Řízení peněžních prostředků

Řízení peněžních prostředků představuje soubor činností, které směřují k: - neustálému zabezpečení potřebné výše peněžních prostředků, - potřebné výše v místě a čase, - při minimalizaci nákladů spojených se zabezpečením peněžních prostředků

Řízení peněžních prostředků Řízením peněžních prostředků rozumíme soubor činností směřujících k permanentnímu zabezpečování potřebné výše peněžních prostředků, v potřebném místě a čase, a to při minimálních nákladech spojených se zabezpečováním těchto prostředků.

Peněžní prostředky jsou tvořeny - hotovostí - prostředky na bankovních účtech - peněžními ekvivalenty (ceniny, šeky )

Základní pojmy související s řízením peněžních prostředků Finanční majetek Hotovost Pokladní hotovost

Základní pojmy související s řízením peněžních prostředků Pokladní hotovost (peníze) - představují finanční prostředky ve formě bankovek a mincí v pokladně firmy Hotovost - představuje finanční prostředky na běžných účtech u bank a pokladní hotovost Krátkodobý finanční majetek - zahrnuje hotovost, termínované vklady, spořící účty, cenné papíry, pokladniční poukázky a dluhopisy s prodejem do 1 roku Finanční majetek nejširší pojem a zahrnuje nejlikvidnější majetek firmy v pokladní hotovosti, na účtech v bankách a v krátkodobém finančním majetku.

Funkce peněžních prostředků Potřeba peněžních prostředků vyplývá ze tří funkcí: a) Transakční důvod zajištění platebního styku b) Zajišťovací funkce- zajištění proti výkyvům v cash flow c) Investiční funkce možnost rychlého a efektivního využití investičních příležitostí

Důvody vedoucí k držbě peněžních prostředků - zabezpečení běžných úhrad výdajů a závazků, zajištění běžné platební schopnosti (funkce likvidní, viz funkce transkační) - ochránit podnik pro případ event. nedostatku peněžních prostředků a ztráty platební schopnosti (funkce rezervní, viz funkce zajišťovací) - umožnit příležitostní nákupy a investování za zpravidla zvýhodněných podmínek (funkce výnosová, viz funkce investiční)

Formy získávání peněžních prostředků - navýšením VK - navýšením cizího kapitálu - prodejem výrobků, zboží, služeb okamžité platby - inkasem dřívějších pohledávek - prodejem nepeněžních složek majetku - dotací

Použití peněžních prostředků v podniku - vrácení splácení VK (likvidace, dividendy) - splácení závazků (úvěry, daně, mzdy, dodavatelé, věřitelé dluhopisy) - nákup nepeněžních složek majetku

Řízení peněžních prostředků Stanovení optimální výše peněžních prostředků je velmi obtížné, neboť zde působí celá řada vlivů: - Sklon podniku k riziku - Pravidelnost a spolehlivost peněžních toků - Potencionální likvidita podniku - Finanční rezervy v podniku - Úroková míra.

Řízení peněžních prostředků Dělí se do tří skupin: I) Způsoby (metody) založené na sledování stavu a vývoje peněz, peněžních příjmů a výdajů: a) Operativně věcné řízení peněžních prostředků b) Sestavení platebního kalendáře II) Modely pro řízení peněžních prostředků a)baumolův model b) Miller Orrův model III) Cash pooling

I. Způsoby založené na sledování stavu a vývoje peněz, peněžních příjmů a výdajů a) Operativní věcné řízení peněžních prostředků KSP = PSP + PPŘ PV KSP + PV = PSP + PŘP kde: KSP = konečný stav peněžních prostředků ke zvolenému datu PSP = počáteční stav peněžních prostředků PPŘ = peněžní příjmy během zvoleného období PV = peněžní výdaje během zvoleného období

I. Způsoby založené na sledování stavu a vývoje peněz, peněžních příjmů a výdajů b) Sestavení platebního kalendáře jedná se o přehled splatných závazků a pohledávek podniku krátkém období. Jedná se o přehled očekávaných peněžních příjmů a výdajů. Sestavuje se např. po dekádách, na měsíc nebo jednom na 1 týden Smyslem sestavení platebního kalendáře je nedostat se do platebních potíží.

II. Modely pro řízení peněžních prostředků a) Baumolův model - vhodný při rovnoměrné spotřebě peněz Vychází z následujících předpokladů: a) je známá celková potřeba peněz b) potřeba peněz je kryta z prodeje krátkodobých státních c.p. c) s prodejem c.p. jsou spojeny tzv. akviziční náklady (obstarávací), vyjadřují se jako náklady na 1 Kč průměrného stavu peněz d) držba peněz je spojena s náklady na udržování hotovosti a jedná se o ušlý výnos

Problémy Baumolova modelu: a) Konstantní denní peněžní výdaje jsou téměř u jakéhokoliv podniku vysoce nepravděpodobné. b) Předpoklad nulového počátečního a konečného stavu peněžních prostředků. c) Okamžitá realizace prodeje pokladničních poukázek v okamžiku vyčerpání peněžních prostředků Tento model je pro běžný podnik těžko použitelný.

