Zajišťovací deriváty

SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o. Bakalářský studijní program: Ekonomika a management Studijní obor: Účetnictví a finanční řízení podniku Zajišťovací deriváty BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor: Filip KABELKA Vedoucí bakalářské práce: Ing. Michal PLAČEK, MSc. Znojmo, 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Zajišťovací deriváty vypracoval samostatně, pod dohledem Ing. Michala Plačka, MSc., a uvedl v seznamu literatury všechny použité zdroje. Ve Znojmě 23. dubna 2013. podpis autora Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce panu Ing. Michalu Plačkovi, MSc. za cenné rady, připomínky a zprostředkování informací nezbytných pro praktickou část.

Abstrakt Bakalářská práce Zajišťovací deriváty je analýzou derivátů se zaměřením na deriváty zajišťovací. Práce je rozdělena na dvě části. První část práce se zabývá charakteristikou základních druhů derivátů, jejich historií, možnostmi jejich využití se zaměřením na zajištění. Druhá část práce je pak zaměřena na nejčastěji nabízené struktury úrokových swapů a na jejich praktické využití při zajištění úrokového rizika na příkladu Města Znojma. Abstract Bachelor theses Interest rate swaps is analysis of derivatives with focus on hedging derivatives. The thesis is divided into two main parts. The first part describes basic types of derivatives, their history and possibilities of their usage with the focus on hedging. The second part deals with the most commonly offered structures of interest rate swaps and their practical usage for hedging interest rate risk on example of the town of Znojmo. Klíčová slova Deriváty, forwardy, futures, opce, swapy, úrokové swapy, úrokové riziko, zajištění Keywords Derivatives, forwards, futures, options, interest rate swaps, interest rate risk, hedging

Obsah: 1 Úvod... 7 2 Cíl práce a metodika... 9 3 Teoretická část... 10 3.1 Definice finančních derivátů... 10 3.2 Historie derivátů... 11 3.3 Dělení derivátů... 13 3.3.1 Podle druhu derivátového kontraktu... 13 3.3.2 Podle kategorie derivátu... 13 3.3.3 Podle formy obchodování... 14 3.4 Forward... 15 3.5 Futures... 17 3.6 Opce... 19 3.7 Swap... 20 3.7.1 Předchůdci swapových kontraktů... 20 3.7.2 Dělení swapů... 22 3.8 Důvody vedoucí k využívání derivátů... 27 3.8.1 Spekulace... 27 3.8.2 Zajištění... 28 3.8.3 Arbitráž... 29 3.8.4 Deriváty tvorby trhu... 30 3.8.5 Forma odměny... 30 3.8.6 Podvody... 30 4 Praktická část... 32 4.1 Výchozí situace Města Znojma... 32 4.2 Vývoj úrokové sazby 3M PRIBOR v letech 2002-2012... 33 4.3 Modely vývoje 3M PRIBOR... 34

4.4 Vliv vývoje úrokové sazby 3M PRIBOR na nezajištěný úvěr... 37 4.4.1 Základní model vývoje úrokové sazby 3M PRIBOR... 37 4.4.2 Doom model vývoje úrokové sazby 3M PRIBOR... 38 4.4.3 Boost model vývoje úrokové sazby 3M PRIBOR... 39 4.4.4 Porovnání modelů vývoje úrokové sazby 3M PRIBOR... 40 4.5 Varianty zajištění úrokového rizika Města Znojma... 41 4.5.5 Fixní swap... 42 4.5.6 Step up swap... 49 4.5.7 Capped swap... 53 4.5.8 Knock out swap... 61 4.6 Komparace výsledků zajištění... 69 4.6.1 Komparace dle vynaložených nákladů a úspory ze zajištění... 69 4.6.2 Komparace dle možnosti plánování a dopadu na cash flow... 72 5 Závěr... 74 Seznam použité literatury... 76 Seznam grafů... 79 Seznam obrázků... 79 Seznam tabulek... 79

1 Úvod Konec stabilního růstu světových trhů a silné výkyvy v 70. letech 20. století měly na uživatele finančních trhů značně negativní dopady. S nárůstem rizika, které začalo přesahovat rozumnou hranici, bylo potřeba najít nástroj, pomocí kterého by byly subjekty schopné zajistit se proti nepředvídatelným pohybům trhu a minimalizovat tak své ztráty. Tato situace vedla až ke vzniku derivátů, které kromě zajišťování nabízí širokou škálu dalších možností. S nízkými počátečními náklady a s možností přizpůsobit podmínky kontraktu na míru ekonomickému subjektu představují deriváty vysoce efektivní nástroje řízení rizika. Dalšími nespornými přínosy derivátů jsou komparativní výhody a také možnost využití vysokého pákového efektu, který umožňuje i s malým kapitálem ovládat několikanásobně větší majetek. Za raketovým růstem popularity derivátů v posledních letech stojí hlavně nestálá ekonomická situace. Nervozita na kapitálových trzích způsobuje prudkou fluktuaci úrokových sazeb, kurzů měn a cen komodit a akcií. Ekonomické subjekty jsou tak vystaveny většímu riziku než kdykoliv předtím, což má za následek velmi rychlý růst objemu sjednaných derivátových obchodů. Přestože jsou deriváty velmi užitečné nástroje, jejich vnímání je spíše negativní, a to hlavně ze strany finančních odborníků. Jejich hlavní nevýhodou je, že jakýkoliv derivát lze využít stejně dobře k zajištění jako ke spekulaci. Tímto je dán do rukou ekonomických subjektů velmi mocný nástroj, který může při správném sjednání skvěle posloužit k eliminaci rizika, ale také může napáchat nepředstavitelné škody při hazardním spekulování, ke kterému mají subjekty sklon sklouzávat díky vysokému pákovému efektu. Záleží tak vždy a pouze na daném subjektu, jakým způsobem derivát využije. Bohužel, současný trend naznačuje, že se stále více subjektů snaží s deriváty více spekulovat namísto toho, aby je využívaly k účelu, ke kterému byly původně vymyšleny. Aby bylo možno plně proniknout do problematiky derivátů, je potřeba tyto termínové kontrakty charakterizovat, čímž se zabývá první kapitola teoretické části této práce. 7

Dále se práce věnuje historií derivátů a jejich dělením podle druhu derivátového kontraktu, kategorie derivátu a formy obchodování. Další kapitoly se zaměřují již přímo na konkrétní deriváty, definují je, popisují jejich průběh, práva a povinnosti s nimi spojená. Poslední kapitola teoretické části vymezuje důvody, které vedou subjekty ke sjednávání derivátů. Zaměřuje se primárně na zajišťování, popisuje rizika, kterým jsou subjekty vystaveny a nastiňuje největší přínos derivátů, a to schopnost přenést riziko na jiný subjekt. Praktická část této práce popisuje využití swapů jakožto nástrojů řízení úrokového rizika na příkladu zajištění pohyblivé úrokové sazby 3M PRIBOR u sjednaného úvěru Města Znojma. První kapitola nastiňuje výchozí situaci Města Znojma a zobrazuje základní parametry úvěru. Práce se dále věnuje analýze vývoje úrokové sazby 3M PRIBOR za předcházejících deset let a popisuje tři modely očekávaného budoucího vývoje této úrokové sazby, na jejichž základě jsou následně propočítány dopady na nezajištěný úvěr. Dále se práce věnuje analýze nabídky bank a vybírá nejčastěji nabízené a v literatuře zmiňované modely úrokových swapů. Dle modelů vývoje úrokové sazby 3M PRIBOR jsou pak u jednotlivých modelů swapů vyčísleny náklady a úspora plynoucí ze zajištění. Na konci práce jsou pak jednotlivé modely swapů porovnávány dle dosažených výsledků ze zajištění a dopadů na cash flow Města Znojma. 8

