Mgr. Alžběta Kryštofová

KOMUNIKACE S VRSTEVNÍKY, RODIČI A OSOBAMI STARŠÍMI A JEJÍ SPECIFIKA metodické materiály Mgr. Alžběta Kryštofová 2014 2015

Obsah Co je komunikace... 4 Komunikace skrze slova... 5 Komunikace skrze hlas, intonaci... 8 Komunikační modely... 15 Transakční analýza jako teorie komunikace... 16 Funkční analýza egostavů a její vliv na komunikaci... 17 Analýza transakcí... 19 Proč se staršími lidmi jednat jinak... 20 Metodické listy... 21 Telegraf... 21 Přesněji naslouchat... 22 Společenství... 23 Kódované dopisy... 24 Kuřátko, pípni komunikace... 25 Mrkaná... 26 Lovci lidí... 27 Koloběžka... 28 Hledání rodiny... 29 Kdybys byl... 30 Z pohádky do pohádky... 31 Jednosměrná komunikace... 32 Krize doby... 33 Moje mínění... 34 Slovní stonožka... 35 Prosazení oprávněného požadavku... 36

Komiksy... 37 Dopis otci nebo matce... 38 Interview... 39 Charakterové spektrum... 40 Moje masky... 41 Non verbum... 42 Klub rodičů... 43 Tatínku, tys tak hodný... 44 Co máme společného... 45 O který obrázek jde?... 46 Společná kresba... 47 Inzerát na nejlepšího rodiče... 48

Co je komunikace Základní požadavky na komunikaci jsou zřetelnost, stručnost, správnost, úplnost a zdvořilost. Lidé spolu komunikují vždy za nějakým účelem (ano, i tzv. tlachání má určitý účel). Takový účel může být například výměna informací, ovlivňování chování lidí nebo ovlivňování mezilidských vztahů mezi jedinci i k vlastní osobě. Každá komunikace má nějakou funkci, ty se mohou i kombinovat. Základní komunikační funkce jsou informativní, poznávací, instruktivní, vzdělávací a výchovná, osobní identity (ujasnění si svého já, svých postojů, názorů, sebevědomí a ambicí), socializační a společensky integrující, přesvědčovací, posilující a motivující, zábavná, svěřovací a úniková (odreagování se od starostí, shonu). Komunikace ovšem není vždy jen pozitivní a přínosná, má i své negativní projevy. Mezi takové projevy patří například pomluvy a fámy, lhaní, manipulace, agresivita, dezinformace atp. Důležité není jen to, co říkáme, ale i to, jak to říkáme. Pro úspěšnou komunikaci se potřebujeme umět vžít do ostatních lidí a získat si jejich důvěru.

Komunikace skrze slova Verbální komunikací se rozumí vyjadřování pomocí slov prostřednictvím příslušného jazyka. V širším pojetí se do verbální komunikace zařazuje komunikace ústní i písemná, přímá nebo zprostředkovaná či živá nebo reprodukovaná. Komunikační roviny verbální komunikace: Racionální komunikace využívá výlučně rozumovou racionální část komunikace, z celého průběhu komunikace se důsledně oddělují jakékoliv emoce. Je základem komentování. Emocionální komunikace zabývá se formou sdělení, způsobem jeho podání, individuálním názorem na sdělení, pocitem z partnera, emočními extrémy (pláč, hysterie) atp. Druhy verbální komunikace: Formální komunikace je obvykle plánována, má stanoveny specifické cíle a bývá realizována jako neveřejná záležitost. Příkladem může být například přijímací nebo hodnotící pohovor. Neformální komunikace vyskytuje se mnohem častěji než formální komunikace, je nenáročná na přípravu. Příkladem může být nezávazné povídání. Efektivní formulace Omezit Nemám tyto informace. Rád bych Vás přesvědčil Musím to udělat. Problém Chceme Vám předložit toto řešení Použít Zjistím potřebné informace a dostanete je e-mailem. Rád bych Vám navrhl Potřebuji to udělat. Záležitost, situace, věc k řešení, otázka, skutečnost, prvek, dotaz, fakt, výzva, okolnost, dotaz atd. Nabízíme Vám toto řešení

