PŘÍPRAVNÁ STUDIE. Společná rozvojová strategie pro obnovu původního krajinného rázu v česko-saském příhraničí

Transkript

1 PŘÍPRAVNÁ STUDIE Společná rozvojová strategie pro obnovu původního krajinného rázu v česko-saském příhraničí

2 OBSAH 1. CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ VYMEZENÍ A CHARAKTERISTIKA POPISOVANÉ OBLASTI Vegetační stupně Výrobní zemědělské typy METODIKA PRŮZKUMU A ZÁSADY PROVEDENÍ REALIZAČNÍCH ZÁSAHŮ HODNOCENÍ STAVU STROMŮ Fyziologické stáří Vitalita Zdravotní stav Stabilita Perspektiva Technologie Naléhavost zásahu Opakování zásahu VÝSADBA STROMŮ Školkařské výpěstky Transport a péče o výsadbový materiál Ošetření kořenů Úprava stanoviště Výsadbové jámy Období výsadby Postup výsadby Použití substrátů a látek vylepšujících stanoviště Kotvení Speciální opatření Mulčování Ochrana stromu Řez při výsadbě (komparativní řez) Kontrola a odstranění kotvících a ochranných prvků Zálivka Hnojení Kypření Odplevelování Ochrana proti chorobám a škůdcům Ochrana před vlivem mrazu Doplňování mulče ŘEZ STROMŮ Vedení řezu Velikost rány při řezu Ošetření ran Ochrana stromu a jeho stanoviště při provádění řezu Řezy zakládací Řezy udržovací Řezy stabilizační Řezy tvarovací BEZPEČNOSTNÍ VAZBY Návrh instalace stabilizačního systému Vazby dynamické Vazby statické KÁCENÍ STROMŮ Kontrola stromu Pracovní prostor...34

3 Zajištění ústupové cesty Překážky Formální kontrola Směrový zářez Směrový zásek Hlavní řez Kácení stromu s náklonem ve směru pádu Kácení stromu s vychýlením těžiště proti směru pádu Kácení stromu s náklonem kolmo na směr pádu Kácení stromů suchých a defektních Kácení vícekmenů Postupné kácení Volné kácení (S-KV) Kácení s přetažením (S-KSP) Postupné kácení s volnou dopadovou plochou (S-KPV) Postupné kácení s překážkou v dopadové ploše (S-KPP) Odvětvování Manipulace kmene a silných větví Odstranění pařezu Odstranění pařezu seříznutím (S-OS) Odstranění pařezu ručním klučením (S-OR) Odstranění pařezu klučením těžkou mechanizací (S-OK) Odstranění pařezu frézováním (S-OF) Úprava stanoviště PROTIPOVODŇOVÁ OPATŘENÍ SOUHRN NAVRHOVANÝCH OPATŘENÍ A NÁKLADŮ: Nový Oldřichov Prysk Kamenický Šenov Polevsko Okrouhlá Skalice u České Lípy Radvanec Sloup v Čechách Slunečná Svor Cvikov Krompach Mařenice Kunratice u Cvikova LITERATURA...46

4 1. Charakteristika území 1.1. Vymezení a charakteristika popisované oblasti Vegetační stupně Území státu se člení do čtyř výškových zón, pojmenovaných podle vůdčích dřevin lesních společenstev. Jsou to: Vegetační stupeň dubový do 400 m.n.v. Vegetační stupeň bukový v rozmenzí m.n.v. Vegetační stupeň smrkový m.n.v. Vegetační stupeň klečový nad 1350 m.n.v. Vegetační stupně nemají však v přírodě ostrou hranici a změna společenstev je plynulá. Teplotní poměry ve výškovém stupni ovlivňuje i poloha a z ní vyplývající mikroklima. Je dána především expozicí vůči světovým stranám a uspořádáním terénu, které způsobují posun vegetačních stupňů. Například na jižních svazích prostupuje dub a jiné teplomilné dřeviny celý bukový vegetační stupeň. Podobně o 100m i více posunuje hranici městské prostředí a dále chráněné stanoviště. Naopak na severních až východních svazích je posun obrácený. Stejný vliv prokazují i chladné kotliny (Hurych, 1996). Svazek obcí Novoborska tvoří katastry obcí: Cvikov, Česká Lípa, Kamenický Šenov, Krompach, Kunratice u Cvikova, Mařenice, Nový Oldřichov, Okrouhlá, Polevsko, Prysk, Radvanec, Skalice u České Lípy, Sloup v Čechách, Slunečná a Svor. Obce Nadmořská výška m.n.m. Cvikov 357 Česká Lípa 258 Kamenický Šenov Krompach Kunratice u Cvikova 318 Mařenice 392 Nový Oldřichov Okrouhlá 385 Polevsko 490 Prysk 468 Radvanec 305 Skalice u České Lípy 324 Sloup v Čechác 292 Slunečná Svor 435 Z výše uvedeného vyplývá, že se svazek obcí Novoborska pohybuje ve vegetačním stupni dubovém a v některých případech i ve vegetačním stupni bukovém.

5 VEGETAČNÍ STUPEŇ DUBOVÝ U nás zahrnuje nížiny a rovinné i mírně zvlněné polosuché krajiny asi do nadmořské výšky 400 m s průměrnou roční teplotou 8 C a srážkami pod 600 mm. V tomto stupni jsou nejvíce rozšířené listnaté stromy s převahou dubu. Nejčastější je dub zimní; dub letní se vyskytuje na bohatších půdách nižín a nížinných luhů a teplomilný šípák a dub cer vnejteplejších oblastech a lokalitách. Smíšené doubravy jsou nejdokonaleji ustrojenými společenstvy s bohatým keřovým a bylinným patrem. Společenstva borů na chudých půdách a skalách mají menší druhové zastoupení. Tento veg. stupeň v zemědělské rajonizaci zahrnuje výrobní typ řepařský a kukuřičný (Hurych, 1996). VEGETAČNÍ SUPEŇ BUKOVÝ Zahrnuje vyšší pahorkatiny a předhůří vysokých horských masivů se středně vlhkým a vlhkým klimatem v přibližném rozmezí nadmořské výšky m. Bučina není již z hlediska fytocenologického tak bohatě ustrojeným společenstvem jako doubrava. Zapojené bučiny jsou velmi stinné a neumožňují vegetaci většině rostlinných druhů. Podle stanovištních podmínek mají řadu variant (bukovo-dubový, bukovo-smrkový a nebo bukovo-jedlový).

