Sborník muzea Karlovarského kraje 19 (2011) 345. Pavel Řepa

Transkript

1 Sborník muzea Karlovarského kraje 19 (2011) 345 Měkkozobí (Columbiformes) Tachovska Pavel Řepa ÚVOD Řád měkkozobých (Columbiformes) je v ČR zastoupen nepočetně, pouze čtyřmi domácími a jedním zavlečeným druhem. Vesměs se vyskytují po celém území a dosti početně, byť někdy podléhají jejich populace kolísání. Jde také o druhy, které se silně synantropizují (holub hřivnáč Columba palumbus), nebo o druhy již dávno urbanizované a postupně někdy zpětně pronikající do volné přírody (holub domácí Columba livia var. domestica a hrdlička zahradní Streptopelia decaocto) a také druhy, které se k nám rozšířily poměrně nedávno (hrdlička zahradní Streptopelia decaocto) (Hud e c & Šť a s t n ý 2005). Na území okresu Tachov bylo dosud o jejich výskytu jen velmi málo zpráv. Z let pochází přehled avifauny v práci Tesaře (Tesař 1967), v níž je podána i základní informace o výskytu všech těchto druhů. Jinak jsou dosavadní zmínky o měkkozobých v západních Čechách jen ojedinělé, např. informace o proniknutí holuba hřivnáče do města Plzně (I. Ru c- k ý in Šť a s t n ý et al. 2006). V letech 1967 až 1990 vedlo zoologické oddělení v Okresním muzeu v Tachově (dnes Muzeum Českého lesa v Tachově) sledování ornitofauny na území okresu Tachov a v letech 1990 až 2002 v něm bylo pokračováno na referátu životního prostředí Okresního úřadu v Tachově. V následujícím příspěvku jsou shrnuty v této době získané rozsáhlé poznatky o zástupcích řádu měkkozobých. MATERIÁL Zkoumanou oblastí bylo celé území okresu Tachov. Jde o území s dosti pestrým zastoupením biotopů, jehož nejzápadnější část tvoří pohoří Český les táhnoucí se v pruhu podél hranice se SRN. Na něj navazuje pás ploché paroviny Tachovské brázdy, lemující po celé délce východní úpatí Českého lesa. Východní dvě třetiny okresu jsou rozděleny na dvě části kaňonovitým údolím řeky Mže, vedoucím zhruba od západu k východu. Severně od řeky je Tepelská plošina a jižně od ní Plzeňská pahorkatina. Asi v polovině jižní hranice okresu Tachov je nevelký zalesněný útvar zvaný Sedmihoří, v severozápadním cípu zasahuje do oblasti pohoří Slavkovský les. Český les je na Tachovsku nevysoké pohoří o nadmořské výšce do 850 m, dosti silně zalesněné (přes 60 %), s několika zajímavými rašeliništi a ojedinělými malými fragmenty zachovalých bučin. V otevřené části jsou pomístně zajímavá mokřadní stanoviště. Tachovská brázda je plochá parovina o nadmořské výšce m. dosti hustě osídlená, odlesněná (lesnatost jen cca 40 %) s velkým počtem drobných rybníků. Plzeňská pahorkatina je rovněž dosti odlesněná (lesnatost cca 45 %), hustě osídlená a intenzivně zemědělsky využívaná. Jediným větším přírodě blízkým úsekem krajiny je údolí Úhlavky, levostranného přítoku Mže. Nadmořská výška je mezi m. Tepelská plošina je geomorfologicky rozmanitější s hlubokými kaňonovitými údolí potoků a s typickými kuželovitými vrchy, což jsou pozůstatky po třetihorních lávových výlevech. Lesnatost je vyšší (přes 50 %), nadmořská výška dosahuje od 500 do 600 m. Malá oblast Sedmihoří je souvisle zalesněná chudými borovými lesy, nadmořská výška stoupá až do 700 m. Malý úsek Slavkovského lesa zasahuje do území

2 346 přírodovědné statě A ČLÁNKY Pavel Řepa lesnatými částmi v nadmořských výškách cca m. Podrobnější popis území viz No v ý (1978). Byly sbírány a v archivu muzea Českého lesa v Tachově (dříve Okresní muzeum Tachov) ukládány poznatky o výskytu všech ptačích druhů, mezi nimi i dravců, získané na území okresu Tachov. Především šlo o údaje systematicky sbírané pracovníky zoologického oddělení muzea, jimiž byl v letech 1967 až 1990 autor tohoto sdělení (pokračoval ve sběru dat již méně intenzivně i v období 1991 až 2002) a v letech 1966 až 1981 preparátor F. Šebor. Tyto údaje pochází především z řady kvantitativních sledování vzorků jednotlivých biotopů v dotčené oblasti a to jak v hnízdním období, tak i v dalších částech roku. Zatímco výsledky sledování v hnízdním období byly z převážné části publikovány (Ře p a 1979a, b, 1980a, b, c, d, 1981a, b, 1984 a, b, 1985 a, b, 1986a, b, 1987a, b, 1989a, b, 1990b, 1991a, b, c, 1998), výsledky sledování z dalších období roku byly publikovány méně často (Ře pa 1979a, b, 1980a, b, c, d, 1981a, 1982, 1987a, 1990a, 1994b). Dále také byla evidována všechna nahodile zjištěná pozorování méně běžných druhů a u běžných např. doklady o hnízdění, pozorování v atypických biotopech, údaje o prvních a posledních pozorováních v sezóně, nahodilé případy zimování tažných druhů, údaje o výskytu větších hejn apod. Pokud taková data pochází od autora, nejsou v textu označována udáním zdroje poznatku v závorce. Svá data do archivu muzea také předávala řada dobrovolných spolupracovníků muzea a členů stráže přírody v okrese z nichž můžeme jmenovat jen ty, kteří sbírali data nejdéle nebo nejpilněji (D. Bartoš, J. Čechura, F. Eidelpes, Z. Folk, P. Hošek, P. Kopta, J. Krebs, J. Král, P. Křížek, J. Krupička, K. Machač, K. Martínek, J. Pavlásek, V. Pinta, M. Pudil, J. Šmehýl, J. Veselý, Z. Veselý, J. Vild). V devadesátých letech proběhlo souvislé mapování ptactva Českého lesa, při němž bylo provedeno bodové sčítání na celé ploše oblasti (Va c í k 1999) výsledky nebyly ještě v plném rozsahu publikovány, ale pro méně běžné druhy byly z databáze uložené v Západočeském muzeu v Plzni získávány údaje o hnízdních lokalitách. METODIKA Při evidenci dokladů o hnízdění byla pozorování tříděna podle šestnáctistupňové škály hnízdních důkazů, užívané při práci na mezinárodním hnízdním atlasu (Šť a s t n ý et al. 2006). V textu jsou užívány kategorie možné hnízdění, pravděpodobné hnízdění a prokázané hnízdění podle této škály. Kvantitativní zjišťování ptačích synuzií v hnízdním období byla ve většině případů prováděna metodou mapování hnízdních okrsků nebo občas také sčítáním na pásovém transektu v pásu do 50 m od transektu (Ře pa 1981a, 1984b, 1989b) nebo na bodovém transektu s omezením vzdálenosti do 100 m (Ře pa 1991c). Všechna sčítání byla prováděna podle příručky Jandy a Řepy (Ja n d a & Ře p a 1986). Při sčítání na horských mokřadech (Ře p a 1991) byla použita metoda bodová s vyhodnocováním efektivního poloměru slyšitelnosti pro každý druh (Re y n o l d s et al. 1980). Sčítání v mimohnízdních obdobích byla do roku 1986 prováděna výhradně na plynulém transektu, od roku 1987 byla používána metoda sčítání na bodovém transektu. Při mapování ptáků Českého lesa bylo sčítáno na velkém počtu bodových transektů vedených tak, aby pokryly plošně celé území tohoto pohoří. Získané počty zjištěných párů, nebo jedinců byly přepočítávány na hustotu vztahovanou na plochu 10 ha, dále byla standardním způsobem počítána dominance výskytu (Pi k u l a 1983). Při vyhodnocování vazby na biotop (viz tab. 1) byly všechny případy zjištěných hnízdění, pocházející jak z kvantitativních sledování, tak z nahodilých pozorování, rozděleny podle jednotlivých biotopů na procentické podíly z celkového počtu zjištěných hnízdění. Protože šlo o nesoustavně sbírané podklady, bylo nutno nějakým způsobem zohlednit míru sledovanosti