Podívám se na to. Nikdo tam není. Já tu knihu nemám. Bude to drahé. Tento postup už znáte. Mám tady výpočty dosavadních nákladů. Je to výborný produkt. Nebude vadit, když na to půjdeme takto? Nenechávejte mi tady ty materiály, patří Janě. Dříve než za týden to nebude! Pokud nepředělají projekt, nepůjde to vyřešit! Myslím, že přijdeme o zakázky Jistě jste si vědomi, co se stane, když Vím, že si o tom myslíte své Já takový nejsem Dokážu Vám, že ta čísla platí. Vysvětlím Vám, jak celá věc vznikla. Možná by bylo vhodné se zamyslet nad změnou dodavatele. Eventuálně by šlo udělat toto Podívám se na to dnes odpoledne a pošlu Vám zprávu. Kolega je na jednání, bude k dispozici za hodinu. Knihu má teď Karel, vrátí ji ve čtvrtek. Finančně to vypadá takto: Tento postup se osvědčil. Zde máte k dispozici čísla, kolik co stálo. Je to žádaný produkt. Můžeme se domluvit, že na to půjdeme takto? Prosím Vás, dejte ty materiály Janě. Za týden to bude hotové. Jestliže udělají změny v projektu, vyřešíme to. Obávám se, že přijdeme o zakázky Jaký je Váš názor na to, co se stane, když Respektuji Váš názor na věc Já jsem člověk. Tady vidíte, jak jsme k uvedeným číslům došli. Hned se dozvíte jak celá věc vznikla. Pojďme se zamyslet nad změnou dodavatele. Navrhujeme toto

To se dá zařídit. Dáme Vám bonus. To už tady bylo! Nechám Vám tu naše prospekty. Není zač! (reakce na poděkování) To je hloupost! O tom nepochybuj. Je to nová pracovní metoda. Byli jsme neúspěšní. Netřepej řídítky. Zařídíme to. Můžete využít bonus. V roce 2004 jsme to implementovali na pobočce v Hradci a výsledky se ukázaly Nechám Vám tu naše podklady s aktuálními daty. Rádo se stalo. Nelíbí se mi to. Můžeš se přesvědčit. Je to způsob, jak práci zjednodušit. Je to pro nás lekce, že potřebujeme věci změnit. Drž řídítka pevně.

Komunikace skrze hlas, intonaci Tento druh komunikace je součástí verbální komunikace. Zabývá se doprovodnými rysy verbální komunikace, které podstatnou měrou ovlivňují význam a smysl komunikování. Mezi její základní prvky patří hlasitost projevu, kvalita řeči, výška tónu hlasu, barva hlasu a intonace, emoční zabarvení projevu, plynulost řeči, slovní vata, rychlost řeči, chyby v projevu atp. Verbální komunikace je zaměřena na slova. Slova jsou ale nějakým způsobem říkána. Takový způsob se označuje jako paralingvistika, což je vokální (ale přitom neverbální) dimenze řeči. Tento projev tedy spočívá nikoli v tom, co říkáte, ale v tom, jak to říkáte. Mlčení znamená absenci zvuku, ale ne absenci komunikace. Jinak řečeno, paralingvistika je dotváření denotačního významu jazyka konotativními prvky, svrchními tóny řeči, tím, co řečník zesiluje, nebo zeslabuje, zpochybňuje, nebo potvrzuje v obsahu projevu, dává najevo postoj, zaujetí, vřelost, sympatii, zlobu. Ovlivnění sdělovaného může být pomocí hlasitosti projevu, využívání pomlk, barvy hlasu, frázování, emočního náboje, výšky hlasu, kvality řeči, rychlosti řeči, využívání slovní vaty, chyb v řeči, plynulosti a objemu řeči. Hlasitost projevu může být různě interpretována. Tichý projev může ukazovat na nejistotu, hlasitý projev na přátelskost, uvolněnost nebo na špatné sebeovládání. Každý člověk má jinou výšku hlasu, dle výzkumů je vyšší výška hlasu méně důvěryhodná než nižší výška hlasu. Velmi rychlá řeč může být nepříjemná pro poslouchajícího, protože se v ní může ztratit a zaměřit se více než na obsah sdělovaného na postřehnutí všech slov. Objem řeči je na pomezí verbální komunikace a paralingvistiky. Ženy mají statisticky mnohem vyšší objem (téměř dvojnásobně) řeči než muži. Pomlky můžeme chápat jako úmyslné a neúmyslné. Neúmyslné mohou znevažovat projev, úmyslné ho naopak dokreslit. Někdy může být pomlka charakterizována jako projev uraženosti nebo pohrdání. Pomlky mohou ale také sloužit k lepšímu pochopení textu, tedy k jeho členění. Monotónní plynulost řeči (při delším projevu) může poslouchajícího velmi unavit, proto je vhodné měnit rychlost řeči, tempo a pracovat s pomlkami. S barvou hlasu a emočním nábojem souvisí melodičnost, která při nedostatku způsobuje nudný projev, při přemíře zase tvoří dojem karikatury. Kvalita řeči, stejně jako objem řeči, je silně spojen i s verbální komunikací. Nepřesné, či nadbytečné výrazy bývají nazvány jako redundantní. Slovní vata představuje výrazy, které člověk použije, když například hledá vhodné slovo, či

se zamýšlí. Slovní vata je typičtější pro lidi se slabší slovní zásobou. Chyby v řeči jsou zřejmě nejširší skupinou, protože zahrnují jak chyby artikulační, špatnou výslovnost, huhlání, přeříkávání, zadrhání či koktání. Řadí se sem i opomenutí, kdy mluvčí sdělí, že chce hovořit o několika konkrétních bodech, ale některé nezmíní.