Baumolův model s pojistnou zásobou Vý še pe ně žní ch pro stř ed ků 90 50 Maximální zásoba hotovosti Průměrná zásoba hotovosti 10 0 Čas - dny Pojistná zásoba hotovosti

Uvedené předpoklady Baumolova model lze shrnout do rovnice (funkce) celkových nákladů spojených s obstaráváním (akvizicí) a držbou peněžních prostředků. CN = N a x (PL/Q) + ú x (Q/2) CN = celkové náklady spojené se získáním (akvizicí) a držbou peněz Na = náklady akviziční (fixní na jednu akvizici peněz) PL = celková potřeba peněz na platby za zvolené období Q = velikost (objem) jedné akvizice peněz (jedné série prodeje c.p.) ú = úroková míra (ztráta z držby peněz) nebo úrok z úvěru čerpaný k získání peněz

PL/Q = počet potřebných akvizic peněz za období (počet prodejů) Na *(PL/Q) = celkové náklady na získání (akvizici) peněz Q/2 = průměrná výše držených peněz ú*(q/2) = celkové náklady (úrokové) spojené s držbou peněz

Cílem Baumolova modelu: Je nalezení optimální výše akvizice peněz, při níž jsou minimalizovány celkové náklady spojené se získáním a držbou peněz (nalezení minima funkce celkových nákladů při neznáme velikosti akvizice peněz). Q opt = 2* Na *PL ú (vyjádřená jako koeficient) Q opt = optimální výše akvizice peněz

b) Miller-Orrův model Millerův - Orrův model - vychází z předpokladu, že vývoj peněžních prostředků není rovnoměrný Stanovení výše max. a mim. hranice závisí: - na výkyvech v peněžních příjmech a výdajích - na nákladech na prodej a nákup c.p. - na úrokové míře

Miller Orrův model Zůs tatk y hot ovo sti 40 30 Horní mez 20 Bod návratu 10 Dolní mez 0 Čas

b) Miller-Orrův model b) Miller-Orrův model a) Stanovení rozpětí mezi horní a dolní mezí: R = 3 x 3 3 TN 4 popo DDM popo 2 DPT R = rozpětí mezi horní a dolní mezí, TNpopo = transakční náklady s prodejem pokladničních poukázek, 2 DPT = rozptyl denních peněžních toků, DDMpopo = denní diskontní míra z pokladničních poukázek, ve skutečnosti se jedná o výnos z cenných papírů, který může být jiný než nominální úroková sazba.

b) Miller-Orrův model b) Miller-Orrův model b) Stanovení horní meze: HL = DL +R c) Stanovené bodu návratu BN = DL + R/3

III. Cash pooling Charakteristika: -Jedná se o finanční nástroj, který sdružuje přebytky peněžních prostředků na centralizovaném účtu s možností využívání kontokorentu - Jeden účet je stanoven jako účet centrální (hlavní). - Ostatní účty jako účty vedlejší (individuální).

Cash pooling - Všechny účty mohou vykazovat jak kladný tak i v případě banky i záporný zůstatek. - Hlavní účet, přes který se provádí vypořádání banky s holdingem, má vymezenou kreditní a debetní úrokovou sazbu vůči bance. - Ostatní účty mají svoji kreditní a debetní sazbu vymezenou proti hlavnímu účtu.

Systémy poolingu 1) Systémy poolingu s centrálním vedením účtu na jednotlivých bankovních účtech 2) Systémy poolingu, které budou použity pouze v rámci podniku. Cash pooling je prováděn v rámci jedné právnické osoby s vlastními účty podnikové divize. 3) Cash pooling, kdy jednotlivé podniky skupiny či koncernu přinášejí své účty do poolu. Na cash poolingu se podílí více právnických osob.

Varianty poolingu: I) Z hlediska technického provedení: - Reálný pooling (označován jako koncentrace hotovosti) - Fiktivní pooling (notional pooling) II) Dle zapojených měn: - Jednoměnový pooling - Víceměnový pooling III) Dle zapojených zemí: - Tuzemský pooling - Přeshraniční pooling

Reálný cash pooling Při reálném cash poolingu dochází k fyzickému převodu zůstatků zúčastněných účtů na definovaný cílový (hlavní) účet. Na centrálním účtu se sjednocují veškeré debetní a kreditní obraty zúčastněných účtů. Převádí se pouze denní obraty Při reálném poolingu budou poukázány celkové likvidní přebytky všech podniků ve skupině na účet vedoucího cash poolingu, tím se vytváří fond likvidity dané skupiny. Z tohoto společného poolu jsou kryty deficity podniků ve skupině.(na konci dne se kladný zůstatek ostatních účtů převádí na hlavní účet a záporný zůstatek ostatních účtů se vyrovnává převodem z účtu hlavního.)

Fiktivní cash pooling Společným rysem je, že jednotlivé zůstatky zůstávají na účtech jednotlivých společností ve skupině a jsou bankou převedeny pouze fiktivně na účet reálného cash poolingu. (Převod prostředků se neprovádí, ale dochází pouze k matematické kombinaci zůstatků na jednotlivých účtech, takže zůstatky na účtech zůstávají nedotčeny). Tento fiktivní konsolidovaný zůstatek na konci dne bude úročen příslušnou úrokovou sazbou (kreditní, debetní). Až na konci stanoveného vypořádacího období se provede vypořádání úroků mezi bankou a hlavním účtem a současně mezi hlavním účtem a ostatními účty. Úroky jednotlivých podúčtů jsou připisovány přímo jednotlivým subjektům.

používá se většinou v rámci holdingu, umožňuje vyrovnávat lépe přebytky a nedostatky peněžních prostředků, umožňuje snížit nákladové úroky, umožňuje zvýšit úrokové výnosy, lépe lze plánovat denní peněžní toky operativní řízení peněžních prostředků, v případě potřeby peněžních prostředků automaticky proběhne přes cash pooling a není potřeba zvláštní smlouvy s bankou.