2 Cíl práce a metodika Cílem teoretické části této bakalářské práce je analyzovat literaturu a další dostupné zdroje za účelem získání dostatečného množství relevantních informací k definování derivátů, popsání jejich historie a k velmi stručnému shrnutí základních poznatků o jednotlivých druzích derivátů a možnostech jejich využití. Cílem praktické části bakalářské práce je na základě příkladu zajištění úrokového rizika Města Znojma vybrat z nabídek bank nejčastěji nabízené modely úrokových swapů pro municipální sektor. Dalším cílem je pak na základě předpokládaných modelů vývoje úrokové sazby 3M PRIBOR určit možné dopady na nezajištěný úvěr a výsledky porovnat s jednotlivými variantami zajištění. Dále je cílem podle výsledků zajištění a dalších zvolených kritérií doporučit nejvhodnější model úrokového swapu k řízení rizika Města Znojma. Teoretická část vychází hlavně z odborné literatury Prof. Ing. Josef Jílka, CSc. a Doc. Ing. Petra Dvořáka, Ph.D., zároveň se však snaží postihnout i jiné zahraniční autory a elektronické zdroje. Výchozím bodem pro tvorbu praktické části byl příklad zajištění úrokového rizika Města Znojma. Dle parametrů úvěru bylo nutné najít vhodný derivát k zajištění pohyblivé úrokové sazby 3M PRIBOR. Dále bylo nutné analyzovat minulý vývoj této sazby a získat modely budoucího vývoje, na jejichž základě byly vypočítány úroky z úvěru. Z dostupných derivátů byl pro zajištění vybrán úrokový swap, po analýze nabídek bank pak byly vybrány čtyři modely swapů jako vhodné varianty zajištění. Dle modelů úrokové sazby 3M PRIBOR pak byly spočítány náklady a úspora plynoucí ze zajištění. Dále byly modely swapů porovnány dle různých kritérií, na jejichž základě byl doporučen vhodný model úrokového swapu pro zajištění Města Znojma. 9

3 Teoretická část 3.1 Definice finančních derivátů Přestože se problematice derivátů věnuje spousta pozornosti, je velice obtížné najít jednotnou definici, která by tyto instrumenty finančního trhu jednoznačně vymezovala. Odborná literatura pracuje s velkým množstvím lišících se definic, velmi často lze najít ekonomické, právní nebo účetní vymezení. Obecně lze říct: Slovem derivát jsou označovány specifické typy investic, jejichž výnos je odvozen (tj. derivován) od výkonnosti aktiv (zboží, akcií nebo dluhopisů), úrokových sazeb, směnných kurzů měn nebo indexů (akciových indexů, indexu spotřebitelských cen nebo indexu počasí). Deriváty mají termínovaný charakter a nevyžadují žádnou nebo jen nízkou počáteční investici (Záškodný, Pavlát, Budík, 2007, s. 9). Podle Investopedia.com je derivátem cenný papír, jehož cena závisí nebo je odvozená z jednoho nebo více podkladových aktiv. Derivát je sám o sobě pouze smlouva mezi dvěma nebo více stranami. Jeho hodnota je určená výkyvy podkladového aktiva. Mezi nejčastěji užívaná podkladová aktiva patří akcie, dluhopisy, komodity, měny úrokové sazby a tržní indexy. Většina derivátů se vyznačuje vysokým pákovým efektem (Investopedia, 2012). Definici derivátů uvádí i mezinárodní účetní standardy IAS (International accounting standards). Standard IAS 39 (Financial Instruments: Recognition and Measurement) definuje pojem derivát následovně: Derivát je finanční instrument nebo jiný kontrakt se všemi následujícími třemi vlastnostmi: (a) jeho hodnota se mění v závislosti na změně určené úrokové míry, ceny finančního instrumentu, ceny komodity, kurzu cizí měny, indexu cen nebo sazeb, úvěrového hodnocení nebo úvěrového indexu, nebo jiné proměnné, v případě nefinanční proměnné není tato proměnná specifická pro účastníka kontraktu (tzv. podkladové aktivum); (b) nevyžaduje žádnou počáteční čistou investici nebo takovou počáteční čistou investici, která je nižší, než by byla požadována u jiných typů kontraktů, u nichž se očekává stejný dopad na změny tržních faktorů; a 10

(c) je vypořádána v budoucnosti (International Accounting Standard 39, 2011). Zjednodušeně lze tedy říci, že derivátem je kontrakt vypořádaný v budoucnosti, jehož hodnota se odvíjí od podkladového aktiva a který vyžaduje na začátku pouze malou nebo vůbec žádnou investici. 3.2 Historie derivátů Deriváty jsou obecně považovány za nejmladší nástroje finančního trhu. Mnoho zdrojů uvádí, že vznikly až v polovině 20. století. Přesto lze v dávné historii najít obchody, které mají znaky derivátů a podle dnešních definic je lze za deriváty považovat. Důvodem jejich vzniku byla ochrana farmářů před rizikem a první deriváty tedy byly spojeny se zemědělskými komoditami. Zmínku o derivátech, konkrétně o nástroji podobném opcím lze nalézt v kodexu Chamurabbiho. Nutno podotknout, že jde o kodex z doby asi před 3800 lety. Existují ale i další záznamy. Původ forwardových spadá pravděpodobně do antického období, kdy si římští panovníci s jejich pomocí opatřovali dodávky egyptského obilí (Stupavský, 2007a). První burza, která umožňovala obchodovat s termínovými kontrakty, byla Londýnská Royal Exchange. Vznikla v roce 1565 a bylo jí umožněno uzavírat termínové obchody. Jednalo se o významný krok v rozvoji derivátů. V 17. století ukázaly deriváty svou temnou stránku a dokázaly, jak nebezpečné mohou být při neopatrné spekulaci. V letech 1630 až 1637 probíhala tzv. tulipánová horečka. Šlo o jednu z největších spekulativních bublin historie, jež vedla až k finanční krizi. Docházelo k obchodování forwardů a opcí založených na cenách tulipánových cibulek, a to především v Amsterdamu a Londýně. Uzavíraly se kontrakty, které opravňovaly k nákupu tulipánových cibulek za určitou cenu po uplynutí dohodnuté doby. Spekulanti pak mohli vložený kapitál znásobit za pár týdnů i desetkrát. Poptávka po cibulkách byla natolik velká, že získaly nesmírnou hodnotu. Pro srovnání, v roce 1637 došlo k výměně pivovaru za pouhé tři cibulky. Takovou měly hodnotu. V roce 1637 převýšila nabídka poptávku a tulipánová bublina praskla. Následoval rychlý pád cen a panický prodej. Mnoho spekulantů přišlo o svůj majetek a nastala finanční krize, ze které se Nizozemsko těžko vzpamatovávalo (Peníze.cz, 2012). 11

