Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Podniková ekonomika a management HODNOCENÍ INVESTIČNÍCH PROJEKTŮ V PODNIKU Evaluation of the investment projects in the enterprise Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: doc. Ing. Jiří NOVOTNÝ, CSc. Autor: Michal JELÍNEK Brno, 2012
Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra podnikového hospodářství Akademický rok 2011/2012 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Pro: Obor: Název tématu: JELÍNEK Michal Podniková ekonomika a management HODNOCENÍ INVESTIČNÍCH PROJEKTŮ V PODNIKU Evaluation of the investment project in the enterprise Zásady pro vypracování Cíl práce: Analýza postupů využívaných při hodnocení ekonomické efektivnosti investičních projektů. v reálně existujícím podniku a posouzení možností využití alternativních metod. Postup práce a použité metody: I. Úvod: Kontextuální vřazení předmětné problematiky, vymezení cíle práce a použitých metod. Věnovat pozornost možnosti užití matematicko-statistických metod při zpracování empirických dat. II. Teoretická část: Zpracování teoretického konceptu zkoumané problematiky jako argumentačního východiska pro vlastní analýzu a postup v praktické části. III. Praktická část: Analýza postupů využívaných při hodnocení investičních projektů v reálně existujícím podniku. Posouzení možnosti využití alternativních metod. Strukturální členění opřít o systémové rozvržení v teoretickém konceptu. IV. Závěr: Shrnutí výsledků práce do zobecňující podoby, včetně návrhu na jejich možné uplatnění v praxi.
Rozsah grafických prací: (Předpoklad cca 10 tabulek a grafů) Rozsah práce bez příloh: 35 40 stran Seznam odborné literatury: NOVOTNÝ, Jiří. Nauka o podniku- výstavba podniku. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2007. 213 s. ISBN 978-80-7380-071-0. SYNEK, Miloslav. Manažerská ekonomika. 4., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2007. 452 s. ISBN 978-80-247-1992-4. SYNEK, Miloslav. Podniková ekonomika. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. xxv, 498 s. ISBN 9788074003363. WÖHE, Günter - KISLINGEROVÁ, Eva. Úvod do podnikového hospodářství. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007. 928 s. ISBN 978-80-7179-897-2. WÖHE, Günter. Úvod do podnikového hospodářství. Translated by Jiří Dvořák. 1. čes. vyd., překlad 18. Praha: C.H. Beck, 1995. xx, 748 s. ISBN 80-7179-014-1. Vedoucí bakalářské práce: doc. Ing. Jiří Novotný, CSc. Datum zadání bakalářské práce: 28. 11. 2011 Termín odevzdání bakalářské práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku. vedoucí katedry děkan V Brně dne 28. 11. 2011
Jméno a příjmení autora: Michal Jelínek Název bakalářské práce: Hodnocení investičních projektů v podniku Název práce v angličtině: Evaluation of the investment projects in the enterprise Katedra: Podnikové hospodářství Vedoucí bakalářské práce: doc. Ing. Jiří Novotný, CSc. Rok obhajoby: 2012 Anotace Předmětem bakalářské práce Hodnocení investičních projektů v podniku je analýza postupů využívaných při hodnocení ekonomické efektivnosti v reálně existujícím podniku, výpočet ekonomické výhodnosti reálného investičního projektu a následné posouzení možnosti využití alternativních metod hodnocení. V teoretické části je na základech odborné literatury uveden koncept předmětné problematiky se zaměřením na proces hodnocení investičních projektů. Praktická část se věnuje analýze postupů využívaných k hodnocení investičních projektů v reálném podniku, aplikování alternativních metod hodnocení a posouzení výhodnosti sledovaného projektu. Annotation The goal of the bachelor thesis "Evaluation of the investment projects in the enterprise," is the analysis of methods used for the evaluation of economic efficiency in the real existing company, calculating the economic profitability of the real investment project and subsequent possibility to use another alternative assessment methods. In the theoretical part the concept of the issues focused on the investment project evaluation is described on the ground of specific literature. The practical part is dedicated to the analysis of procedures used to evaluate investment projects in real enterprise, application of alternative methods of evaluation and assessment of the efficiency of the project. Klíčová slova Investiční projekt, statické metody, dynamické metody, rentabilita Keywords Investment project, static methods, dynamic methods, profitability
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Hodnocení investičních projektů v podniku vypracoval samostatně pod vedením doc. Ing. Jiřího Novotného, CSc. a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 11. května 2012 vlastnoruční podpis autora
Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval doc. Ing. Jiřímu Novotnému, CSc. za cenné připomínky a odborné rady, kterými mi pomohl k vypracování této bakalářské práce.
