Stanovení hodnoty společnosti REMONT, s.r.o. Diplomová práce

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Ústav podnikové ekonomiky Stanovení hodnoty společnosti REMONT, s.r.o. Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Michaela Beranová, Ph.D. Bc. Jitka Zálešáková BRNO 2010

2

3 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Stanovení hodnoty společnosti REMONT, s.r.o. vypracovala samostatně pod vedením vedoucí diplomové práce. Veškeré zdroje a literaturu, ze kterých jsem při zpracování diplomové práce čerpala, řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj. V Brně, dne 27. prosince 2010 podpis

4 Poděkování Děkuji vedoucí diplomové práce Ing. Michaele Beranové, PhD. za odborné vedení, ochotu a cenné rady, které mi poskytla při zpracování diplomové práce. Současně bych chtěla poděkovat vedení a ekonomickému řediteli společnosti REMONT, s.r.o. za poskytnuté informace a ochotu při odborných konzultacích.

5 ABSTRAKT ZÁLEŠÁKOVÁ, J., Stanovení hodnoty společnosti REMONT, s.r.o. Diplomová práce. Brno, Předmětem diplomové práce je ocenění české společnosti REMONT, s.r.o. Ocenění bylo provedeno pro potřeby managementu a vlastníků společnosti. Diplomová práce je členěna do dvou tematických okruhů. První část se zabývá teoretickým výkladem ocenění podniku, definuje základní pojmy, postupy a přehled základních metod. Praktická část je zaměřena na aplikaci teoretických poznatků z první části práce. Diplomová práce obsahuje ekonomické analýzy. Mezi tyto analýzy patří strategická analýza odvětví, analýza finančního zdraví podniku a předběţné ocenění podniku pomocí analýzy generátorů hodnoty. Hodnota podniku byla stanovena na základě výnosových metod, konkrétně metody DCF entity a metody ekonomické přidané hodnoty. Klíčová slova: oceňování, trţní hodnota, finanční analýza, strategická analýza, diskontované cash flow. ABSTRACT ZÁLEŠÁKOVÁ, J., Business valuation of company REMONT, Ltd. Diploma thesis. Brno, The subject of diploma thesis is the valuation of the Czech company REMONT, Ltd. The valuation was performed to satisfy the needs of the management and owners of the company. The thesis is dividend into two thematic areas. The first part is dedicated to the theoretical foundations of the company s valuation, defines the fundamental terms, processes and an overview of basic methods. The practical part is dedicated to the application of theoretical findings from the first part of the thesis. The diploma thesis includes economic analysis. Among these analysis are strategic analysis of the industry, analysis of the company s financial health and the valuation of the company based on value generations analysis. The value of the company was determined on the basic of yield methods, namely on the DCF entity and economic value added. Key words: valuation, market value, financial analysis, strategic analysis, discounted cash flow.

6 OBSAH 1 ÚVOD 7 2 CÍL PRÁCE A METODIKA 9 3 LITERÁRNÍ REŠERŠE Obecné zásady pro oceňování podniku Postup při oceňování podniku Strategická analýza Analýza vnějšího potenciálu podniku Analýza vnitřního potenciálu podniku Analýza finančního zdraví podniku Rozdělení aktiv na provozně potřebná a nepotřebná Analýza a prognóza generátorů hodnoty Ocenění na základě analýzy výnosů Metoda diskontovaného čistého cash flow Metoda ekonomické přidané hodnoty 39 4 VLASTNÍ PRÁCE Strategická analýza Relevantní trh a prognóza jeho budoucího vývoje Analýza trţního podílu Analýza hlavních konkurentů Analýza atraktivity trhu Analýza souhrnné konkurenční síly SWOT analýza Analýza perspektivnosti podniku Finanční analýza Analýza absolutních ukazatelů Analýza poměrových ukazatelů Modely predikce finanční tísně Rozdělení aktiv na provozně potřebná a nepotřebná Analýza a prognóza generátorů hodnoty Předběţné ocenění pomocí generátorů hodnoty Ocenění podniku Ocenění podniku metodou DCF entity 81

7 4.6.2 Ocenění podniku metodou EVA 84 5 DISKUZE A ZÁVĚR 88 6 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY 93 7 SEZNAM POUŢITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK 96 8 SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ 97 9 SEZNAM PŘÍLOH 99

8 1 ÚVOD Transformace centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku trţní je sloţitý proces, který pro postkomunistické země představoval velkou výzvu. Jednoznačně pozitivním výsledkem ekonomické transformace bylo odstranění neefektivního systému centrálního plánování a obnovení soukromého vlastnictví. Nové ekonomické prostředí vytvořilo příznivé podmínky pro rozvoj sluţeb, bankovnictví a pojišťovnictví, maloobchodu aj. Cílem kaţdého podnikání je obecně chápáno zvýšení trţní hodnoty podniku v delším časovém období. Hledání faktorů hospodářské úspěšnosti podniků však není jednoduchou záleţitostí. Úroveň hospodaření podniku, jeho úspěšnost a prosperitu charakterizuje mimo jiné finanční analýza podniku, která vychází z objektivně vyjádřitelných a měřitelných údajů ekonomického charakteru. Od finančního stavu podniku se odvíjí podmínky obchodního styku s obchodními partnery a celkovým podnikatelským okolím. Zjistit hodnotu podniku je moţné pomocí ocenění podniku. Problematika oceňování podniku je v současných podmínkách hospodářského rozvoje velmi aktuálním tématem. V poslední době vzrůstá koncentrace podniků a proces globalizace zasáhl i podniky v České republice. Globální ekonomika klade mimořádné nároky na fungování podniků. V trvale rostoucí konkurenci mohou obstát jen ty podniky, které budou silné, výkonné, prosperující, to znamená podniky zajišťující základní cíl, růst hodnoty v čase. 1 Ocenění podniku je komplexní problematika, ke které je nutné mít dostatečné teoretické, ale i praktické znalosti a dovednosti. Účelem oceňování podniku je stanovení jeho trţní hodnoty. Trţní hodnotou obchodní společnosti se zpravidla rozumí nejpravděpodobnější finanční částka, za kterou by bylo moţno směnit tuto společnosti mezi potenciálním kupujícím a prodávajícím, za předpokladu, ţe obě strany jednají na základě relevantních znalostí, rozumně a ze svobodné vůle. Metody trţního oceňování jsou velmi dobře teoreticky propracovány a známy, a proto je i vyuţití těchto metod v našich poměrech k uvedenému účelu přístupné. 2 1 Hodnota podniku. [online], Dostupné z www: < 2 Ocenění podniku. [online], Dostupné z www: < 7

9 Metody, které jsou pouţívány v praxi pro oceňování, tvoří objektivní součást hodnocení podniku, a proto je potřeba je volit v souladu s účelem ocenění. Vzhledem k tomu, ţe se v čase mění vnitřní a vnější podmínky, má ocenění omezenou platnost, a provádí se vţdy k určitému datu. Správné ocenění je významným východiskem pro rozhodování managementu oceňovaného podniku. Hlavním cílem oceňování podniku je stanovení jeho hodnoty pomocí určité peněţní částky. Výsledná hodnota podniku se většinou stanovuje na základě pouţití více oceňovacích metod. 8

10 2 CÍL PRÁCE A METODIKA Cílem diplomové práce je stanovit trţní hodnotu společnosti REMONT, s.r.o. k Hodnota podniku poslouţí zejména interním potřebám managementu vybrané společnosti. Pro naplnění cíle diplomové práce, tj. pro stanovení trţní hodnoty společnosti, bude nezbytné provést: - zhodnocení stávající finanční pozice podniku a predikce budoucího moţného vývoje s ohledem na příslušné odvětví v rámci ČR, - posouzení konkurenceschopnosti společnosti v rámci zvoleného odvětví, - zhodnocení vlivu hospodářské krize na vybraný podnik. Následně budou formulována doporučení pro management společnosti. Výchozími materiály pro zpracování diplomové práce byly finanční výkazy společnosti REMONT, s.r.o., kterými jsou rozvaha, výkaz zisku a ztráty a výkaz o peněţních tocích. Finanční podklady byly poskytnuty společností za roky 2003 aţ Diplomová práce je tematicky rozdělena do dvou částí. První část se zabývá teoretickými východisky významných autorů, kteří se problémem oceňování podniku zabývají ve svých odborných publikacích. Tato část tvoří východisko pro zpracování diplomové práce. Součástí literární rešerše je popis základních pojmů, principů a metod, ze kterých vychází praktická část diplomové práce. Další částí práce je část praktická, která je stěţejní z hlediska celé diplomové práce. V úvodu je stručně popsána charakteristika vybraného podniku. V další kapitole je uvedena strategická analýza s vymezením relevantního trhu, z níţ vzejdou faktory, které vypovídají o konkurenční pozici podniku na trhu. Na strategickou analýzu navazuje finanční analýza slouţící k posouzení finančního zdraví analyzovaného podniku. Z vypočtených hodnot likvidity, rentability, aktivity, zadluţenosti a modelů predikce finanční tísně, dokáţeme posoudit postavení společnosti na trhu a schopnost vytvářet hodnotu. Obě analýzy jsou povaţovány za nezbytné, bez ohledu na to, jaké metody oceňování budou pouţity. Na strategickou a finanční analýzu navazuje ocenění pomocí metody generátorů hodnoty, tato metoda ve svém souhrnu určuje hodnotu podniku. V následující kapitole jsou aplikovány oceňovací metody. 9

11 Ze tří moţných metod ocenění jsem se přiklonila k výnosové metodě ocenění, neboť nejlépe vystihuje pohled majitelů a managementu, pro které je ocenění prováděno. Výsledná trţní hodnota podniku je následně vyčíslena pomocí metody diskontovaných peněţních toků (DCF entity) a kontrolní metodou byla zvolena metoda ekonomické přidané hodnoty (EVA). V samostatné části diskuze jsou výsledky podrobeny další analýze o vhodnosti pouţití zvolených metod. Závěr diplomové práce je zaměřen na shrnutí výsledků jednotlivých analýz a formulaci případných doporučení. 10

12 3 LITERÁRNÍ REŠERŠE Před samotným oceňováním podniku je potřeba pochopit řadu pojmů a souvislostí literární rešerše, která je zaměřena na definici základních pojmů, popis teoretických poznatků z oblasti strategické a finanční analýzy, poznatky z analýzy generátorů hodnoty a výnosové metody oceňování podniku. 3.1 Obecné zásady pro oceňování podniku Při vlastním oceňování podniku je třeba formulovat základní východiska. Těmi jsou zejména definice podniku, hodnota a kategorie podniku, ale například i důvody, které vedou k oceňování podniku. Definice podniku Podnik je v odborné literatuře vymezován různě. Podle autorů (Mařík,2007; Sedláček, 2005) lze podnik definovat jako jedinečné, méně likvidní aktivum, pro které existují velmi málo účinné trhy. Podle Refaita, 1995 je podnik ţivoucí právní jednotkou, která sdruţuje lidi určité kultury a s určitými znalostmi, se strukturou podle poţadovaných specializací, má své produkty, trhy a zdroje zásobování a je organizována na základě daných finančních prostředků a produkčních aktiv. [13] Podnik je sociálním, právním a technickým útvarem s ekonomickým cílovým zaměřením. V centru problému oceňování stojí podnik jako celek. [4] Pro oceňovatele má však největší význam definice uváděné v 5 zákona č. 513/91 Sb., obchodní zákoník (dále jen obchodní zákoník), kdy je podnik definován jako soubor hmotných, jakoţ i osobních a nehmotných sloţek podnikání. K podniku náleţí věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouţí k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu slouţit. [10] Důvody pro oceňování podniku S příchodem trţního hospodářství nabylo svůj původní význam i oceňování podniku. [19] Podnik je třeba ocenit zejména proto, aby byla získána představa o jeho hodnotě v peněţních jednotkách. [12] 11

13 Oceňování se můţe týkat podniku v různých fázích ţivotního cyklu od jeho zaloţení aţ po likvidaci. Obvykle se provádí v případě převodu vlastnictví fungujícího podniku, jehoţ původní vlastnictví je vyjádřeno majetkem, jejţ bude moţno prokázat i v budoucnu. [14] Podněty k ocenění mohou být velmi různorodé. Ocenění je potřebné při koupi a prodeji podniku, při vstupu nových společníků do společnosti. Bez ocenění se není moţné obejít při fúzích a přeměnách podniků. [10] Hodnota podniku Hodnota je chápána jako cennost určité komodity pro jejího konkrétního či potenciálního vlastníka a je ji moţno chápat i jako podnět pro vyjádření směnné hodnoty, coţ je mnoţství jiných komodit, za něţ můţe být daná komodita směněna. [12] V praxi je moţné se často setkat s poţadavkem, aby oceňovatel určil objektivní hodnotu podniku. Je ale třeba zdůraznit, ţe něco jako objektivní hodnota neexistuje. Hodnota v ekonomickém slova smyslu je chápána jako vztah mezi určitým subjektem a objektem za předpokladu racionálního chování. [10] Metody ocenění aktiv zaloţené na hodnotě majetku spočívají ve stanovení trţní ceny jednotlivých sloţek aktiv. Hodnota podniku pak odpovídá sumě hodnot těch aktiv, která umoţňují jeho provoz a která určují jeho dimenzi, bez přihlíţení k významu lidského činitele a bez ohledu na finanční strukturu podniku. [15] Hladiny hodnoty podniku Podnik lze oceňovat na různých hladinách [10]: - hodnota brutto hodnota podniku jako celku, jako podnikatelské jednotky. Zahrnuje hodnotu jak pro vlastníky, tak pro věřitele; - hodnota netto ocenění na úrovni vlastníků podniku. V principu tedy oceňujeme vlastní kapitál. Vymezením těchto hladin pro ocenění se zabývá také obchodní zákoník. Hodnota brutto je v 6, odst. 2) obchodního zákoníku označena jako obchodní majetek. Hodnota netto je pak uvedena v 6, odst. 3) obchodního zákoníku, kde se vymezuje čistý obchodní majetek. [10] 12

