Stanovení hodnoty podnikatelského subjektu

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Ústav podnikové ekonomiky Stanovení hodnoty podnikatelského subjektu Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: prof. Ing. Miroslav Nejezchleba, CSc. Bc. Sandra Šabatová Brno 2012

2 Zadání: - 2 -

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma Stanovení hodnoty podnikatelského subjektu vypracovala samostatně pod odborným vedením prof. Ing. Miroslava Nejezchleby, CSc s použitím veškerých pramenů, uvedených v seznamu literatury. V Brně, dne Podpis - 3 -

4 Poděkování Ráda bych tímto způsobem poděkovala prof. Ing. Miroslavovi Nejezchlebovi, CSc., za vstřícný přístup. Zejména také za odborné vedení, za poskytování užitečných rad a připomínek, které mi věnoval v průběhu vypracování této práce. Rovněž bych chtěla také poděkovat oponentovi práce Ing. Miroslavovi Fialovi za svůj odborný názor na tuto diplomovou práci a v neposlední řadě Zemědělskému družstvu Jeseník za ochotu poskytnout potřebné podklady a informace. Poděkování patří také mé rodině za podporu během studia na Mendelově univerzitě

5 Abstrakt ŠABATOVÁ S., Stanovení hodnoty podnikatelského subjektu. Diplomová práce. Brno, Cílem této diplomové práce je stanovení hodnoty vybraného podnikatelského subjektu pro potřeby managementu podniku. Předmětem ocenění je Zemědělské družstvo Jeseník. Práce je rozdělena do dvou částí teoretické a praktické. Teoretická část vymezuje základní pojmy, platné předpisy, metody a postupy pro ocenění. V praktické části je provedena strategická analýza, finanční analýza a prognóza generátorů hodnoty. Na základě generátorů hodnoty je podnik předběžně oceněn. Ke konečnému ocenění jsou použity další metody, a sice metoda diskontovaných peněžních toků (DCF), metoda ekonomické přidané hodnoty (EVA) a majetková metoda ocenění. Hodnota majetku družstva je stanovena k Klíčová slova: podnik, oceňování, strategická analýza, finanční analýza, diskontované peněžní toky, přidaná hodnota. Abstract ŠABATOVÁ S., The valuation of the business entity. Diploma thesis. Brno, 2012 The aim of this diploma thesis is to value selected company for the needs of management. The subject of the valuation is Zemědělské družstvo Jeseník. The thesis is divided into theoretical and practical part. The theoretical part defines basic terms, valid regulations and used valuation methods and procedures. The content of the practical part is strategic analysis, financial analysis and analysis of the value of the generators. Preliminary enterprise value is based on the value generators. For the final valuation of the company various methods are used, namely the method of discounted cash flow (DCF), method of economic value added (EVA) and method based on property valuation. The value of the company is calculated to January 1st Keywords: company, valuation, strategic analysis, financial analysis, discounted cash flow, economic value added

6 Obsah 1 ÚVOD CÍL PRÁCE A METODIKA LITERÁRNÍ REŠERŠE Obecné základy pro oceňování podniku Podnik jako předmět ocenění rávní úprava a předpisy pro oceňování Podněty pro oceňování podniku Pojem hodnota podniku Kategorie hodnoty Faktor času a rizika Faktor času Faktor rizika Kalkulovaná úroková míra Postup oceňování Metody používané pro oceňování Sběr vstupních dat Strategická analýza Analýza vnějšího potenciálu Analýza vnitřního potenciálu Metody uplatňované v rámci strategické analýzy Finanční analýza Zdroje vstupních dat pro finanční analýzu Analýza pomocí absolutních ukazatelů Analýza pomocí poměrových ukazatelů Rozdělení aktiv na provozně potřebná a nepotřebná Krátkodobý finanční majetek Dlouhodobý finanční majetek Ostatní provozně nepotřebná aktiva Analýza a prognóza generátorů hodnoty Tržby Provozní zisková marže

7 3.7.3 Pracovní kapitál Náročnost na investice do dlouhodobého majetku Předběžné ocenění pomocí generátorů hodnoty Výnosové metody oceňování podniku Metoda diskontovaných peněžních toků - DCF EVA Ocenění na základě analýzy majetku VLASTNÍ PRÁCE Charakteristika společnosti Strategická analýza Charakteristika odvětví zemědělství Analýza vnějšího prostředí Analýza vnitřního prostředí Výsledky strategické analýzy Analýza souhrnné konkurenční síly Analýza atraktivity trhu Vymezení relevantního trhu a jeho prognóza Analýza a prognóza tržního podílu Finanční analýza Analýza absolutních ukazatelů Analýza poměrových ukazatelů Rozdělení aktiv na provozně potřebná a nepotřebná Analýza a prognóza generátorů hodnoty Ocenění podniku pomocí výnosových metod Ocenění podniku metodou diskontovaných peněžních toků DCF entity Ocenění podniku metodou ekonomické přidané hodnoty - EVA Ocenění pomocí analýzy majetku podniku DISKUZE ZÁVĚR SEZNAM LITERATURY PŘÍLOHY

8 1 ÚVOD Dnešní doba, která je spojená s rychlými změnami ve světové ekonomice, je typická odstraňováním bariér mezi národními ekonomikami, kterými jsou vzdálenost, časové zóny či řeč. Každý den dochází na celém světě ke stovkám fúzí, akvizicí, franšíz a dalších jiných forem slučování firem. I Česká republika, jež čelila od devadesátých let náročnému úkolu, a to jak se vypořádat s transformací ekonomiky, se postupně zapojuje do celosvětového globalizačního procesu. Celá řada českých podniků je nyní součástí různých strategických aliancí, kterým muselo nutně předcházet oceňování podnikatelského subjektu, které je zároveň předmětem této diplomové práce. Dalších důvodů pro ocenění podniků v České republice existuje celá řada, počínaje úředními odhady přes ocenění vycházející z obchodního zákoníku, až po ocenění ve formě ekonomických analýz určených pro podporu rozhodování a plánování manažerů podniku. Oceňování hraje také důležitou roli pro bankéře a ratingové agentury, které využívají finanční výkazy k odhadování silných a slabých stránek podniků, jež žádají o poskytnutí úvěru. Investorům výkazy pomáhají při výběru cenných papírů, do kterých je výhodné investovat. Oceňování podniku je syntézou podnikohospodářských oborů, ve kterých by se měly skloubit rozsáhlé poznatky z podnikové ekonomiky, oborů zaměřených na trh, daní a vlastních metod oceňování. Oceňování podniku je tedy velmi náročná disciplína, která obsahuje velké množství metod a není jednoduché ji ovládnout skutečně do hloubky. Navíc se jedná o oblast, která se stále pohybuje vpřed, a není mnoho ekonomických témat, kterým by bylo ve světě věnováno tolik pozornosti. Výsledná kvalita ocenění je závislá na účelu ocenění, správně zvolené metodě, kvalitě a rozsahu dostupných informací, přístupu zpracovatele a řadě dalších faktorů. Dále je třeba zmínit, že podnik se nevyznačuje žádnou objektivně danou hodnotou. S ohledem na rozmanitost zadání, účel ocenění a specifika uživatelů nemůže existovat pouze jedno správné a obecně platné ocenění. Konečným výstupem samotného ocenění tedy není jen číselné vyjádření hodnoty podniku, ale ve zprávě oceňovatele a jejich dílčích částech může management podniku nalézt řadu dalších přínosných informací, které přispějí k poznání situace v rámci odvětví i uvnitř podniku, včetně představy o budoucím vývoji

9 2 CÍL PRÁCE A METODIKA Hlavním cílem této diplomové práce je stanovit tržní hodnotu podnikatelského subjektu k Vybraným podnikem, na níž je problematika oceňování implementována, je Zemědělské družstvo Jeseník. Ocenění bude sloužit pro potřeby vlastníků a řídících osob v souvislosti s hodnocením úspěšnosti družstva a jako důležitý podklad pro další rozhodování, např. pro stanovení orientační ceny v případě prodeje podniku. Diplomová práce je rozdělena na dvě hlavní části, a to literární rešerši a vlastní práci. První část diplomové práce představuje shrnutí nezbytných teoretických východisek pro oceňování. Na počátku teoretického přehledu jsou vymezeny obecné základy pro oceňování podniku. Poté jsou shrnuty základní obsahové a formální náležitosti procesu oceňování a nejčastěji používané metody stanovení hodnoty podniku, které budou následně použity k výpočtu hodnoty podniku. Na teoretický výklad navazuje další část práce, která se jmenuje vlastní práce. V této části dochází k praktické aplikaci získaných poznatků z literární rešerše. V úvodu je obsažena charakteristika družstva, struktura podniku, předmět činnosti, důvod ocenění a kategorie hodnoty, která bude stanovena. Samotnému výpočtu hodnoty předchází vypracování několika analýz. První z nich je strategická analýza, která má za úkol posoudit vnitřní a vnější prostředí a tímto odhalit souhrnný potenciál oceňovaného podniku. V této analýze jsou použity metody, jako je PESTE analýza, Porterův model pěti konkurenčních sil, analýza 7S firmy McKinsey. Výstupem strategické analýzy je vymezení relevantního trhu a prognóza tržního podílu v letech 2011 až Ve finanční analýze je prostřednictvím rozboru účetních výkazů posouzena celková finanční situace podniku a její předpokládaný budoucí vývoj. Je zde provedena horizontální a vertikální analýza, která odhalí meziroční změnu jednotlivých položek výkazů a určí hlavní trendy hospodaření. Analýza poměrových ukazatelů je další částí finanční analýzy, která hodnotí strukturu podnikových aktiv a kvalitu jejich využívání. Hodnoceny jsou ukazatele likvidity, zadluženosti, aktivity a rentability. V následující kapitole jsou rozčleněna aktiva na provozně potřebná a nepotřebná. Z dosavadních výsledků vlastní práce je provedena analýza a prognóza generátorů hodnoty, mezi které patří tržby, provozní zisková marže, pracovní kapitál a investice. Prostřednictvím této analýzy je možné sestavit první předběžné ocenění. Ke stanovení subjektivní hodnoty podniku byly použity výnosové metody ocenění, konkrétně metoda diskontovaných peněžních toků - DCF entity a metoda ekonomické přidané hodnoty EVA. Pro použití těchto metod je nezbytné určit kalkulovanou úrokovou míru, dle které se budoucí cash flow diskontují na současnou hodnotu. Kalkulovaná úroková míra je stanovena jako průměrné vážené náklady kapitálu (WACC), u kterých se vychází z nákladů na vlastní a cizí kapitál. Váhy tvoří podíl vlastního a cizího kapitálu na celkovém kapitálu

10 Pro srovnání je použita navíc majetková metoda ocenění, která vychází z účetních dat roku Vzorce pro výpočet jednotlivých metod ocenění jsou obsaženy v literární rešerši. Získané výsledky z vlastní práce jsou posouzeny v kapitole diskuze, která zároveň obsahuje návrhy a doporučení pro zlepšení negativních dosažených výsledků podniku. Kapitola závěr obsahuje finální shrnutí celé vlastní práce. Hlavním zdrojem informací pro stanovení hodnoty podnikatelského subjektu jsou finanční výkazy a výroční zprávy Zemědělského družstva Jeseník za období 2005 až 2010 a neméně významná je spolupráce s vedením družstva, které ochotně poskytlo málo přístupné interní informace