Obsah Úvod... 8 1. Investice, investiční aktivita... 9 1.1. Pojmy investice a financování... 9 1.2. Podnikové pojetí investic... 10 1.3. Investiční plánování... 11 1.4. Investiční rozhodování... 12 2. Metody hodnocení investic... 14 2.1. Statické metody... 14 2.2. Dynamické metody... 18 3. Představení investora... 24 4. Investiční aktivita v reálném podniku... 25 4.1. Investiční majetek... 25 4.2. Investiční plánování v podniku... 26 4.3. Investiční rozhodování v podniku... 26 5. Reálný investiční projekt... 30 5.1. Charakteristika projektu... 30 5.2. Vstupní data pro hodnocení projektu... 30 6. Hodnocení ekonomické efektivnosti reálné investice... 35 7. Využití alternativních metod hodnocení investic... 39 7.1. Statické metody (pomocné praktické metody)... 39 7.2. Dynamické metody (finančně matematické metody)... 42 Závěr... 44 Seznam použité literatury... 45 Seznam tabulek a grafů... 46 Seznam příloh... 47
Úvod Vrcholovým cílem každého podniku je dlouhodobá maximalizace zisku. Tohoto cíle podnik dosahuje tvorbou, distribucí a prodejem svých produktů zákazníkům, při kterých se snaží minimalizovat náklady při současné snaze o maximalizaci příjmů. Elementární výrobní faktor se zásadním významem pro dosahování maximalizace zisku každého podniku je jeho hmotný investiční majetek. Jeho důležitost spočívá v tom, že má velký vliv na produkční schopnost každého podniku a ovlivňuje tedy kvalitu a množství produktů, které podnik vytváří. Z tohoto důvodu musí každá společnost velmi dobře zvažovat použití těchto prostředků tak, aby pořizovala dlouhodobý majetek, který jí přináší co nejvyšší užitek. Pro efektivnější rozhodování podniků o použití svých prostředků na pořízení investičního majetku byly vyvinuty speciální matematické metody, pomocí kterých lze hodnotit, porovnávat a vybírat projekty podle jejich ekonomické výhodnosti. Cílem této práce bylo na základě odborné literatury zpracovat teoretický koncept, který bude obsahovat rozbor metodiky pro hodnocení výhodnosti investičních projektů. Analyzovat postupy, které jsou používány pro hodnocení ekonomické efektivnosti investičních projektů v reálném podniku a tyto postupy poté konfrontovat s teoretickým konceptem. Dále navrhnout možné alternativní metody pro hodnocení investičních projektů a formulovat určitá doporučení pro uplatnění v praxi, která budou z analytické části práce vycházet. Tato práce využívá reálného podnikového projektu, který by měl být schválen k realizaci na základě výsledků metod pro ekonomické hodnocení efektivnosti investic. Tento sledovaný projekt se týká pořízení hmotného investičního majetku a z tohoto důvodu je i tato práce zaměřena tímto směrem. Výhodnost projektu byla zjištěna pomocí vnitropodnikových metod pro hodnocení investičních projektů. Poté byly využity další alternativní metody představené v teoretickém konceptu, kterými byla zjištěna ekonomická výhodnost sledovaného projektu. Na základě výsledků jednotlivých metod bylo vydáno rozhodnutí o výhodnosti sledovaného investičního projektu. 8
Teoretická část 1. Investice, investiční aktivita Pořízení dlouhodobého investičního majetku je pro každý podnik zásadním a důležitým krokem. Struktura investičního majetku do velké míry ovlivňuje budoucí naplnění činnosti každého podniku. Při investování mění podnik formu svého kapitálu, v případě výrobního podniku mění např. likvidní peněžní prostředky za výrobní zařízení. V případě efektivního investování bude budoucí příjem převyšovat vložené náklady a podnik bude realizovat dodatečný příjem. 