Kalkulace nákladů pokračování Kalkulace dělením s poměrovými čísly, kalkulace přirážková, ve sdružené výrobě, odečítací, rozčítací, rozdílová, normová metoda a metoda ABC 1c) Kalkulace dělením s poměrovými čísly Této kalkulace se používá při výrobě výrobků lišících se pouze velikostí, tvarem, hmotností, pracností, nebo jakostí např. hutnické, cihlářské, dřevařské výrobky, u nichž by zjišťování výrobních nákladů bylo obtížné. Poměrová čísla zvolíme podle poměru spotřeby času na výrobu, hmotnosti, přímých mezd, velkoobchodní ceny výrobku, popř. podle více ukazatelů. Příklad: Strojírenský závod vyrábí 3 velikosti výrobku. Normy spotřeby strojového času jsou: 1,5 min., 1,8 min., 3 min na 1 kus. Plánovaná výroba v měsíci je: 200 000 ks 1. velikosti, 80 000 ks 2. velikosti a 50 000 ks 3. velikosti. Celkové náklady jsou 18 458 tis. Kč. Poměrová čísla zvolíme podle poměru spotřeby času: 1. velikost 1 min. 2. velikost 1,2 min. (1,8 / 1,5) 3. velikost 2 min. ( 3 / 1,5) Plánovaná výroba v poměrových jednotkách: 1. velikost 200 000 x 1 = 200 000 2. velikost 80 000 x 1,2 = 96 000 3. velikost 50 000 x 2 = 100 000 Celkem 396 000 Náklady na 1 poměrovou jednotku = 18 458 000 = 46,61 Kč 1
396 000 Náklady na jednotku: 1. velikosti 46,61 Kč 2. velikosti 55,93 Kč (46,61 x 1,2) 3. velikosti 93,22 Kč (46,61 x 2) Výsledky této metody lze zpřesnit použitím více základen pro volbu poměrových čísel např. pro polotovary hmotnosti výrobku a u finálního výrobku strojového času. 2) Kalkulace přirážková Tato kalkulace se používá pro kalkulování režijních nákladů při výrobě různorodých výrobků a to většinou v sériové a hromadné výrobě. Přímé náklady - vypočítáváme přímo na kalkulační jednici, Režijní náklady - se zjišťují pomocí zvolené základny a zúčtovací přirážky (sazby) jako přirážka k přímým nákladům. Přirážka je stanovena: - buď procentem, které zjistíme jako podíl režijních nákladů na nákladový druh zvolený za rozvrhovou základnu, - nebo sazbou, kterou vypočteme jako podíl režijních nákladů na jednotku naturální rozvrhové základny. Nevýhody: a) Stejná zúčtovací přirážka (sazba) se používá i pro změněné objemy výkonů, tím dochází k chybnému rozvrhu režijních nákladů např. při větším objemu výkonů se rozvrhuje větší část režie a tím se na jednotku produkce přenášejí větší režijní náklady než jsou ve skutečnosti.je to statická kalkulace. Je třeba pro změněné objemy výkonů vypočítávat nové zúčtovací přirážky tj. kalkulaci dynamizovat. 2
b) Druhý problém přiřazení např. podle přímých mezd nemusí být správné. Řešíme to zpřesňováním kalkulací zaváděním více rozvrhových základen a přirážek. Hovoříme o tzv. diferencované přirážkové kalkulaci, nebo kalkulováním neúplných nákladů. 2a) Metoda strojových přirážek Náklady zjišťujeme pro každý stroj a jejich součet za zúčtovací období dělíme počtem hodin provozu stroje. Tím dostaneme přirážku režie na 1 hodinu příslušného stroje. Podle spotřeby strojového času na jednotlivé výrobky promítáme tyto náklady do kalkulací výrobků. Metoda je značným zpřesněním kalkulací, klade však značné nároky na evidenci a výpočty. Používá se ve vysoce mechanizovaných a automatizovaných výrobách, kde podíl mezd činí jen pár procent, jednicové mzdy se mění ve výrobní režii např. při obsluze NC strojů. 3) Kalkulace ve sdružené výrobě Ve sdružené výrobě někdy též (vázané) výrobě vzniká v jednom technologickém postupu několik druhů výrobků např.při výrobě plynu z uhlí vzniká kromě plynu i koks, dehet, čpavek a benzol. Vzniklé sdružené náklady proto musíme rozdělit na jednotlivé výrobky. K tomu se používá zůstatkové metody kalkulace nebo rozčítací metody kalkulace. 3a) Zůstatková ( odečítací) metoda kalkulace Této metody použijeme, můžeme-li jeden z výrobků považovat za hlavní a ostatní výrobky za vedlejší, např. v cukrovaru je hlavním výrobkem cukr, vedlejšími výrobky jsou melasa a řízky. 3
Metoda spočívá v tom, že od celkových nákladů za zúčtovací období se odečtou vedlejší výrobky oceněné prodejními cenami (popř. cenami podle plánových kalkulací) a zůstatek se považuje za náklady hlavního výrobku. Náklady na kalkulační jednici hlavního výrobku zjistíme dělením těchto zbývajících nákladů počtem kalkulačních jednic hlavního výrobků. Výhodou: jednoduchost Nevýhodou: nelze kontrolovat náklady vedlejších výrobků Příklad: Ze řepy se vyrábí hlavní výrobek cukr a vedlejší výrobky melasa a řízky. Z 1200 kg řepy nákupní cena 5 Kč/kg bylo vyrobeno 720 kg cukru, zpracovaní náklady byly 864 Kč. Tržby za prodej melasy byly 620 Kč a za řízky 340 Kč. Jaké jsou celkové a jednicové náklady na výrobu cukru? Kalkulace cukru v Kč Materiál řepa (1200 x 5) Zpracovací náklady Tržby za prodej melasy Tržby za prodej řízků Celkem náklady na výrobu cukru Náklady na 1 kg cukru (5904/720) 6 000,- Kč 864,- Kč - 620,- Kč - 340,- Kč 5 904,- Kč 8,20 Kč 3b) Rozčítací metoda Této metody použijeme, nemůžeme-li sdružené výrobky rozdělit na hlavní a vedlejší např. ve mlýnech různé druhy mouky. Celkové náklady se rozvrhují na jednotlivé výrobky podle: - poměrových čísel vypočtených z množství získaných výrobků, - množství suroviny vstupující do jednotlivých výrobků, - poměru technických vlastností - cen jednotlivých výrobků. 4
