Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra: Studijní program: Studijní obor: Katedra primárního vzdělávání M7503 Učitelství pro základní školy Učitelství pro 1. stupeň základní školy METODY NÁCVIKU ČTENÍ NA 1. STUPNI ZŠ THE METHODS OF PRACTISING READING ON THE FIRST GRADE IN THE ELEMENTARY SCHOOL Diplomová práce: 11-FP-KPV-0038 Autor: Kateřina Rožcová Podpis: Vedoucí práce: Mgr. Jana Wernerová, Ph.D. Konzultant: Počet stran grafů obrazů tabulek pramenů příloh 81 5 4 2 25 1 V Liberci dne:
Čestné prohlášení Název práce: Metody nácviku čtení na 1. stupni ZŠ Jméno a příjmení autora: Kateřina Rožcová Osobní číslo: P07001138 Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména 60 školní dílo. Prohlašuji, že má diplomová práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem. Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložila elektronickou verzi mé diplomové práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedla jsem všechny systémem požadované informace pravdivě. V Liberci dne:
Poděkování Na prvním místě bych velmi ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce, paní Mgr. Janě Wernerové, Ph.D., za její přínosné rady, připomínky, inspiraci a zejména za odborné vedení mé diplomové práce. Dále děkuji všem pedagogům, kteří se účastnili mých výzkumů za jejich vstřícnost a ochotu.
Anotace METODY NÁCVIKU ČTENÍ NA 1. STUPNI ZŠ Kateřina Rožcová DP 2012 Vedoucí DP: Mgr. Jana Wernerová, Ph.D. Resumé: Diplomovou práci jsem zaměřila na problematiku výukových metod elementárního čtení. Cílem diplomové práce bylo porovnat výukové metody č tení z pohledu učitel ů, které jsou na dnešních školách nejvíce využívány. Práce je členěna na dvě části. První část se věnuje vývoji a vzniku slabikářů a jednotlivých metod čtení. Praktická využití výukových metod čtení na vybraných školách. část zahrnuje výzkumné šetření zaměřené na dnešní Z výzkumu vyplývá, že nejčastěji využívanou metodou ve výuce elementárního čtení je metoda analyticko-syntetická. Klíčová slova: výukové metody čtení, analyticko-syntetická metoda, genetická metoda, globální metoda, splývavé čtení Sfumato, čtenářská gramotnost, individuální přístup, pomůcky Summary: The diploma thesis is focused on questions of educational methods for elementary reading. The aim of the diploma thesis was to find out which educational methos for reading are the mostly used by teachers at schools nowadays. The thesis is divided into two parts. The first part aims to the development and origin of spelling-books and particular methods for reading. The practical part includes the research examination focused on usage of educational methods for reading at the chosen schools. The research implies that the most frequent used method in education of elementary reading is analytically-synthetic method.
Keywords: methods of teaching reading, analytical and synthetic method, a genetic method, the global method, flowing reading - Sfumato, literacy, individual access, utilities Zusammenfassung: Die Diplomarbeit konzentrierte ich mich auf die Frage der elementaren Unterricht Leseverfahren. Die Arbeit ist in zwei Teile geteilt. Der erste Teil befasst sich mit der Entwicklung von Primern und Methoden und individuelle Lektüre. Praktische Forschung umfasst eine Untersuchung der Nutzung des heutigen Lehrmethoden für das Lesen der ausgewählten Schulen. Das Ziel dieser Arbeit war es herauszufinden, welche Methoden der Leseunterricht Lehrer in den Schulen heute sind die am häufigsten verwendete. Die Forschung zeigt, dass die am häufigsten verwendete Methode in der Lehre elementare Lesen analytisch-synthetischen Methode ist. Schlüsselwörter : Methoden des Unterrichts Lesen, analytische und synthetische Methode, einer genetischen Methode, die globale Methode, fließende Lesen - Sfumato, Alphabetisierung, individuelle Zugriffsrechte, Dienstprogramme