1.1. Pojmy investice a financování Dle Wöheho jsou tyto dva pojmy ve vědecké literatuře používány s velmi rozdílným smyslem, a proto je nutné tyto pojmy a zejména pojem investice přiblížit a dále ujasnit účel, jakým je tento pojem používán v této práci. Pojmem financování je myšlena činnost, při které podnik obstarává finanční prostředky všeho druhu pro realizaci všech podnikových výkonů. Toto obstarávání prostředků je obsaženo v pasivech rozvahy a ukazuje, jaká část z celkového kapitálu byla podniku poskytnuta podnikatelem, spolupodnikateli nebo vlastníky jako vlastní jmění a jaká část kapitálu byla poskytnuta jinými věřiteli (banky, dodavatelé, atd.) jako cizí kapitál. Naproti tomu pojem investice je dle odborné literatury spojován s použitím finančních prostředků k obstarávání hmotného majetku, nehmotných aktiv nebo finančního majetku (stroje, zásoby, patenty, licence, cenné papíry, účasti). Kapitál firmy je v tomto případě používán k obstarávání majetkových hodnot. Financování tedy znamená opatření finančních prostředků a investování znamená použití těchto prostředků. [WÖHE,G.,1995:410] Z těchto důvodů bude pro účely této práce pojem investice znamenat použití finančních prostředků za účelem získání budoucích užitků. 9
Klasifikace investic Z hlediska financování, účetnictví a daňových předpisů dělíme investice (dlouhodobý majetek) na tři základní skupiny: - Finanční investice - Hmotné investice - Nehmotné investice Finanční investice Jedná se o dlouhodobý finanční majetek, jako je nákup dlouhodobých cenných papírů, vklady do investičních a jiných společností, dlouhodobé půjčky, nákup nemovitostí. Cílem pořízení těchto investic je jejich obchodování za účelem získání úroku, dividend nebo zisku. Hmotné investice Tyto investice vytvářejí nebo rozšiřují výrobní kapacitu podniku. Investice musí mít pořizovací cenu vyšší než 40 000,- Kč a dobu použitelnosti delší než jeden rok. Do tohoto druhu investic spadá především výstavba nových budov, staveb, cest, nákup pozemků, strojů, výrobního zařízení a dopravních prostředků Nehmotné investice Investice tohoto druhu jsou nemateriální povahy (dlouhodobý nehmotný majetek), jako např. nákup know-how, licencí, softwaru, autorských práv. Dále se mezi tyto investice řadí výdaje na výzkumnou činnost, vzdělání, sociální rozvoj a jiné. Tento druh investic musí mít pořizovací cenu nejméně 60 000,- Kč. [SYNEK, M., 2007:278] 1.2. Podnikové pojetí investic V podnikovém pojetí jsou investice chápány jako statky, které nejsou určeny k bezprostřední spotřebě, ale k výrobě budoucích statků nebo služeb. Tím se podnik snaží dosáhnout zvýšení svého růstu v budoucnu, snaží se maximalizovat zisk. Z finančního hlediska lze podnikové investice popsat jako jednorázově vynaložené zdroje, které budou během delšího budoucího období přinášet dodatečné peněžní příjmy. Investice v podnikovém pojetí tedy také znamená, že se jedná o odložení spotřeby za účelem získání budoucích příjmů. [SYNEK, M., 2007:273] 10
Z podnikového pohledu rozdělujeme investice do čtyř skupin: rozvojové investice, obnovovací investice, mandatorní investice a racionalizační investice. Rozvojové (rozšiřovací) investice Prostřednictvím těchto investic jsou rozšiřovány výrobní kapacity, zaváděny nové technologie, vyvíjeny nebo zkoumány nové výrobky. Tyto investice přinášejí růst tržeb. Obnovovací investice Investice tohoto druhu nahrazují nebo obnovují výrobní zařízení, které už je zastaralé nebo končí jeho ekonomická životnost. Do této kategorie patří také investice, při kterých je vyměňováno funkční zařízení za jiné, které pomáhá snižovat náklady. Mandatorní (regulatorní) investice Cíle těchto investic jsou mimoekonomické, to znamená, že jejich realizace je požadovaná zákonem, směrnicí nebo nařízením. Jedná se např. o investice na ochranu životního prostředí a zlepšení pracovního prostředí, dodržování