3 Měkkozobí (Columbiformes) Tachovska 347 jednotlivých biotopů. K tomu byla použita metoda podle Kocha (Ko c h 1976), kdy byly vzaty v úvahu údaje o zjištěných hnízděních všech druhů ptáků vyskytujících se v oblasti a byly pro ně vypočteny podíly výskytu v jednotlivých biotopech z celkového počtu všech zjištěných hnízdění všech druhů ve všech biotopech. Byl-li podíl daného druhu v určitém biotopu větší než podíl všech druhů v tomto biotopu, předpokládalo se, že druh biotop preferuje. Pokud byla situace opačná, má se za to, že druh biotop využívá omezeně. Tab. 1: Přehled vymezených biotopů. Charakteristika krajiny lidská sídla volná krajina otevřená Druh biotopu Označení Podrobnější popis panelová sídliště městská zástavba se zahradami zahrádkářské kolonie průmyslový biotop městské parky vesnice příměstské parky velké hájky remízky se starými stromy remízky jehličnaté remízky s mladými stromy remízky s hustými keři remízky s řídkými keři mokřady s vrbinami aleje pole louky PS MZ ZK PB MP VE PřP VH StS JS MS HK ŘK VM AL PO LO nově zbudovaná sídliště s několikapodlažními panelovými domy a travnatými plochami s řídkými stromy a keři mezi nimi ulice s jedno- až dvoupodlažními domky a většími zahrádkami kolonie malých zelinářsko-ovocnářských zahrádek s drobnými stavbami chatek nacházející se na okrajích měst plochy s výrobními závody, velkokapacitními zemědělskými chovy a zařízeními, nádraží, skladiště apod. menší plochy parkové výsadby obklopené zástavbou úseky vesnic se zástavbou rodinných domků se zahrádkami velké přírodně krajinářské parky přiléhající k okrajům sídel plochy porostlé stromy v otevřené krajině o ploše nad 3 ha porosty menší než 3 ha se starými stromy a dobře odděleným křovinným podrostem porosty menší než 3 ha tvořené souvislým porostem jehličnatých stromů (smrk ztepilý nebo borovice lesní) porosty menší než 3 ha s porostem mladších stromů (obvykle bříza, olše, osika) bez keřového podrostu porosty pod 3 ha s porostem stromů a keřů silně zapojeným, v němž není zřetelně odděleno keřové patro od stromového porosty stromů a keřů tvořené skupinami s velkými mezerami mokřinaté úseky v polích a lukách s roztroušenými bochánkovitými vrbami oboustranné i jednostranné, jednořadé aleje u cest a silnic orná půda včetně úhorů, souvratí, manipulačních ploch apod. trvalé travní porosty, včetně vlhkých a podmáčených

4 348 přírodovědné statě A ČLÁNKY Pavel Řepa Charakteristika krajiny volná krajina lesy Druh biotopu Označení Podrobnější popis vysoký borový les BV porosty s převahou borovice lesní ve věku nad 60 až 70 let borová tyčkovina BT porosty s převahou borovice lesní mezi 20 a lety borová mlazina BM porosty s převahou borovice lesní, neúplně zapojené, do 20 let věku, s výškou stromů nižší než jsou dospělí jedinci vysoký smrkový les SV porosty s převahou smrku ztepilého ve věku nad 60 až 70 let smrková tyčkovina ST porosty s převahou smrku ztepilého mezi 20 a lety smrková mlazina SM porosty s převahou smrku ztepilého neúplně zapojené, do 20 let věku, s výškou stromů nižší než jsou dospělí jedinci porost blatky BL porosty borovice blatky na rašeliništích starý listnatý les LV porosty s převahou listnáčů, ve výši dospělých stromů a průměru kmenů nad 25 cm mladý listnatý les LM porosty s převahou listnáčů, nižší než dospělé stromy a průměru kmenů pod 25 cm Rok byl pro hodnocení výskytu rozdělen na několik období: - zimní období (prosinec až únor), - jarní období (březen), - hnízdní období (duben až červen), - pohnízdní období (červenec a srpen), - podzimní období (září až listopad). V ostatních částech roku mimo hnízdní období bylo sčítáno na plynulých transektech (od roku 1987 na bodových transektech) a výsledky byly přepočteny na hustotu výskytu. U plynulých transektů byla hustota výskytu přepočítávána na plochu délky transektu o šíři 100 m a u bodových transektů na kruh o poloměru 100 m. Byly vytvořeny i křivky zachycující změny hustot výskytu v průběhu roku. Pro duben až červen byl v těch případech, kdy byla užita metoda mapování hnízdních okrsků, proveden výpočet hustoty výskytu z jejích výsledků. Aby byl srovnatelný, byl pořízen tak, že počet jedinců daného druhu zaznamenaný ve všech snímcích provedených v tomto měsíci byl přepočten na plochu všech snímků z tohoto měsíce. Plochy použité k výpočtu v různých biotopech v jednotlivých měsících jsou v tab. 2

5 Měkkozobí (Columbiformes) Tachovska 349 Tab. 2: Přehled ploch sčítaných transektů v jednotlivých biotopech a v jednotlivých měsících na sledovaných úsecích v Tachovské brázdě. První číslo udává počet sčítaných úseků transektů, druhé číslo jejich celkovou plochu v ha. Zkratky jednotlivých biotopů jsou vysvětleny v tab. 1. I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. PS 24/188 23/104 21/126 27/122 47/212 27/122 19/83 20/90 21/95 22/99 18/81 21/95 MZ 54/355 54/377 52/332 94/ /732 94/618 74/422 71/427 89/497 26/419 49/317 40/283 ZK 26/221 26/213 28/238 28/238 60/510 34/289 18/162 22/187 26/221 22/187 22/187 24/204 MP 42/39 42/39 39/34 49/46 70/75 46/45 26/31 38/36 34/34 37/36 32/31 30/29 PřP 59/258 55/240 56/238 65/276 92/426 59/260 49/191 47/197 25/218 48/195 47/194 48/191 VH 43/117 36/116 55/137 42/134 47/153 41/121 42/137 40/106 40/106 23/116 36/112 27/85 StS 193/ / / / / / / / / / / /239 JS 47/68 56/66 61/78 66/82 72/79 64/69 84/68 70/81 68/81 54/66 45/57 44/59 MS 57/13 69/18 84/22 86/23 99/30 85/24 80/21 53/15 71/21 63/19 52/14 53/14 HK 105/54 115/58 153/81 168/87 175/88 153/77 144/76 124/62 146/80 125/68 109/64 108/60 ŘK 33/13 40/14 52/17 73/25 75/27 72/25 74/34 78/32 57/19 51/17 29/13 23/7 VM 43/25 49/24 55/28 60/32 57/36 56/28 44/23 49/26 53/28 49/23 49/29 44/20 AL 84/28 79/33 88/31 87/33 77/25 66/22 51/17 66/20 85/25 63/19 58/16 60/20 PO 130/205 95/ / / / / / / / / 153/ /357 LO 25/36 65/25 52/201 46/190 80/196 48/280 41/266 55/143 77/262 58/ 23/47 43/64 BV 80/218 48/147 47/216 51/246 67/332 62/270 49/258 46/225 52/248 42/224 29/150 51/171 BT 21/22 18/19 18/22 24/29 25/30 26/31 15/22 13/20 16/24 8/14 6/11 7/18 BM 40/80 30/54 43/85 23/107 50/109 53/112 38/95 34/95 31/93 30/85 15/59 21/62 SV 76/204 57/165 51/123 64/135 72/163 68/150 64/144 50/118 56/128 43/107 34/83 48/120 ST 19/27 16/30 9/26 13/35 14/40 13/36 11/30 11/32 12/34