6 Tento vegetační stupeň v zemědělské rajonizaci zahrnuje výrobní typ bramborářský a horský (Hurych, 1996) Výrobní zemědělské typy Dle Kutiny (1982) se jimy rozumí jednotky, používané při územním plánování zemědělské výroby, jež vyjadřují celkovou vhodnost přírodních podmínek (základních vlastností klimatu a půdy) pro pěstování hlavních zemědělských plodin. Celkem se rozlišují 4 výrobní typy, členěné dále do tzv. podtypů. Novoborsko díky své výškové rozmanitosti spadá do třech výrobních typů. Výrobní typ řepařský do 350 m.n.m. Výrovní typ bramborářský do 600 m.n.m. Výrobní typ horský nad 600 m.n.m. VÝROBNÍ TYP ŘEPAŘSKÝ Vyskytuje s v rovinném až mírně zvlněném terénu, zhruba do 350 m.n.m. Průměrná roční teplota činí 8-9 C. Průměrný roční úhrn srážek se pohybuje kolem 600 mm. Genetickým půdním typem bývá černozem, hnědozem, slinovatka, popř. i mírný podzol. VÝROBNÍ TYP BRAMBORÁŘSKÝ Vyskytuje se vpahorkatinách a na zvlněných plošinách do 600 m.n.m. Průměrná roční teplota činí 6-8 C. Průměrný roční úhrn srážek je mm. Genetický půdním typem hnědozem nebo častěji mírně až výrazně podzolovaná půda. VÝROBNÍ TYP HORSKÝ Vyskytuje se v horských krajích nad 600 m.n.m. Průměrná roční teplota je nižší než 6 C. Průměrný roční úhrn srážek přesahuje 800 mm. Genetickým půdním typem je výrazný podzol.

7 2. Metodika průzkumu a zásady provedení realizačních zásahů Následující kapitola je citovaná z internetového odkazu: Hodnocení stavu stromů Základní plochy jsou označované zkratkou ZP následovanou unikátním číslem konkrétní základní plochy v rámci projektu a jednoznačným názvem. Dílčí prostorové jednotky jsou označované číslem v rámci nadřazené základní plochy za lomítkem. Využívání základní plochy a její zařazení do systému péče je charakterizované intenzitní třídou údržby. Stupnice: Třída Popis 1 Mimořádné nároky na péči na zvláště exponovaných stanovištích v centrálních a centru blízkých oblastech s významem utvářejícím vzhled města či obce. 2 Průměrné nároky na péči u všech ploch zeleně, pokud nejsou zařazeny do 1 třídy. Typicky zpravidla zahrnuje zeleň bydlení jako funkční typ zeleně s nejvyšším podílem v systémech zeleně sídel. 3 Nízké nároky na péči, odlehlé objekty, špatně přístupné části parků, plochy ležící ladem. Zpravidla funkční typy krajinné zeleně na území města. 4 Plochy neudržované zeleně nebo udržované pouze příležitostně. Pro účely tohoto standardu jsou parametry charakterizující základní plochu rozšířené o: celkovou hodnotu stability stromů na ploše, hodnotu cíle pádu. Tyto parametry jsou určované metodou kvalifikovaného odhadu pro celou základní plochu. Celková hodnota stability charakterizuje celkovou stabilitu stromů na základní ploše. Uvádí se jako odhad převažujícího stavu stromů na celé základní ploše. Stupnice: Stupeň Popis 1 Plochy se stromy bez zásadních staticky významných defektů 2 Plochy se stromy s defekty řešitelnými běžným pěstebním zásahem 3 Plochy se stromy s patrným výskytem defektů, které je nutné řešit speciálními stabilizačními zásahy (například stabilizační řezy, vazby). 4 Plochy se stromy s patrným výskytem statických selhání. Omezená možnost stabilizace pěstebními zásahy. 5 Plochy s havarijním stavem stromů. Významný podíl výskytu rozpadajících se stromů bez možnosti stabilizace.

8 Hodnota cíle pádu charakterizuje intenzitu provozu osob a automobilů v dopadové vzdálenosti stromů na základní ploše a hodnotu majetku, který může být zasažen v případě selhání stromů. Uvádí se jako odhad převažujícího parametru na celé základní ploše; nejvyšší nejnižší parametr rozhoduje o zařazení plochy do konkrétního stupně. Stupnice: Stupeň Parametr Frekvence provozu 1 Typ komunikace Hodnota majetku 1 konstantní provoz osob >35 za hodinu 2 provoz osob mezi 10 a 35 za hodinu, hřbitovy 3 provoz osob mezi 1 a 10 za hodinu 4 provoz osob do 1 za den 5 provoz osob v řádu 1 za den 6 provoz osob v řádu 1 za týden dálnice, silnice I. třídy a hlavní ulice v zastavěném území silnice II. třídy a frekventované ulice v zastavěném území, parkoviště méně frekventované silnice nebo silnice s horší viditelností méně frekventované silnice s dobrou viditelností silnice bez obecného přístupu (firemní, soukromé), zemědělské cesty žádný provoz automobilů riziko vzniku škod na nemovitostech převyšující Kč riziko vzniku škod na nemovitostech mezi a Kč riziko vzniku škod na nemovitostech mezi a Kč riziko vzniku škod na nemovitostech mezi a Kč riziko vzniku škod na nemovitostech mezi 400 a Kč riziko vzniku škod na nemovitostech pod 400 Kč Základní inventarizace zahrnuje: lokalizaci stromů, určení základních taxonomických a dendrometrických údajů individuálních stromů. Dendrologický průzkum zahrnuje: základní inventarizaci, fyziologické stáří, vitalitu, zdravotní stav, stabilitu, perspektivu, datum hodnocení. Součástí základního hodnocení je i zjištění, zda daná dřevina je nebo není biotopem zvláště chráněných druhů organismů (ZCHD). 1Je nutné zohlednit charakter (sezónnost) využívání konkrétní plochy.

9 Návrh zásahu je součástí dendrologického průzkumu a zahrnuje: technologii zásahů, naléhavost zásahů, navrhované opakování zásahů. Každý strom je identifikovaný číslem, které je unikátní alespoň v rámci základní plochy. Lokalizace individuálního stromu se provádí pomocí bodu s definovanými souřadnicemi, volitelně doplněná symbolem či znázorněním průmětu koruny. Základním typem lokalizace je zjišťování souřadnic středu kmene stromu vjednom ze standardních typů souřadného systému. Za standardní jsou považovány následující typy souřadného systému: S-JTSK (Minus S-JTSK), WGS 84. V případě využití jiného souřadného systému je nutné zajistit jeho přepočet na systém standardní. Stanovení souřadnic může proběhnout více metodami (viz Příloha č. 11), volba konkrétního postupu je volbou zadavatele prací a realizátora průzkumu. Přesnost zjišťování souřadnic odpovídá použité metodě (viz Příloha č. 11), podkladovým materiálům a technickému vybavení. Vizuální zakreslení do katastrální mapy či ortofoto mapy se provádí s možnou odchylkou 1-3 m v případech, kdy není situace významně komplikovaná. V případě lokalizace stromů v porostech, na svazích a v obdobných podmínkách komplikujících odhad může být chyba i větší. Zakreslení do technické mapy probíhá s možnou odchylkou do 0,5 m, odpovídající třídě 5 dle ČSN Geodetické zaměření pozic stromů odpovídá třídě přesnosti 3 dle Směrnice Českého úřadu geodetického a kartografického č. 2600/ Stromy rostoucí ve stromořadích a alejích se lokalizují jednotlivě, případně se sdružují do skupin stromů Fyziologické stáří Fyziologické stáří charakterizuje strom z hlediska jeho vývojové ontogenetické fáze. Stupnice: 1. mladý strom ve fázi aklimatizace, 2. aklimatizovaný mladý strom, 3. dospívající strom, 4. dospělý strom, 5. senescentní strom.