Deriváty nebyly záležitostí jenom Evropy, ale celého světa. V 17. století existovaly v Japonsku kontrakty rýže podobné současným futures. Další derivátové burzy vznikly až v 19. století v Chicagu. Byly to Chicago board of trade (CBOT) v roce 1848 a Chicago Mercantile Exchange (CME) v roce 1874. Původně se na burzách obchodovalo se zemědělskými komoditami. Založení CBOT přilákalo velké množství spekulantů. Ti mohli kupovat i prodávat kontrakty a dosahovat tak zisku, pokud dokázali správně určit, jak se cena komodity bude vyvíjet. CME založila v roce 1972 mezinárodní měnový trh (International Monetary Market) a tím vznikla možnost obchodovat s měnovými futures. To byl velký mezník v historii derivátů poprvé byly obchodovány vedle komoditních futures také finanční. V roce 1973 byla založena Chicagská opční burza Chicago Board Options Exchange, která se postarala o největší rozmach opcí. Během několika málo let si stihla vybojovat přední místo mezi burzami obchodujícími s deriváty. V roce 1983 zavedla obchodování s opcemi na akciový index. Jednalo se o CBOE 100, který je dnes známý jako S&P 100 a patří mezi nejvíce obchodovatelné burzovní indexy. V roce 1979 dochází ke vzniku swapu nejdynamičtěji se rozvíjejícímu derivátu. Ten následovaly úvěrové deriváty (1. polovina 90. let) a jako úplně poslední vznikly povětrnostní deriváty na konci 90. let. Na konci 20. století způsobily deriváty mnohým firmám obrovské ztráty, ve většině případů z důvodů nezodpovědné spekulace (Záškodný; Pavlát; Budík, 2007). Stále rozšiřující se paleta podkladových nástrojů umožňuje sestavit téměř jakékoliv deriváty a tak se v současné době můžeme setkat např. se swopcemi, což jsou opce na swapy a s mnohými dalšími. Dnes jsou deriváty neodmyslitelným nástrojem finančního trhu a to i přes kritiku finančních odborníků kvůli jejich bezpečnosti (Jílek, 2002). 12

3.3 Dělení derivátů 3.3.1 Podle druhu derivátového kontraktu Podle druhu derivátového kontraktu se deriváty dělí na pevné (neodvolatelné) termínové obchody a na podmíněné (opční) termínové obchody. Pevné termínové obchody představují právo a povinnost daný kontrakt uskutečnit bez možnosti od sjednaného obchodu ustoupit. Mezi pevné termínové operace se řadí forwardy, futures a swapy. Podmíněné termínové obchody dávají kupujícímu možnost, nikoliv však povinnost daný obchod uskutečnit, a to pouze ze strany kupujícího. Prodávající je povinen kontrakt vždy uzavřít, pokud jej o to kupující požádá (Rejnuš, 2010). Obrázek č. 1. Dělení derivátů podle druhu derivátového kontraktu Deriváty dle druhu derivátového kontraktu Pevné termínové obchody Podmíněné termínové operace Forwardy Futures Swapy Opce Zdroj: vlastní zpracování 3.3.2 Podle kategorie derivátu Každý derivát se skládá alespoň ze dvou podkladových nástrojů. Podle kategorie derivátu, tedy podle podkladového aktiva, ke kterému se vážou, dělíme deriváty na úrokové, měnové, akciové, komoditní a úvěrové. 13

Tabulka č. 1. Kategorie derivátů Kategorie derivátu Úrokový derivát Měnový derivát Akciový derivát Komoditní derivát Úvěrový derivát Definice finanční nástroj, který se skládá pouze ze dvou či více podkladových úrokových nástrojů, které jsou pouze v jedné měně, a jehož reálná hodnota není ovlivněna rizikovou úrokovou mírou určitého subjektu finanční nástroj, který se skládá ze dvou či více podkladových úrokových nástrojů, které jsou alespoň ve dvou měnách, a jehož reálná hodnota není ovlivněna rizikovou úrokovou mírou určitého subjektu finanční nástroj, který se skládá alespoň z jednoho podkladového akciového nástroje, případně také z jednoho či více podkladových úrokových nástrojů, nikoliv však podkladového komoditního nástroje, a jehož reálná hodnota není ovlivněna rizikovou úrokovou mírou určitého subjektu finanční nástroj, který se skládá alespoň z jednoho podkladového komoditního nástroje, případně také z jednoho či více podkladových úrokových či akciových nástrojů, a jehož reálná hodnota není ovlivněna rizikovou úrokovou mírou určitého subjektu finanční nástroj, který se skládá ze dvou či více podkladových úrokových nástrojů, případně také z jednoho či více podkladových akciových či komoditních nástrojů, a jehož reálná hodnota je ovlivněna úrokovou mírou určitého subjektu (referenčního subjektu) Zdroj: JÍLEK Josef, 2002. Finanční a komoditní deriváty, str. 62 3.3.3 Podle formy obchodování Podle formy obchodování, tedy podle místa, kde dochází k obchodu, dělíme deriváty na: burzovní deriváty; mimoburzovní deriváty. 14

K obchodování s burzovními deriváty dochází na burzách, tedy přesně daných místech a v přesně stanovený čas. Všechny tyto deriváty jsou standardizovány, mají tedy přesně stanoveny smluvní podmínky, ceny a termíny. Tyto parametry nelze žádným způsobem upravovat. Nespornou výhodou těchto kontraktů je jejich transparentnost, která snižuje riziko. Další výhodou je jejich vysoká likvidita, není tedy obtížné takovéto kontrakty uzavřít. Nevýhodou je, že bývají dražší než mimoburzovní deriváty, i když to nemusí být pravidlem. Mimoburzovní deriváty, často nazývané OTC (over-the-counter) jsou deriváty, které subjekty uzavírají mezi sebou bez účasti na burze. Obchodování OTC derivátů přináší mnohem větší svobodu. Parametry kontraktu si mohou subjekty upravit na míru přesně tak, aby jim vyhovovaly. S touto výhodou je však spojena i nevýhoda. U velmi složitých a specifických kontraktů může být problém s likviditou, tedy s hledáním vhodného subjektu, který má zájem takovouto pozici uzavřít. OTC deriváty jsou také spojeny s vyšším rizikem (Dvořák, 2008). 3.4 Forward Forward se řadí mezi OTC deriváty a je obchodován mimoburzovně. Prakticky se jedná o kontrakt na výměnu podkladových nástrojů k určitému datu v budoucnosti, přičemž vypořádání nastává později, než je obvyklé na spotovém trhu (Jílek, 2010, s. 87). Podle podkladových nástrojů lze forwardy rozdělit následovně: Úrokový forward představuje výměnu předem dohodnuté částky za neznámou částku ve stejné měně, za dluhový cenný papír, úvěr, vklad nebo půjčku. Měnový forward je kontrakt na výměnu dvou předem domluvených částek v různých měnách. Akciový forward představuje výměnu pevné částky v hotovosti za předem dohodnutý akciový nástroj. Komoditní forward je druh kontraktu, kde dochází k výměně pevné částky v hotovosti za komoditu (Jílek, 2010). 15

