BULIMIE Jak bojovat s pøejídáním 3. doplnìné a pøepracované vydání

Transkript

1

2

3

4 PhDr. František David Krch, Ph.D. BULIMIE Jak bojovat s pøejídáním 3. doplnìné a pøepracované vydání Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, Praha 7 tel.: , fax: jako svou publikaci Odpovìdná redaktorka Zuzana Koutná Sazba a zlom Milan Vokál Návrh obálky Daniela Eftimiadisová Poèet stran 200 Vydání 1., 2008 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod Grada Publishing, a.s., 2008 Obrázek na obálce profimedia.cz ISBN

5 Obsah ÚVOD Komu je pøíruèka urèena? 15 Jak s pøíruèkou pracovat? 16 Pomoc a spolupráce OBECNÁ ČÁST 21 CO JSOU PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY? 26 PŘEJÍDÁNÍ 31 CHOROBNÝ STRACH 35 DŮSLEDKY A NEBEZPEČÍ 42 JAK JE MENTÁLNÍ BULIMIE ROZŠÍŘENA? JAKÉ JSOU PŘÍČINY MENTÁLNÍ 44 BULIMIE? 44 Mužský a ženský svìt 46 Nebezpeèný vìk 47 Exkluzivní porucha 48 Vliv rodiny 48 Nebezpeèné diety 49 Pøíèina, nebo dùsledek? 50 Nemoc z hladu 51Spoleèenský teror 53 JAK PŘEKONAT BULIMII? 5

6 Obsah PRAKTICKÁ ČÁST: SVÉPOMOCNÝ PRŮVODCE JEDNOU JE TŘEBA ZAČÍT Jak chutná zmìna? 58 Kdy je vhodné zaèít? 60 Srozumitelný problém 61Srozumitelné dùvody 65 Pøedstavy, oèekávání, cíle 66 Nepřiměřená, příliš ambiciózní strategie 66 Přiměřená, realistická strategie 68 Na co byste nemìli zapomenout 69 Rekapitulace JAK LÉPE POZNAT SVŮJ PROBLÉM? Jídelní záznamy 71 Způsob a forma vedení jídelních záznamů 72 Pokyny pro vedení záznamů 73 Tìlesná hmotnost 76 Posouzení tìlesné hmotnosti 79 Tìlesná hmotnost a zdraví 79 Nebezpeèné kolísání váhy 80 Neúèinné diety 81Proè nesmíte držet diety? 82 Rekapitulace 83 Záznamový list JAK JÍST A NEZVRACET? Zdravé je normálnì jíst 85 Práce se záznamy frekvence jídel 86 Stanovení jídelního režimu 89 Pravidla a výjimky 90 Zvracení a projímadla 6

7 Obsah 92 Jak se vypoøádat se zvracením a nutkáním se pøejíst? 94 Náhradní øešení 95 Rekapitulace JAK SESTAVOVAT JÍDELNÍČEK 96 A URČOVAT VELIKOST PORCÍ? 96 Pøirozená, nebo racionální výživa? 98 Práce se záznamy jídelní skladba 103 Jak sestavit jídelníèek? 104 Jak urèit velikost porcí? 105 Jak skonèit jídlo? 106 Selhání 107 Co dìlat v pøípadì selhání? 108 Nebezpeèná snaha 108 Rekapitulace NEBEZPEČNÁ POKUŠENÍ Proè se pøejídáte? 112 Je možné normálnì jíst a vyhnout se pocitu pøejedení? 113 Nebezpeèné nákupy 114 Zásoby 115 Stolování 115 Nejen Pavlovovi psi 116 Kde všude jíte? 117 Nebezpeèné situace 119 Život o samotì 120 Jak se stravovat, když žijete sami? 120 Jak jíst, když se nelíbíte sami sobì? 121 Sebepoškozování 122 Krok za krokem 7

8 Obsah 123 Zkouška odvahy, nebo sebevražda? 124 Rekapitulace SÁM SOBĚ NA OBTÍŽ Emocionální stav 126 Deprese 127 Jsou i jiná øešení 130 Všechno souvisí se vším 131 Èernobílý svìt 132 Pøecitlivìlost a perfekcionismus 133 Negativní myšlenky 134 Jak pøekonat negativní myšlenky? 135 Vnitøní dialog 137 Nejistota a snaha potìšit ostatní 138 Rekapitulace CO MŮŽETE ZMĚNIT? Než budete pokraèovat dál 140 Skryté diety 142 Nemocný svìt 143 Nadmìrné cvièení 145 Pøílišné zaujetí jídlem 145 Øešení problémù 150 Rekapitulace BÝT PŘÍTELEM SVÉMU TĚLU Nepøítel, nebo spojenec? 152 Protiklad tìla a duše 153 Strach má velké oèi 155 Je tøeba umìt se mít rád 156 Jak si vylepšit pøedstavu o svém tìle 158 Seznamte se se svým tìlem 158 Být tlustý není høích 8

9 Obsah 160 Nebezpeèná iluze tloušťky 161 Jak jíst, když se nelíbíte sami sobì? 162 Jak si ulehèit situaci? 162 Vedení záznamù 163 Rekapitulace LIDÉ KOLEM VÁS Svìt kolem vás 167 Jak mùže rodina pomoci? 169 Pøátelé 171 Jak mohou pøátelé pomoci? 172 Sexuální život 174 Pozor na alkohol 175 Jak snížit spotøebu alkoholu? 176 Nadmìrné utrácení a krádeže 177 Rekapitulace POVZBUZENÍ A VAROVÁNÍ NA DALŠÍ 179 CESTU 179 Pohled zpátky 180 Život bìží dál 182 Co dìlat v pøípadì neúspìchu? 183 Jak vydržet? 185 Co vás mùže ohrozit? 188 Co je pro vaše úsilí dùležité? 192 Co dìlat, když zaènete pøibývat na váze a nevíte proè? 193 Nebezpeèí anorexie 194 Jak pokraèovat dál? 9

10

11 Úvod ÚVOD Není nic snazšího než se pøejíst. Staèí sníst víc, než byste chtìli, víc než sousedka u jídelního stolu, nebo ráno nedopnout kalhoty. Opakovaný a trýznivý pocit pøejedení je však už signálem, že nìco není v poøádku buï na talíøi, s vaším trávením, nebo ve vaší hlavì; èasto na všech zmínìných úrovních. Co ale s tím? Tato kniha je prùvodcem pro ty, kteøí se rozhodli pro zmìnu stravovacích návykù nebo o podobné zmìnì uvažují. Dùvodem mùže být mentální bulimie nebo jen nevhodné a ohrožující jídelní zvyklosti. Proè musím neustále myslet na jídlo? Co se stane, když pøestanu s dietami? Jak by mìla vypadat normální porce? Podobné otázky dnes trápí desetitisíce mladých žen. Nìkteré z nich už možná pøekroèily pomyslnou hranici mezi normální dietou a poruchou pøíjmu potravy. Jejich život je stále víc ovládán strachem z tloušťky a nevhodnými jídelními návyky. Místo aby svùj jídelníèek a jídelní život pøizpùsobovaly rùzným životním a spoleèenským situacím, snaží se podøídit svùj život nevhodným dietním požadavkùm a strachu z tloušťky. Mnoho lidí s podobnými problémy si ani neuvìdomuje, že se s nimi nìco dìje, anebo nechtìjí vyhledat odbornou pomoc. Jiní už u lékaøe byli a nejsou spokojeni s jeho pøístupem, nemohou k nìmu pravidelnì docházet nebo nechtìjí, aby se o jejich problémech nìkdo dozvìdìl. U nìkoho se problémy s jídlem projevily teprve nedávno nebo se mu vìtšinou daøí je ovládnout. Mnoho lidí jen shání informace o problému, který je trápí, aby si v klidu rozmysleli, jakým zpùsobem a zda vùbec se tohoto problému chtìjí zbavit. Informace o problému a možnostech jeho øešení samozøejmì shání i jejich pøátelé a rodinní pøíslušníci. Svoje zkušenosti s léèbou poruch pøíjmu potravy a informace o tìchto poruchách jsem se snažil ilustrovat pøíbìhy konkrétních lidí, kteøí se na mì se svými problémy obrátili. Jádrem knihy je srozumitelný (jak doufám) a ve svých dùsledcích úèinný (jak jsem se opakovanì pøesvìdèil) program, jak zmìnit nevhodné návyky a uniknout z bludného kruhu nejistoty, diet, pøejídání se a zvracení. Pro ty, kteøí ještì nepøekroèili hranice mentální bulimie, obsahuje vodítko, jak zmìnit zpùsob stravování a vyhnout se 11

