Precipitace, radioimunodifúze (RID), nefelometrie, turbidimetrie

Podobné dokumenty
Precipitace, radioimunodifúze (RID), nefelometrie, turbidimetrie

Rozdělení imunologických laboratorních metod

Aglutinace Mgr. Jana Nechvátalová

Metody testování humorální imunity

Precipitační a aglutinační reakce

ÚVOD DO IMUNOCHEMICKÝCH METOD

Imunochemické metody. na principu vazby antigenu a protilátky

Serologické vyšetřovací metody

Metody testování humorální imunity

Příklady biochemických metod turbidimetrie, nefelometrie. Miroslav Průcha

ZÁKLADNÍ DĚLENÍ IMUNOLOGICKÝCH LABORATORNÍCH VYŠETŘENÍ

Elektroforéza. Rozdělení proteinů na základě pohyblivosti v el. poli

Elektroforéza. Rozdělení proteinů na základě pohyblivosti v el. poli

J07 Dynamika titru, komplementfixační reakce a neutralizace

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti IMUNOCHEMICKÉ METODY

J06 Úvod do serologie, precipitace a aglutinace

Metody lékařské mikrobiologie

Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách

Analýza proteinů. Stanovení bílkovin. Elektroforéza plazmatických bílkovin

RADIOIMUNOANALÝZA (RADIOIMMUNOASSAY) Převzato: sciencephoto.com Test krve hepatitis virus

Vybrané imunochemické metody

Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách

1 Metody stanovení protilátek

Interpretace sérologických nálezů v diagnostice herpetických virů. K.Roubalová

IMUNOENZYMOVÉ METODY EIA

PAROTITIDA VRACEJÍCÍ SE ONEMOCNĚNÍ. Vlasta Štěpánová 1, Miroslav Fajfr 1,2, Lenka Plíšková 3

Vyšetření imunoglobulinů

IMUNOCHEMICKÉ METODY

Imunoblot, imunoelektroforéza

Základní pojmy. Antigen specifická povrchová struktura schopná vyvolat imunitní reakci

1 Metody sledování komplementového systému

Refraktometrie, interferometrie, polarimetrie, nefelometrie, turbidimetrie

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření. Obsah. Seznam imunologických vyšetření

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření

KOMPLEMENTOVÝ SYSTÉM

Princip testu. Kdy se PAT provádí (1) Kdy se PAT provádí (2) PAT kvalitativní a kvantitativní stanovení na ID-gelových kartách

Sérologická diagnostika chřipky možnosti a diagnostická úskalí

IMUNOENZYMATICKÉ SOUPRAVY K DIAGNOSTICE CYTOMEGALOVIROVÉ INFEKCE

Zkušenosti s laboratorní diagnostikou infekcí virem Zika. Hana Zelená NRL pro arboviry Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě

IMUNOCYTOCHEMICKÁ METODA JEJÍ PRINCIP A VYUŽITÍ V LABORATOŘI

Komplexní pohled na laboratorní diagnostiku Chlamydia pneumoniae

Jaromír Šrámek, LF UK 2006/07

Biochemická laboratoř

ZÁVĚREČNÝ PROTOKOL O TESTOVÁNÍ BIOAKTIVNÍCH VLASTNOSTÍ LÁTKY CYTOPROTECT

Seznam vyšetření pro diagnostiku bakteriálních infekcí: Sérologická, molekulárně biologická a imunochromatografická vyšetření

Přínos metody ELISPOT v diagnostice lymeské boreliózy

Sérologie. Prezentace pro obor: Jan Smíš. íšek

Vybrané imunologické metody

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě

Seminář 6: Diagnostika

Verifikace sérologických testů v imunologických laboratořích ISO Postupy vyšetření

Nativní a rekombinantní Ag

Komplement fixační antigen Influenza A (KF Ag Influenza A)

Imunitní systém.

Návod a protokol k praktickým cvičením z lékařské biochemie

Objednací číslo Určení Třída IgG Substrát Formát EI G Parainfluenza viry typu 1. Ag-potažené mikrotitrační jamky

ELISA ENZYME-LINKED IMMUNOSORBENT ASSAY. Tatiana Košťálová, Tereza Leštinová

Závěrečná zpráva. PT#M/26/2019 (č. 1082) Sérologie HSV. Zkoušení způsobilosti v lékařské mikrobiologii (Externí hodnocení kvality)

VÝSKYT PROTILÁTEK TŘÍDY IgM PO VAKCINACI PROTI VIROVÉ HEPATITIDĚ A

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

IMUNOELEKTROFORETICKÉ METODY

Laboratorní cvičení 9

Imunohistochemické metody

Závěrečná zpráva. PT#M/27/2019 (č. 1083) Sérologie VZV. Zkoušení způsobilosti v lékařské mikrobiologii (Externí hodnocení kvality)

Metody vyšetření imunity

Využití mnohobarevné průtokové cytometrie pro vyšetření lymfocytárních subpopulací Jana Nechvátalová

Imunologie krevní skupiny

1 Imunodifuzní metody

Funkce imunitního systému

IMUNOENZYMATICKÉ SOUPRAVY A AGLUTINAČNÍ KOMPONENTY K DIAGNOSTICE PERTUSE A PARAPERTUSE

PŘÍPRAVA PACIENTA : Speciální příprava pacienta ani dieta není nutná, pro obvyklé vyšetřování je vhodný odběr ráno, nalačno.