hygienických požadavků a jiné. Racionalizační investice Racionalizační investice vedou k úpravě stávajícího stavu produkčních možností podniku tak, aby snížily jeho výrobní náklady a zvýšily hospodárnost. [SYNEK, M., 2010:262] 1.3. Investiční plánování V případě, že má být založen nový podnik, nebo má-li být v již existujícím podniku uskutečněna obnova technicky opotřebovaného nebo hospodářsky zastaralého zařízení, či rozšíření podniku o novou investici, pak musí těmto akcím vždy předcházet přesné investiční plánování. V převážné většině případů investiční rozhodnutí dlouhodobě ovlivňuje druh a objem produkce. Podnik tedy musí velice pečlivě připravovat investiční plány s ohledem na predikci budoucího vývoje podniku a jeho okolí. [WÖHE, G., 1995:429] 11
Investiční plán je konkretizován v investičních projektech. Z těchto projektů se pomocí metod hodnocení investic vybírají ty, které nejlépe splňují definované cíle podniku, a to jak po stránce ekonomické, tak i technické. Pomocí metod hodnocení investic se posuzuje: - výhodnost jednotlivého investičního projektu - porovnání výhodnosti více investičních variant - sestavení optimální kombinace investičních projektů s ohledem na možnosti jejich financování [NOVOTNÝ, J., 2007:120] Porovnávání výhodnosti jednotlivého projektu spočívá ve zjišťování míry zhodnocení vložených prostředků. V případě hodnocení více investičních variant je také měřeno zhodnocení vkladů, ale také lze porovnávat i projekty mezi sebou. Toto porovnávání je umožněno tím, že je užitek z projektů převeden na stejné poměrové ukazatele. Tohoto převodu se využívá také při sestavování optimální kombinace investičních projektů. Investiční projekty Investiční projekty nabývají různou formu a jsou také různě posuzovány. Záleží na konkrétním projektu a podniku, v němž je schvalován. Pro stanovení metod hodnocení efektivnosti investic a odpovědnosti za schvalování projektů se investiční projekty rozdělují do několika skupin. Ve většině našich podniků převažuje rozdělení podle výše investičních nákladů. 1.4. Investiční rozhodování Cílem každé metody pro hodnocení investic by mělo být zjištění její rentability, tzn. vyjádření, zda se vložený a tím vázaný kapitál v určitém investičním projektu zúročí tak, že je tato výše dostatečná oproti zúročení jinými, alternativními možnostmi. Hodnotící metody připravují investiční rozhodování, při kterém je na základě výsledných hodnot sledovaná investice porovnána s ostatními variantami. Obecně lze říci, že investice by měla být realizována v případě, že je zajištěna návratnost peněžních výdajů spojených s pořízením a zúročení vloženého kapitálu, které považuje investor za dostatečné. Jinými slovy to tedy znamená, že je investice výhodná, pokud součet peněžních příjmů nad výdaji umožňuje amortizaci a přiměřené zúročení vloženého kapitálu. 12
Na základě praktických zkušeností a teoretických znalostí byly vyvinuty různé výpočtové metody pro hodnocení výhodnosti investic. Tyto metody používají tyto základní veličiny: - peněžní výdaje - peněžní příjmy - úroková míra - čas Peněžní výdaje Při pořizování investice vedou peněžní výdaje k úbytkům likvidních prostředků. Během životnosti projektu ale dochází k dalším peněžním výdajům ve formě běžných provozních vydání (patří sem zejména nákup surovin, provozních a pomocných látek, náklady na zaměstnance, aj.). Peněžní příjmy Peněžní příjmy jsou charakterizovány jako příliv likvidních prostředků z prodeje produkovaných výkonů nebo celé investice (tržby z prodeje investičního majetku). [WÖHE, G., 1995:431] 13