12 Úvod nepohodlí a nebezpeèí nevhodných jídelních návykù. Jejich rodièùm a pøátelùm pøíruèka pomùže pochopit èlovìka, který bojuje s pøejídáním a s mentální bulimií, a pøedejít tomu, aby z neznalosti kladli pøekážky jeho vyléèení. Práce s podobným programem mùže vést k významnému ústupu pøíznakù bulimie až u poloviny nemocných. Pro ostatní je zdrojem dùležitých informací a podnìtem k aktivní spolupráci. Vìcné informace pomáhají nemocnému vyhnout se pasti, kterou v sobì obsahují jeho chorobou zkreslené postoje. První èást knihy je proto vìnována jednoduchému vysvìtlení základní logiky bulimie, jejíž pochopení je významným krokem na cestì k uzdravení. Pøedkládaný program vychází ze zásad kognitivnì-behaviorální terapie a ze zkušenosti mnoha mých pacientù. Je založen na pøedpokladu, že nevhodné reakce je možné se odnauèit a vypìstovat si žádoucí návyky. Od roku 2000, kdy tato pøíruèka vyšla poprvé, se na mì obrátila øada jejích ètenáøù. Nìkteøí z nich žádali individuální pomoc, nìkteøí z nich si jen potøebovali promluvit o urèitém dílèím problému, na který narazili, nebo se ujistit, že pokraèují správným smìrem. Z jejich dopisù, ù a telefonických hovorù bylo zøejmé, že problém bulimie už nevnímají jako tajemnou nemoc, ale jako problém, který se uèí øešit a který mohou nakonec zvládnout. K jejich zkušenostem, ale i mnoha novým poznatkùm o léèbì mentální bulimie jsem pøihlížel, když jsem pøipravoval poslední vydání knihy. I když jsem si Vaši knihu pøeèetla nejménì desetkrát, poøád jsem nìjak nedokázala zaèít. Myslím si, že jsem asi nebyla jediná, kdo si svoje uzdravení oddaloval hledáním vlastních cestièek. Litovala jsem se, chtìla jsem nìco dìlat, ale ještì víc se mi nechtìlo dìlat to, co bylo doporuèováno v knize. Tedy vlastnì chtìlo i nechtìlo. Zpìtnì bych o sobì øekla, že jsem øešení poøád odkládala, protože jsem nejprve chtìla zhubnout tøi kilogramy. Hloupé tøi kilogramy, pøipadalo mi, že o nic nejde. Stydìla jsem si to pøiznat a jenom jsem si dokazovala, jak jsem nemožná. Po pùl roce jsem to zkusila znovu. Vyhrabala jsem Vaši knihu a vtloukala si do hlavy (nìkolikrát doslova, naštìstí ta knížka není moc tìžká), že nesmím jíst podle svých pocitù, že musím rozšíøit jídelníèek, jíst to, co ostatní Jako bych Vás slyšela. Jsou to jednoduché rady, ale musím uznat, že opravdu pomáhají. Nevím, co všechno zpùsobilo, že se mi to zaèalo docela daøit. Nejspíš to není tak velká vìc, vydržet jeden mìsíc 12

13 Úvod jíst jako èlovìk, ale na druhé stranì je to první mìsíc po šesti letech (radìji nepoèítat) a já jsem se chtìla o tu radost podìlit s Vámi. (z dopisu ètenáøky) KOMU JE PŘÍRUČKA URČENA? Jestliže v další èásti knihy píši o lidech s poruchami pøíjmu potravy pøedevším v ženském rodì, je to proto, že vìtšina nemocných s tìmito problémy jsou ženy. Pøíruèka je samozøejmì vhodná i pro muže s podobnými potížemi, na které mají hladovìní, diety a pøejídání stejný vliv jako na ženy a pro které mùže být zmìna návyku stejnì obtížná. Vìtšina nemocných dokáže za pomoci pøíruèky pøekonat svoje problémy s pøejídáním a s bulimií bìhem nìkolika mìsícù. Nìkomu to mùže trvat déle, nìkdo bude potøebovat povzbuzení, odbornou pomoc nebo to zvládne až napodruhé. Existuje však nìkolik skupin lidí, pro které bude vhodnìjší, když se co nejrychleji obrátí na svého odborného lékaøe a nebudou se spoléhat na pøíruèku. Jsou to pøedevším: nemocní s velmi nízkou tìlesnou hmotností a s vážnìjšími zdravotními obtížemi; spoleèensky velmi izolovaní lidé, kteøí potøebují podporu terapeuta; pøíliš demoralizovaní, smutní a sklíèení lidé bez zájmu o svùj život a zdraví; nemocní, kteøí souèasnì mají problémy i s alkoholem, drogami a závažnìjším sebepoškozováním; nemocní, kteøí jsou ve zvláštní osobní situaci nebo mají urèité zdravotní obtíže, jako napøíklad diabetici nebo tìhotné ženy. Tato kniha samozøejmì nepomùže ètenáøùm, kteøí si budou klást pøíliš mnoho podmínek nebo se budou snažit jen proto, že si to pøeje jejich okolí. Zklamán bude pravdìpodobnì každý, kdo si už zvykl na sebelítost a závislost na okolí. Podobný program mùže pomoci jen tomu, kdo se chce opravdu uzdravit. Ne proto, že si to pøeje nìkdo jiný, nebo pro radost rodièùm. Skuteènì chtít, to vždy znamená i být ochoten zaplatit odpovídající 13

14 Úvod cenu. Na druhé stranì mùžete mít o svém rozhodnutí a úsilí pochybnosti a mùžete dìlat chyby. Následující rady mohou pomoci i lidem, kteøí netrpí mentální bulimií a jen nìkdy se pøejídají. Vìtšina zásad, o kterých budeme dále mluvit, platí pro všechny, kteøí chtìjí zmìnit svoje narušené jídelní zvyklosti. I když nabízený program nemùže vysvìtlit a odstranit všechny pøíèiny, které vedly ke vzniku vašich obtíží, mùžete s jeho pomocí a s urèitou mírou trpìlivosti øešit problémy, kterým se dohromady øíká bulimie. Bude vám lépe a bulimie pøestane ovládat váš život. V prùbìhu pøíštích týdnù to ale od vás bude vyžadovat spoustu práce a nìkdy možná i bolestivých zmìn. Každý je jiný a má jinou pøedstavu o sobì a svém životì. Snažte se proto soustøedit na urèitý problém a nezabývat se pøíliš rùznými souvislostmi, které vás mohou napadat. Nìkteré problémy jsou tak složité a tak snadno nebo obtížnì øešitelné, jaký je váš pøístup k nim. Jestliže jste se rozhodli pro zmìnu, je výhodné problém pøíliš nekomplikovat, aby byl pøístupný øešení. Dùležitý není dojemný pøíbìh, složité vysvìtlení ani jak to vypadá. Dùležitá je výsledná zmìna. Berte proto každý den tak, jak pøichází, a nevracejte se do minulosti ani se pøíliš neobávejte toho, co pøijde. Zpoèátku se mùžete cítit nepøíjemnì (každá nová zkušenost pøináší pøechodné obtíže), ale postupnì si zaènete uvìdomovat výhody novì nastoupené cesty. Pro nìkoho mohou být nabízené zmìny pøíliš pomalé, pro nìkoho jiného pøíliš banální nebo pracné. Èím døíve ale pøestanete snít o zmìnì, která nestojí žádné úsilí, a klást si podmínky ( ano, ale nesmím ani trochu pøibrat, nesmím se cítit pøejedená, nesmím myslet na jídlo... ), tím døíve pøestanete být ovládáni strachem z tloušťky a myšlenkami na jídlo. Nebojte se. Mnoho lidí už prošlo tuto cestu pøed vámi. Nechtìla jsem nikomu vyprávìt o svých problémech, nechtìla jsem chodit k doktorovi, ani jsem nechtìla, aby to vìdìli rodièe nechtìla jsem nic. Mámì jsem to øekla, až když mi bylo hroznì špatnì a nìkolikrát jsem po zvracení omdlela. Zaèala mì hlídat, bylo to hrozné. Nechala jsem se od ní pøemluvit a pøeèetla si knížku o bulimii od doktora Coopera. Musela jsem ji èíst dvakrát. Nejdøív jsem nìèemu nerozumìla, pak to ale zaèalo dávat smysl. Povzbudilo mì, že nìkdo jiný mùže mít podobné problémy, cítit se stejnì strašnì, a nakonec to zvládnout. Pøesvìdèivé vysvìtlení toho, co dìlám, mi pomohlo uvìdomit si, že nejsem zrùda. Spoustì vìcí jsem zaèala rozumìt. Pøestala jsem být hysterická a pøežila první zá- 14

