MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA. Diplomová práce

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA Diplomová práce BRNO 2011 Bc. LENKA HAMPLOVÁ 1

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Petra Oppeltová, Ph.D. Vypracovala: Bc. Lenka Hamplová Brno

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Studie revitalizace toku Výpustek vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MENDELU. Dne... Podpis... 3

4 PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě chci poděkovat všem, kteří mi poskytli podklady, rady nebo mi jiným způsobem pomohli při vypracování diplomové práce. Jmenovitě chci poděkovat vedoucí práce Ing. Petře Opppeltové za odborný dohled, všestrannou pomoc, kterou mi během tvorby této práce poskytla. Dále děkuji rodičům, sourozencům a partnerovi za podporu během studia. 4

5 5

6 ABSTRAKT Hlavním cílem předkládané diplomové práce na téma Studie revitalizace toku Výpustek je vypracování studie možných revitalizačních opatření toku. Výpustek je v současnosti nedostatečně udržovaný, zanesený. V teoretické části je seznámení se s revitalizací obecně, možnostmi využití jednotlivých revitalizačních opatření. Část je věnována také legislativě, která se revitalizacemi toků zabývá. V praktické části je popsáno zhodnocení vlastních rozborů vody, terénní průzkum lokality, primární a sekundární krajinná struktura. V závěru je vlastní návrh revitalizačních opatření a volba vhodné zeleně. Klíčová slova Revitalizace, Výpustek, zeleň, legislativa 6

7 ABSTRACT For my final work, I have chosen the theme Studies of Revitalization of the Flow Výpustek. My work suggests possible revitalization steps of the flow. Výpustek is currently obstructed and is not kept in a good condition. Theoretical part deals with revitalization in general, and with the use of revitalization steps. This part is also engaged in legislation that deals with revitalization of the flow. Practical part describes evaluation of one s own analysis of water, exploration of locality and primary and secondary landscape structure. In conclusion, I present my own suggestions how to deal with revitalization steps and the choice of suitable greenery. Key words revitalization, Výpustek, greenery, legislation 7

8 OBSAH 1 Úvod Cíl práce Literární rešerše Voda v krajině Funkce vody v krajině Oběh vody Oběh vody v přírodě Hydrografická síť Hydrografická síť ČR Charakteristika malých toků Významný krajinný prvek Revitalizace Historický nástin revitalizace Obecně o revitalizaci Vymezení revitalizací Cíle revitalizací vodních toků Zásady při revitalizaci vodních toků Revitalizace jako součást protipovodňové ochrany Technická revitalizace revitalizační objekty Základní rozdělení objektů na vodních tocích Opevnění koryt a stabilizace břehů z hlediska revitalizace Vegetační opevnění Nevegetační opevnění Kombinované opevnění Vegetační doprovod Vegetační úpravy Základní funkce vegetačních doprovodů vodních toků a nádrží Volba vhodných dřevin Druhová skladba porostů Zakládání travinobylinných porostů Údržba vegetace Jakost vody

9 3.10 Projektování revitalizace vodních toků Legislativa Vodní zákon - Zákon ze dne 28.června 2001 o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) poslední novela: 150/2010 Sb Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí ve znění zákona č. 100/2001 Sb Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění zákona č.381/2009 Sb Nitrátová směrnice Rámcová směrnice Program revitalizace říčních systémů Metodika zpracování Terénní průzkum Textová část Výpočty Chemická analýza toku Výpustku Terénní průzkum Charakteristika území Přírodní poměry Geomorfologie, geologická charakteristika Pedologie Fytogeografie Vegetační poměry Biogeografie Klima Flóra Situace vodstva ve Skalici nad Svitavou Ekologická stabilita Sekundární krajinná struktura Obyvatelstvo Stav území Technická vybavenost Cestovní ruch Výsledky

10 6.1 Vyhodnocení rozborů BSK CHSKCr P celk ph N-NH N-NH Návrh revitalizace Identifikační údaje Průvodní zpráva Technická zpráva Důvod úpravy toku Cíl revitalizace Výpustku Popis úpravy toku Úprava toku Návrh vegetačního doprovodu Návrh opevnění toku Možnosti financování Program revitalizace říčních systémů Program péče o krajinu Operační program životního prostředí závěr seznam použité literatury Seznam příloh

