Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Vliv změny prostředí na dlouhověkost a produkci mléka krav českého strakatého skotu ve vybraném chovu Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Daniel Falta, Ph.D. Vypracovala: Bc. Lenka Poláková Brno 2015

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci na téma Vliv změny prostředí na dlouhověkost a produkci mléka krav českého strakatého skotu ve vybraném chovu vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. V Brně dne Podpis

PODĚKOVÁNÍ Děkuji Ing. Danielu Faltovi, Ph.D. za ochotu a připomínky, rady a odborné vedení. Dále bych chtěla poděkovat Ing. Milanovi Chourovi a Ladislavu Brunclíkovi za ochotu spolupracovat a pomoc při získávání dat ve vybraných chovech, za rady a za veškeré poskytnuté informace. Chtěla bych poděkovat paní Ing. Olze Lipovské (konzulent firmy CRV), která mi poskytla potřebné informace o kravách z kontroly užitkovosti. V neposlední řadě také děkuji celé své rodině za podporu a umožnění studia na Mendelově univerzitě.

ABSTRAKT Cílem diplomové práce bylo zhodnocení vlivu změny prostředí na dlouhověkost a produkci mléka krav českého strakatého skotu ve vybraném chovu. Práce se zabývala porovnáním parametrů užitkovosti, dlouhověkosti, důvody vyřazování krav a pořadím laktace, na které byly krávy vyřazovány. V rámci jednoho podniku byly sledovány dvě skupiny krav. První skupina krav byla sledována v původním ustájení. Druhou skupinu tvořily vysokobřezí jalovice, u kterých byla v následujících letech sledována užitkovost. Byly přesunuty do nového ustájení mezi krávy holštýnského skotu. Každá ze sledovaných skupin měla odlišné podmínky prostředí, ošetřování a rozdílnou krmnou dávku. Užitkovost a dlouhověkost krav byly vyhodnoceny za šest let. V rámci získaných výsledků lze konstatovat, že změna prostředí, ošetřování a krmné dávky byly hlavním důvodem vedoucím ke zvýšení užitkovosti krav v nové lokaci. Krávy v novém ustájení byly nejvíce vyřazovány kvůli poruchám reprodukce, užitkovosti a z ostatních důvodů (úhyn, stáří, průjem, špatně vyvinuté struky, špatná kondice). Klíčová slova: český strakatý skot, užitkovost, prostředí, dlouhověkost

ABSTRACT The aim of this thesis was to evaluate the effect of environmental changes on longevity and milk production of cows Czech Fleckvieh cattle in selected breeding. The work focused on the comparison parameters milk production, longevity reasons decommissioning cows and lactation on which the cows were excluded. Within one company were monitored two groups of cows. The first group of cows was monitored in the original stabling. The second group consisted of pregnant heifers whose milk production have been monitored in subsequent years. They were removed to new stabling among cows of Holstein cattle. Each of the groups had different environmental conditions, treatment and different feed ration. Milk production and longevity of cows were evaluated in six years. In the framework of the obtained results it can be concluded that the change in the environment, treatment and feed ration were the main reason leading to the increase in the milk production of cows in the new location. Cows in the new stabling were mostly eliminated because of the reproductive disorder, milk production and other reasons (mortality, high age, diarrhea, poorly developed teats, bad condition). Keywords: Czech Fleckvieh cattle, milk production, environment, longevity

OBSAH OBSAH... 7 1 ÚVOD... 8 2 CÍL PRÁCE... 9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 10 3.1 Mléčná užitkovost... 10 3.1.1 Faktory ovlivňující mléčnou užitkovost... 12 3.1.1.1 Vnější faktory... 12 3.1.1.2 Vnitřní faktory... 16 3.1.1.3 Vlivy působící na obsah bílkovin v mléce... 17 3.1.1.4 Vlivy působící na obsah mléčného tuku v mléce... 18 3.1.2 Vliv změny prostředí na mléčnou užitkovost... 22 3.2 Dlouhověkost... 24 3.2.1 Vlivy působící na dlouhověkost... 26 3.2.2 Vyřazování krav... 28 3.2.3 Nejčastější příčiny vyřazování krav ze stáda... 29 3.2.3.1 Poruchy plodnosti v poporodním období krav... 30 3.2.3.2 Onemocnění paznehtů... 41 4 MATERIÁL A METODIKA... 47 5 VÝSLEDKY A DISKUZE... 48 5.1 Vliv změny prostředí na mléčnou užitkovost ve sledovaných letech... 48 5.2 Analýza počtu a podílu vyřazených krav v jednotlivých letech... 51 5.3 Důvody vyřazování krav v obou lokacích v jednotlivých letech... 54 5.4 Vliv pořadí laktace na vyřazování krav... 57 6 ZÁVĚR... 60 7 POUŽITÁ LITERATURA... 61 8 PŘÍLOHY... 70 8.1 Seznam tabulek... 70

1 ÚVOD Skot je nejrozšířenějším druhem hospodářských zvířat na světě. Úroveň chovu skotu u nás je srovnatelná s okolními zeměmi. I přes neustálou snahu o zvyšování mléčné užitkovosti a co nejlepším využití genetického potenciálu zvířat počty krav klesají. Důvodem je zvyšující se objem dovozu mléka a mléčných výrobků ze zahraničí. Zvyšováním mléčné užitkovosti v závislosti na splňování mléčných kvót také došlo ke snížení počtu krav. Trendem je také šlechtění na dlouhověkost krav. Dlouhověkost je důležitá pro ziskovost chovu. Čím se krávy dožívají vyššího věku s odpovídající užitkovostí, tím je ekonomicky výhodnější tyto dlouhovýkonné krávy udržovat v chovu. Důležité je mít zdravé, dlouhověké stádo vykazující co nejvyšší nádoj s odpovídajícími složkami mléka. Takové mléko je pak dobře ekonomicky ohodnoceno a přispívá tak k dobré ekonomice chovu a k jeho rozvoji. Rozhodování o léčení krav bývá často obtížné a musíme zvažovat, zda se nám vynaložené náklady na léčbu vrátí, nebo zda je lepší krávy vyřazovat v nižším věku. Pokud víme o dobrém potenciálu dané krávy, je vhodné se snažit ji držet v chovu a získat od ní co nejvíce telat a co nejvíce mléka. Tím můžeme získávat kvalitní zvířata a zvyšovat tak úroveň chovu. V chovech je dobré se zabývat analýzou nejen užitkovosti a zdravotního stavu krav, ale také důvody jejich vyřazování a dlouhověkostí. Dlouhodobější porovnávání důvodů vyřazování a užitkovosti krav může vést k vyhodnocení určitých souvislostí. Analýza a porovnání užitkovosti a dlouhověkosti krav může mít pro chov velký ekonomický význam. Pokud se chovatel orientuje v nejčastějších důvodech vyřazování krav, může zabezpečit opatření vedoucí ke zlepšení situace chovu. 8

2 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo zhodnocení vlivu změny prostředí na dlouhověkost a produkci mléka krav českého strakatého skotu ve vybraném chovu. Byly sledovány a porovnávány dvě skupiny krav tohoto plemene. Jednu ze skupin tvořily krávy českého strakatého skotu v původní lokaci a druhou krávy ustájené v nové lokaci s odlišnými podmínkami a prostředím. V nové lokaci byly krávy ustájeny spolu s holštýnským skotem. V této práci byla provedena analýza užitkovosti zaměřená na množství a složení mléka, dále na dlouhověkost, zdravotní stav a důvody vyřazování krav z chovu, jak v původní, tak v nové lokaci na jednotlivých laktacích v průběhu několika let. Bylo sledováno, zda má změna prostředí a ošetřování vliv na dlouhověkost a produkci mléka krav českého strakatého skotu. Následně byly vyhodnoceny rozdíly užitkovosti mezi sledovanými lokacemi a porovnány důvody vyřazování krav z chovu. 9

