XI. ZDRAVOTNÍ SESTRY I. přednášky 55. SLEDOVÁNÍ KVALITY OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE VE FAKULTNÍ NEMOCNICI V HRADCI KRÁLOVÉ Pavlicová V. FN Hradec Králové Kvalita je v současnosti ústředním problémem zdravotní péče ve vyspělých zemích. Pojem není nový a je třeba ho vidět jako součást dlouhé tradice profesionální praxe. Novými rysy tohoto problému jsou zavádění definovaných cílů a kvantitavních metod do měření kvality tedy formalizace toho, co bylo dosud převážně subjektivním přístupem. Problém kvality je těsně spjat s otázkami profesionálního rozvoje a vzdělávaní, klinické analýzy a kvality s akreditacemi pracovišť, se standardy péče, s klinickými protokoly a metodickými směrnicemi. Od roku 2000 v naší fakultní nemocnici jedním ze sledovaných oš. problémů je sledování výskytu dekubitů na všech klinikách. Hodnotíme dle stupnice Nortonové. K zajištění prevence dekubitů máme k dispozici 6 aktivních antidekubitárních matrací a 4 aktivní antidekubitární podložky. Při statistickém vyhodnocování je brán zřetel zda-li pacient při přijetí již dekubit má či ne. V roce 2001 výskyt různého stupně dekubitu je u 36 nemocných a v roce 2002 u 46 nemocných. 56. ANALÝZA KVALITY ŽIVOTA HEMATO-ONKOLOGICKÝCH PACIENTŮ A JEJICH PŘIPOMÍNKY Kajaba V., Havlíková P., Schejbalová M., Polcrová V., Maršálková J., Labudíková M., Ščudlová J., Papajík T. Hemato-onkologická klinika FN Olomouc Kvalita života - důležitá proměnná mající vliv na průběh a výsledek léčby, přímo ovlivňuje spolupráci pacienta. V terapeutickém procesu se stává jedním ze základních parametrů hodnocení léčby. Retrospektivního hodnocení kvality života, které proběhlo v roce 2002 na HOK FNO se zúčastnilo 115 pacientů s mediánem věku 51,5 (24-73) let, využili jsme modifikaci dotazníků EORTC QLQ-C30 a FACT-BRM používané v klinických hodnoceních a specifické otázky formulované na základě potřeb pacientů a spolupráce se zdravotnickým týmem. Pacienti chtějí být informováni (100%) o své diagnóze, téměř všichni (96,5%) svým ošetřujícím lékařem. Polovina pacientů (50%) se obává zhoršení svého stavu, oporou se v době onemocnění stává rodina, kde dochází v 55% k zlepšení vztahů. Pouze 2,5% dotazovaných uvedlo zhoršení vztahů v rodině v důsledku onkologického onemocnění. V průběhu chemoterapie dominuje z nežádoucích účinků únava, nechutenství, nervozita a nevolnost. Spokojenost v sexuálním životě uvedla téměř polovina dotazovaných (45%), ověřili jsme také vztah spokojenosti v sex. oblasti k chuti k jídlu (p=0,05). Onkologické onemocnění znamenalo pro 42% pacientů zhoršení finančního zabezpečení. Pilotní výzkum hodnotil také spokojenost s péčí, zájem o účast v terapeutických skupinách a klinických studií ad. otázky z psycho-sociální oblasti. Jaké vlastnosti má mít zdravotní sestra a lékař z pohledu pacienta?
