MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE. Bc. PETRA NESVADBOVÁ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO 2010 Bc. PETRA NESVADBOVÁ

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Vliv ročního období na mléčnou užitkovost krav Holštýnského plemene skotu Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Daniel Falta, PhD. Vypracovala: Bc. Petra Nesvadbová Brno 2010

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vliv ročního období na mléčnou užitkovost krav Holštýnského plemene skotu vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. V Brně dne Podpis diplomanta.

PODĚKOVÁNÍ Především bych tímto chtěla poděkovat Ing. Danielovi Faltovi, PhD. za velmi cenné rady, věcné připomínky a poskytnutý materiál. Také mu děkuji za trpělivé vedení a odborné konzultace. V neposlední řadě bych ráda poděkovala mým přátelům a rodině za podporu.

ABSTRAKT Cílem této práce bylo posoudit a vyhodnotit vliv ročního období na mléčnou užitkovost Holštýnského plemene skotu ve Školním zemědělském podniku v Žabčicích. Do sledování bylo zapojeno 3433 dojnic na 1. 4. laktaci. Podkladem pro vypracování a zjištění ukazatelů ovlivňující mléčnou užitkovost a obsah mléčných složek byl použit materiál z kontroly užitkovosti v období dvou let 2008 a 2009. Z výsledků provedené analýzy lze určit, ve kterých měsících byla dosažena nejnižší a nejvyšší produkce včetně obsahu mléčných složek s ohledem na pořadí laktace. Také byla vyhodnocena síla vztahů mezi produkcí a mléčnými složkami. Klíčová slova: dojnice, mléčná užitkovost, Holštýnské plemeno, mléčné složky ABSTRACT The aim of this work was to assess and evaluate the effect of season on milk production of Holstein breed of cattle in the University Farm in Žabčice. The monitoring was performed on the sample of 3433 milkers at 1. 4. lactation. As a basis for the working out and estabilishment of indicators affecting milk yield and content of dairy components was used a material obtained from the performance monitoring in the two years 2008 and 2009. From the results of the analysis is possible to determine in which months the lowest and highest production of dairy components was achieved, including with regard to the order of lactation. Also, the power of relations between production and milk components was evaluated. Key words: milker, milk yield, Holstein breed, dairy components

OBSAH 1 ÚVOD... 13 2 LITERÁRNÍ REŠERŽE... 14 2.1 Složení kravského mléka 14 2.1.1 Kaseiny... 14 2.1.2 Syrovátkové bílkoviny... 15 2.1.3 Nebílkovinné dusíkaté látky... 16 2.1.4 Laktóza (mléčný cukr)... 17 2.1.5 Tuk... 18 2.1.6 Ostatní složky mléka... 20 2.2 Mléčná užitkovost 21 2.2.1 Hodnocení mléčné užitkovosti... 21 2.3 Faktory ovlivňující mléčnou užitkovost 24 2.3.1 Zdravotní stav... 24 2.3.2 Plemenná příslušnost... 25 2.3.3 Výživa a krmení... 26 2.3.4 Klimatické podmínky... 26 2.3.5 Ostatní faktory působící na mléčnou užitkovost... 30 2.4 KONTROLA UŽITKOVOSTI 31 2.4.1 Historie kontroly užitkovosti v České republice... 31 2.4.2 Metody kontroly užitkovosti... 31 2.5 Holštýnský skot 33 3 CÍL... 35 4 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ... 36 4.1 Charakteristika školního podniku 36 4.2 Vlastní metodika 37

5 VÝSLEDKY A DISKUSE... 38 A) Hodnocení mléčné užitkovosti... 38 B) Hodnocení mléčných složek - tuk... 42 C) Hodnocení mléčných složek - bílkoviny... 46 6 ZÁVĚR... 54 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 56 8 SEZNAM PŘÍLOH...Chyba! Záložka není definována.

1 ÚVOD Chov skotu je považován za tradiční odvětví národního hospodářství. Skot spadá do kategorie ekonomicky, pracovně, materiálově a organizačně nejnáročnější ze všech druhů hospodářských zvířat chovaných v zemědělských podnicích. Hospodářské výsledky chovu skotu často rozhodují o ekonomických výsledcích dané farmy, ale i celého zemědělství. Z několika důvodů je současně chov skotu hlavním a nezastupitelným odvětvím živočišné výroby a celého agrárního sektoru. Schopnost přeměňovat objemná krmiva na kvalitní živočišné produkty je hlavním důvodem úzké vazby chovu skotu na zemědělskou půdu. Důvodů, proč skot vlastně chovat, je hned několik. Je to především kvůli mléčné a masné užitkovosti skotu. Ale význam skotu také nabývá spolu s nutností respektovat ekologická hlediska při udržování trvalých travních porostů v přirozeném a kulturním stavu hlavně v horských a podhorských regionech. Ve všech oblastech má skot pozitivní vliv na úrodnost půdy. Produkce mléka je zajišťována především holštýnskými kravami. Dále však také českými strakatými kravami, jejichž dvoustranná užitkovost je pro řadu oblastí a chovatelů velice výhodná. Jeho předností je právě produkovat nejen mléko, ale i hovězí maso. Mléko má nezastupitelný význam nejen ve výživě člověka ale také zvířat a to v podobě mleziva. Mléko je dodavatelem celého spektra živin potřebných pro výživu člověka. Z nutričního hlediska jsou z nejcennějších složek mléčné bílkoviny, které mají i charakteristické imunologické vlastnosti. Chov dojeného skotu je v posledních letech na ústupu a to díky nízkým výkupním cenám mléka. Proto se početní stavy skotu snižují. Většina chovatelů by se bez dotační politiky EU pohybovala ve ztrátových číslech. 13

2 LITERÁRNÍ REŠERŽE 2.1 Složení kravského mléka 2.1.1 Kaseiny Z ekonomické stránky patří kaseiny k nejvýznamnějším bílkovinám mléka. Tvoří kolem 86 % všech mléčných bílkovin (Frehlich et al., 2001). Kaseiny tvoří hlavní bílkovinnou složku mléka a jejich syntéza probíhá v mléčné žláze. Mezi základní frakce kaseinu patří α S1, β a к kasein. Kaseiny jsou agregovány do kaseinových komplexů a micel. Micela kravského mléka obsahuje kolem 20 000 molekul kaseinů. Micelu tvoří z 93 % kaseiny, 3 % vápenaté ionty, 0,4 % citráty a zhruba do 0,5 % zbývá na sodné, draselné a hořečnaté ionty. Průměr micel je 50 300 nm. Na povrchu micely jsou vázány soli kalciumfosfátu a molekuly vody (Gajdůšek, 2003). α S1 kasein (α S1 -Cn) je frakce kaseinu s nejširším zastoupením, z celkového obsahu v mléce tvoří od 45 do 55 %. Podle primární struktury se dělí na α S1 -Cn a α S2 -Cn. α S1 -kasein má 5 genetických variant: A, B, C, D a E. Ovšem převládá alela B, která má vliv na obsah bílkovin v mléce. α S2 -Cn má 4 varianty: A, B, C a D (Dvořák, 1999), Β kasein (β-cn) tvoří 25 35 % z celkového obsahu bílkovin mléka. Prozatím jsou známy tyto genetické varianty: A1, A2, A3, B, C, D a E. Poslední tři varianty se vyskytují velmi vzácně. Na produkci mléka za laktaci je odpovědná alela β-cn A3 (Dvořák, 1999), К-kasein (К-Cn) je tvořen z celkového obsahu bílkovin 8 15 %. Podle Dvořáka (1999) existuje 7 těchto variant: A, B, C, E, F, G, H. Ovšem jak uvádí Neubauerová (1999) poslední dvě alely byly popsány až v roce 1996. К-kasein (К-Cn) je jediným kaseinem, který se nesráží Ca 2+ ionty (Havlíček, 1996). 14