11 1 ÚVOD,,Voda je život. Každé malé dítě ví, že bez vody nelze být. Voda je nezbytnou podmínkou pro život, pro hospodářský a civilizační vývoj. Voda je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná. Nachází se v různých formách a skupenstvích na zemském povrchu, v půdě, v zemské kůře a také v atmosféře. Tento výskyt vymezuje hydrosféru naší planety. Voda je na zemském povrchu rozmístěna velmi nepravidelně, v prostoru i čase. V mnoha částech světa se vyskytují problémy s nedostatkem a kvalitou vody. Voda se stala základním faktorem ovlivňujícím existenci lidské populace. Necelé 3% z celkového množství vody tvoří voda sladká, je proto nutné si tyto zdroje nejen chránit, ale také se chovat podle zásad trvale udržitelného rozvoje. Tyto zdroje slouží nejen nám, ale budou sloužit i generacím příštím. V mnoha odvětvích lidské činnosti dochází ke znehodnocování a také i trvalému poškození vodních zdrojů. Bezprostředně je snad největší dopad lidské činnosti na vodní toky. Od počátku průmyslové revoluce se z nich stávají nejen dopravní cesty, ale také odpadové kanály. Česká republika se považuje za střechu Evropy. Na našem území pramení řada významných toků, které patří ke třem hlavním evropským povodím. Jedná o povodí Labe Severní moře, Dunaje Černé moře, Odry Baltské moře. Je proto nezbytné, aby voda z našeho území odtékala bez antropogeního znečištění a byla zajištěna její trvalá ochrana. Důležitými opatřeními jsou program revitalizace vodních toků, protipovodňová opatření. V minulosti, nejen u nás, se péče o vodní toky omezovala na vyrovnávání, vybetonování a vybagrování. Nevhodnými zásahy do krajiny a špatným hospodařením docházelo k rychlému odtoku vod z území. Z řek a potoků se stávaly mrtvé toky ochuzené o možnost tvorby různých biotopů. V této práci byla snaha poukázat na možnosti revitalizace potoka, která může zlepšit stav toku i okolí

12 2 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce na téma Studie revitalizace toku Výpustek je Vypracování literární rešerše Seznámení s přírodními, geologickými, klimatickými, pedologickými poměry a územním systémem ekologické stability Provedení rekognoskace současného stavu koryta a bezprostředního okolí Posouzení současné kvality vody potoka Výpustek Na základě provedené rekognoskace terénu zhodnocení dosavadních úprav na potoce a navržení revitalizačních opatření

13 3 LITERÁRNÍ REŠERŠE 3.1 Voda v krajině Význam vody v krajině je závislý nejen na jejím množství, ale také na její kvalitě. Voda je nejrozšířenější látkou na Zemi. Je nenahraditelnou složkou životního prostředí člověka, všech rostlinných i živočišných ekosystémů. Zajišťuje nejen transport živin, ale i jejich přijímání a vylučování. Voda se vyskytuje v omezeném množství, jež je časově i prostorově nerovnoměrně rozděleno. V redukčních procesech nedochází k fyzické spotřebě vody, ale mění se její vlastnosti jako je chemické složení, teplota, barva, chemické příměsi apod. Dochází také ke změnám skupenských forem vody ( pevná, kapalná, plynná) (15). Vodní prostředí zahrnující všechny přírodní vodní útvary ve kterých se voda pohybuje, jsou pevně provázaným, avšak velmi zranitelným ekosystémem. Vodní útvar představuje trvalé nebo dočasné soustředění vody na zemském povrchu, v zemské kůře. Množství vody ve vodních útvarech je předmětem hodnocení dynamiky vodního režimu v jednotlivých povodích. Voda v krajině je nenahraditelným bohatstvím přírody. Určuje její mnohotvárnost, druhovou rozmanitost i ekologickou stabilitu. Ve všech svých podobách je voda významným krajinotvorným a estetickým prvkem. Je důležité proto příznivě ovlivňovat vodní hospodaření v krajině s cílem udržovat přirozené podmínky pro život vodních i mokřadních ekosystémů. V podmínkách České republiky spadá značná část odpovědnosti na zemědělství a lesní hospodářství. Procesy ovlivňující vývoj vodního režimu v krajině se odehrávají na 90 % zemědělsky a lesnicky obhospodařovaných plochách (15). Funkce vody v krajině Nejvýznamnější funkce vody v přírodě jsou- Biologická Hospodářská Kulturní a estetická Zdravotní a rekreační Energetická a transportní Krajinotvorná Environmentální (15)