11 3 LITERÁRNÍ REŠERŠE 3.1 Obecné základy pro oceňování podniku První část literární rešerše vysvětluje základní pojmy, které jsou podnik a hodnota podniku. Dále se zabývá důvody ocenění a současnými právními předpisy z této oblasti. Vymezení těchto základních východisek je pak předpokladem pro použití oceňovacích metod Podnik jako předmět ocenění Podnik lze dle některých autorů definovat jako jedinečné, méně likvidní aktivum, pro které existují velmi málo účinné trhy. Existují i další různé vymezení, pro oceňovatele má však největší význam definice uvedená v obchodním zákoníku, který definuje podnik v 5 zákona č. 513/1991 Sb. jako: soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek k podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit. Podnik je věc hromadná. [9, s.15] Podnik lze oceňovat na různých hladinách: Hodnota brutto, která vyjadřuje hodnotu podniku jako celku. Zahrnuje hodnotu jak pro vlastníky, tak pro věřitele. Hodnota netto, která hodnotí na úrovni vlastníků podniku. Zde je oceňován vlastní kapitál, který nemusí vždy odpovídat účetnímu pojetí. [9, s. 16] rávní úprava a předpisy pro oceňování V České republice v současnosti neexistuje zákon nebo právní předpis, který by se vázal k oceňování podniku a byl přitom obecně závazný. Experti zabývající se oceňováním spoléhají spíše na ekonomickou teorii. Přesto existují takové předpisy, které jsou dílčím způsobem uplatňovány a které by měli oceňovatelé znát. Patří k nim následující [9, s.18, 19]: České předpisy Zákon o oceňování majetku č. 151/1997 Sb. a na něj navazující vyhlášky Ministerstva financí ČR. Tyto předpisy neobsahují přímo informace pro oceňování podniku, ale zaměřují se spíše na dílčí majetkové položky (nemovitosti, nehmotný majetek apod.) Metodický pokyn ZNAL České národní banky (dříve Komise pro cenné papíry). Tento pokyn je určen pro tvorbu znaleckých posudků, které jsou povinně předkládány oceňovateli České národní bance

12 Mezinárodní a Evropské oceňovací standardy Tyto standardy nemají povahu závazného předpisu, obsahují především definice hodnoty a určité rámcové zásady, které by měly být respektovány. Jsou to například: Mezinárodní oceňovací standardy, které vydává výbor pro Mezinárodní oceňovací standardy. Evropské oceňovací standardy, které vydává Evropská skupina odhadcovských asociací. Národní standardy některých zemí Americké oceňovací standardy US PAP, zpracované Americkou společností odhadců. Německý standard IDW S1 vydávaný institutem německých auditorů. Tento standard je jako jediný z výše zmíněných určen přímo pro potřeby oceňování podniků Podněty pro oceňování podniku Ocenění je ve své podstatě služba, která objednateli přináší různý užitek. Ocenění slouží k různým potřebám a cílům, podle toho, z kterých podnětů vychází. Tyto důvody lze dělit podle toho, zda souvisí se změnou vlastnictví, či nikoliv. Ocenění související s vlastnickými změnami se člení na: koupě a prodej podniku, nepeněžitý vklad do obchodní společnosti, ocenění v souvislosti s fúzí, ocenění v souvislosti s rozdělením společností, ocenění v souvislosti s dobrovolnou nabídkou na převzetí nebo povinnou nabídkou na převzetí při ovládnutí cílové společnosti, ocenění v souvislosti s nabídkou na odkoupení účastnických cenných papírů, ocenění v souvislosti s právem výkupu účastnických cenných papírů, přijetí obchodního podílu na úhradu dluhu. Ocenění pro případy, kdy nedochází k vlastnickým změnám: změna právní formy společnosti, ocenění v souvislosti s poskytováním úvěru, ocenění v souvislosti se sanací podniku. U všech typů ocenění musí být jasně řečeno, z jakého podnětu vzniklo, o jakou kategorii hodnoty se jedná, jaká hladina hodnoty má být určena a k jakému datu hodnota platí. [9]

13 3.1.4 Pojem hodnota podniku Podnik má řadu objektivních vlastností, ale hodnota k nim nepatří. Z ekonomického hlediska je hodnota chápána jako vztah mezi určitým subjektem a objektem za předpokladu racionality jejich chování. Hodnota podniku je tedy určena očekávanými budoucími příjmy, které jsou diskontované na jejich současnou hodnotu. Je to v podstatě víra v budoucí vývoj podniku vyjádřená v penězích. Hodnota tedy není skutečnost, ale je to pouze odhad pravděpodobné ceny k určitému datu, na které by se s největší určitostí dohodli prodávající s kupujícím. [9] Kategorie hodnoty V současnosti můžeme dle Maříka rozlišit čtyři základní kategorie podniku, které vyplívají z následujících otázek: Jaké je tržní ocenění podniku? Jakou má podnik hodnotu z hlediska konkrétního kupujícího? Jakou hodnotu lze považovat za nespornou? Tržní hodnota Základem stanovení tržní hodnoty je položení si otázky: Kolik je ochoten zaplatit průměrný zájemce na trhu? Tato hodnota je založena na předpokladu, že existuje volný, konkurenční trh s více kupujícími a prodávajícími, kde vzniká tržní cena, která je předmětem odhadu. Samotné ocenění musí být odvozené z dat specifických pro odpovídající trh a mělo by se opírat o metody a postupy, které odráží myšlenkové postupy účastníků daného trhu. Dle mezinárodních oceňovacích standardů zní definice hodnoty následovně: Tržní hodnota je odhadnutá částka, za kterou by měl být majetek směněn k datu ocenění mezi ochotným kupujícím a ochotným prodávajícím při transakci mezi samostatnými a nezávislými partnery po náležitém marketingu, ve které by obě strany jednaly informovaně, rozumně a bez nátlaku. [9, s. 22] Tato výše uvedená mezinárodní definice není jediná. Další definici přinesla EU, která standardizovala legislativu upravující ocenění majetku pro potřeby pojišťoven. Dá se říci, že všechny současné přístupy k definici tržní hodnoty se shodují v tom, že reprezentuje směnu mezi dvěma dobře informovanými subjekty, které jednají dobrovolně. Tržní hodnota je bezprostředně spjata s výdělkovou schopností podniku, tj. s budoucím peněžním tokem. [5] Subjektivní hodnota Řada teoretiků upřednostňuje přístup, že na hodnotu podniku je potřeba nahlížet jako na zcela jedinečný jev. Výše hodnoty podniku pak většinou není dána pravděpodobnou cenou na trhu, ale je významně ovlivněna názorem účastníků transakce. Hodnota je pak

14 dána očekávanými užitky z majetku pro konkrétního kupujícího, prodávajícího či současného vlastníka. Subjektivní hodnotu lze najít v Mezinárodním oceňovacím standardu číslo 2, pod názvem investiční hodnota, a je definována následujícím způsobem: Investiční hodnota je hodnota majetku pro konkrétního investora nebo třídu investorů pro stanovené investiční cíle. Tento subjektivní pojem spojuje specifický majetek se specifickým investorem nebo skupinou investorů, kteří mají určité investiční cíle a /nebo kritéria. Investiční hodnota majetkového aktiva může být vyšší nebo nižší, než tržní hodnota tohoto majetkového aktiva. Termín investiční hodnota by neměl být zaměňován s tržní hodnotou investičního majetku. [9, s. 26] Objektivizovaná hodnota Již před lety se odborníci shodli na tom, že objektivní hodnota neexistuje. Proto pracují s pojmem objektivizovaná hodnota. Německé oceňovací standardy definují objektivizovanou hodnotu takto: Objektivizovaná hodnota představuje typizovanou a jinými subjekty přezkoumatelnou výnosovou metodu, která je stanovena z pohledu tuzemské osoby vlastníka (nebo skupiny vlastníků), neomezeně podléhající daním, přičemž tato hodnota je stanovena za předpokladu, že podnik bude pokračovat v nezměněném konceptu, při využití realistických očekávání v rámci tržních možností, rizik a dalších vlivů působících na hodnotu podnik. [9, s. 27] Při hledání objektivizované hodnoty podniku se vychází ze stavu podniku v okamžiku ocenění. Změny v hospodaření podniku jsou zohledněny pouze v rozsahu, který byl k datu ocenění již rozpracován a schválen. [22] Kolínská škola Kolínská škola se pokouší o syntézu předchozích dvou zmíněných přístupů. Je založena na postoji, že za jediné reálné východisko pro ocenění většiny podniků je považováno subjektivní ocenění. Také tvrdí, že ocenění nemá smysl modifikovat v závislosti na jednotlivých podnětech, ale na obecných funkcích, které má ocenění pro uživatele výsledků. Přístup rozeznává několik funkcí oceňování, kterým odpovídají i odlišné kategorie hodnoty. [9] Za nejdůležitější funkci je zpravidla považována funkce poradenská, která má za úkol stanovit hraniční hodnoty tj. maximální cenu, kterou ještě může zaplatit kupující, aniž by na transakci prodělal, a minimální cenu, kterou je ještě prodávající ochoten akceptovat, aby na prodeji neprodělal. [21] Po poradenské funkci následuje funkce rozhodčí, kde se jedná o výkon funkce nezávislého oceňovatele. Ten by měl alespoň odhadnout hraniční hodnoty účastníků transakce a na základě toho nalézt spravedlivou hodnotu v rámci odhadnutého rozpětí. Tato výsledná hodnota by měla určitým způsobem vyvažovat hodnotové pohledy a zájmy účastníků transakce. Na posledním místě je funkce argumentační. Tady hledá oceňovatel argumenty pro zlepšení pozice dané strany a zároveň slouží jako podklad pro jednání. [9]

15 3.2 Faktor času a rizika Faktory času a rizika se do oceňování promítají zejména prostřednictvím diskontní sazby Faktor času Hodnota aktiva se dá teoreticky vymezit jako současná hodnota budoucích čistých příjmů, které z tohoto aktiva poplynou jeho držiteli. Toto tvrzení platí jak pro jednotlivé majetkové položky, tak i pro samotný podnik a také pro všechny obecné oceňovací metody výnosového, tržního i majetkového přístupu. Všechny budoucí příjmy podniku nemají rovnocenný význam. Kromě jejich výše je důležité, ve kterém okamžiku je držitel aktiva získá. Příjem získaný dříve je významnější, než příjem získaný později, protože jeho příjemce může získané prostředky dříve investovat a dále je zhodnotit. Zde mluvíme o časové hodnotě peněz. [12] Faktor rizika Kromě velikosti plateb a časového okamžiku, kdy držitel majetku získává platby, je důležitá i pravděpodobnost, s jakou částky v budoucnu nastanou. Riziko je chápáno jako důsledek nejednoznačnosti budoucího vývoje výnosů hospodářské činnosti. V rámci oceňování ho chápeme jako míru přesnosti, s níž jsme schopni předvídat výsledky hospodaření podniku. Riziko lze obecně členit na dva typy [9]: 1. Riziko obchodní a finanční, které lze využít při stanovování diskontní míry podle jednotlivých dílčích rizik. 2. Riziko systematické a nesystematické, ve vztahu k účelu kterému má ocenění sloužit Kalkulovaná úroková míra Kalkulovaná úroková míra nebo jinak taky diskontní míra je nástroj, díky němuž se do hodnoty podniku promítá faktor času a rizika. Kalkulovaná úroková míra má dvě funkce. V první vyjadřuje míru výnosnosti užívanou pro přepočet peněžní částky, která má být vydána nebo přijata v budoucnosti, na současnou hodnotu této částky. Ekonomicky významnější je druhá funkce, která vyjadřuje míru výnosnosti očekávanou investorem při akvizici budoucího peněžního toku s ohledem na riziko spojené s možností tento výnos získat. [9] Kalkulovanou úrokovou míru určujeme na základě výnosnosti, kterou má možnost investor reálně dosáhnout při alternativním využití téhož kapitálu, především při stejně rizikové investici na kapitálovém trhu