Obsah 1 Úvod...10 2 Teoretická část...12 2.1 Historie slabikářů...13 2.2 Přehled vyučovacích metod od jejich vzniku...24 2.3 Rozbor jednotlivých metod při výuce čtení...28 2.4 Čtenářská gramotnost v RVP ZV...40 3 Praktická část...42 3.2 Výsledky výzkumu...45 3.3 Názory učitelů na jednotlivé metody čtení...52 3.4 Porovnání metod osobní perspektiva...67 3.5 Podpora čtenářské gramotnosti na základní škole v Harcově...71 3.6 Diskuse...73 4 Závěr...75 5 Použité zdroje...78 6 Přílohy...81 Seznam obrázků Obrázek 1: První slabikář...13 Obrázek 2: Kohoutek...17 Obrázek 3: Poupata...19 Obrázek 4: Intonační vývoj...37
Seznam grafů Graf 1: Délka praxe respondentů...44 Graf 2: Věk respondentů...44 Graf 3: Zastoupení jednotlivých metod na vybraných školách...45 Graf 4: Metody, o kterých se chtějí učitelé informovat...48 Graf 5: Nejčastější chyby při nácviku čtení...51 Seznam tabulek Tabulka 1: Počet škol podle jednotlivých metod...45 Tabulka 2: Klady a zápory jednotlivých metod...63
1 Úvod Dobrý čtenář umí číst s porozuměním. Čte s jasným cílem a neustále daný cíl sleduje. Dokáže předvídat slova či věty, které budou v textu následovat. Kontroluje si, co čte a zda čtenému textu rozumí, pokládá si otázky i během čtení. Čte s očekáváním, jak daná situace dopadne a představuje si po svém konce čtených kapitol. Umí zhodnotit knihu, co se mu líbilo, či nelíbilo. Jakým způsobem kniha, kterou právě přečetl, naplnila jeho očekávání či jej zklamala. Dokáže si celou knihu spojit v jeden celek a vybrat z knihy to nejdůležitější. To je cíl nás učitelů, abychom nejen naučili děti číst, ale naučit děti mít vztah ke knize, vnímat autora, vnímat prostředí, ve kterém je kniha napsána. Jakými metodami se člověk naučí číst je téma této diplomové práce. Metoda čtení je velmi důležitá, ale ještě důležitější je přístup učitelů a nadšení, s jakým děti dokáží naučit číst. A jakým způsobem docílit toho, když už děti číst umí, aby neztrácely zájem o knihu, ale naopak, aby rády četly a o knihy se živě zajímaly? To je jistě velký a letitý problém dnešní společnosti. Mobilní telefony a internet zcela změnily běžnou denní komunikaci a děti se dnes neumí vyjadřovat, nejsou schopny popsat své pocity, radosti, strach. Nedokážou poprosit, když něco od učitele potřebují. To je bohužel dnešní uspěchaná doba. Doufám, že svým přístupem alespoň některé z žáků ze své třídy přesvědčím, že v knihách je plno moudra a rad a že děti rády po knize sáhnou. Tématem diplomové práce jsou výukové metody čtení v prvních třídách základních škol. V níže uvedené práci jsem se snažila popsat jednotlivé výukové metody a jejich hlavní klady a zápory. Práce je založena na názorech a zkušenostech učitelů, kteří podle těchto výukových metod vyučují čtení na vybraných základních školách. Záměr, vybrat si rozličné výukové metody nácviku čtení na základních školách, mě napadl v souvislosti s problematikou čtenářské gramotnosti, s kterou se aktuálně současné školství silně potýká. Co je dovednost číst? To znamená chápat tištěnou a psanou řeč. Umět dobře číst je v dnešní společnosti naprosto nezbytné. Na co vše člověk čtení potřebuje? Člověk si potřebuje přečíst úřední dopis, smlouvu, knihu nebo pokud chce studovat, bez dovednosti číst 10