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Mléčná užitkovost Biologická hodnota mléka je velmi vysoká. Základní složky mléka tvoří bílkoviny, tuk, laktóza, voda a minerální látky (JELÍNEK et al., 2003). Laktace je zkrácený název pro laktační období, v kterém je mléčná žláza v sekreční činnosti, což je období od otelení do zaprahnutí. Činnost mléčné žlázy je v průběhu produkčního cyklu periodická a nerovnoměrná. Po otelení se rychle zvyšuje do konce prvního nebo do začátku druhého měsíce, kdy dosahuje vrcholu. Poté postupně klesá (MOMANI, ŠÁDA, 2010). VANĚK a ŠTOLC (2002) uvádějí, že dojnice dosáhne maximální produkce na 3. 5. laktaci. Produkce mléka se sleduje na základě mléčné užitkovosti přepočtené na normovanou hodnotu 305 dnů. Znázornění grafického průběhu laktace označujeme jako křivku. Laktační křivky jsou v řadě chovů sledovány pomocí počítačových programů, kdy je možno sledovat vývoj užitkovosti u jednotlivých dojnic denně. Každodenní sledování užitkovosti dojnic je citlivým indikátorem zdravotního stavu dojnic. Řada onemocnění, především ve volném ustájení může uniknout pozornosti chovatele a tak ji lze zaznamenat poklesem užitkovosti u dojnice. Průběh laktace může mít ve znázornění v laktační křivce dvě extrémní situace a to laktační křivka s vysokým píkem užitkovosti, ale špatnou perzistencí a laktační křivka charakterizovaná nižší píkem a dobrou perzistencí. Z hlediska užitkovosti stáda je optimální druhá situace, protože na počátku laktace jsou dojnice pod nižším metabolickým tlakem, energetický deficit vyplývající z dysbalance mezi příjmem a potřebou živin je nižší a následně i výskyt zdravotních poruch je v tomto období nižší. Velmi důležitou roli hraje výživa dojnic, která ovlivňuje průběh laktační křivky ze 60 70 %, zatímco zootechnickými opatřeními (ustájení, úroveň péče a odchov) lze ovlivnit laktační křivku pouze z 30 40 % (HOFÍREK et al., 2009). Tvar laktační křivky je podmíněn plemennou příslušností, individualitou dojnice a všemi vlivy, které ovlivňují samotnou produkci mléka v laktaci. Dále má vliv na tvaru laktační křivky příprava krávy v období stání na sucho. Při delším stání na sucho a vhodném krmení dosahují krávy vyšší dojivosti v prvních měsících laktace. Tvar laktační křivky ovlivňuje i délka mezibřezosti, tím, že po pátém měsíci březosti hormony placenty začínají brzdit sekreci mléčné žlázy (MOMANI, ŠÁDA, 2010). 10

Podle VAŇKA a ŠTOLCE (2002) ve druhé polovině březosti dochází k postupnému poklesu produkce mléka a ke zvýšení obsahových složek dojnice. Na druhé a třetí laktaci je dosaženo maximálního nádoje dříve než na první laktaci. Krávy s vyšší užitkovostí mají vrchol laktace později při vyšší hodnotě indexu perzistence laktace (KOPEC, CHLÁDEK, 2011). V každé laktaci hodnotíme délku laktace, množství mléka, obsah složek mléka (tuku a bílkovin) a průběh perzistenci produkce mléka. V prvém měsíci po otelení stoupá laktační křivka a dosahuje maxima (v průměru 30. den po otelení), během druhého a třetího měsíce se udržuje na maximu a pak začíná klesat. Pokles činí nejprve 7 % měsíčně, později dosahuje až 10 %. Tvar a pád laktační křivky je dědičný (koeficient heritability h = 0,1 0,2) a je značně podmíněn individualitou dojnice (MOMANI, ŠÁDA, 2010). Úroveň mléčné produkce je pro chov skotu z hlediska ekonomiky velice důležitá. Celosvětově dochází v populaci dojeného skotu k nárůstu inbrídingu. Řada autorů sleduje vzájemný vztah mezi těmito znaky s cílem prokázat míru těchto závislostí. Z literárních přehledů převládá závěr o negativním vlivu inbrídingu na mléčnou produkci (BEZDÍČEK et al., 2010). Mléčná produkce je pro ekonomiku chovu skotu velice důležitá a proto je snahou zemědělských podniků zvyšovat nejen mléčnou užitkovost, ale také zlepšovat zdraví zvířat, kvalitu mléka, jejich zevnějšek atd. Mléčná produkce je typický kvantitativní znak a je podmíněn účinkem většího počtu genů. Koeficient dědivosti mléčné užitkovosti se řadí do skupiny znaků se střední dědivostí, kde musíme počítat s vlivem variance prostředí. Intenzivně se zde uplatňují inbrední deprese a heterozní efekt. Ty jsou projevem určité konkrétní kombinace rodičovských párů. Tyto složky genotypové variance také mohou zásadním způsobem zvýšit nebo naopak snížit mléčnou užitkovost krav (MIKŠÍK, KADEČKA, 1979). Vysoký nárůst užitkovosti dojnic v posledních letech vyžaduje průběžnou kontrolu zdravotního stavu stáda. Největší pozornost je věnována sledování složení mléka, které umožňuje screeningové sledování zdravotního stavu stáda. Vzorky mléka jsou odebírány pravidelně (nejméně jednou měsíčně) a zasílány do laboratoří. Chovatel získává řadu důležitých informací. Odebírání individuálních vzorků jednotlivých dojnic nepůsobí stresově na stádo ve srovnání s odběry jiných biologických tekutin (HOFÍREK et al., 2009). Pro chovatele kromě množství vyprodukovaného mléka hraje také významnou roli také obsah jednotlivých mléčných složek a to především obsah tuku a bílkoviny, které 11

se také podílí na celkové ceně za mléko. Procento tuku se v rámci kontroly užitkovosti sleduje mnohem déle než procento bílkovin (BEZDÍČEK et al., 2010). Vemeno dospělé vysokoužitkové krávy má hmotnost 11 27 kg, nízkoužitkové krávy hmotnost vemena s mlékem může dosahovat až 68 kg. Obsahová kapacita vemena je fyziologickou vlastností. Rozeznáváme absolutní obsahovou kapacitu, která představuje kapacitu veškerého mléka vytvořeného ve vemenu. Při dojení využíváme pouze produkční obsahovou kapacitu vemena, což představuje výdojek od minulého dojení. Podle pořadí laktace se tato kapacita zvyšuje. U českého strakatého skotu od 8,7 kg v 1. laktaci po 13,7 kg ve vyšších laktacích. Maximum činilo 20,6 kg. Rozdíl mezi absolutní a produkční kapacitou tvoří tzv. reziduální mléko, což je část mléka, kterou není možno vydojit (MOMANI, ŠÁDA, 2010). 3.1.1 Faktory ovlivňující mléčnou užitkovost Průměrná dojivost dojnic na kus a den dává základní obraz o užitkovosti stáda. Průměrná užitkovost je ovlivňována mnoha faktory, které je nutno brát v úvahu při hodnocení stáda. Tyto faktory rozdělujeme do následujících skupin: charakteristika stáda, management chovu a vlivy prostředí. Mezi charakteristiku stáda řadíme plemennou příslušnost, vyrovnanost dojnic ve stádě, délku trvání laktace a dobu otelení. Mezi management chovu patří zoohygienické podmínky, charakter ustájení, dojící zařízení, frekvenci a pravidelnost dojení a výživu (změny ve složení krmné dávky, příjem sušiny, kvalita krmiv) (HOFÍREK et al., 2009). 3.1.1.1 Vnější faktory Za vnější činitele ovlivňující užitkovost lze považovat kvalitu odchovu zvířat, systém ustájení a lidský faktor. Úroveň výživy a krmení lze považovat za nejvýznamnější složku, která ovlivňuje užitkovost. Na celkové užitkovosti se podílí z 60 70 % (STUPKA, 2010). V první fázi laktace je potřebné u vysokoužitkových stád zajistit dostatek energie v krmné dávce, zařazením tuků a olejů do krmné dávky. Nedostatečné zásobování energií v první části laktace sníženou užitkovost, metabolické a reprodukční poruchy. Pro krytí energetických potřeb pro laktaci bere kráva ze svých tělesných rezerv od otelení až do vrcholu laktace (BOUŠKA et al., 2006). Záporná energetická bilance se 12

