Organizační chování Úvod do studia organizačního chování Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty vojenského leadershipu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326
Vzdělávací cíle: Vysvětlit studentům obor zkoumání organizačního chování, místo této disciplíny v systému věd. Objasnit studentům základní požadavky na zpracování případové studie, seznámit je se základní studijní literaturou a požadavky ke zkoušce.
Organizační chování Zabývá se studiem (identifikací a analýzou) a popisem vztahu mezi rozhodujícími faktory organizační výkonnosti, respektive efektivitou procesů probíhajících v organizaci, a mezi členy organizace, kteří svým chováním tuto výkonnost a efektivitu výrazně ovlivňují.
Proč organizační chování Prostředí a stav přírody omezené zdroje požadavky a pravidla Omezení jedince Vede k K překonání individuálních omezení lidí jsou zakládány Potřeby osobní, bezpečnosti, společnosti, uznání a úspěšnosti K uspokojení individuálních potřeb lidského chování Organizace nemocnice vládní agentury obchodní firmy neziskové organizace Umění a praxe řízení pomoci při uspokojování potřeb Toto organizování vyžaduje úsilí Řízení v organizacích
Předmět organizačního chování (I) Psychologie Sociologie Lidé při práci Lidé při práci Lidé při práci Lidé při práci Politologie Antropologie
Předmět organizačního chování (II) Intuitivní pojetí chování lidí Systematické pojetí chování lidí
Struktura předmětu organizačního chování Jednotlivec v organizaci (individuální rozdíly a pracovní chování, pracovní stres) Interpersonální ovlivňování a skupinové chování (skupinové chování, chování uvnitř skupiny a konflikty, moc a politika, vůdcovství) Organizační struktura a popisy pracovních míst (organizační struktura a její změny, pracovní náplň) Organizační procesy (rozhodování, komunikace, sociální a kariérový rozvoj) Organizační změny a rozvoj (Kvalita/kvantita, adaptabilita/uspokojení z přežití)
O čem to je a k čemu? Organizační chování vychází z principů lidského chování. Organizace působí jako společenský systém. Struktury organizačního chování jsou předmětem zájmu vedoucích pracovníků. Struktura i procesy ovlivňují organizační chování. Prostředí organizace určuje podstatnou měrou její charakter. Rozhodujícím článkem organizace je jednotlivec, neboť individuální výkon je základem výkonu organizace. Individuální motivace je klíčem k výkonnosti jednotlivce. Jedním z nejmocnějších prostředků ovlivnění výkonnosti jednotlivce v organizaci je systém odměňování. Stres je důležitým výsledkem vzájemného působení jedince a pracovního místa, které vykonává. Interpersonální ovlivňování a skupinové chování působí na výkonnost organizace. Pro řízení organizací je nutné pochopit skupinové chování. Základem je chování uvnitř skupiny a řešení vnitřních konfliktů. Vztahy mezi lidmi v organizaci jsou vztahy založenými na uplatňování moci a politiky. Podmínkou efektivní práce v organizacích je optimální organizační struktura a jasně vymezené popisy pracovních míst. Organizacím vdechují život organizační procesy. Organizační změny a rozvojové procesy umožňují přežití organizací v době informační exploze. O úspěchu organizace rozhoduje správná strategie, výkony a výsledky jednotlivců, skupin i organizací jako celku.
Sekvence cílů OCH Poznat Pochopit Predikovat Proměnit CHOVÁNÍ LIDÍ V PRACOVNÍM PROCESU
Organizační chování by nemělo být nástrojem manipulace s lidmi v organizacích!
Případová studie - zadání Případové studie detailně popisují nebo rozebírají jeden nebo několik málo případů z praxe. Jedná se o zkoumání předem zvoleného jevu, v rámci jeho reálného kontextu. Podstatou případové studie je předpoklad, že důkladným prozkoumáním jednoho případu lépe porozumíme jiným podobným případům. Případové studie jsou PRAKTICKÝM příspěvkem k danému tématu, jejich zpracování je založeno spíše na zkušenosti, než na analýze či aplikaci nějaké teorie. Současně případové studie shromažďují data a evidenci pro následné kritické zkoumání či analýzu právě toho jevu, který je v centru pozornosti.
Literatura - základní BĚLOHLÁVEK, F. Organizační chování. Olomouc: Rubico, 1. vydání, 1996. 343s. ISBN 80-85839-09-1. TURECKIOVÁ,M. Organizační chování. Praha: Univerzita J. A. Komenského, 2009, 101s. ISBN 978-80-86723-66-2. CEJTHAMR,V., DĚDINA, J. Management a organizační chování. Praha: Grada Publishing, 2010, 344s. ISBN978-80-247-3348-7. BEDRNOVÁ, E., NOVÝ, I. Psychologie a sociologie řízení. 2.rozš.vyd. Praha: Management Press, 2004. ISBN 80-7261-064-3. VEBER, J. a kol. Management. Základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a perspektiva. Praha: Management Press, 2009, 734s. ISBN 978-80-7261-200-0. ARMSTRONG, M. Management a leadership. Praha: Grada, 2008, 268s. ISBN 978-80-247-2177-4.
Literatura další doporučená DĚDINA, J., ODCHÁZEL, J. Management a moderní organizování firmy. Praha: Grada Publishing, 2007, 324s. ISBN 978-80-247-2149-1. ŘEZÁČ, J. Moderní management. Manažer pro 21. století. Brno: Computer Press, 2009, 397s. ISBN 978-80- 251-1959-4. BEDRNOVÁ, E., NOVÝ, I. Psychologie a sociologie v řízení firmy. Management Press, Praha 2002. ZAHRÁDKOVÁ, E. Teambuilding cesta k efektivní spolupráci. 1.vyd. Praha: Portál, 2005. 176 s. ISBN 80-7367-042-9. BELBIN, R. M. Týmové role v práci. 1.vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012. 172 s. ISBN 978-80-7357-892-3. PLAMÍNEK, J. Vedení lidí, týmů a firem. Praktický atlas managementu. 2.přepr. a rozš.vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 180 s. ISBN 80-247-1092-7. URBAN, J. Řízení lidí v organizaci. Personální rozměr managementu. 1.vyd. Praha: ASPI Publishing, s.r.o., 2003. 300 s. ISBN 80-86395-46-4. KOONTZ, H., WEIHRICH, H. Management. Praha: Victoria Publishing, 1993. ISBN 80-85605-45-7. TURECKIOVÁ, M. Klíč k účinnému vedení lidí. Odemkněte potenciál svých spolupracovníků. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 128 s. ISBN 978-80-247-0882-9. ŘEZÁČ, J. Moderní management. Manažer pro 21. století. Brno: Computer Press, 2009, 397 s. ISBN 978-80- 251-1959-4. ĎURIŠ, J., ĎURIŠOVÁ, P. Sociologie podniku a organizace. Stud.text pro dist.vzdělávání. 1.vyd. Vyškov: VVŠ PV, 2002.