14 Kategorie hodnoty Kategorie hodnoty závisí u podniků primárně na účelu ocenění a sekundárně na moţnosti zvolenou kategorii hodnoty vůbec určit. [36] Rozlišuje se několik základních kategorií hodnoty podniku. Tyto kategorie v podstatě plynou z následujících praktických otázek [10]: a. Kolik je ochoten za podnik zaplatit běţný zájemce? Jaké je tedy trţní ocenění? b. Jakou má podnik hodnotu z hlediska konkrétního kupujícího? c. Jakou hodnotu lze povaţovat za nespornou? Z těchto hledisek se postupně vyvinuly čtyři základní přístupy k oceňování podniku [10]: a. trţní hodnota, b. subjektivní hodnota, c. objektivizovaná hodnota, d. komplexní přístup na základě Kolínské školy. Trţní hodnota Trţní hodnota je odhadnutá částka, za kterou by měl být majetek směněn k datu ocenění mezi dobrovolným kupujícím a prodávajícím při transakci mezi samostatnými a nezávislými partnery po náleţitém marketingu, ve kterém by obě strany jednaly informovaně, rozumně a bez nátlaku. [10] Trţní hodnota se musí vztahovat ke konkrétnímu datu ocenění, protoţe vliv času je v trţním systému velice podstatný. Trţní podmínky se totiţ mohou měnit. Trţní hodnota reprezentuje trhem uznanou pouţitelnost majetku spíše, neţ jeho fyzický stav. Trţní hodnotu je nutno chápat jako hodnotu majetku bez ohledu na náklady na prodej či nákup bez kompenzace jakýchkoliv souvisejících daní a poplatků. [12] Subjektivní hodnota Subjektivní, neboli investiční, hodnota je hodnota majetku pro konkrétního investora, nebo třídu investorů pro stanovení investičního cíle. Tento subjektivní pojem spojuje specifický majetek se specifickým investorem, skupinou investorů nebo jednotou s určitými investičními cíli a/nebo kritérii. Investiční hodnota majetkového aktiva můţe být vyšší nebo niţší neţ trţní 13

15 hodnota tohoto majetkového aktiva. Termín investiční hodnota by neměl být zaměňován s trţní hodnotou investičního majetku. [10] Základní charakteristiky investiční hodnoty jsou následující [13]: - Budoucí peněţní toky jsou odhadovány téměř výhradně na základě představ manaţerů oceňovaného podniku, případně jsou mírně upraveny proti těmto představám obvykle směrem dolů. Kaţdopádně však reprezentují v rozhodující míře představu řídících pracovníků oceňovaného subjektu, případně investora; - Diskontní míra je stanovena na základě alternativních moţností investovat, které má subjekt, z jehoţ hlediska je ocenění prováděno. Subjektivní přístup ke stanovení investiční hodnoty je často vhodný v těchto situacích [10]: - Koupě a prodej podniku, kdy daný subjekt potřebuje zjistit, zda je pro něj transakce výhodná; - Rozhodování mezi sanací a likvidací podniku, kdy má stávající vlastník představu, co by byl ještě s podnikem schopen udělat, a zjišťuje, zda by měl podnik větší hodnotu, kdyby pokračoval v činnosti a vlastník uplatnil své představy. Jak jej řídit, nebo zda je větší momentální likvidační hodnota podniku. Objektivizovaná hodnota Odborníci v německy hovořících zemích se shodli na tom, ţe objektivní hodnota v podstatě neexistuje. Odhadci proto začali pracovat s pojmem objektivizovaná hodnota. Tato hodnota by měla být v co největší míře postavena na všeobecně uznávaných datech a při jejím výpočtu by měly být dodrţeny určité zásady a poţadavky. [15] Objektivizovaná hodnota podniku je typizovaná hodnota budoucích výsledků, která se získá, pokud bude podnik pokračovat v činnosti při nezměněném konceptu, a pokud se přihlédne ke všem realistickým budoucím očekáváním v rámci jeho šancí a rizik na trhu, finančních moţností a také ostatních faktorů vlivu. Koncepce objektivizované hodnoty v prvním stupni bere v úvahu všeobecně uznávané skutečnosti relevantní k datu ocenění. Ve druhém stupni se přihlíţí k obecně známým faktům ovlivňujícím ocenění v budoucím horizontu, jejichţ působení nemusí být jednoznačné. Ve třetím stupni se promítají ryze subjektivní hlediska. [35] 14

16 Kolínská škola Kolínská škola je postavena na subjektivním postoji, ţe reálným trhem je pouze kapitálový trh, a za reálné východisko pro ocenění většiny podniků je povaţováno subjektivní ocenění. Kolínská škola zastává názor, ţe ocenění nemá smysl modifikovat v závislosti na jednotlivých podnětech, ale na obecných funkcích, které má ocenění pro uţivatele jeho výsledků. Kolínská škola rozeznává několik základních funkcí oceňování a spolu s tím i funkci oceňovatele [10]: - funkci poradenskou, - funkci rozhodčí, - funkci argumentační, - funkci komunikační, - funkci daňovou. Za nejdůleţitější se povaţuje funkce poradenská. Smyslem této funkce je poskytnout kupujícímu podklady a informace o maximální ceně, kterou ještě můţe zaplatit, aniţ by na transakci prodělal a minimální ceně, kterou ještě můţe prodávající přijmout, aniţ by na prodeji prodělal. [13] 3.2 Postup při oceňování podniku Postup pro stanovení hodnoty podniku není standardizován. V praxi existuje velké mnoţství oceňovacích postupů, které se liší svou filozofií, sloţitostí či moţnostmi vyuţití. [6] Před zahájením prací na ocenění je nezbytné vyjasnit si, z jakého důvodu bude oceňování prováděno a jaká hodnota by měla být výsledkem ocenění. Ať uţ je zvolen přístup i metody ocenění jakékoli, lze na základě teoretických východisek i praktických zkušeností doporučit následující postup [10]: 1. Je potřeba zpracovat strategickou a finanční analýzu podniku, aby bylo moţné posoudit jeho celkový stav, postavení na trhu, konkurenční sílu a především schopnost dlouhodobě přeţít a tvořit hodnotu. 2. Na základě předchozí analýzy je vhodné zvolit příslušné metody ocenění. 15

17 Postup oceňování je samozřejmě potřeba modifikovat podle konkrétních podmínek. V obecné rovině se však doporučuje následující postup [10]: 1. Sběr vstupních dat. 2. Analýza dat. a. Strategická analýza. b. Finanční analýza pro zjištění finančního zdraví podniku. c. Rozdělení aktiv podniku na provozně nutná a nenutná. d. Analýza a prognóza generátorů hodnoty. e. Orientační ocenění na základě generátorů hodnoty. 3. Sestavení finančního plánu. 4. Ocenění. a. Volba metody. b. Ocenění podle zvolených metod. c. Souhrnné ocenění. Přehled metod pro ocenění podniku Ocenění podniku si klade za cíl vyjádřit jeho hodnotu pomocí určité peněţní částky. Výsledná hodnota podniku se většinou opírá o pouţití více oceňovacích metod. Volba metody závisí na funkcích, které si ocenění klade. [10] Pouţití konkrétné metody ocenění podniku se odvíjí od důvodů, pro které je oceňování prováděno. K těmto důvodům zpravidla patří [22]: - koupě a prodej podniku, jeho podílů nebo součástí, - zkoumání reálné bonity podniku při získávání dalšího vlastního nebo cizího kapitálu, - fúze dosud nezávislých podniků, - rozdělení podniku na menší samostatné subjekty, - transformace podniku na jinou právní formu, - uvedení podniku na kapitálový trh, apod. Existují tři druhy oceňovacích metod, a to [10]: a. Ocenění na základě analýzy výnosů (výnosové metody). - Metoda diskontovaných peněţních toků (DCF). - Metoda kapitalizovaných čistých výnosů. - Kombinované výnosové metody. 16

18 - Metoda ekonomické přidané hodnoty. b. Ocenění na základě analýzy trhu (trţní metody). - Ocenění na základě trţní kapitalizace. - Ocenění na základě srovnatelných podniků. - Ocenění na základě srovnatelných transakcí. - Ocenění na základě údajů o podnicích uváděných na burzu. c. Ocenění na základě analýzy majetku (majetkové ocenění). - Účetní hodnota vlastního kapitálu na principu historických cen. - Likvidační hodnota. - Substanční hodnota na principu reprodukčních cen. - Substanční hodnota na principu úspory nákladů. 3.3 Strategická analýza Strategická analýza je klíčovou fází oceňovacího procesu a má za úkol zmapovat strategickou pozici organizace (externí a interní analýza). [13] Hlavní funkcí strategické analýzy je dle Maříka (2005) vymezit celkový výnosový potenciál oceňovaného majetku. Výnosový potenciál majetku je závislý na potenciálu vnějším a na vnitřním potenciálu, kterým podnik disponuje. [10] Obrázek 1: Analýza vývoje potenciálu podniku Zdroj: Mařík, M. a kol.: Metody oceňování podniku. 2003, str

19 Je ţádoucí, aby strategická analýza měla konkrétní výsledky. K těmto výsledkům by měly patřit odpovědi alespoň na tyto tři hlavní otázky [10]: - Jaké jsou perspektivy podniku z dlouhodobého hlediska? - Jaký vývoj trhu, konkurence a především vývoj podnikových trţeb lze v souvislosti s odpovědí na první otázku očekávat? - Jaká rizika jsou s podnikem spojena? Odpověď na otázku ohledně dlouhodobé perspektivy podniku ovlivní v dalším postupu především samotnou volbu oceňovací metody. Moţný postup strategické analýzy můţe sestávat z následujících kroků [10]: 1. Relevantní trh, jeho analýza a prognóza (analýza vnějšího potenciálu); 2. Analýza konkurence a vnitřního potenciálu podniku; 3. Prognóza trţeb oceňovaného podniku Analýza vnějšího potenciálu podniku Výchozím krokem strategické analýzy by mělo být vymezení relevantního trhu, který je příslušný pro oceňovaný podnik. Volba relevantního trhu by měla být taková, aby umoţnila získat data o tomto trhu a posoudit jeho atraktivitu tak, aby bylo moţno následně zpracovat prognózu dalšího vývoje tohoto trhu. [13] K základním datům o trhu patří [10]: - Odhad velikosti relevantního trhu vyjádřený v hmotných a hodnotových jednotkách; - Vývoj trhu v čase (co moţná nejdelší časové řady); - Případná segmentace trhu. Po vymezení relevantního trhu a získání základních dat o něm by měl oceňovatel přistoupit k podrobnějšímu kvalitativnímu hodnocení daného trhu, které by se mělo opírat o stanoviska expertů. Jednou z moţností je hodnocení atraktivity trhu. [15] Na analýzu by měla navázat prognóza vývoje trhu jako celku a případně jeho hlavních segmentů. Východiskem vlastní prognózy by měla být analýza hlavních faktorů, které na vývoj trhu působí. Nejvhodnějším postupem by bylo objednat marketingovou studii relevantního 18

20 trhu. Pokud ale tato varianta není pro oceňovatele moţná, doporučuje se vyuţít vhodných statistických metod, například vícenásobné regresní analýzy. Pro vlastní prognózu trhu je obtíţné předepisovat určité postupy, doporučuje se však, aby oceňovatel zváţil pouţití minimálně těchto postupů [13]: - Analýza časových řad a jejich extrapolace; - Pouţití jednoduché a vícenásobné regresní analýzy; - Odhady budoucího vývoje na základě porovnání se zahraničím. Podnikatelské prostředí je proměnlivé a vyţaduje neustálé reakce. Management podniku si proto musí uvědomit důleţitost neustálého sledování trhu a musí se snaţit o co moţná nejvyšší přizpůsobivost. Mnoho vedoucích pracovníků nepovaţuje změnu za podnikatelskou příleţitost. Jejich strategie, struktura a podniková kultura jsou nepruţné a zastaralé. [11] Analýza vnitřního potenciálu podniku Vnitropodniková analýza spočívá ve vyváţeném ohodnocení potenciálu podniku, v posouzení tzv. silných a slabých stránek v oblastech, které nejvíce ovlivňují konkurenční výhodu podniku na trhu a které spoluvytváří dlouhodobou hodnotu společnosti. [10] Analýzou konkurenční síly je nazývána ta část strategické analýzy, která si klade za cíl odhadnout vývoj trţních podílů oceňované firmy do budoucnosti. Vlastní postup je moţno rozčlenit do následujících kroků [13]: 1. Stanovení dosavadních trţních podílů oceňovaného podniku; 2. Identifikace konkurentů; 3. Analýza vnitřního potenciálu podniku a hlavních faktorů jeho konkurenční síly; 4. Prognóza trţních podílů. Výsledky analýzy vnitřního potenciálu a konkurenční síly by se pak měly promítnout do [8]: 1. Posouzení perspektivnosti podniku; 2. Odhadu vývoje trţního podílu podniku; 3. Diskontní míry nebo jiných aspektů ocenění, které zachycují riziko podniku. 19