Pilotní studie analyzující kvalitu života hemato-onkologických pacientů byla podpořena Nadačním fondem J. Luxe v rámci Programu podpory na vytvoření analýzy péče o nemocné leukémií a jejich blízké. 57. SPRÁVNÁ KOMUNIKACE S ONKOLOGICKÝM NEMOCNÝM Schejbalová M., Labudíková M., Kršíková K. Hemato-onkologická klinika FN a LF UP Olomouc Výskyt zhoubných onemocnění stále narůstá. V pořadí příčin úmrtí se řadí nádorová onemocnění na druhé místo. Při ošetřování onkologických nemocných nám jde především o zvládnutí problémů spojených s chorobou, o jejich uzdravení je-li to v našich možnostech, ale také o dosažení co nejlepší kvality jejich života. Pokud se nám nepodaří pacienta vyléčit, musíme mu umožnit důstojné umírání s co nejmenšími obtížemi. Na lékaře a sestry pracujícími s onkologickými nemocnými jsou kladeny zvýšené nároky. Přestože lékař je pro nemocného nejvýznamnější osobou, je to naopak sestra, která mu bývá nejbližší. I přes veškerou profesionalitu bývá sestra jakýmsi mezičlánkem mezi požadavky lékaře a přáním pacienta. Očekává se od ní více pochopení pro lidské utrpení a bolest. Zdravotníci pečující o onkologické pacienty musí dobře zvládat komunikační dovednosti, měli by umět navázat atmosféru důvěry, měli by být vybaveni schopností zvládat psychickou zátěž. Při vší té spoustě náročné a záslužné práce, kterou sestry během každodenních služeb vykonávají, se stávají nejbližšími přáteli a nejspřízněnějšími dušemi pro spoustu lidských bytostí, které se v důsledku své nemoci octli v nouzi. Bývají to právě sestry, které pacientům ve dne i v noci naslouchají, kdo jim a jejich rodinám poskytuje posilu a uklidnění. Sestra musí být nejen laskavá a empatická k pacientům, ale také profesionálně zdatná. K profesionální zdatnosti sestry patří také umění správné komunikace. Pacient se zhoubným onemocněním se zabývá mnoha otázkami, které se týkají jeho nemoci, způsobu léčby, prognózy i budoucnosti samotné. Trápí je různé formy strachu a prožívají nejrůznější obavy. Po zjištění onkologické diagnózy často prožívají šok a úzkost. Nastávají pro ně situace se kterými se nedokážou vyrovnat. Očekávají naši pomoc a podporu. Na úspěchu léčby se částečně též podílí aktivní spolupráce pacienta a jeho důvěra. Jak jinak můžeme zjistit potřebné informace, než správnou komunikací s pacientem. Je proto velmi důležité, aby sestra tyto základní komunikační schopnosti zvládla, dokázala rozeznat reakce pacienta a správně je vyhodnotit. Podle těchto ukazatelů určí fázi, ve které se nemocný nachází a podle svých získaných zkušeností a dosažených znalostí zvolí správnou komunikaci a spolupráci s pacientem. Často se i zkušená sestra může dopouštět chyb v komunikaci s onkologickým nemocným. Procvičováním modelových situací si můžeme svoje znalosti prohloubit a zdokonalit se ve své správné komunikaci. 58. KOMUNIKÁCIA S HEMATO ONKOLOGICKÝM PACIENTOM Labudíková M., Kršíková K., Schejbalová M. HOK FN Olomouc, LF UP Olomouc Komunikácia (ďalej len K) s hemato onkologickým pacientom je jednou z najdôležitejších dovedností každého zdravotníka. Je rozdielna a zároveň špecifická pre každé vývojové štádium reakcií klienta na chorobu. Predovšetkým je však kľúčom k vytvoreniu vzájomnej dôvery potrebnej k úspešnej spolupráci zdravotníka a klienta. V praxi hematologickej sestry je verbálna i neverbálna komunikácia nevyhnutná. Preto sme si preverili komunikačné schopnosti sestier malým výskumom.