14 3.2 Oběh vody Země vyniká mezi planetami sluneční soustavy výskytem vody ve velkém množství a v mnoha podobách. Voda se vyskytuje v různých formách a skupenstvích na zemském povrchu, pod povrchem v půdě, v zemské kůře a také v atmosféře, především v troposférické vrstvě do průměrné výšky 11 km. I když je objem hydrosféry nepředstavitelný milionů km 3, přesto se na objemu zeměkoule podílí pouhou tisícinou. Množství vody na Zemi je rozděleno velmi nepravidelně, proto vznikají v mnoha regionech problémy s jejím nedostatkem. Celosvětově jde o velkou část Afriky, Blízkého a Středního východu, území Velké pánve na západě USA, oblast při pacifickém pobřeží Chile a Peru a o více než tři čtvrtiny plochy Austrálie (15). Zemi lze právem nazývat oceánskou planetou. Z celkové rozlohy jejího povrchu 510,1 milionů km 2 zaujímá světový oceán 360,7 milionů km 2, tj. 71 %. Na celkovém objemu hydrosféry se podílí přibližně 97,7 %.Slaná mořská voda však nemá pro potřeby člověka velké využití. Zbylá necelá 3 % objemu hydrosféry jsou rozdělena mezi ostatní prostředí ledovce, povrchovou vodu na souši, vodu v atmosféře (9). Převážná část sladké vody na pevnině je akumulovaná v ledovcích ( 74 % zásob hydrosféry vody, asi 1,7 % z celkových zásob hydrosféry), které dnes zaujímají km 2 zemského povrchu. Vlivem globálního oteplování dochází k pomalému tání ledovců a tím ke ztrátám sladké vody. Z tohoto důvodu jsou ledovce předmětem zájmu mnoha vědců (9) Oběh vody v přírodě Oběh vody v přírodě se rozdělují na dva okruhy velký a malý oběh. Velký oběh je oběh vláhy mezi pevninou a mořem, a malý oběh, což je oběh v rámci pevniny. Na malé části Země existují tzv. bezodtokové oblasti, ze kterých voda do světových oceánů neodtéká. Celkové množství vody v atmosféře činí km 3 (odpovídá to 25 mm vrstvě vody po povrchu zeměkoule). Oběh vody nad pevninou (tzv. malý oběh) má z hydrologického hlediska pro vodní hospodářství největší význam. Spolu s vodními parami, které přinášejí vzdušné proudy od moří, představují celkové množství srážek nad pevninou. Cílem vodohospodář

15 ských opatření je udržet co největší množství vody právě v tomto malém oběhu nad pevninou. K výparu nad pevninou nejvíce přispívají povrchové vody (18). 3.3 Hydrografická síť Soutokem vodních toků v jednotlivých povodích vznikají hydrografické sítě. Páteří jsou velké toky a doplňujícími články do nich jsou malé toky. Vlivem různých geomorfologických, geologických, půdních a vegetačních poměrů v těchto povodích se vytvářejí říční sítě různé velikosti, členění a vlastnostech. Pro posouzení jednotlivých sítí a pro jejich vzájemné porovnání se říční sítě klasifikují podle charakteristických znaků, kterými jsou jejich povodí (velikost, výšková členitost, geologická a půdní skladba, vegetační kryt), poměry vodních toků (velikost, vzájemné členění, průtokové poměry), zdroje napájecí vody (dešťové a sněhové odtoky, prameny, tající věčný sníh, ledovce), rozvětvení a hustota říční sítě (5) Hydrografická síť ČR Hydrografická síť je tvořena vodními toky o celkové délce přibližně km přirozených vodních toků, km toků umělých jako jsou náhony, odvodňovací kanály, přivaděče. Hydrografická síť České republiky tvoří hierarchický systém od pramenných zdrojnic po hlavní toky, které opouštějí naše území a v případě Labe a Odry ústí do světového oceánu (6). Při poměrně značné výškové členitosti území jsou výrazně zastoupeny všechny typy vodních toků, od malých horských bystřin po velké nížinné řeky, s charakteristickým stavem vodních koryt, průtokových režimů, rybích pásem a typů břehových porostů (13)