21 Obrázek 2: Analýza vnitřního potenciálu Zdroj: Mařík, M. a kol.: Metody oceňování podniku. 2003, str. 65 Východiskem pro prognózu odvětví je historický vývoj, který se soustřeďuje především na porovnávání minulého vývoje trţeb, zisků a cen akcií. Zpravidla je nutné sledovat základní vývojové linie spojené s inovačními procesy, které ovlivňují základní parametry růstu. [13] Kdyţ je růst trţeb, získaný z analýzy a prognózy trhu, vynásoben růstem trţního podílu získaným z analýzy vnitřního potenciálu a konkurenční síly podniku, je získán výchozí odhad tempa růstu trţeb oceňovaného podniku. [10] Informace získané z analýzy vnitřního a vnějšího potenciálu podniku slouţí jako podklad pro tzv. SWOT analýzu. SWOT analýza je typ strategické analýzy stavu podniku z hlediska slabých a silných stránek, příleţitostí a hrozeb. Analýza poskytuje podklady pro formulaci rozvojových směrů a aktivit, podnikových strategií a strategických cílů. [23] 3.4 Analýza finančního zdraví podniku Determinantem úspěšnosti podniku je jeho finanční situace. Podnik, který chce přeţít v podmínkách trţní ekonomiky, musí nepřetrţitě monitorovat svou finanční situaci, musí sledovat ukazatele popisující jeho finanční stav. Pro tyto účely slouţí podniku finanční analýza, která odráţí finanční zdraví podniku. [1] 20

22 Finanční analýza je oblast, která představuje významnou součást komplexu finančního řízení podniku, neboť zajišťuje zpětnou vazbu mezi předpokládaným efektem řídících rozhodnutí a skutečností. [19] Účetní data Pro finanční analýzu je potřeba velké mnoţství dat z různých zdrojů různé povahy. Analyzovat lze úspěšně jen ta data, o nichţ je bezpečně známo, co opravdu znamenají. [18] Účetní data obsaţená ve finančních výkazech umoţňují managementu sledovat vývoj hospodaření podniku, odhalit slabé stránky, které by mohly v budoucnu působit problémy a naopak identifikovat silné stránky, které by měly v budoucnu zajistit prosperitu podniku. [17] Údaje potřebné pro finanční analýzu lze rozčlenit do několika okruhů [1]: - finanční informace (finanční výkazy, výroční zprávy, vnitropodnikové informace, atd.); - kvantifikovatelné nefinanční informace (firemní statistika, interní směrnice, atd.); - nekvantifikovatelné informace (zprávy managementu, nezávislé hodnocení, prognózy); - odhady analytiků různých institucí (informace statistického úřadu, apod.). Základní pramen a převaţující podíl informačních zdrojů, ze kterých finanční analýza vychází, tvoří finanční výkazy. [1] Analýza finančních výkazů Finanční výkazy monitorují celý výrobní proces, sledují náklady podniku a jeho výnosy, sledují majetek podniku a způsob jeho financování. Podnik zpracovává pravidelně dva účetní výkazy: rozvahu a výkaz zisku a ztráty. [5] Rozvaha je základním účetním výkazem, který podává obraz o majetkové a kapitálové situaci podniku. Je sestavována tak, aby primárně uspokojovala poţadavky finančního managementu podniku. Rozvaha vyjadřuje stav aktiv a kapitálu podniku k určitému okamţiku. Porovnáním rozvah za více navazujících časových období lez sledovat vývojové tendence ve finanční situaci podniku. Sledování změn umoţňuje zjistit, zda podnik zvyšuje hodnotu majetku vlastníků, který do podniku vloţili. [16] Z hlediska oceňovatele je důleţité mít k dispozici rozvahy za více období, aby bylo moţno lépe posuzovat tendence, které se zde projevují. [10] 21

23 Výkaz zisku a ztráty zachycuje činnost podniku z hlediska nákladů a výnosů. [5] Základní funkcí výkazu zisku a ztráty je zjistit výsledek hospodaření za běţné účetní období. Současně plní výkaz zisku a ztráty ještě jednu významnou funkci, a sice slouţí jako podklad pro hodnocení ziskovosti podniku. [16] Výkaz peněžních toků (výkaz cash flow) představuje skutečný tok peněţních prostředků podniku za určité období v souvislosti s jeho činností. Je východiskem pro řízení likvidity podniku. [16] Výkaz podává přehled o příjmech a výdajích peněţních prostředků z provozní, investiční a finanční činnosti za sledované období. [2] Metody pouţívané ve finanční analýze lze rozdělit na metody, které vyuţívají elementární matematiku (základní aritmetické operace) a na metody zaloţené na sloţitějších matematických postupech a myšlenkách. [18] V diplomové práci se budu zabývat metodami, které vyuţívají elementární matematiku. Analýza absolutních ukazatelů Horizontální analýza porovnává změny ukazatelů v časové řadě. Výchozí data jsou obsaţena v účetních výkazech podniků a ve výročních zprávách. Při analýze se berou v úvahu jak změny absolutní hodnoty, tak i procentní změny jednotlivých poloţek výkazů horizontálně. [18] Při vertikální analýze jsou posuzovány jednotlivé komponenty majetku a kapitálu, tzv. struktura aktiv a pasiv firmy. Ze struktury aktiv a pasiv je zřejmé, jaké je sloţení hospodářských prostředků potřebných pro výrobní a obchodní aktivity podniku a z jakých zdrojů byly pořízeny. [20] Analýza poměrových ukazatelů Poměrové ukazatele charakterizují vzájemný vztah mezi dvěma nebo více absolutními ukazateli pomocí jejich podílu. Nejčastěji vycházejí z rozvahy a výkazu zisku a ztráty. Poměrové ukazatele jsou nejrozšířenější metodou finanční analýzy, neboť umoţňují získat rychlý a nenákladný obraz o základních finančních charakteristikách společnosti. [18] 22

24 Ukazatele zadluženosti Ukazatele zadluţenosti zkoumají, jaká část majetku podniku je financována cizími zdroji. Kaţdý podnik je do určité míry zadluţený. [5] Zadluţenost není pouze negativním jevem podniku. [17] Cizí zdroje umoţňují podniku, aby mohl operovat ve větším záběru a dosahovat úspor z rozsahu. [5] Obecně platí, ţe optimální finanční struktura je taková, při níţ jsou náklady na její tvorbu minimální a finanční struktura přispívá k maximalizaci trţní hodnoty podniku. [21] Ukazatel celkové zadluženosti bývá také označován jako ukazatel věřitelského rizika. Obecně platí, ţe čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím vyšší je zadluţenost celkového majetku podniku a tím vyšší je riziko věřitelů, ţe jejich dluh nebude splacen. celková zadluženost = celkové závazky aktiva celkem 100 Analytickými ukazateli celkové zadluţenosti jsou dlouhodobá a krátkodobá zadluţenost: dlouodobá zadluženost = dlouodobé závazky aktiva celkem 100 krátkodobá zadluženost = krátkodobé závazky aktiva celkem 100 Míra samofinancování je doplňkovým ukazatelem k celkové zadluţenosti. Ukazatel vyjadřuje proporci, v jaké jsou aktiva podniku financována penězi vlastníků. míra samofinancování = vlastní kapitál aktiva celkem 100 Podkapitalizování podniku nastává tehdy, je-li společnost příliš zadluţena, a výše vlastního kapitálu je nepřiměřená rozsahu provozní činnosti podniku. K podkapitalizování dochází zpravidla v období prosperity firmy. podkapitalizování = dlouodobé závazky + vlastní kapitál stálá aktiva 23

25 Ukazatel dluh na vlastním kapitálu má obdobnou vypovídací schopnost jako ukazatel zadluţenosti a míry samofinancování. Udává, jaké mnoţství cizích zdrojů připadá na jednotku vlastního kapitálu. dlu na vlastním kapitálu = celkové závazky vlastní kapitál Ukazatel úrokového krytí vyjadřuje, kolikrát vytvořený zisk před odpočtem úroků a daní převyšuje úrokové platby. Čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím je to pro podnik lepší. Ukazatele likvidity úrokové krytí = zisk před zdaněním a úroky celkové úroky Likvidita je schopnost podniku přeměnit majetek na prostředky, jeţ je moţné pouţít na úhradu závazků. Solventnost je schopnost podniku hradit k určenému termínu, v poţadované podobě a na poţadovaném místě všechny splatné závazky. [2] Plně likvidní je podnik tehdy, jestliţe má dostatečnou výši peněţních prostředků. [7] Ukazatel běžné likvidity ukazuje, kolikrát pokrývají oběţná aktiva krátkodobé závazky společnosti. Hlavní smysl měření likvidity spočívá v tom, ţe pro úspěšnou činnost podniku má zásadní význam hrazení krátkodobých závazků. [19] běžná likvidita = oběžná aktiva krátkodobé závazky Ukazatel pohotové likvidity odstraňuje z ukazatele vliv obecně nejméně likvidní části oběţných aktiv, tj. zásob, protoţe ne všechna aktiva podniku jsou stejně likvidní. [19] pootová likvidita = oběžná aktiva zásoby krátkodobé závazky Ukazatel hotovostní likvidity sice nejlépe vypovídá o skutečné platební schopnosti podniku k určitému datu, jeho nedostatkem však je, ţe nebere v úvahu strukturu krátkodobých závazků z pohledu jejich skutečné splatnosti. [21] otovostní likvidita = finanční majetek krátkodobé povay krátkodobé závazky 24

26 Nedostatkem předchozích ukazatelů je skutečnost, ţe jsou odvozovány z údajů rozvahy sestavené vţdy k určitému časovému okamţiku, a mají proto statický charakter. K překonání tohoto nedostatku se často pouţívá ukazatel odvozený z tokové veličiny cash flow. [19] cas flow likvidita = cas flow z provozní činnosti krátkodobé závazky Ukazatele rentability Analýzy rentability zjišťují efektivnost vloţených prostředků do podniku. [2] Ukazatele rentability jsou obvykle nejvíce sledovány majiteli podniku. Výsledky v oblasti rentability ukazují na splnění základních cílů, stanovených při zakládání podniku, tedy návratnost investovaných finančních prostředků. [4] Rentabilita celkového vloženého kapitálu (ROA) vyjadřuje celkovou efektivnost podnikání. Ukazatel odráţí výnosnost celkového kapitálu bez ohledu na to, odkud tento kapitál pochází. [19] kde: Z U D CA zisk po zdanění, úrok z pouţitých úvěrů, sazba daně z příjmu, celková aktiva. ROA = Z + U (1 d), CA Rentabilita vlastního kapitálu (ROE) vyjadřuje výnosnost kapitálu vloţeného do podniku. Pro vlastníky podniku je tento ukazatel klíčovým měřítkem toho, jak byly prostředky, které do podniku vloţil, zhodnoceny. [21] ROE = zisk po zdanění vlastní kapitál Rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu (ROCE) patří mezi široce pouţívané měřítko výnosnosti podniku, velmi často pro mezipodnikové srovnání. [19] kde: DZ VK ROCE = Z + U (1 d) DZ + VK, dlouhodobé závazky, včetně bankovních úvěrů, vlastní kapitál. 25

27 Ukazatele aktivity Ukazatele aktivity, označované téţ jako ukazatele obratovosti, měří schopnost podniku vyuţívat vloţených prostředků. Měří celkovou rychlost jejich obratu a hodnotí tak vázanost kapitálu v určitých formách aktiv. [7] Obrat celkových aktiv je nejkomplexnějším ukazatelem v této skupině ukazatelů. Ukazatel udává, jak se zhodnocují stálá i oběţná aktiva ve výrobní činnosti podniku bez ohledu na zdroje krytí těchto aktiv. [21] obrat celkovýc aktiv = tržby aktiva celkem Obrat dlouhodobého hmotného majetku je ukazatelem efektivnosti a intenzity vyuţívání budov, strojů, zařízení a dalšího dlouhodobého hmotného majetku. Hodnota bývá obvykle porovnávána s odvětvovými průměry. [11] obrat dlouodobéo majetku = tržby dl. m. majetek v zůstatkovýc cenác Obrat zásob udává, kolikrát za rok se zásoby přemění v ostatní formy oběţného majetku aţ po opětovný nákup zásob. [2] obrat zásob = tržby zásoby Doba obratu zásob udává, jak dlouho jsou oběţná aktiva vázána ve formě zásob. Obecně platí, čím vyšší obratovost zásob a čím kratší doba obratu zásob, tím lépe. [21] doba obratu zásob = 365 obrat zásob Obrat pohledávek udává v podobě počtu obrátek, jak rychle jsou pohledávky přeměňovány v peněţní prostředky. [19] obrat poledávek = tržby poledávky Ukazatel doby obratu pohledávek vyjadřuje dobu, po kterou musí podnik v průměru čekat, neţ obdrţí platby od svých odběratelů. [5] doba obratu poledávek = 365 obrat poledávek 26