2.1.2 Syrovátkové bílkoviny Dle Dvořáka (1999) jsou syrovátkové bílkoviny takové, které po vysrážení veškerého kaseinu zůstávají v syrovátce. Ze všech bílkovin mléka tvoří 17 20 %. Jsou to: β laktoglobulin (β-lg), α laktalbumin (α-la), imunoglobuliny, bovinní sérový albumin a proteoso peptony. β laktoglobulin (β-lg) tvoří dle Dvořáka (1999) zhruba 50 % syrovátkových bílkovin. Polymorfizmus je známý již od roku 1955. Jsou to: A, B, C, D, E, F, G, H, W, X, Y, Z, Dr. Ovšem u polské červinky se objevila i alela I. Ale prakticky se vyskytují jen alely A a B. β-lg B koreluje s produkcí mléčných bílkovin a mléka (Dvořák 1999). Gajdůšek (2003) uvádí, že α laktalbumin (α-la) je také syntetizován v mléčné žláze jako výše jmenovaný β laktoglobulin a z proteinů syrovátky tvoří zhruba 25 až 30 %. Je nepostradatelný pro syntézu laktózy a má také velmi významnou biologickou funkci jako součást některých enzymů. Gen pro protein α laktalbumin má 3 varianty a to: A, B, C a bílkovina je složena ze 123 aminokyselin (Dvořák, 1999). Jak uvádí Gajdůšek (2003) proteoso peptony jsou nízkomolekulární látky, které obsahují fosfor. Jsou obsaženy v kravském mléce v intervalu 2 6 % z celkových bílkovin obsažených v mléce. Bovinní sérový albumin (BSA) obsažen v krevním séru je identický s BSA v mléce. Tento albumin je složen celkem z 582 aminokyselin a zatím jsou známy tyto varianty: D, E, G, F, S a C (Dvořák, 1999). Gajdůšek (2003) uvádí, že imunoglobuliny jsou globulární glykoproteiny mléka a mají ůčinnou vlastnost protilátek. Tyto látky zajišťují přenos imunity z matky na mládě. V mléce jsou obsaženy: IgA, IgG 2, IgM, IgG 1. 15

2.1.3 Nebílkovinné dusíkaté látky Podle Gajdůška (2003) to jsou složky, které ve svých molekulách obsahují dusík. Jejich molekulová hmotnost se pohybuje nad 500. Mezi nejvýznamnější nebílkovinné dusíkaté látky patří hlavně: volné aminokyseliny, močovina, kyselina močová, jednoduché peptidy, kreatin, kreatinin, vitamíny skupiny B, nukleotidy a amoniak. Koncentrace nebílkovinných dusíkatých látek se u zdravých dojnic pohybuje v rozmezí od 250 do 350 mg N v 1ml mléka. Močovina, tedy diamid kyseliny uhličité (CO(NH 2 )), je produktem metabolismu dusíkatých látek a to především bílkovin v organismu a také je přirozenou složkou mléka. V mléce tvoří močovina zhruba 0,005 až 0,15 % hrubých bílkovin mléka. Pokud se zvýší obsah močoviny, zhoršuje to tím pádem ukazatele plodnosti. Při extrémním snížení obsahu močoviny dochází ke zhoršení plodnosti, tedy může docházet k výskytu tichých říjí, cyst a podobně. Se zvýšeným obsahem močoviny v mléce se zhoršují jeho technologické vlastnosti (Hanuš a Suchánek, 1992). 2.1.3.1 Vlivy působící na obsah bílkovin v mléce Kadlečík et al., (1992) uvedli, že obsah a produkci bílkovin významně ovlivňuje především linie otců, chov, rok a měsíc otelení, pořadí a stadium laktace a také klimatičtí činitelé. Dle Doležala et al., (2000) krávy plemene Jersey vykazují průkazně nejvyšší obsah bílkovin v mléce a to 3,70 %. Naopak nejnižší obsah bílkovin v mléce mají krávy plemene Holštýn 3,10 %, což je spojeno s jejich vysokou dojivostí. Je obvyklé, že obsah bílkovin je nižší během letních měsíců. Během laktace lze pozorovat nejnižší obsah bílkovin ve vrcholu laktační křivky (2. 3. měsíc laktace). Obsah bílkovin se zvyšuje ke konci laktace. Vliv výživy a krmení je význačný. Nedostatečná výživa totiž způsobuje pokles hladiny bílkovin a to především kaseinu. Velmi důležitá je energetická hodnota předkládané krmné dávky. Pokud má krmná dávka nadbytek dusíkatých látek v poměru k množství energie není bakteriální mikroflórou bachoru uvolněný amoniak využit. Je v játrech převáděna na močovinu a ta je vylučována močí a také mlékem (Gajdůšek, 2003). Pokud dojnice dostává v krmné dávce více bílkovin, nezvyšuje se tím pádem obsah mléčných bílkovin a na druhou stranu se v mléce zvyšuje obsah močoviny. Avšak aby došlo ke zvýšení bílkovin v mléce, musí se zvýšit příjem energie a stravitelnost 16

krmiva. Naopak obsah mléčné bílkoviny se snižuje při pobytu dojnic v prostředí s vyšší teplotou (Hlásný, 1993). Obsah proteinu v mléce má největší vliv na cenu, kterou farmáři obdrží za mléko. Je to tím, že mléčný protein byl a zůstane nadlouho jedním z nejcennějších zdrojů esenciálních aminokyselin, které nám příroda poskytuje. V poměrech České republiky, kde na většině farem mléko obsahuje 4 % tuku a 3,3 % proteinu, představuje protein 82,5 %. Mezi vztahem obou hodnot je vysoká korelace, může nám procentický vztah ukázat, kterým směrem se obsah proteinu ubírá ve srovnání s průměrem. Vydělíme-li obsah proteinu obsahem tuku (který považujeme za 100) zjistíme, že protein představuje 87 % obsahu tuku. Jestliže procento proteinu klesne pod 82, můžeme hovořit o proteinové depresi, při hodnotě nad 95 se obvykle jedná o depresi v produkci mléčného tuku, většinou zaviněné acidózou (Drevjaný et al., 2004). 2.1.4 Laktóza (mléčný cukr) Laktóza tento disacharid je tvořen v mléčné žláze krav. Skládá se z 80 % glukózy a z 20 % z těkavých mastných kyselin (Doležal et al., 2000). V mléce je laktóza obsažena kolem 4,8 %. Mléčný cukr je rozpuštěn ve vodě, je příčinou osmotického tlaku v mléce. V mléce jsou obsaženy kromě laktózy také v malém množství další sacharidy, částečně ve volné formě a částečně vázané na fosfáty nebo lipidy. Jde především o galaktózu, glukózu, N-acetyl-D-galaktosamin, N-acetylneuraminovou kyselinu, L-fukosu (Gajdůšek, 2003). 2.1.4.1 Vlivy působící na obsah laktózy v mléce Obsah laktózy se mění se stádiem a pořadím laktace, dojivostí a zdravotním stavem mléčné žlázy. Naopak obsah laktózy není významně ovlivňován výživou (Gajdůšek, 2003). Doležal et al. (2000) a Gajdůšek (2003) uvádějí, že fyziologické rozpětí obsahu laktózy v kravském mléce od 4,55 do 5,30 %. Hanuš (1992) tvrdí, že je možné považovat za prokazatelné, že černostrakaté plemeno vedle obsahu tuku a bílkovin vykazuje také poněkud nižší hodnoty laktózy oproti českému strakatému plemeni. Doležal et al. (2000) uvádějí, že snížený obsah laktózy pod 4,60 % souvisí s mastitidou, kdy kvůli regulaci osmotické rovnováhy je pak laktóza nahrazována zvýšením obsahu 17