Cieľom bolo venovať pozornosť týmto otázkam: 1) ako sestry hodnotia svoje komunikačné schopnosti vo vzťahu k pacientovi a porovnať tieto schopnosti vzhľadom k dĺžke profesnej kariéry 2) odhaliť, ako sestry vnímajú význam komunikačného procesu v ošetrovateľskej starostlivosti 3) detekovať špecifické témy komunikácie v obore hematoonkológie z pohľadu sestry Výskum prebiehal na HOK FN Olomouc v čase od 1.1. 2002 15.3.2002. Zúčastnilo sa ho 31 sestier pracujúcich na transplantačnej jednotke, JIHS a štandartnom oddelení. Šetriacou metodikou bol anonymný dotazník. Výsledky: sestry sú si vedomé nedostatkov v oblasti komunikácie, pretože aj keď sa ich úroveň K zlepšila v závislosti na praktických skúsenostiach, len 20,7% považuje tieto schopnosti za výborné a až 72,4% za priemerné. Sestry, ktoré pracovali na HOK dlhšie, uviedli, že ich K schopnosti sú na vyššej úrovni, než tie, ktorých prax trvala kratšiu dobu. Možnosť komunikácie s pacientom závisí od momentálnej situácie na oddelení (uviedlo 86,2%), čo môže signalizovať nedostatok personálu alebo silné pracovné vypätie sestier. Uvedomujú si, že časový priestor je nedostačujúci (27,6%) alebo priemerný (38,5%). 24,4% si myslí, že je optimálny. Chápu dôležitosť významu K, všetky respondentky by uvítali možnosť ďalšieho vzdelávania v oblasti K. Sestry objasnili špecifické témy, ktoré sa spájajú s oborom hematoonkológie viacerými odpoveďami. Uviedli komunikačné bariéry, ktoré sú spojené s ošetrovateľskou starostlivosťou u pacienta na danom oddelení (nedostatok času, psychický stav klienta, strach pacienta, depresia pacienta,...) a činnosti, pri ktorých je K zvlášť nutná (výkony a vyšetrenia, aktivity týkajúce sa pacienta, obdobie diagnostiky, psychická labilita u pacienta). Taktiež upozornili na okruhy najčastejších otázok, ktoré chorí kladú (dĺžka pobytu v nemocnici, informácie o liekoch, prognóza ochorenia, výsledky liečebnej kúry, komplikácie liečby, transplantácie,...). K tomu, aby sa K zefektívnila a sestry venovali pacientovi viac času, by mohlo prispieť: vzdelávanie sestier formou prednášok zvýšiť počet personálu v závislosti na aktuálnej situácii na oddelení častejšie konzultácie s psychológom, udržiavanie motivácie sestier (prevencia burn out syndrómu) 59. ZAJIŠTĚNÍ DOMÁCÍ PÉČE U NEMOCNÝCH S HEMOFILIÍ V ÚHKT Picková I., Zelníčková M., Brixíová S. ÚHKT Praha V ÚHKT jsou léčeni dospělí pacienti s hemofílií /typu A i B/ z celé republiky. Po dovršení 19 let jsou k nám předáváni i pacienti z II. dětské kliniky FN Motol. Hemofílie je chronické onemocnění vyžadující celoživotní léčbu. Základním klinickým projevem je krvácení, často bez příčiny, a to nejčastěji do kloubů, měkkých tkání /např. svalů/, zevní krvácení, /hematurie, epistaxe/, krvácení po úrazech /zevní, vnitřní, opakovaná krvácení do kloubů vedou k postupné ztrátě hybnosti. Nemocným jsou aplikovány lidské lyofilizované koncentrované koagulační faktory /Immunate f.8, Immunine f.9, Fanhdi f.8/. V případě výskytu protilátek proti FVIII - Feiba, resp. dekombinantní aktivovaný FVII /Novo - Seven/. Velmi důležitou součástí léčby je spolupráce ortopedem, rehabilitací, psychologem a v prvé řadě s pacientem samým. Správná edukace pacienta je jedním z nejvýznamnějších faktorů předcházení dlouhodobým komplikacím a udržení plnohodnotného životního stylu. V ÚHKT je zavedena domácí léčba, tzn. podávání koncentrátů samotnými nemocnými ev. jejich rodinnými příslušníky /platí přímá úměra časové závislosti - čím déle nemocný krvácí, tím déle trvá vstřebávání hematomu, tím závažnější jsou komplikace/. Základním předpokladem je dobrá spolupráce s nemocným ev. i s jeho rodinou a nekomplikovaný průběh choroby.