28 Modely predikce finanční tísně Predikce finanční tísně, označovaná téţ jako systém včasného varování, slouţí k signalizaci budoucích problémů podniku v oblasti finančního hospodaření. [21] Finančně ekonomickou situaci podniku lze analyzovat pomocí značného počtu rozdílových a poměrových ukazatelů. Nevýhodou tohoto přístupu však je, ţe jednotlivé ukazatele mají sami o sobě omezenou vypovídací schopnost, neboť charakterizují pouze určitý úsek činnosti podniku. K posouzení jeho celkové finanční situace se proto vytváří soustavy ukazatelů, označované často jako analytické systémy nebo modely finanční analýzy. [17] Altmanův model Altmanův model je v současnosti nejznámějším modelem hodnocení finančního zdraví podniku. Jedním indexem s relativně velkou spolehlivostí je schopen vyjádřit pravděpodobnost, ţe se analyzovaný podnik blíţí k bankrotu. Altmanův model, také nazývaný jako Z skóre model, je zaloţen na pouţití tzv. diskriminační analýzy. V průběhu doby Altmanův model nabyl dvou podob rovnic sloţených ze součtu pěti poměrových ukazatelů vynásobených určitými vahami, a to jednou pro podniky s veřejně obchodovanými akciemi a druhou pro podniky, jejichţ akcie nejsou veřejně obchodovány. [24] Původní Altmanův model byl postupně dopracován a ve své původní podobě je v současné době pouţívám pro podniky kótované na kapitálovém trhu. Rovnice bude mít následující tvar [21]: Z = 0,717 x1 + 0,847 x2 + 3,107 x3 + 0,420 x4 + 0,998 x5, kde: X1 X2 X3 X4 X5 (oběţná aktiva krátkodobé závazky) / celková aktiva, zisk po zdanění / celková aktiva, zisk před zdaněním a úroky / celková aktiva, základní kapitál / celkové závazky, celkové trţby / celková aktiva. Pokud je výsledná hodnota Z-skóre modelu vyšší neţ 2,90, řadí se podnik do skupiny podniků s dobrou finančně-ekonomickou situací. Výsledek v intervalu 1,20 aţ 2,90 svědčí o podniku s nevyhraněnou finančně-ekonomickou situací. Pokud je hodnota niţší neţ 1,20, jedná se o podnik směřující k bankrotu. [21] 27

29 Index důvěryhodnosti podniku Stejně jako Altmanův model je i index důvěryhodnosti vyjádřen rovnicí obsahující určité poměrové ukazatele, kterým je přiřazena váha, která je váţeným průměrem hodnot kaţdého ukazatele v rámci určitého odvětví národního hospodářství České republiky. To je také jeden z rozdílů v přístupu ke konstrukci tohoto indexu ve srovnání s Altmanovým indexem, kde jednotlivé váhy jsou platné pro všechny podniky bez ohledu na konkrétní odvětví. Tento model je také označován dle účelu jako model věřitelský. O několik let později byl zpracován model vlastnický" či index IN99", který respektuje skutečnost, ţe z investorského pohledu není primární obor podnikání, ale schopnost nakládat se svěřenými finančními prostředky. Váhy v tomto modelu jsou proto identické pro všechny obory podnikání v národním hospodářství České republiky. [24] Model obsahuje šest proměnných, kterým jsou přiřazeny váhy. Pro zařazení podniku v rámci celé ekonomiky ČR platí rovnice [21]: IN95 = 0,22 x1 + 0,11 x2 + 8,33 x3 + 0,52 x4 + 0,10 x5 16,80 x6, kde: X1 X2 X3 X4 X5 X6 celková aktiva / cizí zdroje, zisk před zdaněním a úroky / nákladové úroky, zisk před zdaněním a úroky / celková aktiva, výnosy celkem / celková aktiva, oběţná aktiva / krátkodobé cizí zdroje, závazky po lhůtě splatnosti / výnosy celkem. Je-li výsledná hodnota indexu IN95 větší neţ 2, jedná se o podnik s uspokojivou finanční situací. Pokud se nachází hodnota indexu IN95 v intervalu 1 aţ 2, lze u firmy předpokládat potenciální problémy. Klesne-li hodnota pod 1, jedná se o podnik finančně neduţivý a lze u něj očekávat problémy. [21] 28

30 3.5 Rozdělení aktiv na provozně potřebná a nepotřebná Pro základní podnikatelské zaměření potřebuje podnik aktiva v určitém objemu a struktuře včetně přiměřených kapacitních rezerv. Aktiva nezbytná pro podnikatelskou činnost budou označována jako aktiva provozně nutná. Všechna ostatní aktiva budou označena jako aktiva provozně nenutná nebo téţ neprovozní. Důvody pro rozčlenění jsou zejména následující [10]: - Část majetku vůbec nesmí být vyuţívána a neplynou z něj ţádné, nebo jen malé příjmy. Příkladem mohou být nevyuţité pozemky, peněţní prostředky ve větším neţ provozně nutném rozsahu, atd. Potom se můţe stát, ţe ocenění majetku pomocí výnosových metod povede buď k jeho podcenění, nebo nebude tento majetek oceněn vůbec, ačkoliv svoji hodnotu má. - Vyčlenit by se měla aktiva nesouvisející s provozem i v případě, ţe určité příjmy přinášejí, protoţe rizika spojená s těmito příjmy mohou být odlišná od rizika hlavního provozu podniku. - Provozně potřebná aktiva zůstanou nadále součástí podniku a budou oceňována například výnosově, nebo z pohledu hodnoty jejich znovupořízení. U aktiv neslouţících k hlavnímu provozu podniku platí, ţe by měla být oceňována samostatně. Zjištěná hodnota neprovozních aktiv se na závěr oceňovacích prací přičte k hodnotě provozní části podniku. Vymezení provozně nutných a nenutných aktiv bude záviset na situaci konkrétního podniku. [20] Mezi neprovozní aktiva bývají zařazovány nejčastěji [13]: - Krátkodobý finanční majetek, který zahrnuje především peníze, účty v bankách a krátkodobé cenné papíry a podíly. - Dlouhodobý finanční majetek zahrnuje mimo jiné: podílové cenné papíry a vklady, realizovatelné cenné papíry a podíly, dluţné cenné papíry, půjčky podnikům ve skupině, ostatní půjčky s dobou splatnosti delší neţ jeden rok a ostatní dlouhodobý finanční majetek. Pokud nejsou k dispozici dostupné informace o charakteru finančních investic, pak se doporučuje do provozně nutného majetku je nezahrnovat. - Ostatní provozně nepotřebná aktiva, která zahrnují například nemovitosti, které neslouţí základnímu účelu podniku, pohledávky nesouvisející s hlavní činností podniku, majetek provozně málo vyuţitelný nebo majetek, který svou povahou patří mezi potřebný, ale podnik jím disponuje v nadbytečném mnoţství. 29

31 3.6 Analýza a prognóza generátorů hodnoty Generátory hodnoty se rozumí soubor několika základních podnikohospodářských veličin, které ve svém souhrnu určují hodnotu podniku. Generátory hodnoty se obvykle vyvozují v návaznosti na konkrétní přístup k ocenění podniku. Nejčastěji je tímto východiskem metoda diskontovaných peněţních toků. Nejčastěji se pracuje s generátory hodnoty, kterými jsou [10]: - trţby, - provozní zisková marţe, - investice do pracovního kapitálu, - investice do dlouhodobého majetku. Trţby Projekce budoucích trţeb by měla být výsledkem strategické analýzy, výsledky však nemusí být definitivní. Jsou totiţ odpovědí na otázku, kolik lze prodat s ohledem na pravděpodobný vývoj trţních podmínek. Tato prognóza můţe být korigována kapacitními moţnostmi podniku. [8] Provozní zisková marţe Provozní zisková marţe je definována jako poměr [10]: Provozní zisková marže = KPVH před daněmi tržby Takto upravené provozní zisky se později pouţijí jako východisko pro výpočet volných peněţních toků a ekonomické přidané hodnoty. Základní přístup k projekci provozní ziskové marţe musí vycházet z jejího vývoje za minulost. Obrázek 3: Analýza a prognóza ziskové marţe Zdroj: Mařík, M. a kol.: Metody oceňování podniku. 2007, str

32 Podle obrázku 3 na straně 30 je zřejmé, ţe postup je následující [10]: 1. Za minulé roky se vypočte korigovaný provozní výsledek z provozu před daní a z něho odvozená zisková marţe v procentním vyjádření; 2. Minulá zisková marţe a faktory, které na ni působí, se podrobí analýze, a to zejména v souladu s konkurenční pozicí podniku; 3. Na základě provedené analýzy se odhadne budoucí hodnota ziskové marţe v procentním vyjádření; 4. S odhady ziskové marţe pro budoucí roky se bude dále pracovat při sestavování plánu. Pracovní kapitál Pro potřeby ocenění podniku je potřeba pojem pracovní kapitál poněkud modifikovat oproti ukazateli známému z finanční analýzy. Upravený pracovní kapitál bude obsahovat dvě základní modifikace [13]: 1. Od oběţných aktiv budeme odečítat místo krátkodobého cizího kapitálu neúročený cizí kapitál. Kritériem bude, zda jsme schopni na tento kapitál explicitně stanovit náklady (především úroky) nebo ne. V praxi to obvykle znamená, ţe budeme odečítat krátkodobé závazky, ale nebudeme odečítat běţné bankovní úvěry. Potom [11]: Krátkodobý finanční majetek + Zásoby + Pohledávky - Neúročené závazky + Časové rozlišení aktivní - Časové rozlišení pasivní = Pracovní kapitál 2. Započítávají se všechny uvedené veličiny jen v rozsahu provozně nutném, tedy vţdy jen v takové výši, jakou vyţaduje základní činnost podniku. Náročnost na investice do dlouhodobého majetku Je důleţité zdůraznit, ţe se jedná pouze o investice do dlouhodobého majetku, který je provozně nutný, tzn. nezbytný pro základní podnikatelské zaměření podniku. Plánování investiční činnosti je snad nejobtíţnější částí analýzy generátorů hodnoty. [10] 31

33 Přístup k plánování investiční náročnosti lze rozdělit do tří variant [10]: 1. Globální přístup Tento přístup je vhodný v případech, kdy investice do dlouhodobého majetku mají do značné míry průběţný charakter. Postup vychází z analýzy vyuţití provozně nutného dlouhodobého majetku ve vztahu k trţbám. Zkoumá se zde relace mezi přírůstky provozně nutného dlouhodobého majetku a trţbami v minulých obdobích, případně i relace mezi přírůstky provozně nutného dlouhodobého majetku a přírůstky korigovaného provozního zisku, tedy [10]: k DMx = provozně nutnéo dlouodobéo majetku tržeb k DMz = provozně nutnéo dlouodobéo majetku korigovanéo provoznío zisku kde: k DMx k DMz koeficient náročnosti růstu trţeb, koeficient náročnosti růstu zisku. Čitatel zlomků představuje investice do dlouhodobého majetku. Protoţe koeficienty budou v jednotlivých minulých letech značně kolísat, je vhodnější počítat je za delší období několika let. 2. Přístup podle hlavních poloţek Přístup podle hlavních poloţek je pouţitelný zpravidla pro nejbliţší léta. Vychází se z konkrétních podnikových investičních plánů zahrnujících především jednotlivé akce a projekty. [8] 3. Přístup zaloţený na odpisech dlouhodobého majetku V rámci přístupu zaloţeném na odpisech DM se vychází z předpokladu, ţe investice pod úrovní odpisů, které jsou ještě třeba propočteny ze starších historických cen, budou u většiny podniků sotva stačit k dlouhodobému přeţití nebo dokonce růstu. Půjde zpravidla o podniky, jejichţ vývoj je zaloţen na investicích do nehmotného majetku. [10] 32

34 Analýza ocenění pomocí generátorů hodnoty Generátory hodnoty lze přímo pouţít k prvnímu odhadu hodnoty podniku. Toto ocenění je zaloţeno na principu peněţních toků. Volné peněţní toky (FCF) pro jednotlivé roky lze vyjádřit následujícím způsobem [8]: kde: X g r ZPx d k WC k DMx t FCF t = X t g. r ZPx. 1 d X t 1. g. k WC + k DMx k WC = pracovnío kapitálu tržeb velikost trţeb za zboţí a vlastní výrobky, tempo růstu trţeb, provozní zisková marţe propočtená z korigovaného výsledku hospodaření, sazby daně z korigovaného výsledku hospodaření, koeficient náročnosti růstu trţeb na růst pracovního kapitálu, koeficient náročnosti růstu trţeb na růst dlouhodobého majetku, rok. V první fázi oceňování lze na základě strategické analýzy a analýzy minulého vývoje generátorů hodnoty odhadnout průměrné hodnoty generátorů a tak modelovat pravděpodobné rozpětí výnosové hodnoty podniku. Pro odhad výnosové hodnoty podniku jako celku (H b ) je moţné pouţít tento vzorec [10]: H b = X t g. r ZPx. 1 d X t 1. g. (k WC + k DMx ) i k g 3.7 Ocenění na základě analýzy výnosů Skupina metod zaloţených na analýze výnosů vychází z důsledného vyuţití poznatku, ţe hodnota statku je určena očekávaným uţitkem pro jeho drţitele. Podle toho, jaká veličina bude konkrétně pod výnosy v obecném vyjádření myšlena, rozlišují se jednotlivé výnosové metody pro ocenění podniku. Existují tyto základní výnosové metody [6]: - metoda diskontovaného peněţního toku (DCF), - metoda kapitalizovaných čistých výnosů, - metoda ekonomické přidané hodnoty (EVA), - kombinované (korigované) metody. 33