10 Vitalita Vitalita stromu (fyziologická vitalita, životaschopnost) charakterizuje jedince zpohledu dynamiky průběhu jeho fyziologických funkcí. Do tohoto diagnostického pohledu jsou zahrnuty především následující ukazatele: rozsah defoliace (případně odhad počtu ročníků jehlic), změny velikosti a barvy asimilačních orgánů, významné napadení asimilačních orgánů chorobami či škůdci, dynamika vývoje sekundárních výhonů, změny formy větvení vrcholové části koruny, prosychání na periferii koruny, dynamika reakce na poškození, u fyziologického stáří 1-3 dynamika výškového přírůstu. Ukazatele vitality mohou mít značnou proměnlivost mezi jednotlivými vegetačními obdobími. Hodnocení mohou negativně ovlivnit např. holožíry, extrémní klimatické vlivy, zásadní zásahy do stanovištních poměrů stromu. Stupnice: výborná až mírně snížená, zřetelně snížená (stagnace růstu, prosychání koruny na periferních oblastech koruny), výrazně snížená (začínající ústup koruny, odumřelý vrchol koruny), zbytková vitalita (větší část koruny odumřelá), suchý strom.

11 Zdravotní stav Zdravotní stav stromu charakterizuje jedince zpohledu jeho mechanického narušení či poškození. Do tohoto diagnostického pohledu jsou zahrnuty především následující ukazatele: mechanická poškození, napadení dřevními houbami, xylofágním hmyzem, přítomnost silných suchých větví, přítomnost dutin a výletových otvorů, přítomnost defektních a poškozených větvení. Zdravotní stav hodnotí všechna narušení stromu jako mechanického objektu bez ohledu jejich bezprostřední vliv na celkovou stabilitu jedince. Stupnice: zdravotní stav výborný až dobrý, zhoršený (mechanické narušení významného charakteru), výrazně zhoršený (přítomnost poškození snižujících dožití hodnoceného jedince), silně narušený (souběh defektů či přítomnost poškození výrazně snižujících dožití hodnoceného jedince), rozpadající se/rozpadlý strom (akutní riziko rozpadu, případně rozpadlý jedinec) Stabilita Stabilita stromu hodnotí úroveň rizika selhání stromu vývratem, zlomem kmene nebo odlomením významné části koruny. Při vizuálním hodnocení stavu stromů je součástí šetření pouze hodnocení odolnosti proti zlomu. Odolnost proti vyvrácení je hodnocena jen na základě vizuálně patrných symptomů. Reprezentativní charakteristika odolnosti stromů proti vyvrácení je možná jen s využitím vybraných přístrojových metod šetření. Náplní hodnocení stability stromu je kvantifikace rozsahu zjištěných defektů, nikoli předvídání okamžiku selhání. Riziko selhání stromu mohou zásadním způsobem zvýšit nepředvídatelné vnější vlivy, jako je například: extrémní rychlost větru (v nárazech přesahujících základní rychlost větru dle dané větrné oblasti), turbulentní větrné proudění, námraza, silná zátěž mokrým sněhem, extrémní zvlhčení půdy (například dlouhodobými intenzivními srážkami, případně povodněmi). Do diagnostického pohledu stability stromu jsou zahrnuty především následující parametry: přítomnost defektních větvení (tlakové vidlice, poškozená kosterní větvení apod.), symptomy infekce hlavních nosných částí dřevními houbami či xylofágním hmyzem, přítomnost dutin a výletových otvorů,

12 habituální defekty (významně zvýšené těžiště koruny, asymetrická koruna), výskyt přerostlých sekundárních výhonů, trhliny v hlavních nosných částech stromu, nekompenzovaný náklon kmene, symptomy infekce či mechanického poškození mechanicky významného kořenového prostoru. Konkrétní seznam nalezených symptomů je povinně uváděný v textové podobě v poznámce. Stupnice: 1. výborná až dobrá, 2. zhoršená (vyvíjející se staticky významné defekty malého rozsahu bez akutního vlivu na stabilitu hlavních nosných částí), 3. výrazně zhoršená (přítomnost staticky významných defektů většího rozsahu, často vyžadující stabilizační zásah), 4. silně narušená (přítomnost staticky významných defektů většího rozsahu či souběh defektů výrazně snižující stabilitu jedince, vyžadující stabilizační zásah), 5. havarijní strom (akutní riziko selhání bez možnosti řešení stabilizačním zásahem). Provozní bezpečnost se vyjadřuje jako syntetická hodnota kalkulovaná s využitím stability konkrétního stromu a hodnoty cíle pádu základní plochy (viz 2.1.6), na níž strom roste. Hodnotu cíle pádu lze v opodstatněných případech stanovit i individuálně Perspektiva Perspektiva stromu charakterizuje zjednodušeným způsobem předpokládanou délku jeho existence na daném stanovišti, danou stavem (vitalita, zdravotní stav, stabilita) a vhodností, přičemž rozhodující je horší z parametrů. Stupnice: a dlouhodobě perspektivní, b krátkodobě perspektivní, c neperspektivní Technologie Návrh technologie zásahu je uváděn slovně nebo zkratkou vždy dle příslušného Standardu péče o přírodu a krajinu. Případné uvádění speciálních technologických postupů musí být v metodice posudku detailně popsáno způsobem, který umožňuje jejich nacenění a následnou kontrolu provedení. Použitá databáze musí umožňovat návrh více typů ošetření pro každý hodnocený strom. Bližší specifikace technologie ošetření je uvedena v poznámce k technologii.

13 Naléhavost zásahu Všechny navržené technologie zásahu se rozdělují do tříd naléhavosti podle jejich důležitosti. Účelem je možnost finanční optimalizace zásahu. Následné provedení všech navržených zásahů v jednom kroku (bez ohledu na naléhavost) není technologickou chybou. Stupnice: 0. zásahy s nutností okamžitého provedení riziko z prodlení, 1. realizovat v první etapě prací, 2. realizovat ve druhé etapě prací, 3. realizovat ve třetí etapě prací. Skutečnou etapizaci prováděných prací stanovuje investor (vlastník stromů) Opakování zásahu V opodstatněných případech lze u každé technologie zásahu navrhnout interval jeho opakování. Opakování je třeba definovat především u následujících typů ošetření (dle SPPK A Řez stromů): S-RV řez výchovný, S-RO obvodová redukce koruny, S-SSK sesazení sekundární koruny, S-RS sesazovací řez, S-RTHL řez na hlavu, S-RTPP řez popouštěcí, S-RTZP řez živých plotů a stěn. Skutečné opakování zásahu je třeba před realizací upřesnit v rámci aktualizace Výsadba stromů Kapitola Výsadba stromů je citovaná ze standardu SPPKA VYSADBA STROMU Školkařské výpěstky Sazenice musí splňovat ukazatele jakosti ČSN Údaje na jmenovkách (druh, kultivar, velikost, kvalita, počet přesazení, počet kusů v balení, celkový počet) musí odpovídat skutečnosti. Rostliny musí být dodané vsouladu s objednávkou a dodacím listem. Stromy musí být zdravé, bez známek poškození kmene a kosterních větví s vyzrálými výhony, prosty chorob a škůdců. Musí odpovídat charakteristickým znakům daného taxonu. Maximální průměr nezakalusovaných ran je 20 mm, přičemž je nutné respektování třetinového pravidla. Zvýšená pozornost musí být věnována kořenům, kořenovému balu a kořenovému krčku. Minimálně 1% náhodně vybraných stromů může být pečlivě prohlédnuto a překontrolováno