Řeč těla jako základ komunikace Neverbální komunikace se odehrává většinou na nevědomé úrovni, je proto velmi těžké ji vědomě ovládat. Proto řeč těla prozradí mnohem víc, než samotná slova a někdy i věci, které nejsou žádoucí. V zásadě rozlišujeme tyto důležité prvky řeči těla: mimika a oční kontakt, gestika, posturika, proxemika, haptika. Je si však třeba uvědomit, že neverbální projevy mohou být kulturně determinovány, co je však všem lidem vrozené (a je to tedy univerzální) jsou mimické projevy. Mimika jsou pohyby svalů v obličeji, mimikou se vyjadřují různé emoce hněv, strach, radost, smutek, překvapení, lhostejnost, bolest atd. Oční kontakt je velmi důležitý při verbální komunikaci. Při komunikaci s druhým člověkem je vhodné dodržovat přiměřený oční kontakt. Gestika jsou pohyby rukou, hlavou, popřípadě nohama při řeči. Někdo má gesta rozmáchlá, velká, někdo při řeči téměř negestikuluje. Ideální v našich kulturních podmínkách jsou uměřená gesta. Posturika znamená způsob držení těla, napětí či uvolnění, náklon, poloha rukou či hlavy, celkové natočení těla. Někdo chodí zpříma znak sebevědomí, jistoty, vyrovnanosti, jiný se hrbí znak nejistoty, nervozity, nízkého sebevědomí. Do této oblasti patří také sledování prostorové souvztažnosti lidí, kteří spolu mluví. Jejich vzájemná poloha může signalizovat sympatie, důvěrný vztah, neporozumění, odpor, lhostejnost apod. Proxemika označuje vzdálenosti při komunikaci. Čím si lidé jsou sympatičtější, tím více se k sobě přibližují. Tento parametr neverbální komunikace je silně ovlivněn kulturními zvyklostmi (např. Japonci dodržují poměrně velké vzdálenosti při osobní komunikaci, Arabové naopak mají rádi kratší vzdálenosti), věkem (děti se k sobě staví blíže než staří lidé), sociálním postavením (bohatší lidé si vzájemně udržují větší odstup než lidé méně majetní) atd. Rozlišujeme intimní vzdálenost do 0,5m, na takovou vzdálenost rozhodně není vhodné komunikovat pracovně. Osobní vzdálenost (od 0,5m do 1,5m) je vzdálenost pro běžné pracovní rozhovory a jednání. Sociální vzdálenost (od 1,5m do 3m) je adekvátní pro společenské akce. Veřejná vzdálenost (od 3 m dále) je vhodná pro komunikaci s veřejností (větší skupinou lidí).

Haptika označuje způsob komunikace doteky. Ty mohou mít nejrůznější významy formální, neformální, přátelské, intimní. V profesní komunikaci jsou v podstatě jedinou přijatelnou zónou pro dotek paže a ruce, např. podání rukou, poplácání po rameni či zdvořilostní polibek (často jen vzdušný ) na tváře. Stisk ruky je velmi významným gestem, které může mnohé prozradit. Potřesení ruky by mělo být vedeno na horizontální úrovni (vyjadřuje to rovnocennost vztahu), nemělo by být delší než 5 vteřin a mělo by být doprovázeno očním kontaktem a přiměřeným úsměvem. Stisk je pevný, ale ne drtivý. Jako první podává ruku člověk s vyšším statusem, člověk starší a žena. Vybrané neverbální projevy Brada zvednutá vzhůru Význam: To je pod mou důstojnost, tím se neráčím zabývat. Způsob provedení: Brada trčí vzhůru, oči jsou buď zavřené, nebo hledí na adresáta spatra. Kontext: Jako vážně míněný úkon se dnes toto gesto užívá jen zřídka, protože v dnešním rovnostářském společenském klimatu působí takovéto křiklavé projevy povýšené nadutosti zcela nepřijatelně. Často se však uplatňuje v situacích, kdy chceme předstíraným rozhořčením žertovně reagovat na někoho, kdo si z nás přátelsky utahuje. (Zvedání brady bývá někdy označováno jako ohrnování nosu.) Výskyt: Rozšířeno po celém světě. Brada jemně mnutá Význam: Nevěřím ti ani slovo. Způsob provedení: Tření brady prsty. Kontext: Bezděčným mnutím brady nebo jiné části obličeje je druhému aktérovi komunikace dáván nevědomý signál, že mu nevěříme. Toto gesto by se dalo přeložit slovy: Rád bych ti řekl, že ti nevěřím, ale nechci se zachovat nezdvořile. Prožívám tedy jakýsi vnitřní konflikt. Abych jej v sobě zmírnil, musím se nějak uklidnit. A pocit uklidnění čerpám právě z toho, že si hladím bradu. Adresát, který bývá pohroužen do svých vlastních myšlenek, ovšem toto složité sdělení často přehlédne, takže vůbec neví, že nás o své pravdě nepřesvědčil.