6 350 přírodovědné statě A ČLÁNKY Pavel Řepa VÝSLEDKY Holub hřivnáč Columba palumbus Běžně hnízdí hlavně v lesních biotopech, v menší míře i v jiných stromových porostech. V sledovaném období na Tachovsku nepronikl do lidských sídel. Hnízdění bylo zjištěno v celém území okresu, velmi hojně v Českém lese, kde byl nalezen ve všech částech, běžně byl zjišťován i v menších lesních celcích Tachovské brázdy. Je i v Tepelské plošině a Plzeňské pahorkatině. Tyto oblasti byly sledovány jen namátkově, proto je zjištěných lokalit méně, neznamená to však nižší výskyt. Holub hřivnáč byl zjištěn v nejrůznějších lesních biotopech jako příležitostný (influentní) druh. V tab. 3 jsou shrnuty údaje o hustotě ze všech provedených kvantitativních sledování v okrese Tachov. Dále je k dispozici 265 údajů o hnízdním výskytu, z toho 169 pravděpodobných hnízdění a 96 možných hnízdění. Na obr. 1 jsou podíly, které tvořila hnízdění v jednotlivých biotopech z celkového počtu hnízdění ve srovnání s podíly výskytů všech ptačích druhů v daném biotopu metodou podle Kocha (Ko c h 1976). Tab. 3: Hustota hnízdní populace holuba hřivnáče v jednotlivých biotopech. Biotop větší listnaté hájky 0,8 remízky se starými stromy Hustota v párech na 10 ha 0,4 starý borový les 4,17 a 4,66 starý borový les 2,7 Lokalita Oblast Zdroj Ch. Planá, Planá, Tisová, St. Sedliště, Bor Ch. Planá, Planá, Tisová, St. Sedliště, Bor Ch. Planá, Planá, Tisová, St. Sedliště, Bor Ch. Planá, Planá, Tisová, St. Sedliště, Bor TB TB TB TB P. Ře pa, nepubl. údaje Ře pa 1985c Ře pa 1989a P. Ře pa, nepubl. údaje starý borový les 0,28 Lesná ČL Ře pa 1980a borové mlaziny 0,9 Diana ČL Ře pa 1980a starý smrkový les 1,6 Přimda ČL Ře pa 1980a starý smrkový les 1,8 Diana ČL Ře pa 1980a starý smrkový les 0,76 Lesná ČL Ře pa 1980a starý smrkový les s pruhy pasek 1,5 Diana ČL Ře pa 1980a okraj smrkového lesa v říčním údolí 1,9 údolí Kosího potoka TP Ře pa 1991b okraj smrkového lesa v říčním údolí 0,1 údolí Mže Tepelská plošina TP Ře pa 1991b buko-smrkový starý les 1,9 Přimda ČL Řepa 1980a stará květnatá bučina 1,5 Diana ČL Ře pa 1980a stará horská bučina 2,6 Přimda ČL Ře pa 1980a Srovnání hustot v různých biotopech (tab. 3) ukazuje, že při hnízdění v mimolesních stromových porostech je hustota výskytu holuba hřivnáče nízká, zřetelně se potvrzuje, že jádro výskytu tohoto druhu je v lesích. Většinou byl nacházen jako hnízdič v starších vysokých porostech, nejvyšší hustoty dosahoval v borových lesích, naopak v smrkových nejnižší,

7 Měkkozobí (Columbiformes) Tachovska % hnízdění v daném biotopu VH StS JS HK BV BT SV LV LM biotop Obr. 1: Rozložení hnízdních výskytů holuba hřivnáče mezi biotopy. Zkratky biotopů jsou uvedeny v tab. 1. Šedé sloupce označují hnízda holuba hřivnáče, černé sloupce všechna zaznamenaná hnízda dalších druhů ptáků v daném biotopu. v listnatých lesích prostřední. Ovšem mimořádně nízká hustota v jediném zkoumaném úseku borového lesa ve vyšších polohách v Českem lese zřejmě ukazuje, že nejde ani tak o rozdíl mezi borovým a smrkovým lesem, ale spíše o rozdíly mezi lesy nižších a vyšších poloh. Rozdíl v nich je ovšem nikoliv v nadmořské výšce, ale v jejich členitosti. Zatímco smrkové lesy převažující v Českém lese jsou ve velkých celcích, takže od sledovaných ploch a transektů bylo relativně daleko do luk a polí ve volné krajině, v Tachovské brázdě, kde převažují menší lesní celky, byly sledované plochy od otevřené krajiny mnohem blíže. Louky a pole jsou hlavním místem sběru potravy pro holuby, proto soudíme, že hustotu výskytu hnízdících holubů hřivnáčů ovlivňuje hlavně dostupnost otevřené krajiny. To by potvrzovala i skutečnost, že smrkové lesy nižších poloh v údolí Mže a Kosího potoka, mají malou hustotu, neboť od jejich okraje u toků bylo k otevřené krajině nad hranami údolí dosti daleko. Obr. 1 vyhodnocující rozložení všech (i nahodile zjištěných) hnízdních výskytů v podstatě ukazuje stejnou situaci. Při hodnocení hnízdního biotopu holuba hřivnáče stojí ještě za zmínku skutečnost, že na Tachovsku až do konce sledovaného období nedošlo k jeho urbanizaci. Celkem bylo nalezeno 14 hnízd nacházejících se převážně na borovici lesní (8 případů, 71 %). Dále byla nacházena hnízda na smrku ztepilém (4 případy) a po jednom hnízdě bylo nalezeno na olši lepkavé a bříze bělokoré. Vzorek hnízdních stromů je sice nevelký, přesto se zdá jasně naznačovat, že holub hřivnáč nijak výrazně nepreferuje žádný druh stromu, a svá hnízda staví na těch druzích, které jsou nejčastěji dostupné. Výška hnízda byla mezi 3 až 25 metry, nejčastěji se hnízda vyskytovala ve výšce 8 až 10 m (8 případů). Z 14 nalezených hnízd na osmi bylo zjištěno vysezování snůšky, na zbývajících šesti byla krmena mláďata. Sezení bylo pozorováno od počátku května až do konce první dekády června, krmení bylo zjištěno v širším časovém rozmezí od druhé dekády května do první dekády července.