16 Způsob stanovení závisí na zvolené metodě ocenění podniku. Nejčastěji používanou metodou oceňování v České republice je metoda diskontovaných peněžních toků. V následující části je proto rozebráno stanovení kalkulované úrokové míry pro její využití metodou DCF ve formě entity. [19] Průměrné vážené náklady kapitálu kde: CK.cizí kapitál VK.vlastní kapitál K investovaný provozně nutný kapitál, K=VK+CK nck.náklady cizího kapitálu, nvk..náklady vlastního kapitálu, d sazba daně z příjmu. Průměrné vážené náklady kapitálu vyjadřují cenu, kterou podnik platí za dlouhodobý finanční mix na straně pasiv. [19] Náklady na cizí kapitál lze stanovit jako vážený průměr z efektivních úrokových sazeb placených z různých forem cizího kapitálu. Alternativní postup výpočtu je založen na využití tržních dat. Nejčastěji používanou metodou pro odhad nákladů na vlastní kapitál je model CAMP. K výpočtu je nutné určit očekávanou bezrizikovou úrokovou míru, rizikovou prémii a koeficient beta. Další důležitou metodou kalkulace je komplexní stavebnicová metoda, která je založena na subjektivním hodnocení rizik oceňovatelem a směřuje k zachycení úplného rizika. Stavebnicová metoda neodvozuje rizikovou přirážku z kapitálového trhu, ale zjišťuje ji jako součet několika dílčích rizikových přirážek. [9] 3.3 Postup oceňování Na začátku oceňování podniku stojí zpracovatel před náročným úkolem, v rámci kterého řeší řadu problémů ještě před tím, než dojde k závěrečnému výroku o hodnotě podniku. Jedním ze zásadních problémů je vymezení účelu ocenění, který se pak stává hlavním kritériem pro výběr modelů, se kterými se potom následně pracuje. Pro kvalitní ocenění je třeba mít k dispozici informace z podniku, ale také o prostředí, ve kterém podnik funguje, tj. o makroekonomickém prostředí a o odvětví, do kterého podnik patří. Základní postup oceňování podniku lze shrnout do těchto bodů [5]:

17 1. Vymezení a definování zadání práce. 2. Plán práce závazné termíny prací ve vazbě na cíl a termín řešení. 3. Sběr vnějších a vnitřních informací. 4. Analýza dat finanční analýza a strategická analýza. 5. Výběr metod ve vazbě na cíl práce syntéza proměnných a výběr modelů. 6. Analýza ocenění ve vazbě na účel ocenění. 7. Analýza a syntéza výsledků příprava závěrečného výroku. 8. Závěr výrok o tržní hodnotě podniku k datu ocenění Metody používané pro oceňování Jednou z hlavních podmínek správného ocenění je vzít v úvahu účel, pro který je podnik oceňován. Neexistuje žádná universální správná metoda. Odhadce musí zvolit metodu ve vazbě na cíl ocenění a zpravidla zohledňuje i charakter aktiv, kterými podnik disponuje. Rozdělení základních modelů pro ocenění se řídí zejména charakterem vstupních hodnot. Podle toho lze rozdělit metody do čtyř následujících skupin [5, s. 23]: 1. Metody založené na stavových veličinách podchycují a vyjadřují stav majetku a závazků podniku k určitému časovému okamžiku. o metoda účetní hodnoty, o metoda substanční hodnoty. 2. Metody založené na výnosovém principu o metoda kapitalizovaných čistých výnosů, o dividendový diskontní model, o metody diskontovaného volného peněžního toku (DCF), o metoda diskontovaného peněžního toku, o metoda ekonomické přidané hodnoty (EVA). 3. Metody kombinované zpravidla kombinují výsledky získané aplikací metod výnosových a metod pracujících na majetkové bázi. o Schmalenbachova metoda střední hodnoty, o švýcarská metoda, o model diferenciální renty. 4. Metody pracující na tržním principu o tržní multiplikátory, o metody srovnatelných transakcí

18 3.3.2 Sběr vstupních dat Kvalita ocenění je závislá na vybrané metodě, ale velký podíl má také kvalita informací, které jsou pro ocenění konkrétního podniku k dispozici. Nejdůležitější potřebná data lze shrnout do následujících skupin [9, s. 47]: 1) Základní data o podniku data identifikující podnik, název, právní forma, IČ, předmět podnikání, rozdělení majetkových podílů, základní řídící struktura podniku a informace o historii podniku. 2) Ekonomická data účetní výkazy, výroční zprávy, zprávy auditorů a podnikové plány. 3) Relevantní trh vymezení trhu, na kterém se oceňovaný podnik pohybuje, velikost a vývoj tohoto trhu, segmentace trhu, faktory atraktivity relevantního trhu a faktory vývoje trhu. 4) Konkurenční struktura relevantního trhu hlavní přímí konkurenti, možné substituty výrobků, bariéry vstupu do odvětví a poměr sil oceňovaného podniku k dodavatelům a odběratelům. 5) Odbyt a marketing struktura odbytu, hlavní produkty, ceny a cenová politika, hlavní odbytové cesty, reklama, výzkum a vývoj. 6) Výroba a dodavatelé kvalita, výroba a úroveň technologie, kapacita a její využití, stav dlouhodobého majetku, struktura dodavatelů a logistika. 7) Pracovníci struktura a kvalifikace zaměstnanců, atmosféra na pracovišti, fluktuace pracovníků, situace na trhu práce, produktivita práce a personální náklady. 3.4 Strategická analýza Strategická analýza je klíčová fáze oceňovacího procesu, které však většinou není věnována odpovídající pozornost. Hlavní funkcí je vymezit celkový výnosový potenciál podniku, který je závislý na vnějším a vnitřním potenciálu. Předmětem analýzy jsou externí faktory jako politické, ekonomické, sociální a technologické vlivy, tak i vnitřní faktory, jako jsou inovativnost, marketing a prodej, řízení společnosti, vnitropodnikové procesy a faktory finanční a rozpočtové. Je nutné posuzovat nejen současný stav, ale i jeho pravděpodobný vývoj do budoucnosti a vliv změn na podnikatelské aktivity dané organizace. [14] Strategická analýza sama o sobě tvoří důležitý předpoklad věrohodnosti výsledného ocenění. Je proto žádoucí, aby měla konkrétní výsledky, ke kterým by měly patřit odpovědi na tyto tři hlavní otázky [9, s. 57]: 1) Jaké jsou perspektivy podniku z dlouhodobého hlediska?

19 2) Jaký vývoj trhu, konkurence a vývoj podnikových tržeb lze očekávat? 3) Jaká rizika jsou s podnikem spojena? Analýza vnějšího potenciálu Výchozím krokem strategické analýzy by mělo být vymezení příslušného trhu pro oceňovaný podnik z hlediska věcného, územního, zákazníků a konkurentů. Splnění tohoto úkolu zpravidla nebývá tak jednoduché, jak se zdá. Vymezení relevantního trhu by mělo být takové, aby umožnilo získat základní data o trhu a posoudit jeho atraktivitu tak, aby bylo možné následně vytvořit prognózu dalšího vývoje tohoto trhu. Data o relevantním trhu jsou velmi důležité, neboť dosavadní tempo rozvoje trhu je výchozí základnou pro odhad budoucího tempa, a tím i pro prognózu tržeb podniku. Mezi základní data o trhu se řadí: odhad velikosti relevantního trhu vývoj trhu v čase, segmentace trhu. Velikost relevantního trhu by měla být odhadnuta na základě velikosti poptávky, především na základě celkového prodeje a spotřeby. Po vymezení relevantního trhu se přejde k hodnocení atraktivity trhu. Tohle kvalitativní hodnocení přispívá k lepšímu poznání šancí a rizik spojených s daným trhem a poskytuje podklady pro stanovení rizikové přirážky pro kalkulovanou úrokovou míru. V rámci analýzy atraktivity se vymezí kritéria, které by měla být pro každý trh specificky upravena. Většinou přicházejí v úvahu následující faktory: růst trhu, velikost trhu, intenzita přímé konkurence, průměrná rentabilita, substituce a bariéry vstupu, citlivost trhu na konjunkturu, struktura a charakter zákazníků. Na analýzu by měla navázat prognóza vývoje trhu jako celku. Aby bylo možné prognózu trhu použít jako základ tržního ocenění, je dle Maříka (2007) nutné, aby byla nalezena určitá souvislost prognózy relevantního trhu s prognózou národohospodářských ukazatelů. Východiskem prognózy by měla být analýza hlavních faktorů, které na trh působí. Na závěr prognózy vývoje odvětví je potřeba učinit předpoklad vývoje trhu v dalším období za horizontem let, pro které byly prováděny explicitní analýzy. Prognóza tempa růstu trhu je prvním rámcem pro prognózu tržeb oceňovaného podniku i celého odvětví. [9]

20 3.4.2 Analýza vnitřního potenciálu Analýza vnitřního potenciálu je dnes součástí řady oceňovacích posudků, málokdy však plní podstatnou úlohu v rámci celého ocenění. Proto je třeba si připomenout správnou funkci této analýzy. Podle Maříka jde především o dva úkoly, které by měla plnit analýza vnitřního potenciálu a konkurenční síly: 1) posoudit vnitřní vývojové možnosti podniku a zjistit do jaké míry je podnik schopen využít šance plynoucí z rozvoje trhu a do jaké míry je podnik schopen účinně čelit konkurenci a možným hrozbám, 2) zhodnotit konkurenční sílu oceňovaného podniku vůči hlavním konkurentům a na základě toho určit konkurenční strategii. Výsledky analýzy vnitřního potenciálu by se měly promítnout do posouzení perspektivnosti podniku, odhadu vývoje tržního podílu podniku a jeho diskontní míry. [9] Po určení tržního podílu je potřeba přejít k určení nepřímých faktorů, které zákazník přímo nevidí, ale které mají vliv na potenciál podniku. Mezi tyto faktory se řadí manažeři a řízení podniku, výkonný personál, inovační síla podniku, dlouhodobý majetek a investiční politika. Dále se určí faktory přímé, které se dají určit s prvky marketingového mixu. Získaný diagram konkurenční síly by měl být podkladem pro prognózu tržeb. Konečným výsledkem této části práce by měl být tedy odhad možného vývoje tržního podílu oceňovaného podniku. [11] Metody uplatňované v rámci strategické analýzy V rámci strategické analýzy se uplatňují různé analytické metody, které vedou k poznání vnitřních zdrojů podniku a určení pozice podniku v okolním prostředí. Podnik se pohybuje v nestálém prostředí, kde se jednotlivé faktory vnitřního a vnějšího prostředí stále mění v čase a prostoru. Kvůli tomuto faktu nepředvídatelných změn nemůže být žádná konkurenční výhoda trvalá a musí se neustále obnovovat. Peste analýza Pro účely zkoumání makroprostředí se vžila PESTE, resp. STEPE analýza, jejíž název vznikl z následujících pěti skupin faktorů, které podnik ovlivňují zvenčí. Politické a právní prostředí vytváří především vláda, která vymezuje pravidla hospodářské soutěže, zahraničního obchodu, ochrany trhů a spotřebitelů pomocí zákonů, které navrhuje a schvaluje