35 3.7.1 Metoda diskontovaného čistého cash flow Metoda diskontované cash flow je jednou z výnosových metod, kde je zisk nahrazen finančními toky. Nejjednodušším způsobem propočtu cash flow je součet zisku (ztráty) a odpisů. [8] Peněţní toky jsou reálným příjmem a tedy reálným vyjádřením uţitku z drţeného statku, a přesně tedy odráţejí teoretickou definici hodnoty. [10] Vyuţívání modelů DCF je zaloţeno na určitých zjednodušených předpokladech, neboť jedině tehdy lze s těmito modely pracovat [6]: - kapitálové trhy jsou efektivní, - kapitálová struktura podniku je tvořena pouze vlastním kapitálem a dluhem, - existuje pouze daň z příjmů, - CF je perpetuitou. Rozlišují se tři základní techniky pro výpočet výnosové hodnoty metodou DCF [10]: - metoda entity, pojem entity zde označuje podnik jako celek; - metoda equity, equity je chápáno ve smyslu vlastního kapitálu. Při jejím pouţití se vychází z peněţních toků, které jsou k dispozici jak pro vlastníky, tak pro věřitele, a jejich diskontováním se získá přímo hodnota vlastního kapitálu (H n ); - metoda APV, upravená současná hodnota. Výpočet probíhá ve dvou krocích. V prvním kroku se zjišťuje hodnota podniku jako celku (H b ). Ve druhém kroku se pak odečte cizí kapitál a výsledkem je hodnota netto. Smyslem všech tří metod je zjistit hodnotu vlastního kapitálu. Jednotlivé metody se však liší podle toho, jak se k hodnotě vlastního kapitálu dospěje. Metoda DCF entity Metoda ocenění vychází z propočtu hodnoty podniku jako celku. Metoda je zřejmě nejvíce pouţívanou metodou v praxi světových oceňovacích podniků. Při samotném postupu metody DCF se vychází z předpokladu, ţe jsou k dispozici výsledky strategického ocenění, finanční analýzy a zdůvodněný kompletní finanční plán. 34

36 Pro potřeby ocenění je třeba znát volný peněţní tok, který se počítá dle následujícího schématu [6]: Korigovaný provozní výsledek hospodaření před zdaněním (KPVH D ) - Upravená daň (= KPVH D * daňová sazba) = Korigovaný provozní výsledek hospodaření po daních (KPVH) + Odpisy + Ostatní náklady započtené v provozním VH, které nejsou výdaji v běžném období = Předběžný peněžní tok z provozu - Investice do upraveného provozně nutného pracovního kapitálu - Investice do pořízení provozně nutného dlouhodobého majetku = Volný peněžní tok (FCF) Východiskem metody DCF je provozní peněţní tok. V případě DCF entity se volnými peněţními prostředky rozumí tvorba peněţních prostředků, které jsou k dispozici vlastníkům i věřitelům. Někdy se pouţívá označení peněţní toky do podniku (FCFF = free cash flow to firm). [11] Propočet metodou DCF entity probíhá obvykle ve dvou krocích [8]: 1. Určení celkové hodnoty podniku. Celkovou hodnotou se rozumí součet hodnoty vlastního a cizího kapitálu, přičemţ do hodnoty cizího kapitálu je započítáván jen úročený cizí kapitál. Hodnotu celkového kapitálu určíme pomocí volného peněţního toku. Celkovou hodnotu podniku (H b ) určíme pomocí obecného výrazu [11]: n H b = t=1 FCF t (1 + i k ) 1, kde: FCF t volné cash flow v roce t, i k kalkulovaná úroková míra (tj. diskontní míra), n počet let předpokládané existence podniku. V praxi se ovšem většinou předpokládá, ţe podniku bude existovat nekonečně dlouho (tj. případ going concern ). Pro tak dlouhá léta ale zpravidla není moţné plánovat peněţní toky pro jednotlivá léta. Řešením je pouţití dvoufázové metody. 35

37 2. Výpočet výnosové hodnoty vlastního kapitálu. Celková hodnota podniku se sníţí o hodnotu úročených dluhů k datu ocenění. V závěrečném kroku oceňování se k ní přičte hodnota neprovozních aktiv k datu ocenění. Dvoufázová metoda Standardní dvoufázová metoda je v praxi obvyklá. Vychází se z jednoduché představy, ţe budoucí období lze rozdělit na dvě fáze. První fáze zahrnuje období, pro které je oceňovatel schopen vypracovat prognózu volného peněţního toku pro jednotlivá léta. Druhá fáze pak obsahuje období od konce první fáze do nekonečna. Hodnotu podniku za období druhé fáze budeme v dalším textu označovat jako pokračující hodnotu. [8] Obrázek 4: Grafické znázornění dvoufázové metody Zdroj: Mařík, M. a kol.: Metody oceňování podniku. 2007, str. 178 Hodnota podniku podle dvoufázové metody se vypočítá dle následujícího vztahu [10]: H b = T t=1 FCFF t (1 + i k ) t + PH (1 + i k ) T kde: T PH i k délka první fáze v letech, pokračující hodnota, kalkulovaná úroková míra na úrovni průměrných váţených nákladů kapitálu. Je třeba rozhodnout, jak dlouhé bude vlastní prognózované období a od jaké doby se bude počítat s pokračující hodnotou. Pro délku první fáze se doporučuje volit tak dlouhá doba, aby bylo moţné předpokládat, ţe oceňovaný podnik dosáhne za toto období určitou stabilitu svých obchodů. Je vhodné volit raději delší časové období, praktické doporučení zní alespoň 36

38 7 let. Při volbě horizontu prognózy je třeba dbát na to, aby volba neovlivnila celkovou hodnotu podniku. Odhad pokračující hodnoty je záleţitostí poměrně nesnadnou. Zároveň však má pokračující hodnota často rozhodující podíl na odhadu celkové hodnoty podniku. [11] Odhad pokračující hodnoty Pouţití dvoufázové metody předpokládá, ţe je moţné určit hodnotu podniku k datu ukončení první fáze. Pokračující hodnotou se rozumí současná hodnota očekávaných peněţních toků od konce první fáze do nekonečna, přičemţ tato současná hodnota je propočtena k datu ukončení první fáze. [11] Existují dvě varianty výpočtu pokračující hodnoty [10]: 1. Gordonův vzorec normálně sestavuje prognózu na jednotlivá léta jen pro omezený počet let. Doba první fáze se pohybuje v rozpětí 4 aţ 14 let. Pro druhou fázi se předpokládá stabilní a trvalý růst volného peněţního toku. Pokračující hodnota pak představuje současnou hodnotu této nekonečné rostoucí časové řady peněţních toků. Pokračující odnota v čase T = FCFF T+1 i k g kde: T i k g poslední rok prognózovaného období, průměrné náklady kapitálu (tj. kalkulovaná úroková míra), předpokládané tempo růstu volného peněţního toku během celé druhé fáze. Podmínkou platnosti vzorce je, aby bylo i k > g. 2. Parametrický vzorec pracuje s vybranými faktory tvorby hodnoty. Těmito faktory jsou zejména [10]: - Tempo růstu korigovaných provozních výsledků hospodaření (KPVH) sníţených o upravené daně; - Očekávaná rentabilita čistých investic (r I ). Investicemi se rozumí investice do provozně nutného dlouhodobého majetku a pracovního kapitálu. 37

39 Rentabilita čistých investic (r I ) se vypočítá dle vztahu [10]: r I = celkový přírůstek provoznío zisku po daníc přírůstek investovanéo kapitálu v předcozím roce Navrţený model pro pokračující hodnotu má tuto podobu: kde: KPVH T+1 Pokračující odnota = KPVH T+1. 1 g r I i k g korigovaný provozní výsledek hospodaření po upravených daních v prvním roce po uplynutí období prognózy Výsledná hodnota podniku Aby byla získána výsledná hodnota vlastního kapitálu oceňovaného podniku, je potřeba udělat závěrečné kroky výpočtu [11]: Hodnota brutto - Hodnota úročeného cizího kapitálu (ke dni ocenění) = Hodnota vlastního kapitálu + Hodnota aktiv, která nejsou provozně nutná (ke dni ocenění) = Výsledná hodnota vlastního kapitálu podniku Stanovení diskontní míry Diskontní míra (dle American Society of Appraisers) je míra výnosnosti uţívaná pro přepočet peněţní částky, která má být vydána nebo přijata v budoucnosti, na současnou hodnotu této částky. [9] Při pouţití diskontní míry v případě metody DCF se vychází z běţných anglosaských zásad. Diskontní míra se stanoví na úrovni průměrných váţených nákladů kapitálu (Weighted Average Cost of Capital). Zásady pro stanovení WACC jsou následující [9]: - Je třeba vycházet z budoucí, nikoliv ze stávající kapitálové struktury; - Kapitálovou strukturu je třeba počítat z trţních hodnot; - Při změnách kapitálové struktury v budoucnosti je třeba počítat i WACC; 38

40 - Pokud se při výpočtu WACC vychází z cílové struktury, která bude teprve dosaţena, pak je třeba počítat s určitou chybou vyvolanou rozdíly mezi kapitálovou strukturou během přechodného období a cílovou strukturou; - Náklady vlastního kapitálu n VK rostou s mírou zadluţenosti dle rovnice: kde: VK CK d n CK vlastní kapitál, cizí kapitál, n VK = WACC + WACC n CK 1 d. CK VK sazba daně z příjmu, náklady cizího kapitálu před zdaněním; - Náklady vlastního kapitálu se stanovují pomocí modelu oceňování kapitálových aktiv. Obecný vztah pro výpočet průměrných váţených nákladů kapitálu je následující [10]: kde: n VK(Z) K WACC = n CK 1 d CK K + n VK VK(Z) K náklady na vlastní kapitál při dané úrovni zadluţení podniku, celková trţní hodnota investovaného kapitálu, kde K = VK + CK Metoda ekonomické přidané hodnoty Ekonomická přidaná hodnota (angl. Economic Value Addend = EVA) je veličina, kterou lze vyuţít jako nástroj finanční analýzy, řízení a oceňování podniku. Jde v podstatě o ukazatel výkonnosti podniku, který překonává nedostatky některých ukazatelů, například ukazatelů rentability. [10] Ukazatel EVA je odrazem snahy investorů odkrýt ty podniky, které by byly zárukou, ţe investice akcionářů povedou k růstu jejich bohatství. Metoda pracující s ukazatelem EVA se jeví jako perspektivní i v podmínkách České republiky. Její vyuţívání je zajímavé především proto, ţe dobře ilustruje hlavní faktory tvorby hodnoty. [6] Základním principem ekonomické přidané hodnoty je, ţe měří ekonomický zisk. Ekonomického zisku v tomto pojetí přitom podnik dosahuje tehdy, kdyţ jsou uhrazeny nejen běţné náklady, ale i náklady kapitálu včetně nákladů na vlastní kapitál. [10] 39

41 Ukazatel EVA je chápán jako čistý výnos z provozní činnosti podniku sníţený o náklady vlastního i cizího kapitálu. Základní obecná podoba vzorce pro výpočet EVA je tato [8]: kde: EVA = NOPAT Capital. WACC, NOPAT Capital WACC zisk z hlavního provozu podniku po dani NOPAT = EBIT (1-t), kde: EBIT VH z běţné činnosti + nákl. úroky t sazba daně z příjmů právnických osob; hodnota vázaná v aktivech nutných pro dosaţení operačního zisku. V konceptu ekonomické přidané hodnoty pak tento obecný výraz bývá nahrazen termínem NOA (čistá operační aktiva); průměrné váţené náklady kapitálu. Konkrétní výpočet ekonomické přidané hodnoty za rok t je pak moţno provádět dvěma moţnými způsoby, které však vţdy poskytnou stejný výsledek [6]: 1. Pomocí vzorce nákladů na kapitál Provozní ekonomický zisk = Provozní zisk Celkový náklad na kapitál EVA t = NOPAT t NOA t 1. WACC t 2. Pomocí vzorce hodnotového rozpětí Provozní ekonomický zisk = Provozní rentabilita WACC. Provozní aktiva EVA t = NOPAT t NOA t 1 WACC t. NOA t 1 Základní schéma výpočtu metody EVA je stejné, jaké jiţ z metody DCF [10]: Tržní hodnota provozních (tj. provozně potřebných) aktiv + Tržní hodnota provozně nenutných aktiv - Tržní hodnota úročených závazků = Tržní hodnota vlastního kapitálu přitom: Čistá provozní aktiva (NOA) + Tržní přidaná hodnota (MVA) = Tržní hodnota provozních aktiv 40

42 Trţní přidaná hodnota (MVA) je současná hodnota budoucích EVA. EVA měří úspěšnost podniku během minulého roku a MVA je pohled do budoucnosti, který odráţí očekávání trhu ohledně perspektivnosti podniku. Pro výpočet hodnoty podniku podle metody EVA je pouţita opět dvoufázová metoda. Druhá fáze je počítána jako věčná renta ze stabilní ekonomické přidané hodnoty do nekonečna. [10] kde: H n hodnota vlastního kapitálu podniku (hodnota netto), EVA t ekonomická přidaná hodnota v roce t, NOA 0 čistá provozní aktiva k datu ocenění, NOA t-1 čistá provozní aktiva ke konci předchozího roku, NOPAT t provozní výsledek hospodaření po zdanění v roce t, T počet let explicitně plánovaných, WACC průměrné váţené náklady kapitálu, D 0 A 0 hodnota úročených dluhů k datu ocenění, ostatní, tj. provozně nenutná aktiva k datu ocenění. 41