2. Metody hodnocení investic Problematika hodnocení investic je rozebírána v celé řadě literárních pramenů. Vzhledem k tomu, že tato práce pojednává o hodnocení výhodnosti investic v rámci vnitropodnikových procesů, byla jako základní odborný pramen pro popis hodnotících metod použita literatura od Güntera Wöheho, která se zabývá problematikou hodnocení investičních projektů z tohoto vnitropodnikového pohledu. Podstatou ekonomického hodnocení investic je porovnávání peněžních výdajů na pořízení a provoz investice s peněžními příjmy, které nám během doby životnosti projekt přinese. "Základem pro rozhodnutí o tom, zda přijmout daný projekt a realizovat jej, či o tom, který z navržených projektů nebo jejich variant by měl být zvolen k realizaci, je propočet určitých kritérií (ukazatelů) ekonomické efektivnosti. Tato kritéria měří zpravidla výnosnost (návratnost) zdrojů vynaložených na realizaci projektu." [FOTR, J., 2011:68] Na základě teoretických úvah a praktických zkušeností z podnikového hospodářství byly vytvořeny různé postupy pro ekonomické hodnocení investic. Tyto postupy lze v souladu s rozdělením dle Wöheho členit do těchto základních skupin: - statické metody (pomocné praktické postupy) - dynamické metody (finančně matematické postupy) 2.1. Statické metody "Statické metody jsou též označovány jako pomocné praktické postupy. Je tomu tak proto, že neberou v úvahu časovou hodnotu peněz (současná hodnota budoucích peněz). Veličiny, které jsou v jejich rámci využívány k výpočtům, jsou náklady, zisk a rentabilita." [NOVOTNÝ, J., 2007:121] Tyto metody se člení na následující postupy: - výpočet porovnávající náklady - výpočet porovnávající zisky 14
- výpočet rentability (Return of Investment) - výpočet návratnosti (Pay-off-Period) [WÖHE, G., 1995:431] Výpočet porovnávající náklady Na základě tohoto výpočtu lze porovnávat náklady za určité období dvou nebo více investičních projektů. V případě hodnocení obnovovacích investic je tím myšleno porovnávání efektivity původního a nového investičního majetku, v případě rozšiřujících investic se jedná o srovnání několika nových zařízení. Kritériem výhodnosti tohoto postupu je rozdíl v nákladech mezi zvažovanými variantami. V případě, že se kapacity porovnávaných investičních objektů liší, je třeba porovnávat náklady na jednotku kapacity namísto nákladů za určité období. V tomto případě je třeba brát zřetel na to, že skutečné jednotkové náklady závisí na míře využití kapacity zařízení. Každé výrobní zařízení je konstruováno na určitou optimální výši produkce (optimální oblast využití své kapacity). Při této optimální výši jsou nejnižší náklady na jednotku produkce. Výše této optimální produkce je u zařízení většinou rozdílná a má vliv na výběr vhodného zařízení. Objem výroby, od nějž je výhodnější použít jiné zařízení, se označuje jako kritické množství. Nedostatkem výpočtu porovnávajícího náklady je velice krátké období, po které je efektivnost investice hodnocena. Z toho důvodu nebere výpočet zřetel na vývoj budoucích nákladů a výnosů, cenové dopady nárůstu produkce a podobně. Není možné konstatovat, že investice s nejnižšími náklady má také nejvýhodnější zúročení vložených prostředků. [NOVOTNÝ, J., 2007:122] Pro výpočet lze použít metodu průměrných ročních nákladů, která je matematicky vyjádřena takto: ( i J ) V R = O + * + kde: R...roční průměrné náklady varianty O...roční odpisy i...diskontní sazba (v % / 100) J...investiční náklad (kapitálový výdaj) V...ostatní roční provozní náklady (celkové provozní náklady - odpisy) Diskontní sazba představuje minimální požadovanou výnosnost podnikem. [LUKL, R., 2004:37] 15