8 352 přírodovědné statě A ČLÁNKY Pavel Řepa List počet hnízdících párů Obr. 2: Změny v početnosti hnízdní populace holuba hřivnáče v Tachovské brázdě v letech 1976 až 1987 (n = 269). V letech 1976 až 1987 bylo prováděno každoroční zjišťováni kvantitativního složení hnízdních ptačích synuzií v několika úsecích borových lesů v střední a severní části Tachovské brázdy (Ře pa 1981, 1989). Zjištěné počty hnízdících párů holuba hřivnáče v jednotlivých letech jsou zachyceny na obr. 2. Z obrázku je zřejmé značné kolísání mezi jednotlivými roky, ale přes to je znát, že po roce 1983 byly počty poněkud sníženy, můžeme tedy celkový trend hodnotit jako mírný pokles. V tab. 4. jsou shrnuty výsledky celoročního sčítání ptáků v lesích a dalších biotopech, z nichž byla dosud publikovaná jen malá část (Ře pa 1980a, 1980b, 1984b, 1986b). V tabulce jsou uvedeny průměrné hustoty výskytu v jednotlivých obdobích mimo hnízdění. Na jaře byl holub hřivnáč zjištěn v celé řadě biotopů, nejen v lesích, ale i v fragmentech dřevinné nelesní zeleně a v malé míře i v polích a lukách. Nejvíce se v této době holub hřivnáč vyskytoval ve smrkových lesních porostech, kde dosahoval hustoty téměř 9 jedinců na 10 ha. Jinde v lesních porostech byla hustota mnohem nižší, významněji byl ještě zastoupen v starých borových porostech. Dosti vysoké hustoty byly zjištěny také v některých remízcích, hlavně v jehličnatých a v remízcích se starými listnatými stromy. V řadě biotopů však nebyl zjištěn vůbec. V pohnízdním období byl holub hřivnáč zastižen prakticky ve všech typech lesních biotopů a ve většině typů polních remízků a v polích. Opět byla nejvyšší hustota v starých smrkových porostech, dále byl významněji zastoupen i ve starých borových porostech v této oblasti, v remízcích se starými stromy a v polích. Také v tomto období byla vyšší hustota výskytu i v ostatních lesních biotopech oproti biotopům volné krajiny. V podzimním období rovněž je největší hustota ve vysoký smrkových lesích a na druhém místě, ale velmi o mnoho nižší je ve vysokých borových lesích. Ve většině lesních biotopů hřivnáč chyběl úplně, v remízcích v otevřené krajině měl nízké hustoty, překvapuje jen relativně vysoká hustota v remízcích s mladšími listnatými stromy. Vysoká hustota ve smrkových lesích se odlišuje od rok Stránka 1

9 Měkkozobí (Columbiformes) Tachovska 353 hodnot zjištěných v hnízdním období, neboť mimohnízdní období bylo sledováno na transektech v smrkových úsecích v Tachovské brázdě, zatímco sledování hnízdních společenstev bylo hlavně v smrkových lesích v Českém lese. Potvrzuje se, že jsou hlavně preferovány lesy, kde je blíže k otevřené krajině. Tab. 4: Průměrné hustoty výskytu holuba hřivnáče (v ex. na 10 ha) v jednotlivých obdobích roku mimo hnízdní dobu v různých biotopech. Biotop Jaro Pohnízdní období Podzim příměstské parky 0,1 0,27 0 větší listnaté hájky 2,26 1,2 0,37 remízky se starými stromy 3,65 5,19 1,58 jehličnaté remízky 2,25 0,14 0,09 remízky s mladými stromy 0 0,28 1,86 remízky s hustými keři 0 0 0,38 pole a louky 0,47 1,19 1,13 vysoké borové porosty 2,17 5,07 2,19 borové tyčkoviny 0 0,7 0,23 vysoké smrkové lesy 8,71 14,05 14,24 smrkové mlaziny 0 List1 1,1 0 hustota v počtu ex. na 10 ha II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. měsíc Obr. 3: Změny v hustotě výskytu holuba hřivnáče v průběhu roku v lesích v Tachovské brázdě. Na obr. 3 jsou změny početnosti holuba hřivnáče v průběhu roku. Vyšší hustota v březnu naznačuje, že se na Tachovsku zvýšením počtu projevuje jarní průtah, pak hustota klesla níže a od dubna do června zůstala stejná, což odpovídá hnízdní populaci. Od července hustota roste, v červenci a srpnu mírně, projevuje se zřejmě přibývání mláďat, v září je pak zvýšení početnosti výrazné, takže se zřejmě projevují i protahující ptáci. Průtah končí se začátkem října, kdy je již hustota velmi malá Dále byly shrnuty všechny případy, kdy bylo viděno více než 50 ex. v jednom hejně. Celkem bylo 43 takových případů. V otevřené krajině a v lesích byla hejna pozorována zhruba

10 354 přírodovědné statě A ČLÁNKY Pavel Řepa počet hejn III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X., měsíc Obr. 4: Výskyt hejn holuba hřivnáče v průběhu roku. Černá označuje výskyt v lese, šedá výskyt v poli. stejně často (22 resp. 21 případů). Obr. 4 informuje o výskytu hejn během roku. Kromě větší části hnízdního období (květen a červen) a konce pohnízdního období (srpen), kdy byla hejna viděna jen zřídka, byla hejna v ostatních částech roku, tedy na jaře i na podzim a v první části pohnízdního období pozorována stejně početně. Přitom na jaře a v pohnízdním období převažovaly zřetelně výskyty hejn v otevřené krajině a naopak na podzim byla hejna častěji vídána v lesích. Pokud se týče velikosti hejna, pak nejčastěji (17 případů, 40%) se vyskytovala hejna čítající mezi 50 a 100 jedinci. Hejna mezi 101 až 200 jedinci se vyskytují ještě dosti často (10 případů, 26 %), hejna větší (201 až 300 a 301 až 400 jedinců) jsou již méně častá (7 a 6 případů), velká hejna mezi 401 a 500 ex. byla zaznamenána již jen ojediněle (3 případy). Během let 1968 až 1996 bylo možno v 23 případech zjistit spolehlivě datum prvního pozorování holuba hřivnáče na Tachovsku. Zjištěná data prvního pozorování ležela mezi 13. únorem a 8. dubnem, přitom nejvíce jich připadlo na druhou dekádu března (9 případů), průměrné datum příletu připadlo na 14. březen. Zjišťování posledního pozorování v roční sezóně je obtížnější, proto bylo získáno jen 12 pozorování z let 1973 až Nedřívější bylo z 28. září a nejpozdější z 8. listopadu, nejvíce jich případlo na třetí dekádu října (6 případů, tedy celá polovina) a průměrné datum posledního pozorování bylo 21. října. Holub doupňák Columba oenas Pravidelný ale řídký hnízdič, převážně se vyskytuje v malých lokálních populacích ve vhodném biotopu. Potřebuje k hnízdění velké dutiny, takže je vázán na výskyt starých stromů. Jádrem výskytu jsou nevelké populace vyskytující se ve fragmentech starých bukových lesních porostů, které vesměs mají postavení zvláště chráněných území. Hlavně jsou to zbytky bučin v Českem lese, v jižní části je to přírodní rezervace Diana a s menší populací i přírodní rezervace Přimda, v severní části potom přírodní rezervace Bučina u Žďáru a Tišina, občas několik párů hnízdilo i v přírodní rezervaci Broumovská bučina. Někdy jsou podobné malé hnízdní populace i v jiných částech tachovského okresu, nejstálejší byla zaregistrována

