UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA MATEMATICKÉ ANALÝZY A APLIKACÍ MATEMATIKY BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Akcie a investiční fondy: bezpečné či nebezpečné investice Vedoucí diplomové práce: Mgr. Jaroslav Marek, Ph.D. Rok odevzdání: 2011 Vypracovala: Petra Salvetová ME, III. ročník
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením pana Mgr. Jaroslava Marka, Ph.D. a že jsem v seznamu použité literatury uvedla všechny použité odborné zdroje. V Olomouci dne 20. dubna 2011
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce panu Mgr. Jaroslavu Markovi, Ph.D., za jeho nesmírnou trpělivost, užitečné rady a čas, který mi věnoval při konzultacích. Poděkování patří rovněž rodině a všem, kteří mě po dobu mého studia jakkoli podporovali.
Obsah Úvod 5 1 Akcie 7 1.1 Podoba akcií.............................. 7 1.2 Druhy akcií.............................. 9 1.2.1 Kmenové akcie........................ 9 1.2.2 Prioritní akcie......................... 9 1.2.3 Zaměstnanecké akcie..................... 10 1.3 Výhody a nevýhody spojené s držením akcií............ 10 1.3.1 Z hlediska emitenta akcie................... 10 1.3.2 Z hlediska investora...................... 11 1.4 Burza cenných papírů......................... 11 1.5 RM-systém.............................. 12 1.6 Dopad akciového trhu na hospodářství............... 13 1.7 Akciové indexy............................ 14 2 Investiční a podílový fond 14 2.1 Investiční fond............................. 15 2.2 Podílový fond............................. 16 2.3 Druhy fondů.............................. 18 2.3.1 Členění fondů dle libovolného vstupu či výstupu...... 18 2.3.2 Členění fondů dle typu převládajícího aktiva........ 19 2.4 Výhody a nevýhody fondů...................... 21 2.5 Riziko, likvidita a zisk........................ 23 2.6 Výběr podílového fondu....................... 23 3 Analýza možné výnosnosti zajištěných fondů 24 3.1 Zajištěné fondy ČSOB........................ 25 3.2 Analýza výnosnosti vybraných fondů................ 28 3.3 Variabilita cen vybraných fondů................... 30 4 Strategie investování 33 4.1 Periodicita............................... 33 4.2 Anomálie na trzích.......................... 34 4.3 Užití metod časových řad k predikci vývoje cen.......... 34 4.3.1 Exponenciální vyrovnávání s lineárním trendem...... 34 4.4 Technická analýza........................... 40 4.4.1 Klouzavý průměr....................... 45 4.4.2 Indikátor Moving Average Convergence/Divergence (MACD) 46 4.4.3 Relative Strength Index (RSI)................ 48 4.4.4 Alligator (Aligátor)...................... 52
5 Analýza úspěšnosti technických indikátorů 54 5.1 Úspěšnost MACD........................... 54 5.2 Úspěšnost Aligátora......................... 60 5.3 Apendix vyhodnocení úspěšnosti indikátorů na burze pomocí znaménkového testu.......................... 64 5.3.1 Testování hypotéz....................... 65 5.3.2 Neparametrické metody................... 65 5.3.3 Znaménkový test....................... 66 6 Závěr 67 Literatura 69
Úvod Investování je velmi zajímavá činnost. Je to proces uložení aktiv za cílem zisku, prospěchu vyjádřitelného penězi. V souvislosti je však nutné zmínit finanční trh, kde investování probíhá. Nachází se zde systém institucí a instrumentů zabezpečující pohyb peněz a kapitálu mezi různými ekonomickými subjekty. Na tomto finančním trhu máme mnoho možností, kam své volné peněžní prostředky uložit. Zhodnotit naše jmění tedy můžeme formou investice do akcií, diamantů a zlata, komodit, nemovitostí, penzijního připojištění, podílových fondů, spořicích účtů, stavebního spoření, termínovaných vkladů, vkladních knížek, životního pojištění aj. Kam ale investovat? Jaká varianta bude