Výskyt: Rozšířeno po celém světě. Poklep Význam: Je to hlupák (pitomec, blázen) Způsob provedení: Opakovaný poklep ukazováčkem na čelo. Kontext: Klepání na čelo nebo spánek může mít dvojí význam. Namířený ukazováček dává adresátovi najevo, že mu druhý aktér komunikace chce sdělit cosi, co se týká (jeho) mozku. Samo o sobě nevypovídá toto gesto vůbec nic o tom, zda je dotyčný mozek chytrý, nebo naopak hloupý či pomatený v různých kontextech může tedy poklep prstem na hlavu znamenat obojí. Častěji však slouží k označení hlouposti, resp. bláznovství, zejména míří-li prst přímo doprostřed čela (jako na obrázku) Výskyt: Rozšířeno po celém světě. Obě dlaně mířící dopředu Význam: Chci si vás udržet od těla Způsob provedení: Ruce směřují dlaněmi k adresátovi jako jakási pomyslná bariéra. Kontext: Když chce řečník posluchačům naznačit, že s nimi nesouhlasí, nebo když se snaží odrazit jejich argumenty, může proti nim obrátit dlaně, jako by je odstrkoval. Výskyt: Rozšířeno po celém světě. Dlaně obrácené k tělu Význam: Rád bych vás všechny přivinul. Způsob provedení: Zvednuté ruce s dlaněmi obrácenými k tělu. Kontext: Řečníci, kteří touží pojmout publikum do své myšlenkové náruče, napřahají někdy bezděčně ruce, jako by někoho objímali. Výskyt: Rozšířeno po celém světě.

Dlaně mířící vzhůru Význam: Snažně vás prosím Způsob provedení: Napřažené ruce před sebe s dlaněmi obrácenými nahoru. Kontext: Když chce řečník požádat posluchače, aby mu přitakali, podvědomě nastaví ruce, jako by o něco úpěnlivě prosil Výskyt: Rozšířeno po celém světě. Hlava podepřená v týle Význam: Samolibost, pocit nadřazenosti Způsob provedení: Trup je pohodlně zakloněný, ruce sepjaté za hlavou Kontext: Tímto gestem dává mluvčí najevo, že necítí potřebu chovat se k adresátovi vstřícně a pozorně. Místo aby se dychtivě naklonil dopředu, zaujímá polohu právě opačnou. Ruce má podloženy pod hlavou jako polštář, čímž nabývá arogantně nenuceného vzezření domýšlivce, který se cítí být pánem situace. Výskyt: Rozšířeno po celém světě. Škrábání Význam: Rozpaky Způsob provedení: Aktér se rukou škrábe na temeni. Kontext: Škrábání na temeni bývá naší přirozenou reakci na konfliktní situaci. Škrábe-li se aktér na hlavě záměrně, je jeho gesto stylizovanou verzí škrábání bezděčného. Výskyt: Rozšířeno po celém světě. Oči zvednuté k nebi Význam: Tiché rozhořčení

Způsob provedení: Obrácené oči k obloze nebo ke stropu. Mnohdy gesto doprovází mlasknutí. Kontext: Když něčemu aktér komunikace nemůže uvěřit nebo se v něm mísí úžas s pohrdáním, otáčí oči vzhůru, jako by je obracel k nebesům o pomoc. Výskyt: Rozšířeno po celém světě. Obočí mírně zvednuté Význam: Tomu se mi nechce věřit. Způsob provedení: Jedno obočí se zvedne, druhé je ponechané v původní poloze. Kontext: Tento hybridní úkon spočívá v tom, že se aktér jedním okem mračí a druhým překvapeně zírá. Rozporuplný signál, vyjadřující agresi i mírné zděšení, odráží rozporuplnou náladu užaslého člověka, který nemůže uvěřit, že má k úleku dostatečný důvod. Výskyt: Běžně rozšířeno. Oči upřeně zírající Význam: Dej si na mě pozor! Způsob provedení: Oči se doširoka otevřou a zírají na člověka, kterému je gesto určeno. Kontext: Přímý pohled a soustředěný kamenný výraz mají vždycky výhružný význam. Dlouhý upřený pohled je totiž signálem bezprostředně hrozícího útoku. Výskyt: Rozšířeno po celém světě.