Příklad: Ze dřeva vznikají 3 výrobky: desky,prkna, parkety. Normovaná výtěžnost ze 100 kg dřeva je 60 kg desky, 30 kg prken a 10 kg parket. Náklady na zpracování 100 kg dřeva jsou 572 Kč. Náklady se rozdělují v poměru 4:2:1. Zjistěte jaké budou náklady na jednotlivé výrobky a náklady na 1 kg podle jednotlivých výrobků. Výrobek norm. výtěž poměr.č. komb. poměr přepočtené nákl. náklady ze 100 kg celkem na 1 kg desky 60 4 240 442,8 7,38 prkna 30 2 60 110,9 3,69 parkety 10 1 10 18,3 1,83 celkem 100 x 310 572,0 x = 572 / 310 = 1,8452 1,8452 x 240 = 442,8 3c) Metoda kvantitativní výtěže Vznikají-li sdružené výrobky ve stupňové výrobě, lze použít metodu kvantitativní výtěže, která rozvrhuje náklady podle množství výrobků získaných z výchozí suroviny. Např. při petrochemickém zpracování ropy výroba probíhá ve třech stupních a získává se postupně destilací ropy plyn, benzín, petrolej, plynový olej a mazut. 4) Rozdílové metody Doposud probrané metody kalkulace zjišťovaly skutečné náklady úhrnnou částkou za jednotlivé kalkulační položky. Nazýváme je proto úhrnné kalkulace. Tyto náklady umožňují kontrolovat přiměřenost 5
vynaložených nákladů až po sestavení výsledné kalkulace. Pro běžnou, operativní kontrolu se používají rozdílové metody, které stanoví výši nákladů předem jako úkol, normu, standart a zjišťují rozdíly skutečných nákladů s tímto úkolem (normou). Je to např. metoda standardních nákladů (standard cost system, standart costing) u nás normová metoda. Metoda eviduje náklady ve dvou složkách: - náklady předem určené standardní, normované - a rozdíly mezi předem určenými a skutečnými náklady odchylky od standardních normovaných nákladů. Odchylky se analyzují podle příčin, vzniku a odpovědnosti, nebo i z hlediska využití výrobních činitelů. - Rozdílové metody se používají převážně pro řízení přímých jednicových nákladů a to v opakované např. hromadné a sériové výrobě. V posledních letech se u nás začaly používat kalkulace neúplných přímých variabilních nákladů (Direct Costing). 4b) Normová metoda Spočívá v tom, že se předem stanoví normy přímých nákladů a zjišťují se odchylky skutečných nákladů od těchto norem a změny norem. Používá se operativních norem platných k určitému datu, nazývají se základní výchozí normy, které se mění každou změnou výrobních podmínek. Základní normy + - změny normy Operativní norma + - odchylka od operativní normy = operativní norma = skutečná spotřeba Základem norem nákladů jsou normy v naturálním vyjádření v kg, m, min, kwh apod., vynásobením naturální normy cenou tarifem dostaneme normu v peněžním vyjádření, kterou používáme v kalkulacích. 6
Pro kalkulace nákladů platí: Základní kalkulace + - změny norem = operativní kalkulace Operativní kalkulace + - odchylky od operativních norem = výsledná Kalkulace Normová kalkulace a evidence je založena na principu řízení podle odchylek. Tím, že se pracovníci zaměří jenom na odchylky, mohou jim věnovat větší pozornost a tím účinněji řídit. 4c) Kalkulace nákladů podle elementárních procesů metoda ABC (Activity Based Costing), rozvržení režijních nákladů podle skutečné příčinny jejich vzniku. Tyto kalkulace zjišťují a přiřazuji náklady dílčím aktivitám činnostem. Začíná se rozložením podnikových činností do dílčích elementárních aktivit např. objednávání materiálu, příjem a výdej materiálu, doprava a skladování materiálu, vnitropodniková doprava, balení výrobků, seřizování strojů, expedice. Při čemž se zaměřují především na oblasti, ve kterých vznikají režijní náklady. Ty vztahy, které vyvolávají vznik nákladů jsou označeny jako cost drivers. Např. počet objednávek, nebo faktur, počet dodavatelů, zákazníků, strojové hodiny, počet kontrol apod. Náklady zjištěné na aktivitu se alokují na výkony výrobky, služby jako jednotkové náklady. Vychází se ze vztahu: Procesy spotřebovávají zdroje a výkony spotřebovávají procesy 7
8