projevuje u krav na počátku laktace. Tento metabolický stav se projevuje ve změně poměru tuku a bílkoviny a obsahu pevných složek mléka (DUCHÁČEK et al., 2010). Nadměrný přísun energie narušuje imunitu a může stát za vyšším procentem zánětů. Negativní dopady má i nedostatek energie. Proto je třeba mít přísun energie vyvážený (JELÍNKOVÁ, 2014b). Podle BOUŠKY et al. (2006) na vrcholu laktace je nejvyšší potřeba energie, příjem sušiny ale není na odpovídající úrovni, tímto se dostává organismus dojnice do negativní energetické bilance. KOPECKÝ et al. (1956) uvádějí, že zvíře živiny krmné dávky využívá zčásti na udržení normálních životních funkcí (na produkci tepla, na trávící pochody apod.) a zčásti na tvorbu živočišných produktů (masa, mléka, tuku apod.). Sníží se tak dojivost a dojnice živiny nahrazuje ze svého těla. Důsledkem toho je hubnutí, snížení odolnosti organizmu a zvýšení vnímavosti k nemocem. Dojivost má poměrně nízkou dědivost, a tak se velmi výrazně projevují vlivy prostředí, zvláště pak vliv výživy. Výživa musí odpovídat výši dojivosti svým množstvím a kvalitou (obsahem živin). Při zlepšených podmínkách výživy však všechny krávy nereagují stejně, někdy při zlepšené výživě nedochází k odpovídajícímu zvýšení dojivosti. Důležitým požadavkem při každé mléčné produkci je dostatek pitné vody, zejména v teplých oblastech. Vždy musíme pro dojnice zajistit pitnou vodu bez omezení (MOMANI, ŠÁDA, 2010). Prostor u napáječek a krmného stolu, celková kapacita stáje, odrohování, vlhkost a teplota stáje jsou faktory, které mohou snížit užitkovost až o desítky procent. Velikost lehacích boxů je mnohdy kritickým místem a také hlavní příčinou, pokud dojnice špatně zalehávají. Také boj o postavení jedince v skupině je spojen s vynaložením energie a tím méně zbývá na vlastní produkci. Vylučování stresových hormonů kortizoluneboli hydrokortizonu kortikotropinu a dalších, negativně ovlivňuje zdravotní stav a mnohdy zodpovědné za zhoršenou reprodukci díky nerovnováze pohlavních hormonů. (KŘIVKA, 2013). Dalším vlivem ovlivňujícím mléčnou užitkovost je způsob ustájení. Výrazný rozdíl dojivosti nebyl při stejném krmení mezi vazným a volným ustájením krav. Pokles dojivosti se dostavil při změně vazného ustájení za volné ustájení u laktujících krav. Mikroklima stáje též může nepříznivě narušit dojivost. Zejména pokud překračuje optimální hodnoty v teplotě, vlhkosti vzduchu, proudění vzduchu, obsahu CO 2 (kysličník uhličitý) a NH 3 (čpavek). Z dalších faktorů působí nepříznivě vysoká hlučnost. V poslední době je v ČR v popředí zájmu tzv. lidský faktor. Jedná se 13

o kvalitní a odpovědné ošetřování dojnic odpovídající dané technologii chovu. Pokud kvalita ošetření neodpovídá zásadám, může výrazně snížit dojivost krav, přestože ostatní vlivy na dojivost jsou v optimálních hodnotách (MOMANI, ŠÁDA, 2010). KOPECKÝ et al. (1956) uvádějí, že dojnice potřebují velké množství vzdušného kyslíku. Dostatečné větrání pomáhá regulovat vlhkost vzduchu a zamezuje přesycení vzduchu vodnými párami, oxidem uhličitým, čpavkem a tím podporuje organizmus v boji proti nákazám. Mezi vlivy na užitkovost patří také technické a technologické okolnosti výživy. Patří sem například postup zakládání krmiva tak, aby kráva, která odchází z dojírny, přišla k volné napáječce a plnému žlabu. Zůstává tak stát a strukové svěrače mají čas se zcela uzavřít dříve, než se dostanou do kontaktu s podestýlkou. Bezprostřední živin zároveň stimuluje další tvorbu mléka. Dlouhé ležení však podporuje rozvoj infekce strukových kanálků a potenciálních acidóz (HANINA, 2011). KŘIVKA (2013) uvádějí, že krmení, odpočinek a dojení jsou tři základní aktivity dojnice vedoucí k vysoké produkci mléka. Na tělesný vývin dojnic, na jejich užitkovost a dlouhý věk má vliv věk a váha při prvním zapuštění jalovic. Při velmi časném zapuštění se omezí tělesný vývin zvířete a takové dojnice mají nižší užitkovost nejen na první, ale i na dalších laktacích. Pokud se jalovice zapustí v přiměřeném věku, mají všeobecně vyšší dojivost (KOPECKÝ et al., 1956). Prodloužení odchovu jalovic, ale zvyšuje výrazně náklady na odchov. Proto je účelné najít u každého plemena (plemena raná a pozdně dospívajících) účelný poměr mezi stářím a živou hmotností pro první zapuštění jalovic. Obecně se pro první zapuštění jalovic doporučuje dosažení 2 / 3 až ¾ živé hmotnosti dospělých (pětiletých) dojnic. U českého strakatého skotu se dnes považuje za vhodné ranější zapouštění, a to již ve stáří 15 měsíců a předpokladu přiměřeného odchovu a úrovně výživy, kdy průměrné denní přírůstky by neměly překročit 650 700 g. Při vyšší úrovni výživy bylo sice dosaženo dříve vyšší hmotnosti, ale dojivost se snížila. Při příliš časném zapouštění dochází k vyšší frekvenci obtížných porodů a zvýšení perinatální mortality telat po prvním otelení. U kulturních dojných a kombinovaných plemen skotu je vhodné první zapouštění provádět ve stáří 15 18 měsíců, což odpovídá 1. otelení ve stáří 24 27 měsíců (MOMANI, ŠÁDA, 2010). Náklady s odchovem jalovic jsou velmi vysoké, ale přesto je důležité, aby chovatel udržel dobrou dojnici co nejdelší dobu v chovu a plemenářsky ji využil. Čím je dojnice déle 14