chloridových iontů (vyšší chlor cukrové číslo). Hanuš et al. (1993) uvádějí, že pro první třetinu laktace je kritická hodnota 4,74 % obsahu laktózy. Obsah laktózy klesá při zvýšeném počtu buněčných elementů. Tento stav je vysvětlen tím, že laktóza sehrává důležitou úlohu při vyrovnávání osmotického tlaku v mléčné žláze během procesu tvorby mléka. Při stoupání obsahu buněčných elementů se zvyšuje obsah solí rozpuštěných v mléku. Takže pro vyrovnání je potřeba nižší obsah laktózy (Hlásný, 1993). 2.1.5 Tuk Tuk mléka je hlavním zdrojem energie, obsaženém v mléce a je velmi dobře stravitelný. Mezi jeho významné úlohy patří přenos vitamínů rozpustných v tucích. (Majzlík, 2004). Dle Gajdůška (2003) se lipidy nacházejí v mléce ve formě tukových kuliček. Tyto tukové kuličky mají v průměru 0,5 10 mikrometrů, nejčastěji však 2,5-3,5 mikrometrů. Doležal et al. (2000) tvrdí, že tyto tukové kuličky nejsou volné, ale jsou obaleny proteinovými membránami. Mléčný tuk má velmi komplikovanou strukturu a složení. Základními složkami jsou: tri-, di- a monoglyceridy, fosfolipidy, volné mastné kyseliny, steroly, estery sterolů a vitamíny rozpustné v tucích (A, D, E). Složení krmné dávky ovlivňuje typ a činnost bachorové mikroflóry. Správně vybalancovaná dávka by měla vést k produkci těkavých mastných kyselin v poměru 65 u kyseliny octové, 20 u kyseliny propionové a 15 u kyseliny máselné. Za takových poměrů by obsah tuku v mléce dojnic měl dosáhnout hladiny, odpovídající genetickému původu dojnice (Drevjaný et al., 2004). Jak uvádějí Zeman et al., (2006) ve výživě přežvýkavců mají kyseliny octová, propionová a máselná mimořádný význam, jejichž energetické potřeby jsou zhruba kryty ze 70 % právě prostřednictvím těkavých mastných kyselin, vznikajících ze sacharidů v průběhu bachorové fermentace. Kyselina octová je primárním prekurzorem mléčného tuku, zatím co kyselina propionová je dojnicí využívána k syntéze mléčného cukru a aminokyselin (Drevjaný et al., 2004). 18

2.1.5.1 Vlivy působící na obsah tuku v mléce Dle Drevjanýho et al. (2004): Stádium laktace - Obsah tuku v mléce dojnice po otelení je značně vysoký, ale rychle klesá v závislosti na narůstání mléčné produkce. Obvykle celkové množství tuku v první fázi laktace (do 120 dnů, kdy produkce mléka je vysoká, ale tuk je nižší) je vyšší než na konci laktace, kdy tučnost je vysoká, ale produkce nízká. Po otelení mléko holštýnské krávy obsahuje zhruba 4,8 % tuku, během prvních 120 dnů tučnost téměř lineárně klesá až na 3 % nebo i níže. Od 120 do 300 dnů tučnost lineárně stoupá až dosáhne cca 3,8 % nebo i níže. Pokud je laktace prodloužena na 365 dnů, tučnost začíná od 300 dnů stoupat a ve 365 dnech se přibližuje k 5 %. Vliv roční sezóny - Tučnost mléka v prvních třech měsících je zhruba na úrovni 3,6 %, v dubnu a květnu poklesne na 3,5 % a během třech letních měsíců na 3,4 %. Od září do listopadu tučnost stoupá o 0,1 % měsíčně až v listopadu a prosinci se ustálí na 3,7 %. Obecně je možno říct, že nejvyšší tučnost má mléko během studených měsíců a nejnižší na jaře a v létě. Vliv teploty vzduchu Převládá názor, že vysoká teplota vzduchu má negativní vliv na tučnost mléka, zatímco studené počasí způsobuje zvýšení obsahu tuku v mléce. Tyto rozdíly jsou výsledkem změny v příjmu krmiva během horkého a studeného počasí. Dojnice jsou ochotnější přijímat hrubou píci s vyšším obsahem vlákniny během studeného počasí. To pak příznivě ovlivňuje syntézu kyseliny octové v bachoru, stejně jako syntézu mléčného tuku v mléčné žláze. 19

2.1.6 Ostatní složky mléka 2.1.6.1 Minerální látky Minerální látky jsou jednak vázány na určité organické součásti mléka a jednak jsou také obsaženy v mléčném séru v koloidní formě nebo v roztoku. Hladina minerálních látek v mléce dojnic většinou kolísá od 6 do 8 g na litr mléka. V kravském mléce se nejvíce vyskytuje vápník a to v množství 1,21 g/l, pak je to fosfor (0,95 g/l), draslík (1,50 g/l) a v neposlední řadě chlór (1,03 g/l). V mléce najdeme také nespočet stopových prvků. Některé z těchto prvků, jako například Cu, Zn, Mg, Fe, kaseinové micely (Fe) nebo proteiny (Cu, I), jsou vázány na membrány tukových kuliček (Gajdůšek, 2003). Mikroprvky jsou také velmi významné při procesu tvorby ochranných bílkovin, na kterých stojí systém obranyschopnosti organismu (Havel, 1997). Jak uvádí Gajdůšek (2003) obsah minerálních látek je spojen se zdravotním stavem mléčné žlázy a také dle Hanuše a Foltyse (1991) souvisí s pořadím laktace. Při zánětech mléčné žlázy klesá obsah Ca, P, chloridů a mění se poměr Na/K ve prospěch Na (Gajdůšek, 2003). Krávy na první laktaci mají zákonitě nižší obsah sodíku a chloridů oproti starším dojnicím. Toto zjištění je v přímé závislosti se zdravotním stavem mléčné žlázy, který bývá většinou obecně v první laktaci (Hanuš a Foltys, 1991). 2.1.6.2 Vitamíny Gajdůšek (2003) uvádí, že vitamíny jsou v mléce obsaženy pouze v minimálním množství. Mléko obsahuje vitamíny A, D, E, K, C, H a vitaminy skupiny B. Jak uvádí Mikšík (2006) vitamíny A, D, E, K patří do skupiny vitamínů lipofilních. C do skupiny rozpustných ve vodě. Obsah vitaminů rozpustných v tucích závisí na obsahu karotenu, tokoferolu a ergosterolu v krmivu a koreluje s obsahem mléčného tuku. Chemické složení mléka ovlivňují genetické, fyziologické a technologické faktory i podmínky vnějšího prostředí (Jelínek et al., 2003). 20