Komunikační modely Komunikační styly (Robins) - orientace na lidi nebo na úkol, pasivně či aktivně orientovaný na úkol analytický řídící rozebírá, dumá, deleguje, chce výsledky, pasivní nekomunikuje, nediskutuje přátelský kontroluje expresivní aktivní nenáročný, motivuje, povzbuzuje, udržení dobré nálady řeší konflikty orientovaný na lidi Rysy: dominance / submise, přátelství / hostilita dominantní přátelský zodpovědnost závislost (na lidech) starostlivost agrese, kritika, nedůvěra dominance hostilní, nepřátelský submisivní Hlavní procesy: plánování, organizování, vedení kontrola

Transakční analýza jako teorie komunikace Samotný pojem transakční analýza se dostal do podvědomí nejen psychologickým směrům, ale postupně ovlivňuje i jiné vědecké oblasti (např. pedagogiku, management), ale také širokou veřejnost. Zakladatel Eric Berne tvrdí, že transakční analýza, díky svým jednoznačným výrokům vyvěrajícím ze snadno přístupného materiálu, díky své akceschopné povaze a díky malému rozsahu své odborné terminologie (v praxi sestávající z pouhých pěti slov: Rodič, Dospělý, Dítě, hra a scénář), nabízí snadno osvojitelný rámec. Dle Erica Berneho je transakční analýza 1) psychoterapeutický systém, zakládající se na analýze transakcí a řetězců transakcí, k nimž dochází během terapeutických sezení. 2) Teorie osobnosti, založená na studiu konkrétních stavů ega. 3) Teorie sociálního dění založená na přesné analýze transakcí až k vyčerpávajícímu a určitému počtu tříd, které se zakládají na konkrétních stavech ega. 4) Analýza jednotlivých transakcí s pomocí transakčních diagramů zde se jedná o vlastní transakční analýzu. V této práci pojímáme transakční analýzu v čisté podobě, tedy jako analýzu jednotlivých transakcí s pomocí transakčních diagramů, současně ale nezapomínáme na teorii osobnosti založenou na studiu jednotlivých ego-stavů.

Funkční analýza egostavů a její vliv na komunikaci Strukturní model ukazuje, co obsahuje každý z ego-stavů. Funkční model rozděluje ego-stavy, aby demonstroval, jak jsou využívány. Strukturní model ego-stavů je tedy zaměřen na obsah ego-stavů, funkční model se zaměřuje na procesní stránku. Transakční analýza je teorie komunikace. Zpracovává jak osobnost člověka, který vstupuje do komunikace, tak i samotnou komunikaci. Transakční analýza vychází z předpokladu, že v našem já lze rozlišit tři základní části (stavy, ve kterých funguje takzvané egostavy): Rodič, Dospělý a Dítě. Každý má svůj způsob cítění, myšlení a chování. Zjednodušeně si to lze představit tak, že: Rodič je ta část, která myslí, cítí a jedná jako rodičovské a jiné autoritativní postavy (které byly pro nás důležité). Je především nositelem hodnot, ví co je dobré a co ne. Ochraňuje, pečuje, kárá, trestá, nabádá, zakazuje, hodnotí, je nositelem tradice. Egostav Rodič se dále člení na Rodiče Pečovatelského a Kritického. Dospělý je část, jejíž cítění, myšlení jednání se vztahuje k aktuální situaci, ve které se ocitáme. Vyhodnocuje vnitřní a vnější podmínky, dělá racionální rozhodnutí, za která nese zodpovědnost. Myslí, řeší, umí, jedná, pracuje, uzavírá dohody. Dítě je ta část, která myslí, cítí a jedná způsobem, který ve člověku zbyl z doby, kdy byl dítětem. Patří do něj jak svobodné (Svobodné Dítě), tak i dítě přizpůsobené tlaku okolí (Adaptované Dítě). Raduje se, zlobí, trucuje, bojí se, pláče, trpí nejistotou, nemyslí, chce, čaruje. Výhody a nevýhody jednotlivých egostavů Kritický Rodič v krizových situacích se umí rychle rozhodnout, klade vysokou laťku, přejímá odpovědnost, je despotický, není tolerantní, na každém hledá chybu, reaguje rozzlobeně a zlostně.