nejlepší? Každá zmíněná možnost má své klady i zápory a záleží pouze na nás, jaké riziko jsme ochotni podstoupit. Soustava finančních trhů je velmi složitý mechanismus a jeho fungování nelze vměstnat do jednoho textu. V práci, pojmenované Akcie a investiční fondy: bezpečné či nebezpečné investice, se tedy zaměřím pouze na akcie, investiční a podílové fondy. Cílem mé práce je seznámit čtenáře s problematikou investování do akcií a investičních fondů a s úskalími s investováním spojenými. V první kapitole práce seznámím čtenáře s akciemi a ve druhé kapitole popíši různé typy investičních fondů a s využitím metod popisné statistiky se pokusím znázornit vývoj jejich cen, dále provedu analýzu výnosnosti vybraných fondů. Konkrétně budu simulovat s pomocí historických dat Down Jonesova indexu možný vývoj cen do tří zajištěných fondů s cílem stanovit očekávanou hodnotu relativního přírůstku investice. Ve třetí kapitole se pokusím pomocí exponenciálního vyrovnávání predikovat budoucí cenu několika investičních fondů. Dále se budu pomocí technických indikátorů snažit doporučit okamžik k nákupu či prodeji a tím zvýšení zisku či snížení ztráty. Je třeba si uvědomit, že technický indikátor radí nákup jen ojediněle. Proto je možné se domnívat, že dokáže investorovi radit aspoň částečně dobře. Úspěšnost dvou technických indikátorů (MACD a Aligátor) vyhodnotím v poslední kapitole pomocí statistických metod. 5
Získané výsledky mohou investorovi posloužit na jeho otázku, která splývá s názvem mé práce. Jak moc může být investice do podílových fondů bezpečná či nebezpečná a jaké zisky může přinést? Vzhledem k rozsahu práce jsem nakonec nezařadila vysvětlení některých pojmů (zejména číselné charakteristiky náhodné veličiny) a grafů (histogram, krabicový graf). Čtenář této práce by měl být pro plné porozumění textu seznámen se základním kurzem pravděpodobnosti a matematické statistiky. 6
1. Akcie Dlouhodobý cenný papír, který nemá stanovenou dobu splatnosti, a který představuje podíl na vlastnictví akciové společnosti a s nímž jsou spojena určitá práva, se nazývá akcie. Jedná se o práva podílet se na řízení společnosti, zisku společnosti a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti. Akcie jsou vydávány akciovou společností za účelem získání peněz pro svůj vznik nebo rozvoj. Akcie mohou mít různou jmenovitou hodnotu, která musí být určena ve stanovách. Součet těchto jmenovitých hodnot všech druhů emitovaných akcií musí odpovídat výši základního kapitálu akciové společnosti. Základní kapitál akciové společnosti založené s veřejnou nabídkou akcií musí činit alespoň 20 mil. Kč, bez veřejné nabídky akcií alespoň 2 mil. Kč. Akciová společnost nesmí vydávat jiné druhy akcií, než které upravuje zákon. 1.1. Podoba akcií V souladu se zvláštním zákonem může akciová společnost vydávat akcie v listinné nebo zaknihované podobě. Akcie přitom musí obsahovat: firmu a sídlo společnosti, jmenovitou hodnotu, označení formy akcie, výši základního kapitálu, počet akcií k datu emise akcie, datum emise, u akcie na jméno název firmy nebo jméno akcionáře, u listinné akcie číselné označení a podpis člena/členů představenstva. Akciová společnost může emitovat akcie ve dvou formách, listinné nebo zaknihované. Listinná forma, kdy akcie, které drží akcionář u sebe, jsou v podobě papírových listin. Skládají se z tzv. pláště a kuponového archu s talónem. U zaknihované podoby cenný papír existuje jen jako záznam v některém registru cenných papírů. Akcie může znít buď na jméno nebo na majitele. Akcie na jméno jsou spojeny s konkrétním akcionářem, který je zapsán v seznamu akcionářů. Seznam vede emitent či zprostředkovatel. Listinná akcie na jméno je převoditelná rubopisem. Převod akcie na jméno může akciová společnost podmínit svým souhlasem. Akcie na doručitele nejsou spojeny s konkrétním akcionářem. Práva plynoucí z držby 7