15 Úvod chvat. Bylo to strašné, ale teï, když si na to vzpomenu, mám skvìlý pocit. Uvìøila jsem, že je možné bulimii zvládnout, a co bylo dùležitìjší, zaèala jsem pro to nìco dìlat. Knížku jsem pro jistotu nosila stále s sebou. JAK S PŘÍRUČKOU PRACOVAT? Tak jako mnoho jiných lidí mùžete mít ve zvyku knihu si jen prolistovat a zaèít èíst kapitolu s nejzajímavìjším názvem. Stejnì tak si mùžete celou knihu rychle pøeèíst s tím, že se pak budete snažit dodržovat všechna doporuèení najednou nebo alespoò ta, která vám pøipadají jako nejdùležitìjší. Tentokrát to tak radìji nedìlejte. Pøíruèka obsahuje mnoho informací a jednotlivé kroky na sebe navazují. To znamená, že jestli chcete svoje problémy zvládnout a šetøit èas, bude nejvýhodnìjší postupovat od jedné kapitoly ke druhé a každé vìnovat dostateènou pozornost. Nepodceòujte zejména denní záznamy a práci s tužkou a papírem. I když to mùže být nudné a budete mít pocit, že si všechno pamatujete nebo dokážete pøedstavit, radìji si všechno napište. Nìkteré kapitoly pravdìpodobnì budete muset èíst nìkolikrát nebo se k nim vracet. Kniha je rozdìlena na dvì èásti. V první, obecné èásti jsou informace o bulimii, poruchách pøíjmu potravy, pøejídání se a možnostech, jak tyto problémy zvládnout. Druhá èást obsahuje svépomocný program, jak pøekonat problémy s jídlem, strachem z tloušťky a s bulimií. Zaènìte tím, že si pøeètete obecnou èást knihy, která vám umožní lépe pochopit následující program. Jednotlivé požadavky a rady pak budete snadnìji chápat a lépe pøijímat. Jestliže jste netrpìliví anebo vám první èást pøipadá pøíliš obecná, mùžete se k ní postupnì vracet v prùbìhu práce se svépomocným programem. Svépomocný program (druhá èást pøíruèky) je rozdìlen do jednotlivých krokù (kapitol), které na sebe navazují. Snažte se proto postupovat od jedné kapitoly k další podle toho, jak jdou za sebou. U svépomocné èásti knihy v každém pøípadì zaènìte kapitolami 1, 2 a 3 a skonèete kapitolou 10. Nejvýhodnìjšíje vìnovat jedné kapitole jeden až dva týdny, bìhem kterých budete plnit jednotlivé úkoly. Pokud výsledek nebude uspokojivý nebo se nìkteré problémy budou vracet, vraťte se zpátky k pøí- 15

16 Úvod slušné pasáži. Znovu si ji proètìte a snažte se zjistit, co se nepovedlo nebo co je možné dìlat jinak. V knize si mùžete vyznaèit ty èásti, které vám pøipadají dùležité. Zbyteènì nespìchejte a buïte trpìliví. Menším typem písma jsou odlišeny pøíbìhy a problémy konkrétních pacientù, se kterými jsem se v posledních letech setkával. Vybíral jsem je tak, aby dobøe ilustrovaly danou problematiku, povzbudily vás a oživily nìkdy nezáživný text. Výpovìdi tìchto nemocných byly s ohledem na jejich anonymitu a srozumitelnost sdìlení zkráceny, pøípadnì mírnì pozmìnìny. POMOC A SPOLUPRÁCE Nìkteré úkoly vám budou možná pøipadat pøíliš obtížné, nebudou se vám daøit nebo se vám ani nebude chtít zaèít. Pomoci vám mùže nìkdo, s kým si o tom mùžete popovídat, kdo vás povzbudí nebo vám poradí. Jestli chcete, najdìte si nìkoho takového. Zpravidla není vhodné, aby váš pomocník mìl stejné problémy jako vy. Mohlo by vás to svádìt k tomu, že se budete podporovat v nevhodných postojích a soutìžit v dietách. Proto nehledejte pomocníka na svépomocné skupinì, mezi známými z nemocnice ani na internetu. Nebyli byste sice ve svém úsilí tak osamìlí, poskytovali byste si však podporu pøedevším v tom smìru aby to tolik nebolelo. Oblíbenými tématy spolupráce podobnì postižených je vymezování se v odlišnosti proti ostatnímu svìtu ( jsme jiné než ostatní, máme odlišné problémy, nemohou nám rozumìt apod.) a hledání snazší než doporuèené cesty ( musíme pomalu, musíme si nejprve vyøešit jiné problémy, zlepšit sebevìdomí ). Negativní roli mùže sehrát i zjištìní, že nìkdo je na tom ještì hùø ( také to nezvládá a je ještì hubenìjší, ménì jí ). pøeèetla jsem si Váš manuál a už tøetí týden jím pravidelnì, vedu si záznamy a není to ani tak hrozné. Ještì ani jednou jsem nezvracela. Obracím se na Vás, i když nepotøebuji žádnou zvláštní radu. Vaše kniha je srozumitelná, jen si potøebuji s nìkým o tom popovídat nebo nìkomu popsat svoje pocity. bulimie byla dlouho mùj svìt. Každý veèer jsem visela na internetu a cafrala s holkama, co maj podobné problémy. Jak dlouho seš nemocná? Kolik vážíš? Chodíš k psychoušovi? Pøipadala jsem si líp, že v tom nejsem sama. Postupnì mi zaèalo docházet, že nìkterý 16

17 Úvod z nás se v tom jenom babraj a vlastnì o žádnou zmìnu nestojej. Poøád jenom nìkoho kritizovaly. Nemocnici, doktory, rodièe, svùj život. Všechno bylo blbì. Nejsem žádnej skautík, ale snad je toho na mnì víc než jenom bulimie. Bude také lepší, když vaším spolupracovníkem nebudou rodièe ani partner, i když vám jinak mohou hodnì pomoci. Hrozilo by nebezpeèí, že na nì budete pøenášet zodpovìdnost za zvládání úloh nebo že vaše složité vzájemné vztahy ovlivní váš boj s bulimií. Dùležité je, abyste se s pøípadným pomocníkem mohli pravidelnì vídat a dokázali se držet daného tématu. Nehledejte nikoho, kdo by vás vyléèil. Tentokrát to je vaše práce. Váš spolupracovník toho nemusí mnoho vìdìt o poruchách pøíjmu potravy, staèí, když bude trpìlivý a vìcný. Pokud jde o jídlo, nemìl by sám držet diety. Jeho role spoèívá v tom, že vám poskytuje podporu, povzbuzení a nezaujatý pohled na vìc. Mùže vám pomoci hodnotit jídelní záznamy (nezávislý pozorovatel si èasto všimne významných souvislostí, které vy pøehlížíte) a mùže pøispìt i dílèí radou. Je ale jen na vás, jestli ji dodržíte. Mùže vám pøipomenout vaše závazky, nemìl by vás ale kontrolovat. Jestli se rozhodnete najít si pomocníka, je výhodné ho respektovat, ale nespoléhat se jenom na nìj. V pøípadì, že se do vašeho vztahu zaènou plést výèitky a vzájemné obviòování (proto je lepší nevybírat si nikoho z rodiny), je výhodnìjší pracovat samostatnì. Vìtšina nemocných zvládne svùj problém bez pomocníka. Svépomocný program neníspoleèenskou hrou pro celou vaši rodinu. Èlovìk, který se dokáže dostat z bludného kola nejistoty, diet a pøejídání nebo pøekonat nutkání jít po jídle zvracet, jistì zaslouží úctu a podporu okolí. Nemùže ji však vyžadovat. Nezapomínejte, že to, co v pøíštích dnech mùže být pro vás utrpením, je pro vìtšinu ostatních samozøejmostí. Najíst se beze strachu, u stolu s ostatními, jíst pravidelnì, vzít si mouèník... vše jste už umìli v mateøské školce. Mnoho dospívajících a mladých žen má problémy se svými rodièi a s odpoutáním se od rodiny. Tyto problémy však nespojujte s øešením problémù spojených s bulimií. Jestliže seženete nìkoho, kdo bude splòovat všechny uvedené požadavky, budete mít štìstí. I když se to vìtšinou nepodaøí, mìli byste mít nìkoho, kdo si vás obèas poslechne a s kým mùžete zajít do restaurace nebo na svaèinu. Vyplatí se, když mu jasnì øeknete, o co vám jde, jako na- 17