43 4 VLASTNÍ PRÁCE Předmět a účel ocenění Předmětem ocenění je společnost REMONT, s.r.o. Vedení společnosti nesouhlasilo s uvedením skutečného názvu společnosti, proto je pouţito fiktivní obchodní jméno, avšak všechna data jsou reálná. Účelem ocenění je odhad trţní hodnoty společnosti REMONT, s.r.o. na úrovni čistého obchodního majetku pro účely rozhodování managementu. Hodnota společnosti bude stanovena ke dni Základní údaje o společnosti Společnost REMONT byla zapsána do obchodního rejstříku vedeného u Krajského soudu v Brně 10. dubna 2003 jako společnost s ručením omezeným. Podle klasifikace podnikatelských činností CZ NACE je společnost REMONT, s.r.o. zařazena do kategorie 22 Výroba plastových a pryţových výrobků. K zaměstnávala společnost 45 zaměstnanců a řadí se mezi malé podniky. Profil oceňovaného podniku Společnost REMONT, s.r.o., se sídlem v Hodoníně, byla zaloţena v roce 2002 sepsáním společenské smlouvy mezi dvěma společníky. Společnost se zabývá výhradně laminací plastových a hliníkových profilů, které jsou určeny pro stavebnictví, především pro výrobu okenních a dveřních výplní staveb. Základní vize podnikatelského záměru se opírala o obor stavební výroby, konkrétně výroby plastových oken a, neustále rostoucího trhu v tomto oboru opřeného o vzrůstající poptávku po oknech, která jsou opatřena speciální PVC fólií v různých odstínech imitací dřeva a pastelových barvách. Předmět podnikání Podnik má dle obchodního rejstříku zaregistrovány následující činnosti: - koupě a prodej zboţí za účelem jeho dalšího prodeje, - povrchové úpravy a svařování kovů, - výroba plastových a pryţových výrobků, - provádění staveb, jejich změn a odstraňování. 42

44 Organizační struktura Podnik je dle počtu zaměstnanců zařazen mezi malé podniky, neboť malé podniky jsou vymezeny jako podniky, které zaměstnávají méně neţ 50 osob a jejichţ roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 10 milionů EUR. 3 Nejvyšším orgánem společnosti je valná hromada, společnost REMONT, s.r.o. má dva jednatele. Společníci se podílejí na činnosti firmy svou účastí na základě pracovní smlouvy. Společnost zaměstnávala k přibliţně 45 osob. Všechna práva a povinnosti zaměstnanců jsou sjednána na základě jednotlivých pracovních smluv. Organizační struktura je v grafické podobně znázorněna na následujícím obrázku. Obrázek 5: Organizační struktura společnosti REMONT, s.r.o. Zdroj: vlastní zpracování Strategie a cíle společnosti Společnost REMONT, s.r.o. buduje svou strategii na základě dlouhodobých a krátkodobých cílů. K dlouhodobým cílům společnosti patří především: - růst budoucí hodnoty firmy, - zajištění fungování firmy, - vytváření dobrého povědomí o firmě mezi svými zákazníky a obchodními partnery. 3 Definice. [online], Dostupné z www: < 43

45 Kromě dlouhodobých cílů má firma i operativní cíle, mezi které patří například: - minimalizace fluktuace zaměstnanců, - motivování a vzdělávání zaměstnanců, - dosahování dostatečně vysokého hospodářského výsledku, - udrţení si postavení na trhu, atd. Cílem společnosti je tedy nabízet sluţby na vysoké profesionální úrovni, ve vysoké kvalitě, šíři sortimentu a krátkých dodacích lhůtách. Společnost má vedoucí postavení v oboru v České republice, jejím přáním je docílení téměř dominantního postavení na českém trhu. V současné době není v České republice mnoho podniků, které provádí tuto činnost. Kašírování se sice rozšiřuje do dalších podniků, avšak v těchto společnostech není hlavní činností, jako je tomu u společnosti REMONT, s.r.o. Výzvou do brzkého budoucna je pro společnost REMONT, s.r.o. poskytování sluţeb zákazníkům na rozvíjejících se trzích ve Slovenské republice, Chorvatsku příp. Slovinsku a Maďarsku. 4.1 Strategická analýza Strategická analýza je velmi důleţitým předpokladem věrohodnosti výsledného ocenění. Je proto ţádoucí, aby strategická analýza měla konkrétní výsledky. [10] Externí a vnitropodniková analýza má za cíl posoudit současný stav podniku a jeho podnikatelského okolí. Je nutné posuzovat nejen současný stav, ale i jeho pravděpodobný vývoj do budoucnosti a vliv těchto změn na podnikatelské aktivity dané organizace. [13] Charakteristika odvětví Odvětví gumárenského a plastikářského průmyslu se v ČR začalo rychle rozvíjet v druhé polovině 90. let minulého století a dlouhá léta patřilo v rámci zpracovatelského průmyslu k nejdynamičtějším, s meziročními dvojcifernými růsty trţeb, a bylo tahounem domácího chemického průmyslu. Souviselo to s bouřlivým rozvojem dalších navazujících oborů a odvětví, ale i se stále širší aplikací plastových a pryţových výrobků v kaţdodenním ţivotě. Výroba pryţových a plastových výrobků OKEČ 25 (od roku 2009 je vedena jako CZ NACE 22) se v posledních letech rozvíjela mimořádnými tempy. Důvodem byla trvale vysoká poptávka po výrobcích tohoto odvětví napříč ekonomikou, taţená největšími odběrateli, jakými jsou automobilový, elektrotechnický a obalový průmysl, stavebnictví, atd. [27] 44

46 Trţby za prodej vlastních výrobků a sluţeb, díky vysokému zájmu o výrobky odvětví, rostly velmi dynamicky do roku V roce 2007 světová spotřeba plastů překročila hranici 250 mil. tun, z toho na samotnou Evropu připadla asi jedna čtvrtina. V ČR lze odhadnout, ţe spotřeba jiţ překročila hranici jednoho milionu tun. Změna nastala v roce 2008, kdy toto odvětví, jako jedno z prvních v ČR, naplno pocítilo ekonomickou krizi a niţší poptávku rozhodujících odběratelů. Řada společností byla nucena sáhnout k omezování respektive uzavírání výrobních kapacit, začala sniţovat stavy zaměstnanců, zaváděn kratší pracovní týden apod. [27] V tomto odvětví hrají významnou roli malé a střední podniky do 249 zaměstnanců. Tyto podniky se na trţbách odvětví dlouhodobě podílejí přibliţně 45 % a na počtu zaměstnanců přibliţně 55 %. [27] Charakteristickým rysem tohoto odvětví je neustálý růst počtu zaměstnanců a podnikatelských subjektů. V letech 2000 aţ 2008 vzrostl tento ukazatel o téměř 47 %. Dlouhodobě můţe zaměstnanost ve výrobě plastů a gumárenských výrobků velmi mírně růst. Vzhledem k poklesu počtu pracovníků v produktivním věku v české ekonomice toto odvětví bude stále nabízet dostatek volných pracovních příleţitostí, zejména pro pracovníky s úplným středním odborným vzděláním. Z hlediska dělnických profesí se struktura zaměstnanosti v tomto odvětví v ČR příliš neodlišuje od vyspělých zemí a do budoucna by se měl počet pracovních míst ve výrobních provozech sniţovat jen mírně. Většina provozů českých výrobců byla postavena v několika uplynulých letech, a proto disponují poměrně pokročilou technologií a díky tomu vykazují vyšší produktivitu práce. [28] Graf 1: Vývoj zaměstnanosti v odvětví plastikářství (v tis.) Zdroj: NOZV: Projekce zaměstnanosti v odvětvích v období

47 Z regionálního hlediska má odvětví pryţových a plastových výrobků rozhodující zastoupení ve Zlínském kraji. Z dalších krajů je významně zastoupen tento sektor ve Středočeském, Jihomoravském a Libereckém kraji. Plastikářský průmysl patří k odvětvím, které má své zastoupení téměř ve všech krajích, čímţ pomáhá řešit nezaměstnanost v nejvíce ohroţených oblastech. [27] Výroba pryţových a plastových výrobků bude i přes důsledky hospodářské krize odvětví poměrně perspektivní. Toto odvětví je ze značné části dodavatelské neboť jeho výstupy slouţí jako komponent v dalších odvětvích (stavebnictví, strojírenství, automobilový průmysl, elektrotechnický průmysl, potravinářský průmysl a další). Závislost na těchto odběratelích a jejich vývojových tendencích ovlivní budoucnost tohoto odvětví. V nejbliţších letech ( ) můţe být odvětví zasaţeno velmi tvrdě poklesem poptávky na stagnujících trzích EU, kam směřují čtyři pětiny exportu plastových a gumárenských výrobků. Dlouhodobé vyhlídky by však měly být velmi dobré, zejména pro plastikářství. [28] V současné době je nutné, aby se podniky zaměřily na sniţování nákladů, zjednodušení výroby, vývoj nových produktů mimo dosavadní zaměření produkce. Budoucí vývoj odvětví bude záviset také na tom, jak se dokáţe světová, evropská i česká ekonomika vypořádat s globální hospodářskou recesí. [27] Relevantní trh a prognóza jeho budoucího vývoje Společnost REMONT, s.r.o. obsluhuje svou činností zejména tuzemský trh, relevantním trhem analyzované společnosti pro účely ocenění bude tedy Česká republika. Společnost REMONT, s.r.o. je dle klasifikace činností CZ NACE zařazena do skupiny 22 Výroba pryţových a plastových výrobků. Základním východiskem pro predikci vývoje trhu jsou minulé časové řady a prognózy vývoje HDP a míry inflace. Tyto údaje vychází z dat Českého statistického úřadu a HDP a míru inflace na roky 2010 aţ 2013 predikuje Ministerstvo financí České republiky 4. Údaje o vývoji odvětví však nikde zveřejněny nejsou, proto je potřeba vypočíst je na základě regresní analýzy. Z uvedených pokladů byl vypočítán vývoj relevantního trhu, který je uveden v tabulce 1 na straně Ministerstvo financí ČR [online], Dostupné z www: < 46

48 prognóza skutečnost Při výpočtu predikovaných hodnot pomocí regresní analýzy se vychází z předpokladu existence souvislosti mezi vývojem národního hospodářství (konkrétně HDP a inflace) a trţbami ve sledovaném odvětví. Výpočet budoucích hodnot se provádí pomocí jednoduché lineární dvoufaktorové regresní funkce, kde za závisle proměnnou (Y) byly zvoleny trţby odvětví v běţných cenách a vysvětlující proměnná (X) vycházela z hodnot HDP v běţných cenách a míry inflace. Tabulka 1: Prognóza vývoje relevantního trhu Rok HDP v mil. Kč (b.c.) Tempo růstu HDP Tržby odvětví v mil. Kč Tempo růstu tržeb Míra inflace Tržby REMONT v mil. Kč Tempo růstu tržeb REMONT x x 100,1 11,853 x ,22% ,93% 102,8 22,292 88,07% ,01% ,01% 101,9 28,908 29,68% ,99% ,98% 102,5 40,665 40,67% ,72% ,65% 102,8 51,572 26,82% ,34% ,12% 106,3 50,191-2,68% ,68% ,82% 101,0 59,852 19,25% ,50% ,66% 101,5 60,933 1,81% ,40% ,15% 102,3 63,308 3,90% ,20% ,50% 102,3 68,676 8,48% ,30% ,55% 102,4 74,194 8,03% Zdroj: vlastní zpracování Odhadnutá regresní funkce pro predikci trţeb v odvětví má tvar: Y = 9819,39 + 0,03911 HDP 319,40463 inflace kde: Y HDP, inflace závisle proměnná (trţby v odvětví), nezávisle proměnné ukazatele. Uvedený regresní model vypovídá o pozitivním vlivu hrubého domácího produktu na výši trţeb v odvětví. Pokud dojde k růstu hrubého domácího produktu, dá se dle této rovnice předpokládat, ţe porostou i trţby v odvětví. Z regresního modelu a vypočtených hodnot trţeb v odvětví je zřetelný rostoucí trend. Dlouhodobé vyhlídky by zejména pro plastikářský 47

49 průmysl měly být dobré 5, coţ potvrzují i výsledky predikce provedené na základě regresní analýzy. Graf 2: Vývoj trţeb v odvětví (NACE 22) Zdroj: vlastní zpracování Stejným způsobem výpočtu se lze dopracovat k predikci trţeb na roky 2010 aţ 2013 analyzované společnosti REMONT, s.r.o. Odhadnutá regresní funkce pro predikci trţeb společnosti REMONT, s.r.o. má tvar: Y = 94, , HDP 1, inflace kde: Y závisle proměnná (trţby podniku). Z uvedené regresní rovnice je opět zřejmý pozitivní vliv HDP na velikost trţeb oceňované společnosti. Z hlediska F-testu bylo zjištěno, ţe model je statisticky významný. Vývoj trţeb oceňované společnosti v minulém období i predikci trţeb do budoucnosti ilustruje graf 3 na straně 49. Z grafu je zřejmý rostoucí trend trţeb. Vzhledem k tomu, ţe společnost REMONT, s.r.o. nepodniká přímo v oboru výroby plastových výrobků, ale v oboru souvisejícím, a to oboru povrchových úprav plastových výrobků, dotýká se jí ve velké míře prognóza vývoje trţeb v plastikářském odvětví. Společnost REMONT, s.r.o. dokáţe pruţně reagovat na změny v poptávce, o čemţ svědčí rozšíření portfolia o povrchové úpravy hliníkových a ocelových profilů. 5 Budoucnost profesí. [online], Dostupné z www: < 48