Mikrobiologické diagnostické metody. MUDr. Pavel Čermák, CSc.

Obsah. Sarkosin Charakterizace slepičích protilátek proti sarkosinu. Dagmar Uhlířová

Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE

NEJNOVĚJŠÍ POZNATKY V LABORATORNÍ DIAGNOSTICE PAROTITIDY

IMUNOFLUORESCENCE. Mgr. Petr Bejdák Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice u sv. Anny a Lékařská fakulta MU

Přehled histologických barvení včetně imunohistochemie

Parvovirus B 19. Renata Procházková

Fluorescence (luminiscence)

Validace sérologických testů výrobcem. Vidia spol. s r.o. Ing. František Konečný IV/2012

Novinky VIDIA v di agnost ce Lymeské borreliózy

Biochemické vyšetření mozkomíšního moku. MUDr. Zdeňka Čermáková OKB FN Brno

DEN LABORATORNÍ DIAGNOSTIKY

Toxoplasma gondii. Imunoenzymatické soupravy k diagnostice toxoplazmózy

IMUNOENZYMATICKÉ SOUPRAVY K DIAGNOSTICE TOXOPLAZMÓZY

Katedra laboratorních metod LF MU Mgr. Jana Gottwaldová

EUC Laboratoře s.r.o. EUC Laboratoře Praha Palackého 720/5, Praha 1

EUC Laboratoře s.r.o. EUC Laboratoře Praha Palackého 720/5, Nové Město, Praha 1

Subpopulace B lymfocytů v klinické imunologii

Výskyt a význam infekce Borna disease virem u pacientů léčených

Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

12. seminář. Nefelometrie a turbidimetrie Chiroptická aktivita (Polarimetrie) Interferometrie Fotoluminiscenční spektroskopie

IMUNOENZYMATICKÉ SOUPRAVY K DIAGNOSTICE INFEKČNÍ MONONUKLEÓZY

ČASOMIL Kontrolní cyklus SEKK- revmatoidní artritidy. Revmatologický ústav, Praha

Závěrečná zpráva. PT#M/27/2017 (č. 982) Sérologie VZV. Zkoušení způsobilosti v lékařské mikrobiologii (Externí hodnocení kvality)

INFEKČNÍCH CHOROB PŘEDMĚT KLINICKÁ IMUNOLOGIE VÝUKA PŘEDMĚTU DOPORUČENÉ STUDIJNÍ PRAMENY

Transkript:

Precipitace, radioimunodifúze (RID), nefelometrie, turbidimetrie RNDr. Jana Nechvátalová, Ph.D. Ústav klinické imunologie a alergologie FN u sv. Anny v Brně

Reakce Ag - Ab primární fáze rychlá; vznik vazby jednotlivých epitopů s vazebnými místy protilátek; není patrná okem sekundární fáze vznik prostorového komplexu; uplatňuje se multivalence Ag a polyvalence Ab (IgM-pentamer=10 vazeb.míst, ovšem reálně je k dispozici 5-6); patrné okem nebo koloidní roztok analyzátory

Klasické serologické reakce Aglutinace reakce mezi korpuskulárním Ag a Ab s následnou aglutinací částic; proběhne 1.+ 2.fáze interakce Ag a Ab Precipitace reakce mezi solubilním Ag (nízkomolekulární) a Ab s následným vznikem precipitátu proběhne 1.+ 2.fáze interakce Ag a Ab Imunoeseje reakce mezi Ag a Ab vizualizována enzymem, fluorochromem n. radioaktivním zářičem (EIA, RIA n. FIA) ; většinou proběhne jen 1. fáze inter. Ag a Ab Metodiky využívající efektorového účinku Ab: Metodiky s aktivací komplementového systému komplexem Ag Ab, např. komplement-fixační reakce (KFR) Metodiky s inhibicí biologických účinků některých Ag, např. neutralizační test, hemaglutinačně inhibiční test (HIT)

Aglutinace x precipitace Aglutinace Ag + Ab Ag-Ab aglutinogen aglutinin aglutinát makromolekulární korpuskulární nerozpustný Protilátky namířené proti epitopům antigenních částic vytváří mezi korpuskulemi můstky, které vedou ke vzniku shluků aglutinátů. jako Ag slouží např. těla bakterií Precipitace Ag + Ab Ag-Ab precipitinogen precipitin precipitát nízkomolekulární nekorpuskulární rozpustný Reakce mezi solubilním antigenem a protilátkou s následným vznikem precipitátu (hydrofobní vazby nerozpustný komplex).