Přesto, že se jednotlivé druhy kontraktů od sebe liší, ve všech případech se vždy jedná o budoucí výměnu pevné částky hotovosti za některý z podkladových nástrojů, a to ve stanovené době v budoucnosti, kterou určí partneři kontraktu. Forward rate agreement (FRA) nebo také dohoda o forwardové úrokové míře je jednoznačně nejpoužívanějším typem forwardu. FRA vznikl v 80. letech 20. století ve Švýcarsku. Od této doby se těší značné oblibě a rozšířil se po celém světě. Protože se s FRA obchoduje na OTC trzích, je velice obtížné získat celkový počet uzavřených kontraktů. Nejlikvidnější jsou kontrakty uzavírané se splatností od 1 do 12 měsíců, a proto se FRA se splatností větší než 12 měsíců vyskytují jen velmi zřídka (Jílek, 2010). Podstatu FRA bychom mohli velmi zjednodušeně charakterizovat jako instrument, který umožňuje zajistit pro určité období v budoucnosti fixní úrokovou sazbu pro určitý závazek (přijatý úvěr) či pohledávku (depozitum). Nespočívá však ve skutečném poskytnutí (přijetí) budoucího úvěru (depozita) za pevně sjednaných podmínek, nýbrž jako plnění z FRA poskytuje jeden partner druhému úrokový rozdíl mezi pevně sjednanou úrokovou sazbou ve FRA a skutečnou výší tržní úrokové sazby (za kterou je de facto možné čerpat úvěr či uložit depozitum) v termínu, ke kterému bylo FRA sjednáno (Dvořák, 2008, s. 45). Při sjednání dohody o forwardové úrokové míře se strany dohodnou na: pevné (dohodnuté) úrokové míře jedná se o forwardovou úrokovou míru na období v budoucnosti; referenční úrokové míře v praxi bývá nejčastěji používána úroková míra LIBOR (London interbank offered rate), strany se však mohou dohodnout i na jiné; úrokovém období nejčastěji 1, 2, 3, 6, 9, 12 měsíců, není to ovšem podmínkou; jmenovité hodnotě tzn. na hodnotě, od které budou úrokové platby odvozovány; 16

měně ve světovém měřítku bývají nečastěji používány americké dolary, libry a eura; v České republice se běžně obchoduje v Kč. FRA má vždy dvě strany, kupujícího FRA a prodávající FRA. Pozice kupujícího a prodávajícího je odvozena od plateb referenční úrokové míry. Pokud strana tuto platbu obdrží, bude se jednat o koupi FRA, pokud ji naopak bude platit, bude se jednat o prodej FRA. Vyrovnávací platbou se rozumí rozdíl mezi úrokovými mírami. Pokud bude referenční úroková míra větší než pevná (dohodnutá) úroková míra, prodávající bude platit kupujícímu. V opačném případě bude platit kupující prodávajícímu, tzn. v případě, že pevná (dohodnutá) úroková míra bude menší než referenční. Pokud se budou úrokové míry rovnat, k vyrovnávací platbě nedojde (Jílek, 2010). Tabulka č. 2. Platby z FRA Referenční úroková míra = pevná úroková míra Referenční úroková míra > pevná úroková míra Referenční úroková míra < pevná úroková míra bez plateb prodávající platí kupujícímu kupující platí prodávajícímu Zdroj: JÍLEK Josef, 2010. Finanční a komoditní deriváty v praxi, str. 105 3.5 Futures Futures lze definovat jako standardizovaný, převoditelný, burzovně obchodovaný kontrakt s nárokem na dodání komodity, cenného papíru, měny nebo burzovního indexu, za stanovenou cenu ve stanoveném čase v budoucnosti (InvestorWords.com, 2012). Jedná se o kontrakt, který je téměř totožný s forwardy, obchodovaný na burze. Mezi hlavní důvody, které vedly ke vzniku standardizovaných burzovních futures obchodů, patří zejména: soustředit poptávku a nabídku na jednom místě a tím zajistit, že cena bude utvářena na základě skutečné poptávky a nabídky; eliminovat úvěrové riziko, kterému jsou partneři kontraktu vystaveni, umožnit průběžné zúčtování zisků (resp. ztrát), a to bez nutnosti skutečného plnění kontraktu a čekání až do dne splatnosti kontraktu, 17

dát možnost kdykoliv odstoupit od sjednaného obchodu, tzn. umožnit subjektu uzavřít otevřenou pozici za aktuálních podmínek na trhu se ziskem nebo ztrátou (Dvořák, 2008). Podle pokladových nástrojů lze futures rozdělit následovně: Úrokový futures představuje výměnu pevné částky v hotovosti za neznámou částku hotovosti odvozenou od úrokové míry nebo za dluhový cenný papír. V případě měnové futures se jedná o kontrakt, kde dochází k výměně pevné částky v hotovosti určité měny za pevnou částku v hotovosti v jiné měně. Akciový futures je nástrojem výměny částky hotovosti za předem dohodnutý akciový nástroj. Komoditní futures představuje výměnu hotovosti za určený komoditní nástroj (Jílek, 2010). Průběh futures kontraktu je následující. Aby bylo možné s těmito kontrakty přímo obchodovat, je nutné být členem burzy. Členství lze získat jen obtížně, a proto jsou obchody realizované přes prostředníky, tedy obchodníky, kteří již členy jsou. V praxi to vypadá tak, že subjekt dá příkaz obchodníkovi a ten jej na burze vykoná. Futures kontrakt vznikne tak, že dojde ke spárování opačných příkazů. Vždy je tedy potřeba dvou subjektů ochotných obchod uzavřít, z nichž jeden bude daný kontrakt nakupovat a druhý prodávat. Spárovat lze pouze příkazy, které se shodují ve svých podmínkách (druh kontraktu, splatnost). Subjekt, který na trhu s futures zaujímá nákupní nebo prodejní pozici, má dvě a u některých kontraktů na některých burzách tři možnosti jak pozici uzavřít. Jednou z možností je otevřít pozici zrcadlovou. Pokud tedy subjekt nakoupil futures kontrakt, zavřít jej může tak, že prodá stejný futures kontrakt a naopak pokud prodal futures kontrakt, uzavřít ho lze zadáním nákupního příkazu. Další možností, jak lze kontrakt uzavřít je vypořádat jej v době splatnosti. Poslední možností je vypořádat kontrakt fyzicky na základě dohody se subjektem v opačné pozici (Dvořák, 2008). 18

3.6 Opce Opce jsou termínové kontrakty naprosto odlišné od ostatních derivátů. Definovat je lze následovně: Opce je kontrakt mezi dvěma stranami, kupujícím a prodávajícím, který dává kupujícímu právo, ale ne povinnost, nakoupit nebo prodat v budoucnosti za cenu domluvenou dnes (Chance; Brooks, 2009, s. 2). Jde tedy o kontrakt, kde rozhodnutí o tom, zda dojde k vypořádání či ne, je na kupujícím. Za tuto možnost volby je kupující povinen zaplatit tzv. opční prémii. Opční prémie je částka (cena opce), kterou kupující zaplatí prodávajícímu bez ohledu na to, zda opci využije nebo ne. Výše opční prémie se odvíjí od vnitřní hodnoty opce, doby do vypořádání kontraktu a také samozřejmě od změny ceny podkladného aktiva (BusinessDictionary.com, 2012a). Opční termínové kontrakty lze obchodovat burzovně nebo na OTC trzích. Podle doby, kdy může partner kontraktu požadovat vypořádání, dělíme opce na: evropské opce k vypořádání kontraktu dochází v přesně daném okamžiku v budoucnosti; americké opce vypořádání může proběhnout v průběhu předem stanoveného období v budoucnosti (Jílek, 2002). Podle podkladových nástrojů lze opce rozdělit následovně: Úroková opce představuje výměnu pevně dané částky v hotovosti za neznámou částku hotovosti, dluhový cenný papír, úvěr nebo vklad ve stejné měně. Měnová opce je kontraktem na výměnu pevné částky hotovosti v jedné měně za pevně stanovenou částku v hotovosti v jiné měně. Akciová opce nabízí možnost výměny pevně stanové částky v hotovosti za akciový nástroj. Komoditní opce poskytuje právo na výměnu pevně stanovené částky za komoditu (Jílek, 2010). 19