se neobejde. Čím lépe se dítě ve škole naučí číst a čím intenzivněji svou dovednost dále rozvíjí, tím více radosti a užitku mu v životě čtení přinese. Práce se zabývá výukovými metodami čtení. Jako úvodní část jsem zvolila historii slabikářů. Myslím, že je velmi důležité, aby měly děti z čeho číst. A je to prvopočátek a první kniha, kterou většina dětí v první třídě drží poprvé v ruce. Slabikář je velmi důležitým a nepostradatelným průvodcem dětí na školách. Popsala jsem, jejich postupný vznik a vývoj společně s jednotlivými metodami čtení. Druhá část práce se zabývá výzkumem názoru učitelů na výukové metody čtení. Jaké metody se na dnešních školách používají a proč? Jak jsou učitelé o jednotlivých metodách informováni a o kterých metodách by chtěli být informováni v budoucnosti? Dalším tématem jsou jednotlivé chyby při nácviku čtení dle vyjádření učitelů. Ve své práci jsem jednotlivé metody porovnávala a snažila se popsat všechny, které se na dnešních školách využívají. 11
2 Teoretická část Aby člověk porozuměl čtenému, je nutné, aby znal grafickou podobu slov, a aby dokázal tato slova převést v mluvenou řeč. Důležité je také umět si vytvořit obrazy a představy o obsahu čteného, přemýšlet o něm a zaujmout k němu postoj. Technika čtení a porozumění čtenému textu jsou při čtenářském výcviku v úzkém dialektickém vztahu prostředku a cíle. Dokonalejší osvojení techniky čtení vede k lepšímu pochopení textu, porozumění obsahu a smyslu čteného zase pozitivně ovlivňuje čtenářskou techniku. Proto je třeba již od počátku výcviku obě kvality spojovat Při čtení se oči pohybují na řádku zleva doprava. V některých místech se však vždy zastaví a soustřeďují se na danou část textu. Tomuto zastavení říkáme fixace. Dalším pohybem, který oči provádí, je takzvaná regrese. Znamená to, že se oči vrací v textu zpět. Čím vyspělejší je čtenář, tím méně regresivních pohybů jeho oči vykonávají. Při analýze procesu čtení bylo objeveno tzv. čtecí pole, které je definováno rozsahem pozornosti v jediném záběru pohledu očí. U začínajícího čtenáře je tento rozsah pozornosti dán jedním písmenem. Se zvyšující se čtenářskou zběhlostí se čtecí pole rozšiřuje na skupiny slov. Zmenšuje se pak v případě, že má před sebou čtenář obtížnější text se slovy, jež nejsou součástí jeho aktivní slovní zásoby (Wildová, Křivánek 1998). 12
2.1 Historie slabikářů Čtením začíná cesta ke vzdělání a otevírá bránu poznání. Už v nejstarších dobách se učilo číst postupem od písmene ke slabice. Na hliněných střepech a tabulkách, ale i na papyru byly slabiky seskupeny podle stejných zásad jako pak ve slabikářích. V 1. stol. n. l. popsal Quintilianus, římský rétor, způsob čtení, který přetrval až do doby tištěných slabikářů použil metodu slabikování neboli písmenkovou. Zvýšenou produkci školních knih a různých pomůcek přineslo až vynalezení knihtisku, přibližně v roce 1444/5. Dějiny slabikáře se však začínají psát až téměř o sto let později, a to v roce 1535. Předcházely mu pravděpodobně katechismy německé nebo latinské. První dva slabikáře vznikly u nás podle německých vzorů a byly tištěny v Prostějově u tiskaře Jana Günter. Byly to spisy Isagogicon Beneše Optáta (1535) a Slabikář Český a jiných náboženství počátkové (1547), na němž pravděpodobně pracoval Jan Blahoslav. Byla v něm použita Husova Abeceda, která byla výsledkem pravopisné reformy a díky které byl český pravopis zjednodušen. Jan Hus si byl dobře vědom skutečnosti, jak je důležité základní vzdělání národa a lidové vzdělání v boji proti církvi a feudalismu, a proto také psal své katechismy česky. O deset let později, v roce 1557, byl vydán latinsko-český slabikář M. Kolína Elementarius Liblellus in Lingea latina et Bohemica pro novellis scholastici a o tři roky později (r. 1600) spis Summa katechysmu, který zahrnoval abecedu, slabikář a mravně výchovný list. Oba byly již tištěny v tiskárně Daniela Adama z Veleslavína. Obrázek 1: První slabikář 13