21 Ekonomické prostředí je tvořeno mnoha faktory, které ovlivňují vývoj a strukturu národního hospodářství. Na rozhodování organizací působí prostřednictvím fiskální a monetární politiky. Sociální prostředí zahrnuje sociální, demografické a kulturní faktory, které ve velké míře působí na životní úroveň společnosti. Tyto faktory ovlivňují organizace zejména při rozhodování, co a pro koho vyrábět. [15] Technické a technologické prostředí ovlivňuje rozvoj techniky a nových technologií, což vyžaduje, aby manažeři a vlastníci neustále modernizovali výrobu a služby a vytvořili tak předpoklad pro dlouhodobou životnost organizace. Ekologické prostředí zahrnuje zejména ochranu přírody, ovzduší, vody a půd. Tato péče většinou podléhá státním orgánům, různým hnutím a veřejnému mínění. [15] Porterův model pěti sil Model je vhodný pro všeobecnou analýzu tržního prostředí, ve které se podnik nachází. Je nutné definovat pět hlavních sil, které ovlivňují tržní situaci podniku, možnost růstu do budoucna a dlouhodobou ziskovost tržního segmentu. Největší vliv na výnosnost odvětví má těchto pět skupin [14]: současná konkurence, riziko vstupu potencionálních konkurentů, hrozba substitučních výrobků, smluvní síla dodavatelů, vyjednávací síla kupujících. 7S McKinsey Systém známý jako 7S rozlišuje sedm základních složek vnitřního prostředí podniku, které ovlivňují jeho úspěch. Mezi tyto faktory patří strategie, struktura, systémy řízení, spoluzaměstnanci, sdílené hodnoty, styl manažerské práce, schopnosti a dovednosti. [15]

22 3.5 Finanční analýza Finanční analýza představuje systematický rozbor získaných dat, které jsou obsaženy především v účetních výkazech. Slouží nejen k zhodnocení podniku, ale také jako základ k finančnímu plánování. Hlavním cílem finanční analýzy je připravit podklady pro kvalitní rozhodování o fungování podniku. K základním cílům finančního řízení podniku je možno zařadit především dosahování finanční stability, kterou je možno hodnotit pomocí schopnosti vytvářet zisk, zhodnocovat vložený kapitál a zajistit platební schopnost podniku. Finanční analýza nespadá pouze do finančního řízení, ale svůj vliv má také na firmu jako celek. Je například součástí marketingové SWOT analýzy. [17] Zdroje vstupních dat pro finanční analýzu Kvalita informací podmiňuje úspěšnost finanční analýzy a do značné míry závisí na použitých vstupních informacích. [18] Základní data jsou nejčastěji čerpána z účetních výkazů, které jsou obecně užívané k popisu finančního stavu a pozice firmy. Rozvaha umožňuje posoudit zachování hospodářské stability podniku. Naopak výkaz zisku a ztráty informuje o schopnosti podnikatelského subjektu vytvářet dostatečný objem zisku. Dalším potřebným zdrojem pro finanční analýzu je výkaz o tvorbě a použití peněžních prostředků neboli výkaz cash flow. [8] Analýza pomocí absolutních ukazatelů Cílem absolutních ukazatelů je především odhalit meziroční změnu jednotlivých položek účetních výkazů v čase a určit tak hlavní trendy hospodaření podniku. [3] Horizontální analýza účetních výkazů Horizontální analýza firmy hledá odpověď na otázky: O kolik se změnily jednotlivé položky účetních výkazů v čase? Při interpretaci je třeba posuzovat absolutní i procentní změny současně. Interpretace musí být komplexní, změny jednotlivých položek výkazů spolu navzájem souvisejí. [18] Absolutní změna = ukazatel t - ukazatel t 1 Procentní změna = ukazatel t - ukazatel ukazatel t-1 t-1 * 100 [%],

23 kde: t...konec sledovaného období, (t-1) počátek sledovaného období Vertikální analýza účetních výkazů Vertikální analýza představuje procentní rozbor základních účetních výkazů. Zabývá se vždy jen jedním obdobím, ve kterém zkoumá, jak se na určité globální veličině podílely veličiny dílčí.[4] Analýza pomocí poměrových ukazatelů Poměrové ukazatele ukazují vztahy mezi finančními veličinami podniku a patří k nejpoužívanějším metodám finanční analýzy. Tyto ukazatele hodnotí především strukturu podnikových aktiv, kvalitu a intenzitu jejich využívání, způsob jejich financování, strukturu nákladů, profitabilitu, solventnost a další rysy finančního života podniku. [1] Ukazatele likvidity Ukazatele likvidity vysvětlují vztah mezi oběžnými (krátkodobými) aktivy a krátkodobými závazky. Charakterizují tedy zda je podnik schopen dostát včas svým splatným závazkům. [1] Ukazatel běžné likvidity Běžná likvidita = oběžná aktiva krátkodobé závazky Běžná likvidita říká, kolikrát je podnik schopen uspokojit své věřitele, pokud by v daném okamžiku proměnil všechna svá oběžná aktiva v hotovost. Za optimální hodnotu se považují hodnoty v intervalu 1,5 až 2,5. [1] Ukazatel pohotové likvidity Pohotová likvidita = oběžná aktiva - zásoby krátkodobé závazky Tento ukazatel poměřuje pouze pohotová oběžná aktiva s krátkodobými závazky, přičemž z oběžných aktiv vylučuje nejméně likvidní položku oběžných aktiv zásoby. [20] Optimální hodnoty pohotové likvidity se pohybují od 1 do 1,5. [1]

24 Ukazatel hotovostní likvidity Hotovostní likvidita = finanční majetek krátkodobé povahy krátkodobé závazky Hotovostní likvidita měří schopnost podniku hradit svými peněžními prostředky právě splatné závazky. Informuje o tom, jakou část krátkodobých závazků je podnik schopen okamžitě uhradit, jelikož nebere v úvahu ani krátkodobé pohledávky.v literatuře se uvádí doporučovaná hodnota ukazatele 0,5. [1] Ukazatele aktivity Ukazatele aktivity informují o tom, kolikrát se obrátí každý z jednotlivých druhů majetku za určitý časový interval, neboli jaký počet obrátek v rámci sledovaného období učiní. [6, s. 464] Čím vetší počet obrátek, tím je lépe využíváno vložených finančních prostředků a tím společnost dosahuje lepších finančních výsledků. Hodnota těchto ukazatelů se vyjadřuje v jednotkách času. [1] Obrat celkových aktiv Obrat celkových aktiv = tržby aktiva celkem Obrat celkových aktiv ukazuje, jak se zhodnocují stálá i oběžná aktiva ve výrobní činnosti podniku bez ohledu na zdroje krytí těchto aktiv. [20, s. 63] V případě, že podnik hospodaří efektivně, je potřeba, aby výsledná hodnota ukazatele byla co nejnižší. [1] Obrat zásob a doba obratu zásob tržby 365 Obrat zásob = ; Doba obratu zásob = zásoby obrat zásob Obrat zásob udává, kolikrát za rok se přemění zásoby v ostatní formy oběžného majetku až po prodej hotových výrobků a opětný nákup zásob. Doba obratu zásob udává, kolik dní jsou oběžná aktiva vázána ve formě zásob. Obecně platí, že čím je vyšší obrat zásob a kratší doba obratu zásob, tím lepší je situace. [1] Obrat pohledávek a doba obratu pohledávek tržby Obrat pohledávek = pohledávky Doba obratu pohledávek = 365 obrat pohledávek

25 Ukazatel obrat pohledávek udává, jak rychle jsou pohledávky přeměňovány v peněžní prostředky. Doba obratu pohledávek vypovídá o tom, jak dlouho je majetek podniku vázán ve formě pohledávek, respektive vyjadřuje průměrný počet dní, po které musí podnik v průměru čekat než obdrží platby od svých odběratelů. [20] Doba obratu závazků Doba obratu závazků = závazky z obchodního styku průměrné denní nákupy na obchodní úvěr Doba obratu závazků stanovuje ve dnech dobu, která v průměru uplyne mezi nákupem zásob a jejich úhradou. [6, s. 465] Obecně je možno konstatovat, že doba obratu závazků by měla být delší, než doba obratu pohledávek, aby nebyla narušena finanční rovnováha ve firmě Ukazatele zadluženosti Ukazatele zadluženosti měří rozsah, v jakém je firma financována cizími zdroji a její schopnost pokrýt své dlužní závazky. [20] Ukazatel celkové zadluženosti Celková zadluženost = celkové závazky *100 [%] aktiva celkem Ukazatel celkové zadluženosti je poměr celkových závazků k celkovým aktivům, který se také nazývá ukazatel věřitelského rizika. Čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím vyšší je riziko věřitelů. [17] Analytickými ukazateli celkové zadluženosti jsou dlouhodobá a krátkodobá zadluženost: Krátkodobá zadluženost = Dlouhodobá zadluženost = krátkodobé závazky aktiva celkem dlouhodobé závazky aktiva celkem * 100 [%], * 100 [%]. Míra samofinancování Míra samofinancování = vlastní kapitál aktiva celkem * 100 [%] Míra samofinancování je doplňkový ukazatel k celkové zadluženosti, který také bývá označován jako koeficient samofinancování. Vyjadřuje proporci, v jaké jsou aktiva podniku financována penězi vlastníků [20]