akcie má osoba, která je vlastníkem akcie. Převod akcií na doručitele spočívá v pouhém předání, je neomezeně převoditelná. Práva s nimi spojená má jejich majitel. Tímto nezajišťují průkaznost operací, umožňují daňové úniky a brání boji proti praní špinavých peněz. Obrázek č. 1: Akcie na majitele. 8
1.2. Druhy akcií Většina akcií je ve formě kmenových akcií. Pokud stanovy určí, akciová společnost však může vydávat akcie i ve formě prioritních nebo zaměstnaneckých. 1.2.1. Kmenové akcie Kmenovým akciím se říká akcie obyčejné. Ty opravňují jejich vlastníky k účasti na valných hromadách akcionářů, předkládat tam návrhy a uplatnit při hlasování počet hlasů úměrný počtu držených akcií. V případě, že finanční výsledky společnosti jsou dobré, mají držitelé právo na dividendy. Kromě obyčejných kmenových akcií existují i jejich varianty: kmenové akcie A, svolatelné akcie, akcie s oddálenou výplatou dividend, zakladatelské akcie. Kmenové akcie A jsou obyčejné kmenové akcie s nižšími hlasovacími právy či zcela bez hlasovacích práv. Cena těchto akcií je nižší než cena obyčejných kmenových akcií. Svolatelné akcie jsou obyčejné kmenové akcie s tím, že emitent je může za určitých okolností svolat. Tyto akcie je možné emitovat pouze v případě, že existují obyčejné kmenové akcie. Akcie s oddálenou výplatou dividend jsou obyčejné kmenové akcie s tím, že nárok na výplatu dividend je oddálen do určitého okamžiku v budoucnosti. Tyto akcie jsou levnější. Zakladatelské akcie jsou emitovány pouze pro zakladatele společnosti. V porovnání s obyčejnými kmenovými akciemi jsou s nimi někdy spojena vyšší hlasovací práva. Vlastníci těchto akcií mají někdy nárok na minimální výši dividend. Jejich emise jsou výjimečné. 1.2.2. Prioritní akcie Prioritní akcie mají při výplatě dividend přednost před kmenovými akciemi. Mají přednost i v případě podílu na likvidačním zůstatku při úpadku společnosti. Tato výhoda je omezena hlasovacím právem na valné hromadě. Dividendy z kmenových akcií nemůžou být vyplaceny, dokud společnost nesplatí všechny dividendy z prioritních akcií, pro které je stanoveno vyšší procento ze zisku. Vlastníci prioritních akcií získávají hlasovací právo na valné hromadě, jestliže 9
dividendy z těchto akcií nebyly vyplaceny až do doby, než je dividenda opět vyplácena. Prioritní akcie mají i tyto varianty: kumulativní prioritní akcie, svolatelné prioritní akcie, účastnické prioritní akcie, konvertibilní prioritní akcie, hierarchické prioritní akcie. Kumulativní prioritní akcie umožňuje výplatu zadržených dividend z předchozích let. A to se uskutečňuje před výplatou dividend kmenovým akcionářům. Většina prioritních akcií se emituje právě jako kumulativní. Svolatelné prioritní akcie dávají právo emitentovi jejich svolání. Účastnické prioritní akcie poskytují možnost držiteli po splacení dividend kmenových akcií obdržet určitý podíl ze zisku společnosti. Konvertibilní prioritní akcie jsou spojeny s právem majitele na konverzi na kmenové akcie k určitému datu a za určitou cenu. Hierarchické prioritní akcie jsou akcie, u nichž jedna emise prioritních akcií je při bankrotu nadřazena či podřízena jiným emisím prioritních akcií. 1.2.3. Zaměstnanecké akcie Některé společnosti vydávají pro své zaměstnance zvláštní druh akcií za zvýhodněných podmínek nebo i zdarma. Tyto akcie znějí vždy na jméno a jejich vlastníky mohou být pouze zaměstnanci akciové společnosti. Firma tím své zaměstnance motivuje, vzbuzuje v zaměstnancích pocit sounáležitosti s podnikem. Tyto akcie se nazývají zaměstnanecké akcie. V případě úmrtí zaměstnance nebo ukončení pracovního poměru zaměstnance zanikají všechna práva s akciemi spojená a tyto akcie musí být vráceny společnosti. Takovéto společnosti rostou rychleji a penzijní fondy takových společností jsou v lepší finanční situaci. 1.3. Výhody a nevýhody spojené s držením akcií 1.3.1. Z hlediska emitenta akcie Za hlavní výhodu se považuje možnost získání velkého množství kapitálu pro financování podnikatelských záměrů akciové společnosti a možnost mít tento získaný kapitál k dispozici neomezenou dobu, neboť akcie nemají stanovenou lhůtu 10