14 (u stromů dodávaných v kontejneru či sbalem případně včetně možnosti rozebrání balu nebo kontejneru). Zjišťují se zejména následující parametry: - rozsah patrných mechanických poškození kořenů (maximální průměr rány je 30 mm) - dostatečný počet rovnoměrně rozložených hlavních i jemných vedlejších kořenů s přihlédnutím k vlastnostem jednotlivých taxonů - kořeny nesmí být přeschlé, nesmí být patrné symptomy houbové infekce - pozice kořenového krčku v balu (nesmí být umístěný pod úrovní půdy utopený ) Zemní bal musí být přiměřeně velký, pevný. Obsah kontejneru musí být dostatečně prokořeněné. Substrát v balu či kontejneru musí svým složením a kvalitou odpovídat požadavkům pěstovaných stromů. Vpřípadě používání substrátů svyšším obsahem rašeliny je nutné zajistit při skladování i po výsadbě až do řádného zakořenění zvýšenou pravidelnou zálivku. Zaschnutí kořenů, významná poškození kořenů, poškození kmene, chybějící, nebo poškozený terminál, koruna neodpovídající danému taxonu a velikosti sazenice jsou důvodem k odmítnutí převzetí stromů. Pokud se hlavní kořeny kontejnerovaných sazenic stáčí podél stěny kontejneru, jedná se o materiál nestandardní. Takto poškozené sazenice by neměly být vysazované. Stáčející se vedlejší kořeny lze upravit řezem. Při výsadbě stromů sbalem musí být pletivo chránící bal ze žíhaného, povrchově neupraveného pletiva. Plachetka chránící zemní bal musí být zpřírodního, lehce rozložitelného materiálu. Stromy sbaly obalenými materiálem neodpovídajícím této specifikaci jsou nestandardním materiálem a je zde důvod pro odmítnutí jejich převzetí. Stromy nelze dlouhodobě pěstovat v kontejneru ani v airpotu či podobnými technologiemi Transport a péče o výsadbový materiál Manipulace s výsadbovým materiálem. Veškerá manipulace se stromy s balem se provádí optimálně za kořenový bal. V případě uchycení za kmen (těsně nad kořenovým balem) musí být kmen ochráněn proti mechanickému poškození. Při manipulaci nesmí dojít k poškození balu, pletiv kmene, vylámání pupenů ani ke zlomům kosterních větví v korunce. Zásadní důležitost má zachování terminálního výhonu a u větších stromů (s obvodem kmene nad 200 mm) i prvního patra větví. Transport. Stromy musí být chráněny před vyschnutím, přehřátím a mrazem. Při přepravě musí být zajištěné takové podmínky, které stromy ochrání před tímto poškozením. Expedice stromů může proběhnout pouze se souhlasem příjemce 2 vpřípadě následujících podmínek: mezi 1. říjnem a 15. březnem při teplotách pod -2 o C mezi 16. březnem a 30. zářím při teplotách pod -1 o C při nebezpečí vzestupu teplot nad 25 o C Stromy je optimální vysázet bezprostředně po transportu. Uskladnění výsadbového materiálu (zakládka). V případě dočasného uskladnění (založení) na stavbě musí být rostlinný materiál po transportu uložen na odpovídajícím místě, chráněný před větrem, sluncem, mrazem a vysycháním. Kořenový systém sazenic musí být zasypány 2

15 vlhkým pískem, ornicí, rašelinou, štěpkou, kompostem, případně překryt jutovými pytli či rohožemi Dočasné uskladnění prostokořenných stromů musí být provedené okamžitě po transportu. Výjimku mohou tvořit rostliny s kořenovým systémem ošetřeným gelovými přípravky, u nichž musí dočasné uskladnění proběhnout do 24 hodin. Stromy s balem a v kontejnerech musí být dočasně uskladněné nejpozději do 48 hodin od transportu. Dočasně uskladněné rostliny musí být dostatečně zavlažované v závislosti na počasí a použitém materiálu zakrytí a dle lokality chráněné proti poškozením zvěří Ošetření kořenů Při výsadbě prostokořenných sazenic musí být odstraněny nebo zakráceny všechny poškozené nebo zaschlé kořeny. Odstraňují se i kořeny škrtící. Zakracují se dlouhé kořeny, u nichž by došlo při umístění do výsadbové jámy k deformaci růstu. Pokud kořeny prostokořenných sazenic jeví známky zaschnutí, musí být před výsadbou minimálně na hodinu namočeny do vody. Délka máčení je maximálně 24 hodin. Zatření ran po zakrácení kořenů není nutné. Kořeny prostokořenných stromů s obvodem kmínku nad 140 mm by měly být ošetřeny antidesikantem (prostředkem sloužícím jako ochrana proti vysýchání). U kontejnerovaných stromů je nutné přerušit kořeny stáčející se po obvodu kontejneru minimálně na dvou místech po stranách i na spodní straně, případně se odstraňují kořeny prorůstající zkontejneru (viz Příloha č. 13, obrázek 5). Všechny škrtící kořeny musí být odstraněny. Strom, u kterého by odstraněním škrtících kořenů vedlo k velkému poranění, nesmí být vysazován Úprava stanoviště Stanoviště je nutné v oblasti budoucího prokořenitelného prostoru řádně připravit před zahájením výsadby. Příprava se týká především: odstranění vytrvalých plevelů včetně jejich vegetačních, regenerace schopných částí odstranění nežádoucích materiálů a případná výměna kontaminované či nevhodné půdy úprava stanoviště včetně případné navážky vegetační vrstvy půdy Plošné odplevelení stanoviště se provádí buď mechanicky, nebo s využitím herbicidů. Použité herbicidy musí být uvedené v Seznamu registrovaných prostředků na ochranu rostlin a nesmí poškozovat vysazované stromy. V případě zásobního hnojení musí hnojiva odpovídat ČSN Živiny se musí uvolňovat pomalu, zejména v případě dusíku Výsadbové jámy Na nepozměněných, nezhutněných stanovištích je velikost výsadbové jámy dána průměrem balu, kontejneru nebo šířkou kořenového systému prostokořenné sazenice. Šíře výsadbové jámy je minimálně 1,5 násobkem výše zmíněného rozměru.