Nemocný podepisuje Prohlášení k domácí léčbě, kde se zavazuje dodržovat veškerá opatření, o kterých byl poučen, vč. seznámení se stavy, kdy je nutno vyhledat ošetřujícího lékaře. Na základě podpisu prohlášení obdrží Protokol o léčbě, do kterého zaznamenává veškeré údaje o domácí léčbě. Zde se otevírá velký prostor pro edukační činnost sestry: 1/uskladnění koncentrátů v chladničce, kontrola expirací, 2/ příprava k aplikaci, aplikace, 3/ likvidace použitých pomůcek, 4/ zápisy do protokolu, 5/ poučení k ev. návštěvám jiných lékařů /nesmí dostávat i. m. a s. c. injekce, užívat některé léky - např. léky obsahující kys. acetylosalicylovou /ACP/, 6/ seznámení nem. s kontakty na hematologické pracoviště vč. nocí a víkendů /tel. čísla, jména lékařů, sester apod./ Z výše uvedeného vyplývá, že při zavedení domácí léčby se výrazně snižuje četnost návštěv ošetřujícího lékaře a částečně i hospitalizací. Tito nemocní jsou hospitalizováni v podstatě ze dvou důvodů: 1/ krvácení v rozsahu, kdy je nelze zvládnout domácí léčbou a krvácení do orgánů /CNS, GIT, močový systém/ 2/ příprava na a péče po operačním výkonu /nejčastěji extrakce zubní/ošetřovatelská péče vyplývá z celkového stavu nemocného a lokalizace krvácení /klid na lůžku, ledování, správná aplikace koncentrátů/. 60. KAZUISTIKA PACIENTKY S DIAGNOZOU MNOHOČETNÝ MYELOM Kadlčíková H. Interní hematoonkologická klinika FN Brno Bohunice Mnohočetný myelom je choroba kostní dřeně, která vyžaduje dlouhodobé odborné léčení. Pro úspěch léčby je nutná dobrá informovanost a spolupráce pacienta a dobrá komunikace mezi ním a ošetřujícím personálem. Předkládám zde kazuistiku nově diagnostikové pacientky s mnohočetným myelom. Mé sdělení lze rozčlenit na několik částí: 1) definice mnohočetného myelomu 2) základní údaje, anamnéza 3) navržené schéma léčby 4) ošetřovatelské diagnózy 5) subjektivní popsání svého současného stavu pacientkou XIV. ZDRAVOTNÍ SESTRY II. přednášky 73. OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTKY PŘED A PO ALOGENNÍ TRANSPLANTACI PERIFERNÍCH KMENOVÝCH BUNĚK OŠETŘOVATELSKÁ KAZUISTIKA Čehovská L., Vlasáková H., Křištofová K., Vítková J., Ščudlová J., Faber E., Indrák K. Hemato onkologická klinika, FN Olomouc Úvod: Přehodnocení priorit života při diagnostice závažného onemocnění Cíl sdělení: Ukázka součastného ošetřovatelského procesu v hemato-onkologii Metodika: -Zvrat diagnózy, kdy myelodysplastický syndrom přechází v akutní myeloblastickou leukémii. -Vlastní ošetřovatelský proces v daném období před a po alogenní transplantaci.
-Medikace -Řešení komplikací. -Intenzivní ošetřovatelský proces o nemocnou v komatózním stavu včetně bazální stimulace Závěr: Zhodnocení přístupu zdravotníků. 74. PROFYLAKTICKÁ PÉČE O DUTINU ÚSTNÍ (DÚ) PACIENTŮ LÉČENÝCH VYSOCEDÁVKOVANOU CHEMOTERAPIÍ S AUTOLOGNÍ TRANSPLANTACÍ KRVETVORNÝCH BUNĚK RANDOMIZOVANÁ, MEZINÁRODNÍ SESTERSKÁ STUDIE PRŮBĚŽNÝ PŘEHLED VÝSLEDKŮ Bystřická E., Chvojková I., Kaslová V., Vokurka S., Koza V. (Plzeň), Ščudlová J., Vítková J. (Olomouc), Erbenová D., Prokešová J. (Královské Vinohrady, Praha), Valentová D, Horváthová P. (Bratislava) Úvod: Regionálně ani mezinárodně neexistuje standard profylaktické péče o DÚ pacientů ohrožených mukositidou (MDÚ) po vysocedávkované chemoterapii. Studie by měla ověřit význam antimikrobiálních roztoků v této péči. Metodika: Prospektivní, randomizovaná, multicentrická studie srovnávající profylaktické výplachy DÚ 4x denně 2 min. roztokem Betadine+Aqua 1:100 nebo FR. Kriteria hodnocení: tíže MDÚ dle WHO (st. 1-4), bolest dle VAS (0-10), tolerance dle VAS (1-5). Cíl: srovnat výskyt, tíži a bolesti MDÚ, infekční komplikace a toleranci roztoků. Soubor: Pacienti po chemoterapii HD-L-PAM