26 Ukazatel podkapitalizování Ukazatel podkapitalizování = dlouhodobé závazky + vlastní kapitál stálá aktiva Podkapitalizování podniku může nastat tehdy, je-li firma příliš zadlužena a výše vlastního kapitálu je nepřiměřená rozsahu provozní činnosti podniku. [20] Dluh na vlastní kapitál Dluh na vlastní kapitál = celkové závazky vlastní kapitál Vyjadřuje poměr cizího kapitálu k vlastnímu kapitálu a má stejnou vypovídací schopnost jako ukazatel zadluženosti, tj. poměr celkových závazků k celkovým aktivům. [1] Úrokové krytí Úrokové krytí = ZUD celkové úroky, kde: ZUD...zisk před zdaněním a úroky Ukazatel úrokového krytí, označovaný i jako zisková úhrada úroků, vyjadřuje, kolikrát vytvořený zisk před odpočtem úroků a daní převyšuje úrokové platby. [20, s. 58] Doporučení je, že úroky by měly být pokryty ziskem třikrát. Za bezproblémovou úroveň považují analytici hodnotu okolo 8. [20] Ukazatele rentability Rentabilita je měřítkem schopnosti podniku dosahovat zisku a vytvářet tak nové zdroje. Jedná se o ukazatele, které budou nejvíce zajímat akcionáře a potencionální investory. V časové řadě by měly mít obecně rostoucí tendenci. Doporučené hodnoty u těchto ukazatelů nebývají uváděny, ale jsou vhodné pro srovnání s jinými podniky ve stejném odvětví nebo oboru podnikání. [16] ROA (rentabilita celkového kapitálu) Rentabilita celkového vloženého kapitálu = Z + U *(1- D) celková aktiva, kde: Z...zisk po zdanění U...úrok z použitých úvěrů D...sazba daní z příjmů

27 Ukazatelem ROA hodnotíme, jak je podnik výnosný bez ohledu na to, zdali vložený kapitál patří vlastníkům či pochází z jiných zdrojů. [21] ROE (rentabilita vlastního kapitálu) Rentabilita vlastního kapitálu = čistý zisk vlastní kapitál Ukazatel rentability vlastního kapitálu ROE hodnotí výnosnost kapitálu, který do podniku vložili jeho akcionáři nebo vlastní. [6, s. 65] Obecně platí, že by ukazatel měl nabývat vyšších hodnot, než úroková míra bezrizikových cenných papírů. [16] ROS (rentabilita tržeb) Z + U *(1- D) Rentabilita tržeb =, tržby kde: Z...zisk po zdanění, U...úrok z použitých úvěrů, D...sazba daní z příjmů. Rentabilita tržeb vyjadřuje schopnost podniku dosahovat zisku při dané úrovni tržeb, tedy kolik dokáže podniku vyprodukovat efektu na 1 Kč tržeb. Obecně lze říci, že čím větší je rentabilita tržeb, tím lepší je situace podniku co se týče produkce. [16] 3.6 Rozdělení aktiv na provozně potřebná a nepotřebná Pro základní podnikatelské zaměření podniku potřebuje podnik aktiva o určité velikosti a struktuře včetně přiměřených rezerv. Tato aktiva lze označit na aktiva provozně nutná a aktiva provozně nenutná. Všechny zahraniční publikace týkající se oceňování podniku se shodují na tom, že by mělo být rozdělení aktiv na provozně nutná a nenutná provedeno a společně s tímto by měly být vyřazeny výnosy a náklady související s těmito aktivy. Důvodem pro toto rozčlenění majetku je především, že část majetku nemusí být vůbec využíváno a tudíž z něj neplynou žádné nebo jen velmi malé příjmy. Vyčleněna by měla být aktiva nesouvisející s provozem i v případě, že určité příjmy přinášejí, protože s tímto spojená rizika se mohou lišit od rizik hlavního provozu podniku. Rozdělení aktiv na nutná a nenutná je vhodné provést na počátku aplikace výnosových metod, neboť analýzu a prognózu generátorů hodnoty lze provést jen s aktivy a výsledky hospodaření spojenými s hlavním provozem podniku. Ocenění neprovozních aktiv by mělo být

28 provedeno odděleně od provozního majetku a na závěr přičteno k hodnotě provozní části podniku. [19] Krátkodobý finanční majetek Krátkodobý finanční majetek zahrnuje především položky cenné papíry a podíly, které tvoří základ této rozvahové položky. Tyto cenné papíry a podíly nejsou považovány za dlouhodobé uložení peněz a mohou být v dohledné době prodány. V rozvinutých ekonomikách slouží tento majetek především jako strategická rezerva, a proto je správné jej odečíst z bilanční sumy. Doporučovaná provozně nezbytná úroveň peněžních prostředků se odhaduje pomocí žádoucí úrovně okamžité likvidity na 20 % Dlouhodobý finanční majetek Kritériem pro rozhodnutí o dlouhodobém finančním majetku by měl být účel finančních investic a charakter spojení mezi podniky. Finanční investice by měly být vyřazeny z provozně nutných aktiv v tom případě, pokud mají portfoliový charakter a nemají přímou vazbu k provozní činnosti podniku. Pokud ve spojení s investicí dochází k propojení mezi hlavní činností analyzovaného podniku a podniku, do kterého bylo investováno, doporučuje se investici v provozně nutných aktivech ponechat. Jestliže chybí informace o charakteru finančních investic, pak se do provozně nutného majetku obvykle nezahrnují Ostatní provozně nepotřebná aktiva Do ostatních provozně nepotřebných aktiv můžeme dále zařadit nemovitosti sloužící základnímu účelu podniku, pohledávky nesouvisející s hlavní činností podniku, málo provozně využitelný majetek a nadbytečné zásoby a kapacity. 3.7 Analýza a prognóza generátorů hodnoty Pod pojmem generátory hodnoty se rozumí soubor několika základních podnikohospodářských veličin, které společně určují hodnotu podniku. Obvykle se tyto generátory odvozují od konkrétního přístupu k ocenění. [9] Nejčastějším východiskem je metoda diskontovaných peněžních toků, která pracuje se následujícími generátory hodnoty [19]: tržby a jejich růst, marže provozního zisku, investice do pracovního kapitálu,

29 investice do dlouhodobého provozně nutného majetku, diskontní míra, způsob financování, doba existence podniku Tržby Promítnutí budoucích tržeb by mělo být součástí strategické analýzy, která dává odpověď na otázku, kolik by se mělo prodat s ohledem na vývoj tržních podmínek. Tato prognóza může být upravena o kapacitní omezení podniku. Korekce může vyplynout z úvah o potřebných investicích, jejich financování a rychlosti zavádění do provozu Provozní zisková marže Dalším klíčovým pojmem pro ocenění je provozní zisková marže, kterou lze definovat jako poměr: Postup projekce ziskové marže shora se dá popsat v následujících krocích: 1) Výpočet korigovaného provozního výsledku z provozu před daní a před odpočtem odpisů za minulé roky a následné odvození ziskové marže v procentním vyjádření. 2) Analýza minulé ziskové marži a faktorů, které na ni působí, v souladu s konkurenční pozicí podniku. 3) Odhad hlavních faktorů ovlivňujících ziskovou marži působící do budoucnosti na základě provedené analýzy a odhad budoucích hodnot ziskové marže v procentním vyjádření. 4) Dopočet korigovaného provozního zisku v budoucích letech jako součinu dříve prognózovaných tržeb a odhadnuté ziskové marže Pracovní kapitál Pro účely plánování a ocenění podniku je potřeba provést dvě základní modifikace oproti obvyklému tvaru pracovního kapitálu: 1) Od oběžných aktiv se nebude odečítat krátkodobý cizí kapitál, ale neúročený cizí kapitál. Výpočet upraveného pracovního kapitálu je následující: Krátkodobý finanční majetek

30 +Zásoby +Pohledávky -Neúročené závazky +Ostatní aktiva (aktivní časové rozlišení) -Ostatní pasiva (pasivní časové rozlišení) = Pracovní kapitál 2) Započtení všech uvedených veličin jen v rozsahu provozně nutném Náročnost na investice do dlouhodobého majetku Plánování investiční činnosti se řadí mezi nejobtížnější části analýzy generátorů hodnoty. Investice se většinou nevyvíjí plynule, a je tudíž obtížné použít extrapolaci. Proto by měly být chápány v širším smyslu, tedy včetně investic do výzkumu, vývoje a investic do lidského kapitálu. Přístup k plánování investiční náročnosti lze rozdělit do tří různých variant: Globální přístup se dá aplikovat v případě, kdy investice do dlouhodobého majetku mají průběžný charakter. Postup vychází z analýzy využití provozně nutného dlouhodobého majetku ve vztahu k tržbám. Přístup podle hlavních položek je použitelný především pro nejbližší časový horizont, protože se vychází přímo z podnikových investičních plánů zahrnujících jednotlivé akce a projekty. Přístup založený na odpisech vychází z předpokladu, že investice pod úrovní odpisů nebudou stačit k dlouhodobému přežití a růstu podniku. Rozhodující pro životnost podniku je zda si podnik dokáže vydělat na investice, které jsou zásadní pro jeho přežití. Z toho plyne, že jádrem rozboru generátorů hodnoty je analýza a prognóza tržeb a k tomu potřebných investic. [9] Předběžné ocenění pomocí generátorů hodnoty Generátory hodnoty lze přímo použít k prvnímu odhadu hodnoty podniku. Toto ocenění je založeno na principu peněžních toků a je důležité pro přiblížení významu generátorů a celého principu tvorby hodnoty podniku. Volné peněžní toky pro jednotlivé roky lze vyjádřit: FCFt = Korig. Provozní zisk po dani Přírůstek prac. Kapitálu a dlouhodobého majetku

31 kde: X.. velikost tržeb za zboží a vlastní výrobky, g.tempo růstu tržeb, r ZPx..provozní zisková marže propočtená z korigovaného výsledku hospodaření, d. sazba daně z korigovaného výsledku hospodaření, k WC.koeficient náročnosti růstu tržeb na růst pracovního kapitálu, k DMx...koeficient náročnosti růstu tržeb na růst dlouhodobého majetku, t.. rok. V první fázi oceňování můžeme na základě strategické analýzy a analýzy minulého vývoje generátorů hodnoty odhadnout průměrné hodnoty generátorů a tak nastínit pravděpodobné rozpětí výnosové hodnoty podniku. Pro tento odhad lze použít vzorce [9]: 3.8 Výnosové metody oceňování podniku Výnosový přístup lze považovat pro oceňování za teoreticky i prakticky nejvhodnější, neboť vychází z renty jako odměny za využití výrobních faktorů. Stanovení hodnoty vychází z predikovaných údajů a navazuje tudíž na dlouhodobé podnikatelské strategie podniku. Na počátku je potřeba rozšířit predikci generátorů hodnoty do podoby požadovaných plánovaných finančních výkazů, které je nutné dále rozčlenit podle provozního a neprovozního majetku. Po sestavení finančního plánu by měla být zpracována finanční analýza plánu, která potvrdí nebo vyvrátí předpoklad o perspektivnosti podniku učiněného na základě strategické a finanční analýzy. Touto analýzou se také určí riziko nutné pro stanovení diskontní míry. [19] Skupina výnosových metod vychází z poznatku, že hodnota statku je dána očekávaným výnosem pro jeho držitele. Ve většině případů bývají za tyto výnosy považovány skutečné příjmy plynoucí z oceňovaného statku. Výnosové metody se tedy dají rozdělit podle toho, jaká veličina se dá konkrétně pod těmito výnosy chápat [9]: metoda diskontovaného peněžního toku (DCF), metoda kapitalizovaných čistých výnosů (KCV), metoda ekonomické přidané hodnoty (EVA), metody kombinované