Vynikající pomůcky vytvořil J. A. Komenský. Ve spisu Schola ludus vytvořil Živou abecedu a podle jeho první obrázkové knihy pro děti a mládež, Orbis pictus (1658), se učili žáci jak na základní škole, tak na gymnáziu. J. A. Komenský v ní oddělil obsah textu od náboženství a tím její obsah přiblížil skutečnému životu. Ve Velké didaktice propracoval hláskovací metodu, která se hojně užívá dodnes místo metody slabikovací. Komenského Živá abeceda a Orbis Pictus zůstávají základními díly, ze kterých čerpají učitelé dodnes. 2.1.1 Husova abeceda V rozvoji čtenářské dovednosti našeho lidu sehrálo úlohu 14. a 15. století. Hus je pokládán za tvůrce jednotné české řeči spisovné. Velkou péči věnoval mateřskému jazyku. Těžkopádný způsob spřežkový zjednodušil znaménky diakritickými. Dlouhé samohlásky označil čárkou, měkké souhlásky tečkou. Hus napsal i metodickou příručku pro nácvik čtení. Tuto metodickou příručku nazýváme Husovou abecedou. Husova abeceda byla uznávána všemi tehdejšími propagátory českého jazyka, dochovala se i v tištěné podobě ve Výkladu na Otčenáš z roku 1545 a ve Slabikáři českém z roku 1547. Jeho abecedu si opisoval i prostý lid. Husova abeceda obsahuje několik vět náboženského poučení. Jednotlivá slova jdou za sebou tak, že počáteční písmena tvoří českou abecedu. Slova Husovy abecedy sloužila jako mnemotechnická pomůcka k lepšímu zapamatování. Je všeobecně známo, že se podle Husovy abecedy učily jak děti, tak dospělí. Rozvoji čtenářské dovednosti významně přispěl vynález knihtisku. V roce 1468, tedy v roce, kdy zemřel Jan Gutenberg, vynálezce knihtisku, byla v Plzni vytištěna první kniha Kronika trojánská. Když Čechové v 10. století písmo latinské, které mělo 21 písmen, nestačila latinská písmena na označení českých hlásek. Proto se nejprve psalo spřežkovým pravopisem (časczas). Slabikář český byl významnou učebnicí počátečního čtení. Měl jistě vliv i na výchovu Jana Amose Komenského. Tento slabikář byl opět vydáván, nejen počátkem 17. století, ale i v době pozdější. 14
2.1.2 Počátkové čtení a psaní J. A. Komenského Ve spisech Komenského najdeme celou řadu myšlenek o počátečním čtení a psaní. V Didaktice české v kapitole XXVIII. uložil obecné škole jako první úkol naučit číst a psát česky. Je velmi zajímavé, že již jako průpravu pro nácvik čtení doporučoval mateřskou školu. Pomůckou je dětem obrázková knížka, kterou by měly mít děti samy v rukách. Děti mohou vnímat obrázky a ty jim jsou nápomocny ke čtení. Obrázková knížka je užitečná ze tří důvodů: 1. má podporovat vnímání předmětů, 2. láká ducha maličkých, aby hledali v každé knize, co by se jim líbilo, 3. přispěje k tomu, že se děti snáze naučí číst (Wágnerová 2000 s. 11). Komenský podobně jako Hus kladl důraz na znalost abecedy. Zajímavé je, že nápisy doporučoval psát nad obrázky. Správně upozornil na to, že se již děti v předškolním věku mohou seznamovat s abecedou právě tímto způsobem. Komenský se hodně opírá o zákonitost opakování, postihl, že slabikovací metoda je nepřirozená a je proto i nežádoucí. Sám pak uplatňoval metodu obrázků, metodu symbolické abecedy. Popisy obrázků významně působí na osvojení abecedy. Komenský nejprve doporučuje vyložit dětem živou abecedu, žáci napodobují hlasy živočichů a pak vysloví hlásku. Pak se hláska promítá do písmene. Musí se neustále opakovat. Pro nácvik čtení a psaní má velký význam spis Komenského Počátkové čtení a psaní. V úvodu tohoto spisu se Komenský zamýšlí nad tím, kdy začít s výukou čtení a psaní. Podle něho je potřeba k nácviku přistupovat individuálně. Nadanější již od pátého roku, méně nadaní až od sedmého či osmého roku. První čítanka by podle Komenského měla obsahovat: 1. písmenkovou přípravu v trojí tabulce (v první tabulce jsou body, čárky, obrazce, ve druhé tabulce písmena velké a malé abecedy, třetí tabulka obsahuje přehled slabik) 2. přípravu čtenářskou v trojím spojování slov( text první jednoslabičná a víceslabičná slova, druhý text výchovné věty, např.: Miluj ctnost! Cti rodiče!) 15