2.1.6.3 Enzymy Enzymy jsou syntetizovány v mléčné žláze, některé z nich se dostávají do mléka z krve. Mléko obsahuje enzymy mikrobiální a nativní. Stanovení enzymů může být využíváno hlavně z hlediska zootechnického a to k diagnostice zdravotního stavu mléčné žlázy a také k zjišťování hygieny získávání a ošetřování mléka. U diagnostiky by teoreticky mohla sloužit zkouška na přítomnost konkrétních enzymů a to: fosfatasy, katalasy, amylasy, lysozymu či laktoperoxidasy (Gajdůšek, 2003). 2.2 Mléčná užitkovost Jak uvádějí Frehlich et al. (2001), produkce mléka je u skotu bezesporu nejcennější a nejdůležitější produkční vlastnost. Mléčná užitkovost u skotu patří mezi hlavní užitkové vlastnosti. Kravské mléko se svým složením a stravitelností přibližuje požadavkům na ideální lidskou potravu. Skot dovede přijaté živiny v krmivu přetvářet na mléčnou bílkovinu dvakrát až dvaapůlkrát účinněji, než maso (Mikšík, 2006). Mléčná užitkovost je geneticky podmíněna účinkem velkého počtu polygenů. Tedy genů s malými účinky (jejich účinky se sčítají aditivní složka). U některých jedinců se může zvýši mléčná užitkovost v důsledku dominance genů, ale tato vyšší užitkovost se pak nedědí na potomstvo. Jsme svědky toho, že po dojnici s rekordní užitkovostí je jen průměrné potomstvo. V některých případech je zvýšená mléčná užitkovost, ale i jiné vlastnosti děděna přes matku. Je to dnes vysvětlováno působením chromozomů v mitochondriích, které mají odlišnou skladbu chromosomů ve srovnání s chromosomy v jádru buňky (Mikšík a Žižlavský, 2005). 2.2.1 Hodnocení mléčné užitkovosti Za objektivní hodnocení mléčné užitkovosti se může považovat množství mléka a také jeho složek poskytnutých za celý život dojnice, nebo také v průměru za jeden den života (Mikšík a Žižlavský, 2005). Při hodnocení mléčné užitkovosti je dobré si upřesnit několik základních pojmů: Dojnost schopnost samic savců produkovat mléko. Dojivost celkové absolutní množství vyprodukovaného mléka za laktaci, za zkrácenou laktaci, za den. 21

Dojitelnost schopnost samic uvolňovat mléko (Hrouz a Šubrt, 2000). 2.2.1.1 Laktace a její hodnocení Jak uvádějí Žižlavský et al. (1996), laktace je složitý fyziologický proces sekrece, shromažďování a spouštění mléka. Tyto uvedené funkce spolu velmi úzce souvisí, na sebe navazují, navzájem se ovlivňují a vytváří základ produkční schopnosti mléčné žlázy. Termínem laktace se také nazývá období od otelení do zaprahnutí. To je tedy do doby, kdy ustává sekrece mléka v mléčné žláze v důsledku blížícího se porodu. Laktace u skotu se dělí na dvě fáze. Po otelení se mléčná produkce postupně zvyšuje. Fáze vzestupná trvá cca 30 až 60 dní. Jakmile dosáhne nejvyšší denní dojivosti následuje druhá fáze laktace, tzv. sestupná. V tomto období denní produkce mléka klesá až po zaprahnutí (Mikšík a Žižlavský, 2005). Po dosažení vrcholu mléčná produkce postupně klesá. Rychlost poklesu nebo přetrvávání vysoké produkce je označována jako perzistence (Doležal et al., 2000). V průběhu laktace se mění i složení mléka. Ve vzestupné fázi laktace procento tuku i bílkovin klesá, v sestupné fázi se tyto obě složky postupně zvyšují. Obsah laktózy je v průběhu celé délky laktace poměrně stálý (Mikšík a Žižlavský, 2005). 2.2.1.2 Laktační křivka Laktační křivku popsali Mikšík a Žižlavský (2005) jako grafické vyjádření průběhu laktace. Pokud dojde ke změnám množství mléka v průběhu laktace, tyto změny se nejčastěji hodnotí podle indexu perzistence P 2:1. Tento index je považován za nejlepší měřítko stálosti laktace, protože je znatelně méně ovlivňován graviditou (Žižlavksý et al., 1989). Optimální je u dojnic při první laktaci brán index P 2:1 85 až 90 %. U dojnic na druhých i dalších laktacích jsou by se hodnoty měly pohybovat od 80 % do maximálně 85 % (Halič a Košvanec, 1998). Nejpodstatněji se formuje laktační křivka v první třetině laktace, tj. 100 dní po otelení. Toto období patří k nejnáročnějšímu období chovu krav a dojnice mohou poskytnout téměř polovinu mléčné produkce z celé produkce. V období 30 50 dní po otelení dosahují dojnice maximální denní produkce mléka (Žižlavský et al., 2002). 22

2.2.1.3 Perzistence laktace Jak popsali Hrouz a Šubrt (2000) perzistence neboli vyrovnanost laktace charakterizuje průběh laktační křivky. Průběh má být vyrovnaný a laktační křivka má mít co největší stálost. Při grafickém hodnocení průběhu laktační křivky posuzujeme především tvar vykreslené laktační křivky jednotlivých zvířat. Z grafického vyjádření průběhu laktace posuzujeme i vztahy produkce mléka k ukazatelům reprodukce. Tvar laktační křivky je významný i ve vztahu k ekonomické efektivnosti produkce mléka. Laktační křivka vyrovnaná, tedy se velkou perzistencí, je u jednotlivých hospodářských zvířat charakteristická poklesem produkce po dosažení vrcholu a to do zhruba 6 až 10 %. Při vyrovnané laktační křivce produkují zvířata s vyšší efektivností. Laktační křivku nevyrovnanou, tedy s malou perzistencí) je možné pozorovat u zvířat produkujících v neodpovídajících chovatelských podmínkách. Při závažných nedostatcích, zejména ve výživě zvířat se vyskytuje laktační křivka s dvěma vrcholy, která se považuje za nefyziologickou. 2.2.1.4 Vlivy působící na perzistenci laktace Vliv šlechtění - Perzistence se snižuje s věkem a také pořadím laktace. Březost má na mléčnou produkci nepatrný vliv a to až do pátého měsíce. V tomto období, tedy po pátém měsíci, se tento vliv březosti zvyšuje a v osmém měsíci je velmi negativní. Vliv stádia březosti za laktaci je patrná změnami ve výši nádoje a ve složení mléka, obsahu tuku, sušiny a také obsahu ostatních složek (Rákos et al., 2001). Vliv výživy Dle slov Mikšíka a Žižlavského (2005) pokles laktační křivky lze zmírnit správně usměrněnou výživou. Tohoto stavu lez dosáhnout například plnohodnotnou krmnou dávkou na základě celoročního využití konzervovaných krmiv. Ke zlepšení perzistence dochází také u produkčních systémů, které uplatňují sezónní zimní telení. Toto telení navazuje na pastvu dojnic. Při přechodu dojnic v období sestupné fáze laktace na pastvu dochází ke stimulaci tvorby mléka. Tím pádem dochází ke zmírnění poklesu nebo nárůstu produkce mléka. Rákos et al., 23

(2001) uvádějí, že nové studie prokázaly, že krmné doplňky, a to hlavně tuk, mohou kladně ovlivnit perzistenci. Krmný tuk, který je podávaný během časné fáze laktace zvýší produkci po celou dobu laktace. Ostatní vlivy - Jak uvádějí Rákos et al. (2001), nemoci mohou negativně ovlivnit jak mléčnou produkci, tak také perzistenci. Pokud se u dojnic vyskytne akutní mastitida, zkracuje se tím doba do dosažení maximálního denního nádoje. Sníží se jeho výše a zkrátí se doby laktace, ale nesníží se denní produkce po dosažení maxima nádoje. Výskyt mastitidy v pozdější fázi laktace má jen malý vliv na celkovou produkci. Dojnice mající ketózu, mívají abnormálně tvarovanou laktační křivku. Tyto dojnice dosahují maxima a jejich perzistence je nezvykle vysoká. 2.3 Faktory ovlivňující mléčnou užitkovost Mléčná užitkovost, tak jako jiné užitkové vlastnosti, je limitována dědičným založením a její realizace je ovlivněna prostředím. Jednotlivé faktory na mléčnou užitkovost působí ve vzájemné interakci genotypu a prostředí. Zvyšování mléčné užitkovosti zlepšenou výživou lze pouze po hranici danou genotypem zvířete. Na druhé straně chov zvířat s vysokou genetickou hodnotou bez zabezpečení odpovídajících podmínek je příkladem nevyužitých možností (Mikšík a Žižlavský, 2005). Faktory, které ovlivňují množství a složení mléka lze rozdělit na vnitřní a vnější. Z vnitřních vlivů je to vlastní genotyp zvířete, který je dán plemennou hodnotou rodičů. Dále mezi vnitřní vlivy lze zařadit fyziologii mléčné žlázy, činnost dýchací a zažívací soustavy, krevní oběh, činnost žlázy s vnitřní sekrecí, stadium mezidobí, zdravotní stav, věk, živou hmotnost. Z vnějších činitelů je to především výživa, úroveň odchovu, technologie chovu, systém ustájení, technika dojení, lidský faktor, mikroklima atd. (Mikšík a Žižlavský, 2005). 2.3.1 Zdravotní stav Podle Gajdůška a Klíčníka (2003) je zdravotní stav druhým nejvýznamnějším faktorem ovlivňujícím zejména zastoupení bílkovinných frakcí v mléce. Jen lehká onemocnění mají negativní vliv na produkci, ale také na složení a nervový systém 24