v chovu a čím více mléka nadojí, tím získáme více litrů mléka a více vyprodukovaných telat (KOPECKÝ et al., 1956). U evropských plemen skotu je pro dojivost nejpříznivější rozmezí teploty 10-16 C, při nízkých teplotách (pod 0 C) a vysokých (20-35 C) dochází ke snížení dojivosti. Dojnice s vysokou dojivostí jsou mnohem citlivější než dojnice s průměrnou dojivostí. V mírném klimatickém pásmu se též projevuje snížení dojivosti vlivem vyšší nadmořské výšky (nad 1400 m) (MOMANI, ŠÁDA, 2010). Podle VAŇKA a ŠTOLCE (2002) je optimální teplota pro evropská plemena mezi 4 16 C. při teplotách nad 25 C trvajících delší dobu dochází k přehřátí organismu, zvíře přijímá méně potravy a tím dochází ke snížení produkce. KOPECKÝ et al. (1956) uvádějí, že nižší teplota ve stáji (12-15 C zvyšuje látkovou přeměnu a zlepšuje chuť k přijímání krmiva. Podle BROUČKA et al. (2008) je příznakem vysokoteplotního stresu snížení příjmu sušiny. Snižuje to produkci tepla, ale i dojivost a stres z vysoké teploty snižuje stravitelnost přijatých živin. Důležité je zajistit dostatek lehce stravitelné vlákniny (pšeničné otruby, cukrovarské řízky). Doporučuje se krmit třikrát denně s přesunem hlavní dávky do večerních hodin. Dalším faktorem ovlivňujícím mléčnou užitkovost je rozpětí od otelení do oplodnění, tato doba je obvykle 2 3 měsíce. Zkracováním tohoto období se zkracuje i délka laktace dojnice, čímž vznikají ztráty mléka. Příliš časté telení vyčerpává organizmus krav. Velmi dlouhá přestávka mezi dvěma oteleními laktaci prodlužuje, snižuje však počet otelení za života krávy. Pokud se má otelit každých 12 13 měsíců, musí se oplodnit do 3 měsíců po otelení, jinak by se zkracovalo období stání na sucho. Také způsob dojení má velký vliv na množství a kvalitu nadojeného mléka. Nesprávným dojením se snižuje množství nadojeného mléka a také klesá jeho tučnost. Na začátku dojení má mléko velmi nízkou tučnost, ale na konci dojení se tučnost zvyšuje. Z toho plyne, že chovatel může tučnost mléka navýšit správným dodojováním. Všeobecně platí zásada, že zdravý, dobře vyvinutý jedinec má předpoklady pro vyšší užitkovost, než špatně odchovaný jedinec. Starostlivost věnovaná odchovu telat se vyplatí v jejích budoucí užitkovosti. Na mladé jalovice je třeba se dívat jako na budoucí dojnice, kterými se budou nahrazovat vyřazované krávy z chovu. Na chov se mají vybírat jen telata od nejlepších dojnic. Správný odchov může působit na dědičný základ a rozvíjet vlastnosti získané po rodičích (KOPECKÝ et al., 1956). 15

3.1.1.2 Vnitřní faktory Mezi vnitřní faktory, které ovlivňují užitkovost, patří především vlastní genotyp zvířete, krevní oběh, plemenná hodnota rodičů, věk dojnice a její živá hmotnost, správná funkce dýchací soustavy, fyziologie a zdravotní stav mléčné žlázy, správná funkce zažívací soustavy, činnost žláz s vnitřní sekrecí, zdravotní stav a délka mezidobí (FRELICH, 2001). Podle VAŇKA a ŠTOLCE (2002) jsou vnitřní faktory, které ovlivňují množství a složení mléka plemenná hodnota rodičů, stáří dojnice, ukazatelé reprodukčního cyklu, pořadí laktace, plemenná příslušnost a zdravotní stav dojnice. Od prvního otelení se dojivost zvyšuje do páté až sedmé laktace, pak se po jednu až dvě laktace udržuje na stejné výši, načež se pozvolna snižuje. Zvyšování dojivosti stářím souvisí s tělesným dospíváním dojnice. Dosažení maximální dojivosti se ztotožňuje s ukončením tělesného růstu a vývinu. Klesání dojivosti se se stářím projevuje celkovým snížením intenzity výměny látkové, opotřebením zubů apod. Dosažení maximální dojivosti ovlivňuje plemenná příslušnost, kdy český strakatý skot dosahuje maximální dojivosti v páté až šesté laktaci. V dobrých chovatelských podmínkách dojnice nejen dosahují, ale též si déle udržují vysokou dojivost. Udává se, že na zvyšování dojivosti s postupujícími laktacemi se podílí z 20 % zvýšení živé hmotnosti dojnice a z 80 % pokračující vývin vemena i orgánů podmiňujících mlékotvornou činnost. S tím souvisí i zvětšující se kapacita vemena v postupujících laktacích (MOMANI, ŠÁDA, 2010). První třetina laktace po otelení patří k nejnáročnějším obdobím chovu krav. V tomto období se nejpodstatněji formuje laktační křivka dojnic (ŽIŽLAVSKÝ, 2002). Dojitelnost kolísá v průběhu laktace. V časné fázi laktace byly hodnoty dojitelnosti nízké, zvyšovaly se pro dojitelnost do vrcholu laktace a poté klesaly s poklesem produkce mléka na konci laktace. Krávy na první laktaci uvolňovaly mléko pomaleji než starší krávy. Dalšími faktory, které ovlivňují dojitelnost, jsou stádo, rok a sezona, produkce mléka a frekvence dojení. Vyšší produkce mléka je při větší rychlosti uvolňování mléka (kg/min) (BUCEK, 2014a). U raných plemen nastupuje laktace dříve. S tím ale souvisí dřívější stárnutí dojnice a také nižší počet laktací za život (VEJČÍK et al., 2001). Podle MAJZLÍKA (2006) bývá maximální laktace dosaženo na 4. 5. laktaci, v pozdějším věku opět výkonnost klesá. MIKŠÍK a ŽIŽLAVSKÝ (1999) uvádějí, že nástup maximální laktace je spojen 16

i s raností zvířete. ŽIŽLAVSKÝ et al. (2006) uvádějí, že věk prvotelky při otelení má pozitivní korelaci k výši mléčné užitkovosti na první laktaci. Zvýšení živé hmotnosti o 100 kg odpovídá zvýšení užitkovosti o 250 600 kg mléka. Tento vztah je vysvětlován schopností většího příjmu krmiva u větší dojnice MAJZLÍK (2006). Velmi významně se projevuje vliv nové březosti v činnosti mléčné žlázy. Souvisí to v produkci hormonů a jejich působením v krvi březí dojnice. Na snižování dojivosti působí i samotný plod. Ten odčerpává organické a minerální živiny na jeho tvorbu. Tyto vlivy se začínají projevovat od 5. - 6. měsíce březosti, od kdy začíná klesat dojivost (MOMANI, ŠÁDA, 2010). Říje vyvolává u krav změny, které se projevují nejen na pohlavních orgánech, ale v celkové látkové přeměně. Krávy bývají neklidné, málo žerou a nepravidelně přežvykují. V tomto období dávají méně mléka o nižší tučnosti (KOPECKÝ et al., 1956). 3.1.1.3 Vlivy působící na obsah bílkovin v mléce Obsah bílkoviny v mléce je důležitý zejména z hlediska ekonomického zhodnocení produkce, z tohoto důvodu je mu věnována značná pozornost (HOFÍREK et al., 2009). Obsah bílkovin v mléce krav kolísá od 3 do 4 %. Převládá fosfoproteid kasein, a proto se kravské mléko označuje jako mléko kaseinové. Na rozdíl od mléka albuminového nebo mleziva se nesráží varem. V menším množství jsou zde zastoupeny laktalbuminy a laktglobuliny. Tvorba bílkovin dosahuje maxima pátý den po otelení a minimální obsah bílkovin je ve druhém měsíci po otelení a potom se zvolna zvyšuje. Nedostatek bílkovin v krmné dávce snižuje i částečně obsah bílkovin v mléce (MOMANI, ŠÁDA, 2010). Obsah bílkoviny v mléce je ovlivněn především obsahem energie v krmné dávce. Existuje pozitivní korelace mezi příjmem energie a koncentrací bílkoviny v mléce. Zvýšení obsahu bílkoviny v mléce může být dosaženo větším množství energie v krmné dávce, při nedostatku energie dochází naopak ke snížení obsahu bílkoviny. Vyšší množství energie v krmné dávce zvyšuje produkci TMK v bachoru. Koncentrace bílkovin v mléce klesá při výraznějším deficitu dusíkatých látek (HOFÍREK et al., 2009). Také FRELICH et al. (2001) uvádějí, že obsah bílkovin v mléce závisí na individualitě dojnice a také na obsahu energie v krmné dávce. Při zvyšování užitkovosti dochází ke stagnaci nebo dokonce k poklesu obsahu bílkovin 17