11 Měkkozobí (Columbiformes) Tachovska 355 ve staré doubravě v přírodní rezervaci Hradištský vrch u Konstantinových Lázní, která se nachází v Tepelské plošině. Tyto populace byly nevelké, obvykle do 10, maximálně 15 párů. Občas se ojedinělé páry vyskytovaly jako hnízdiči i v některých starých velkých přírodně krajinářských parcích (např. zámecké parky Diana a Velké Dvorce v Českém lese, klášterní park v Kladrubech v Plzeňské pahorkatině). Výskyt v parcích však není pravidlem, např. v po dlouhá léta sledovaném Světeckém parku u Tachova nebyl holub doupňák nikdy zjištěn. Lze uvažovat o tom, že je to způsobeno bezprostřední blízkostí většího lidského sídla. Ojediněle zahnízdí holub doupňák i v souvislých jehličnatých porostech, postačí přítomnost malé skupiny starých listnatých doupných stromů nebo i jediného takového stromu s vhodnou dutinou. Výrazně se to projevilo při systematickém mapování ptactva v Českém lese v letech 1992 až 1998 (Va c í k 1999), kdy byli ojediněle hnízdící holubi doupňáci nalezeni na řadě lokalit (Nová Ves, Málkov, Hraničky, Kateřina, Stoupa, Žebrácký Žďár, Žebráky, Pořejov, Lesná, Zlatý potok, Pavlova Huť, Pavlův Studenec, Branka). Hustota výskytu holuba doupňáka byla zjištěna pouze při průzkumu přírodních rezervací Diana a Přimda (Ře pa 1980a), kde byly hustoty stanoveny podle výsledků sčítání na plynulých transektech. Hustoty byly v obou těchto případech zhruba shodné 2,7 resp. 2,6 páru na 10 ha a holub doupňák zde byl příležitostným (influentním) druhem. V ostatních biotopech (různé lesní porosty, přírodní parky) byl holub doupňák zastoupen jen ojediněle, takže byl druhem vždy akcesorickým s hustotou pod 0,2 párů na 10 ha. Kromě případů zjištěných při zmíněných dvou sčítáních, byly k dispozici i příležitostně získané údaje o pravděpodobných či možných hnízděních zjištěných jednak jako ojedinělé případy v dalších kvantitativních sledováních v lesích a parcích, tak i nahodile získaná pozorování vlastní i spolupracovníků. Celkem bylo zjištěno 90 údajů, jejichž rozložení mezi biotopy je v tab. 5. Z té je patrné, že hlavně byli holubi doupňáci zjišťováni ve starých listnatých lesích a dosti často i v jehličnatých lesích se vtroušenými buky. Tab. 5: Výskyt zjištěných pravděpodobných a možných hnízdění holuba doupňáka v různých biotopech. Biotop bukový les 42 dubový les 2 buko-smrkový les 4 smrkový les s vtroušeným bukem 28 smrkový les 8 borový les 1 přírodně krajinářské parky 5 celkem 90 Počet Malé místní populace nebyly sledovány souvisle, takže o vývoji jejich početnosti nejsou dostačující údaje, rozhodně však všechny tyto populace zůstaly po celé sledované období zachovány. Nepravidelně se vyskytující hnízdící jednotlivé páry byly převážně zjišťovány až v druhé polovině sledovaného období, mohli bychom tedy hovořit o náznaku růstu hnízdní populace. Nelze sice zodpovědně rozhodnout, zda v první polovině období alespoň některá ojedinělá hnízdění neucházela naší pozornosti, lze však přece jen soudit, že výskyt jednotlivě hnízdících párů byl v druhé polovině sledovaného období častější. Holub doupňák byl v době mimo hnízdění vídán od března do srpna, v září byla pozorování jen ojedinělá (6 případů). Také v jarním období (březen), bylo k dispozici jen velmi

12 356 přírodovědné statě A ČLÁNKY Pavel Řepa málo záznamů o pozorování (celkem 15 záznamů). V pohnízdním období byl holub doupňák občas vídán (celkem 55 záznamů). Nevelký počet pozorování v době mimo hnízdění je dán hlavně malou nápadností tohoto druhu. V jarním období byla většina pozorování již z hnízdišť v starých listnatých porostech, v pohnízdním období byla asi čtvrtina (11 případů) všech zjištěných jedinců v polích, kde se obvykle vyskytli jako ojedinělí jedinci ve větší či menších hejnech holubů hřivnáčů. Zbylí jedinci byli pojednotlivu vídáni v nejrůznějších lesních porostech. Několik pozorování ze září bylo vesměs v polích. Datum prvního pozorování se povedlo v celém období mezi roky 1967 a 2001 spolehlivěji zjistit pouze v devíti letech. Nedřívější pozorování bylo z 13. února, nejpozdější až 15. dubna. V tomto rozmezí byla jednotlivá data příletu rozložena celkem rovnoměrně, průměrné datum prvního pozorování připadlo na 18. března. Datum posledního pozorování se nedařilo zjistit spolehlivě, obvykle připadlo na konec srpna, občas i na začátek září. Nelze však vyloučit, že pozdější výskyty ucházely pozornosti. Holub domácí Columba livia forma domestica Pravidelně volně hnízdí v lidských sídlech tachovského okresu. Jako v celé ČR se jedná o zdivočelé jedince chovaných holubů domácích pocházející od druhu holub skalní Columba livia. Vyskytuje se obvykle v lidských sídlech městského typu. V tachovském okrese byly pravidelně hnízdící populace zdivočelých holubů domácích v Tachově, Plané, Stříbře a Boru. Jen ojediněle a na omezené období se vytvořily i menší hnízdní populace ve větších vesnicích, konkrétně na kostele v Chodové Plané, v Kladrubech u Stříbra a v Černošíně. V menších vsích se obtížně odlišují volně hnízdící zdivočelí jedinci od jedinců hojně chovaných v jednotlivých hospodářstvích, ale zdá se, že trvalé hnízdění zdivočelých holubů nepatřících k žádnému chovu bylo ve vesnicích nanejvýš občasným ojedinělým jevem. Původně ve městech hnízdili holubi domácí na větších kostelích, v koloniích čítajících v některých letech až 50 či 60 párů. Nejpodrobněji bylo hnízdění zdivočelého holuba domácího sledováno v Tachově. Zde trvale hnízdily kolonie čítající mezi 40 až 60 páry na obou hlavních kostelích, tedy na hlavním děkanském chrámu uprostřed města a na klášterním kostele u františkánského kláštera (v současnosti muzeum) v jižní části města. V druhé polovině osmdesátých let se menší kolonie usadila i na budově obilního sila u nádraží v severní části města. Holubi využívali situace, kdy střechy chrámů byly ve špatném technickém stavu a měli snadný přístup do půdních prostor, kde hnízdili hlavně v prostorech pod místem, kde střecha nasedá na hlavní zeď. Po opravách kostelních střech v první polovině devadesátých let byly jejich vstupy zaslepeny a holubi domácí tato hnízdiště nemohli nadále využívat. Městská populace se zmenšila a jednotlivé páry se začaly usazovat na jednotlivých obytných domech. V staré zástavbě ve středu města šlo jen o ojedinělá zahnízdění, častěji využívali prostory pod sedlovými střechami na nejstarším tachovském sídlišti panelových domů, označovaném jako sídliště Západ. K vnikání do podstřešních prostor využívali především trvale otevřených vikýřů. V současné době hnízdí takto roztroušeně na více místech ve městě, na kostelích se kolonie v původním rozsahu neobnovily. V ostatních městech byly poměry obdobné, ve většině případů původní kolonie pod kostelním střechami zanikly nebo byly omezeny a hnízdění se rozptýlilo na vhodná podstřešní místa po celém městě. Podle pravidelného sledování v letech na budově kostela u kláštera v Tachově, nebylo hnízdění zdivočelých domácích holubů celoroční. Velmi ojediněle jsme zjistili zahájení sezení na některých hnízdech již v posledních dnech února, alespoň v letech s rychlým nástupem jara. V březnu již byla hnízda se snůškou celkem běžná, a v době na přelomu března