3. přípravu mluvní v trojím dialogu : o užitečném umění číst a psát, jak pokračovat ve znalosti čtení a psaní, o dalším postupu učení na vyšších školách. Komenský navrhuje, a je toho názoru, že psaní je svou podstatou dřívější než čtení. Navrhuje, aby se začínalo od jednoduchých prvků pro uvolnění rukou. Ten kdo pohotově zvládá písmena abecedy, přistoupí ke slabikování, i když tuto metodu nevyzvedal, při nácviku čtení slabik ji využil. Doporučoval provádět sklad jednotlivých hlásek. Po slabikování podle Komenského nastává čisté čtení, čili čtení celých slov. Komenský měl obrovský přínos pro prvopočáteční čtení a psaní. 2.1.3 České slabikáře XVIII. století Dochovalo se mnoho slabikářů z této doby, např. Slabikář latinský a český z roku 1716, Slabikář český, který byl vydán v Žitavě roku 1724, Syllabikář český pod titulem sv.jana Nepomuckého z roku 1762, aj. Co takové slabikáře obsahovaly? Slabikář český z roku 1724 obsahoval motlitby ranní, desatero božích přikázání, evangelia, motlitbu školní, požehnání a poděkování, motlitbu k svatému Janu Nepomuckému, Šalamounova přísloví aj. Také obsahoval řadu písní. Z předmluvy Syllabikáře českého pod titulem sv. Jana Nepomuckého je zřejmé, že se děti učily číst nejen ve škole, ale i doma a obsah byl zaměřen na křesťanskou výchovu. Metla a rákoska se staly symbolem pro neposlušné žáky. Obsah slabikářů 18. století byl náboženský. Slabikáře tohoto století byly i dobře ilustrovány. Metodika čtení v tomtéž století u nás mnoho nepokročila, děti se učily poznávat písmena a spojovat je ve slabiky. V Německu se metodika počátečního čtení rozvíjela rychleji než u nás. Slabikáře a čítanky vydávané po roce 1775 byly vydávány odděleně pro školy městské a venkovské, byly založeny na slabikovací metodě, přinášely však již básně. 16
Obrázek 2: Kohoutek 2.1.4 České slabikáře 19. století 19. století se významně zapsalo do dějin počátečního čtení a psaní. Významný znalec počátečního čtení a psaní J. Kubálek soudí, že se v 19. století objevují čtyři druhy českých slabikářů. Podle metod jsou to metoda hláskovací kalendáře, metoda skriptologická 1, metoda analyticko-syntetická, metoda celých slov. Tomáš Vorbes vydal již v roce 1857 elementární metodiku, kterou nazval Vyučování v první třídě. V odstavci Čtení a psaní podává vývoj metod čtení a pokouší se o jejich klasifikaci. Tomáš Vorbes uvedl metodu hláskovací, slabikovací, Gedikeho metodu a metodu Jacototovu. O slabikovací metodě píše, že Tato je zcela nepřirozená a dítkám trapná, pouhý mechanismus, kterým se rozum hned v prvním rozvíjení udušuje (Wágnerová 2000, s.12). O hláskovací metodě Vorbes píše: vzbudila obecnou pozornost a mnozí o rozšíření její získali zásluh, jako například Hientsch, Olivier, Stephani, Trasér, Svoboda aj. (Wágnerová 2000, s. 13).Hláskovací metoda je podle Vorbese přirozená, žáci se naučí číst za kratší dobu a jejich duch se všestranně rozvíjí. Sám se však přiklání k metodě nejpřirozenější, k metodě psacího čtení. Žáci jsou vysoce aktivní, podávají více pozornosti a činnosti. 1 tzv. čtení psaním, podle této metody se žáci učí sluchovému rozkladu věty na slova, slov na slabiky a cvičí se v kreslení. Žáci se nejprve učí psát písmena, poznávat je mezi ostatními v abecedě, postupně se učí dalším písmenům, která spojují do slabik.žáci se tedy prostřednictvím psaní učí číst. 17