16 Tvar výsadbové jámy písčitých až středně těžkých půd není důležitý. Vjílovitých nebo zhutněných půdách je vhodnější hranatý nebo paprsčitý tvar. Stěny jámy by měly být zešikmené ke spodní části balu a musí být zdrsněné. Stěny výsadbové jámy nesmí působit jako neprostupná překážka pro kořeny. Dno výsadbové jámy nesmí být hladké a zhutněné, je nutné jej narušit. Hloubka výsadbové jámy by neměla přesáhnout výšku balu nebo výšku kořenového systému sazenice. Vpřípadě hlubších jam musí být prolitím vodou nebo přiměřeným hutněním podsypu zabráněno následnému poklesu kořenového krčku vysazovaného stromu. Při kopání jámy by nemělo dojít kpromísení vrstev půdy. Svrchní vrstva by měla být oddělena od spodních vrstev. Do zeminy pocházející ze spodních vrstev by neměl být přimísen žádný organický materiál (ani případné zbytky drnu z vrchních vrstev), pokud bude dále používaná pro podsypání balu. Jako spodní vrstva půdy se označuje u těžších půd vrstva přibližně pod 0,3 m, u lehčích půd pod 0,4 m. Před výsadbou je nutné zkontrolovat odtokové poměry v jámě. V místech s vyšší hladinou podzemní vody nebo na nepropustných stanovištích je nutné přebytečnou vodu odvést drenážemi, případně provést výsadbu nad terén. Při výsadbě nad terén je nutné zeminu navézt v dostatečném časovém předstihu před vlastní výsadbou. V případě strojově hloubených jam je nutné před výsadbou narušit utužené stěny a dno jámy. Při výsadbě živých plotů a stěn, případně při osazování svahů a podobně je možná výsadba do rýh. Zajištění prostoru při vytváření výsadbových jam musí odpovídat nařízení vlády č. 591/2006 Sb.

17 Období výsadby Prostokořenné stromy a stromy s balem se vysazují tehdy, když je sazenice ve vegetačním klidu. Nesmí se vysazovat za mrazu a do zamrzlé půdy. Stromy s balem lze vysazovat i v období vegetace, pokud byly odpovídajícím způsobem připravené. Stromy dodávané vkontejneru či airpotu lze sázet vprůběhu celého roku, pokud není zamrzlá půda. Jsou-li rostliny v plném růstu, není vhodné je vysazovat za vysokých teplot Postup výsadby Kořenový krček stromu musí být usazen v rovině s terénem nebo lehce nad terén, nesmí být zasypán. Výjimku tvoří topoly a vrby, jejichž kořenový krček je možné umístit lehce pod rovinu terénu a podpořit tak tvorbu adventivních kořenů. Kořenový krček stromu vysazovaného ve svahu musí být po výsadbě v úrovni spodní hrany odkopaného terénu (horní hrany níže položené stěny jámy). Strom vysazený ve svahu musí být chráněn proti vodní erozi. Kořeny nebo vrchní část kořenového balu musí být po výsadbě překryta vrstvou zeminy nejméně 20 mm. Kořeny prostokořenných sazenic musí být ručně rovnoměrně rozprostřené. Drátěné pletivo balu musí být vhorní části uvolněné, vrchní stahovací drát musí být přestřižený. Musí být zkontrolována skutečná pozice kořenového krčku v balu či kontejneru. Je-li strom utopen v balu, musí se odstranit zemina z horní části balu a kořenový krček musí být usazen do roviny s terénem. Zálivka jako součást výsadby se provádí do otevřené jámy, aby byl minimalizován vznik vzduchových kapes. Zálivka musí prosytit rovnoměrně půdu v celé výsadbové jámě. Voda používaná pro zálivku nesmí být kontaminovaná a musí odpovídat ČSN Její kvalitu je třeba pravidelně kontrolovat. Závlaha pomocí zavlažovacích sond je účelná pouze vprostorách somezenou možností vsakování vody. Jsou-li zavlažovací sondy nainstalované, musí být naplněné například štěrkem nebo obdobným vhodným materiálem. Ve volných nezpevněných plochách není používání zavlažovacích sond nutné. Před zasypáním jámy je vhodné umístit do jejího dna kotvení. Při zasypávání hlubších částí jámy se použije zemina ze spodní vrstvy (případně vylepšená minerálním substrátem). Na zasypání vrchních vrstev se použije vrchní zemina (případně vylepšená minerálním nebo i organickým substrátem). Při výsadbě prostokořenných sazenic se musí postupovat tak, aby mezi kořeny nevznikaly vzduchové kapsy nevyplněné substrátem. Vytváříme závlahové mísy pro zlepšené možnosti zalévání stromu. Výjimkou jsou výsadby v místech, kde závlahovou mísu nelze vytvořit (zpevněné plochy a podobně). Jakékoliv zásahy, které by mohly poškodit kořenový systém, jsou po výsadbě nevhodné. Jedná se například o: hloubkové kypření výsadbové plochy rytím nebo strojním zpracováním půdy nešetrné vysazování jiných rostlin, v místě výsadby stromu instalace kůlů nebo kotevních systémů do bezprostředního okolí kořenového

18 systému stromu po výsadbě instalace opatření k ochraně místa výsadby, jako ochranné bariéry, rošty, kmenové koše a podobně. Tyto práce musí být provedeny před výsadbou nebo jako součást výsadby Použití substrátů a látek vylepšujících stanoviště Ve vhodných půdních podmínkách není ve výsadbové jámě třeba vyměňovat ani vylepšovat zeminu. Ve zhoršených podmínkách je vhodné zeminu vylepšit. Vhodné je doplnit pouze jednotlivé komponenty a vytvořit substrát na místě promísením se stávající zeminou. Stávající zemina nesmí být kontaminovaná. Fyzikální vlastnosti těžších půd, stanovišť více zatěžovaných (riziko zhutnění půdy) nebo urbanizovaných stanovišť (zpevněné povrchy zhoršený příjem vody a vzduchu) jsou vylepšovány materiály zlepšujícími propustnost půdy (minerální substráty). Vpísčitých půdách můžeme naopak přidávat jíly nebo bentonit pro zlepšení schopnosti substrátu vázat vodu. Pokud se nejedná o výrazně kontaminované půdy, zeminu na stanovišti pouze vylepšujeme, aby nedošlo k zásadní změně struktury a fyzikálních vlastností od okolní půdy. Na běžných stanovištích se obvykle provádí vylepšení půdy maximálně do 50 % objemu výsadbové jámy. Minerální substráty jsou na bázi písku, štěrku, případně jiných nestlačitelných materiálů (liapor, keramzit, cihlový recyklát a podobně). Tyto materiály nesmí zásadně měnit ph stanoviště. Minerální substráty lze používat ve spodních i vrchních vrstvách výsadbové jámy. Strukturní (nosné) substráty se nepoužívají přímo do výsadbové jámy, ale do prokořenitelného prostoru navazujícího na ní. Jsou to substráty, které jsou schopné po zhutnění nést stavební konstrukci, ale zároveň vytváří podmínky vhodné pro růst kořenů. Skládají se z hrubších frakcí štěrku a materiálu vhodného pro růst kořenů. Organické substráty. Jedná se o substráty s převahou organických složek (zejména kompost, kompostovaná kůra, rašelina) lze použít pouze na vylepšení půdy ve vrchní vrstvě mm. Kompost přidávaný do substrátů musí být dobře rozložený. Do půdy (substrátu) mohou být přidávány další pomocné složky, například hydroabsorbenty, kořenové stimulátory nebo hnojiva. Hydroabsorbenty upravují vodní režim, zvyšují sorpci vody živin a podporují mikrobiologickou aktivitu půdy. Zlepšují hospodaření s vodou na stanovišti. Jejich použití je výhodné zejména na písčitých půdách nebo na pozměněných stanovištích, kde je omezený přístup vody. Stimulátory podporují růst kořenů a urychlují tvorbu nového kořenového systému. Mykorhiza umožňuje kořenům lepší příjem vody i živin, mykorhizní houby poskytují rostlinám některé růstové hormony. Účinnější příjem živin zlepšuje vitalitu stromů. Mykorhizní přípravky je vhodné používat výhradně do výsadbové jámy a to zejména na degradovaných stanovištích, kde je menší pravděpodobnost jejich přirozeného výskytu.