Opce lze rozdělit podle typu na: call opce představuje právo koupit určené aktivum za domluvenou cenu v určeném čase v budoucnosti; put opce představuje právo prodat určené aktivum za domluvenou cenu v určeném čase v budoucnosti (Wilmott, 2006). Oba typy opcí je dále možné jak nakupovat (pozice long), tak prodávat (pozice short). Dohromady tedy lze uzavřít 4 základní pozice, a to: long call, long put, short call a short put (Rohrbacher, 2009). 3.7 Swap Swap (vycházející z anglického to swap vyměnit si, ) je možno chápat jako termínovou smlouvu, kterou se dva ekonomické subjekty vzájemně zavazují vyměnit si mezi sebou buď dohodnutá předmětná aktiva, nebo finanční toky za předem pevně stanovených podmínek (Rejnuš, 2010, s. 465). Vznik swapového trhu se datuje do počátku 80. let 20. století. Mezinárodní asociace pro swapy a deriváty, která se zabývá dokumentací derivátů, standardizovala tyto kontrakty a zavedla přesný obchodní mechanismus, což snížilo transakční náklady a udělalo tyto nástroje dostupnějšími. Se swapy se obchoduje na mimoburzovních (OTC) trzích. Swapy je možné dohodnout se swapovými dealery nebo s tvůrci trhu za poplatek určený podle rizikovosti daného kontraktu (Jílek, 2010). 3.7.1 Předchůdci swapových kontraktů Za předchůdce swapových kontraktů lze považovat parallel loan a back-to-back loan. Parallel loan vznikl v 60. letech ve Velké Británii. Důvodem vzniku tohoto instrumentu byly restrikce, které uvalila Bank of England na pohyb kapitálu se zahraničím. Pokud chtěl tuzemský subjekt investovat v zahraničí, mohl směnit kapitál do cizí měny pouze s vysokou přirážkou, která činila až 90 % k normálnímu kurzu měny. Využití parallel loan umožňovalo se této restrikci vyhnout (Dvořák, 2008). 20

Fungování parallel loan lze nejlépe demonstrovat na následujícím příkladu. Mějme dvě společnosti: americkou společnost XXX britskou společnost YYY Americká společnost XXX má dceřinou společnost sídlící ve Velké Británii a současně britská společnost YYY má dceřinou společnost sídlící v USA. Mateřské společnosti jsou rozhodnuty investovat volné peněžní prostředky do svých dceřiných společností, což je ovšem znevýhodněno restrikcemi. Mezi mateřskými společnostmi dojde k uzavření parallel loan, ve které se společnosti zavazují, že: americká společnost XXX si půjčí americké dolary na domácím trhu a následně je půjčí dceřiné společnosti britské společnosti YYY; britská společnost YYY si půjčí britské libry na domácím trhu a následně je půjčí dceřiné společnosti americké společnosti XXX. Tímto způsobem se společnosti vyhnou uvaleným restrikcím a dostanou se k volnému kapitálu za příznivou cenu, aniž by musely vyměňovat peněžní prostředky na měnovém trhu. S parallel loan jsou také spojeny jisté nevýhody. Největší problém je nalézt vhodného partnera, což může být i značně nákladné. Dalším problémem je, že parallel loan není tvořen dvěma dohodami o půjčkách, takže pokud jedna dceřiná společnost přestane splácet nebo smlouvu vypoví, není druhá dceřiná společnost zbavena svých závazků (Jílek, 2010). Back-to-back loan se vyvinul z parallel loan. Největší rozdíl, mezi těmito instrumenty je, že eliminuje riziko toho, že jedna z dceřiných společností přestane splácet. V důsledku toho však nelze využít back-to-back loan k obcházení devizových restrikcí (Dvořák, 2008). Back-to-back loan pracuje na tomto principu. Mějme tyto společnosti: japonskou společnost, která má dceřinou společnost v USA; americkou společnost, která má dceřinou společnost v Japonsku. Mateřské společnosti jsou, stejně jako v případě parallel loan, rozhodnuty investovat finanční prostředky do svých dceřiných společností. Japonská mateřská společnost si půjčí jeny na kapitálovém trhu a následně je půjčí americké mateřské společnosti. 21

Obdobně si půjčí americká mateřská společnost americké dolary na kapitálovém trhu a následně je půjčí japonské mateřské společnosti. Následně pak společnosti mohou investovat do svých dceřiných společností (Siddaiah, 2009). 3.7.2 Dělení swapů Podle podkladového nástroje lze swapy rozdělit na úrokové, měnové, akciové, komoditní a úvěrové. Obrázek č. 2. Dělení swapů Swapy Úrokové Měnové Akciové Komoditní Úvěrové Zdroj: vlastní zpracování Úrokový swap Úrokový swap lze definovat jako dohodu dvou stran o výměnách úrokových plateb různých povah odvozených od určené jmenovité hodnoty za předem dané období. V podstatě se jedná o výměnu různících se peněžních toků, kde jeden peněžní tok je odvozen od pevné úrokové míry z dohodnuté jmenovité hodnoty a druhý peněžní tok je odvozen od pohyblivé úrokové míry z téže jmenovité hodnoty (BusinessDictionary.com, 2012b). Podle druhu lze úrokové swapy rozdělit na: klasický úrokový swap; bazický úrokový swap. Klasický úrokový swap je úrokový swap na výměny pevných částek v hotovosti v jedné měně za dosud neznámé částky hotovosti odvozené od určité referenční úrokové míry (např. LIBOR, PRIBOR) a jmenovité hodnoty, a to v téže měně (Jílek, 2010, s. 325). 22

Klasický úrokový swap bývá v některých zdrojích uváděn jako swap kupónový, nicméně vždy se jedná o kontrakt na výměny úrokových plateb, z nichž jedna je určena pevnou (fixní) úrokovou mírou a druhá referenční (pohyblivou) úrokovou mírou. U klasického úrokového swapu k výměně jmenovitých hodnot na začátku nebo konci kontraktu nikdy nedochází. Obrázek č. 3. Průběh klasického úrokového swapu Partner A Pohyblivé úroky Fixní úroky Partner B Zdroj: vlastní zpracování podle DVOŘÁK Petr, 2008. Deriváty, str. 73 K základním motivům využívání klasického (kupónového) swapu patří zajišťování pohledávek (závazků) proti poklesu (růstu) úrokových sazeb na trhu, získávání kapitálu za výhodnějších podmínek než jsou na trhu a spekulační motiv vyplývající z různých očekávání swapových partnerů (Dvořák, 2008). Bazický úrokový swap je úrokový swap na výměny neznámých částek hotovosti odvozených od určité referenční úrokové míry (např. LIBOR, PRIBOR) v jedné měně za dosud neznámé částky hotovosti odvozených od určité referenční úrokové míry odlišné od předchozí referenční úrokové míry (např. LIBOR, PRIBOR), a to v téže měně. Například jeden partner platí proměnlivou úrokovou platbu odvozenou od tříměsíčního LIBOR, a druhý partner platí proměnlivou úrokovou platbu odvozenou od šestiměsíčního LIBOR (Jílek, 2002, s. 332). Motivem sjednávání bazického swapu pak může být zajišťování (snaha o sladění úrokové báze u pohledávek a závazků), ale i spekulace na rozdílný vývoj obou úrokových sazeb či nižší úrokové náklady na získaný kapitál než při přímém vstupu na trh (Dvořák, 2008). 23