splatnosti. Další předností je, že společnost nemusí vyplácet dividendy, pokud tak rozhodne valná hromada. A nesmíme opomenout likviditu akcií obchodovatelných na sekundárním trhu. Emitování akcií s sebou nese i řadu nevýhod, např. akcionáři se mohou podílet a zasahovat do řízení společnosti, s emisí jsou spojeny vysoké emisní náklady, dividendy se vyplácí až ze zisku po zdanění. 1.3.2. Z hlediska investora S držbou akcií se pojí řada výhod a nevýhod. Mezi základní výhody se řadí právo akcionáře na dividendu, právo účastnit se na valné hromadě a na ní také hlasovat, předkupní právo na nově emitované akcie, právo na likvidační zůstatek. V neposlední řadě možnost podílet se na řízení společnosti, možnost anonymity investora a likvidita u obchodovatelných akcií. Velkou nevýhodou pro držitele akcie je zejména nevyplacení dividendy na základě rozhodnutí valné hromady, nebo skutečnost, že investor může z investice dosáhnout ztráty. Dále investor má omezenou možnost zasahovat do řízení firmy coby minoritní vlastník, investor nemá nárok na vrácení svého vkladu, kapitálové zisky a dividendy mohou být vysoce zdaněny a neobchodovatelné akcie mají nízkou likviditu. 1.4. Burza cenných papírů Burza plní v tržní ekonomice několik nezastupitelných funkcí. Jejich oslabení nebo nenaplnění by mohlo ohrozit hladké fungování a vývoj finančních trhů, i celé ekonomiky. Burza plní funkce: obchodní funkce, resp. funkce likvidity, kdy burzovní trh zajišťuje obchodovatelnost a likviditu instrumentů, umožňuje tedy jejich přeměny na hotovost, cenotvorná, resp. informační funkce, kdy výsledkem organizace burzy je stanovení aktuální ceny daného instrumentu, 11
alokační funkce, kdy burza zabezpečuje přesun volných finančních prostředků od přebytkových jednotek k jednotkám deficitním, funkce spekulace, která se týká spekulantů na býka a na medvěda. Spekulanti na býka očekávají v budoucnu vzestup kurzů cenných papírů a spekulanti na medvěda očekávají negativní tendenci. Burzy jsou založené na principu členství. To znamená, že přímý přístup na burzu mají pouze členové této burzy, resp. osoby, které je zastupují. Nečlenové burzy, tj. nepřímí účastníci, musí k obchodování využít služeb některého z členů. Burza cenných papírů je právnickou osobou, která je oprávněna organizovat na určeném místě a ve stanovenou dobu poptávku a nabídku cenných papírů. Na burze se obchoduje zejména s dlouhodobými cennými papíry jako jsou akcie, podnikové a bankovní dluhopisy, státní dlouhodobé dluhopisy, hypoteční zástavní listy, akcie investičních fondů a podílové listy uzavřených podílových fondů. K založení burzy je třeba povolení, které na žádost zakladatelů uděluje ministerstvo financí České republiky. Činnost burzy podléhá státnímu dozoru. Ten do roku 2006 prováděla Komise pro cenné papíry. Nyní dohled vykonává Česká národní banka prostřednictvím burzovního komisaře, kterého jmenuje a odvolává ministr financí České republiky. Kupovat a prodávat cenné papíry na burze cenných papírů mohou akcionáři burzy nebo osoby, kterým burzovní komora udělila oprávnění kupovat a prodávat cenné papíry na burze. Zprostředkovat nákup a prodej cenných papírů na burze mezi osobami oprávněnými manipulovat s cennými papíry na burze mohou pouze burzovní dohadci. Jde v podstatě o úředníka burzy, který po technické stránce zabezpečuje obchodování. 1.5. RM-systém Od cen dosažených na burze se odvozují ceny i mimo burzu, tzn. burzy ovlivňují i mimoburzovní trhy. RM Systém je akciová společnost, která organizuje mimoburzovní trh s cennými papíry. RMS je založen na zákaznickém principu, tzn. že na rozdíl od burzy, 12