v mléce, avšak tučnost mléka mírně narůstá. Podle HOFÍRKA et al. (2009) jsou faktory ovlivňující obsah bílkoviny v mléce plemeno dojnic, věk dojnic, fáze laktace, výskyt metabolických poruch, obsah tuku v dietě, poměr objemných a koncentrovaných krmiv v dietě, obsah degradovatelného a nedegradovatelného proteinu a obsah energie. Obsah bílkoviny v mléce je v menší míře ovlivněn změnami v krmné dávce, než je tomu u obsahu tuku v mléce. Mléčnou bílkovinu lze ovlivnit zejména pozitivní stimulací mikroorganismů v bachoru. Jejich kolonie přecházejí až do střev a mají rozhodující podíl na množství dostupného proteinu, který je zásadní pro výživu krav i pro jejich produkci mléka (HANINA, 2011). Pro syntézu mléčných bílkovin je nezbytné dodat dostatek neesenciálních a esenciálních aminokyselin (BOUŠKA et al., 2006). FRELICH et al. (2001) uvádějí, že se obsah bílkovin během života mění jen velmi málo a je stabilnější než obsah tuku. Důležité je dodat v krmné dávce dostatek kvalitních bílkovin, které zajistí zvyšování hladiny mléčných bílkovin v mléce (STÁDNÍK et al., 2000). Je zjištěno, že v průběhu roku je na začátku léta nejnižší obsah bílkovin, nejvyšší obsah bílkovin je pak v měsíci listopadu. V jarním období dochází ke změně zastoupení bílkovin (FRELICH, 2001). Ovšem za vysokých teplot dochází ke snížení příjmu energie a to má za následek pokles % obsahu proteinů v mléce (GREGORIADESOVÁ, DOLEŽAL, 2000). Obsah kaseinu v mléce vysoce koreluje s obsahem bílkovin, tj. zvýšením obsahu proteinu se promítne i do zvýšení obsahu kaseinu (HADROVÁ, KŘÍŽOVÁ, 2007). Doplněk proteinu je v krmné dávce jedním z důležitých faktorů ovlivňujících produktivitu hospodářských zvířat. Běžně se v praxi provádí suplementace diety zvířat aminokyselinami vedoucí k rozšíření kvality dietního proteinu. Zvýšená dodávka limitující aminokyseliny by měla zvýšit mléčnou proteinovou syntézu. Nejvíce limitující aminokyseliny jsou methionin, lysin, fenylalanin, histidin a threonin (MURPHY, O MARA, 1993). 3.1.1.4 Vlivy působící na obsah mléčného tuku v mléce Mléčný tuk má vysoký obsah mastných kyselin krátkého řetězce, nejvíce kyseliny máselné. Tuk je obsažen v mléce v podobě malých kapének. Velikost kapének ovlivňuje plemenná příslušnost a stadium laktace. Mléko s většími kapénkami se lépe odstřeďuje 18

a smetana stlouká na máslo. Žlutá barva mléčného tuku je způsobená obsahem karotenu spolu s xantofylam. U dojných plemen je tuk více žlutý, což je podmínění nižší schopností těchto plemen přetvářet karoten na vitamín A (MOMANI, ŠÁDA, 2010). Podporu produkce a složek mléka lze zabezpečit správným poměrem degradovatelných živin, a zejména vyváženým poměrem degradovatelných sacharidů a dusíkatých látek. Na tvorbě mléčného tuku se podílejí produkty trávení sacharidů, zejména pak kyselina octová. Mléčný tuk je ovšem složený jak z metabolitů bachoru, tak také z endogenních zdrojů. To je závislé na úrovni výživy, kondici zvířat, fázi laktace a zejména celkové energetické bilanci dojnice. V praxi se tento tuk neselektuje. Mléčný tuk lze pozitivně ovlivnit přidáním polysacharidů do denní diety, zejména stravitelnými frakcemi vlákniny. Nejvhodnější jsou glycidové siláže (kukuřičná, GPS obilovin) a další zdroje degradovatelné vlákniny (řepné řízky, výpalky, obaly a slupky semen a plodů apod.) (HANINA, 2011). HOFÍREK et al. (2009) uvádějí, že obsah tuku v mléce je snadno ovlivnitelný nutričními vlivy. Byl studován syndrom snížené tučnosti mléka, který nelze považovat za nemoc, ale metabolický důsledek snahy dosáhnout vysoké mléčné užitkovosti. Aby byl plně využit genetický potenciál dojnic pro vysokou mléčnou produkci, je nutné, aby krmná dávka měla mnohem vyšší koncentraci energie než přirozená krmná dávka pro přežvýkavce. Takový typ krmné dávky představuje riziko snížení obsahu tuku v mléce, je-li poměr sušiny objemných krmiv ke koncentrovaným nízký a je-li nízký obsah vlákniny v krmné dávce. Podle VAŇKA a ŠTOLCE (2002) tuk v mléce ovlivňuje jeho smyslové vlastnosti, ale také jeho jakost. Příznivé účinky na tučnost mléka mají lisované palmové, kokosové a lněné pokrutiny, které při denní dávce 1 1,5 kg zvyšují tučnost mléka o 0,3 0,5 %. Specifický účinek těchto pokrutin se přisuzuje vysokému obsahu zbytkového tuku. Extrahované, tukuprosté pokrutiny tento účinek nemají. Obsahem dostatečného množství stravitelných bílkovin, rozpustných glycidů, vápníku a fosforu v krmné dávce příznivě působí na tučnost mléka. Nedostatek bílkovin snižuje tučnost mléka až o 1 % (MOMANI, ŠÁDA, 2010). HOFÍREK et al. (2009) uvádějí, že hlavním prekurzorem pro syntézu mléčného tuku v mléčné žláze je kyselina octová, dále kyselina máselná, betahydroxymáselná a některé další mastné kyseliny obsažené v krmivech. Kyselina octová vzniká v organismu buď fermentací strukturálních sacharidů v bachoru a dostatkem vlákniny v krmné dávce, dále se do těla dostává z exogenních zdrojů 19