normy a tradice dávají jistotu. ve všem hledá nevýhody. Pečující Rodič ochrana zaručuje bezpečnost, v krizových situacích přebírá vedení, trpělivě naslouchá, má pochopení. Dospělý sbírá informace, hledá podstatu věci, konflikty řeší konfrontací, je rozhodné, je aktivní, je nezávislé. Přizpůsobené Dítě je ochotné přistoupit na kompromis, bere ohled na ostatní, je skromné. Svobodné Dítě je nadšené, je vtipné a šarmantní, umí se radovat, je spontánní, má fantazii. vyvolává pocit závislosti, podřizuje si ostatní, je nedůvěřivý, s ostatními to myslí dobře. je málo emotivní, je nudný a fádní, je jako robot. přizpůsobuje se až příliš, má strach udělat něco špatně, rychle rezignuje. je nekontrolovatelné, je lehkomyslné, je bezohledné, je nezodpovědné, je impulzivní.

Analýza transakcí Název transakční analýza vystihuje zaměření této metody na transakce tedy výměny sdělení mezi lidmi. Transakce se vyskytují celkem 4, a to komplementární, křížové, dvojité a trojúhelníkové. Transakce komplementární Transakce křížová Rodič Rodič Rodič Rodič Dospělý Dospělý Dospělý Dospělý Dítě Dítě Dítě Dítě Transakce dvojitá Transakce trojúhelníková Rodič Rodič Rodič Rodič Dospělý Dospělý Dospělý Dospělý Dítě Dítě Dítě Dítě

Proč se staršími lidmi jednat jinak Společné povídání utváří vzájemné vztahy, formuje představy o tom druhém. Ovšem samotná komunikace je závislá na mnoha faktorech, mezi které se řadí i to, mezi kým probíhá. Za nejzásadnější faktory lze počítat sociodemografické charakteristiky (jako např. věk, pohlaví, status) jednotlivých aktérů. Tudíž je jistě zajímavé sledovat komunikaci její průběh, vývoj, tendence dvou rodinných příslušníků, kteří k sobě mají předpokládaný určitý vztah. Zvláště pokud se zaměříme na vzájemnou komunikaci dvou různých generací. Jakou má komunikace mezi prarodiči a vnoučaty podobu, charakter? Je spíše konfliktní nebo naopak harmonická? Existují nějaká tabu v rámci rozhovorů? Čím může být ovlivňována, utvářena? To je jen několik otázek, které si můžeme položit. Hledání rozdílů mezi výpověďmi vnuček a babiček o vzájemných komunikacích bude jistě přínosné, jelikož každá strana má svůj vlastní náhled na toho druhého. Ačkoliv babičky i vnučky komunikují o společných tématech, lze předpokládat, že se na to každá z nich dívá poněkud z jiného úhlu. Tedy téma mají společné, ale každá ho vidí trochu jinak a také ho jinak reprodukuje. Lze to srovnat se rčením: Když dva dělají totéž, není to vždy totéž., které lze upravit: Když dva komunikují o tomtéž, nehovoří pak o tomtéž. To je důvod, proč je potřeba s osobami staršími komunikovat jiným způsobem a kontrolovat, jestli skutečně hovoříme o tom samém.

Metodické listy Telegraf Cíl: komunikace mezi účastníky zábavnou formou, spolupráce, kreativita Doba: 10min Věk: +9 Hráči utvoří telegrafické vedení tak, že si sednou nebo se postaví za sebe. Poslední hráč, který se dívá na zátylek hráče před sebou, dostane od vedoucího za úkol zatelegrafovat nějaké jednoduché slovo nebo obrázek. Nakreslí ho nebo napíše hráči před sebou na záda. Při hře není dovoleno mluvit, není ani dovoleno si předávat jiné signály. Když dojde telegram prvnímu hráči v řadě. Porovná došlý obsah s původní správou. Hru lze hrát i ve družstvech, kdo bude první. (Schneiderová, Hry zaměřené na zvýšení koncentrace a uvolnění, str. 44)