kde se smí obchodovat pouze prostřednictvím jejího člena, tento trh s cennými papíry je volně přístupný všem zájemcům, může na něm tedy obchodovat jakákoliv právnická či fyzická osoba. Ta musí být zaregistrována jako zákazník a zaplatit stanovené poplatky. V porovnání s burzou je RMS levnější a rychlejší. Chybí mu ale kotace cen, aktivita investorů je nižší a tedy volatilita cen cenných papírů je vyšší. RMS na svůj trh přijímá k obchodování všechny cenné papíry, které jsou veřejně obchodovatelné v zaknihované podobě a nemají omezenou převoditelnost. Pokyny k nákupu či prodeji se zadávají osobně v kancelářích RMS, které se nachází v každém větším městě. Větší obchodníci mohou obchodovat i přes internet. V případě, že emise cenných papírů na primárním trhu není úspěšná, poté RMS upisovatelům vrací peněžní prostředky. Emitent emisní kurz vydaného cenného papíru určuje sám a hradí poplatky za služby RMSu. 1.6. Dopad akciového trhu na hospodářství Podle průzkumů je investování do akcií nebezpečné pro každé národní hospodářství. Svědčí o tom hospodářská krize. Uvedené platí pouze v případě, pokud do akcií investuje velké množství osob. Investoři se cítí bohatší a tím více spotřebovávají a více kupují. Akciový trh přispívá ke konjunktuře hospodářství, tzn. efekt bohatství podporuje ekonomický růst. Ale také přispívá k recesi hospodářství. Ta nastává, pokud růst akciového trhu skončí a ceny akcií se propadnou. Vlastníci akcií se cítí chudší a tím méně spotřebovávají a méně kupují. Akciový trh není pro hospodářství nutný až v takové míře. Značný dopad na hospodářství na akciovém trhu může mít splasknutí bubliny. Neboť domácnosti mohou přestat utrácet. Proto centrální banky při poklesu akciového trhu běžně snižují úrokové míry. Tím podporují investování do akcií a odrazují od investovaní do dluhopisů. 13
1.7. Akciové indexy Investoři často na burzách často sledují vybrané akciové indexy. Na burze cenných papírů Paha je to CPP50. Nejznámějším indexem na světě je Dow Jones Industrial Average index (DJI). Tento index pochází z teorie DOW. Teorie DOW je jedna z nejstarších technických teorií a metod pro určení globálního trendu trhu. Předpokládá, že kurzy většiny akcií na vyvinutých sekundárních trzích se pohybují v souladu s celkovým trhem. Jestliže celkově trh stoupá, největší část cenných papírů rovněž stoupá a naopak. [13]. DJIA, nejznámější ukazatel vývoje amerického akciového trhu, též označován jako Dow Jonesův index, je druhým nejstarším indexem. Vytvořil ho Charles Dow spolu se svým obchodním partnerem Edwardem Jonesem v roce 1896. Název indexu je tak odvozen od jejich jmen. DJIA se skládá z akcií 30 největších a nejvíce obchodovatelných amerických společností (např. Bank of America, Coca-Cola Company, Exxon Mobil, Intel, Kraft Foods, McDonald, Microsoft, Walt Disney Company). Měří jejich výkonnost. Jedná se o cenově vážený ukazatel, neboť podíl jednotlivých společností je dán cenou za jejich akcie. Pro některé výpočty budu v práci používat hodnoty DJI indexu ze souboru na internetové adrese [24]. 2. Investiční a podílový fond Investiční a podílový fond jsou fondy kolektivního investování nabízených v České republice. Kolektivní investování je sdružení mnoha investorů. Předmětem kolektivního investování je shromažďování peněžních prostředků upisováním akcií investičního fondu nebo vydáváním podílových listů podílového fondu. Investování je založeno na principu rizika. 14