19 Kotvení Špičáky a pyramidy od výšky 1,5 m a stromy se zapěstovanou korunou je nutné při výsadbě pevně ukotvit pro zamezení trhání kořenů při pohybech nadzemní části. Typ kotvení, velikost a pevnost kůlů je dána velikostí rostliny, předpokládanou dobou účinnosti, charakterem a způsobem využívání ploch (například požadavky na bezpečnost provozu), stanovištěm a estetikou. Obvykle se kotví na 1 3 kůly. Kotvení nesmí poškozovat strom. Kotvení ponecháváme obvykle dvě vegetační sezóny, výjimkou jsou výsadby velkých stromů nebo výsadby na větrná či jinak exponovaná stanoviště. Nejčastěji se provádí kotvení ke kůlům, lanovými systémy do koruny nebo podzemní kotvení. Kůly použité pro kotvení musí být oloupané a musí mít životnost minimálně 2roky. V případě požadavku na delší trvanlivost je vhodná hloubková impregnace kůlů. Úvazek musí být na kůlu zajištěn proti sklouznutí. Úvazky nesmí poškozovat kůru, ani bránit tloustnutí kmene. Kůly instalujeme během výsadby do otevřené výsadbové jámy, aby nedošlo k poškození kořenů. Kůly musí být ukotveny pode dnem výsadbové jámy. Výška kotvení je od 500 mm od země do nejvýše 100 mm pod nasazením koruny kmenných tvarů sazenic. Při použití lanového systému kotvení se musí systém pravidelně kontrolovat. Lana musí být dostatečně napjatá. Nesmí docházet k zarůstání lan do pletiv kmene. Podzemní kotvení je možné použít pouze u stromů dodávaných s balem nebo v kontejneru. Kotvení přes bal lze použít u pevných neporušených balů z jílovitých nebo jílovitohlinitých půd. Prvky kotvení se nesmí hluboce zařezávat do zemního balu.

20 Speciální opatření Rošty se instalují jako jedno z opatření do míst, kde je intenzivní pohyb osob a mohlo by dojít k sešlapávání (zhutnění) půdy v kořenovém prostoru. Velikost roštů se volí podle cílové velikosti vysazovaných stromů. U velkých stromů je vhodné použít dělený rošt, jenž umožňuje zvětšovat otvor pro kmen při jeho tloustnutí. Rošty musí být ukotveny tak, aby nedocházelo k přerušení možnosti prorůstání kořenů do okolní půdy. Rošty se ukládají na nosnících ukotvených na patkách. Rošty musí být dostatečně propustné pro vodu a vzduch, musí umožňovat kontrolu kořenového prostoru, úklid odpadků a péči o strom. Měly by být rozebíratelné a zabezpečené proti krádeži. Protikořenové bariéry lze použít pro jednostranné zabránění prorůstání kořenového systému (například ve směru k překážce). Instalované musí být v dostatečné vzdálenosti od stromu, umožňující vyvinutí stabilního kořenového systému a do dostatečné hloubky (0,5 1,5 m) dané půdními podmínkami a typem kořenového systému stromu. Protikořenové bariéry se instalují vždy lícovou stranou ke kmeni. Při instalaci a zasypávání nesmí dojít k jejich poškození či protržení. Optimální ochrana podzemních sítí technického vybavení je pomocí chrániček. Na stanovištích, kde není možné počítat s přirozenou disponibilitou dostatečného množství vody pro růst stromu, je možné instalovat zavlažovací systémy. Závlaha musí stimulovat prorůstání kořenů do hlubších půdních vrstev a množství dodávané vody musí odpovídat typu závlahy, velikosti dřeviny, půdním podmínkám, denní a roční době. Umístění svodidel. U svahů a náspů, kde je svodidlo dáno normou, nebo je osazeno na základě jiných požadavků, lze provádět výsadbu stromů, pokud se dodrží dostatečná nezbytná vzdálenost před překážkou a potřebná vzdálenost k deformaci svodidla po nárazu (tzv. deformační zóna). Umístění svodidel se řídí vyhláškou č.104/1997 Sb. a dalšími předpisy. Ochrana proti parkování se používá v prostoru, kde dochází k vjezdu a parkování vozidel v blízkosti stromů. Jako ochrana kmene stromů proti parkování jsou používány většinou kovové nebo betonové prvky pevně zakotvené v terénu a odolné poškození. Musí být umístěny nejméně 0,7 m od kmene stromu, musí být dostatečně viditelné a nesmí jakýmkoliv způsobem poškozovat strom. Zábrany proti parkování musí splňovat požadavky ČSN EN V místech, kde může docházet k postřiku kmene či koruny solankou ze zimního posypu komunikací, je vhodné zvážit instalaci odpovídající ochrany rostlin. Ochrana musí efektivně zabraňovat kontaktu s rozpuštěnou posypovou solí. Všechny instalované prvky musí být umístěné tak, aby nepoškozovaly strom a umožňovaly jeho tloušťkový přírůst. Musí být dostatečně ukotvené. Ukotvení by mělo být mimo výsadbovou jámu a mělo by co nejméně omezovat prokořenitelný prostor Mulčování Vysazené stromy je vhodné zamulčovat vrstvou mm mulčovacího materiálu. Mulč nesmí být v přímém kontaktu s kmenem.

21 Mulčovací materiály nesmí poškozovat strom a nesmí bránit svými vlastnostmi pronikání vody a vzduchu do půdy. Jako mulč lze použít například tyto organické materiály - kůru, dřevní štěpku, případně slámu. Tráva a jiné rostlinné zbytky nejsou vhodné, dochází ke kvašení a mulč je málo propustný pro vodu a vzduch. Nejvhodnějším anorganickým materiálem je drcené kamenivo (frakce 4 8 mm, až mm). Mulčovat lze i keramzitem, liaporem a podobnými materiály. Na exponovaných stanovištích, kde hrozí sešlap (zhutnění) povrchu, je optimální mulčování drceným kamenivem. Na stanovištích s větším pohybem lidí je vhodnější používat kamenivo větších frakcí (např mm). Možné je použití mulčovacích textilií z přírodních i umělých vláken a mulčovacích folií. Mulč se aplikuje tak, aby si plocha kořenové mísy zachovávala mírný spád ve směru ke kmeni.