13 Měkkozobí (Columbiformes) Tachovska 357 a dubna hnízdila již určitě celá hnízdní populace. Hnízdění plynule pokračovala a hnízdění se na týchž hnízdech opakovala několikrát ročně, odhadujeme že 4-5 hnízdění bylo nejméně u 60 % populace, minimálně 2-3krát hnízdily prakticky všechny páry. Ještě v září a říjnu byla hnízda se snůškami, ojediněle i v listopadu a několikrát byla ještě začátkem prosince nalezena alespoň hnízda s mláďaty. Při hodnocení změn početnosti hnízdících zdivočelých holubů domácích opět vycházíme ze sledování v Tachově, kde byl dosti dobrý přehled o početnosti hlavních kolonií. Je ovšem třeba mít na paměti, že i v Tachově je řada chovatelů domácích holubů, jejichž chovanci se občas připojovali do zdivočelé populace a v různé míře doplňovali její početnost. Dá se říci, že početnost hnízdících zdivočelých holubů domácích silně kolísala, aniž byla v sedmdesátých či osmdesátých letech pozorována nějaká jasnější tendence ke změně. Snad se v osmdesátých letech zdálo, že zdivočelých domácích holubů přibývá. V devadesátých letech po likvidaci kolonií na kostelích, početnost zřetelně poklesla, což ještě prohloubila skutečnost, že v letech 1994 a 1995 organizoval městský úřad systematickou likvidaci hnízd hlavně na sídlišti Západ, kde v té době bylo jádro hnízdní populace. V posledních letech je početnost zdivočelých domácích holubů zřetelně nižší než v první polovině sledovaného období. V době hnízdění holubi domácí hojně zaletují za potravou do okolních polí, stejně často však bývají pozorováni i na nejrůznějších plochách ve městě. Protože hnízdění holubů domácích probíhá od března do října až listopadu, za mimohnízdní období můžeme považovat pouze vlastní zimu. Způsob využívání okolní krajiny k sběru potravy se nijak podstatně nemění, v zimách s větším množstvím sněhu a s většími mrazy se pochopitelně zvyšuje podíl sběru potravy přímo ve městě a holubi se soustřeďovali více na místa s nadbytkem potravy, např. kolem popelnic, u nádražního sila apod. Hrdlička zahradní Streptopelia decaocto Pravidelně hnízdí, v lidských sídlech a dalších synantropních biotopech hojná, ve volné krajině jako hnízdič chybí. Byla nalezena v lidských sídlech po celém území tachovského okresu, ve všech oblastech a to jak ve městech a velkých obcích, tak i v menších obcích a nevyhýbá se ani mnohým malým osadám a samotám (např. Rozcestí u Rozvadova, Světce u Tachova, Skláře, Otín, Nový Dvůr apod.). Nebyla však zjištěna na mnohých samotách ve větších lesních celcích ve vyšších polohách (např. Ostrůvek, Stará Knížecí Huť, Přední Žďár). Ve větších vsích v Českém lese i v 700 m n. m. (Krásné, Lesná, Branka, Obora) však byla pravidelným hnízdičem. Hnízdění je skoro úplně omezeno na lidská sídla. Jen v malém počtu bylo zjištěno hnízdění hrdličky zahradní i v příměstských parcích, většinou ovšem v okrajích přiléhajících k zástavbě. Rovněž v malém počtu byly nalezeny hnízdící hrdličky zahradní v remízcích se starými listnatými stromy, ovšem opět jen v těch porostech, které byly sice v otevřené krajině, ale vzdáleny od vesnic jen do 200 až 250 m. V tab. 6 jsou shrnuty hustoty zjištěné při kvantitativním sledování ptactva v různých biotopech v tachovském okrese v sledovaném období. Obr. 5 hodnotí rozložení všech hnízdních výskytů zjištěných nejen při systematickém sčítání, ale také jako nahodilá pozorování. Opět je mírou sledovanosti jednotlivých biotopů podíl jedinců všech druhů ptáků v daném biotopu (Ko c h 1976). Srovnání zjištěných hustot ukazuje nejvyšší hodnoty v městských parcích, kde ovšem šlo o nevelké plošky, což hustotu zvyšuje (Pe i t z m e i e r 1950). Vysoké hodnoty byly také zaznamenány v zástavbě rodinných domků se zahrádkami a to jak ve městech tak i ve vesnicích. Malé hodnoty hustoty výskytu zjištěné ve vsích Diana a Kateřina však ukazují, že mezi jednotlivými vesnicemi mohou být rozdíly. Zde je to zřejmě skutečnost, že větší

14 358 přírodovědné statě A ČLÁNKY Pavel Řepa List1 % hnízdění v daném biotopu PS MZ ZK MP VE PřP StS BV biotop Obr. 5: Rozložení hnízdních výskytů mezi biotopy u hrdličky zahradní. Zkratky biotopů jsou uvedeny v metodice. Šedé sloupce označují hnízda hrdličky zahradní, černé sloupce všechna zaznamenaná hnízda dalších druhů ptáků v daném biotopu (n=388). část okolí dotčených obcí tvoří lesní porosty, které jsou pro tento druh zřejmě málo potravně zajímavé. Obr. 5 ukazuje obdobnou situaci, nejvíce jsou preferovány městské parky a úseky měst s rodinnými domky a zahrádkami, pak teprve následují vesnice. V zahrádkářských koloniích a panelových sídlištích byla preference biotopu již jen slabá a příměstské parky a remízky jsou biotopy, kde již je afinita k hnízdění velmi malá. Tab. 6: Hustota hnízdní populace hrdličky zahradní v jednotlivých biotopech. Biotop Denzita v párech na 10 ha Lokalita Oblast Zdroj panelové sídliště 3 Tachov ČL Ře pa 1981a rodinné domky se zahrádkami 4,4 a 4,2 Tachov ČL Ře pa 1981a rodinné domky se zahrádkami 4,4 a 6 a 7 Bor TB Ře pa 1985b průmyslový biotop 3,3 Bor TB Ře pa 1985b zahrádkářská kolonie 0,76 Tachov ČL Ře pa 1994 městské parky 5,8 a 12,6 a 15,8 Tachov ČL Ře pa 1981a vesnice 0,6 Diana ČL Ře pa 1980c vesnice 0,5 Svatá Kateřina ČL Ře pa 1980c vesnice 6,05 Ch. Planá, Tisová, Ostrov, St. Sedliště, Bor TB P. Ře pa, nepublik. údaje samota 4,1 Rozcestí ČL Řepa 1979a příměstský park 0,5 Tachov ČL Ře pa 1981a příměstský park 1,8 Ch. Planá TB Ře pa 1986b příměstský park 3,8 Bor TB Ře pa 1986b remízky se starými stromy 0,6 Ch. Planá, Tisová, Ostrov, St. Sedliště, Bor TB Ře pa 1985c

15 Měkkozobí (Columbiformes) Tachovska List1 359 počet hnízdících párů rok Obr. 6: Změny v početnosti hnízdní populace hrdličky zahradní v letech 1975 až Černá označuje výskyt v městě Tachově, šedá výskyt ve vesnicích. Během sledování byly získány údaje o 60 hnízdech a 19 párech s hnízdním chováním. Páření a tok hrdličky zahradní byl zaznamenán od konce února do března, ojediněle v dubnu. Od začátku března byly vídány páry při stavbě hnízda, což bylo běžné ještě v dubnu a květnu, a občas dokonce i v červnu. Páry sedící na snůšce se začaly objevovat od dubna, hojně byly vídány i v květnu a červnu, občas ještě v červenci a ojediněle i v srpnu. Páry krmící mláďata se vyskytly ojediněle v dubnu, velmi hojně v květnu a v menším rozsahu i v červnu až srpnu. Nedávno vylétaná mláďata byla vídána od května až do září, nejvíce jich bylo červnu. Počet hnízdění v roce odhadujeme na maximálně tři a to jen v nečetných případech, dvojí hnízdění je zřejmě běžným jevem. Během sledovaného období bylo zaznamenáno umístění 30 hnízd. Vesměs se hnízda nacházela na stromech, pouze jediné bylo nalezeno na konzole elektrického vedení u zdi. Ze stromů byl nejhojněji využíván smrk (8 případů), dosti často ještě forma javoru mléče s kulovitou korunou (5 případů) na ostatních druzích byla hnízda hrdličky zahradní nacházena jen ve dvou (lípa malolistá, jasan ztepilý, vrba, bříza bělokorá a dub letní) nebo jen v jediném případě (jabloň, slivoň švestka, jírovec maďal, javor klen). Hnízda byla vesměs umisťována spíše ve spodní části koruny, u listnáčů většinou na odbočení postranní větve. Proto také byla skoro polovina nalezených hnízd ve výšce do 5 metrů, v jednom případě na smrku jen asi 1,5 m nad zemí. Zbývající hnízda byla vždy ve výšce pod 10 m, jen v jediném případu bylo nalezeno hnízdo asi v 18 m nad zemí. V letech 1974 až 1987 byl sčítán určitý vzorek biotopů lidských sídel. Šlo o větší úsek města Tachova (Ře pa 1993) a úseky několika vesnic v Tachovské brázdě (P. Řepa, nepublikované údaje). Zjištěné počty hnízdících párů v jednotlivých letech jsou znázorněny na obr. 6. Z grafu je zřejmý mírný růst početnosti. V tab. 7 jsou shrnuty výsledky transektového sčítání prováděného v letech 1974 až 1985 v době mimo hnízdní období, tedy od července do března. Musíme si uvědomit, že u hrdličky zahradní jako synantropizovaného druhu je hnízdění roztaženo do větší části roku než u jiných ptačích druhů, takže i výsledky z jarního období (březen) a z pohnízdního období (červenec a srpen) se dotýkají hnízdících párů, které v těchto obdobích ještě tvoří významnou