32 3.8.1 Metoda diskontovaných peněžních toků - DCF Metody diskontovaných peněžních toků patří mezi nejpoužívanější metody ocenění zejména v anglosaských zemích. Postupně se rozšířily i do kontinentální Evropy, kde se těší také velké oblibě a využívají se stále častěji. [2] Existují tři základní techniky pro výpočet výnosové hodnoty metodou DCF: metoda entity (entity = jednotka, zde označuje podnik jako celek), metoda ekvity (ekvity = vlastní kapitál), metoda APV (Adjusted present value = upravená současná hodnota). Úkolem všech tří metod je zjistit hodnotu vlastního kapitálu neboli čistého obchodního majetku. [9] Metoda DCF entity Výpočet u metody DCF entity probíhá ve dvou krocích. Nejdříve se diskontováním peněžních toků, které jsou k dispozici pro vlastníky i věřitele, získá hodnota podniku jako celku. Tato hodnota je označována jako hodnota brutto H b. Od ní je pak v druhém kroku odečtena hodnota cizího kapitálu ke dni ocenění, a tím je k dispozici hodnota vlastního kapitálu označovaná jako hodnota netto H n. Základním znakem této metody je, že výsledkem procesu diskontování peněžních toků je hodnota podniku jako celku. V převážné části odborné literatury je považována za základní způsob. Podnik jako celek je chápán na úrovni investovaného kapitálu, jehož výpočet se dá upravit ve dvou směrech: určit náklady na investovaný kapitál, rozčlenění aktiv na provozně nutná a nepotřebná. Výpočtové schéma pro sestavení volného peněžního toku FCF U metody DCF je východiskem vždy volný peněžní tok, jehož výpočet je znázorněn v následujícím schématu

33 Schéma 1: Výpočet FCF 1. + Korigovaný provozní VH před daněmi (KPVH D ) 2. - Upravená daň z příjmů (=KPVH D x daňová sazba) 3. = Korigovaný provozní výsledek hospodaření po daních (KPVH) 4. + Odpisy 5. +Ostatní náklady započtené v provozním VH, které nejsou výdaji v běžném 6. = Předběžný peněžní tok z provozu 7. - Investice do upraveného pracovního provozně nutného kapitálu 8. - Investice do pořízení dlouhodobého provozně nutného majetku 9. = Volný peněžní tok (FCF) Zdroj: [9, s. 170] období Při výpočtu korigovaného provozního výsledku hospodaření je žádoucí vycházet z té hladiny, která povede k minimu navazujících úprav. Z tohoto důvodu se doporučuje postupovat podle následujícího výpočtu, který vychází z provozního výsledku hospodaření. Schéma 2: Výpočet korigovaného provozního výsledku hospodaření (KPVH) Provozní VH před daněmi (KPVH D ) - Provozní výnosy jednorázové nesouvisející s provozním majetkem + Provozní náklady jednorázové a nesouvisející s provozním majetkem + Výnosy z finančních investic a výnosové úroky plynoucí z provozně nutného majetku - Finanční náklady související s provozně potřebným majetkem = Korigovaný provozní výsledek hospodaření Zdroj: [9, s. 174] V dalším kroku by měly být specifikovány investice do podnikové činnosti, které slibují kladnou čistou současnou hodnotu. Pro výpočet se použije vztah [9]: I netto t = K t K t-1 I brutto t = K t K t-1 + O t kde: I t investice do provozně nutného investovaného kapitálu v roce t, K t..provozně nutný investovaný kapitál ke konci roku t, O t..odpisy v roce t

34 Standardní dvoufázová metoda Tato metoda vychází z představy, že budoucí období lze rozdělit na dvě fáze. V první fázi se získá prognóza volného peněžního toku pro jednotlivá léta. Druhá fáze zahrnuje období od konce první fáze až do nekonečna. Hodnota podniku za období druhé fáze se nazývá pokračující hodnota. [10] Hodnota podniku dle dvoufázové metody se vypočítá následovně [11]: kde: T..délka první fáze v letech, PH...pokračující hodnota, I k kalkulovaná úroková míra na úrovni průměrných vážených nákladů kapitálu. Výpočet pokračující hodnoty Pro výpočet pokračující hodnoty se používá tzv. Gordonův vzorec, který pracuje s rostoucí nekonečnou řadou peněžních toků, protože se pro druhou fázi předpokládá stabilní a trvalý růst volného peněžního toku. Gordonův vzorec má tento tvar [9]: přičemž podmínkou platnosti vzorce je, aby bylo i k > g, kde: T poslední rok prognózovaného období, i k průměrné náklady kapitálu = kalkulovaná úroková míra, g.předpokládané tempo růstu volného peněžního toku během celé druhé fáze, tj. do nekonečna FCF...volný peněžní tok pro první rok pokračující fáze. Do výpočtu Gordonova vzorce je třeba použít odhad volného cash flow pro rok T+1, tedy pro první rok, kdy již není k dispozici plán [9, s. 184]:

35 Parametrický vzorec Dalším způsobem, jak spočítat pokračující hodnotu, je vzorec, který pracuje s vybranými faktory tvorby hodnoty. Mezi tyto faktory spadá tempo růstu korigovaných provozních výsledků hospodaření (KPVH) a očekávaná rentabilita investic (r I ). [10] Rentabilitu investic je možné odvodit v návaznosti na rentabilitu investovaného kapitálu. Pro vytvoření nové hodnoty je potřeba, aby rentabilita investovaného kapitálu r K byla vyšší než náklady kapitálu. Známe-li provozně nutný investovaný kapitál, můžeme zjistit výši čistých investic jako změnu stavu investovaného kapitálu během roku [9]: Investice netto = K Rentabilita čistých investic (r I ) se vypočítá [11]: Parametrický vzorec pro pokračující hodnotu pak má tuto podobu: kde: korigovaný provozní výsledek hospodaření po upravených daních v prvním roce po uplynutí období prognózy. V čitateli parametrického vzorce je vlastně korigovaný provozní výsledek snížený o čisté investice, tedy volné cash flow pro vlastníky a věřitele [9]: Zjištění výsledné hodnoty podniku Na základě předchozích postupů je odvozena provozní hodnota podniku brutto, která zachycuje pouze provozní část podniku. K získání výsledné hodnoty vlastního kapitálu oceňovaného podniku je třeba provést uvedené kroky, které názorně zobrazuje následující schéma:

36 Schéma 3: Výsledná hodnota vlastního kapitálu podniku Hodnota brutto - Hodnota úročeného cizího kapitálu (ke dni ocenění) = Hodnota vlastního kapitálu + Hodnota aktiv, která nejsou provozně nutná ke dni ocenění = Výsledná hodnota vlastního kapitálu podniku Zdroj: [11, s. 64] EVA Ekonomická přidaná hodnota je ukazatel, který lze využít jako nástroj finanční analýzy, oceňování podniku a řízení podniku. Základním principem ekonomické přidané hodnoty je měření ekonomického zisku. Pokud tedy podnik vykazuje kladný účetní zisk, vykazuje také ekonomický zisk v případě, že je účetní zisk větší než náklady na vložený vlastní kapitál. [9] Hlavní předností je, že kombinuje výsledek hospodaření s rizikem při jeho dosahování, a tím docílí přiblížení účetní veličiny s pohledy investorů, kteří na něm působí. Další výhodou je, že EVA využívá účetní výsledek hospodaření i k ocenění podniku, na rozdíl od metod založených na DCF. [13] Základní výpočet ukazatele EVA Ukazatel EVA je chápán jako čistý výnos z provozní činnosti podniku snížený o náklady vlastního i cizího kapitálu. Obecná podoba vzorce pro výpočet EVA je uvedena na následující straně [13]: kde: NOPAT.zisk z operační činnosti podniku po dani Capital...kapitál vázaný v aktivech sloužících k operační činnosti podniku. V konceptu ekonomické přidané hodnoty bývá výraz nahrazen termínem NOA. WACC..průměrné vážené náklady kapitálu. Základní výpočet EVA za rok t je možné provádět dvěma způsoby [9]: 1. Pomocí vzorce nákladů na kapitál

37 2. Pomocí vzorce hodnotového rozpětí Propočet NOA Východiskem pro stanovení čistých operačních aktiv (NOA) je úprava rozvahy, která se týká následujících operací: 3. Vydělení neoperačních aktiv z celkových aktiv, 4. Snížení aktiv o neúročný cizí kapitál, 5. Vyloučení mimořádných položek, 6. Převedení účetní hodnoty aktiv na skutečnou. V konečném důsledku ukazatel čistá operační aktiva pro metodu EVA v zásadě odpovídá veličině provozně nutný investovaný kapitál pro metodu DCF. [19] EVA jako nástroj ocenění Stejně jako u metody DCF lze použít varianty výpočtu EVA a ocenění EVA entity, ekvity a APV. Obvykle používanou variantou je EVA entity, jejíž základní schéma má tuto podobu: Schéma 4: Tržní hodnota vlastního kapitálu Tržní hodnota operačních provozně nutných aktiv + Tržní hodnota neoperačních aktiv - Tržní hodnota úročených závazků = Tržní hodnota vlastního kapitálu Zdroj: [9, s. 295] V prvním kroku je vypočtena hodnota pro vlastníky a věřitele, a teprve po odečtení cizího kapitálu získáme ocenění podniku jen pro vlastníky. Tržní hodnota operačních aktiv se získá krokem, který je popsán níže: Schéma 5: Tržní hodnota vlastního kapitálu Čistá operační aktiva (NOA) + Tržní přidaná hodnota (MVA) = Tržní hodnota operačních aktiv Zdroj: [9, s. 295]

38 Důležitou úlohu v tomto přístupu má tržní přidaná hodnota, nebo také hodnota přidaná trhem (MVA), která představuje jakýsi provozní goodwill. Zatímco EVA měří úspěch společnosti během minulého roku, MVA představuje pohled do budoucnosti, který odráží očekávání trhu ohledně perspektiv společnosti. [13] Existují dva možné způsoby pro výpočet MVA [9] Ex post jako diferenci mezi tržní hodnotou podniku jako celku a hodnotou jeho aktiv (NOA). Ex ante jako současnou hodnotu budoucích operačních nadzisků (EVA). V případě měření výnosnosti hraje velikost NOA zásadní roli, co se týče majetkového ocenění. Čím větší bude NOA, tím menší bude EVA. Jinak je tomu při oceňování podniku pomocí EVA, kde má hodnota vykázaných aktiv menší význam, neboť její velikost nemá vliv na vypočtenou hodnotu podniku. Výpočet využívá opět dvoufázovou metodu, stejně jako metoda DCF [9]: kde: H n..hodnota vlastního kapitálu podniku (hodnota netto), EVA t..eva v roce t, NOA 0.čistá operační aktiva k datu ocenění, NOA t-1 čistá operační aktiva ke konci předcházejícího roku, NOPAT t.operační výsledek hospodaření po dani v roce t, T.počet let explicitně plánovaných EVA, WACC průměrné vážené náklady kapitálu D 0 hodnota úročených dluhů k datu ocenění, A 0 ostatní, tj. neoperační aktiva k datu ocenění