22 Ochrana stromu Při výsadbě kmenných tvarů stromů je vhodné instalovat odpovídající ochranu kmene. Na ochranu proti korní spále se používají rákosové, bambusové nebo slaměné rohože. Použití jutových bandáží se nedoporučuje. Lze využít i nátěry kmenů vápenným mlékem nebo přípravky k tomu určenými. V místech, kde hrozí poškození vysazených dřevin ohryzem, okusem či vytloukáním, je třeba provést vhodnou ochranu sazenice. Vedle mechanických ochran (plastové, papírové či drátěné chráničky) je možné použít i nátěry či postřiky repelenty. Nátěry a postřiky musí být aplikované v souladu s hygienickými předpisy a principy zajištění bezpečnosti provozu na daném stanovišti. Ochranné postřiky a nátěry musí být uvedené v Seznamu registrovaných prostředků na ochranu rostlin (vyhláška č. 32/2012 Sb.). Kořenový prostor lze chránit proti zatékání kontaminované vody i zvýšením obrubníků nebo použitím ochranných bariér. V trávníkových plochách je vhodné instalovat ochranné prvky proti poškození kmene sekačkami. Vhodnou ochranou proti poškození kmene při sekání je udržování ochranného prostoru okolo kmene (například aplikací mulče). Ochrana kmene nesmí poškozovat dřevinu a musí být instalována s dostatečnou rezervou, aby bylo umožněné tloustnutí kmene. U stromů vysazovaných v letním období na stanovištích s extrémním slunečním zářením a vysokými teplotami (například zadlážděné prostory) je vhodné chránit korunu během letního období speciální síťovinou - stínovkou. Stínovka musí být odstraněna nejpozději do poloviny měsíce září Řez při výsadbě (komparativní řez) Provedení komparativního řezu se řídí standardem SPPK A Řez stromů Kontrola a odstranění kotvících a ochranných prvků Nadzemní kotvení je nutné kontrolovat minimálně 1x za vegetační sezónu po dobu alespoň dvou let. Při kontrole dochází k jeho opravě, případně úpravě tak, aby nedocházelo k poškozování kmene a byla zajištěna optimální funkce. Po dvou letech je kotvení obvykle odstraněné. Ochranné prvky kmene je nutné kontrolovat minimálně 1x ročně. Ochranné prvky musí být opravovány a povolovány. Nátěry a postřiky proti okusu musí být každoročně obnovovány. Stínící rohože jsou obvykle odstraněny po dvou letech, vopodstatněných případech (například podél komunikací schemickou zimní údržbou) je možné je ponechávat déle. Ochranu proti okusu, ohryzu a vytloukání je nutné udržovat déle (do doby, než si strom vytvoří hrubší borku), zejména u citlivých taxonů jako jsou například jabloně Zálivka Závlahová mísa je udržovaná minimálně po dobu dvou let a dále pak po celou dobu, kdy je vykonávaná zálivka.

23 Zálivka se provádí po dobu odeznívání povýsadbového šoku. Délku povýsadbového šoku lze stanovit jako 1 rok na každých 80 mm obvodu kmene (zaokrouhleno nahoru). Toto pravidlo neplatí na extrémních stanovištích, kde je podle konkrétních podmínek nutné zajistit závlahu až do řádného zakořenění, vněkterých případech (například stanoviště bez propojení kořenového prostoru na rostlý terén) i po celou dobu existence stromu na stanovišti. Je nutné kontrolovat vlhkost zeminy před aplikací zálivky. Nesmí dojít k přemokření půdy v okolí výsadbové jámy. Zálivka se musí přizpůsobit aktuálním klimatickým podmínkám, stanovišti (například vliv expozice stanoviště vůči větru či slunečnímu záření), velikosti vysazeného stromu, půdní vlhkosti, termínu provádění (některé druhy vyžadují vydatnou zálivku před zimou) a požadavkům daného taxonu. Vhodný je většinou cyklus 6 8 zálivek během prvního vegetačního období po výsadbě. Četnost zálivek se ve druhém roce snižuje na 3 6. Zálivka u stromů musí proniknout do hloubky kořenového prostoru (v závislosti na velikosti stromu) v celém prostoru výsadbové jámy. Tomu musí odpovídat množství vody v každé zálivce. Zálivka nesmí probíhat vodou pod tlakem, aby nedocházelo k vymývání půdy Hnojení Hnojení se provádí jen v nezbytném rozsahu v závislosti na obsahu živin v půdě zjištěném rozborem a projevům vitality rostliny (délka přírůstu, velikost abarva listů, vyzrálost letorostů a podobně). Upřednostňuje se používání pomalu rozpustných hnojiv. V případě nutnosti rychlého účinku hnojiva lze použít i hnojivou zálivku či hnojení na list. Hnojení se využívá zejména, pokud jsou stromy vystaveny stresu (například poškozením, chorobami či škůdci, nepříznivými klimatickými vlivy a podobně), pro podporu jejich regenerační schopnosti. Vždy je třeba dbát na správný způsob aplikace a správné dávkování dané typem použitého hnojiva. Po 15. srpnu je nevhodné používat hnojiva s obsahem dusíku větším než 5% Kypření Kypření se provádí u stromů, které nebyly mulčovány. Kypření se provádí po provedení zálivky tak, aby došlo k rozrušení půdního škraloupu, snadnějšímu přístupu vzduchu do půdy a k přerušení půdní kapilarity vedoucí k zadržení vody v půdě. Při kypření je rovněž prováděno odplevelení. Kypření je prováděno do hloubky 30 mm a to tak, aby nedošlo k poškození kořenového krčku a kořenů stromu ani případných podrostových výsadeb Odplevelování Při odplevelování odstraňujeme nežádoucí rostliny z prostoru výsadby. Odplevelení může být provedeno chemicky nebo mechanicky. K chemickému odplevelení mohou být použity jen k tomu účelu schválené prostředky a to takové, které nijak neohrožují ošetřované stromy.

24 Při aplikaci nesmí být nijak zasaženy ani poškozeny žádné další rostliny v okolí ošetřované dřeviny, přípravky nesmí potřísnit kmeny stromů. Vždy musí být dodrženy všechny zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Vždy musí být postupováno s vědomím a v souladu s majitelem výsadeb a investorem. O všech provedených aplikacích musí být vedeny řádné záznamy ve stavebním deníku nebo jiném adekvátním dokumentu. Vždy musí být uveden název aplikované látky, použitá dávka, způsob aplikace, počasí, jména pracovníků, jež aplikaci provedli, denní hodinu, kdy byla práce provedena. Tyto záznamy musí být potvrzeny objednatelem. Při mechanickém odplevelení jsou nežádoucí rostliny buďto vytrhány nebo je oddělena nadzemní část od kořenů odkopnutím, případně je plevel vyžnut. Vždy je nutné postupovat opatrně, aby nedošlo k poškození kořenového krčku nebo kořenů odplevelované dřeviny či jejího podrostu. Po odplevelení je plevel odstraněn a odvezen, pokud není s investorem dohodnuto jinak. Používání herbicidů může být regulované ve zvláště chráněných územích, v pásmech ochrany vodních zdrojů, případně může být regulované místními předpisy Ochrana proti chorobám a škůdcům V průběhu vegetace je nutné sledovat celkový stav dřevin. V případě zjištění napadení je nutné patogenní organismus identifikovat a podle druhu a nebezpečnosti zajistit adekvátní opatření Ochrana před vlivem mrazu Před mrazy se chrání především teplomilné taxony, a to zejména v raných stádiích vývoje, pokud jsou vysazeny v chladnějších podmínkách, než je jejich přirozené stanoviště. Nejdůležitějším opatřením u stálezelených taxonů je zajištění dostatečného množství vody v půdě před příchodem mrazů. Účinek zálivky lze zvýšit aplikací materiálů s tepelně izolačním účinkem (např. mulče). Kmeny citlivých stromů chráníme obalem před působením intenzivního slunečního záření v předjarním období s nebezpečím nočních mrazíků. Hrozí vznik mrazových desek a trhlin. Koruny citlivých stromů (především jehličnanů) chráníme například přistíněním speciálními sítěmi nebo chemickými přípravky omezujícími výpar. Ochranu před vlivem mrazu je třeba na jaře včas odstranit Doplňování mulče Přírodní produkty použité k mulčování jsou postupně rozkládány a je potřeba je doplňovat po dobu dokončovací péče. Doplňování mulče až na původní úroveň se provádí 1x ročně, optimálně na začátku vegetačního období Řez stromů Kapitola Řez stromů je citovaná ze standardu SPPKA REZ STROMU.