16 Tab. 1 Základní údaje o hlavních vodních tocích (5) Vodní toky Labe Morava Odra Plocha povodí (km 2 ) po státní hranici z toho na území ČR celkem Délka toku (km) po státní hranici celkem Průměrný průtok (m 3.s -1 ) po státní hranici celkem Charakteristika malých toků Malé vodní toky se vyznačují specifickými znaky a vlastnostmi, kterými se odlišují od velkých toků a musí být respektovány při jejich úpravě a využívání. Povodí malých toků je území, ze kterého přitéká srážková voda do koryta toku. Je vždy malé nebo menší velikosti. Má zaokrouhlený, protáhlý nebo prutovitý tvar. Z hlediska vegetačního krytu je zalesněné nebo zemědělsky obdělávané. Je ohraničeno rozvodnicí, což je čára, která pomyslně spojuje nejvyšší body v povodí (6). Správa vodních toků vychází ze zákona o vodách č. 254/2001 Sb., v platném znění, kdy vodní toky jsou předmětem správy. Člení se na významné vodní toky a drobné vodní toky. Rozhodujícími správci toků jsou státní podniky Povodí, Lesy ČR, s.p. v působnosti Ministerstva zemědělství (Mze). Tyto subjekty spravují cca 94 % délky vodních toků v ČR, ze 6 % se na správě podílejí obce, újezdní úřady vojenských újezdů a správy národních parků (6). Velmi důležitá je podrobná znalost charakteru povodí malých toků, rozhoduje o vzniku a průběhu srážkového odtoku. Velikostně malá povodí vytvářejí rychle probíhající a velké specifické odtoky, protože bývají zasažena na celé své ploše tzv. přívalovými dešti (6). Pro průtokový režim malých toků je typická velká rozkolísanost průtoků. Znalost průtokových poměrů je nezbytná především pro navrhování jejich úprav, také pro meliorační, odvodňovací, energetické, závlahové účely, pro zásobení vodou. Průtoky se na tocích zjišťují ve výskytu, trvání a množství. Tato pozorování zajišťují hydrologická oddělení hydrometeorologických ústavů (6)

17 3.4 Významný krajinný prvek Významný krajinný prvek definuje 3 zákona č. 114/1992 Sb., nově zákon 381/2009 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy (26). Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů. Podrobnosti ochrany významných krajinných prvků stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem (26). 3.5 Revitalizace Historický nástin revitalizace Osídlování bylo vždy spojeno s vodou. Civilizace vznikaly převážně v blízkosti velkých řek, které jim zajišťovaly závlahu pro zemědělskou výrobu, energii, dopravu (12). Lidé začali postupně osídlovat i vyšší polohy a začali ovlivňovat svou činností malá povodí. Člověk v údolních nivách působil na srážko-odtokový režim toku jen minimálně. Při osídlení horních částí povodí měl člověk na srážko-odtokový režim velký vliv. Zemědělská činnost v těchto oblastech byla převážně extenzivní, docházelo ke spásání a odlesňování (12). Od středověku probíhaly vodohospodářské zásahy v údolích potoků a řek, a to hlavně v souvislosti s budováním mlýnů, pil a hamrů. Doba největších technických zá

18 sahů do vodního prostředí nastala ke konci 19. století. S rostoucími nároky na ochranu staveb a zemědělských ploch před zaplavováním a zamokřením vycházely vstříc nové technické vymoženosti. Těžební a přepravovaní stroje umožňovaly provádět vodní stavby a práce ve větším měřítku než dříve (1). Katastrofální povodně v 90. letech 19. století významně přispěly k rozvoji protipovodňových úprav vodních toků. Tyto úpravy vycházely převážně ze souvislého zkapacitnění sítě vodních toků za účelem rychlého odvádění vody. Na protipovodňové regulace navázaly zemědělské úpravy drobných vodních toků, umožňující funkci plošných odvodňovacích soustav. Z krajiny se pomalu vytrácely potoky, říčky a jejich místo nahrazovaly upravené vodní toky, svodnice, kanály (1). Historie těchto zásahů do vodního prostředí je zaznamenána v několika vlnách zvláště silné aktivity. V 30. letech 20. století prováděli nezaměstnaní v rámci veřejně prospěšných prací. V 50. a 60. létech byla ovlivněna rozmachem kolektivní zemědělské výroby, vyvrcholením pak byla 70. a 80. léta. Tehdy se velkoplošné odvodňování setkalo s mohutnou chemizací zemědělství, docházelo k zhoršování kvality vody. Docházelo k zatrubnění a narovnávání toků, zvýšenému odvodňování a melioraci. Hluboké, celoplošné změny vodního prostředí v naší krajině přesáhly neúnosnou míru (1). Vznikající problémy vyvolávaly nutnost revitalizaci. Zemědělci, uživatelé ohrožených půd povodněmi, pokládali technické zásahy do vodního prostředí za nezbytné a oprávněné. Zásahy však přinášely spíše negativa. V 70. a 80 letech se do vodohospodářských akcí začalo vnášet také politicky motivované plánování a potřeba stále udržet velké projekční a dodavatelské odvětví (1). Vodohospodářská revitalizace se v pokročilých zemích rozvíjí zhruba od 70. let 20 století. Jako součást snah o rekonstrukci narušené krajiny a obnovení jejího přírodě blízkého stavu probíhají v Británii a v USA. Nám nejbližší a do našich podmínek nejlépe přenosné příklady nacházíme v Německu, Rakousku a Švýcarsku. V nám blízkém Bavorsku patří revitalizace koryt, niv potoků, říček i velkých řek, včetně podpory mokřadů, ke standardní činnosti Ministerstva pro otázky životního prostředí a územního rozvoje a jemu podřízených krajských vodohospodářských úřadů. Prolínají se s protipovodňovou ochranou, která zahrnuje diferenciované přístupy k vodním tokům a podporu tlumivého rozlivu povodní v nivách mimo zastavěná území (1)