39 3.9 Ocenění na základě analýzy majetku Majetkové ocenění vede ke zjištění majetkové podstaty podniku, která se často označuje jako substanční hodnota. Tato hodnota podniku je definována jako souhrn individuálně oceněných položek majetku. Podle toho jak se oceňují tyto složky lze členit majetkové ocenění do jednotlivých skupin [9]: Likvidační hodnota nepředpokládá se dlouhodobější existence podniku. Majetek bude v budoucnu rozdělen, rozprodán, popř. zlikvidován. Hodnota majetku je tedy dána očekávanými příjmy z likvidace. Účetní hodnota na principu historických cen předpokládá se další pokračování podniku a jednotlivé položky majetku jsou oceňovány na bázi historických cen, tedy za kolik byl majetek skutečně pořízen. Substanční hodnota na principu reprodukčních cen předpokládá budoucí chod podnikatelského subjektu a snaží se odpovědět na otázku, kolik by stálo znovuvybudování podniku. Substanční hodnota na principu úspory nákladů kvantitativní vyjádření substitučního efektu existující majetkové podstaty. Majetkové ocenění na principu tržních cen spočívá v ocenění každé majetkové položky podniku jejími tržními hodnotami. Tento typ ocenění je vhodný u investičních společností a podniků holdingového typu

40 4 VLASTNÍ PRÁCE 4.1 Charakteristika společnosti Zemědělské družstvo Jeseník vzniklo dle zákona o transformaci, schválením transformačního projektu valnou hromadou dne Družstvo pokračuje ve své činnosti od roku 1950 zápisem v obchodním rejstříku, vedeném krajským soudem v Ostravě. Základní údaje o podniku [39]: Název subjektu: Zemědělské družstvo Jeseník Sídlo: Jeseník, ul. Šumperská č.p. 118, PSČ Kraj: IČO: Olomoucký (okres: Šumperk) Den zápisu do OR: 27. Února 1950 Právní forma: Družstvo Základní kapitál: Zemědělské družstvo Jeseník má střediskovou strukturu. Jeho řídícím orgánem je představenstvo v čele s předsedou, který je statutárním orgánem a zároveň vystupuje za družstvo navenek. Družstvo čítá 51 zaměstnanců, z kterých je 13 na řídících funkcích. Díky negativním vlivům hospodářské krize bylo družstvo od roku 2009 nuceno přistoupit k sezónnímu propouštění pracovníků. Na financování činnosti a investic používá podnik vlastní zdroje, různé typy úvěrů a zemědělské dotace z národní i evropských fondů. V posledních letech se podnikatelská činnost přizpůsobuje jak přírodním, tak i ekonomickým podmínkám a dále novým podmínkám a nařízením vyplývající ze vstupu do Evropské unie. Zemědělské družstvo Jeseník hospodaří v podhůří Jeseníků na pozemcích o celkové výměře 1912 ha. Tato oblast se vyznačuje nízkými průměrnými teplotami a bohatými srážkami, což předurčuje způsob hospodaření podniku. Orná půda zaujímá z celkových pozemků jen 286 ha orné půdy, proto se rostlinná výroba se především specializuje na pěstování objemných krmiv pro dojnice a ostatní skupiny hospodářských zvířat s nulovým podílem tržních plodin. Z toho vyplývá i zaměření živočišné výroby, která je orientovaná na chov mléčných dojnic a výrobu mléka. Doplňkovou činností je chov skotu bez tržní produkce mléka a chov ovcí a koz, který je spíše orientován jako centrum venkovské turistiky. Podnikatelskou činnost družstva lze tedy rozdělit následujících pěti oblastí: živočišná výroba, rostlinná výroba, okrasné školky, doprava, dílny a opravy zemědělské techniky

41 Živočišná výroba Družstvo se v největší míře věnuje živočišné výrobě, která tvoří 84 % z celkových tržeb. Hlavním zdrojem živočišné výroby je chov mléčného skotu. Jedná se o kříženky holštýnského plemene, kde základní stádo tvoří 485 kusů dojnic. Dojnice jsou krmeny se zřetelem na svou užitkovost, která v současné době dosahuje 7800 l na dojnici. Díky této specializaci na výrobu mléka se družstvu povedlo v předchozích letech provést rekonstrukci dvou mléčných středisek. Téměř na všechny investice se podařilo čerpat finanční prostředky z národních i evropských dotačních fondů. Většina produkce mléka je dodávána do italské mlékárny ORRERO, která si velmi pečlivě vybírá své dodavatele suroviny a každodenně kontroluje kvalitu dodaného mléka. Obrovské výkyvy cen u této komodity se podnik snaží řešit nouzovými opatřeními, a proto provozuje dva automaty na prodej čerstvého kravského mléka, do kterých se dodává mléko v prvotřídní kvalitě. Tyto automaty jsou umístěny v nedalekém městě Jeseník, jehož obyvatelstvo projevuje o tyto služby zájem. Do živočišné výroby také spadá chov a prodej skotu bez tržní produkce mléka, jehož stádo jímá 75 ks krav. V neposlední řadě je zde potřeba zmínit chov a prodej ovcí a koz, díky němuž se vyrábí přírodní sýr Bělá ze směsi ovčího a kozího mléka. Rostlinná výroba Jak již bylo výše zmíněno, rostlinná výroba se specializuje na pěstování krmiv pro dojnice a ostatní skupiny hospodářských zvířat s nulovým podílem tržních plodin. Tohle středisko se podílí pouze 5 % na celkových tržbách podniku. Dále družstvo nabízí traktorové práce, sečení rotační lištou, obracení, skulování a svoz sena, provádění chemických postřiků, mulčování a prodej hnojiva. Okrasné školky Dalším úsekem podniku je středisko okrasných školek, které poskytuje materiál na výsadby, a to v sortimentu, který je vhodný i do zdejších podmínek. Jedná se především o vřesy, vřesovce, rododendrony a ostatní okrasné dřeviny. Doprava Vedle zemědělských činností družstvo provozuje i další služby v oblasti přepravy, které tvoří 5% z tržeb družstva. Nabízí autobusovou vnitrostátní i mezinárodní dopravu dvěma autobusy. Mezi další služby patří zemní práce teleskopickým nakladačem, jeřábnické práce, doprava sypkých materiálů a pronájem a odvoz kontejnerů

42 Dílny a oprava zemědělské techniky Opravou traktorů a jiné zemědělské techniky se družstvo zabývá ve svých dílnách, kde mimo jiné provozuje výměnu olejových náplní a maziv, mytí motorových vozidel, prodej náhradních dílů a výrobu hydraulických hadic. I přesto, že rok 2009 byl pro podnik velmi kritický vlivem kolísání cen mléka, tak se nadále předpokládá, že produkce mléka pro něj bude i do budoucna stěžejní činností. Jedním z významných pozitiv, díky kterému může družstvo stále pokračovat s chovem mléčného skotu, je podstatná úspora nákladů na výrobu 1 l mléka daná rekonstrukcí střediska v Domašově. Další snahou je alespoň částečně se osamostatnit od dodávky mléka do mlékáren, aby mohlo družstvo určovat cenu za tuto komoditu, a aby nebylo závislé na cenách daných mlékárnou. Živočišná výroba se bude i nadále zabývat doplňkovou činností chovem masného skotu a chovem ovcí a koz. Předpokládá se, že bude stejně jako doposud tento chov sloužit jako středisko venkovské turistiky, a proto náklady směřované na tuto farmu budou zaměřeny na zvýšení návštěvnosti turistů. Prioritou rostlinné výroby bude stále výroba objemných krmiv pro živočišnou výrobu a údržbu krajiny a nepředpokládá se, že by rostlinná výroba začala směřovat k pěstování tržních plodin. Středisko dílen se s postupným nákupem nových technologií a strojů bude orientovat v co největší míře na služby mimo podnik. [40]

43 4.2 Strategická analýza Prostřednictvím strategické analýzy se obvykle identifikují a hodnotí všechny relevantní faktory vnějšího a vnitřního prostředí, které ovlivňují podnik a rozhodování řídících pracovníků Charakteristika odvětví zemědělství Zemědělská výroba je společně s navazujícím potravinářskou výrobou jedním z tradičních odvětví národního hospodářství. České zemědělství si prošlo bouřlivým vývojem a má za sebou dlouholetou tradici, která zaručovala soběstačnost národa v základních potravinách. Po roce 1989 došlo k transformaci agrárního sektoru a privatizaci státních zemědělských statků, proběhly markantní majetkové změny, což se odrazilo ve struktuře a počtu podnikatelských subjektů. Zemědělští podnikatelé dnes v ČR hospodaří přibližně na 4264 tis. ha půdy, která tvoří cca polovinu celkové rozlohy státu. Na jednoho obyvatele republiky připadá tedy 0,42 ha zemědělské půdy, z toho 0,30 ha půdy orné, což odpovídá evropskému průměru. Od roku 1995 ubylo 15 tis. ha zemědělské půdy, oproti tomu výměra lesní půdy vzrostla o 16 tis. ha. Polovina půdního fondu se nachází v oblastech méně příznivých pro hospodaření a to jsou právě ty oblasti, kde se zakládání a udržování luk a pastvin podporuje. Většina zemědělské půdy je nyní ve vlastnictví fyzických a právnických osob. Podíl zemědělství včetně lesnictví a rybolovu na HDP činí přibližně 2 až 3 %, což řadí ČR k evropskému průměru. V tomto odvětví bylo v roce 2004 zaměstnáno cca 141 tis. osob a tento počet se od 90. Let neustále snižuje. Podíl pracovníků v zemědělství ve struktuře zaměstnanosti národního hospodářství dnes činí 2,9 %. Důvodem takto malého zastoupení zaměstnanců v zemědělství je fakt, že mzdy v tomto sektoru jsou nižší, co do porovnání s ostatními sektory. Výnosy zemědělských podniků jsou především u rostlinné výroby závislé na přírodních podmínkách, výkupní ceny produktů jsou nízké, tudíž zemědělci nedosahují závratných zisků a nemohou si dovolit vyplácet vyšší mzdy. Z tohoto důvodu je nutná podpora zemědělství státem prostřednictvím dotací. Zemědělská výroba dnes neslouží jen k výrobě potravin, ale přebírá na sebe i důležité společenské a ekologické funkce. Zemědělství je nedílnou složkou venkovského prostoru, který potřebuje podporu a péči, proto jsou zemědělci k těmto činnostem motivováni řadou dotačních nástrojů. [23] Vývoj zemědělské produkce v je zachycen v následujícím grafu, kde je patrný výrazný vzestup v roce 2007, na kterém se podílela vyšší sklizeň obilovin, řepky a brambor spolu s výrazným navýšením cen jednotlivých komodit. Vysoká produkce se udržela i v následujícím roce. K prudkému meziročnímu poklesu zemědělské produkce o 18,1 % došlo v roce 2009 vlivem výrazného snížení cen obilovin, technických plodin, cen mléka a jatečných prasat, ale také objemu sklizní. Zemědělská produkce za rok 2010 v běžných cenách dosáhla výše ,6 mil.kč a meziročně se zvýšila o 0,8 %. Rostlinná produkce činila ,3 mil. Kč, což