(obsah této kyseliny v silážích a senážích) a také je produkcí beta-oxidace mastných kyselin při metabolizaci tuku dojnic. Na tučnost působí z klimatických vlivů především teplota (MOMANI, ŠÁDA, 2010). Snížení teploty prostředí má pozitivní vliv na obsah tuku v mléce (FRELICH, 2001; MOMANI, ŠÁDA, 2010). Nízké teploty v rozmezí od - 10 C do + 5 C zvyšují tučnost mléka o 0,21 0,25 %, ovšem při současném snížení dojivosti. Nízké teploty mají tedy celkově příznivý účinek na obsah tuku u skotu mírného pásma. Průměrné teploty v rozmezí 10 20 C nemají vliv na tučnost mléka. Snížení tučnosti mléka se projevuje při teplotách vyšších než 32 C, ovšem jen u plemen mírného pásma. Vyšší teploty nepůsobí nepříznivě u tropických plemen. Na snížení dojivosti má vliv u evropských plemen i relativní vlhkost 90 95 % (MOMANI, ŠÁDA, 2010). Tučnost mléka záleží na stupni prošlechtění a plemenné příslušnosti dojnice, na pořadí laktace a její fázi. Dále je dána výživou, fyziologickým stavem a tělesnou kondicí (HUČKO et al., 2005). Na snížení dojivosti má značný vliv i zadržení lůžka po porodu, stejně jako zmetání. Po zmetání se snižuje dojivost o 32 % proti normální laktaci. U krav s vysokou dojivostí je snížení větší (MOMANI, ŠÁDA, 2010). Podle PECHOVÉ (2009b) obsah tuku v mléce ovlivňuje plemeno dojnic, fáze laktace, výskyt metabolických poruch (acidózy), rychlé změny ve složení krmné dávky, charakter krmné dávky, množství vlákniny, velikost částic krmiv, poměr koncentrovaných a objemných krmiv, obsah lehce degradovatelných sacharidů v krmné dávce a obsah tuku v krmné dávce. U strakatého skotu se při náhlém a výrazném snížení dávky koncentrátů klesá mléčná užitkovost, ale ztučnění narůstá (BOUŠKA et al., 2006). V průběhu laktace nastávají změny tučnosti mléka. Ta závisí na plemeni a individualitě dojnice. Tučnost mléka kolísá v průběhu laktace a přitom nejstálejší je v prvých 150 170 dnech laktace a ke konci laktace vykazuje značnou variabilitu. Nejnižší tučnost mléka je obvykle ve 2. měsíci laktace a od 3. měsíce se tučnost mléka zvyšuje až do konce laktace. Vlivem stáří dojnice tučnost mléka velmi mírně klesá. Tento jev lze spojovat s pozvolným snižováním intenzity výměny látkové a především oxidačních pochodů s postupujícím stářím (MOMANI, ŠÁDA, 2010). Podle GREGORIADESOVÉ a DOLEŽALA (2000) byl pokles tučnosti mléka zaznamenán i důsledkem tepelného stresu. 20

Pohyb na pastvině působí příznivě a přirozeným pohybem se též zvyšuje tučnost mléka. Polední a večerní mléko má vyšší tučnost než mléko ranní. Rozdíl mezi ranním a večerním dojením bývá až 1 %. Je to dané především různě dlouhou přestávkou mezi dojeními (kratší úsek vyšší tučnost), ale vnitřním vlivem tak, že se v noci snižuje u dojnic intenzita výměny látkové a především intenzita oxidačních pochodů. Vliv dojení se projevuje tak, že první střiky mléka při dojení mají velmi malou tučnost. Naopak nejvyšší obsah mléčného tuku obsahuje poslední část výdojku. Rozdíl tučnosti prvního a posledního struku při dojení může činit až 9 % tučnosti. Z tohoto hlediska je velice významné provádění dodojování všeho mléka z vemena (MOMANI, ŠÁDA, 2010). Obsah tuku v mléce je důležitým ukazatelem výskytu metabolických poruch ve stádě a jeho změny mohou indikovat i vážnější narušení zdravotního stavu dojnic (HOFÍREK et al., 2009). Při vzestupné fázi laktace % bílkovin i tuku klesá, při sestupné se tyto složky zvyšují (VANĚK, ŠTOLC, 2002). Podle charakteru změn tučnosti mléka v průběhu laktace se dají dojnice rozdělit do tří skupin: a) dojnice s ustálenou a plynulou křivkou tučnosti mléka během laktace, přičemž rozdíly tučnosti nepřesahují 1 %, b) dojnice s velkým a nepravidelným kolísáním tučnosti mléka po celou dobu laktace, c) dojnice s velkým kolísáním tučnosti mléka na počátku a konci laktace, avšak s plynulou křivkou tučnosti ve střední části laktace. Dojnice, které se řadí do první skupiny, jsou z plemenářského hlediska nejhodnotnější. Mezi plemeny skotu jsou plemena s vysokou, střední a nízkou tučností mléka. Vysokou tučnost mléka mají plemena primitivní s nízkou dojivostí. K plemenům s průměrnou tučností patří většina kulturních plemen strakatých a horských oblastí a dále skot červený. Patří sem všechna plemena v ČR. Nízkou tučností mléka se vyznačovala plemena dojného skotu nížinného, jako skot černostrakatý a červenostrakatý nížinný, a taková užitkovost se označuje jako kvantitativní. Tučnost mléka je samostatnou užitkovostí skotu a přenáší se z rodičů na potomky. Koeficient heritability je relativně vysoký v rozmezí h = 0,30 0,76 (MOMANI, ŠÁDA, 2010). 21

3.1.2 Vliv změny prostředí na mléčnou užitkovost Podle VAŇKA a ŠTOLCE (2002) se faktory, které ovlivňují množství a složení mléka se dělí na vnitřní a vnější. ŠTOLC (1999) uvádí, že z vnitřních je to vlastní genotyp zvířete, který je dán plemennou hodnotou rodičů, individualitou, věkem, plodností, dědivostí, činností žláz s vnitřní sekrecí, fyziologií mléčné žlázy, stádiem mezidobí, živou hmotností, zdravotním stavem, krevním oběhem, činností dýchací soustavy. Z vnějších vlivů jsou to výživa, systém ustájení, technologie chovu, úroveň odchovu, mikroklima, lidský faktor, technika dojení, mikroklima, sezónnost telení. Přesun zvířat do nového prostředí je považován za typický stresový faktor pro organismus zvířete. Jsou zkoumány rozsáhlé reakce na tuto zátěž, především různých fyziologických funkcí. K jakýmkoliv změnám se musí organismus zvířat adaptovat, čím se vyčerpává energie, která by byla jinak potřebná k tvorbě produktů a růstu. Přesuny mohou zapříčinit často na kratší či delší dobu i snížení živé hmotnosti. Důležité je zacházet se zvířaty šetrně, aby nedocházelo ke změnám užitkovosti či zdravotního stavu. Obdobně negativně jako přesuny do jiných stájí se mohou uplatnit i přesuny zvířat v jedné a téže stáji, například pokud se změní technologie chovu a podmínky prostředí (ŠOCH, 2005). Dojnice jsou často rozděleny do skupin podle věku, průběhu laktace, požadavků na výživu či zdravotního stavu. V průběhu laktace jsou často více než 4x přesouvány do nové skupiny. Po každém přeskupení jsou dojnice smíchány s neznámými jedinci, což vede k dynamickým změnám. V nové skupině musí každá kráva obnovit své společensko-sociální postavení při využití hrozeb, trkání a svých fyzických dispozic (BYCHL, LIPOVSKÝ, 2011). Podle KOPECKÉHO et al. (1956) na dojivost nepříznivě působí často přemísťování krav, nepokoj ve stáji a špatné zacházení s dojnicemi. Ke změnám se musí organismus zvířat adaptovat, čímž se vyčerpává energie, která tak nemůže být využita k růstu a tvorbě produktů. Drastické změny způsobené přesunem jsou provázeny často na kratší či delší dobu i snížením živé hmotnosti. Při troše šetrnosti v zacházení se zvířaty se neodrazí citelněji na jejich užitkovosti nebo zdravotním stavu. Jakmile se však v prostředí objeví nový nezvyklý jev či prvek nebo dojde k časovým posunům či změnám prvků prostředí, dojde k narušení dynamického stereotypu a organismus se musí nové situaci přizpůsobovat. V závislosti na velikosti změny se při každém novém přizpůsobování spotřebovává energie (ŠOCH, 2005). 22