18 Úvod * pøíklad: Potøebovala bych s nìkým chodit na obìdy, abych se jim nemohla vyhýbat a nauèila se jíst ve spoleènosti, nebo jen Prosím tì, nedávej si dnes salát, bylo by to pro mì pøíliš velké pokušení. Za poslední tøi roky jsem nemìla k veèeøi normální jídlo. Nemùžete ale oèekávat, že vás vždy poslechnou, a podmiòovat tím pokrok v léèbì. Seznámily jsme se na psychiatrii. Obì jsme mìly bulimii a byly z malého mìsta. Pracovala jsem jako zdravotní sestra v nemocnici, ona mìla ekonomku a chtìla si najít v Praze práci a bydlení. Stejnì jako já špatnì vycházela s rodièi. V nemocnici jsme se nauèily normálnì jíst, nebát se tolik jídla a pøestaly zvracet. Domluvily jsme se, že budeme spolu bydlet a že si budeme pomáhat. Pøipadala mi jako moje sestra, navíc jsme si užily spoustu legrace. Našla jsem jí práci na øeditelství u nás v nemocnici a nastìhovala se ke mnì na ubytovnu. Chvíli to bylo dobré, i když jsme se od zaèátku sledovaly, jestli ta druhá nehubne nebo nìjak nepodvádí s jídlem. Najednou mì zaèalo hroznì štvát, jak mluví o ostatních holkách, jak vypadají a jaké mají špeky. Už pøedtím hodnì cvièila, teï se z toho stala posedlost. Možná jsem jí závidìla, ale také jsem si pamatovala, že si nemùžu dávkovat jídlo podle toho, kolik vydám energie. Nìkolikrát jsme to spolu probraly, ale ona nìkteré vìci nechtìla vùbec slyšet. Jenom dokola mlela o tom, že nás bulimie urèitì poznamenala na celý život. Já si nepøipadám jako žádná chudinka a chtìla jsem spíš být jako ostatní holky. Když se mi nakonec zaèalo ztrácet jídlo, radìji jsem si našla novou práci i bydlení. Bylo mi moc líto vidìt ji, jak se v tom patlá a podvádí. Urèitì zvracela, i když to nepøiznala. Chvíli jsem pak pochybovala o tom, jestli to sama nìkdy zvládnu. 18

19 OBECNÁ ČÁST

20

21 CO JSOU PORUCHY PØÍJMU POTRAVY? 1. KAPITOLA CO JSOU PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY? Když jsem byla malá, jedla jsem hroznì málo. To trvalo až do mých ètrnáctých narozenin, kdy jsem témìø sama snìdla narozeninový dort. Zaèala jsem normálnì jíst, ale za èas jsem si myslela, že jsem tlustá a že musím zhubnout. Roztoèil se kolotoè: dieta, stále vydatnìjší jídla, zase dieta Jídlo se pro mì stalo drogou. Nemohla jsem pøestat jíst, dokud jsem nebyla plná jako žok. Nejhorší bylo, když jsem zaèala zvracet o to víc jsem se potom cpala. Než jsem se zaèala léèit, prožívala jsem hrozné období výèitek a strachu, že mì nìkdo pøistihne, strachu z tloušťky, strachu ze strachu. Jídlo mi bylo vším, slastí i strastí zároveò. Pøišla jsem o spoustu kamarádù a zájmù. Mentální bulimie spoleènì s anorexií patøí mezi takzvané poruchy pøíjmu potravy. Pøes zdánlivou odlišnost vyhublých anorektièek jsou si obì poruchy velmi podobné. Spojuje je strach z tloušťky a nadmìrná pozornost vìnovaná vlastnímu vzhledu a tìlesné hmotnosti. Nemocní se neustále zabývají tím, jak vypadají, kolik váží, a vytrvale se snaží zhubnout nebo alespoò nepøibrat. Zatímco anorektièkám se to vìtšinou daøí, bulimièky zaènou po nìjaké dobì jíst víc, než by chtìly. Samozøejmì že jsou zklamané (pøestože je to vlastnì normální), cítí se provinile a hledají zpùsob, jak to odèinit. Vìtšina dívek sáhne jen po další dietì. Ty zoufalejší, odhodlanìjší nebo èasto jen ty, které mají smùlu, zkusí ještì drastiètìjší metodu. Vezmou si projímadla nebo se nutí do zvracení, což mùže jít snadno, když je jim špatnì po jídle, které si dlouho odpíraly nebo ho snìdly nezvyklé množství. Z nìkolika zoufalých pokusù se snadno vytvoøí návyk. Hladovky, zvracenía projímadla jen zvyšujíriziko pøejedenía dlouhodobì zhoršujíproblémy bulimièek. Asi jedna tøetina mladých anorektièek se zaène èasem pøejídat a více než polovina bulimièek uvádí období anorexie v minulosti. Mentálníanorexie (MA) je porucha charakterizovaná zejména úmyslným snižováním tìlesné hmotnosti. Anorektièky neodmítají jídlo proto, že by nemìly chuť, ale proto, že nechtìjí jíst. Diagnostická kritéria MA lze shrnout do tøí základních znakù: 21

22 1. KAPITOLA CO JSOU PORUCHY PØÍJMU POTRAVY? 1. aktivní udržování abnormálnì nízké tìlesné hmotnosti (pod patnáct procent normální tìlesné váhy, což u starších dívek odpovídá váze nižší než 17,5 BMI); 2. strach z tloušťky trvající i pøes velmi nízkou tìlesnou hmotnost; 3. amenorea u žen (porucha menstruaèního cyklu v pøípadì, že nejsou podávány hormonální pøípravky). Rozhodnutí, zda nemocné dívky trpí strachem z tloušťky však mùže být obtížné, protože nìkteré z nich ho popírají. Èasté jsou argumentace, že se jen snaží jíst zdravì, že jsou alergické na nìkterá jídla nebo že se snaží mít co nejvíc pohybu. Pokud pacientka splòuje kritéria anorexie (rozhodující je zejména vyhublost) a souèasnì se opakovanì pøejídá, jde o takzvaný bulimický typ mentální anorexie. Bližší informace o problematice anorexie a zpùsobu, jak ji pøekonat, mùžete najít v knize Mentální anorexie (Krch, Portál 2002) nebo Poruchy pøíjmu potravy (Krch a kol., Grada 2005). Mentálníbulimie je porucha charakterizovaná pøedevším opakujícími se záchvaty pøejídání, spojenými s pøehnanou kontrolou tìlesné hmotnosti. K urèení diagnózy mentální bulimie je tøeba pøedevším tøí základních znakù: 1. Opakující se epizody pøejídání. Podle nìkterých autorù je subjektivní pocit neovladatelné ztráty kontroly nad jídlem dùležitìjším pøíznakem pøejídání než zkonzumované množství. Z jídelních záznamù nìkterých pacientek je zøejmé, že èasto snìdí jen o nìco víc, než by chtìly nebo než jsou zvyklé jíst. Navyklé, opakované zvracení však vìtšinou vede ke konzumaci stále vìtšího množství jídla. 2. Opakující se nepøimìøená nebo nadmìrná kontrola tìlesné hmotnosti, což kromì vyvolaného zvracení, zneužívání projímadel a lékù na odvodnìní zahrnuje také opakující se hladovky a nadmìrné cvièení. Pro diagnózu mentální bulimie tedy není nezbytné zvracení nebo užívání projímadel. 3. Pøítomnost charakteristického a nadmìrného zájmu o tìlesný vzhled a tìlesnou hmotnost. V závislosti na tìchto hodnotách se pohybuje i sebehodnocení nemocného. 22