Výpočet porovnávající zisky Srovnávání nákladů na základě předchozí metody selže v případě, že investiční varianta s výhodnějšími náklady povede k vyšší produkci. Tato vyšší produkce ale může být realizována pouze při nižší prodejní ceně produkovaných jednotek. To znamená, že celkový zisk nemusí být i při nákladově příznivějším produkčním postupu nutně vyšší. Tento nedostatek výpočtu porovnávajícího náklady se snaží odstranit výpočet porovnávající zisky. Tento postup eliminuje tento nedostatek tím, že zahrnuje do výpočtu tržby a při různých investičních variantách porovnává očekávaný roční zisk. V případě výpočtu efektivnosti obnovovacích investic se tento postup zaměřuje na průměrný roční zisk starého zařízení a očekávaný průměrný roční zisk různých investičních variant. Nedostatky výpočtu porovnávajícího zisky jsou v podstatě stejné jako u výpočtu porovnávajícího náklady. To znamená, že ani tento výpočet nezohledňuje časové rozhraničení budoucích nákladů a výnosů během doby životnosti investiční varianty. Navíc je zpravidla nemožné přiřadit výnosy jednotlivým zařízením. Pokud se i přesto provádí, tak do metod hodnocení investic vcházejí svévolná rozčleňování. [WÖHE, G., 1995:434] Výpočet rentability (Return of Investment ROI) Tento postup výpočtu návratnosti investice je používán zejména v USA. Ve své nejjednodušší variantě se u tohoto výpočtu vztahuje očekávaný roční zisk jednotlivých variant investičních projektů přímo k investovanému kapitálu: rentabilita = zisk 100 kapitál [NOVOTNÝ, J., 2007:122] Tento postup výpočtu lze změnit na informačně bohatší vzorec zohledněním obratu: return of investment = zisk obrat obrat 100 investovaný kapitál 16
První činitel v tomto rozšířeném vzorci udává výnosnost obratu, druhý činitel udává obrat kapitálu. V případě součinu obou činitelů dostaneme roční rentabilitu investovaného kapitálu. Investiční rozhodování mezi více variantami se provádí na základě hodnocení rentability každého projektu zvlášť. Při hodnocení pouze jedné investiční varianty je třeba porovnat rentabilitu této investice s minimálním zúročením, které investor požaduje. Slabiny této metody jsou v podstatě stejné jako u předchozích dvou metod. Jedná se o krátkodobé posuzování, nezohlednění budoucích změn nákladů a výnosů a obtížnosti přičítání obratu a zisku jednotlivým investičním projektům. Oproti předchozím metodám je tímto postupem zjištěna důležitá veličina pro investiční rozhodování: rentabilita vloženého kapitálu. Nevýhodou je, že tato rentabilita je zjištěna pouze pro jedno období. V praxi se lze setkat s upravenou metodou, která počítá s rentabilitou pro jednotlivé roky ekonomické životnosti. Nevýhodou této metody je, že počítá s odhady budoucích hodnot. Realizován by měl být ten projekt, který dosáhne nejvyšší rentability. Pokud je hodnocen jediný projekt, tak realizován by měl být v případě, kdy je výsledná rentabilita vyšší než minimální zúročení požadované investorem. [WÖHE, G., 1995:435] Výpočet návratnosti (Pay-off-Period -PP) Výsledná hodnota této metody udává počet období, které jsou třeba k získání peněžních výdajů (PV) spojené s pořízením investičního projektu. Tyto peníze jsou získávány prostřednictvím peněžních příjmů (PP), které investice přináší. Výpočet má následující tvar: doba amortizace = PV PP kde: PV... peněžní výdaje spojené s pořízením PP... roční peněžní příjmy po odpočtu běžných nákladů a daní Investice je považována za výhodnou v případě, že je vypočítaná doba amortizace kratší než amortizační doba požadovaná investorem (doba, kterou investor považuje při daném riziku za reálnou). [NOVOTNÝ, J., 2007:122] 17
