Jan Krása Katedra psychologie, PdF MU, Brno XXV. ročník konference ČAPV, Hradec králové
Většina popisů vývoje jazykových schopností se zastavuje u fáze věty, nicméně teprve až si dítě osvojí schopnost rozumět informacím ve formě příběhu a taktéž uspořádávat informace do struktury příběhu (resp. diskurzivně), je vývoj jazykových schopností dovršen. Vývoj diskurzivní kompetence (dále jen DK) představuje vrchol vývoje jazykových schopností. Narativní kompetence (dále jen NK) je jednou z realizací DK (další jsou: dialog, popis, dramatizace). Pohádka svým specifickým ustrojením formuje vývoj DK.
NK lze chápat jako poslední a nutnou fázi vývoje jazykových schopností. V rámci narativního prostoru spolu jednotlivé koncepty souvisí velmi specifickým způsobem (na rozdíl od vztahů týchž konceptů ve větě). Navrhuji se na NK dívat jako na horizont konceptuálního systému (paměti).
Zatímco při popisu na úrovni věty se setkáváme s jednotkami typu: podnět, přísudek, predikát, předmět, akuzativ, instrumentál, vokativ, dativ apod., při popisu na úrovni příběhu se setkáváme s jednotkami typu: postava (aktér), děj, prostředí, cíl postavy, konec příběhu, překážka atd. (tyto jednotky se více kryjí s žitou zkušeností)
Úroveň rozvoje NK v předškolním věku je dobrým prediktorem rozvoje čtenářské gramotnosti v pozdějším věku (Justice et al., 2010, p. 219) Vývoj narativní kompetence staví na vývoji mnoha různých kognitivních modulů (konceptuální, syntaktický, anaforický, syntagmatický, m. koherence ad.), výzkumem se můžeme dozvědět něco o vývoji nejkomplexnější úrovně kognitivních procesů.
Různí badatelé při výzkumu vývoje NK využívali různé postupy. Děti (respondenti): tvořily vlastní příběh, např. formou dokončení úvodních vět (e.g. Stein & Albro, 1997; Bamberg, 2001; Nakamura, 2001; Veneziano, 2001; Chrz, 2002 etc.) vyprávěly příběh podle obrázkové knihy (Berman, 2001; Batoréo & Faria, 2001; Justice et al., 2010 etc.) vyprávěly příběh založený na vlastních zkušenostech (Peterson & McCabe, 1983; Berman, 2001; etc.) vyprávěly příběh s přispěním loutek a hraček (Nakamura, 1983) či převyprávěly příběh viděný v televizi (Shiro, 2003). specifická data vyžadují specifické analytické postupy
Pohádka je identický příběh (pouze s malými obměnami), takže vyprávění od různých vypravěčů lze podrobit týmž kritériím + získaná vyprávění tak lze srovnávat inter- i intraindividuálně. Pohádka je dobrý příběh, kterému nechybí žádná důležitá část (dle story grammar theory). S pohádkami se děti seznamují přirozeně před výzkumem. Nejedná se o materiál, který by nebyl přizpůsoben psychice dítěte. Mnoho dětí zná celou řadu pohádek.
Jedná se o jednu z nejznámějších pohádek (většina dětí ji zná). Má kodifikované předlohy (Erben, Hrubín ad.). Má jednoduchý lineární děj. Jedná se o příběh cesty tam, nikoli tam&zpět. Příběh o ČK nemá žádné významné alternativy (krom ukončení). ČK je tudíž relativně krátká (maximálně cca 450 slov; literární předlohy mají cca 820 slov).
Analyzovali jsme 43 vyprávění o ČK od 3 až 9 letých vypravěčů. Metody: rozčlenili jsme ČK na 31 segmentů a počítali jejich výskyt (SEQ). Dále jsme počítali počet: slov, sloves (VERB), zájmen na pozici předmětu (PRO), kognitivních sloves (COGN), rozvinutých jmenných frází (ENP), přímých řečí (DS). Výsledky: zatím neprůkazné, nicméně slibné: Na věku je nejsilněji závislý počet PRO (r=0,510), tj. roste snaha o kohezi příběhu a úsporu výrazových prostředků. S věkem roste míra všech ukazatelů: DS (r=0,479); VERB (r=0,456); ENP (r=0,425); SEQ (r=0,393); COGN (r=0,382). První vztahy jsou těsné, ale ne deterministické. Další vlivy?
Longitudinální, resp. mikrogenetický výzkum na stabilním vzorku. V tomto druhém výzkumu jsme kromě věku sledovali i SES jako další proměnnou (Shiro, 2010). Naše dva soubory tvořilo 23 dětí z vesnické MŠ zaměřené na pohádky a 15 dětí z přípravného ročníku městské ZŠ. Věkové rozmezí: 5;6 až 6;8 let. První měření 5. 4. a druhé měření 24. června 2017. Pouze 14 a 7 dětí bylo přítomno oběma měřením a pouze 14 a 4 děti nám dvakrát vyprávěly ČK. Pro účely příspěvku jsem zpracoval 5 a 4 ČK.
Výsledky: Soubor lze rozlišit do tří skupin: 1. délka vyprávění se zvyšuje (3/4 ZŠ + 1/5 MŠ) 2. délka vyprávění zůstává stejná (1/4 ZŠ) 3. délka vyprávění se snižuje (4/5 MŠ) Interpretace? Aplikace tohoto zjištění?