50 V současné době se hovoří o novém kompozitním materiálu, který by měl být materiálem budoucnosti. Materiál nese mezinárodní označení WPC a spojuje přednosti plastů a dřeva. Říká se, ţe by v budoucnu mohl nahradit dřevo. 6 Zde se nabízí další moţnost vyuţití povrchových úprav, se kterými by společnost REMONT, s.r.o. neměla problémy, neboť tyto materiály uţ podrobila zkoušce kašírování. Graf 3: Vývoj trţeb společnosti REMONT, s.r.o. (v mil. Kč) Zdroj: vlastní zpracování Analýza trţního podílu Trţní podíl společnosti je stanoven jako podíl trţeb společnosti REMONT, s.r.o. na trţbách relevantního trhu. Trţní podíl se pohybuje v rozmezí 0,02 aţ 0,06 %. Z tabulky 2 na straně 50 je zřejmé, ţe trţní podíl analyzované společnosti má tendenci kaţdoročně růst, coţ je způsobeno růstem trţeb podniku ve stejném směru. Pouze na přelomu roku 2008 a 2009 je zjevný mírný pokles trţeb podniku i trţeb v odvětví, který byl způsoben celosvětovou hospodářskou krizí. Grafické znázornění trţního podílu je uvedeno v příloze II (graf 1). Tempo růstu trţeb bylo vypočteno jako podíl trţeb podniku mezi jednotlivými roky. Průměrné tempo růstu trţeb, vypočítané jako váţený aritmetický průměr, dosahuje v letech 2003 aţ ,64 %. V prognózovaném období dochází k výraznému poklesu na hodnotu 5,55 %. 6 Kompozitní materiály. [online], Dostupné z www: < 49

51 prognóza skutečnost Tabulka 2: Vývoj trţního podílu společnosti REMONT, s.r.o. Rok Tržby REMONT v mil. Kč Tempo růstu tržeb REMONT Průměrné tempo růstu tržeb Tržby v odvětví v mil. Kč Tržní podíl REMONT ,853 x ,02% ,292 88,07% ,03% ,908 29,68% ,04% ,665 40,67% 33,64% ,05% ,572 26,82% ,05% ,191-2,68% ,05% ,852 19,25% ,06% ,933 1,81% ,06% ,308 3,90% ,06% 5,55% ,676 8,48% ,06% ,194 8,03% ,06% Zdroj: vlastní zpracování Analýza hlavních konkurentů Analýza hlavních konkurentů má za úkol představit největší konkurenty společnosti REMONT, s.r.o. Analyzovaná společnost se pohybuje na českém trhu, kde má v současné době přibliţně 10 konkurenčních podniků. Konkurence v odvětví kašírování (laminování) profilů je zaloţena na více aspektech, jedním z nich je sniţování nákladů a cíl nabídnout niţší cenu neţ konkurence. Společnost REMONT, s.r.o. má konkurenční výhodu především v krátkých dodacích lhůtách, kvalitně výrobků a sluţeb, efektivním servisu, dlouhodobých zárukách a komfortním přístupu k obchodním partnerům a zákazníkům. Společnost se zaměřuje na úzkou část zákazníků především z oblasti výroby okenních a dveřních výplní staveb. Pro společnost REMONT, s.r.o. je obor kašírování hlavním předmětem činnosti. V současné době se rozšiřuje kašírování i mezi výrobce plastových oken, avšak tyto podniky nepovaţuje společnost REMONT, s.r.o. za své silné konkurenty. Ve spolupráci s vedením společnosti REMONT, s.r.o. bylo identifikovány čtyři konkurenční podniky. LAMINUM, s.r.o. Společnost LAMINUM, s.r.o. je v současné době největším konkurentem oceňovaného podniku. Od roku 2004 se zabývá poskytováním sluţeb v oblasti laminování a kašírování 50

52 plastových a hliníkových profilů a garáţových vrat. Spolupracuje s více neţ 140 odběrateli, mezi nimiţ jsou i největší výrobci na slovenském, českém a maďarském trhu. Společnost vznikla v situaci, kdy na slovenském trhu existovala mezera v poskytování těchto sluţeb. Společnost má v tomto segmentu bohaté zkušenosti na slovenském trhu a v současnosti zaměstnává více neţ 50 zaměstnanců na pěti výrobních linkách na území Slovenské a České republiky. Průměrné měsíční mnoţství laminovaných profilů představuje přibliţně 150 km. 7 KAŠÍR, s.r.o. Společnost KAŠÍR, s.r.o. sídlí v Turnově a zabývá se kašírováním plastových a hliníkových profilů, parapetů a příslušenství určenému pro stavební okenní průmysl případně ostatní průmysl obchodující s PVC materiálem. Kromě kašírování se společnost KAŠÍR, s.r.o. zabývá výrobou plastových komůrkových parapetů a dveřních výplní. Od roku 2004 se společnost pravidelně prezentuje na mezinárodních veletrzích. 8 CB PLASTICA, s.r.o. Společnost CB PLASTICA, s.r.o. je česká společnost působící na trhu od roku Kašírování okenních plastových a hliníkových profilů provádí od roku 2003, kde kvalita a spokojenost zákazníka je doloţena certifikací o kvalitě společností Renolit AG. Linky na kašírování jsou dodány německou společností Friz, která patří ke špičce v této oblasti. Okenní fólie nakupuje společnost CB PLASTICA, s.r.o. od společnosti Renolit AG, stejně jako společnost REMONT, s.r.o. Svým odběratelům, mezi které patří především výrobci plastových oken, se snaţí nabídnout komplexní sluţby. Stejně jako společnost REMONT, s.r.o. umoţňuje uskladnit profily ve svých temperovaných halách. 9 AXEL group, s.r.o. Společnost AXEL group, s.r.o. se zabývá obráběním hliníkových profilů. Společnost působí v oblasti obchodu od roku Společnost za dobu svého působení získala spoustu zkušeností s novými technologiemi a trendy v oblasti zpracování a výroby hliníkových profilů a ostatních materiálů. Jednou z činností společnosti jsou i různé formy povrchových úprav 7 Laminum. [online], Dostupné z www: < 8 Kašír. [online], Dostupné z www: < 9 CB Plastica. [online], Dostupné z www: < 51

53 hliníkových profilů, například kašírování. V současné době nabízí široký sortiment profilů i plechů ze slitin hliníku. Společnost AXEL group, s.r.o. rovněţ nabízí celou řadu doplňkových sluţeb jako je pomoc při výrobě a projektaci nových profilů, zhotovení plastových výrobků dle poţadavků zákazníků, skruţování a řezání hliníkových profilů na přesnou délku, řezání a ohýbání plechů, výrobu světlíků, zimních zahrad apod Analýza atraktivity trhu Pro posouzení atraktivity trhu poslouţí tabulka 3. V tabulce byly kvantifikovány hlavní faktory, které mají na daný trh vliv. Jednotlivým faktorům byla přiřazena váha v intervalu 1 aţ 3 a bodové hodnocení faktorů v intervalu 0 aţ 6. Hodnocení bylo provedeno na základě konzultací s managementem společnosti REMONT, s.r.o. Tabulka 3: Analýza atraktivity trhu Bodové hodnocení kritéria atraktivity Kritérium Váha Negativní Průměr Pozitivní Váha x body Růst trhu 3 x Velikost trhu 2 x 8 3. Intenzita konkurence 3 x 6 4. Průměrná rentabilita 2 x 8 5. Bariéry vstupu 2 x 6 6. Možnosti substituce 2 x 8 7. Citlivost na konjunkturu 1 x 3 8. Struktura zákazníků 1 x 2 9. Vliv okolního prostředí 2 x Majetek a investice 2 x 8 Celkem Maximální počet bodů 120 Dosažený počet bodů 70 Hodnocení 58% Zdroj: vlastní zpracování Maximální dosaţitelný počet bodů je 120. Vynásobením váhy a bodů jednotlivých kritérií dosáhl analyzovaný trh hodnotu 70 bodů, coţ odpovídá 58 %. Trh se dle výsledku provedené analýzy jeví jako atraktivní, neboť dosáhl mírně nadprůměrné hodnoty. Pozitivní hodnocení dosáhlo odvětví zejména díky předpokládanému růstu trhu do budoucna, na čemţ se podílí i pokračující boom ve stavebnictví. Podíl na pozitivním hodnocení má rovněţ intenzita konkurence a velikost trhu. Bariéry vstupu do odvětví jsou kvůli vysokým počátečním investicím zařazeny mezi faktory spíše negativní, stejně jako struktura zákazníků. Ve zbývajících faktorech byl trh zhodnocen jako průměrný. 52

54 4.1.5 Analýza souhrnné konkurenční síly Pro vyhodnocení souhrnné konkurenční síly byla vytvořena tabulka 4 na straně 54. Pro její zpracování bylo potřeba vybrat přímé a nepřímé faktory, kterým byly přiřazeny váhy. Následně byla jednotlivá kritéria ohodnocena. Bodové hodnocení bylo provedeno na základě dat a informací zjištěných od managementu analyzovaného podniku. Podle stanovených parametrů je v daném oboru moţno získat maximálně 150 bodů. Společnost REMONT, s.r.o. dosáhla 101 bodů, coţ je v relativním vyjádření 67 %. Z hodnocení vyplývá, ţe podnik má v rámci konkurence velmi dobrou pozici. Kvalitní výrobky a sluţby jsou pro společnost REMONT, s.r.o. hlavní konkurenční výhodou. Mezi další výhody patří krátké termíny dodávek, technická úroveň výroby, efektivní vyřizování servisu na profesionální úrovni. Současně kvalitní management společnosti dobrá image přispívají k vyšší konkurenční pozici. Společnost REMONT, s.r.o. by mohla svou pozici zlepšit zvyšováním povědomí o podniku, ke kterému jistě patří výdaje na reklamu. Cenová politika je nastavena v porovnání s konkurencí na vyšší úroveň, ale s jednotlivými zákazníky jsou vyjednávány individuální cenové podmínky. Cílem společnosti do budoucna je posilovat svou konkurenceschopnost. Proto se management společnosti snaţí udrţovat vysokou kvalitu výrobků a sluţeb, zefektivnit výrobu, sniţovat náklady a hledat moţnosti dalšího vývoje společnosti. 53

55 Vnější původ atributy prostředí Vnitřní původ atributy organizace Nepřímé faktory Přímé faktory Tabulka 4: Konkurenční síla podniku REMONT, s.r.o. Bodové hodnocení kritéria konkurenční síly Kritérium Váha Konkurence má převahu Průměr Podnik má převahu Váha x body Kvalita výrobků a služeb 3 x Techn. úroveň výroby 3 x Cenová úroveň 2 x 6 4. Intenzita reklamy 2 x 2 5. Image firmy 2 x Servis a služby 3 x Kvalita managementu 3 x Výkonný personál 2 x 6 9. Výzkum a vývoj 2 x Finanční situace 3 x 12 Celkem Maximální počet bodů 150 Dosažený počet bodů 101 Hodnocení 67% Zdroj: vlastní zpracování SWOT analýza SWOT analýza je metoda, pomoci které je moţno identifikovat silné a slabé stránky, příleţitosti a hrozby spojené s určitým projektem, typem podnikání nebo podnikatelským záměrem. S její pomocí je moţné komplexně vyhodnotit fungování společnosti, nalézt problémy nebo nové moţnosti růstu. Je součástí strategického plánování společnosti. [26] Na základě interních zdrojů o společnosti jsem definovala slabé a silné stránky, příleţitosti a hrozby podniku REMONT, s.r.o., které jsou prezentovány v tabulce 5. Tabulka 5: SWOT matice společnosti REMONT, s.r.o. S Pomocné dosažení cíle Silné stránky - moderní technologie, - kvalifikovaný personál, - dlouholeté zkušenosti v oboru, - vysoká kvalita služeb, - demokratické vedení, - zastoupení po celém území ČR, - rychlé termíny dodávek, W Škodlivé dosažení cíle Slabé stránky - úzké zaměření sortimetnu, - rozhodování podle zkušenosti, - nízká podpora reklamy, - nízká úrovneň organizace. O Příležitosti - orientace na nové tržní segmenty, - technologický rozvoj, - možnost čerpání dotací z EU, - silná konkurenční pozice, - růst podnikatelských preferencí, - rostoucí trend v oboru stavebnictví. T Hrozby - závislost na klíčových zákaznících, - odliv kvalifikované pracovní síly, - zvyšování cen vstupů, - ekonomická situace. 54