Přesněji naslouchat Cíl: uvolnění, naslouchání Doba: 15min Věk: +8 Účastníci sedí pohodlně na židlích. Mají zavřené oči a dostanou pokyn po dobu jedné minuty pozorně naslouchat a sledovat všechny zvuky, které zaznamenají. Po uplynutí jedné minuty si navzájem sdělují, co slyšeli. V další fázi cvičení vedoucí sám určité zvuky vyvolávájde po místnosti, otevírá dveře či okna. Reflexe: Co jsme slyšeli? Zkusili jste si představit lidi, kteří jsou slepí? V čem všem jsou omezeni? (Hermochová, Skupinová dynamika ve školní třídě, str. 51)

Společenství Cíl: komunikace zábavnou formou Doba: 20min Věk: + 9 Pro každého polštář anebo jiná podložka na sezení. Každý účastník obdrží polštářek a volně se pohybuje po prostoru (vhodné pro pohyb v přírodě). Hráči se nesmějí dorozumívat verbálně, komunikace je dovolena mimikou a gestikou. Vedoucí dá pokyn, aby se účastníci spojovali do skupinek. Když je skupinka vytvořena a někdo další se k ní chce přiřadit, musí neverbálně požádat všechny členy této skupinky o souhlas a každý již přijatý člen se k jeho neverbální žádosti musí neverbálně vyjádřit. Až potom si může ke skupině přisednout. Užití neverbální komunikace často pomůže mnohé nejasné vztahy ozřejmit a často je snazší vyjádřit své přání náležet k určité podskupině neverbálně, než verbálně. (Hermochová, Skupinová dynamika ve školní třídě, str. 81)

Kódované dopisy Cíl: komunikace s vrstevníky bez užití slov. Využití abstraktního sdělení Věk: + 11 let Doba: 30-45 min Pomůcky: papír, pastelky, tužky, voskovky, fixy, obálky Vytvořte si svá vlastní kódovací pravidla, své vlastní značky. Zkuste ve svých dopisech přátelům nahradit některá sdělení kresbou. Vyzkoušejte si nejdřív popsat tímto způsobem některé nedávné zážitky. (Diekmeyer, Trénink tvořivost, str. 21)

Kuřátko, pípni komunikace Cíl: uvolnění, poznávání účastníků ve skupině, komunikace Doba: 20min Věk: +7 Všichni hráči až na jednoho sedí v kruhu. Zbylému hráči zavážeme oči. Dříve než začneme hru, vymění si ještě všichni hráči rychle svá místa, aby si hráč ve středu nemohl vzpomenout na jejich rozsazení. Nyní si hráč ve středu sedne na klín libovolného hráče v kruhu a poprosí ho: Kuřátko, pípni. Pozná-li po hlase, komu sedí na kolenou, může si sejmout šátek z očí a předat jej dalšímu hráči. Před každým novým kolem si musí hráči vyměnit svá místa. (Schneiderová, Hry zaměřené na zvýšení koncentrace a uvolnění, str. 46)

Mrkaná Cíl: snížení neklidu, uvolnění, nonverbální komunikace Doba: 15min Věk:+8 K této hře je zapotřebí lichého počtu hráčů, kteří se po dvojicích za sebou postaví do kruhu. Hráč, který je lichý, se pomocí mrkání pokouší na sebe přilákat pozornost hráče ze dvojice stojícího v první řadě. Jeho partner se ho musí pokusit zadržet. Jestliže mu však společník přece jen unikne, musí zbylý člen dvojice nastoupit do středu kruhu. Hráč, kterému se podařilo uniknout z přední řady, se staví za nového partnera, takže v průběhu hry mají všichni šanci unikat a zadržovat. Při mrkané může přední řada rovněž sedět na židlích, za kterými stojí druhá řada. V tomto případě musí hráč samozřejmě opustit židli. Mrkanou lze hrát i se sudým počtem hráčů. V Tomto případě sedí všichni hráči v kruhu, v němž je o jednu židli více, než je hráčů. Kdo má volnou židli po své levici, vyzve mrkáním libovolného spoluhráče, aby změnil své místo. Každý hráč musí přitom dávat pozor na svého souseda po levici a musí se mu snažit zabránit v útěku. Ruku smí samozřejmě zvednout až v případě, když zpozoruje, že na jeho souseda někdo mrká. Tato hra je tedy vhodná také pro krátkou přestávku při náročném zaměstnání, ke snížení neklidu a k uvolnění, např. při dlouhé diskuzi, při skupinové práci nebo při vyučování. (Schneiderová, Hry zaměřené na zvýšení koncentrace a uvolnění, str. 14)