dojnic. Většinou dochází k poklesu obsahu bílkovin, avšak tento proces nemusí být pokaždé tak zřetelný. Dochází ale ke snížení obsahu kaseinu a stoupá obsah sérových bílkovin, obzvlášť imunoglobulinů, ale také nebílkovinných dusíkatých látek. Dojnice se špatným zdravotním stavem většinou produkují méně mléka a právě snížení denní produkce bývá prvním příznakem, který poukazuje na nějakou nemoc. Sekrece mléka reaguje velmi citlivě na jakékoliv změny v celkové látkové výměně. Zvláštní pozornost je zaměřena na nákazy skotu, jako nakažlivé zmetání, tuberkulóza, kulhavka a slintavka, které patří mezi zoonózy a mohou prostřednictvím mléka přeneseny na člověka (Žižlavský et al., 1989). Dojnice reagují na změnu rovnováhy vnitřního prostředí nebo na patogeny obrannými mechanizmy, které se také odrážejí na produkci, vlastnostech a také složení mléka. Pokud probíhá jen lehké onemocnění nejsou změny v mléce tak výrazné. Při těžších onemocněních především, které déle trvají, může se snížit produkce mléka až 50 % i více (Lukášová et al., 1999). 2.3.2 Plemenná příslušnost Významnou součástí genotypu je plemenná příslušnost a s ní související užitkový typ. Záměrným šlechtěním se docílilo vyšlechtění jednostranné užitkovosti a to na masná plemena, mléčná plemena a také na plemena kombinovaného typu (Mikšík a Žižlavský, 2005). Chovatel stojí před rozhodnutím pro kombinovaný typ (nižší produkce mléka, ale vyšší obsah složek) nebo pro mléčný typ skotu (vyšší produkce mléka, ale nižší obsah složek) (Čejna a Chládek, 2006). Podle slov Chládka a Kučery (2000) specializovaná mléčná plemena s určitostí překonávají kombinovaná plemena v množství nadojeného mléka za laktaci. Tento rozdíl může být kompenzován některými dalšími faktory. V produkci mléka je možné přemýšlet především o vyšším obsahu složek mléka, především bílkoviny, který pak může pozitivně ovlivnit prodejní cenu mléka. Všem těmto typům přísluší rozdílný užitkový typ a s ním i rozdílné dědičně podmíněné předpoklady na mléčnou užitkovost. Různý stupeň mléčné užitkovosti je vedle uváděného plemene způsobena také do značné míry individualitou dojnice (Mikšík a Žižlavský, 2005). 25

2.3.3 Výživa a krmení Výživa dojnic patří mezi nevýznamnější faktory vnějšího prostředí, který determinuje produkci mléka, plodnost, zdravotní stav zvířat a umožňuje realizovat genetický potenciál jedince i celého stáda (Raab, 2006). Dle slov Štolce et al., (1999) je výživa významným faktorem, který ovlivňuje užitkovost dojnic ze 70 80 %. Množství a skladba krmiv ovlivňují vývin trávícího ústrojí již v období odchovu a normálního tělesného růstu a vývinu se dosáhne jen správnou výživou. Zvířata navyklá od mládí na objemnější krmiva mají prostornější trávící ústrojí. Naproti tomu následky nedostatečné výživy v období dospívání jsou u zvířete pozorovatelné i v dospělosti. Ovšem překrmování způsobuje nežádoucí ztučnění, zhoršuje tělesnou kondici a poškozuje v budoucnu i plodnost. Také Mikšík a Žižlavský (2005) uvádějí, že z faktorů, které ovlivňují mléčnou užitkovost je rozhodující výživa dojnic. Dojnice jsou velmi náročné na poskytovanou výživu a to zejména v období bezprostředně po otelení a v průběhu prvních 100 dní laktace. Optimální vyvážená a plnohodnotná výživa krav podle jednotlivých fází reprodukčního cyklu je důležitým předpokladem pro dosahování vysoké produkce mléka i s adekvátním procentem bílkovin. Základem pro dojnice je kvalitní objemná píce doplněná jadrným krmivem. Jak uvádějí Vějčík et al., (2001) k požadavkům správné výživy skotu patří také neomezený přístup k napájení, čistota, chuť a teploty napájené vody. 2.3.4 Klimatické podmínky Klima ve stáji je jedním z rozhodujících faktorů ovlivňující realizaci potencionální užitkovosti zvířat. Rozhoduje nejen o produkci, ale i o čistotě a zdravotním stavu zvířat. Kvalitě stájového vzduchu je třeba věnovat přiměřenou pozornost (Brestenský a Mihina, 2006) Významnou úlohu hraje především teplota, vlhkost a světlo (Kadlečík a Kasarda, 2007). Jak uvádí Klabzuba (2002) největší význam pro chovaná zvířata má teplotně vlhkostní režim charakterizovaný interní teplotou a vlhkostní vzduchu a teplotou vnitřních povrchů spolu s prouděním vzduchu. 26

2.3.4.1 Teplota Termoregulace skotu - Jak uvádějí Kunc et al. (2001) skot patří mezi zvířata s velmi dobrým termoregulačním mechanizmem. Má také pohotové mechanismy fyzikální a chemické termoregulace. Adaptace skotu k rozdílným teplotám prostředí je také způsobena zvláštním uspořádáním cévní soustavy v kůži boků a hřbetů a souběžným průběhem tepen a žil. Organismus skotu má tu schopnost, že vytváří značné množství tepla a to nejen při životních procesech, svalové aktivitě, ale hlavně díky mikrobiální čiností předžaludků (při kterém vzniká fermentační teplo). Skot nemá problém teplo vyrobit, ale především se ho zbavit, proto skotu vyhovuje lépe pobyt v chladnějším prostředí, kde je výdej tepla usnadněn. Tělesná teplota hovězího dobytka je 38,8 C plus minus 0,5 C (Brestenský a Mihina, 2006). Termoneutrální zóna je definována rozpětím teplot, ve kterých je produkce metabolického tepla nezávislá na teplotě prostředí. Spodní hranice termoneutrality je nazývána dolní kritická hodnota. Je to taková teplota, ve které musí zvíře zvyšovat tvorbu tepla na udržení stálé teploty svého těla (Robertshaw, 1981; Young et al., 1989) (cit. Brouček et al., 1995). Termoneutrální zóna skotu má poměrně široké rozpětí (10-1 C) a není neměnná. Liší se podle jednotlivých kategorií, stavu organismu a aklimatizace apod. Pro praktická použití se uvádějí častěji optimální hodnoty, které vyhovují většině zvířat příslušné kategorie. Pro skot jsou uváděny hodnoty termoneutrální zóny obvykle od - 10 až do + 24 C, často od 4 16 C (Hauptman 1972; Sova et al., 1981) (cit. Brouček et al., 1995). Pro vysokoprodukční dojnice udává Sova et al. (1981, 1990) cit. Brouček et al.,(1995) rozpětí od 10 C do + 15 C. Tepelný stres. Tento stav je vyvolán kombinací vyšších teplot a relativní vlhkosti. Problémy se stresem se mohou vyskytnout již při nízké relativní vlhkosti a při teplotách nad 26 C (Woodacre, 2008). Jak uvádějí Kunc et al., (2001) hranicí tepelného stresu pro skot s průměrnou užitkovostí je teplota 25 C. U vysokoužitkových zvířat, která mají vyšší intenzitu metabolismu, lze projevy stresu zaznamenat již od 21 C. Po překročení této hranice organismus skotu zapojuje intenzivně termoregulační mechanismy, které mu umožní přežití 27