56 malá Konkurenční síla (67 %) střední velká Analýza perspektivnosti podniku Pro posouzení perspektivnosti podniku je moţné vycházet ze dvou modelů a to, Bostonského modelu produktové analýzy (BCG model) a modelu společnosti General Electric (GE model). Bostonský model, který jsem si pro posouzení perspektivnosti vybrala, hodnotí výsledky atraktivity trhu a souhrnné konkurenční síly, které byly vypočteny v předchozí části. Na základě jiţ vypočtených hodnot konkurenční síly (67 %) a atraktivity trhu (58 %) není jednoznačné, do kterého sektoru společnost REMONT, s.r.o. zařadit. Neboť z hlediska konkurenční síly je společnost přesně na hranici hodnocení mezi podniky s přijatelnou perspektivou a podniky s dobrou perspektivou. Z praktických zkušeností a poznatků bych analyzovanou společnost zařadila spíše k podnikům s dobrou perspektivou. S tímto návrhem souhlasí i management analyzované společnosti. Rozhodnutí zařadit společnost do skupiny podniků s dobrou perspektivou podporuje i skutečnost, ţe společnost REMONT, s.r.o. dokáţe velmi pruţně reagovat na změnu poptávky na trhu, a tím získat konkurenční výhodu. Obrázek 6: Výsledky bostonské matice perspektivnosti podniku Podniky, které by měly změnit zaměření svého podnikání Podniky s dobrou perspektivou REMONT, s.r.o. Podniky s jednoznačnou perspektivou Podniky, které by měly změnit zaměření svého podnikání Podniky s přijatelnou perspektivou Podniky s dobrou perspektivou Podniky téměř bez perspektivy Podniky s malou perspektivou Podniky s omezenou perspektivou nízká střední vysoká Atraktivita trhu (58 %) Zdroj: vlastní zpracování 55

57 4.2 Finanční analýza Finanční analýza patří k nejdůleţitějším nástrojům finančního řízení, a proto se bez ní neobejde ani ocenění podniku. V rámci oceňování podniku by měla finanční analýza plnit dvě základní funkce, prověřit zdraví podniku a současně vytvořit základ pro finanční plán. [10] Finanční analýza společnosti REMONT, s.r.o. byla provedena za období , přičemţ podkladovými materiály byly rozvaha a výkaz zisků a ztrát Analýza absolutních ukazatelů Analýza absolutních ukazatelů zahrnuje horizontální a vertikální rozbor účetních výkazů. Horizontální analýza zjišťuje procentní změny jednotlivých poloţek účetních výkazů oproti předchozímu období. Vertikální analýza podává informace o struktuře aktiv případně pasiv podniku. Horizontální analýza Vývoj aktiv podniku je znázorněn v grafu 4 na straně 57, výpočty horizontální analýzy aktiv jsou uvedeny v příloze III (tabulka 1). Vývoj celkových aktiv vykazuje jednoznačný rostoucí trend. Nejvyšší nárůst celkových aktiv lze vypozorovat na přelomu let 2007 a 2008, kdy nárůst činil 108%. Na této změně se největší měrou podílelo zvýšení stálých aktiv reprezentovaných růstem dlouhodobého hmotného majetku. Konkrétně výstavba nové výrobní haly v Jihlavě a současně nákup nové, v pořadí jiţ čtvrté, výrobní linky. Rok 2008 lze charakterizovat jako rok významných investic do modernizace provozu, jehoţ cílem je zkvalitnění sluţeb zákazníkům a získání konkurenční výhody na trhu kašírovaných produktů, neboť poptávka po kašírovaných produktech vzrůstá. Vzhledem k tomu, ţe se oběžná aktiva na celkových aktivech podílí průměrně z 60 %, lze předpokládat podobný trend jako u vývoje celkových aktiv. Z grafu 4 na straně 57 je patrné, ţe do roku 2007 vývoj oběţných aktiv téměř kopíruje vývoj celkových aktiv podniku. Výraznější propad nastává od konce roku 2007, kdy začínají převaţovat stálá aktiva nad aktivy oběţnými. Velký podíl na této změně má nárůst krátkodobých pohledávek a zejména nárůst dlouhodobého hmotného majetku. Krátkodobé pohledávky vzrostly od roku 2006 do roku 2008 o 133 %. Vzrůstající krátkodobé pohledávky jsou způsobeny zejména prodluţováním splatnosti faktur. Společnost REMONT, s.r.o. se tímto způsobem snaţila pomoct svým odběratelům v nastalé nepříznivé finanční situaci. V roce 2009 však došlo ke sníţení 56

58 krátkodobých pohledávek, neboť se společnost REMONT, s.r.o. rozhodla vylepšovat svoje cash flow a sníţila dobu splatnosti faktur. Hodnota zásob v posledních dvou sledovaných letech vykazovala mírně rostoucí tendenci, neboť se společnost REMONT, s.r.o. snaţí pruţně reagovat na předpokládanou rostoucí poptávku po kašírovaných produktech. Ke zvýšené poptávce po kašírovaných profilech přispěl rovněţ dotační program Zelená úsporám. K poklesu oběţných aktiv v roce 2009 velkou částí přispělo sníţení hodnoty finančního majetku, kvůli poklesu peněz na bankovních účtech, coţ souvisí s přístavbou nové části výrobní haly v Jihlavě. Tato investice byla financována převáţně z vlastních zdrojů společnosti. Graf 4: Vývoj celkových, stálých a oběţných aktiv (v tis. Kč) Zdroj: vlastní zpracování Vývoj pasiv je graficky znázorněn v grafu 5 na straně 58. Z uvedeného grafu je znát rostoucí trend. Do roku 2007 docházelo k pomalému růstu celkových pasiv, výraznější nárůst je zjevný právě od roku 2007, coţ kopíruje vývoj celkových aktiv společnosti, jak předpokládá bilanční pravidlo. Na výrazném růstu celkových aktiv se podílel zejména výrazný nárůst cizích zdrojů. Křivka cizích zdrojů téměř kopíruje křivku celkových pasiv do roku 2004, neboť podíl cizích zdrojů na celkových pasivech společnosti je právě do roku 2004 téměř 85 %. Od roku 2004 do roku 2007 mají cizí zdroje na celkových pasivech menší podíl neţ vlastní kapitál. Na poklesu cizích zdrojů se největší měrou podílí pokles dlouhodobých závazků. Za jeden rok 57

59 klesly dlouhodobé závazky aţ o šestinásobek oproti roku 2004 a od roku 2005 neměla společnost REMONT, s.r.o. ţádné dlouhodobé závazky. Druhým významným aspektem, který měl podíl na sníţení cizích zdrojů, byl fakt, ţe v roce 2004 byl splacen půlmilionový krátkodobý úvěr. Vývoj vlastního kapitálu v případě společnosti REMONT, s.r.o. má neustále rostoucí tendenci a největší měrou ho ovlivňuje vývoj výsledku hospodaření za běţnou činnost. Výsledek hospodaření za běţnou činnost vzrostl od roku 2003 do roku 2007 téměř 14-ti násobně, největší nárůst byl zaznamenán mezi roky 2003 a 2004, kdy nárůst činil 292 %. V roce 2003 byla uhrazena ztráta z roku 2002 a byl vytvořen dostatečný zisk. V roce 2008 však došlo k výraznému zlomu ve vývoji výsledku hospodaření za běţnou činnost. Výsledek hospodaření poklesl o 66 %. V roce 2008 si společnost REMONT, s.r.o. sníţila výsledek hospodaření vysokými odměnami jednatelům. V tomto roce také společnost provedla rozsáhlou opravu výrobních linek. Graf 5: Vývoj celkových pasiv, vlastního kapitálu a cizích zdrojů (v tis. Kč) Zdroj: vlastní zpracování Celkové výnosy společnosti, kromě roku 2007 rostou. Na nárůstu se největší měrou podílely trţby za prodej vlastních výrobků a sluţeb, které kopírují průběh celkových výnosů. Rok 2003 přinesl nárůst v odvětví stavebnictví a na trhu chyběly sluţby v oblasti kašírování. Tuto mezeru na trhu vyplnila společnost REMONT, s.r.o. a dosáhla v roce 2003 vysokých trţeb. Sníţení výnosů v roce 2007 bylo způsobeno 95% poklesem trţeb z dlouhodobého majetku a materiálu. 58

60 Tržby za prodej zboží vykazují kolísavou tendenci. S růstem trţeb rostou logicky i náklady na prodané zboţí. Důsledkem vyšších nákladů neţ trţeb za zboţí je sníţení obchodní marţe. Tato situace nastala v roce 2004 a v roce Pokles obchodní marţe svědčí o převisu nabídky nad poptávkou, coţ doprovází sníţení prodejů. V roce 2008 můţe mít na sníţení obchodní marţe podíl rovněţ probíhající hospodářská krize, která se dotkla i podniku REMONT, s.r.o. Současně odchod klíčového obchodního partnera měl vliv na pokles trţeb v roce Graf 6 znázorňuje vývoj výsledku hospodaření ve sledovaných letech. Výsledek hospodaření za účetní období měl do roku 2007 rostoucí tendenci. Na přelomu roku 2007 a 2008 došlo k výraznému poklesu hospodářského výsledku (pokles o 66 %), k čemu přispěla výstavba haly v Jihlavě, podíl měla i finanční krize a současně došlo ke zvýšení osobních nákladů. Růst osobních nákladů byl způsoben vyplacením odměn jednatelům společnosti. Stejným směrem, jako výsledek hospodaření za účetní období, se ubíral i provozní výsledek hospodaření. Oproti tomu finanční výsledek hospodaření vykazoval ve všech sledovaných letech zápornou hodnotu, jejímţ hlavním důvodem byly nákladové úroky z půlmilionového úvěru a půjčky. Graf 6: Vývoj výsledku hospodaření v jednotlivých letech (v tis. Kč) Zdroj: vlastní zpracování Vertikální analýza V roce 2003 tvořila celková aktiva přibliţně stejnou částí stálá aktiva a aktiva oběţná. Od roku 2004, jak je vidět i v grafu 7 na straně 60, se však výrazně změnila struktura celkových aktiv. Aţ do roku 2007 začala převaţovat aktiva oběţná, coţ bylo způsobeno růstem zásob, krátkodobých pohledávek a hlavně peněz na účtech. Vybudováním nové výrobní haly v roce 59

61 2008, došlo k nárůstu stálých aktiv, tedy konkrétně dlouhodobého hmotného majetku. Hodnota dlouhodobého hmotného majetku byla 8,5krát větší, neţ v roce Stálá aktiva jsou tvořena pouze dlouhodobým hmotným majetkem. Do doby výstavby nové výrobní haly v roce 2008 převaţují samostatné movité věci a soubory movitých věcí. V případě společnosti REMONT, s.r.o. se jedná zejména o výrobní linky. Výstavbou výrobní haly však začínají převaţovat stavby. Ţádné pozemky firma nevlastní. Struktura oběžných aktiv není tak jednoznačná, jako u struktury stálých aktiv, tuto situaci znázorňuje graf 8 na straně 61. V roce 2003 převaţují pohledávky z obchodního styku, které průměrně tvoří 60 % z oběţných aktiv. Od roku 2003 do roku 2007 tvoří převáţnou část oběţných aktiv finanční majetek, kdy největší část tvoří účty v bankách. Nákupem výrobní haly v roce 2008 došlo k přerušení rostoucí tendence bankovních účtů, a tedy k poklesu finančních prostředků. Od této chvíle došlo téměř k vyrovnání poměru mezi zásobami, pohledávkami a finančním majetkem. Graf 7: Vývoj struktury aktiv v jednotlivých letech Zdroj: vlastní zpracování 60

62 Graf 8: Struktura oběţných aktiv v jednotlivých letech Zdroj: vlastní zpracování Vývoj struktury pasiv je znázorněn v grafu 9 na straně 62. Společnost REMONT, s.r.o. je ve většině sledovaných let financována z cizích zdrojů. V prvních třech sledovaných letech tvořily pasiva skoro aţ z 90 % cizí zdroje. Postupně však díky rostoucímu výsledku hospodaření docházelo ke zvyšování podílu vlastního kapitálu. Obrat nastal v jiţ zmiňovaném roce 2008, kdy si společnost vzala úvěr na financování nové výrobní haly. Počínaje rokem 2008 je opět majetek podniku financován z větší části cizími zdroji. Hlavní sloţkou vlastního kapitálu, dle grafu 10 na straně 62, je výsledek hospodaření za běţnou činnost. V letech 2008 a 2009 převaţuje na podílu vlastního kapitálu nerozdělený zisk minulých let. Jedná se o výsledek hospodaření minulých let, který nebyl vyplacen jednatelům společnosti. Od roku 2004 začala společnost tvořit zákonný rezervní fond a postupem času získává logicky větší podíl na vlastním kapitálu. Cizí zdroje jsou v prvních třech sledovaných letech tvořeny dlouhodobými závazky, avšak mají klesající tendenci a od roku 2006 nemá společnost REMONT, s.r.o. ţádné dlouhodobé závazky. Dlouhodobé závazky byly způsobeny osobní půjčkou a nákupem výrobní linky na zpětný leasing. V grafu 11 na straně 62 je zjevný nárůst podílu krátkodobých závazků, které v roce 2007 tvořili 100 % cizích zdrojů. Z krátkodobých závazků jsou nejvýznamnější závazky z obchodních vztahů. Růstem podniku a růstem počtu dodavatelů podniku se zvyšují závazky s různými dobami splatnosti. V roce 2008 a 2009 byly cizí zdroje ze 70 % tvořeny bankovními úvěry. 61

63 Graf 9: Vývoj struktury pasiv v jednotlivých letech (v %) Zdroj: vlastní zpracování Graf 10: Struktura vlastního kapitálu (v %) Graf 11: Struktura cizích zdrojů (v %) Zdroj: vlastní zpracování Zdroj: vlastní zpracování 62