Po přesunu do nové skupiny krávy trávily méně času krmením, zvláště první hodinu po návozu krmné dávky, kdy bývá mezi zvířaty největší konkurence. Byla také zjištěna jejich tendence trávit méně času odpočinkem v důsledku agresivnějšího chování ostatních krav. Tato narušení měla za následek snížení mléčné produkce ze 43,3 kg mléka před přesunem na 39,7 kg po přeskupení. Je dokázán negativní vliv na dojnice tvorbou skupin. Snížení frekvence agresivních interakcí mezi zvířaty může pomoci provádění změn v období denního klidu, nikoliv těsně okolo krmení (BYCHL, LIPOVSKÝ, 2011). Každou změnou vnějšího prostředí kladou zvýšené nároky na průběh fyziologických funkcí organismu zvířete. V konečném důsledku se to projevuje změnou užitkovosti. Přesun je typický stresový faktor pro organismus zvířete. Jsou zkoumány rozsáhlé reakce na tuto zátěž především změny různých fyziologických funkcí. Dá se předpokládat, že prostřednictvím změn intenzity těchto funkcí by bylo možno usuzovat jak na zátěž organismu a případně i na následné změny užitkových vlastností, tak i na vhodnost určitých podmínek prostředí daných zvířat (ŠOCH, 2005). 23

3.2 Dlouhověkost Funkční dlouhověkost vyjadřuje u dojených plemen skotu schopnost krav odolávat vyřazení z jiných příčin, než je mléčná užitkovost, např. mastitida, neplodnost, zchromnutí a kulhavost. Utváření zevnějšku je jedním z významných ukazatelů dlouhověkosti, protože krávy s dobrou stavbou těla, končetin i vemeny mají předpoklady být zdravé a odolné (ZAVADILOVÁ et al., 2010b). Dlouhověkost je důležitá ekonomická vlastnost, která má velký vliv nejenom na šlechtitelský pokrok v populaci, ale především na ziskovost chovu z důvodu nákladů na odchov zvířat a veterinární náklady (ONDRÁKOVÁ, 2013). V posledních letech byl zaznamenán nepříznivý vývoj dlouhověkosti ve stádech s dojeným skotem, což mělo za následek zvyšování nákladů (BUCEK, 2010a). Zevnějšek krav má nezanedbatelný vliv na výkonnost zvířat. Některé znaky, jako např. kohoutková výška, jsou přeceňovány. Skutečně velký pozitivní vliv na dosaženou celoživotní užitkovost má pevná mělká vemena s vysokým zadním upnutím (KOLÁŘOVÁ, 2008). Již během první laktace je u většiny krav popsán zevnějšek na rozdíl od délky života (ZAVADILOVÁ et al., 2010b). Jedním z důležitých ekonomických ukazatelů v chovu skotu je dlouhověkost a s ní úzce související dlouhovýkonnost krav (KOLÁŘOVÁ, 2006). Dlouhověkost je důležitý ukazatel, který ovlivňuje ziskovost chovů s dojenými plemeny skotu. V posledních letech byl zaznamenán nepříznivý vývoj dlouhověkosti ve stádech s dojeným skotem, což mělo za následek zvyšování nákladů (BUCEK, 2010). Dlouhověkost nezávisí jenom na velikosti stáda, genetické výbavě jedince nebo využívané technologii, ale na šťastné souhře genů a prostředí (MARCINKOVÁ, 2011). Podle BUCKA (2010a) lze dlouhověkost brát jako skutečnou délku života krávy. Výhodou je, že jsou k dispozici všechny dostupné informace. Nevýhoda je ale ta, že jsou dostupné, až když jde kráva na jatka. Nebo lze dlouhověkost určovat schopností setrvat ve stádě (zda je kráva ve stádě v určitém časovém okamžiku, určitý počet měsíců od narození nebo od prvního otelení). Tento ukazatel je binární a nezahrnuje všechny informace o dlouhověkosti. V prvních dvou letech života krávy do ní pouze investujete své peníze. Jedná se o náklady na její odchov. Poprvé, co se otelí, chovatel očekává návrat svých investic, tj. nákladů na odchov a zisky z mnoha následujících laktací. Se staršími krávami ve stádě může chovatel ušetřit náklady za odchov jalovic. Selekce na dlouhovýkonnost má přímý efekt na průměrnou délku produkčního života dojnic a proto i na výnosy 24

(BUREŠOVÁ, 2008). Ekonomika chovu má stále vyšší prioritu pro všechny chovatele. Dlouhověké krávy s vysokou užitkovostí jsou určitě tím správným typem na zlepšení ekonomiky chovu skotu. Na vyšší celoživotní užitkovost krav má pozitivní vliv lepšího hodnocení vemene, hodnocení končetin. Zde se projevuje kladná korelace k dlouhověkosti krav. Nutnost dobrých končetin je důležitá zejména pro přesun zvířat ke krmení a do dojírny (KOLÁŘOVÁ, 2008). Čím déle zůstává krávy v produkčním stádě, tím méně je zapotřebí jalovic pro doplnění stáda a v tomto případě se daří rovněž snižovat náklady spojené s chovem krav a s produkcí telat. Na druhé straně víme, že čím déle ponecháváme krávy ve stádě, tím se nám rovněž prodlužuje generační interval (průměrný věk krav při narození telat), což vede ke snížení selekčního pokroku za rok. To znamená, že v šlechtitelských chovech, na rozdíl od produkčních chovů, existuje snaha o zkrácení generačního intervalu. Hlavními faktory, které ovlivňují dlouhověkost krav, jsou neplodnost, vady v postojích končetin, onemocnění očí, onemocnění vemene a vady čelisti. Existuje rovněž kladná korelace mezi plodností a dlouhověkostí (JAKUBEC et al., 2012). Podle BUCKA (2010a) je dlouhověkost možné měřit jako schopnost krávy přečkat záměrné (z důvodu nízké produkce) nebo nechtěné (z jiných důvodů než je nízká produkce) vyřazování z chovu. Pokles počtu krav nechtěně vyřazených z chovu může zlepšit ekonomické výsledky chovu. Pro zajištění pohodlí skotu musíme znát fyziologické potřeby a funkce organismu. Pouze po jejich pochopení budeme schopni dát zvířatům to, co potřebují. Pokud se nám podaří zajistit skotu co nejpřirozenější podmínky, které budou respektovat jejich pohyb, denní rytmus a chování, posuneme se dopředu nejen ve zdraví, užitkovosti, ale i v reprodukčních ukazatelích a dlouhověkosti (JELÍNKOVÁ, 2014f). Zjištění doby užitku krav je v rámci stávající kontroly užitkovosti relativně snadné. Přímá selekce na dobu užitku je problematická, protože lze tuto vlastnost u krav zjistit teprve v pozdním věku. V úvahu přichází alternativa využití starších krav s výbornými mateřskými vlastnostmi a dobrým potomstvem jako matek býků pro embryotransfer. Úspěch selekce je však limitován nízkou dědivostí této vlastnosti a dlouhým generačním intervalem (JAKUBEC et al., 2012). V posledních letech je k dispozici stále více a více informací o zdravotním stavu a dlouhověkosti produkčních krav. Výzkum ukázal, že jsou velké rozdíly mezi dlouhověkostí potomstva po různých býcích, proto můžeme šlechtit na delší život 25