Obrázek č. 4. Průběh bazického úrokového swapu Partner A Úroky na bázi PRIBOR Úroky na bázi LIBOR Partner B Zdroj: vlastní zpracování podle DVOŘÁK Petr, 2008. Deriváty, str. 74 Měnový swap Standardní měnové swapy lze charakterizovat jako termínové swapové kontrakty, zavazující smluvní strany ke vzájemné výměně jimi dohodnutých úrokových plateb (cash flow) denominovaných ve dvou různých měnách, přičemž na počátku a na konci kontraktu dochází i ke vzájemné výměně nominálních hodnot podkladových měn (jistin) za dohodnutý kurz (Rejnuš, 2010, s. 469). Průběh měnového swapu lze rozdělit do tří fází a bude vypadat následovně. V první fázi si partneři kontraktu vymění kapitál v různých měnách, např. v eurech a dolarech. Ve druhé fázi, během doby splatnosti, bude docházet k výměně úrokových plateb odvozených od směněných kapitálových částek. V poslední fázi, na konci doby splatnosti kontraktu, dojde k zpětné výměně kapitálů. 24

Obrázek č. 5. Průběh měnového swapu 1. Směna kapitálu Partner A Nominální hodnota v EUR Nominální hodnota v USD Partner B 2. Směna úrokových plateb Partner A Úrokové platby v EUR Úrokové platby v USD Partner B 3. Zpětná směna kapitálů Partner A Nominální hodnota v EUR Nominální hodnota v USD Partner B Zdroj: vlastní zpracování podle DVOŘÁK Petr, 2008. Deriváty, str. 75 Měnový swap však nemusí probíhat ve všech třech fázích, v užší podobě může chybět počáteční nebo zpětná výměna. V nejjednodušší formě měnového swapu nemusí docházet k výměně úrokových plateb, přičemž konečné platby jsou poté navýšeny o naběhlé úroky. Trh s měnovými swapy je obecně menší než se swapy úrokovými. Nejčastějším důvodem sjednávání měnového swapu u konečných uživatelů je spekulace. Sjednávání měnového swapu za účelem zajištění měnového rizika je spíše výjimkou (Jílek, 2010). Akciový swap V případě akciového swapu si dvě strany vzájemně vyměňují sérii plateb, z nichž jedna je odvozena z výnosu akcie nebo akciového indexu. Druhá série plateb je pak určena fixní nebo pohyblivou úrokovou mírou, ale může se odvíjet i od výnosu jiné akcie 25

či akciového indexu. Akciové swapy se používají jako náhrada přímých transakcí na akciovém trhu (Chance, 2003). Obrázek č. 6. Průběh akciového swapu Partner A Výnos vázaný na akciový index Fixní úroky Partner B Zdroj: vlastní zpracování podle DVOŘÁK Petr, 2008. Deriváty, str. 76 Komoditní swap Komoditní swapy představují smluvně sjednanou opakovanou směnu určitých plateb ve stejné měně, které nastávají v dohodnutých termínech v budoucnosti, z nichž jedna se určí jako součin fixně dohodnuté ceny za jednotku určité komodity a sjednaného nominálního množství této komodity a naproti tomu druhá je stanovena součinem pohyblivé jednotkové ceny a sjednaného množství (obvykle téže) komodity. Pohyblivá cena se obvykle stanovuje jako průměrná cena ze spotových cen za dané období (Dvořák, 2008, s. 76). Obrázek č. 7. Průběh komoditního swapu Partner A Sjednaná fixní cena Průměrná spotová cena Partner B Zdroj: vlastní zpracování podle DVOŘÁK Petr, 2008. Deriváty, str. 77 Úvěrový swap Úvěrový swap je swap lišící se od úrokového swapu tím, že proměnlivá platba závisí na rizikové úrokové míře určitého subjektu (Jílek, 2010). Kupující úrokového swapu se podpisem kontraktu zavazuje platit protistraně pravidelně fixní platby. Prodávající swapu neposkytuje protistraně žádné platby, ale zavazuje se, že v případě vzniku kreditní události zaplatí předem smluvenou částku. Kreditní událostí se pak rozumí úpadek či bankrot emitenta pokladového aktiva apod. Takto 26

se kupující úvěrového swapu chrání proti riziku možného úvěrového selhání. V případě, že nastane kreditní událost, dochází k zániku swapu v okamžiku zaplacení smluvené částky (Zubatý, 2010). 3.8 Důvody vedoucí k využívání derivátů Deriváty jsou dnes neodmyslitelnou součástí finančního trhu. Důvody, proč bývají sjednávány termínové kontrakty, se různí. Subjekty mohou deriváty využívat ke spekulaci, tedy s cílem přijmout riziko a následně inkasovat zisk. Jiné subjekty mohou uzavírat deriváty naopak z důvodu minimalizace rizika snaží se tedy zajistit proti očekávaným či neočekávaným událostem v budoucnu. Deriváty lze ale využívat i jako formu odměny nebo nástroj k minimalizaci daňové povinnosti. Obecně lze deriváty podle důvodu sjednání do následujících skupin. 3.8.1 Spekulace Z pohledu spekulanta je možné světový derivátový trh považovat za obrovskou hernu, kde se sází na úrokové míry, měnové kurzy, ceny akcií a komodit a na úvěrové riziko určitého subjektu (Jílek, 2002, s. 89). Spekulaci lze přirovnat k sázení na sportovní týmy nebo ke hrám v kasinu. Spekulanti vstupují na trh s cílem odhadnout budoucí vývoj a profitovat na něm. Otevřením dlouhé pozice spekulant předpokládá následující růst, naopak otevřením krátké pozice spekuluje na pokles. Otevřená dlouhá pozice není kompenzována krátkou pozicí v daném nástroji a naopak. V konečném důsledku je tedy možné dosáhnout neomezeného zisku nebo ztráty. Pokud spekulant vstoupí do dlouhé pozice a hodnota daného nástroje poroste, bude spekulace zisková. Špatný odhad, tedy pokles nástroje, bude znamenat pro spekulanta ztrátu. Totéž platí i naopak v případě krátké pozice, kde pokles hodnoty nástroje znamená zisk a růst hodnoty ztrátu. V současné době jsou deriváty využívány především ke spekulaci, pouze okrajově slouží jako nástroje zajištění. Přestože je většina lidí vůči riziku, které přináší spekulace, averzní, pro některé je velice snadné hazardu podlehnout, což může mít katastrofální důsledky. Nebezpečnost derivátů jakožto nástroje spekulace nesporná. Ve své podstatě znamenají pronikání hazardu do ekonomické oblasti a způsobují, že aktivita lidí je 27