2.1. Investiční fond Investiční fond je právnickou osobou založenou pouze na dobu určitou, která musí být uvedena ve statutu fondu. Statut je investiční fond povinen uveřejnit a obsahuje informace o způsobu investování a další informace, které investoři potřebují k přesnému a správnému posouzení investice. K činnosti investičního fondu je zapotřebí povolení ČNB. Tento fond může být založen také investiční společností, která může zároveň obhospodařovat majetek investičního fondu. Tento majetek lze investiční společnosti svěřit na základě smlouvy o obhospodařování. Obchodní firma investičního fondu musí obsahovat označení uzavřený investiční fond. Investiční fond je tedy akciová společnost, která nesmí být založena na základě veřejné nabídky akcií, neboť vydávání akcií je činností v rámci kolektivního investování, na které musí být uděleno státní povolení a společnost musí být zapsána v obchodním rejstříku. Investiční fond je možné založit jen bez výzvy k upisování akcií, a to buď na základě zakladatelské smlouvy, nebo na základě zakladatelské jistiny. Podnikatelská činnost investičního fondu se musí týkat výhradně kolektivního investování nebo činností s kolektivním investováním bezprostředně související. Prostředky ke kolektivním investování se získávají na základě veřejné výzvy k upisování akcií při zvyšování základního jmění, takže získané peněžní prostředky jsou majetkem investičního fondu, který s nimi nakládá svým jménem a na svůj účet. To umožňuje, aby soustředěné peněžní prostředky byly použity i k jiným formám investování, než je nákup cenných papírů. Např. k nákupu nemovitostí a pozemků. Zvyšování základního jmění bez výzvy k upisování akcií není soustředováním peněžních prostředků ke kolektivnímu investování. Vydáváním akcií se rozumí předání akcií osobám, které na základě výzvy k upisování akcií zaplatí společnosti částku určenou stanovami, nejméně ale nominální hodnoty akcie. Peněžní prostředky určené k vydání nových akcií může investiční fond použít pouze: k nákupu cenných papírů do portfolia investičního fondu, k nákupu movitých a nemovitých věcí, 15
ke vkladům podle smlouvy o tichém společenství. Než investiční fond soustředěné peněžní prostředky použije, je povinen je uložit na zvláštní účet u depozitáře. Existují dva druhy investičních fondů, speciální a standardní. Speciální investiční fond má podobu investičního fondu, nebo také otevřeného či uzavřeného podílového fondu. Zaměřuje se na investice do finančních derivátů, akcií, rizikového kapitálu, nemovitostí. Standardní investiční fond je otevřený podílový fond. Získané prostředky jsou investovány do majetku, který je stanoven v zákoně s podmínkou rozložení rizika. Investice do investičních fondů jsou oproti investicím do podílových fondů rizikovější. 2.2. Podílový fond Podílové fondy jsou nejrozšířejnějším typem. Umožňují totiž malým investorům jejich menší sumy dostatečně rozložit, diverzifikovat. Podílový fond je organizační složka investiční společnosti. Nemá právní subjektivitu. Investiční společnost obhospodařuje jeho majetek, a to svým jménem na účet podílníků. K vytvoření podílového fondu je zapotřebí povolení ČNB. Podílový fond se vytváří prodejem podílových listů, což jsou zvláštní druhy cenných papírů. Podílový list představuje podíl na majetku podílového fondu. Neopravňuje jeho majitele zasahovat do správy fondu. Cena, za kterou musí investor za jeden podíl zaplatit, je rovna součtu čisté hodnoty aktiv a vstupního poplatku, není-li tento počáteční poplatek nulový. Peněžní prostředky získané z prodeje podílových listů nejsou majetkem investiční společnosti, ale zůstávají majetkem investorů. Tyto peněžní prostředky je investiční společnost povinna převést na účet vedený u depozitáře. 16