25 Vedení řezu Řez postranních větví probíhá na větevní límeček, tedy na přesném rozhraní dřeva větve dceřinné a mateřské. Řez je nasazen těsně za korním hřebínkem a kopíruje límeček dřeva kmene či mateřské větve tak, aby ho neporušil. U většiny stromů se řídíme třetinovým pravidlem a řezem větve na třikrát. Pokud větevní límeček patrný není, řez probíhá na přesném rozhraní dřeva větve a dřeva kmene. Vedení může probíhat i paralelně s kmenem (bez jeho poškození). Toto vedení se týká typicky řezu jehličnatých stromů. Řez na postranní větev je technika řezu používaná při zakracování (redukci) větve silnější na slabší tak, aby ponechaná část byla schopna převzít funkci větve odstraňované. Řez je veden za korním hřebínkem z opačné strany než při řezu na větevní límeček. Dodržuje se třetinové pravidlo. Řez výhonu na pupen technika řezu, při které se odstraňovaná část zakracuje na postranní pupen. Řez začíná nad pupenem a je veden šikmo pod úhlem maximálně 45 o tak, aby nedošlo k poškození pupene. Nad pupenem je možné ponechat přibližně 5 10 mm čípek, který chrání pupen před zaschnutím. Délka ponechaného čípku je daná vyzrálostí výhonu a druhem stromu. Řez výmladků řez vedený paralelně s mateřskou větví či kmenem tak hluboko, aby výmladek byl odstraněn v maximální možné míře. V případě nezdřevnatělých výmladků je vhodné je odstraňovat vylamováním. Pokud to situace vyžaduje (v případě pařezových výmladků), je vhodné odstranit půdní substrát, kterým je napojení výmladku překryto. Řez výhonu na čípek velmi krátký řez na 1-3 postranní pupeny. Velmi výrazně podporuje vegetativní růst. Řez výhonu na patku velmi krátký řez vedený těsně nad bází výhonu tak, aby bazální spící pupeny byly ponechány a měly možnost vytvořit nové výhony. Řez na vnější pupen - řez je veden na postranní pupen směřující ven z koruny ve směru žádoucího prodloužení osy. Cílem je zvětšení úhlu odklonu osy. Řez na vnitřní pupen - řez je veden na postranní pupen směřující dovnitř koruny ve směru žádoucího prodloužení osy. Cílem je zmenšení úhlu odklonu osy. Zahnův řez postupné odstraňování nevhodně rostoucí větve, která je silnější než třetina mateřské větve či kmene pod rozvětvením. Odstraňovaná větev se nejdříve zkrátí na dlouhý aktivní oslabený čípek pahýl. Délka pahýlu má být desetinásobkem průměru nežádoucí větve v místě větevního límečku. Řez je veden na pupen nebo postranní slabší větev. Po zesílení místa pod rozvětvením se pahýl odstraní na větevní kroužek. Řez na mrtvý (fyziologicky pasivní) čípek zakrácení výhonu s úmyslným, avšak dočasným, ponecháním mrtvého pahýlu. Cílem je buď vytvoření přechodné opory pro vyvázání postranní větve do vzpřímené polohy, nebo ochrana postranního pupenu před uschnutím. Součástí řezu je odstranění následných pahýlů. Řez naslepo technika řezu používaná při redukcích větví, které nelze zakrátit technikou řezu na postranní větve nebo řezu na pupen. Provádí se zejména na dřevinách s dobrou korunovou výmladností. Následně po vyrašení sekundárních výhonů je možné provést opravný řez tedy odstranění odumřelých částí větví. Řez terminálního výhonu v opodstatněných případech, kdy je nezbytně nutné terminální výhon zakrátit, se zakracuje řezem na pupen nebo na postranní větev či výhon.

26 Odstranění mrtvých větví suché větve musí být odstraňovány (řezem nebo vylomením) tak, aby nedošlo k poranění živých pletiv mateřské větve či kmene. Řez kodominantního větvení odstranění jedné z obdobně dominantních větví šikmým řezem v přímce od korního hřebínku k bázi odstraňované větve. Řez tlakového větvení odstranění větve v defektním větvení řezem nasazeným na spodní bázi větve, vedoucím až k rozhraní zarostlé kůry a srůstu s druhou větví. Úhel a hloubka řezu je volena individuálně tak, aby byla větev odstraněna úplně apřitom nedošlo kporanění ponechané části. Řez na korní můstek popisuje řez dvou vedle sebe rostoucích větví tak, aby nevznikla jedna velká, ale dvě menší samostatné rány, navzájem nepropojené. Ponechaný intaktní korní můstek by měl být alespoň tak velký, jako průměr větší z obou ran. Řez větve na třikrát u větví, které (díky jejich váze) nelze bezpečně unést v jedné ruce, se řez vede nejdříve od spodu do středu (přibližně do 1/4 až 1/3 průměru větve) ve vzdálenosti cca mm od větevního límečku. Druhý řez se vede shora dolů za spodním řezem (směrem ven), až větev bez zatržení kůry a lýka odpadne. Zbylý pahýl se odstraňuje řezem na větevní límeček či jinou příslušnou technikou. Vedení řezu typické pro péči o senescentní stromy je řešeno standardem SPPK A Speciální ošetření stromů. Vedení řezu typické pro ovocné dřeviny je řešeno standardem SPPK C Péče o funkční výsadby ovocných dřevin nad 10 let Velikost rány při řezu Velikost ran při řezu je nutné minimalizovat odstraňováním pouze částí koruny nutných pro naplnění účelu řezu. Výhodnější je z důvodu fyziologické reakce provádět více menších řezů než málo velkých řezů níže v koruně. Třetinové pravidlo - průměr odstraňované postranní větve musí standardně dosahovat maximálně 1/3 průměru kmene či mateřské větve. Při zakracování na postranní větev musí mít naopak ponechaná větev alespoň třetinový průměr větve odřezávané. Třetinové pravidlo je uplatňované především při řezu mladých stromů (S-RZK, S-RK, S-RV). Standardně velikost rány při řezu nepřekračuje průměr 100 mm. U druhů se špatnou schopností kompartmentalizace by neměla velikost rány standardně překročit průměr 50 mm. V případě, že řez probíhá na stromech se zanedbanou péčí, případně u stromů s potřebou stabilizačních řezů (především S-SSK, S-RS) může velikost ran obecně přesahovat uvedenou velikost. V případě péče o senescentní stromy je parametr velikosti rány při řezu řešen standardem SPPK A Speciální ošetření stromů Ošetření ran Rány po provedeném řezu se zpravidla nezatírají.