v podmínkách vysokých teplot prostředí. Tepelný stres způsobuje depresi mléčné užitkovosti, až o 25 %. Také negativně ovlivňuje změny ve složení mléka (procentický pokles obsahu tuku v mléce obsah masných kyselin aj.). Dále negativně působí na složení mleziva, tak potřebné jako výživa pro telata, dojivost, embryonální vývoj, intenzitu růstu, zdravotní stav a chování skotu (Kunc et al., 2001). Chovatelské prostředí vytváří zvířatům podněty pro jejich chování. Zvířata na ně reagují a současně si zabezpečují své základní životní potřeby. Ale pokud je v chovatelském prostředí nedostatek, vykonávají zvířata i nepotřebné a nepřirozené aktivity. Jen chování, při kterém dosahují zvířata svůj cíl, nevytváří psychickou zátěž (Brestenský a Mihina, 2006). Tab. 1 Teploty prostředí určující tepelnou pohodu v C (Doležal et al., 2002) Kategorie Stres z chladu Termoneutrální zóna Stres z tepla Narozené tele 8 až 26 26 až 36 Tele ve věku 30 dní 0 až 24 24 až 30 Tele ve věku 100-14 až -4-4 až 21 21 až 31 dní Jalovice -32 až -10-10 až 20 20 až 27 Krávy s dojivostí -26 až -2-2 až 22 22 až 28 22 kg Krávy s dojivostí 40 kg -30 až -6-6 až 20 22 až 26 28

2.3.4.2 Proudění vzduchu Pro tepelnou pohodu zvířat je důležité i proudění vzduchu. Čím je vyšší výměna vzduchu, tím je proudění vyšší. Nesmí však mít charakter průvanu. V letních měsících má při teplotním extrému významný kompenzační účinek. Požaduje se vyšší proudění vzduchu, protože zvyšuje odvod tepla z těla zvířat do ovzduší. Na odvod tepla má také vliv délka srsti, hloubka podkožního tuku, teplota vzduchu a jiné (Brestenský a Mihina, 2006). Tab. 2 Vliv rychlosti proudění vzduchu na dojivost [Owen et al., 1994 - cit. Brestenský a Mihina (2006)] Proudění Dojivost v relativním vyjádření (%) vzduchu Teplota 10 C 27 C 35 C 0,2 m.s -1 100 85 63 2,2 m.s -1 100 95 79 4,0 m.s -1 100 95 79 2.3.4.3 Vlhkost Relativní vlhkost vzduchu vyjadřuje absorpční kapacitu vzduchu, při které udrží dané množství vodních par v plynném skupenství. Vysoká relativní vlhkost při nízkých teplotách způsobuje zvlhčení srsti a ztrátu její izolační schopnosti. Tím se zvýší výdej tepla vyzařováním. Ve spojení s vysokým prouděním vzduchu je výdej tepla nadměrný a může způsobit stres z chladu. Vysoká relativní vlhkost při vysokých teplotách způsobuje malý odpar z těla a tím i výdej tepla. Vysoká relativní vlhkost ve stáji problém hlavně v zimním období, kdy při nízkých teplotách dokáže vzduch absorbovat menší množství vodních par, je potřeba nízká výměna vzduchu při vydávání tepla a přiváděný vnější vzduch má vysokou relativní vlhkost. Vlhkost by neměla ve stáji 29

překročit hodnotu 80 % (Brestenský a Mihina, 2006). Jak uvádí Kadlečík a Kasarda (2007) účinek teploty se mění v kombinaci s působením relativní vlhkosti. Když je ve vzduchu nízký relativní obsah par, nízká teplota pod bodem mrazu v nich nevyvolává pocit zimy. 2.3.4.4 Světlo Světlo podporuje produkci, životní pochody, především růst a sexuální funkce zvířat. Prostřednictvím nervových zakončení v kůži s oku dráždí nervový systém (Kadlečík a Kasarda, 2007). Světlo je důležité, aby zvířata na sebe viděla, poznala se a mohla se navzájem vyhnout. V zóně zvířat by mělo být osvětlení 150 200 luxů. Osvětlené by měly být především osvětlené krmné žlaby a napáječky. Při prosvětlení střechy proniká do ustajovacích prostor víc světla, než přes okna v obvodovém plášti stáje. Pokud je stáj prosvětlená oknami ve stěnách, jejich plocha by měla představovat 5 a více % podlahové plochy ustajovacího prostoru. Při střešním prosvětlení stačí 3 %. Při situování oken ve střeše je třeba dát pozor na přehřívání stáje v letním období (Brestenský a Mihina, 2006). Jak uvádí Kadlečík a Kasarda (2007) světlo působí také stimulačně na vývoj pohlavních funkcí. Sexuální funkce zvířat chovaných ve tmě jsou abnormálně nízké a v mnohých případech úplně přestávají. Důležitá je nejen délka světla, ale i intenzita a zabarvení. 2.3.5 Ostatní faktory působící na mléčnou užitkovost Jak uvádí Mikšík a Žižlavský (2005), mezi další faktory, které ovlivňují mléčnou užitkovost, patří plemenná hodnota rodičů, stádium mezidobí, věk dojnice, věk prvotelky při otelení, hmotnost prvotelky při otelení, úroveň odchovu jalovic, technologický systém chovu a v neposlední řadě lidský faktor. 30

2.4 KONTROLA UŽITKOVOSTI 2.4.1 Historie kontroly užitkovosti v České republice Zjišťování mléčné užitkovosti má v českých zemích dlouhodobou tradici. První dochované záznamy o měření dojivosti pocházejí z doby Rudolfa II. A v počátcích sloužily především pro vyjádření ekonomických vztahů mezi feudály a poddanými. Teprve později se dostala do popředí chovatelská hlediska. Oficiálně byla kontrola užitkovosti zavedena v roce 1905. Z historického pohledu bylo provádění kontroly užitkovosti vždy především zájmem chovatelů, kteří prostřednictvím spolků začali tuto činnost provádět. K současnému stavu organizace kontroly užitkovosti může být řada výhrad, ale snahy o změnu stávající organizační struktury a návrat ke spolkovému uspořádání byly v posledních letech neúspěšné. Podstatné však je, že kontrola užitkovosti probíhala, s výjimkou první světové války, mnoho let bez přerušení. Od jednotlivých zvířat tak byl nashromážděn dostatečný soubor dat potřebný pro vedení plemenných knih a výpočet odhadu plemenných hodnot (Hering et al., 2005). Vývoj mléčné užitkovosti u chovatelů skotu, chovaného v Českých zemích, byl závislý na nových poznatcích v oblasti výživy a cílevědomé šlechtitelské práci související s rozvojem chovu dojených plemen. V průběhu jednoho století provádění oficiální kontroly užitkovosti v Českých zemích došlo k významným změnám v živočišné výrobě. Ještě před padesáti lety byl prioritní chov koní a nejkvalitnější jadrná a objemná krmiva byla využívána v jeho chovu. V průběhu dalších let se však mění i přístup k výživě skotu. Díky novým poznatkům v oblasti konzervace objemných krmiv jsou vyřešeny problémy s přechodem ze zimního na letní krmení. Tím je omezen vliv ročních období na vlastní užitkovost zvířat. Rozvoj výpočetní techniky včetně programovaného vybavení umožňuje rozsáhlé využití dat z kontroly užitkovosti (Hering et al., 2005). 2.4.2 Metody kontroly užitkovosti Kontrola užitkovosti dojených krav je v České Republice, stejně jako v dalších státech EU, prováděna podle zásad pro kontrolu užitkovosti skotu. Jedná se o směrnice Mezinárodní organizace ICAR ( International Agreement on Practices-ICAR Recording 31