Precipitace v tekutém prostředí - využívá se efekt, že při reakci Ag-Ab vzniká zákal precipitát, jehož intenzita je při konstantním množství přidané protilátky úměrná přidané koncentraci vyšetřovaného antigenu - měření intenzity zákalu nefelometrie, turbidimetrie - obě metodiky umožňují kvantitativní stanovení obsahu proteinů ve vzorku odečtem z kalibrační křivky

Nefelometrie a turbidimetrie reakce založené na měření množství imunitních komplexů vytvořených interakcí specifických protilátek s antigenem stanovení sérových bílkovin měření probíhá v tekutém prostředí v měřící kyvetě (pufr, látka urychlující reakci, Ag, Ab) množství vytvořených komplexů je p.ú.konc. Ag

Precipitace v tekutém prostředí: Nefelometrie -hodí se pro nižší koncentrace viditelné světlo Turbidimetrie - hodí se pro koncentrovanější roztoky viditelné světlo nefelometrie je 5-10x citlivější a nákladnější než turbidimetrie detektor je ve směru kolmém na vstupující paprsek měří množství světla rozptýleného při průchodu paprsku (množství světla odraženého od vznikajících komplexů) detektor je v ose paprsku měří množství procházejícího světla (úbytek intenzity světla, které prošlo roztokem v kyvetě)

Precipitace v gelu - agaróza, agar umožňují detekci precipitačních linií - je založena na pasivní difuzi látek v prostředí koncentračního gradientu - Ag i Ab difundují v prostředí gelu a v místě, kde konc. Ag i Ab dosáhnou optimílního (ekvimolárního) poměru vzniká precipitát

Dynamika tvorby imunokomplexů Velké nerozpustné imunokomplexy Malé rozpustné imunokomplexy Malé rozpustné imunokomplexy

Radiální imunodifuze pomocí RID je možno stanovit koncentrace mnohých bílkovinných součástí séra metodika se dříve používala při měření hladin celkového IgG, IgA, IgM, složek komplementu nebo různých proteinů akutní fáze - většina těchto vyšetření je však v dnešní době automatizována a provádí se na principu nefelometrie v naší laboratoři metodou RID ale stále měříme koncentrace C2, C5 složek komplementu

Podle počtu difundujících reaktantů: jednoduchá radiální imunodifúze - koncetrační gradient jednoho z reaktantů (většinou Ag) - druhý reaktant (většinou Ab) - rovnoměrně rozptýlen ve struktuře gelu - výsledkem jsou ostře ohraničené kroužky precipitátu - plocha prstence - úměrná konc. vyšetřovaného Ag - podle konc. standardu kalibr. křivka

Kalibrační křivka charakterizuje vztah mezi koncentrací vyšetřované látky a např. průměrem kruhů na příslušné vyšetřovací desce

dvojitá radiální imunodifúze (podle Ouchterlonyho) - sledujeme antigenní příbuznost antigenů - gradient vytváří jak Ag, tak Ab a dochází k protisměrné difúzi obou reaktantů (radiálně) - v zóně ekvivalence precipitační linie, která ukazuje na pozitivitu reakce - hodnocení - kvalitativní

Další serologické reakce Komplementfixační reakce (KFR) imunologická metoda patřící mezi základní serologické metody, jež fungují na principu reakce protilátky s antigenem, využívá schopnosti komplementu vázat se na komplex antigenu s protilátkou využívá se např. k průkazu protilátek proti původcům respiračních infekcí a řady virových onemocnění ; zjištění ochranných protilátek po očkování lze použit k identifikaci jak specifických protilátek tak antigenu reakce se hodnotí v několika ředěních séra, jako výsledek se udává nejvyšší ředění séra (titr), při kterém ještě nedošlo k hemolýze

inaktivovat pacientův vlastní komplement! 56 C, 30minut morčecí komplement ovčí erytrocyty + králičí protilátky proti ovčím ery (=amboceptor) http://www.virion-serion.de/uploads/mit_download/cft-v9-cz.pdf

Neutralizační reakce testované sérum se smíchá s kulturou konkrétního viru a nechá se inkubovat obsahuje-li testované sérum protilátky proti tomuto viru, dojde k vazbě protilátek na receptory viru a jeho inaktivaci neobsahuje-li sérum protilátky virus zůstane aktivní inkubovaným roztokem se poté naočkuje buněčná kultura inaktivovaný virus není schopen napadnout buňky a nedojde k vytvoření cytopatického efektu na buněčné kultuře je pod mikroskopem patrný cytopatický efekt metoda se obvykle provádí v několika ředěních séra, jako výsledek se udává nejvyšší ředění séra (tzv. titr, tradičně ve formě 1:xxx) při kterém ještě nedošlo k cytopatickému efektu či onemocnění (uhynutí) zvířete