44 představuje nárůst proti předcházejícímu roku o 4,8 %. Celková živočišná produkce se snížila meziročně o 4,1 % a je na úrovni ,4 mil. Kč. Graf 1: Zemědělská produkce v běžných cenách roku 2001 až 2010 Graf 1 Zemědělská produkce v běžných cenách Agricultural output at current prices mld. Kč / CZK bn rostlinná produkce / crop output produkce zem. služeb / agr. services output živočišná produkce / animal output vedlejší čin. (neodděl.) / secondary act. (insep.) Zdroj: Český statistický úřad 1 Od roku 2001 mírně převažuje rostlinná výroba nad živočišnou. Nejlépe to dokazuje rok 2007 a Nejvíce pěstovanými plodinami jsou obiloviny, především pšenice a dále technické plodiny. V živočišné výrobě dominuje výroba mléka a chov prasat. Podrobnou strukturu rostlinné i živočišné výroby v roce 2009 a 2010 zobrazuje graf č 2. 1 Hrubá zemědělská produkce v ČR ve stálých cen roku [online]. [cit ]. Dostupné z: -

45 Graf 2: Struktura zemědělské produkce za rok 2009 a 2010 Struktura zemědělské produkce Structure of Agricultural tput Obiloviny / Cereals Mléko / Milk Technické plodiny / Industrial crops Prasata / Pigs Krmné plodiny / Forage plants Skot / Cattle Drůbež / Poultry Zelenina / Vegetables Produkce zem. služeb /Agricultural services output Brambory / Potatoes Vejce / Eggs Vedlejší činnosti / Secondary activities Ovoce / Fruits Víno / Wine Ovce a kozy / Sheep and goats mld. Kč / CZK bn běžné ceny / current prices Zdroj: Český statistický úřad Analýza vnějšího prostředí Vnější prostředí má nestabilní měnící se charakter, a proto budou definovány příležitosti a hrozby, které by mohly mít na podnik v budoucnu vliv. Dále bude vnější prostředí zhodnoceno PESTE analýzou a analýzou pěti konkurenčních sil podle Portera PESTE analýza Tato analýza vychází z minulosti a zároveň se snaží o analyzování a předvídání budoucích vlivů v prostředí v pěti různých oblastech, mezi které se řadí politické a právní prostředí, ekonomické, sociální, technologické a ekologické prostředí. 2 Struktura zemědělské produkce v letech 2009 a 2010 v běžných cenách. [online]. [cit ]. Dostupné z:

46 1) Politické a právní prostředí Politické a právní prostředí je tvořeno mnoha rozličnými faktory, které udávají směr rozvoje společnosti a vytvářejí právní a politický rámec pro její budoucí vývoj. Vstup České republiky do Evropské unie roku 2004 byl krok, který přinesl mnoho změn v právním i politickém prostředí. Především znamenal zvýšení změnu zákonů a právních předpisů, které se musely harmonizovat s předpisy EU a přijetí společné zemědělské politiky. Záměrem EU je snižovat administrativní zátěž zemědělcům, a proto se snaží tuto společnou politiku co nejvíce zjednodušit, aby byla pružná a farmářům nesvazovala ruce. Hlavními cíli této politiky je pomáhat evropským zemědělcům, aby obstáli v mezinárodní konkurenci a podporovat rozvoj venkova, zejména v chudších oblastech, jejichž HDP dosahuje méně než 75 % průměru EU. Vznikem společné politiky byly vytvořeny rovné podmínky, co se týče konkurence a podpory mezi výrobci z členských států. Vstup do EU znamenal pro české zemědělce taky určitá zpřísnění, hlavně co se týče hygieny a životních podmínek pro zvířata, zavedení produkčních kvót vybraných komodit a důslednější ochrany životního prostředí. V současné době je zemědělství financováno jak evropskými dotačními programy (většinou částečně kofinancované ze státního rozpočtu), tak národními dotačními programy, které jsou plně hrazeny ze státního rozpočtu. Evropské dotační programy spolu s národními platbami administruje a vyplácí Státní zemědělský intervenční fond. Mezi základní dotační nástroje v ČR patří: přímé platby, program rozvoje a venkova ČR na období 2007 až 2013 (evropský zdroj finančních prostředků částečně financovaných ČR), operační program Rybářství na období 2007 až 2013 (investiční podpora), dotace v rámci Společné organizace trhu (podpora organizovanosti producentské základny), národní dotace (plynou čistě ze státního rozpočtu), Podpůrný garanční a lesnický fond (podpora ekonomicky návratných podnikatelských záměrů. [26] Základní právní předpisy upravující odvětví zemědělství jsou následující: Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, účinnost od: , Zákon České národní rady č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, účinnost od: , Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), účinnost od: ,

47 Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, účinnost od: , Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, účinnost od: , Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), účinnost od: [27] 2) Ekonomické prostředí Je tvořeno mnoha faktory, které působí na vývoj a strukturu národního hospodářství. Mezi tyto faktory patří zejména HDP, inflace, úroveň a diferenciace mezd a rentabilita daného odvětví. HDP Hrubý domácí produkt (HDP) je vyjádřením celkové hodnoty statků a služeb nově vytvořených v daném období na určitém území a slouží jako základní ukazatel ekonomického prostředí. Největší nárůst HDP byl v letech 2005 až 2007, kdy se růst pohyboval okolo 6 %. V roce 2008 se tempo HDP snížilo až na 3,1 %. V následujícím roce 2009 zasáhla v plném rozsahu světovou ekonomiku hospodářská krize, což mělo za následek snížení HDP na -4,7 %. V tomto období se Česká republika nacházela ve fázi recese a mnoho podniků bojovalo s existenčními problémy a byly nuceni snižovat výrobu a stavy zaměstnanců. V roce 2010 se ekonomika opět začala oživovat a nastal růst HDP na 2,7 %. Od roku 2013 je prognózován pozitivní vývoj HDP, které by se mělo postupně zvyšovat. Tabulka 1: HDP v ČR v letech 2002 až HDP růst v % 1,9 3,8 4,7 6,8 7,0 5,7 3,1-4,7 2,7 Zdroj: Český statistický úřad, Ministerstvo financí ČR 3 Tabulka 2: Předpověď HDP v ČR pro roky HDP odhad predikce predikce výhled výhled růst v % 1,8 0,2 1,6 2,7 3,6 Zdroj: Český statistický úřad, Ministerstvo financí ČR 3 Ministerstvo financí České republiky: Makroekonomická predikce [online]. [cit ]. Dostupné z: -

48 Podíl zemědělství na tvorbě HDP Podíl zemědělství na celkovém HDP vykazuje v poslední době klesající trend, stejně jako vývoj zaměstnanosti v zemědělském sektoru. Ceny zemědělských výrobců mírně rostou, ale také jsou převážně nestabilní, což je překážka pro rozvoj hospodaření. Tabulka č. 3 ukazuje klesající trend podílu zemědělství na HDP, který bude i nadále pokračovat. Tabulka 3: Podíl zemědělství na tvorbě HDP Podíl zemědělství na HDP 3,0% 2,9% 2,8% 2,8% 2,4% 2,2% 2,3% 1,9% 1,7% Zdroj: Český statistický úřad, vlastní práce 4 Nezaměstnanost Míra nezaměstnanosti patří mezi základní makroekonomické ukazatele a vypovídá o celkovém dění v dané ekonomice. Její průběh je vyjádřen v tabulce č. 4. Nezaměstnanost se od roku 2003 postupně snižovala až do roku 2008, než českou ekonomiku v roce 2009 zasáhla hospodářská krize. V prosinci 2009 míra nezaměstnanosti vzrostla až na 9,2 %. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí by se měla míra nezaměstnanosti v roce 2013 výhledově pohybovat v rozsahu 8,4 až 9 %. Tabulka 4: Průměrná míra nezaměstnanosti v % Nezaměstnanost 9,2 9,9 9,2 9,0 8,1 6,6 5,4 8,0 9,0 8,6 Zdroj: Český statistický úřad, vlastní práce 5 Zemědělství patří v české ekonomice k odvětvím s vyšším věkovým průměrem a dlouhodobě slábne zájem ze strany mladých lidí. Zemědělství je vnímáno jako odvětví s nízkou perspektivou uplatnění. Celková nezaměstnanost v něm do roku 2020 poklesne přibližně o jednu čtvrtinu v porovnání s rokem 2008 a podíl odvětví na celkové zaměstnanosti v ekonomice dosáhne 2,45 %, což přibližně odpovídá současnému podílu tohoto odvětví na celkové zaměstnanosti ve vyspělých západoevropských zemích. 4 Český statistický úřad: HDP Výrobní metoda. [online]. [cit ]. Dostupné z: 5 Ministerstvo práce a sociálních věcí: Průměrná míra nezaměstnanosti od roku [online]. [cit ]. Dostupné z:

49 Graf 3: Podíl zaměstnanosti v odvětví na celkové zaměstnanosti do roku 2020 Zdroj: 6 Inflace Vývoj spotřebitelských cen zachycuje tabulka č. 5. Od roku 2006 se inflace držela na nízké úrovni kromě roku 2008, kdy dosáhla hodnoty 6,3 %. Následkem krize došlo v roce 2009 jen k mírnému růstu cen o 1 %. Ministerstvo financí stanovilo odhad na rok 2011, který se má pohybovat okolo 1,9 %. Dále byl také předpověděn vývoj inflace na roky 2012 až 2015, kde se bude inflace opět pohybovat na nízké úrovni a nepřekročí maximální hodnotu 3,2. Tabulka 5: Míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu 2005 v % odhad predikce výhled Inflace 2,5 2,8 6,3 1,0 1,5 1,9 3,2 1,5 2,0 2,1 Zdroj: Český statistický úřad, Ministerstvo financí ČR Ceny zemědělských výrobců Vývoj indexu cen zemědělských výrobců závisí na mnoha faktorech, především na úrodě, dovozech, vývozech, dohodách mezi odběrateli a také na kvalitě zemědělských produktů. Vývoj těchto cen znázorňuje graf č. 4 na následující straně, z kterého lze vyčíst, že nejvyšší nárůst nastal v roce Poté v roce 2009 následoval propad způsobený hospodářskou krizí. Od poloviny roku 2010 ceny nadále rostou, ale tento vývoj je nejistý vzhledem k charakteru zemědělství. 6 Budoucnost profesí: Zemědělství, lesnictví, myslivost a rybolov. [online]. [cit ]. Dostupné z:

50 Graf 4: Vývoj cen zemědělských výrobců od roku 2005 až do 2012 Zdroj: Český statistický úřad 7 Sazba daně z příjmu PO Na grafu č. 5 je zachycen vývoj sazby daně z příjmu pro právnické osoby, který má klesající charakter. Je to zejména z toho důvodu, že stát se snaží snížit daňové břemeno českým podnikatelům a podpořit je tímto v jejich činnosti. Od roku 2003 až do roku 2010 se daň snižuje z 31 % na hladinu 19 %, kde se v současnosti ustálila. Graf 5: Vývoj sazby daně z příjmu právnických osob Zdroj: AZ data účetnictví [33] 7 Český statistický úřad: Indexy cen výrobců. [online]. [cit ]. Dostupné z: