopravních prostředků a vzdáleností a odtud ke kilometrům, metrům atd. čili nenápadně zpátky k učivu. Je to úspěch, když chlapec s Downovým syndromem ještě za půl roku po ukončení projektu při spatření obrázku krokodýla řekne: Krokodýl je mrtvý a visí v Brně?" Krokodýli a jim podobná, nebezpečná, zubatá zvířata, ho fascinují. Věděl, že krokodýli jsou v ZOO, ale o Brně se příliš nehovořilo. Jsme škola ve Zbůchu v Plzeňském kraji. Až v rámci projektu jsme si projeli" republiku i zbytek" světa. Téma volného času, dovolené a cestování v předmětu občanská a rodinná výchova nás k tomu určité opravňovalo. Jen to bylo zábavnější. Ale nutné došlo i na matematiku, s již citovanými vzdálenostmi a poté i na jednotky času, což je další exaktní prvek, se kterým máme u dětí s mentálním postižením velké potíže a ne vždy se podaří pojem času zvládnout. Nyní již bez odkazů k projektu. Tam jsme pro zajímavost zmínili časová a podnebná pásma, ale cílem našeho snažení je naučit se znát hodiny. Pro žáky základní školy praktické je to obtížné, pro žáky základní školy speciální téměř neproveditelné. Pokud postoupí následné do praktické školy dvouleté, stále se snažíme, aby hodiny zvládli, ale úspěch je jen částečný. Záleží i na motivaci. Máme zajímavý případ, kdy motivace rozhoduje, nakolik je žák schopen rozlišit hodiny. Jeden z našich studentů spolehlivé pozná čas na hodinách pouze v určitou dobu. Vysvětlení je prosté. Pozná totiž neomylné jen půl desátou, tj. čas na svačinu a půl druhou, tj. odchod ze školy a přesun do jídelny na oběd. V tomto má jasno, zbytek dne pro něho plyne jaksi samovolné, dobře ví, že vždycky někdo řekne, kam jít a co dělat, že hodiny bezpodmínečné ani znát nemusí. Chybí skutečná motivace. Ovšem jídlo, to jej zajímá hodně, čas oběda chce mít pod kontrolou, čas jídla zná. Rehabilitační cvičení jej přitahuje výrazně méně, takže v tomto směru nechce znát hodiny vůbec, ba ani den v týdnu náhle neví jisté. Pokud je ovšem pátek a rehabilitace není na
pořadu dne, stane se zázrak! Na rozvrhu hodin jsou od devíti hodin počítače a náš student si je najednou zcela jist, že pátek nastal a je čas zapnout monitor. A práce na počítači, to je další velké téma při výuce dětí s vícečetným postižením. Naši žáci nepovažují počítač za něco mimořádného. Byli nemluvňaty v době, kdy jejich učitelé třesoucí se rukou prvně brali do ruky myš. Pro ně je počítač běžná věc, ale určitě více ceněná než televize nebo video. Umožňuje jim totiž aktivně se podílet na činnosti i při minimální pohyblivosti, pomůže dětem s obtížemi v oblasti jemné motoriky úhledně psát, dovolí lidem, kteří mluví jen s největším úsilím, vyjádřit souvisle své myšlenky v podobě psaného textu, může zprostředkovat kontakt s rodinou. Dysgrafik si ve výukovém programu své chyby prohlédne a opraví a program na něho zajisté nebude křičet ani mu nic vyčítat. Typ a velikost písma lze při psaní v textovém editoru nastavit podle potřeby, kouzelná šipka zpět" je nad všechny zmizíky a gumy, a co se opravdu nepovedlo, to stačí označit a pryč s tím. Výsledek lze vytisknout, a pokud opravdu stojí za to,
tak i barevné. Velmi to posiluje sebevědomí žáků. Většina z nich má zdravé sourozence nebo alespoň kamarády a umět proto trochu pracovat na počítači, to je zdárné přiblížení se k vrstevníkům, společný zájem, možnost komunikace. Devět z deseti žáků speciální školy má k práci na počítači kladný vztah. Někteří by jej viděli spíš jako dokonalou hračku a zdroj zábavy, ale pro mnohé se i za tou hrou skrývá učení nebo rehabilitační prvek, neboť např. pro děti s kvadruparetickou formou DMO je samotná manipulace s myší a psaní na klávesnici hodně náročné, a to i při využití různých pomůcek k usnadnění. Vynikající pohnutkou k pronikání do tajů práce na počítači je už naznačená možnost dostat se do kontaktu s blízkými lidmi. Popíšu tři zdařilé případy. Žák, který z důvodu těžkého mentálního postižení pobývá dlouhodobé v ÚSP, nezvládá samostatné čtení ani psaní a pouze pečlivě opisuje, resp. obkresluje tvary písmen, má velmi hodnou maminku, která mu pravidelné píše na jeho e-mailovou adresu. Chlapec se na dopisy moc těší, takže ihned po přihlášení sám najde ikonu pošty, otevře složku a pohledem rozliší, jestli má zprávu. Dopis mu přečteme a on okamžitě začne pracovat na odpovědi. Píše svérázně: nadiktuje učitelce text, ta jej předepíše velkým tiskacím písmem. Hoch pak pomalu