zaměřena na snahu získat peníze hraním na derivátovém trhu na úkor produktivní činnosti jako je výroba zboží a poskytování služeb. I přes to, jak dokáže být spekulování nebezpečné, převládá názor, že by nemělo být zakázáno (Jílek, 2006). 3.8.2 Zajištění Zajištění představuje pravý opak spekulace. Zatímco spekulanti přijímají riziko, aby následně realizovali zisk, v případě zajištění se subjekt snaží riziko co nejvíce minimalizovat. Některé zdroje zjednodušují zajišťování a přirovnávají ho k pojištění, což není zcela správné. Zatímco v případě pojištění se riziko rozkládá na velké množství pojištěných, v případě zajištění dochází k přechodu rizika na jiný ekonomický subjekt (Rejnuš, 2010). Zajišťování je obecně ochranou hodnoty určitého nástroje či portfolia nástrojů proti nepříznivému vývoji úrokových měr, akciového trhu, měnového kurzu, cen komodit či rizikovosti určitého subjektu. V užším významu se jedná o použití derivátů (tzv. zajišťovacích derivátů) ke snížení tržního či úvěrového rizika konečného uživatele či tvůrce trhu (Jílek, 2002, s. 77). S deriváty jsou tedy spojeny dva druhy rizik, proti kterým se lze zajistit, a to: Úvěrové riziko Tržní riziko Úvěrové riziko je rizikem ztráty ze selhání partnera (dlužníka) tím, že nedostojí svým závazkům podle podmínek kontraktu, a tím způsobí držiteli pohledávky (věřiteli) ztrátu. Tyto závazky vznikají z úvěrových aktivit, obchodních a investičních aktivit, z platebního styku a vypořádání cenných papírů při obchodování na vlastní i cizí účet (Jílek, 2000, s. 15). Tržní riziko lze definovat jako: riziko potenciální ztráty z nepříznivého pohybu tržních cen a sazeb (Patria Online, 2012). Jedná se o situaci, kdy může subjekt být ve ztrátě z důvodu neočekávaného růstu či poklesu ceny určitého nástroje, který vlastní. 28

Dále existují čtyři základní kategorie tržního rizika, a to: úrokové riziko, které představuje riziko ztráty ze změn cen nástrojů citlivých na úrokové míry; akciové riziko, které je rizikem ztráty ze změn cen nástrojů citlivých na ceny akcií; komoditní riziko, představující riziko ztráty ze změn cen nástrojů citlivých na ceny komodit; měnové (devizové) riziko, které je rizikem ztráty ze změn cen nástrojů citlivých na měnové kurzy (Jílek, 2000). Zajišťovatel je osoba, která vstupuje na trh, aby za pomoci derivátů minimalizovala rizika. Příkladem může být farmář, který je vystaven riziku ztráty tím, že v budoucnu dojde k nepříznivému vývoji ceny. Jestliže prodá vypěstovanou komoditu prostřednictvím derivátu, sníží riziko poklesu ceny. Pokud by pak cena dané komodity v budoucnu opravdu klesla, jeho ztrátu z poklesu ceny by kompenzoval do určité míry zisk z derivátového kontraktu. Jakmile by však cena komodity v budoucnosti vzrostla, zisk z prodeje by byl snížen o ztrátu z derivátu. Tím, že subjekt využije derivátu a sníží riziko, se zároveň připravuje o možnost profitovat na budoucím příznivém vývoji ceny. Právě možnost přenosu rizika na jiný subjekt, který je ochoten toto riziko přijmout, je největším přínosem derivátů. Subjekty jsou neustále vystaveny riziku při běžných činnostech, což není žádoucí. Deriváty jsou vhodnými nástroji k minimalizaci tohoto rizika, zároveň je však nutné zvážit náklady na jejich zřízení, které mohou být v některých případech větší, než ztráty z nezajištěných operací (Jílek, 2002). 3.8.3 Arbitráž Arbitráž lze definovat jako simultánní nákup a prodej cenných papírů, měn nebo komodit na různých trzích nebo ve formě derivátů za účelem získat výhodu plynoucí z různých cen stejného aktiva (Oxford Dictionaries, 2012). Důvody, proč arbitražéři vstupují na trh, se nijak neliší od důvodů spekulantů - hlavním motivem je vždy dosažení zisku. Přístup je ale naprosto odlišný. Zatímco spekulanti přijímají riziko, arbitražéři jsou naopak k riziku averzní. Vstupují pouze do takových 29

kontraktů, kde mohou dosáhnout bezrizikového zisku. Arbitražéři neustále vyhledávají nedokonalosti trhu cenové rozdíly stejných aktiv na různých trzích a nakupují za nižší cenu na jednom trhu a prodávají za cenu vyšší na jiném trhu (The Finance Concept, 2011). 3.8.4 Deriváty tvorby trhu Tvorba trhu je aktivita jednoho nebo více tvůrců trhu při stanovení cen nejen derivátů, ale všech finančních nástrojů. Tvůrci trhu, například banky či obchodníci s cennými papíry, mají povinnost kótovat nákupní a prodejní cenu daného finančního nástroje (derivátu), za který jsou odpovědní, a mohou také sami na vlastní účet uzavírat obchody. Na této činnosti tvůrci trhu vydělávají dvěma způsoby: jednak mají příjmy z poplatků, jednak vydělávají na rozpětí mezi nákupní a prodejní cenou daného instrumentu (Stupavský, 2007b). 3.8.5 Forma odměny Deriváty lze použít také jako formu odměny a zároveň motivace. Obvykle jsou sjednány se členy statutárních orgánů nebo se zaměstnanci. Nejčastěji se jedná o kupní opce na akcie podniku, může jít ale i o jiné deriváty, např. forwardy na nákup akcií. Tyto deriváty mají za cíl motivovat zaměstnance a členy orgánů k co nejlepším výsledkům a tím i růstu tržní ceny akcií, který pro ně představuje zisk. Takto sjednané deriváty jsou vždy výhodné pro odměňované, naopak pro podnik jsou vždy nevýhodné (Jílek, 2002). 3.8.6 Podvody Deriváty bývají také velmi často využívány k činnostem ne zcela legálním. Některé subjekty sjednávají deriváty výhradně za účelem tunelování či krácení daní. I přes to, že jde v případě tunelování o trestný čin, je tato činnost velmi obvyklá a častá. Způsob, jakým lze pomocí derivátů tunelovat společnost, je velmi jednoduchý. Obvykle za pomoci zaměstnanců dochází ke sjednávání derivátů silně nevýhodných pro tunelovanou společnost a naopak velmi ziskových pro tunelující subjekt a dochází tak k odčerpávání peněžních prostředků. Prokázat takovéto tunelování bývá velmi obtížné, zaměstnanci společnosti se vymlouvají na nedostatečné znalosti problematiky, popřípadě na dobrý úmysl, který při sjednávání měli. V drtivé většině případů se však vždy jedná o záměr. 30

Neméně časté bývá zneužívání derivátů k minimalizaci daní (v největší míře daň z příjmu). Subjekty sjednávají velmi složité deriváty, u kterých nelze přesně říct, k čemu slouží, přesouvají náklady a výnosy mezi účetními obdobími nebo peněžní prostředky mezi mateřskými a dceřinými společnostmi a tím oddalují platbu daní o několik let nebo se jí úplně vyhýbají (Jílek, 2002). 31