nebo BEAM s autologní transplantací krvetvorných buněk v době 1/2002-2/2003. Charakteristika: Skupina A (FR): n=23, věk 54(21-70), BEAM/Alkeran 9/14, CD 34+bb ve štěpu 4,7 (2,6-20,0)x10e6/kg. Skupina B (Betadine: n=23, věk 53 (33-70), BEAM/Alkeran 6/17, CD 34+bb ve štěpu 4,9 (3,2-8,3)x10e6/kg. Výsledky A vs. B: Výskyt MDÚ: 16/23 vs. 16/23, st.i 16/16 vs. 16/16, st.ii 10/16 vs. 13/16, st.iii 5/16 vs. 6/16, st.iv 1/16 vs. 0/16 (p=1,2), medián tíže 1 vs. 2 (p=0,27), dny trvání MDÚ 6 (1-12) vs. 6 (2-12) (p=0,87), max. bolest 3 (1-6) vs. 3 (2-7) (p=0,60). Tolerance 1 (1-4) vs. 2 (1-4), u obou vždy jeden pacient ukončil pro netoleranci (p=0,06). Febrilní neutropénie: 15/23 vs. 9/23 (p=0,12), definovaná infekce 6 vs. 3 (p=1,0), FUO 9 vs. 6 (p=1,0). Diskuse: Závěry jsou zatím předběžné. 1. Není významný rozdíl v charakteristice skupin (p=0,66, 0,53 a 0,43). 2. Není významný rozdíl v charakteristikách MDÚ. 3. Není významný rozdíl v infekčních komplikacích. 4. Významnosti se blíží rozdíl tolerance, zatím lépe hodnocen FR. 5. Výsledky podporují bezpečnost studie s minimální zátěží pacientů. 6. S počtem pacientů poroste spolehlivost závěrů. 75. SROVNÁNÍ DVOU OŠETŘOVATELSKÝCH PROTOKOLŮ S ODLIŠNÝM INTERVALEM VÝMĚNY OKLUZNÍHO KRYTÍ VSTUPU CŽK U PACIENTŮ PO CHEMOTERAPII NÁVRH NOVÉ RANDOMIZOVANÉ, MULTICENTRICKÉ SESTERSKÉ STUDIE Bystřická E., Kaslová V., Sůvová J., Chvojková I., Vokurka S., Koza V. Hematologicko-onkologické oddělení FN Plzeň Úvod: CŽK umožňují zajistit několikatýdenní intenzivní léčbu pacientů s hematologickými malignitami. Standardem péče o vstup CŽK je výměna okluzní krycí folie á 3-4 dny (resp. 2x týdně). Delší interval vyvolává obavy z nárůstu infekčních komplikací. Časté výměny folií a související poškození kůže mohou ale toto riziko zvýšit též, díky snazší kolonizaci mikroorganizmů. Bezpečnost omezených výměn (á 5 i více dní) sledovaly dvě studie 1,2 a nepotvrdily nárůst komplikací. Je však nutné ověření a získání dalších zkušeností.
Domněnka: Výměny semipermeabilního okluzního krytí vstupu CŽK v intervalu dvojnásobně delším (1x/týden), než je doposud standardní (2x/týden), nepovedou při menším lokálním poškození kůže k nárůstu infekčních komplikací. Metodika: Prospektivní, randomizovaná, multicentrická sesterská studie srovnávající skupiny pacientů s intervalem výměny folie 2x týdně oproti 1x týdně. Po stratifikaci s ohledem na chemoterapii proběhne randomizace do studijních skupin. Cíl: Porovnat místní poškození kůže, výskyt bakterémií a infekcí v místě vstupu CŽK. Soubor: pacienti s AML, léčení indukční nebo konsolidační chemoterapií, s jednoluminálním netunelizovaným polyuretanovým CŽK zavedeným do v.subclavia a s místem vpichu krytým transparentní semipermeabilní polyuretanovou folií (Bioclusive ). Diskuse: Studie je možností k rozšíření spolupráce a sesterského výzkumu. Výsledky mohou být podkladem pro standardy péče o CŽK. Odkazy: 1. Laura R., Comparison of two different time interval protocols for CVC dressing in BMT patients, Haematologica 2000. 2. Benhamou E, Less frequent catheter dressing changes decrease local cutaneous toxicity of high-dose chemotherapy in children, without increasing the rate of catheter-related infections, Bone Marrow Transplantation 2002. 