16 360 přírodovědné statě A ČLÁNKY Pavel Řepa List1 hustota v počtu ex. na 10 ha I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. měsíc Obr. 7: Změny v hustotě hrdličky zahradní v průběhu roku v synantropních biotopech v Tachovské brázdě. Bílé kosočtverce označují výskyt městské zástavbě se zahrádkami, šedé čtverce výskyt v městských parcích a černé trojúhelníky výskyt ve vesnicích. List1 20 hustota v počtu ex. na 10 ha I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. měsíc Obr. 8: Změny v hustotě výskytu hrdličky zahradní v průběhu roku v biotopech otevřené krajiny v Tachovské brázdě. Bílé kosočtverce označují výskyt v příměstských parcích, šedé čtverce výskyt v remízcích se starými stromy a černé trojúhelníky výskyt v remízcích s hustými keři.

17 Měkkozobí (Columbiformes) Tachovska 361 část celé populace. Městské parky zůstávají nejvíce obsazeným biotopem, jen na podzim v nich hustota překvapivě klesá. Ve vesnicích jsou hodnoty hustoty vesměs tak vysoké, že se přibližují hodnotám v parcích, naopak v městské zástavbě se zahrádkami je obvykle hustota v mimohnízdních obdobích o něco menší a v zimě silně klesá. Na podzim jsou pak hojně navštěvovány remízky s hustými keři a relativně vysoká hustota výskytu je v nich i v zimě. Tab. 7: Průměrné hustoty hrdličky zahradní (v ex. na 10 ha) v jednotlivých obdobích roku mimo hnízdní dobu v různých biotopech. Biotop Jaro Pohnízdní období Podzim Zima panelové sídliště 0,4 1,28 0,24 0,03 rodinné domky se zahradami 7,72, 9,56 11,23 4,21 zahrádkářská kolonie 0,13 0,42 0,09 0,17 městské parky 14,03 13,58 3,08 11,65 vesnice 11,9 9,52 11,92 13,19 samota 0,07 0,53 0,05 0 příměstské parky 1,59 2,98 7,05 0,28 větší listnaté hájky 0,22 0, remízky se starými stromy 1,25 2,05 0,8 1,06 remízky s hustými keři 1,47 5,34 12,57 7,96 mokřady s vrbovými keři 0,35 1,22 0,12 0 remízky s řídkými keři 0 1,41 0,75 0,25 aleje 0 0,61 0,21 0,64 pole a louky 0,03 0,35 0,14 0,04 borová tyčkovina 1,13 2, vysoký smrkový les 0, Na obr. 7 a 8 je zachycen průběh změn hustoty výskytu hrdličky zahradní během celého roku. Průběh hustot potvrzuje již výše uvedené změny využívání jednotlivých biotopů a stěhování z lidských sídel do volné krajiny a naopak. Hrdlička divoká Streptopelia turtur Pravidelně i když nepříliš hojně hnízdí po celém sledovaném území. Hnízdění bylo zaznamenáno ve všech oblastech Tachovského okresu. V Českém lese a Tachovské brázdě máme doklady o hnízdění z mimořádně velkého počtu lokalit, menší počet zjištěných lokalit v Tepelské plošině a hlavně v Plzeňské pahorkatině je dán spíše menší sledovaností území. V tab. 8 jsou shrnuty hustoty výskytu hrdličky divoké v různých biotopech zjištěné při jednotlivých kvantitativních sčítáních. Obr. 10 hodnotí rozložení všech hnízdních výskytů zjištěných nejen při systematickém sčítání, ale také jako nahodilá pozorování. Opět je mírou sledovanosti jednotlivých biotopů podíl jedinců všech druhů ptáků v daném biotopu (Ko c h 1976). Hustota výskytu (tab. 8) je ve všech biotopech nízká. Maximum nacházíme především ve starých borových a listnatých lesích. Preference vyplývající z výsledků hodnocení všech hnízdních výskytů (obr. 10) přidávají ještě jako významné biotopy staré smrkové porosty a remízky se starými listnatými stromy, do jisté míry i větší listnaté hájky a remízky s mladými listnatými stromy. V ostatních biotopechbyla hrdlička divoká zaznamenána jen náhodně, byť celkové spektrum biotopů, ve kterých byla zjištěna, bylo dosti široké.

18 362 přírodovědné statě A ČLÁNKY Pavel Řepa List1 hustota v počtu ex. na 10 ha 0,45 0,4 0,35 0,3 0,25 0,2 0,15 0,1 0,05 0 I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. měsíc Obr. 9: Změny v denzitě hrdličky zahradní v průběhu roku v polích a lukách v Tachovské brázdě. List1 30 % hnízdění v daném biotopu VE PřP VH StS JS MS HK MV ŘK AL BV BT BM SM ST SM LV BL biotop Obr. 10: Rozložení hnízdních výskytů mezi biotopy u hrdličky divoké. Zkratky biotopů jsou uvedeny v tab. 1. Šedé sloupce označují hnízda hrdličky divoké, černé sloupce všechna zaznamenaná hnízda dalších druhů ptáků v daném biotopu. Celkový počet zaznamenaných hnízdění n=407.