Nevýhodou tohoto výpočtu, kromě již zmiňovaného nedostatku statických metod obecně, je v tom, že předpokládaná doba amortizace je založena na subjektivním odhadu rizika investorem. Velmi často je v praxi výrazně nižší než pozdější doba ekonomické životnosti investice. Se vzrůstajícím odhadem rizika se zkracuje požadovaná doba amortizace. Tím dochází k požadavkům na neúměrně vysoké roční zisky plynoucí z investičního projektu. V praxi se z důvodů rizika neodhaduje doba amortizace déle než na 3 5 roků a to i přesto, že efektivní doba ekonomické životnosti zařízení představuje 10 a více roků. Tento nedostatek má za následek nerealizování investice i přes to, že je ekonomicky výhodná. [WÖHE, G., 1995:437] Shrnutí Statické metody (pomocné praktické postupy) patří mezi základní a méně přesné postupy pro hodnocení efektivnosti investic. Jejich hlavní nevýhoda je dána tím, že neberou v úvahu (a nebo jen velmi nedokonale) časovou hodnotu peněz, která se během životnosti projektu mění. V této kapitole byly představeny tyto metody: výpočet porovnávající náklady, výpočet porovnávající zisky, výpočet rentability, výpočet návratnosti. Všemi těmito metodami lze porovnávat jak více potenciálních investic mezi sebou (výběr nejvýhodnější z nich), tak obnovovací nebo racionalizační investice, při kterých se hodnotí výhodnost navrhované investice vůči výhodnosti současného stavu. Investiční rozhodování probíhá na základě výsledných hodnot těchto metod. Obecně lze říci, že investice je ekonomicky výhodná v případě, že dojde během její ekonomické životnosti k návratnosti vložených finančních prostředků. 2.2. Dynamické metody Dynamické metody (v odborné literatuře nazývané též Finančně matematické metody) se liší od statických metod tím, že při hodnocení efektivnosti investičních variant nezůstávají u krátkodobého časového horizontu, ale posuzují výhodnost investic po celou dobu ekonomické životnosti nebo její plánované délky. Základem výpočtů těchto metod jsou časové řady peněžních příjmů a peněžních výdajů během sledovaného období. Peněžní výdaje jsou tvořeny pořizovacími výdaji dané investice a fixními a variabilními výdaji na její údržbu a provoz. Peněžní příjmy jsou tvořeny zejména tržbami za prodej výkonů, které příslušná investice produkuje. 18
Finančně matematické metody jsou označovány jako dynamické z toho důvodu, že při zkoumání v rámci relativně delších časových období je faktor času do hodnocení promítán pomocí zohlednění časové hodnoty peněz. Dynamické (finančně matematické) metody se člení na následující postupy: - metoda čisté současné hodnoty (Net Present Value) - metoda vnitřního výnosového procenta - metoda anuit [NOVOTNÝ, J., 2007:123] Dle dalších dostupným odborných pramenů lze zařadit mezi dynamické metody ještě následující metodu: - doba návratnosti (Payback Period) [SCHOLLEOVÁ, H.,2008:122] Metoda čisté současné hodnoty (Net Present Value - NPV) Tato metoda se v některých pramenech označuje jako metoda diskontované hodnoty nebo hodnoty kapitálu. U posuzovaných investičních projektů umožňuje eliminovat dopady, které vyplývají z rozdílů peněžních příjmů a výdajů během doby existence projektu. Tyto rozdíly jsou způsobeny tím, že dřívější peněžní příjem má pro podnik vyšší hodnotu než pozdější a analogicky, čím je časově vzdálenější peněžní výdaj, tím méně podnik zatěžuje. Pro správnou komparaci těchto částek je třeba zohlednit tento časový nesoulad. Srovnání je dosaženo tím, že se očekávané budoucí peněžní výdaje a peněžní příjmy diskontují (odúročují) na současnou hodnotu (k termínu bezprostředně před počátkem investice). Tato k příslušnému okamžiku odúročená výše budoucí platby se označuje jako její současná hodnota. Rozdíl všech součtů současných hodnot peněžních příjmů a všech součtů současných hodnot peněžních výdajů (součet současných hodnot všech čistých příjmů) se označuje jako čistá současná hodnota, kterou lze vypočítat pomocí tohoto tvaru: 19