Guidelines), Rozhodnutí komise číslo 94/515 z 27. 7. 1994 a mezinárodní normy ISO. Česká republika je členem této organizace od roku 1991 a je reprezentována Českomoravskou společností chovatelů, a. s. V Souborné zásady pro provádění kontroly užitkovosti dojeného skotu připouští využívání metod kontroly užitkovosti A a B (Pytloun et al., 2000). 2.4.2.1 Metoda A Zahrnuje zjišťování dojivosti a obsahu tuku, bílkoviny a laktózy, eventuálně dalších složek mléka. Je prováděna ve dvou variantách. Kontrolu provádí pověřený pracovník oprávněné osoby. Varianta A4: kontrola užitkovosti se provádí v průměrných intervalech 27,5 až 30,5 den ze všech dojení v kontrolním dnu (24 hodin) při dvanácti, eventuelně třinácti kontrolách za rok. Tato varianta metody se považuje za standardní. Varianta AT: kontrola užitkovosti se provádí v průměrných třiceti denních intervalech z jednoho dojení střídavě jednou za měsíc ráno a druhý měsíc večer při dvanácti kontrolách za rok při rozmezí 29,5 až 30,5 dne (Mikšík a Žižlavský, 2005). 2.4.2.2 Metoda B Kontrolu provádí chovatel prostřednictvím osoby k tomu pověřené a proškolené určenou organizací (externí pracovník pro odběr vzorků) nebo ve spolupráci s pověřeným pracovníkem oprávněné osoby. Metoda B se provádí v průměrném intervalu 30 dnů ze všech dojení v průběhu kontrolního dne při dvanácti kontrolách za rok. Forma spolupráce spočívá především ve vyhodnocení dokladů pro automatizované zpracování dat kontroly užitkovosti. Za věrohodnost výsledků je zodpovědný chovatel (všechny záznamy provádí chovatel, nebo jím pověřená organizace). Metoda B zahrnuje zjišťování dojivosti a obsahu tuku, bílkovin a laktózy, eventuálně dalších složek mléka. Výsledky se publikují odděleně od metody A. Nelze je použít pro účely kontroly dědičnosti mléčné užitkovost (Pytloun et al., 2000). 32

Předností kontroly užitkovosti v České republice je vysoký podíl krav zapojených v kontrole užitkovosti a relativně příznivá cena této činnosti. Na druhé straně dochází k poklesu počtu uzavřených normovaných laktací, což bude mít negativní důsledky pro testaci plemenných býků, výsledky kontroly dědičnosti mléčné užitkovosti může nepříznivě ovlivnit náklady na provádění kontroly užitkovosti a to i přesto, že v posledním desetiletí došlo k prudkému nárůstu užitkovosti dojnic. Kontrola užitkovosti a její výsledky jsou svým způsobem součástí kulturního dědictví po našich předcích a jako taková byla vždy a měla by být i do budoucna podporována státem, který by měl vždy mít zájem na jejím rozvoji (Pytloun et al., 2000). 2.5 Holštýnský skot Nejrozšířenější světové dojené plemeno odvozuje svůj původ z populace černostrakatého skotu severozápadní Evropy, chovaného původně od Fríska, přes Šlesvicko-Holštýnsko až po Jutsko. Toto vynikající a významné plemeno bylo v průběhu minulého století intenzivně šlechtěno v podmínkách Severní Ameriky na funkční mléčný užitkový typ většího tělesného rámce a ušlechtilosti. Vzniklo tak plemeno, které nemá konkurenci v produkci mléka, a zpětně, zejména cestou plemeníků ovlivňovalo a ovlivňuje původní populace černostrakatého skotu na celém světě. Současně také úspěšně konkuruje a nahrazuje méně výkonná dojená plemena skotu jak v Evropě, tak i na jiných kontinentech. Další šlechtění tohoto plemene se tak stává celosvětovou záležitostí a koordinaci tohoto procesu řídí Evropská holštýnská konfederace a Světová holštýnská federace. Při šlechtění je kladen velký důraz na funkční zevnějšek, přičemž stejná váha jako užitkovosti je přisuzována také užitkovému typu. Modelování užitkového typu je umožněno dlouhodobým využíváním lineárnho popisu zvířat pro potřeby stanovení plemenné hodnoty plemeníků v kontrole dědičnosti. Požadovaný zevnějšek zvířat lze charakterizovat velkým tělesným rámcem krav s vyvinutým středotrupím, zajišťujícím předpoklad konzumace velkého množství krmiva. Tělesný rámec je charakterizován především požadovanou kohoutkovou výškou krav v dospělosti 147 cm a živou hmotností 680 kg (Mikšík a Žižlavský, 1997). Vedle vysoké užitkovosti mají černostrakatá plemena významnou přednost ve vynikající přizpůsobivosti se různým klimatickým podmínkám. Jak vyplývá z nejrůznějších analýz, tento skot je schopný vysoké produkce jak ve vysokých a 33

drsných podmínkách Sibiře či Severní Evropy nebo Kanady, tak i v podmínkách subtropů i tropů, kde se dobře vyrovnává s vysokými teplotami. Pozitivní je, že ani změnou klimatických podmínek nebývá narušena reprodukce (Urban et al., 1997). Chovný cíl požaduje dojnice většího tělesného rámce s harmonickou tělesnou stavbou, s výrazným mléčným charakterem, s dobře utvářeným prostorným a žláznatým vemenem. Důraz je kladen na dobře utvářené suché končetiny s pravidelným postojem, na ostré rysy kohoutku a hřbetu, široká a klenutá žebra, ploché hlezno a na jemnou kůži i srst. Dále se požaduje široká a jen mírně skloněná záď (Urban et al., 2001). Tab. 3 Začlenění zvířat dle genetického podílu černostrakatého plemene (Urban et al., 1997) Kategorie - kód Genetický podíl černostrakatého skotu H1 100% H2 87,5 % a více H3 75 87 % H4 50 74 % Holštýnské plemeno se v průběhu několika desetileté stalo nejvýznamnějším plemenem skotu s jednostranným zaměřením na mléčnou produkci. Bezesporu to bylo zapříčiněno díky přizpůsobivosti k rozmanitým podmínkám chovu včetně zlepšování podmínek vnějšího prostředí, především výživy a celkového managementu stád (Motyčka, 2006) 34

3 CÍL Cílem této diplomové práce bylo sledovat, zaznamenat a vyhodnotit vliv ročního období na mléčnou užitkovost Holštýnského plemene skotu ve vybraném chovu Školního zemědělského podniku v Žabčicích. Podkladem k vypracování byly použity materiály z kontroly užitkovosti za roky 2008 a 2009. V práci je porovnávána mléčná užitkovost, obsah tuku a bílkovin u dojnic na 1. 4. laktaci. Také byl vyhodnocen vztah mezi nádojem a obsahem tuku, nádojem a obsahem bílkovin a obsahem tuku a bílkovin. 35