76. ÚLOHA SESTRY V PREVENCI A LÉČBĚ NAUSEY A ZVRACENÍ Zappová D., Paťorková M., Molčanová A., Pohlreich D., Cetkovský P. Ústav hematologie a krevní transfuze, Praha Nausea a zvracení může být velmi nepříjemnou zkušeností pro pacienta a může mít dlouhodobý vliv na kvalitu života. Sestry, lékaři a další spolupracovníci hodnotí pacientův subjektivní a objektivní stav. Transplantační sestry tak hrají klíčovou roli v prevenci a péči o pacienta v průběhu nausey a zvracení. Cílem tohoto pojednání je popsat úlohu sestry při potlačení nepříjemných zážitků spojených s nauseou a zvracením a definovat lékařskou péči (jaký vhodný lékařský zásah by měl být zvolen). Úloha sestry v prevenci a léčbě nausey a zvracení: Získání poznatků o pacientově předešlé zkušenosti s nauseou a zvracením vyvolaným cytostatickou léčbou Identifikovat nejvíce emetogenní lék a určit emetogenní úroveň ostatních léků a rozdělit je Charakterizovat chemoterapeutické režimy do kategorií vysoká, střední a nízká emetogenita Stanovení (ve spolupráci s lékařem) vhodné antiermetické terapie (jak léky, tak kombinace) Monitorování pacienta a vyhodnocení efektivity použití antiemetik. Byla vypracována zvláštní dokumentace zaznamenávající tyto údaje. 77. DÁRCOVSTVÍ KOSTNÍ DŘENĚ A PERIFERNÍCH KRVETVORNÝCH BUNĚK - PŘÍPRAVA A SLEDOVÁNÍ DÁRCE Sůvová J., Belšánová M., Vokurka S. Hematologicko-onkologické oddělení FN Plzeň Transplantace kostní dřeně/kmenových buněk jsme na našem oddělení zahájili v roce 1991. Nejdříve byly prováděny se štěpem získaným od příbuzenských dárců a od roku 1993 i od dárců nepříbuzenských, kteří byli a jsou vyhledáváni v českých a světových registrech. Do konce roku 2002 jsme provedli celkem 265 odběrů štěpů. Příbuzenských dárců bylo 168, z toho kostní dřeň byla odebírána od 109 a periferní krvetvorné buňky od 59. Nepříbuzenských dárců bylo celkem 97, z toho odběr kostní dřeně byl proveden u 74 a
periferních krvetvorných buněk u 23. Z celkového počtu 82 dárců periferních krvetvorných buněk bylo u 25 z nich nutné zavést dialyzační centrální žilní katétr k zajištění odběru při nevyhovujících periferních žilách HK. Protože se jedná o zdravé a z velké části dobrovolné dárce, je velmi důležité zajistit pečlivou lékařskou a ošetřovatelskou péči před, během i po odběru. V naší prezentaci blíže popíšeme jednotlivé fáze komplexní péče o dárce, ve které lze definovat tyto tři základní kroky: 1. Pohovor s dárcem, provedení screeningového vyšetření. 2. Vlastní odběr štěpu a související monitorace. 3. Dispenzarizace dárce po dobu jednoho roku po odběru. Vedle používané dokumentace budou prezentovány i možné komplikace související s odběry. 78. PROGRAM KOORDINACE ALOGENNÍCH TRANSPLANTACÍ KRVETVORNÝCH BUNĚK NA NAŠEM ODDĚLENÍ 3 ROKY ZKUŠENOSTÍ Volfová A., Novák L., Bystřická E., Vokurka S. Hematologicko-onkologické oddělení FN Plzeň V roce 1999 jsme na našem pracovišti zavedli proces koordinace vyhledávání dárce krvetvorných buněk pro naše pacienty. Jeho jednotlivé kroky, které jsme prezentovali na minulých Olomouckých dnech, prošly určitým vývojem a stále více jich přechází do kompetence sester. Uplynulé 3 roky jednoznačně potvrdily zvýšenou kvalitu organizace transplantací. Také naše dobře dokumentovaná databáze, poskytuje cenné informace. Celkem bylo do koordinačního programu v období 1/2000 až 12/2002 zařazeno 219 pacientů, považovaných za možné kandidáty alogenní transplantace. Při vyhledávání dárce v úzké rodině bylo vyšetřeno 348 sourozenců a pro 65 pacientů bylo nalezeno 82 vhodných dárců. S takto nalezeným dárcem bylo 39 pacientů transplantováno. Vyhledávání v širší rodině bylo aktivováno 85x, vyšetřeno 274 rodinných příslušníků. Byl nalezen jeden jediný dárce a odběr se neuskutečnil. Vyhledávání v registrech bylo zahájeno 72x, nalezeno 36 dárců. Každý pacient s takto nalezeným dárcem byl indikován a podstoupil transplantaci. Z celkového počtu koordinovaných celkem 6 pacientů transplantaci odmítlo, 15 zemřelo, 2 transplantace byly zrušeny pro zhoršený stav pacientů, 11 transplantací bylo odloženo a 1 sourozenec dokonce dárcovství odmítl. Podrobné informace budeme prezentovat v ústním sdělení.