23 CO JSOU PORUCHY PØÍJMU POTRAVY? 1. KAPITOLA S rostoucím výskytem poruch pøíjmu potravy pøibývá netypických pacientù, kteøí nemusí splòovat všechna diagnostická kritéria. I tyto nevyhranìné nebo atypické pøípady však mohou mít závažné psychické a zdravotní obtíže. V nìkterých pøípadech mùže pozdìji dojít k plnému rozvoji všech pøíznakù. Pokles hmotnosti Amenorea Srovnáníanorexie a bulimie Mentálníanorexie výrazný nebo zastavení váhového pøírùstku u dìtí %, podle poklesu hmotnosti a hormonální substituce Navozené % % zvracení Sebekontrola vystupòovaná oslabená Jídelní chování Poèátek obtíží pomalé jídelní tempo, malá sousta, vybíravost, nízký pøíjem tekutin rok, výjimeènì pozdìji Pohlaví (10 15):1 20:1 nemocných ženy : muži Výskyt v rizikové 0,5 0,8 % 2,5 6 % populaci (ženy, let) Deprese % % Užívání alkoholu výjimeènì èasto Významné zlepšení % % Náhled chorobnosti Motivace k léèbì minimální, vzrùstá s rostoucími obtížemi z donucení obtížemi nebo okolím Mentálníbulimie mírný pokles nebo naopak zvýšení hmotnosti % spíše rychlejší jídelní tempo, vìtší sousta, obvykle velký pøíjem tekutin rok, výjimeènì døíve zvýraznìný v pøípadì pøejídání, nízký v pøípadì diet snaha zbavit se pøejídání, nìkdy snaha zhubnout 23

24 1. KAPITOLA CO JSOU PORUCHY PØÍJMU POTRAVY? Pokud právì zvažujete, jestli netrpíte poruchou pøíjmu potravy, odpovìzte si na následující otázky: Myslíte si, že problémy s jídlem už pøíliš ovlivòují váš život? Pokoušela jste se v poslední dobì ze strachu z tloušťky zvracet nebo jste proto brala projímadla? Musíte neustále myslet na jídlo? Nedokážete se normálnì najíst bez výèitek a toho, že si už pøedem plánujete, jak se nadbyteèné energie zbavíte cvièením nebo hladovkami? Vyhýbáte se své rodinì, kamarádùm nebo nìkterým situacím jen proto, že byste tam musela jíst, nebo naopak chcete být èasto sama jen proto, abyste se mohla pøejíst? Pøipadáte si silná a máte hrùzu z nadváhy, i když objektivnì nejste tlustá? Pravidelnì vynecháváte nìkteré hlavní denní jídlo (snídanì, obìd, veèeøe) nebo kategorii potravin (napøíklad bílé peèivo, sladkosti nebo maso)? Trpíte èasto pocity nevolnosti? Propadáte panice, když náhodou sníte jen o trochu víc nebo nìco jiného, než jste si naplánovala? Jste potom podráždìná a nepøíjemná? Myslíte si, že nedokážete sama ovládat pøíjem jídla? Jste èasto ve stavu nebo v situaci, kdy nemùžete nic sníst nebo se naopak musíte pøejíst? Jestliže jste alespoò na jednu z otázek odpovìdìla kladnì, máte dobrý dùvod k tomu, doèíst tuto knihu a snažit se zmìnit svoje jídelní postoje a chování. Na druhé stranì skuteènost, že jednou za týden sníte o rohlík víc, ještì neznamená, že se chorobnì pøejídáte. Èlovìk dokáže být dlouho nerozhodný a odkládat øešení. Obèas ho sice napadne, že už to tak dál nejde, nebo se rozhodne za nìkým zajít, nìco si pøeète nebo si vymìòuje s podobnì postiženými dramatické vzkazy na internetu. Jeho èas ale bìží a problémy narùstají. Žádám Vás o radu za svoji maminku, se kterou si popravdì nevím rady. Mamince je 54 let a ani nevím, jak dlouho drží diety a trpí bulimií. Zvracet zaèala asi pøed 10 lety, co zaèala soukromì podnikat. Od té doby také pøibrala alespoò 15 kg. Pøejídání vysvìtlovala tím, že 24

25 CO JSOU PORUCHY PØÍJMU POTRAVY? 1. KAPITOLA je ve stresu a má spoustu starostí. Pøevzala jsem tedy za ni všechny firemní povinnosti, které ji nervovaly a zaèala s ní jezdit za panem doktorem do Prahy. Nelíbil se jí, stejnì tak jako psycholožka, kterou si našla pozdìji. Už dva roky se ji snažím pøesvìdèit, aby zaèala nìco opravdu dìlat. Bez výsledku, jen si poøád nìco nalhává. Nejvíc mì dìsí, že si vùbec nechce uvìdomit vážnost svého zdravotního stavu a zaèít se sebou nìco dìlat. Uzavøela se pøed svìtem a vìtšinu èasu tráví doma u sporáku nebo na záchodì. Poslední dobou ještì zaèala pít alkohol. 25

26 2. KAPITOLA PØEJÍDÁNÍ PŘEJÍDÁNÍ Dokázala jsem na posezení sníst deset rohlíkù, kostku másla a ještì si vzít ètyøi tatranky a vypít dva litry mléka. Nìkdy máma uvaøila jídlo pro sebe, sestru a mì na druhý den. Když pøišla z práce, byl kastrol prázdný. Tak to šlo den za dnem. Bulimie je balík rùzných problémù od nízkého sebevìdomí pøes diety až k pøejídání se. Nìco mìnit chcete (napøíklad zvracení nebo neodbytné myšlenky na jídlo), do nìèeho se vám pravdìpodobnì nebude chtít nebo si ani nebudete uvìdomovat, že jde o problém (diety). Nìco lze zmìnit relativnì snadno (jídelní režim), nìco se zmìní až pozdìji (nìkteré nepøíjemné pocity). Øekne-li vìtšina z vás, že se chce vyléèit z bulimie, znamená to na prvním místì, že se chce pøestat pøejídat. Pøejedeníje ale samo o sobì velmi relativnípojem. Každý se nìkdy pøejedl nebo mìl pocit, že v urèitých chvílích ztrácí kontrolu nad jídlem. Pøejíst se mùže znamenat, že: 1. sníte víc, než byste chtìli; 2. sníte víc nebo nìco jiného, než jste zvyklí nebo než je vám pøíjemné; 3. sníte vìtší množství jídla, než je obvyklé, anebo i v nezvyklé kombinaci; 4. ztrácíte bìhem jídla kontrolu nad svým chováním. První a druhý typ pøejedení patøí do normálního života a zná ho každý, kdo nìkdy držel dietu. Pocit pøejedení je v tìchto pøípadech relativní a obvykle (pokud nepropadnete panice a nevyužijete situace) nespoèívá v nadmìrném energetickém pøíjmu. Problém je èasto spíš v nereálnosti oèekávání, kdy chcete nìco, co odporuje požadavkùm vašeho tìla a situaci, nebo v nevhodném jídelním režimu a skladbì jídelníèku. Vìtšinou jde o vìdomá dietní omezení spojená se zákazem urèitých potravin nebo nìkterých denních jídel a neschopností pøipustit dietní chybu. Porušení tohoto zákazu potom vnímáte vy i váš žaludek jako pøejedení. Pravdìpodobnì se budete cítit pøejedeni a bude vám špatnì, když po nízkotuèné dietì sníte øízek nebo když se po nìkolika mìsících poprvé naveèeøíte. Nìkdy staèí, když sníte o trochu víc, než jste si pøáli. Jediným øešením je zvykat si na 26