19 3.5.2 Obecně o revitalizaci Účelem revitalizačních úprav vodních toků je odstranit nebo zmírnit negativní důsledky úprav toků, obnovit nebo zlepšit jejich ekologickou funkci v krajině se zohledněním účelových funkcí vodního toku(13). Revitalizace je proces znovuoživení, při němž dochází k návratu vybraného krajinného prvku do přirozeného či přírodě blízkého stavu. Tento proces probíhá přirozenou cestou nebo pomocí technických opatření (6). Revitalizační úpravou je vyvolán obnovný proces, tedy postupná obnova ekologické funkce vodního toku. Revitalizační opatření na vodním toku jsou jedním z článků revitalizačního procesu v povodí, procesu, který usměrňuje vývoj toku a jeho okolí ke stavu, který byl dosažen přirozeným vývojem (13). Pojem revitalizace vodních a mokřadních ekosystémů představuje znovuoživení těchto ekosystémů. Vlastní revitalizace se provádí úpravou některé z biotických složek ekosystémů doplněnou většinou úpravou fytosložky (výsadba makrovegetace). Těmito úpravami dochází v sukcesní řadě ke změnám v ostatních složkách ekosystémů s tím, že odezva jednotlivých složek je závislá na charakteru revitalizačního opatření, jakosti jeho provedení, charakteru ekosystému před revitalizací atp. Relativně rychle reagují na provedené revitalizace společenstva mikrovegetace (fytoplankton, fytobentos) a bezobratlých (zooplankton, zoobentos), středně rychle reagují společenstva makrovegetace, nejdelší dobu odezvy lze očekávat u půdně morfologických projevů revitalizací (13) Vymezení revitalizací Pro obnovení přirozeného rázu vodního prostředí směřují tři typy procesů- Dlouhodobá samovolná renaturace Jedná se o zanášení upravených koryt splaveninami, zarůstání bylinami a dřevinami a postupném rozpadu umělých opevnění, příčných objektů a dalších technických prvků v korytech. K renaturaci dochází s ústupem intenzivního zemědělství, s dožíváním odvodňovacích zařízení a návratem přirozeného zamokření. Je však nutné předcházet jejich zbytečnému maření samoúčelně prováděnou údržbou vodohospodářských úprav. Zásahy člověkem by měly být omezeny pouze na opodstatněnou činnost jako je čištění koryt, likvidace usazenin a porostů (1)