Významným představitelem počátečního vyučování byl u nás Jan Vladimír Svoboda. Roku 1839 vydal spis, který nazval Školka čili prvopočáteční, praktické, názorné, všestranné, vyučování malých dítek. Obsahuje podrobné metodické pokyny pro rozvoj rozumové, mravní, estetické, pracovní a tělesné výchovy. Velkou pozornost věnuje Svoboda pětiletým a šestiletým dětem. Je přesvědčen, že u dětí tohoto stáří se zakládá povaha člověka (Wágnerová 2000, s. 13). Svoboda kladl důraz na nácvik čtení v předškolním období. Také zastával názor, že děti v předškolním věku jsou schopny naučit se více, než v pozdějších čtyřech letech. Zajímavý je i nedokončený spis významného našeho pedagoga K. S. Amerlinga Navedení k nejkratšímu způsobu naučení se všem v Evropě důležitějším abecedám z roku 1840. Amerling se snažil, aby čtenář pozorně sledoval grafiku a byl v něm probuzen zájem o znalost cizích abeced. Jednotlivá písmenka pak převedl zajímavým způsobem: A přirovnával k rohatému dobytku, B je budka dokonalá, malé b budka s dírou a komínem, C je ruka, která něco chce uchopit, E jsou otevřená ústa s jazykem, L je bič, O oko, S velbloud, T křížek atd. Amerlingovy snahy nejsou náhodné, vycházejí z tehdejších potřeb zlepšení nácviku čtení (Wágnerová 2000, s. 13). K nácviku čtení a psaní koncem 19. století a počátkem 20. století přispěla rychle se rozvíjející psychologie. Zvýšila se odbornost učitelů, k níž přispěly učitelské ústavy. Počátečním čtením a psaním se zabývají jak praktikové tak i teoretikové, na scéně se objevují nová jména, která obohatila metodiku počátečního čtení. 2.1.5 Kožíškovy čítanky Josef Kožíšek byl básník a učitel. Nepsal jenom verše pro děti, psal i pedagogické a metodické články a úvahy. V roce 1913 vydal významnou, krásnou a poetickou čítanku malých Poupata. Kožíšek při tvorbě svých čítanek, napsal ještě Studánku, vycházel z bohatých zkušeností učitele a básníka. Citlivě zkoumal vnímavost dětí, jejich radost z poezie, recitování veršů a vyprávění povídek. Kožíšek se hojně zabýval pedagogikou a psychologií a analyzoval bohaté zkušenosti elementaristů. V roce 1914 vydal zajímavou studii Počátky čtení, v nichž uvedl hlubokou analýzu a syntézu svých záměrů, které se projevily v jeho genetické metodě. 18
Obrázek 3: Poupata Kožíškova Poupata patří k pokladům české literatury. Čítanka má celkem 128 stran a je rozdělena na tyto části, z nichž každá má svůj cíl a funkci. Dva obrázky k říkance: Zajíc seče otavu, liška pohrabuje, komár na vůz nakládá, muška sešlapuje. Nácvik velké tiskací abecedy, písmen, slov, vět ( str.4 15) Pokračování nácviku tiskací abecedy menších rozměrů (str.16 45) Nácvik malé tiskací abecedy větších rozměrů (str.46 65) Upevňování nácviku tiskací abecedy malé i velké (str.66 93) Nácvik psaného písma malé i velké abecedy (str.94 117) Čtení pohádek v tiskací abecedě běžných rozměrů ( Kožíšek 2007). Kožíšek rozlišoval čtení průpravné a čtení hláskové. Při čtení průpravném vycházel z různých situací jako na louce, zábavy dětí, svět jim přibližoval básničkami a povídkami. Vedle Poupat vydal Kožíšek ještě v roce 1913 Rozpravy o čtení elementárním. Zamýšlí se zde nad funkcí nápovědných obrázků ve slabikáři, nad problémem vztahu dítě a písmo a uvádí výsledky svých pokusů ve třídě elementární. Kožíšek odsoudil metodu slabikovací pro její nepřirozenost, obtížnost a zdlouhavost. 19
Kožíšek se zamýšlí nad mechanickým a duševní čtením a upozorňuje, že zná-li dítě hlásky a dovede je spojovat do slabik a slov, není tím ještě zajištěno, že umí číst. Vedle mechanického pochodu je nutný i pochod duševní, to je reprodukce hlásek a spojení představ v myšlenku. Tam, kde přistupuje i pochod duševní, kde výsledkem čtení je myšlenka, jen tam probíhá skutečné čtení. Co se historie metod týče, má mnoho analogií s uvedenými pochody při čtení. Jdeli o poznání písmen, vybaví se nám metoda slabikovací, jde-li o poznání hlásek, metoda hláskovací. Jde-li o spojování hlásek ve slabiky, jde o metodu normálních slov, o spojování představ v myšlenku, o metodu analyticko-syntetickou. Velkou pozornost Kožíšek věnoval metodě normálních slov a pokusil se o zhodnocení přínosu této metody. Přínosem bylo, že byl vytyčen správný cíl: co čteš, tomu rozuměj, Tato zásada se stala závaznou pro každou metodu prvopočátečního čtení. 