a pečlivě vyhledá na klávesnici písmenko po písmenku a napíše totéž o řádku níže. Nakonec původní cizí" řádku označí a vymaže, takže to, co zbude - psal sám! Odešle, zavře poštu, odhlásí se. A obvykle se nakonec ještě hlasitě pochválí. Jako druhý příklad bych uvedla dvacetiletou dívku s těžkým mentálním postižením a kvadruparetickou formou DMO, která se dostává domů z ÚSP v průměru čtyřikrát ročně. Její mentální věk je 3-4 roky. I přes letitý pobyt v ústavu je silné vázána na rodiče a velmi často měla špatnou náladu a stýskalo se jí. Po navázání kontaktu s maminkou a bratrem, kteří jí začali pravidelně psát a drželi se hlavně dobrých zpráv a veselých historek, se její rozpoložení hodné změnilo k lepšímu. Zklidnila se, začala lépe komunikovat, plačtivé výstupy se již neopakovaly. Třetí příklad: dívka, kterou maminka brala z ústavu domů, kdykoliv to jen šlo, a která navíc poměrné často stonala. Pokud bylo děvče ve škole, psala jí maminka spíš pro radost, posílala jí obrázky a veselé prezentace. Dcera pak byla nucena na maily reagovat. Psala s velkým úsilím, protože má poměrné těžké postižení, ale moc se snažila a pro její ruce to bylo prospěšné cvičení. Pokud odjela domů a vědělo se, že její choroba je spíše záminkou, udržovali jsme přes počítač kontakt, aby byla vůbec schopna v červnu složit závěrečné zkoušky. Maminka spolupracovala v tomto směru zodpovědně, a tak naše otázky a úkoly putovaly internetem 239
až k nim domů a zase zpét do školy. Posílat dětem, které jsou dlouhodobě nepřítomné, přiměřené úkoly a udržovat je v kontaktu se třídou, mohu jen doporučit. Ve všech případech, kdy se začala dařit korespondence s rodinou dítěte umístěného dlouhodobě v ÚSP, to zatím bylo pro zúčastněné přínosem. Děti měly upřímnou radost a pocit jistoty, že na né rodina myslí a počítá s nimi. To, že se zároveň celou dobu zdokonalují v práci na počítači, si většinou vůbec neuvědomují a nenazvaly by to ani učením. Učitel se touto cestou dostane do bližšího kontaktu s rodiči žáka a rodiče se mnohem více dozvědí o práci ve škole a zajímavých akcích, nehledě na to, že součástí elektronické pošty mohou být i aktuální fotografie. Elektronická pošta poslouží i vyučujícímu, který si úkoly připravuje doma a rozešle je přímo na školní adresy žáků. Podle typu úkolu pak dále můžeme pracovat přímo na počítači nebo se pracovní list vytiskne. Vynikající pomůckou pro žáky s postižením jsou jak zakoupené výukové programy, tak prezentace připravené učitelem adresně, podle úrovně třídy např. v programu Power Point. Přesto se ale nesmí stát počítač jedinou pomůcku. Názornost a různorodost podnětů stále zůstává základní podmínkou úspěchu při výuce. Výpočetní technika ve třídách praktické školy není nepatřičná věc. 2áci sice nerozumí technickým detailům, to není v praktické škole cílem výuky; zvládnou pouze základy obsluhy počítače, ale jsou vděčnými uživateli. Počítač jim může posílit sebevědomí, udělat radost, pomoci navázat kontakt, získat informace. A vzhledem k tomu, že naprostá většina dětí je informačním technologiím příznivé nakloněna, musíme toho využívat ve výuce na každém typu školy. Literatura: <http://www.msmt.cz/files/doc/akud- PRSdvouleta.doo. OPAŘILOVA, D. Metody práce u jedinců s těžkým postižením a více vadami. Brno : Masarykova univerzita, 2005. ISBN 80-210-3819-5. RENOTIÉROVÁ, M. Somatopedické minimum. Olomouc : Univerzita Palackého, 2003. ISBN 80-244-0532-6. VÍTKOVÁ, M. Integrativní speciální pedagogika. Brno : Paido, 2004. ISBN 80-7315-071-9.