27 PØEJÍDÁNÍ 2. KAPITOLA rùzná jídla a dodržovat pravidelný jídelní režim pøizpùsobený reálným podmínkám života. I potom se vám ale mùže stát, že se nìkdy budete cítit pøejedeni. Dietní chybì se také nevyhnete. Pøejedeni se mùžete cítit, i když sníte vìtší porci, než jste si naplánovali, víc než vaše sousedka u jídelního stolu, nebo když už pøedem oèekáváte, že se mùžete nebo dokonce musíte pøejíst (napøíklad na oslavì, o vánocích nebo na zabijaèce). Proto nesmíte zapomínat, že šedesát procent mladých žen se nìjak snaží zhubnout a že v nìkterých situacích je normální toho sníst mnohem víc než obvykle. Co ale není normální, je vyhýbat se spoleèenským situacím jenom kvùli jídlu nebo zvracet, když náhodou sníte víc. Musela jsem zvracet! Kdyby mì manžel nenutil jíst ten pitomý guláš! Mùžu pøece jíst co mi chutná! Už nikdy nepùjdu na žádnou rodinnou oslavu. K tomu ještì ty chlebíèky a koláè. Jsem strašnì nafouklá. Pøipadám si strašnì. S jídlem roste chuť a od pocitù pøejedení se snadno dostanete ke skuteènému pøejídání. Množství jídla snìdené bìhem záchvatu pøejedení se znaènì liší. Obvykle se pohybuje v rozmezí 1000 až 3000 kcal (4200 až kj). Nìkteré bulimièky ale dokážou sníst až kcal a hltají bez výbìru jakékoli potraviny vèetnì základních surovin, jako jsou mouka nebo máslo. Na cestì k pøejídáníse a k návyku na velké množstvíjídla bývá èasto vegetariánská dieta nebo pøejídání se sezónním ovocem. Nízká energetická hodnota vìtšiny ovoce a zeleniny, která nevzbuzuje strach z nadváhy ( Koneènì si mohu nìèeho dosyta dopøát! ), vede ke konzumaci nadmìrného množství. Když dojdou kilogramy jablek, øíká si vytahaný žaludek o náhradu. Stejnì nebezpeèné je také stále nìco uzobávat a konzumovat množství žvýkaèek nebo bonbonù. I když strach z tloušťky patøík pøíznakùm mentálníbulimie, hraje významnou a v podstatì pozitivní roli v našem životì a jídelních zvyklostech. Strach vytváøí hranice našemu chování, jednat zcela beze strachu je vìtšinou nebezpeèné. Je dobøe, že se bojíme nemocí, policie a dokonce i tloušťky. Jak jinak bychom se pøimìli k pøimìøené sebekontrole? Ze strachu z nemocí lidé mìní svoje návyky a èasto jen ze strachu z postihu jednají pøimìøenì a neohrožují ostatní. Strach z tloušťky nám za 27

28 2. KAPITOLA PØEJÍDÁNÍ normální situace pomáhá tolik se nepøejíst a vyhnout se tìm nejhorším dietním chybám. Proto je tak nebezpeèné nauèit se zvracet nebo jinak se snažit odvrátit negativní dùsledky našeho chování. O to víc se potom budeme chovat nebezpeènì, o to víc se budeme pøejídat. Mnoho bulimièek popisuje pøejedení jako záchvat, jako nìco neovladatelného a zoufalého. I když tento dramatický popis v sobì èasto obsahuje volání o pomoc a subjektivnì velmi ohrožující prožitek nìèeho (jídla a pøejedení), co je dìsí, mùže jít skuteènì až o stav podobný nervovému záchvatu. Významnou roli v tom hraje hladina krevního cukru, na které závisí pocit hladu. Když hladina krevního cukru klesne pod urèitou hranici, cítíte hlad. Najíte se a tìlo zpracuje jídlo na krevní cukr. Hladina krevního cukru stoupá a asi po dvaceti minutách pøestáváte cítit hlad. Krevní cukr je potom zpracováván za pomoci inzulinu. Zvýšená produkce inzulinu vede k rychlejšímu zpracování krevního cukru. Hladinu krevního cukru nejrychleji zvýší sladkosti a potraviny s vysokým obsahem škrobu (pøedevším peèivo), ale i alkohol nebo kofein. Na rychlé zvýšení krevního cukru reaguje tìlo rychlým pøísunem velké dávky inzulinu a následnì rychlým zpracováním krevního cukru. Pøi pøejídání se peèivem a sladkostmi vzrùstá produkce inzulinu, což vede k velmi rychlému snižování hladiny krevního cukru, která snadno klesne na nepøíjemnì nízkou hodnotu. Dùsledkem je trvale vyšší produkce inzulinu a nižší hladina krevního cukru, nebo jinak øeèeno hypoglykemie. Jestliže èlovìk trpící hypoglykemií nejí tøeba jen nìkolik hodin, mùže reagovat velmi dramaticky. Objevuje se intenzivní pocit hladu, malátnost, zmatenost, neschopnost soustøedit se na cokoli jiného než na jídlo, úzkost, deprese, nìkdy bolesti hlavy nebo jiné fyzické obtíže. Lidé v hypoglykemickém stavu mohou mít dojem, že se vùbec nedokážou ovládat. Tito lidé èasto vyhledávají kávu nebo sladká jídla a peèivo, což jim sice rychle zvýší hladinu krevního cukru a zažene nepøíjemné pøíznaky, avšak posiluje produkci inzulinu a zhoršuje hypoglykemii. Øešením je pravidelný jídelní režim s vyšším zastoupením ryb, masa, mléèných a celozrnných potravin. Vyhýbat by se mìli alkoholu, kofeinu a sladkostem na laèný žaludek. V žádném pøípadì není rozumné hladovìt a zvracet. Zvláštní a velmi rizikovou skupinu nemocných pøedstavují nemocní s kombinací bulimie a cukrovky. Na jedné stranì bulimie mùže vést až 28

29 PØEJÍDÁNÍ 2. KAPITOLA k rozvoji diabetu, na druhé stranì diabetes pøedstavuje ještì vìtší a mnohem nebezpeènìjší prostor pro manipulaci s pøíjmem energie. Sledování a dávkování inzulinu zvyšuje úzkostný zájem o pøíjem potravy a mùže být pokušením, jak omezit pøíjem energie, i když se èlovìk pøejí. Staèí si nepíchnout inzulin. Dùsledky však mohou být smrtelné. Frekvence bulimických záchvatù je rùzná. Nìkteré bulimièky vnímají jako pøejedení každé jídlo, a když zaènou jíst (pokud to není nìco velmi dietního nebo nejsou pod kontrolou), tak jedí, dokud mohou nebo dokud nejdou zvracet. Jiné dívky trpící bulimií se pøejídají jen obèas nebo v urèitou denní dobu. Nejnebezpeènìjší je zpravidla veèer, kdy jsou vyhladovìlé a unavené, obklopeny jídlem a bez dozoru. Svoje nákupy a jídlo se èasto snaží tajit. V normálním životì je pøejedení nìèím, èemu není možné se zcela vyhnout. Každý se nìkdy trochu pøejí. Co je však nenormální, jsou dobrovolné hladovky a navozené zvracení. Na poèátku léèby vìtšina nemocných sní o snadném øešení a jídelním režimu, který není pøíliš vzdálen od redukèní diety, i když to mùže být mnohem víc, než kolik v poslední dobì jedli. Za pøejedení pokládají všechno, co si nepovolili, èasto každé teplé a vydatnìjší jídlo nebo jídlo, které si nepøipravili sami. Pocit plnosti zamìòujíza pocit pøejedení. Vyhublé pacientky dramaticky vnímají zaplnìný zažívací trakt jako odpornì tlusté bøicho, silnìjší dívky zase mají pocit, že si nemohou dovolit jídlo jako ostatní. Když máte nadváhu, neznamená to, že se musíte pøi každém jídle pøejídat. Není možné jíst víc a vyhnout se pocitu pøejedení. Nebojte se, zvykáte si vydržet nepøíjemné, postavit se svému strachu, zvykáte si, že se nemusíte a ani nemùžete stoprocentnì kontrolovat. Pøejedení je sice dietní chyba, ale je rozdíl mezi malou a velkou chybou a ani velká chyba není tragédie. Uèíte se pøekonat paniku. Nemáte se nauèit, jak se nikdy nepøejíst, ale jak normálnì jíst. Vaším cílem by mìl být dlouhodobì udržitelný a neohrožující pøíjem potravy. Nevìdìla jsem, co je normální jídlo, a ještì dlouho potom, co jsem zaèala víc jíst, jsem se dìsila každé zmìny jídelníèku a každé zmìny jídelního režimu. Staèilo, abych snìdla nìco navíc, už jsem se cítila jako pøežraný vlk v pohádce O Karkulce. Rodièe jsem trápila tím, aby veèeøe byla pøesnì v hod. a jako mouèník abych mìla stále stejnou sušenku. 29