ve stádě. Problém při šlechtění na dlouhověkost je však to, že dcery určitého býka jsou samy prověřeny na dlouhověkost, až když už je býk velmi starý. Aby byl tento problém vyřešen, byly stanoveny určité znaky (nástroje), které slouží k velmi brzké identifikaci býků, kteří budou produkovat dlouhověké krávy (BUREŠOVÁ, 2008). První pokusy o vyhodnocení dlouhověkosti byly u nás realizovány již v osmdesátých letech. Použit byl otcovský model hodnocený metodou BLUP. Nikdy však nebyl zaveden do rutinního zpracování, protože poskytoval výsledky příliš dlouho po skončení testování býka. První rutinní výpočet dlouhověkosti u nás byl spuštěn v druhé polovině roku 2008 s použitím metody nelineárního modelu, jehož nastavení je stejné i pro plemeno holštýnské, ale každé plemeno je vyhodnocováno samostatně. Vypočítává se funkční dlouhověkost (počet dní od prvního otelení po vyřazení případně do data sledování u žijících krav). Do výpočtu vstupují plemenice s prvním otelením od 1. 1. 1992 a využívány jsou všechny laktace. Věk při prvním otelení musí být od 500 1200 dní a v závislosti od něho jsou plemenice rozděleny do 6 tříd. Pro pořadí laktace je 8 tříd (osmá a vyšší laktace jsou v jedné třídě). Pro zařazování býků je nastaven limit minimálně 5 dcer. Do výpočtu vstupuje koeficient dědivosti s hodnotou 0,23. Nastaveno je 7 tříd pro mléko, 7 tříd pro tuk a 7 tříd pro bílkoviny s rozpětím -1,28 až +1,28 směrodatné odchylky stáda. Podle velikosti stáda využívá 6 tříd, první skupina je do 20 krav a poslední skupina 401 a více krav. Vliv heterózy model nezahrnuje (ONDRÁKOVÁ, 2013). 3.2.1 Vlivy působící na dlouhověkost Kromě hlediska časového je velkým limitujícím faktorem při zahrnutí dlouhovýkonnosti do šlechtitelských postupů také dědivost. Míra dědivosti dlouhovýkonnosti spíše nízká (kolem 10%). Jen pro srovnání, dědivost mléčné produkce se pohybuje kolem 59 %. Navzdory velmi nízké dědivosti jsou k dispozici opravdu kvalitní býci. Používáním těchto kladně prověřených býků můžeme zvýšit délku života krav. Je zřejmé, že tohoto výsledku nemůže být dosaženo během jedné generace, ale zohledňování tohoto ukazatele po několik dalších let přinese mnohem zdravější a plodnější krávy ve stádech. 26

Přidané výnosy dlouhovýkonnosti - delší produkční život - vyšší celoživotní užitkovost - vyšší výnosy za prodej jalovic Snížené výnosy dlouhovýkonnosti - nižší brakace - nižší veterinární náklady - nižší náklady na odchov (BUREŠOVÁ, 2008). Jako potenciální ukazatel dlouhověkosti nezávislé na mléčné užitkovosti se ukázala základna vemen, případně tloušťka struků. Znaky končetin prokázaly slabší genetický vztah k funkční dlouhověkosti. Lepší dlouhověkost mají v naší populaci českého strakatého skotu krávy s rovnějšími končetinami a strmější spěnkou, hleznem v normě nižšímu paznehty (ZAVADILOVÁ et al., 2010a). ZAVADILOVÁ et al. (2010b) uvádějí, že pro nasazení vemene znamená nižší upnutí vemene vyšší pravděpodobnost vyřazení krávy. Potvrdilo se, že u českého strakatého skotu existují fenotypové vztahy mezi znaky zevnějšku a funkční přežitelností. Mezi znaky zevnějšku vhodnými jako pomocné ukazatele na zhoršenou či dobrou přežitelnost krav se řadí z hlediska hodnocení končetin charakter hlezenního kloubu a postoj zadních končetin. Ze znaků vemene pak výška upnutí i délka vemene a rozmístění předních struků. Závěsný vaz i hloubka vemene neměly na funkční dlouhověkost takový vliv. Velikost těla a osvalení je s funkční dlouhověkostí v nepřímé úměře (ZAVADILOVÁ et al., 2010b). Nejvyšší celoživotní užitkovosti pak dosahují krávy s průměrným osvalením (hodnocené 4 6 bodů), při mírně větší délce struků (hodnocení 5-8 bodů). Obecně lze říci, že extrémy nepřispívají k dlouhovýkonnosti krav (s výjimkou zmiňovaného zadního upnutí vemene) (KOLÁŘOVÁ, 2008). Podle ZAVADILOVÉ et al. (2010b) byly větší krávy vyřazovány více než krávy menší. Nižší riziko vyřazení pak vykazovaly plemenice s užší a kratší pánví. Plemenice více osvalené byly vyřazovány dříve. Lze tedy usoudit, že menší a méně osvalené krávy se lépe po zdravotní stránce vypořádávají s podmínkami chovu. KOLÁŘOVÁ (2008) uvádí, že krávy s vyšší životní užitkovostí byly poprvé otelené ve vyšším věku než krávy s nižší celoživotní užitkovostí. 27

3.2.2 Vyřazování krav Čím méně starších krav je nechtěně vyřazováno ze stáda, tím méně jalovic potřebujeme pro jejich doplnění do stáda. Chovatel si pak může vybrat, zda jich bude odchovávat méně, nebo bude prodávat nadbytečné jalovice, a tím si zajistí další příjmy. S nižším procentem nechtěného vyřazování bude mít chovatel více prostoru pro úmyslnou cílenou selekci, což bude mít vliv na výši produkce a zvýšení kvality stáda (BUREŠOVÁ, 2008). Plodnost dojnic jednoznačně ovlivňuje ekonomiku produkce mléka především prostřednictvím intervalu telení a vyřazování dojnic s poruchami plodnosti. Neplodnost je příčinou vyřazení především na 1. a 2. laktaci, v důsledku laminitidy a mastitidy v těch dalších (HAVLÍK, 2010). Onemocnění paznehtů patří u skotu spolu s mastitidami a poruchami reprodukce k nejčastějším příčinám předčasného vyřazování dojnic. Jedná se o celosvětový problém s různou intenzitou výskytu v chovech, v závislosti na technologii ustájení a rozsahu uplatňovaných preventivních opatření (HOFÍREK et al., 2009). Mastitidy představují jednu z nejvýznamnějších příčin vyřazování krav (BUCEK, 2014b). BUCEK (2012) uvádí, že vysoký podíl vyřazených krav je znepokojujícím jevem v mnoha chovech s mléčnými a kombinovanými plemeny skotu. Vyřazování krav s nízkou produkcí mléka nepřinášejících zisk může být někdy žádoucí, ale je nutné rozlišovat mezi dobrovolným vyřazováním (zdravé, plodné krávy z důvodu nízké produkce mléka) a nedobrovolným vyřazováním (onemocnění, poranění, problémy s plodností, úhyn a další). Cílem selekce na funkční vlastnosti a znaky (utváření mléčné žlázy, počet somatických buněk, plodnost atd.) je snížení podílu nedobrovolného vyřazování krav a zvýšení prostoru pro dobrovolné vyřazování krav s nízkou užitkovostí. V dobrých stádech činí vyřazování dojnic při vysoké užitkovosti jen kolem 20%, v jiných dosahuje naopak 30 35 %, někde i více. Následkem takto vysokého vyřazování dojnic a při současně vysokých ztrátách telat není už některý podnik schopen uskutečnit obnovu stáda z vlastních zdrojů a je nucen přistoupit k nákupu chovných jalovic. Brakace dojnic přímo souvisí s dlouhověkostí. Zvýšení rentability lze dosáhnout snížením brakace krav nutnými porážkami do 7 8 % a přes vyšší vyřazování z chovatelských důvodů do 10 %. Snížením brakace se nutně sníží i potřeba jalovic na obnovu stáda a zvýší se čistý zisk za mléko. Přibližná potřeba telat - jaloviček pro obnovu stáda na udržení stavu dojnic se řídí podle % brakace, stáří jalovic při 1. porodu, podle % úhynu telat a délky mezidobí (COUFALÍK, 2013). 28