Přílohy: Voda 17 kv*tna 2006 20 52 74 18 14f 53 23 11 ^ áíj ^ 56 38 95 29 2M 42 3 40 i 6 3+4 = 1-,4+7" V' 12-4:f 4+5 "S, 2+6-^j 14-4 "^A,7+5 % ľ, 4+8 -A 115-6 ^ Opiš: '1 metr (1 m) = 100 cm 2 m = 200 cm 'VAIP-T^»T hca\ 0,8 m = 80 cm C xéi A\tTQt. -WCv 1,5 m = 150 cm Prevecr (jako vzor mas to. co )SI opisovala T) 1,6 m= řz-wk cm 3m= Ví* cm 0,6 m=t f r m cm 3,2 m= j r cm Obr. 1: Příklady (opakování) na začátku listu jsou odstupňovány podle úrovně vědomosti jednotlivých žáků. Ne každý musel vypsat za hodinu celý list. Cvičení 3 a 4 (Opiš. Převed): počátek učiva o jednotkách délky. Pracovalo se společně, příklady se četly nahlas a potom opisovaly ve stejném tvaru. Poslední cvičení už mohli někteří žáci zvládnout sami, ale následovala kontrola a komentář s konkrétními ukázkami. Napr.: Já měřím 160 cm; lavice je široká 0,6 m; třída je dlouhá 3 m atd.
.a 11 1.2008 1 kilometr (km) = 1000 m PtovádéJ: 1000m = 1 km Ifríí 1 km =V r. V'Vjn c ^ 2000 km'\cf r 2 km= 4000 m= V k m V% 4 m m m 9000 m = ^ km W^Qn 7000 m=-i km 5 km = \-ň 2km=.^_ 20 + 5 = ^ 30 + 30 = ^ $ 8 + 4 = \\ 9 +10=J\%, 7 + 3 = ^o 12-2= ty 40-20 = h 90-10=f;, H 50-10=^ " s f L 4 + 6 = V 15 + 3= [0 13-4 = Obr. 2: Procvičování jednotek délky. Základní pomér 1 km = 1000 m musel být pro tuto žákyni vždy uveden, pokud méla pracovat samostatné.
23 kvtaa 2006 M 09 03 domky. Jcduotk> rasu / kro«lkwl»prt»nu»o<1po*»j»o t ť - 1 hodina «'/. hodiny - V* hodiny Y» hodiny-* ( 100 minul, 6(íminut, 10 minul) ( 5 mjnut^30 minut, ^Iminut) (JO minurj 60 minut, 4^flímut) (12 minut. 60 minut, minul) Spoi čarou. co natfi k sobfr 1 hodina. 30"minut % hodiny^^. pominut Vi hodinyw^^^í^w minut Khodinr^l 2 hodinyto minut minut 20+10=V 15+5= 100-50= 30+20= 40+30= ^ 70+20= V L \\- 70-10= ( 50-40= 100-40= f 80-70= 90-10= f 50-20= 4+4=g 5+3= ~ 6+2= 2+7=^ 2+6= fc 3+4=% Obr. 3: Procvičování jednotek času různými způsoby. Zakroužkovat, podtrhnout nebo spojit je pro žáka s DMO náročný úkol navíc. 243
<N M Mwfelk*. ul,mtá.a»nál.olo.mj Mri. 11 Juh»2<M6 8+4='. 2. 3= b 15+6=. 3. 3=7 12+4='H 4.2=8 21-1= < 2.5 =/ )C.dB 4o.wm.l IfcU. uh.lk.tt.il8 I.Ml 7 18 56 70 89 95 99 8 s> qc U 'Ho NiaU J. min f«lk. r.b.lk< (fcb. 1 o-.u 5 12 21 39 47 88 90 M U U 8* V n.dii.1..i-«1.i l.dl. i.b.lk. tfcl.. la.liu: 12 27 49 56 61 70 72 1} H bb >1 So Obr. 4: Pracovní list pro žáky, kteří potřebují při počítání názornost. Příklady na násobilku jsou v podstatě graficky vyřešeny, jedná se o uvědomění si pojmu násobení. Úlohy níže vypracují žáci buď samostatně, nebo s pomocí názorné tabulky.
1 I 2 3' 4 I 5' e 7' 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 Z2t 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 <78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 Š8 9 90 91 92 93 & 9.5 96 97 98 99 100 Obr. 5: Tabulka, která slouží jako všestranná pomůcka v hodinách matematiky: hodí se k procvičování dvojciferných čísel, usnadňuje orientaci na číselné ose, je vhodným doplňkem a variací klasického počítadla. KNIŽNÍ NOVINKY NAKLADATELSTVÍ PORTÁL CLERQ, H. De. Mami, je to člověk, nebo zvíře? Myšlení dítěte s Praha : Portál, 2007. 104 s. ISBN 978-80-7367-235-5. autismem. Pro rodiče i odborníky je často obtížné porozumět myšlení dětí s autismem. Je pro ně složité pochopit, jak tyto děti tvoří pojmy, jak zobecňují, podle čeho poznávají předměty a obrázky, jak rozlišují blízké osoby. Hilde De Clerq, jejíž syn Thomas trpí autismem, nabízí velmi autentický a zároveň srozumitelný pohled na dětský autismus. V knize je množství příkladů, které ilustrují Thomasův vývoj. Autorka předkládá také užitečné postupy, které pomáhají při rozvoji kognitivních i sociálních dovedností. Kniha je určena speciálním pedagogům, psychologům a rodičům dětí s autismem.