30 2. KAPITOLA PØEJÍDÁNÍ Musela jsem si zvykat, že lidé jedí pokaždé nìco jiného a že je normální jíst, i když èlovìk není vyhladovìlý Záchvaty skuteèného pøejídání nejsou dùsledkem slabé vùle, ale ani poruchy, se kterou se nedá nic dìlat. Existuje mnoho významných sociálních, tìlesných a psychologických dùvodù, proè k pøejídání dochází. Nejèastìjšími dùvody jsou hlad a nevhodné návyky. Jídlo a pøejídání je spojeno i s urèitými situacemi, èinnostmi a vnitøními pocity. Nìkdy staèí jen zajít do samoobsluhy, pøijít domù nebo se necítit dobøe. Nìkteøí lidé nachází v jídle zpùsob, jak pøekonat svoje problémy. V pøípadì, že byste nejradìji vùbec nejedli, vám hlad a chuť pøestanou staèit jako dùvod k najedení. Proto hledáte nìjakou mimoøádnou pøíèinu. Z tìchto situací a vnitøních pocitù se postupnì stávají podnìty, které automaticky spouštìjí pøejedení. Tyto podnìty jsou popsány v kapitole 5. Jde o situace, zážitky, pøedstavy a pocity, které patøí k normálnímu životu a není možné se jim vždy vyhnout. Vždy je ale možné snažit se jim pøedcházet a omezit jejich vliv na jídelní chování. Na druhé stranì se proti pøejedení nemùžete pojistit a jistì se budete dostávat do situací, kdy budete mít chuť i pøíležitost se pøejíst. 30

31 CHOROBNÝ STRACH 3. KAPITOLA CHOROBNÝ STRACH Už jako dítì jsem mìla sklon k nadváze. Rodièe se mnou byli u psychologa, protože jsem odmítala první týden v záøí chodit do školy. Uèitelka nás pøed celou tøídou vážila. Všichni se smáli, když hlásila moje tìlesné míry. Bylo to hroznì ponižující. Dodnes se bojím vlézt na váhu a staèí, aby mì suknì škrtila v pase, a týden jím jenom jogurty a zeleninu. Ze strachu z jídla jsem pøestala jezdit za rodièi a v poslední dobì se vyhýbám i kamarádùm. Bulimie, to je pøedevším strach z tloušťky. Mùže mít rùzné podoby, jako je strach ze sladkostí, strach snídat, strach najíst se v restauraci, sníst o trochu víc nebo strach mít plný žaludek. Jako každý jiný strach roste s pozorností, kterou mu vìnujete, a s kroky, o které pøed ním ustupujete. Když zùstanete ze strachu z uèitelky doma, bude druhý den strach ze školy ještì vìtší, a když se ze strachu z tloušťky vyzvracíte, zítra vás plné bøicho vydìsí o to víc. Vyhnutí se (hladovka, zvracení) pøedmìtu strachu, jako napøíklad jídlu, když se bojíte tloušťky, je samozøejmì spojeno s pocitem úlevy. Ten jenom zvyšuje riziko opakování a návyku. Pocit úlevy je navíc krátkodobý a nejde dohromady s vašimi dalšími potøebami a cíli, které jsou odsouvány stranou. Strach postupnì roste a situace se stává nepøehlednou. Musíte stále víc myslet na to, èeho se bojíte. Na jedné stranì se cítíte provinile a uvìdomujete si urèitá nebezpeèí, na druhé stranì si zvykáte odkládat øešení svých problémù a uhýbat pøed nepøíjemnostmi. Nìjaký dùvod se vždycky najde: Nemohu se najíst, nemohu snídat, musím zvracet, protože jsem se pøejedla, protože mi je špatnì, protože jsem nemožná, protože jsem ve stresu nebo protože jsem bulimièka. V této situaci je každé øešení bolestivé, jelikož je spojeno se vzrùstem nejistoty a strachu. Jediné, co pomáhá, je dokázat se postavit tomu, èeho se nejvíc bojíte svému strachu z tloušťky. Jen vy se dokážete pøesvìdèit o tom, že nemusíte reagovat tak, jak jste si v poslední dobì zvykla. Koøeny každého strachu, a tedy i strachu z tloušťky, jsou ve vašem životì a ve svìtì, který vás obklopuje. Vìtšina dívek není spokojena s tím, jak vypadá, snaží se držet dietu nebo má strach z pøejídání. Ty, které mají sklon k nadváze nebo žijí v prostøedí, kde jídlo, lidské tìlo a jeho 31

32 3. KAPITOLA CHOROBNÝ STRACH vzhled hrají významnou roli, mají o dùvod navíc. Mohou sportovat, závodnì tanèit nebo dìlat modelku. Více ohroženy jsou dcery rodièù, kteøí neustále drží nìjakou dietu a mluví o tom, co se smí a co se nesmí jíst. Nejistota a strach z tloušťky také doprovázejí pøirozené zmìny ženského tìla v prùbìhu dospívání. Nìkteré dívky jsou zaskoèeny rychlostí a nápadností tìchto zmìn, výslednými proporcemi a reakcemi svého okolí. Nejde ale jen o strach z tloušťky. Pocity pøejedení a zoufalá, neuspokojená snaha po sebekontrole jdou ruku v ruce i se strachem z nezdravé výživy, dietních chyb a ztráty sebekontroly. Nìkterá dìvèata se zaènou, èasto aniž by si toho byla vìdoma, omezovat v jídle ve strachu, aby se vyhnula nezdravým potravinám. Používají pøitom øadu racionálních a v podstatì oprávnìných argumentù. Ve svojí dùslednosti a v souladu s rostoucími obavami z porušení nastolených zásad však snadno pøekroèí dlouhodobì udržitelnou a v daných životních podmínkách pøimìøenou míru. Než aby jedly kontaminované potraviny, maso z prùmyslového chovu nebo nìco, co si samy nepøipravily, radìji nejí nic nebo stále totéž. Jejich jídelníèek chudne. Jeho nedodržení je doprovázeno panikou (nadmìrný strach a obavy) a vnímané jako pøejedení. Strach živíústupky a pozornost, kterou mu vìnujete. Strach zamìøuje pozornost, myšlenky i pøedstavy urèitým smìrem. Situace se stává nepøehlednou a všude na vás pak èíhá nìjaké nebezpeèí. Cítíte se provinile a zvykáte si odkládat øešení svých problémù. Dùvod se vždycky najde ( Nemohu se najíst, nemohu jít do menzy nebo se nasnídat, protože mám mnoho práce, mìla bych jíst s chutí, není to zdravé nebo mám pøíliš mnoho problémù"). V této situaci je každé øešení bolestivé, protože je spojeno se vzrùstem nejistoty a strachu. Faktory posilující strach z tloušťky: Kulturní: tlak médií (zejména televize) na pøedstavy a životní vzory souèasného èlovìka, jednostranné vykreslování urèitých typù (kladní a úspìšní hrdinové jsou štíhlí, pøíliš se mluví o tom, kdo jak vypadá ) média pøíliš zasahují do života lidí; hubnoucí ideál krásy, vyhublý nebo dìtský módní vzor; 32

33 CHOROBNÝ STRACH 3. KAPITOLA médii a komerèní reklamou posilovaná pøedstava, že èlovìk mùže získat všechno, co chce, a že je možné se snadno vyhnout nìkterým negativním dùsledkùm; nekritická idealizace dokonalosti, úspìchu, vzhledu a urèitého stylu; povrchní a jednostranné spojování vyhublosti a urèitého životního stylu se zdravím a zdraví jen s nìkterými potravinami nebo s dietou; skandalizace obezity (jednostranné spojování nadváhy s leností, ošklivostí a zdravotními problémy). Spoleèenské: pøílišný dùraz na konformitu (lidé uznávají podobné hodnoty, nechtìjí se lišit) a malá tolerance k rùznorodosti. Nejvìtší roli v prùbìhu dospívání hraje konformita s postoji vrstevníkù; pøílišný dùraz na fyzický výkon, úspìch ( byla vždy nejlepší ), sebekontrolu (postoje typu staèí chtít, je tøeba umìt zatnout zuby ), soutìživost (sportovní prostøedí) a kritiènost; pøílišný dùraz na tìlesné zdraví a pøehnanì zdravou výživu; pøílišná orientace na vnìjší vzhled a na to, jak kdo vypadá (ženy, dospívající, nìkteré profese ). Rodinné: pøíliš velký dùraz na tìlesný vzhled a výkon (umìt nìco dokázat, vysoká hodnota fyzického výkonu a sebeovládání) v rodinì; pøíliš velký dùraz na to, co se jí, jestli to je nebo není zdravé, tuèné ; pøíliš velká soutìživost v rodinì (dvojèata, více dìtí, sportovní zájmy rodièù a sourozencù); obezita a diety v rodinì; nevhodné jídelní návyky rodièù a sourozencù; pøíliš velká, ale i malá kontrola ze strany rodièù; závažné problémy v rodinì, které posilují strach, že také mohu špatnì skonèit. Individuální: úzkostnost, pedanterie, dùslednost a pøílišná ctižádostivost; nejistota dospívání, zejména je-li posílena nìjakým traumatem; 33