2.1.6 Kubálkův slabikář Josef Kubálek byl vynikající elementarista, spolupracoval i s Josefem Kožíškem. Velmi intenzivně studoval psychologii na lipské univerzitě. První jeho slabikáře jmenuje Doma, vyšel roku 1915, byl úřady zabaven. Kubálek se nevzdal a vydal nový slabikář, který byl vydán už ve svobodném Československu a jmenoval se U nás v Praze 1921. Kubálek vydává i celou řadu učebnic jiných předmětů. Velkou pozornost věnuje metodám elementárního čtení. V roce 1930 vychází kniha O metodu elementárního čtení, v roce 1932 Metoda normálních slabik, v roce 1933 Psaní ve třídě elementární. Kubálek byl toho názoru, že je třeba dokonale znát všechny metody, které historie zaznamenala, neboť každá metoda něco nového přináší. Sám však nebyl příznivcem globální metody (Wágnerová 2000, s. 20). Slabikář U nás má 142 strany a přílohy. Kubálek zřejmě pod vlivem prvouky přihlíží ke čtyřem ročním obdobím. V první části nacvičuje písmo tiskací, ve druhé psací. Podobně jako Kožíšek nacvičuje velká písmena, pak malá. Kubálek hodně čerpal články do svého slabikáře z děl K. V. Raise, J. V. Sládka, K. J. Erbena, F. Bartoše, J. Kožíška, také z amerického a ruského slabikáře. 20
Kubálek je přesvědčen, že tvorbu slabikáře ovlivňuje metoda, podle níž se slabikář píše, ale také úprava slabikáře. Zkoumáme-li problém slabikáře po stránce věcné a formální, pak z hlediska formálního stačí jeden slabikář pro celý národ, ale z hlediska věcného je třeba rozlišovat slabikáře pro školy městské a venkovské. Výběr učiva nesmí porozumění ztěžovat, ale usnadňovat. Kubálek nepřeceňoval obsah čteného nad technikou čtení. Dbal na to, aby se učitel opíral ne o slabikář, ale o styk s dětmi, o jejich sluch, řeč, neobracel se při nácviku písmen ke slabikáři, ale k tabuli. Učitel by měl seznamovat s novou látkou v rozhovoru, ukáže písmeno na tabuli, procvičí spoje na tabuli a teprve poté se obrací ke slabikáři. Kubálek dále poznamenává, že syntézu nelze oddělovat od analýzy. Slabikář U nás vyrostl z mnohaleté učitelské praxe. Kubálek studoval názory elementaristů u nás i v cizině. Vycházel z pokusů J. Kožíška a došel k závěru, že jeho metodu nácviku čtení a psaní lze nazvat metodou kombinovanou (Wagnerová 2000, s. 21). 2.1.7 Jungbauerova čítanka František Jungbauer patřil k významným elementaristům. Sympatizuje s Kožíškem a jeho Poupaty. Napsal čítanku Doma i ve škole, vyšla v roce 1936. Jungbauer pozoroval život dětí, rozmlouval o elementárním čtení se svými přáteli a vytvořili nový názor na práci v prvním ročníku. Jungbauer je přesvědčen, že Kožíšek dal všem elementaristům knihu života. Jungbauer neustále zdůrazňoval, aby se nezapomínalo na fonetická cvičení. Při každé příležitosti jim věnoval několik minut. Říkal tomu čtení uchem. Jungbauer se neodklonil od syntetického modelu, protože se mu jevil při psaní vlastní čítanky jako přirozený. Snažil se odstranit psychologické závady synteismu. Podobně jako Kožíšek dodával každé hlásce a slabice platnost slov jako v myšlení. Jungbauer přiznává, že sám nikdy k čistým syntetikům nepatřil, ale při psaní vlastní čítanky na ně myslil. Snažil se, aby jeho čítanka měla vlastnosti i globální metody. Zdůrazňoval, že každý celek má svou úvodní přirozenou situaci. Všecka slova se v knize objevují v přirozené grafické formě. Nikde nebylo použito velké hůlkové abecedy nebo jen písma malého. Jungbauer souhlasí s globálním učením i volbou metodických prostředků k celist- 21