NPV = n E A t t ( i) t= 0 1+ t kde: NPV... čistá současná hodnota E t... peněžní příjmy na konci období t A t... peněžní výdaje na konci období t i... kalkulační úroková míra (požadované nejnižší zúročení kapitálu) t... období (t=0,1,2,...,n) n... ekonomická životnost projektu Při použití tohoto vzorce je třeba do peněžních výdajů zahrnout i pořizovací náklady investičního projektu, které byly vynaloženy v období t=0. Investici je doporučeno realizovat v případě, když je hodnota kapitálu NPV vyšší nebo rovna nule. Případ, kdy se hodnota NPV rovná nule, znamená, že investice dosáhla právě hodnoty požadovaného nejnižšího zúročení (i). [NOVOTNÝ, J., 2007:124] Nedostatky této, jinak nejčastěji používané metody je vysoká citlivost na vývoj úrokových měr. Ta se promítá do výše diskontního faktoru a je v turbulentním prostředí těžce předvídatelná. Další slabinou této metody je fakt, že výsledek ze zpracování informací je pouze absolutní a může zkreslit pohled na srovnání více investic. Z tohoto důvodu je vhodné tuto metodu doplnit o další, která relativní pohled ukazuje (např. IRR). [KISLINGEROVÁ, E., 2010:289] Metoda vnitřního výnosového procenta (Internal Rate of Return - IRR) Tato metoda je opět založena na časovém ohodnocení peněz a její výpočet je podobný předchozí metodě. Vnitřní výnosové procento je taková kalkulační úroková míra (diskontní míra), při které je tok peněžních příjmů z projektu přesně roven toku peněžních výdajů projektu. Jinými slovy, hledáme takovou úrokovou sazbu, při které je čistá současná hodnota investice rovna 0. n t= 1 E A t t t ( 1+ i) = 0 Zkratky vysvětleny v předchozí kapitole. [DUCHOŇ, B.,2007:233] 20
Tímto způsobem lze zjistit efektivní zúročení investičního projektu. Posouzení výhodnosti jednotlivé investice lze ale provést pouze tehdy, když je známé minimální zúročení kapitálu požadované podnikem ke krytí nákladů kapitálu. Investice je v tomto případě považována za výhodnou, když je hodnota vnitřního výnosového procenta vyšší než kalkulační úroková míra. Metoda vnitřního výnosového procenta tedy sama o sobě není schopna poskytnout kritérium o výhodnosti dané investice v případě, že není dána kalkulační úroková míra jakožto srovnávací měřítko. Při srovnávání více investičních variant by měla být uskutečněna ta, která dosahuje nejvyšší hodnoty vnitřního výnosového procenta. Samozřejmě za předpokladu, že je tato hodnota vyšší než kalkulační úroková míra. V případě hodnocení obnovovacích investic se porovnává IRR pouze s kalkulační úrokovou mírou. [WÖHE, G., 1995:441] Metoda anuit Pomocí této metody jsou porovnávány průměrné roční peněžní výdaje investičního projektu s průměrnými ročními peněžními příjmy. Tyto toky plateb jsou přepočítávány pomocí složeného úrokování na dvě ekvivalentní a srovnatelné řady, to znamená, že tyto řady mají stejnou hodnotu kapitálu (čistou současnou hodnotu) a vykazují stejně vysoké toky plateb, resp. příjmů. V případě konstantních ročních peněžních výdajů a příjmů můžeme tyto převzít do investičního propočtu bez úprav. V případě, že roční hodnoty kolísají, tak musí být nejdříve odúročeny, tzn. musí být zjištěna jejich současná hodnota. Následně se součet těchto současných hodnot úročí, tzn. že se přemění v uniformní roční hodnoty přiměřené ekonomické životnosti. Obdobným způsobem se zachází s pořizovacími náklady a se zůstatkovou cenou. Anuitu investičního projektu (průměrné roční přebytky peněžních příjmů) získáme součinem hodnoty kapitálu (NPV) a umořovatele. [WÖHE, G., 1995:442] Výpočet tedy lze provést na základě následujícího vztahu: a i ( 1+ i) ( 1+ i) ( 1) = K 0 n n kde: a... anuita K 0... hodnota kapitálu (NPV) i... kalkulační úroková míra n... ekonomická životnost projektu 21