34 3. KAPITOLA CHOROBNÝ STRACH tloušťka, nevhodná distribuce tìlesného tuku; zdravotní problémy spojené s dietou; nìjaká traumatická zkušenost obecnì posilující hladinu úzkosti. Strach má velké oèi a je nenasytný. Pozornost zamìøená na tìlo zkresluje jeho jednotlivé proporce a v pøípadì jídla udìlá z chudé hospodské porce obìd pro regiment. Život je stále více ovládán starostmi o jídlo, váhu a tvar postavy. V této situaci nezbývá jiné øešení než pøestat ustupovat strachu a skonèit s dietami, nezvracet, nebrat projímadla, zaèít pravidelnì a dostateènì jíst. Strach není nic pøíjemného a je srozumitelné, že se ho lidé chtìjí zbavit. Pokud jde o strach z tloušťky, vìtšinou to znamená, že oèekávají, že jim nìkdo nebo nìco zaruèí, že se nepøejí a že neztloustnou. To jim samozøejmì nikdo nemùže zajistit, zejména ne tehdy, když nedostateènì jedí nebo když mají pøíliš velká oèekávání. Musí se proto uèit se svým strachem žít a nauèit se dùvìøovat svému tìlu. Možná, že se obèas pøejedí nebo trochu pøiberou (u tìch vyhublých jde o nutnost), ale neznamená to, že budou stále pøibírat. Strachu se zbavíte až tehdy, když pøed ním pøestanete ustupovat. Vyhrávaly jsme jednu soutìž za druhou, jenomže já jsem už nemohla dál. Nemùžete dìlat aerobik s plným bøichem, navíc když vás hodnotí také podle toho, jestli jsme jedna jako druhá. Bála jsem se každého sousta, bála jsem se holek, že si všimnou, že jsem oteklá nebo že nejsem ve svojí kùži, bála jsem se tìch hrozných rautù, které byly po nìkterých vystoupeních Zkuste se nepøejíst, když jste vyhladovìlý a kolem vás jsou mísy s rùznými dobrotami a kupy sladkostí. Nakonec jsem toho musela nechat. Ulevilo se mi. V menze se rozhodnì nepøejím a bát se mùžu jen sama sebe. 34

35 DÙSLEDKY A NEBEZPEÈÍ 4. KAPITOLA DŮSLEDKY A NEBEZPEČÍ Je mi devatenáct let, studuji a mohla bych být jako každá jiná holka, jen kdybych vìdìla, jak se zbavit bulimie. Jsem stále nervózní, unavená a lítostivá. Nic mì nebaví, rozešla jsem se s klukem Po každém pøejedení si øíkám, že už nesmím zvracet a musím zaèít normálnì jíst. Pøipadám si odpornì, je mi špatnì a nedokážu myslet na nic jiného. Krk už mám odøený od dávení a hlavu plnou toho hrozného jídla. Zhoršila se mi pleť a u zubaøe jsem pìtkrát do mìsíce. Bojím se, že nebudu mít dìti Diety, hladovìní, pøejídání se, zvracení a užívání rùzných prostøedkù na zhubnutí, to všechno zpùsobuje mnoho obtíží, které pøedstavují vážné ohrožení zdraví a kvality života postižených. S nejvìtšími zdravotními riziky je spojena podvýživa, hladovìní a zvracení. Pøejedení vyvolává nepøíjemný pocit plnosti a nadmutosti. Plnost mùže vést až ke ztrátì dechu a dýchaviènosti, protože tlak na bránici pøekáží dýchání. Výjimeènì mùže dojít k poškození žaludeèní stìny. Popsány byly i pøípady akutního zánìtu slinivky bøišní. Pomìrnì èastá jsou plynatost, pocity nevolnosti, zácpa a prùjem. Nadmìrná konzumace sladkostí a peèiva spoleènì s nevhodným jídelním režimem vedou k hypoglykemii. Po hladovìní žaludek ochabne, což vede k pocitùm nepøíjemného pøejedení už po malých dávkách jídel nebo zmìnì jídelníèku. Pocity plnosti jsou nìkdy mylnì vykládány jako známka ukládání tìlesného tuku. Mnoho bulimièek se svoje nevhodné jídelní postoje a chování snaží zdùvodòovat škodlivostí pøejídání nebo nadváhy. To, co je však mnohem nebezpeènìjší, jsou zdravotnídùsledky nedostateèné výživy (diet a hladovìní) a vyhublosti, mezi které patøí: citlivost na chlad; celková únavnost, svalová slabost a spavost; poruchy spánku; zažloutlá, praskající pleť, zvýšený rùst ochlupení po celém tìle, øídké, suché a lámající se vlasy; zvýšená kazivost zubù; zpomalení funkce støev zácpa; 35

36 4. KAPITOLA DÙSLEDKY A NEBEZPEÈÍ nepravidelná menstruace (Normální menstruace závisí na udržení urèitého podílu tuku v tìle, který se pohybuje okolo dvaceti procent tìlesné váhy ženy. Bylo zjištìno, že u žen vážících jen o deset procent ménì, než je jejich optimální tìlesná hmotnost, už dochází ke zmìnám menstruaèního cyklu, které mohou zapøíèinit neplodnost.); srdeèní obtíže, zejména bradykardie a arytmie; oslabený krevní obìh, chudokrevnost, pomalý puls, zvýšená hladina cholesterolu v krvi; nedostatek živin poškozuje játra, která nejsou schopna vyrábìt dostatek tìlesných bílkovin (dùsledkem mohou být otoky); odvápnìní kostí, které jsou tenké a køehké; slabý moèový mìchýø, èastìjší nucení na moèení, poruchy funkce ledvin; pocity nevolnosti spojené se zmenšením žaludku (V dùsledku zvýšeného pùsobení žaludeèních šťáv mùže dojít ke vzniku žaludeèních vøedù.); u nìkterých nemocných se vyskytují poruchy vìdomí, závratì, mdloby, dvojité vidìní nebo bolesti hlavy; oslabení celkové obranyschopnosti organismu; u mladých dívek se mùže zpomalit (zastavit) rùst a opozdit puberta. Nebezpeèí podvýživy a dehydratace výraznì vzrùstá s klesajícím vìkem a tìlesnou hmotností nemocného. Dlouhodobé hladovìnía podvýživa jsou vždy spojeny s tìlesným a psychickým utrpením a mohou skonèit smrtí. Poruchy menstruaèního cyklu a reprodukce se vyskytují i u normálnì vážících bulimièek. Pomìrnì èastou porodní komplikací bývá u bulimie pøedèasný porod a nízká porodní váha dítìte. Dlouho jsem nechápala, že moje zdravotní problémy nìjak souvisí s jídlem. Byla mi poøád neskuteèná zima. V noci jsem nemohla spát, mìla jsem hrozné køeèe v lýtkách. Vlasy mi padaly v chomáèích. Stávalo se mi, že jsem mìla mžitky pøed oèima a ztrácela rovnováhu. Jednou v létì jsem na záchodì na diskotéce omdlela. Nikomu jsem to neøekla, ale v záøí jsem omdlela i doma. Potom se rozjel kolotoè návštìv u doktorù. S mnoha riziky je spojena i nedostateèná a zpravidla velmi jednostranná výživa nìkterých anorektièek a bulimièek. Za zdravou výživu nelze pova- 36