Obrázek č. 2: Podílový list. Každý podílový fond má manažera portfolia nebo investičního poradce. Ten řídí investování aktiv fondu podle investičních cílů fondu. Mezi nejširší kategorie cílů patří: jistota, zabezpečení hodnoty majetku, 17
výnos, dlouhodobý růst majetku. Fond investuje do hotovostních ekvivalentů, dluhopisů nebo akcií, případně do kombinaci všech produktů, a to podle sledovaného cíle. Hotovostní ekvivalenty jsou produkty peněžních trhů, např. termínované vklady v bankách, státní pokladniční poukázky, depozitní certifikáty. Pro investory je velmi důležité, aby kromě hlavního cíle, zhodnocovat vložené prostředky, byla zabezpečena také ochrana jejich majetku. Majetek shromážděný v podílovém fondu je investiční společnosti svěřen pouze za účelem jejího obhospodařování. Proto jsou fondy kontrolovány různými, navzájem nezávislými instituty. Mezi hlavní ochranné instituty patří dozorční rada, investiční společnost a depozitář fondu. 2.3. Druhy fondů Ve všech zemích, které mají rozvinutý finanční trh, existuje velké množství fondů. Zařazujeme je do různých skupin a to podle shodných či podobných znaků. Uvedu jen základní členění. Tato členění však nejsou jediná. Existuje mnoho kritérií, podle kterých lze fondy rozlišovat. Např. dle složení portfolia, libovolného vstupu a výstupu z fondu, investiční strategie, rozdělování příjmů, platné legislativy, druhy poplatků. 2.3.1. Členění fondů dle libovolného vstupu či výstupu otevřený podílový fond, uzavřený podílový fond. Otevřený podílový fond je takový fond, kde počet podílových listů, které může fond emitovat, není limitován. Není ani omezen počet podílníků nebo akcionářů. Podílové listy otevřeného podílového fondu nejsou obchodovány na kapitálovém trhu. Existuje zde právo zpětného prodeje podílového listu. To znamená, že pokud o to investor požádá, má právo na odkoupení svých podílových listů investiční 18
společností. Ta je povinna tyto podílové listy odkoupit za podmínek stanovených v zákoně. Investiční společnost k tomu musí pravidelně vyhlašovat cenu odkupu. Při odkupu podílových listů může být fondem účtována srážka, při emisi pak přirážka k ceně. Pokud je to nezbytné z důvodu ochrany práv nebo zájmů podílníků, může investiční společnost pozastavit vydávání nebo odkupování podílových listů. Otevřené podílové fondy obvykle investují do jednoho nebo více druhů investičních aktiv. Volba fondu určí diverzifikaci a míru rizika investice. Otevřený podílový fond se zakládá na dobu neurčitou. Počet vydávaných podílových listů či akcií je omezen, jedná-li se o uzavřený podílový fond. Je omezen také i počet podílníků. Podílové listy je možno získat a prodat pouze prostřednictvím trhu. Podílové listy jsou obchodovány na burze a tím je jejich likvidita zajištěna. Likvidita těchto investic je ale nižší, protože závisí od nalezení jiného investora, který by měl zájem o daný podílový list. Investiční společnost totiž nemá povinnost podílové listy zpět od podílníka odkoupit. Tento podílový fond může být vytvořen na dobu určitou omezenou horní hranicí 10 let. Po uplynutí této doby vstupuje do likvidace, nebo se přemění na otevřený podílový fond. V současnosti uzavřené fondy nabízí zástupce německé investiční společnosti Shedlin Capital AG. Tyto uzavřené fondy jsou zaměřené na investování do rozvíjejích se a rychle rostoucích trhů, např. Asie, Afrika, východní Evropa, Latinská Amerika. 2.3.2. Členění fondů dle typu převládajícího aktiva fondy peněžního trhu, dluhopisové fondy, akciové fondy, smíšené fondy, zajištěné fondy, ostatní fondy. 19