4 Praktická část Následující kapitoly bakalářské práce jsou věnovány praktickému využití zajišťovacích derivátů. Na příkladu Města Znojma jsou zde popsány některé z mnoha možností zajištění úrokového rizika pomocí různých modifikací úrokových swapů. Jednotlivé možnosti zajištění jsou následně porovnány dle různých kritérií z hlediska výhodnosti pro Město Znojmo. 4.1 Výchozí situace Města Znojma Město Znojmo se rozhodlo jako zdroj financování využít dlouhodobý bankovní úvěr. Parametry tohoto úvěru jsou následující. Výše úvěru činí 300 mil. korun, doba splatnosti je 20 let. Měsíční splátky Města Znojma budou ve výši 1,250 mil. korun, úroková sazba se bude skládat z pohyblivé sazby 3M PRIBOR + marže banky, která bude činit 0,74 %. Tabulka č. 3. Parametry dlouhodobého úvěru Parametry dlouhodobého úvěru Výše úvěru 300 000 000 Kč Doba splatnosti 20 let Měsíční splátka 1 250 000 Kč Úroková sazba 3M PRIBOR + 0,74 % Zdroj: Město Znojmo Uzavřením bankovního úvěru získá Město Znojmo potřebné peněžní prostředky, zároveň se však vystaví úrokovému riziku, které je způsobeno pohyblivou úrokovou sazbou 3M PRIBOR. Růst této úrokové sazby v budoucnu by Městu Znojmu přinesl vyšší náklady, což je nežádoucí. Je zde sice možnost, že by se úvěr mohl stát levnějším v případě, že by se sazba 3M PRIBOR snížila, to je však nejisté. V závislosti na výši úvěru, dlouhé době splatnosti a skutečnosti, že se jedná o municipální sektor, se pak zajištění jeví jako nutnost. Základní a pravděpodobně nejjednodušší instrument pro minimalizaci úrokového rizika, vhodným pro Město Znojmo, je pak úrokový swap. 32

Podstata zajištění swapem spočívá ve výměně úrokových plateb mezi Městem Znojmem a bankou. Město Znojmo tedy bude inkasovat pohyblivou úrokovou sazbu na bázi 3M PRIBOR a naopak bude platit pevnou úrokovou sazbu. Tímto dojde ke kompenzaci plateb 3M PRIBORu (splátka úvěru vs. inkaso swapu). Ve výsledku pak bude Město Znojmo platit pevnou úrokovou sazbu vyplývající z podmínek swapového kontraktu a fixní marži, kterou není třeba zajišťovat. Obrázek č. 8. Schéma zajištění úrokového rizika Města Znojma Město Znojmo 3M PRIBOR + 0,74 % marže 3M PRIBOR Pevná úroková sazba Banka - swapový partner Úvěr Zdroj: vlastní zpracování 4.2 Vývoj úrokové sazby 3M PRIBOR v letech 2002-2012 Z historického hlediska, jak dokládá Graf č. 1., se současná sazba 3M PRIBORu ve výši 0,5 % vyskytuje na desetiletém minimu. V roce 2002 se však tato sazba pohybovala okolo 4,6 %, ze kterých se pak v průběhu jednoho roku stihla snížit až na 2,58 %. Pak následoval další pokles a ke konci roku 2003 se sazba 3M PRIBOR pohybovala okolo 2 %. Dále následoval růst sazby až na 2,8 % v září roku 2004 a opět další pokles až na 1,8 % o rok později. Zde nastal obrat a následoval 3 roky dlouhý růst, který se zastavil až v listopadu 2008, kdy se úroková sazba dotkla hranice 4,5 %. Poté následoval velmi prudký pokles sazby 3M PRIBOR, který se zastavil na úrovni 1,2 % v květnu roku 2010 a na které vydržel až do června roku 2012. Na konci roku 2012, po dalším poklesu, se pak sazba 3M PRIBOR pohybuje okolo 0,5 %. 33

02.01.2002 13.05.2002 19.09.2002 30.01.2003 10.06.2003 14.10.2003 25.02.2004 01.07.2004 10.11.2004 18.03.2005 27.07.2005 05.12.2005 11.04.2006 22.08.2006 02.01.2007 11.05.2007 18.09.2007 29.01.2008 06.06.2008 10.10.2008 23.02.2009 02.07.2009 10.11.2009 22.03.2010 29.07.2010 07.12.2010 13.04.2011 22.08.2011 30.12.2011 09.05.2012 14.09.2012 Graf č. 1. Vývoj sazby 3M PRIBOR v letech 2002-2012 5 4,5 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0 Vývoj sazby 3M PRIBOR v letech 2002-2012 Zdroj: vlastní zpracování údaje převzaty z ČNB Jak je z grafu patrné, sazba 3M PRIBOR se vyznačuje silnou volatilitou. Nechat úvěr nezajištěný pak představuje podstoupení značného rizika, obzvlášť v horizontu 20 let. Výše úrokové sazby 3M PRIBOR na desetiletých minimech představuje vhodnou dobu k uzavření zajištění. Je pravděpodobné, že v budoucích letech se 3M PRIBOR bude spíše zvyšovat, než klesat, a s růstem této úrokové sazby pak také dojde růstu nákladů na zajištění. 4.3 Modely vývoje 3M PRIBOR Přesná predikce vývoje úrokové sazby 3M PRIBOR na několik málo let dopředu je záležitostí obtížnou, nicméně relativně možnou. Přesný odhad vývoje sazby 3M PRIBOR na 20 let dopředu je však záležitostí nemožnou. Uzavření úvěru s pohyblivou úrokovou sazbou je sázkou na budoucí vývoj této úrokové sazby, v okamžiku uzavření tedy není zřejmá skutečná výše úroků, která bude zaplacena a tedy ani výsledná cena úvěru. Aby tedy bylo možno spočítat celkovou výši úroků z úvěru a také úsporu plynoucí ze zajištění, budou v bakalářské práci využity pouze odhadované modely vývoje sazby 3M PRIBOR. Základní model vývoje znázorňuje Tabulka č. 4. Úroková sazba 3M PRIBOR je zde vyjádřena jako odhadovaný roční průměr sazby pro každý 34

jednotlivý rok v letech 2013 až 2017. V dalších letech, tedy od roku 2018 do roku 2032, je pak vyjádřena v odhadované průměrné výši 2,17 %. Tabulka č. 4. Základní model vývoje úrokové sazby 3M PRIBOR Rok 2013 2014 2015 2016 2017 2018-2032 3M PRIBOR 0,48 0,43 0,63 1,39 2,17 2,17 Zdroj: vlastní zpracování údaje převzaty z Komerční banka a.s. Tento základní model vývoje úrokové sazby 3M PRIBOR v letech 2013 až 2017 vychází z predikce analytiků Komerční banky a.s., od roku 2018 do roku 2032 je pak z důvodu nedostupnosti kvalifikovaného odhadu použita stejná průměrná výše úrokové sazby jako v roce 2017. Přestože model vývoje úrokové sazby 3M PRIBOR pravděpodobně nebude přesně odrážet skutečný budoucí vývoj, je považován za dostatečně věrohodný na to, aby z něj v celé bakalářské práci mohly vycházet veškeré výpočty, ve kterých bude potřeba kalkulovat s budoucí úrokovou sazbou M3 PRIBOR. Základní model ve své podstatě představuje budoucí zlepšování ekonomické situace, při které by Česká národní banka v rámci cílování inflace zvyšovala úrokové sazby s cílem zvýšit cenu peněz na mezibankovním trhu a omezit tak spotřebu domácností a firem, což by mělo za následek zpomalování ekonomického růstu a pokles inflace na cílenou úroveň. Dále bude tato bakalářská práce brát v potaz další dva modely vývoje, a to model doom a model boost. Doom model bude vycházet z toho, že úroková sazba 3M PRIBOR v jednotlivých letech bude poloviční než základní model vývoje. Jedná se tedy předpoklad většího poklesu úrokové sazby v prvních dvou letech a budoucího mírného růstu v letech následujících. Model doom tak zobrazuje situaci přetrvávající ekonomické krize, tzn. negativního vývoje ekonomicky v blízké budoucnosti s postupným zlepšováním. Snižování úrokových sazeb v prvních letech Českou národní bankou má za cíl snížit cenu peněz 35