4 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ 4.1 Charakteristika školního podniku Školní zemědělský podnik Žabčice je, v souladu se zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění některých zákonů (vysokoškolský zákon), organizační součástí Mendelovy univerzity v Brně a jeho základním posláním je zabezpečení účelové činnosti pro MZLU v Brně. Účelová činnost podniku je realizována ve spolupráci zejména s Agronomickou fakultou a Zahradnickou fakultou a zahrnuje praktickou výuku a praxe studentů, zabezpečení vědeckovýzkumných aktivit studentů při řešení jejich závěrečných prací, jakož i výzkumnou, vývojovou, demonstrační a poradenskou činnost akademických pracovníků univerzity. Klima v oblasti pracoviště Žabčice není pro zemědělskou výrobu zvlášť příznivé. Statek leží v jihomoravské suché oblasti s typickým vnitrozemským klimatem s průměrnými ročními srážkami 450-550 mm a průměrnou roční teplotou 9,3 C. Suchost klimatu zvyšují větry, které způsobují velký výpar půdní vláhy. Do oblasti pracoviště zasahuje též dešťový stín. Vodní srážky ve vegetačním období jsou rozloženy velmi nerovnoměrně. Tab. 4 Základní údaje o školním podniku Základní údaje o Školním zemědělském podniku Žabčice Celková rozloha (ha) 2658 Obhospodařovaná zemědělská půda (ha) 2586 orná 2074 plodné z toho: vinice 170 sady 82 trvalé travní porosty 296 Počet pracovníků 157 36

4.2 Vlastní metodika Podkladem k této práci byly použity výsledky kontroly užitkovosti a to v období od ledna 2008 do prosince 2009. V roce 2008 byla hodnocena jen mléčná užitkovost bez obsahu mléčných složek a v měsíci lednu byly vyhodnoceny údaje jen od dojnic na třetí laktaci. Údaje byly zpracovány v programu Microsoft Excell 2007 a Statistika Cz. Vybrané dojnice tvořily základní soubor o 3433 ks, který byl rozdělen na soubory dle pořadí laktace: 1. laktace: 723 dojnic 2. laktace: 955 dojnic 3. laktace: 1091 dojnic 4. laktace: 1258 dojnic Pro analýzu vlivu ročního období s ohledem na pořadí laktace byly u mléčné užitkovosti, obsahu tuku a bílkovin sledovány tyto hodnoty: 1. průměr 2. minimum 3. maximum 4. směrodatná odchylka 5. variační koeficient 6. korelační závislost 37

5 VÝSLEDKY A DISKUSE A) Hodnocení mléčné užitkovosti 1. Dojnice na 1. laktaci V tab. č. 1 je uveden celkový počet sledovaných dojnic 469. Celková produkce byla zjištěna v průměru 28,07 kg. Nejvyšší hodnota produkce byla v průměru v měsíci dubnu 30,62 kg, dále v měsíci květnu a červnu. Nejnižší hodnoty produkce byly v průměru v měsících únoru 25,00 kg, v listopadu a září. Pokud jde o hodnoty minima a maxima, první zmiňovaná byla v listopadu 7,20 % a druhá v březnu 43 %. Hodnoty za rok 2009 jsou uvedeny v tabulce Tab. č. 13. Celkový součet dojnic činil 504 a jejich dosažená produkce činila v průměru 25,50 kg. V měsíci červnu byla dosažena nejvyšší průměrná hodnota 27,23 kg. Pak to byly měsíce duben a březen. Naopak v listopadu byla nejnižší hodnota produkce průměru 22,48 kg, poté v srpnu a květnu. Minimum bylo zjištěno v květnu 3,20 % a maximum v dubnu 42,20 %. Graf 1 a 2 znázorňuje průběh první laktace v obou sledovaných letech. Ve srovnání s ostatními laktacemi je produkce na první laktaci nejnižší. 2. Dojnice na 2. laktaci Celkový počet dojnic uvádí Tab. č. 4 a činní 452. Jejich celková roční produkce byla v průměru 34,80 kg. Nejvyšší hodnoty nádoje byly dosaženy v průměru v dubnu 38,60 kg, v září a březnu. Na druhé straně opačné hodnoty byly zaznamenány v měsíci listopadu 28,02 kg, pak také v prosinci a říjnu. Minimum a maximum byly v našem případě v měsíci říjnu 3,80 kg a v měsíci srpnu 54,70 kg. Tabulka Tab. č. 16 uvádí celkový počet dojnic 834 a jejich produkce mléka za celý rok byla v průměru 29,73 kg. Z tabulky byly zjištěny nejvyšší průměrné hodnoty produkce v měsíci březnu 32,92 kg, dále v únoru a prosinci. Nejnižší průměr nádoje byly naopak zaznamenán v listopadu 25,00 kg, dále to byly měsíce říjen a květen. 38

Pokud se týká minima, tato hodnota byla zaznamenána v červnu 4,90 kg a maximum bylo zaznamenáno v měsíci únoru 55,70 kg. Ve srovnání s první laktací se produkce mléka zvýšila v průměru o celých 5,48 kg. Jak uvádí Mikšík et al., (1989), se zvyšujícím se počtem laktací, tedy i se stoupajícím věkem se zvyšuje produkce mléka. Tato skutečnost se uskutečňuje relativně rychle a to až po dosažení maximální užitkovosti. Nejvyšší produkce mléka je zpravidla dosahováno po čtvrté laktaci, jelikož vývoj vemene se uskutečňuje během třetí laktace. Nárůst mléčné užitkovosti až po nejvyšší produkci se pohybuje v rozmezí 20 30 %. Autor uvádí, že po dosažení maxima dochází v následných laktacích k poklesu dojivosti. Z Grafu 2 je patrné, že dojnice na první laktaci dosahovaly produkce nejnižší a naopak na druhé a třetí laktaci produkce nejvyšší. Ve srovnání čtyř laktací tedy dojnice dosáhly maxima již na 2. a 3. laktaci. 2. Dojnice na 3. laktaci Hodnoty mléčné užitkovosti dojnic na třetí laktaci jsou zaznamenány v tabulce Tab. č. 7. Tato tabulka uvádí celkový počet 257 dojnic, jejichž průměrná produkce činila 34,20 kg. Nejvyšší hodnoty nádoje byly zjištěny v průměru v měsíci březnu a to 38,75 kg. Dále to byly měsíce duben a květen. Opačné hodnoty byly zaznamenány v září 30,48 kg, pak v listopadu a únoru. V měsíci prosinci bylo zaznamenáno minimum v hodnotě 6,20 kg. Na druhé straně maximum bylo dosaženo také v prosinci 51,10 kg. Sledované parametry za rok 2009 jsou zaznamenány v tabulce Tab. č. 19. Celkový počet sledovaných dojnic byl v tomto období 504. Pokud jde o průměrnou produkci za celý rok, tato hodnota činila 30,05 kg. V měsíci prosinci byla zjištěna nejvyšší hodnota produkce v průměru 34,67 kg, dále to byly měsíce únor a březen. Opačné hodnoty byly zaznamenány v srpnu 25,97 kg, pak také v září a říjnu. Minimum a maximum se v našem případě vyskytly v měsíci červnu 4,30 kg a v červenci a to 70,80 kg. Jak uvádí Mikšík a Žižlavský (1997), s postupujícím věkem se zvyšuje živá hmotnost dojnice a s ní i vývin vemene. Maximální produkci poskytuje dojnice v době tělesné dospělosti, to je tedy na třetí až čtvrté laktaci. V našem případě byla průměrná produkce na první laktaci 26,79 kg, na druhé 32,27 kg a na třetí 32, 13 kg. Tyto hodnoty se se slovy autorů úplně neztotožňují, jelikož maxima dosáhly dojnice už na druhé 39