19 Měkkozobí (Columbiformes) Tachovska 363 Tab. 8: Hustoty hnízdní populace hrdličky divoké zjištěné kvantitativním sledováním jednotlivých biotopů. Biotop Hustota v párech na Lokalita Oblast Zdroj 10 ha příměstské parky 0,4 Bor TB Ře pa 1986b větší listnaté hájky 0,1 Přimda ČL Ře pa 1980b remízky se starými stromy 0,29 a 1,53 Anenské rybníky TB Ře pa 1979b remízky se starými stromy 1 Ch. Planá, Planá, Tisová, St. Sedliště, Bor TB Ře pa 1985c remízky se starými stromy 0,37 jehličnaté remízky 0,1 remízky s hustými keři 0,5 Ch. Planá, Planá, Tisová, St. Sedliště, Bor Ch. Planá, Planá, Tisová, St. Sedliště, Bor Ch. Planá, Planá, Tisová, St. Sedliště, Bor TB TB TB P. Ře pa, nepublik. údaje Ře pa 1989b Ře pa 1986a remízky s hustými keři 0,1 Přimda ČL Ře pa 1980b mokřady s vrbovými keři 0,1-0,25 Ch. Planá, Planá, Tisová, St. Sedliště, Bor ČL Ře pa 1998a vysoký borový les 1,88 a 2,4 Ch. Planá, Planá, Tisová, St. Sedliště TB Ře pa 1989 borové mlaziny 1,5 Diana ČL Ře pa 1980a vysoký smrkový les 0,3 Přimda ČL Ře pa 1980a vysoký smrkový les a pruhy pasek 0,7 Diana ČL Ře pa 1980a okraj lesa v údolní nivě 0,2 Údolí Mže Ošelín TB Ře pa 1991b stará květnatá bučina 0,8 Diana ČL Ře pa 1980a staré horská bučina 1,5 Přimda ČL Ře pa 1980a buko-smrkový starý les 0,7 Přimda ČL Ře pa 1980a Hnízdění bylo prokázáno velmi ojediněle: Hlinné, východní břeh rybníka Modrý, vysoký borový les (pozorována samice s 2 těžce létajícími mláďaty); Jemnice, u Rybníčku Komáří severně od osady, okraj vysokého borového lesa (hnízdo s 2 vejci v 10 m, na borovici, samice sedí); Stráž u Tachova, nad osadou Valcha, olšový porost na okraji borového lesa (hnízdo na olši, samice sedí J. Veselý); Bor, jižní břeh rybníku Prádlo, větší smíšený starší polní lesík (hnízdo ve 2 m na keři hlohu, 2 vejce, samice sedí Machač). Na obr. 11 je zachycen vývoj početnosti během sledovaných let na pravidelně sledovaných velkých úsecích krajiny v Tachovské brázdě zahrnujících jak úseky lesa (Ře p a 1989a) tak i úseky otevřené krajiny (Ře p a 1990a). Sledovaná populace hrdličky divoké čítala původně necelých 15 párů. Z grafu je zřejmé, že v oblasti Tachovské brázdy s koncem sedmdesátých let došlo k náhlému poklesu početnosti na stav méně než 50 %. Přestože se pak během osmdesátých let v některých letech počet hnízdících párů o málo zvýšil, zůstal až do roku 1991 počet stále nižší než původní. Na obr. 12 je zachyceno, jak se mění hustota hrdličky divoké v průběhu roku v jednotlivých typech biotopů, v nichž byl tento druh zastižen ve větším počtu. Ve všech biotopech roste počet od jara přes hnízdní období až do léta, aby k začátku podzimu zase prudce klesl. Zajímavé je, že v některých biotopech je tento růst přerušen poklesem (remízky s hustými

20 364 přírodovědné statě A ČLÁNKY Pavel Řepa List1 počet hnízdících párů rok Obr. 11: Změny v početnosti hnízdní populace hrdličky divoké v letech 1977 až Celkový počet zaznamenaných hnízdění n=388. keři), nebo aspoň zastavením růstu (smrkové lesy) v červnu. Vrchol početnosti byl dosažen v různých biotopech v různém období. V biotopech s vyšší početnosti výskytu je to dříve, buď již v červnu (borové lesy), nebo v červnu až červenci (stromové remízky). V méně početně navštěvovaných biotopech je vrchol početnosti později, v červenci (smrkové lesy) nebo dokonce až v srpnu (křovinaté remízky). V září již počet hrdliček ve všech biotopech prudce klesá a v říjnu je přítomna již jen ojediněle. Vztah výskytu hrdličky divoké k jednotlivým biotopům v době mimo hnízdní období je zachycen v tab. 9. Jsou zde uvedeny hustoty zjištěné při transektovém sčítání v měsících červenci až říjnu, tedy v pohnízdním a podzimním období. V pohnízdním období bylo rozložení hustoty v biotopech mírně odlišné oproti hnízdnímu období. Mimořádně se kumulovaly hrdličky divoké v remízcích s mladými stromy, zatímco v remízcích se starými stromy byly na rozdíl od hnízdního období méně početné. Překvapivě vysoká hustota výskytu byla v pohnízdním období také v borových a hlavně ve smrkových tyčkovinách. Celkově tedy se dá říci, že v pohnízdním období se začíná hrdlička divoké rozšiřovat ve větším počtu do více biotopů a má tendenci se přesunovat ještě více do lesů, i když také často sbírá potravu v otevřených polích a lukách. Do nich ovšem zaletuje spíše z lesů, neboť výskyt v remízcích je obecně slabší než v hnízdním období. V podzimním období se zdá, že se preference pro lesní porosty a pro výskyt v otevřených polích ještě zvyšuje, je však třeba si uvědomit, že v této době již hrdlička divoká rychle mizí, takže podklady jsou založeny již jen na malém počtu jedinců. Stránka 1

21 Měkkozobí (Columbiformes) Tachovska 365 Tab. 9: Průměrné hustoty hrdličky divoké (v ex. na 10 ha) v jednotlivých obdobích roku mimo hnízdní dobu v různých biotopech. Biotop Pohnízdní období Podzim vesnice 0,15 0 příměstské parky 0,05 0 velké listnaté hájky 0,36 0,02 remízky se starými stromy 1,35 0,26 jehličnaté remízky 0,24 0 remízky s mladými stromy 4,57 0 remízky s hustými keři 1,53 0,09 mokřady s vrbovými keři 0 0 remízky s řídkými keři 2,01 0,2 aleje 0 0,33 staré borové lesy 1,48 0,03 borová tyčkovina 3,76 0,28 borové mlaziny 0,58 0 starý smrkový les 1,18 0,14 smrkové tyčkoviny 1,95 0,49 smrkové mlaziny 0 0 starý bukový les 0,3 0 porost blatky 0 0,37 Hrdlička divoká nemá příliš tendenci tvořit větší hejna. Více než 10 jedinců pohromadě bylo viděno jen zřídka (6 případů). Obvykle to bylo v měsíci srpnu (5 případů), jen jednou bylo menší hejnko (18 ex.) viděno 30. června. Vždy byla hejna pozorována v otevřené krajině a to hlavně v poli (5 případů), jednou bylo hejno zastiženo v remízku. Počet jedinců v hejně kolísal obvykle mezi 12 až 32 ex. jen jednou bylo zjištěno rekordních 60 ex. pohromadě. V době kdy hrdlička divoká začala snižovat stavy, přestal výskyt hejn, takže všech šest případů pochází ze 70. let. Hrdlička divoká přilétá poměrně pozdě. Datum prvního pozorování bylo spolehlivě zjištěno v 32 letech. Nejdříve přiletěla hrdlička divoká 18. dubna, nejpozději 9. května. Většina příletů připadla na třetí dekádu dubna (16 případů), skoro stejně často byl přílet v první květnové dekádě (13 případů) a třikrát byl přílet již v druhé dubnové dekádě. Průměrné datum příletu připadlo na 30. dubna. Na podzim bylo poslední pozorování zjištěno spolehlivě jen v 15 letech a spadalo mezi 27. srpna a 6. října. Rozložení jednotlivých dat v tomto období bylo dosti rovnoměrné, více případů připadlo jen na třetí zářijovou dekádu a to sedm. Průměrné datum posledního pozorování vyšlo na 14. září. DISKUZE Holub hřivnáč je na Tachovsku rozšířen po celém území. Ve všech čtvercích sítě pro hnízdní atlas pokrývajících území tachovského okresu bylo doloženo hnízdění ve všech třech sledovacích termínech, kdy byl v ČR atlas prováděn (Šť a s t n ý et al. 2006). V okrese Tachov se jeví jako velmi početný druh, podlehl však během sledovaných let určitému poklesu početnosti. Re i f et al. (2006) naopak hodnotí změny početnosti hnízdní populace holuba hřivnáče zjištěné při Jednotném programu sčítání ptáků jako mírný růst. Výskyt tohoto druhu nejen v lesích, ale i v polních fragmentech dřevinné zeleně zjištěný v Tachovské brázdě je shodný