vosti učení a výchovy. Je toho názoru, že jeho čítanka Doma a ve škole může být použita i zastánci globální metody. Jungbauer nezapomínal na výchovné poslání čítanky. Čítanka přejímala určitý podíl na celkové výchově žákovy osobnosti. Jungbauer patří k vynikající osobnosti a svými pracemi se zapsal do dějin vývoje českého slabikáře (Wágnerová 2000, s. 20). 2.1.8 Jarmila Hřebejková V roce 1953 1954 se na deseti školách pražských i venkovských zkoušela nová učebnice, jejíž hlavní autorkou byla J. Hřebejková Živá abeceda a Slabikář. Autoři vycházeli ze syntetické metody a z principu uvědomělosti. Byli toho názoru, že řeč je pro malé dítě pouze dorozumívací prostředek a teprve ve škole se setkává se slovem, hláskou a slabičnou stavbou. Živá abeceda je učebnice pracovní, obsahuje obrázkový materiál pro rozvoj fonematického sluchu. Slabikář navazuje na Živou abecedu. Obsahuje základní učivo k zvládnutí elementárních dovedností. Pod pojmem elementární čtení si autoři představují dosažení plynulého čtení i s porozuměním. Slabikář obsahuje obrázky a pokyny k rozvíjení vyjadřování žáků a cvičení k upevňování znalosti písmen a slabik, analyticko-syntetických pochodů. Slabikář je zpracován na základě syntetického modelu nejdříve se nacvičují slabiky otevřené, pak zavřené, poté se dvěma souhláskami atd. Hřebejková propracovala syntetický model. Autoři jsou přesvědčeni, že základním předpokladem úspěšného čtení je znalost písmen. Uvědomují si, že každá hláska má čtyři podoby. Je to podobné jako u Kubálka. Hledání podobnosti písmen. 22
Po listopadových událostech 1989 připravila do tisku J. Hřebejková s kolektivem upravené vydání Slabikáře, ale podle této učebnice se už téměř nevyučovalo. Na pokyn ministerstva školství se slabikáře přestaly používat a byly nahrazovány novými učebnicemi. Myslím si, že je to velká škoda, dnes je na trhu nepřeberné množství učebnic, ale žádná není propracovaná natolik, aby učiteli byla nápomocná, vždy musíme mít po ruce několik materiálů a ve většině případů si hledat články a různé pomůcky sami (Wágnerová 2000, s. 23). 23
2.2 Přehled vyučovacích metod od jejich vzniku Ve složitém vývoji metod se setkáváme se dvěma základními skupinami metod Syntetické metody vychází od písmena, slabiky, slova Analytické metody vycházejí od celku slov po rozklad na písmena a vedou k poznání hlásky (klasická analyticko-syntetická metoda) nebo nechávají na žákovi samotném, aby dospěl k poznání písmen a hlásek jako prvků slova (metoda globální) U obou těchto skupin lze zaznamenat několik variant, zdroj uvádí ty, které mají vztah k vývoji naší metodiky čtení a psaní (Doležalová 2001, s. 8). 2.2.1 Metody syntetické Metody syntetické dělíme na slabikovací a hláskovací. Termín slabikovací byl zaveden v 19. století. Metoda slabikovací. Počátky slabikovací metody zasahují až do antického Řecka a Říma. Touto metodou se učilo až do 19. století. V r. 1869 bylo Říšským školským zákonem v habsburském mocnářství metodické rozhodování učitele uvolněno a metoda slabikovací, která měla své pevné místo hlavně po Felbigerových školských reformách za Marie Terezie, rychle ze škol zmizela. Při učení slabikovací metodou se žáci učili těmito způsoby: Abecedáři žáci se učili znát jména písmen. Mnoho měsíců trvalo, než se takto naučili celou abecedu. Slabikanti V této etapě se žáci učili skládat ze jmen písmen slabiky. Mohli k tomu použít slabiky napsané na tabuli nebo na přehledu slabik, které měli na pomůcce. Postupně se nacvičovala slabičná schémata. Žák měl přečíst např. mo, řekl em o mo Byl to pro žáky dosti velký problém. Nominaristé to byli žáci, kteří byli ve čtení již tak pokročilí, že mohli číst slova. Četli ovšem zase pomocí mechanismu slabiky. Při výuce obvykle postupoval učitel od žáka k žákovi. Těžko si můžeme představit, co dělali ostatní žáci a jak to asi ve třídách vypadalo (Doležalová 2001, s. 9). 24