Fondy peněžního trhu jsou nejméně rizikové a tím vykazují nejnižší výnosnost, která je závislá na výši úrokových měr. Jejich likvidita je vysoká a jsou bezpečné pro krátkodobé zhodnocování. Často jsou používány jako alternativy bankovních produktů. Přinášejí výnos o něco málo vyšší než termínované vklady. Nashromážděné peníze od investorů jsou použity na nákup krátkodobých finančních nástrojů se splatností do jednoho roku. Investují do termínovaných vkladů v bankách, státních pokladničních poukázek, depozitních certifikátů, krátkodobých dluhopisů a repo operací. Dluhopisové fondy jsou rizikovější, ale nabízejí mírně vyšší výnosnost, než fondy peněžního trhu. Výnosnost souvisí také s pohybem úrokových sazeb. Ty ovlivňují cenu dluhopisů a obligací držených v portfoliu. Pokud úrokové sazby klesají, ceny cenných papírů rostou a naopak. Nashromážděné peníze od investorů jsou využívány pro zhodnocení na střednědobá období. Investují nákupem dluhopisových nástrojů nebo různých druhů dluhopisů, kterých existuje velké množství. Mezi tři základní druhy dluhopisových fondů patří dluhopisové fondy s vládními dluhopisy, dluhopisové fondy s komunálními dluhopisy, dluhopisové fondy s firemními dluhopisy. Pokud jsou získané peníze od investorů použity na nákup akcií nebo instrumentů vázaných na akciový index, jedná se o akciové fondy. Ty jsou vhodné především pro zkušenější investory a dlouhodobější investice. Portfolio může být také tvořeno podílovými listy, indexovými certifikáty a dalšími instrumenty, které nesou akciové riziko. S investováním do akcií se pojí největší riziko, ale zároveň i největší ziskovost. U smíšených fondů se jejich výnosnost a rizikovost nachází mezi výnosností a rizikovostí akciových a dluhopisových fondů. Investují do kombinací akcií a dluhopisů, případně další přípustných instrumentů, tj. nástrojů peněžního trhu. Poměr akcií v portfoliu bývá přitom větší. Akciová část by měla zajistit vysokou výnosnost a výnosy fondu by měla stabilizovat dluhopisová část. Výhodou těchto fondů je hlavně možnost přesouvání investic mezi složkami podle aktuálnosti na trhu. Jsou vhodné pro střednědobé až dlouhodobé investování. 20
Zajištěné fondy garantují investorovi minimální návratnost vložených prostředků a liší se v zaručenosti vrácení vložených peněz. U fondů zřízených na dobu určitou zaručují investorům vrácení 100 % vložených peněz. Avšak pouze ke konci investičního období. U fondů na dobu neurčitou podílníkům zaručují nízkou úroveň vrácení vložených peněz, například pouze 90 %. U tohoto typu fondu může podílník kdykoliv do fondu vstoupit a kdykoliv z fondu vystoupit. Výnosnost je vázána na akciový index nebo koš indexů. Získané peněžní prostředky od investorů fond rozdělí a investuje do dvou částí. Větší část do akciového portfolia a za zbývající část koupí prodejní opce na akciový index. Speciálním typem zajištěných fondů jsou uzamykací fondy. Zde je investiční období rozděleno na několik dílčích období a v každém takovém období se dosažený výnos uzavírá. Do skupiny ostatní fondy zařadíme fondy fondů, nemovitostní fondy, derivátové fondy a hedžové fondy. Fondy fondů jsou méně rizikovější, avšak také poplatkově náročnější. Jejich portfolio je složeno z podílových listů jiných podílových fondů, popř. akcií různých jiných fondů. Nemovitostní fondy investují nepřímo do nemovitostí. Jejich výnosnost je nižší než výnosnost běžných fondů. A dokonce i nižší než index nemovitostního trhu. Derivátové fondy jsou velmi rizikové a běžné ztrátové. Investují do různých druhů derivátů. Hedžové fondy nejsou určeny pro širokou veřejnost, ale pro bohaté fyzické osoby, které si mohou dovolit minimální investici 1 milion dolarů, jsou nakloněny k vysokému riziku a tuto investici si mohou dovolit ztratit. 2.4. Výhody a nevýhody fondů Investování do podílových fondů poskytuje investorovi mnoho výhod, ale i nevýhod. Mezi hlavní výhody patří: vyšší zhodnocení, než u běžných bankovních a depozitních produktů, široký výběr investičních strategií, neomezené množství emitovaných podílových listů, 21