Lovci lidí Příprava: 10 prázdných kartiček z papíru, propisky Cíl: podpora budování vztahů, komunikace Doba: 30min Věk: +10 Vymyslete 6-10dopisů,které mohou být dosazeny jako dokončení věty Najděte někoho, kdo Do Dopisů zahrňte osobní údaje nebo informace týkající se učiva. Popis můžete začít jedním z uvedených způsobů: -má rád/baví ho (sport, koníček ) -ví, co je -myslí si, že -má zkušenosti s -nechce Věří, že Na pokyn se žáci rozejdou po učebně a jejich úkolem je najít člověka, na kterého se tyto dopisy hodí. Jednoho člověka můžete použít pouze na jeden popis. Když někoho najdete, napište si jeho křestní jméno. Aktivita povzbuzuje zájem o debatu na vzájemné poznání a komunikaci. (Silberman, 101 metod pro aktivní výcvik a vyučování, str. 64)

Koloběžka Cíl: kreativita, týmová spolupráce Doba: 15 min Věk: +10 Skupina hráčů sedí v kruhu. Jeden z nich je vedoucím hry. Několik hráčů pošleme za dveře. Zbylí si vymyslí nějaké víceslabičné slovo, např. ko-lo-bě-žka a rozdělí skupinu do tolika podskupin, kolik má slovo slabik. Jednotlivé slabiky se rozdělí na podskupiny. Zavoláme hráče čekající za dveřmi. Na znamení vedoucího hry všichni nahlas řeknou nebo vykřiknou svou slabiku. Hádající se musí snažit poznat slabiky, složit je a určit slovo. Proto se mohou pohybovat kruhem a mluvit na sebe. Hádání se ztíží, když jde za dveře vždy jen jeden hráč a musí potom i sám hledat řešení. Místo víceslabičných slov lze jako hesla použít začátky všem známých písní, které mohou být rozděleny a dokonce je lze i zpívat. (Schneiderová, Hry zaměřené na zvýšení koncentrace a uvolnění, str. 27)

Hledání rodiny Cíl: komunikace, spolupráce ve skupině, odreagování Doba: 20min Věk: +10 Vedoucí hry musí před začátkem hry připravit kartičky se jmény rodin, alespoň tolik kartiček, kolik je hráčů. Navíc je vhodné použít podobně znějící rodinná jména, např. Krámek, Mánek, nebo Novák, Sovák Pro každou rodinu mohou být připraveny např. tyto kartičky: Otec, matka, dítě a pes. Novák (otec) Novák (matka) Novák (dítě) Novák (pes) Každý hráč si ze sáčku nebo z pytlíčku vytáhne zamíchanou kartičku. Na pokyn vedoucího hry se začnou najednou svolávat členové jednotlivých rodin hlasitým vyvoláváním svých příjmení. Každá úplná rodina se posadí následovně: Otec si sedne na židli, matka si sedne otci na klín, dítě si sedne na klín matce a pes si lehne k nohám. Jsou-li jmenováni ještě další příslušníci, je třeba i jim určit jejich místo. Když všichni ukončili hledání rodin, smějí ještě psi se štěkotem obejít čestné místo. (Schneiderová, Hry zaměřené na zvýšení koncentrace a uvolnění, str. 17)

Kdybys byl Cíl: Toto cvičení pomáhá žákům poznat své spolužáky, aniž by museli příliš odhalovat své nitro. V odpovědích žáků můžete najít představu jejich sebepojetí. Věk: +10 let Doba: max. 10 minut 1. Nechte žáky chodit po třídě a navzájem se vyptávat. Například: Kdybys byl zvíře, jaké by to bylo zvíře? Co (jakou vlastnost) na něm máš rád? 2. Žák musí vyplnit každé okénku odpovědí jiného spolužáka, takže se postupně vyptává dvanácti spolužáků. 3. Když žáci skončí, svolejte je dohromady do kruhu a nechejte je, aby si sdělovali, co jeden druhému odhalili. (Canfield & Siccone, Hry pro výchovu k odpovědnosti a sebedůvěře, str. 118)

Z pohádky do pohádky Příprava: kartičky dvojic pohádkových postav Cíl: Verbální zdatnost, navazování kontaktů, komunikativnost Doba: 15min Věk: +8 Hráčům rozdáme kartičky se jmény známých z pohádek. Na každé kartě je jen jedno jméno: Čert-káča,Jeniček-Mařenka Každý se prochází a hledá partnera ze své pohádky. Vhodnými otázkami si zjišťuje, kdo je kdo. Nikdo nesmí rovnou prozradit, koho představuje, jedině když se ho někdo přímo zeptá (Jsi vlk)? Otázky a odpovědi mají být věcné a jasné. Vyhrává dvojice, která se najde jako první. Hra pokračuje, dokud se nesetká poslední pár. (Šimanovský, Hry pro zvládání agresivity a neklidu, str. 126)