20 Postupná renaturace je velmi pomalý děj a v jednotlivých případech může být dosažení plně uspokojivého stavu velmi vzdálené. U koryt opevněných polovegetačními tvárnicemi může samovolná renaturace trvat více než dvacet let, ale i přesto koryto bude jen částečně zaneseným, zarostlým korytem s polovegetačními tvárnicemi. V úhrnu samovolné procesy dosahují velkého revitalizačního výkonu, záměrně prováděné technické revitalizace představují zatím jen ojedinělé akce, jejichž význam je především metodický. Ne ve všech situacích mohou přirozené procesy působit k obnovení přírodě blízkého stavu. Obzvlášť nepříznivé je zahloubení upravených koryt. Zahloubení a obecně velká kapacita koryta způsobují koncentraci proudění s velkými podélnými i příčnými rychlostmi. Koryto má tendenci samovolně se dál zahlubovat. Pak je nutný technický zásah (1). Renaturace povodněmi Přirozená koryta a nivy může průběh povodní přetvářet, nemění však jejich podstatu. Upravená koryta a nivy však může ovlivnit zásadním způsobem. U částečně upravených koryt bez souvislého pevného opevnění může povodní vytvořená soustava nánosů a břehových nátrží do značné míry obnovit přírodě blízký průběh trasy, příčný i podélný profil koryta, a tím podstatě revitalizovat. Následná popovodňová opatření je třeba provádět diferencovaně. V zástavbě, v dosahu inženýrských staveb a podobných objektů, vyžadujících ochranu, je na prvním místě ochrana před škodami, a tedy obnova stabilního a kapacitního koryta. V úsecích toků a niv ve volné krajině je třeba podporovat obnovu přirozeného rázu. Příznivý je tlumivý rozliv povodňových průtoků v nivách. Proto by odstraňování povodňových nánosů a nátrží mělo být prováděno jen v nezbytné míře, pokud by například docházelo k narušení cizího majetku (1). Technická revitalizace Revitalizace by neměly být vnímány jen v užším, biologickém smyslu jako znovuoživení, i když to je jejich významnou součástí. Revitalizacemi v širším smyslu se rozumějí takové zásahy, které se snaží posílit přírodní a krajinné hodnoty a současně příznivé vodohospodářské funkce vodního prostředí. Tato jednota přínosů se mimo jiné promítá v pevné přesvědčení, že v oblasti revitalizací mají biolog, krajinář, vodohospodář hledat společný postup (13)

21 Nejdůležitější efekty, které mohou přinášet revitalizaci Zadržování vody v krajině, kompenzace ochuzování malého vodního oběhu. Vyrovnávání odtokových poměrů. Nejdůležitější je zadržení vody ve zvodnělém půdním prostředí, v nivách, v mokřadech, v korytech vodních toků. Tyto prvky zadržují vodu ze srážek a vytvářejí podmínky pro její pomalý odtok. Doplňkový význam má zadržení vody v nádržích, které představují z hlediska odtokových poměrů spíše pasivní zásobu. Tlumení průběhu velkých vod, zejména podporou rozlivu v nivách, zpomalením postupu povodňových vln a využitím retenčních objemů. Obnova a zkvalitňování vodních, mokřadních a na ně navazujících biotopů s výskytem mnoha vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Zlepšování kvality vody podpora samočisticích procesů (1). Rybí přechody - součástí revitalizačních opatření je také obnovení oboustranné migrační prostupnosti koryta. Překážky pro pohyb ryb dalších vodních živočichů v toku představují zejména příčné stavby a vzdouvací objekty a dále místa s nedostatečnou hloubkou vodního sloupce (6). U technických revitalizací vodního prostředí se jedná o tyto úlohy Obnova přirozenějšího charakteru koryt vodních toků a jejich niv, obnova tlumivého povodňového rozlivu v nivách. Obnova či vytváření tůní a mokřadů. Obnova starých říčních ramen a tůní, podpora přirozených forem povodňové retence. Revitalizace nevhodně odvodněných ploch, opatření pro podporu vsakování vody a tvorby zásob podzemní vody, rehabilitace pramenišť. Revitalizační obnova, rekonstrukce nebo výstavba malých vodních nádrží (6) Cíle revitalizací vodních toků Podle Kupce není cílem revitalizace návrat k přirozenému stavu, ale zajistit dostatečnou diverzitu toku se zastoupením všech potřebných biotopů. Je nutné věnovat pozornost stanovení limitů pro dobrý potenciál silně ovlivněného toku. Cílem revitali

22 zací by mělo být dosažení co nejlepšího ekologického potenciálu. Ke snížení potřebných finančních prostředků pro revitalizaci je třeba při návrhu ponechat a využít všechny kladné prvky, které tok v současnosti má (13). Obecné zásady revitalizace toků Zastavení všech znečišťujících přítoků Zabezpečení heterogenity říčního koryta Vyčlenění záplavového území Umožnění meandrování toku Opevnění břehů pouze v nejnutnějších místech Obnovení vegetačního doprovodu Vytvoření ochranných infiltračních pásů Snižování rychlosti odtoku Zabezpečení minimálních průtoků (13). Přínosy revitalizací vodních toků jsou následující Zvětšení biologicky aktivního povrchu koryta Posílení stability koryta Prodloužení doby oběhu korytem Zvětšení aktuální zásoby vody v korytě Zvětšení zásoby vody v nivě Tlumení průběhu velkých vod Posílení členitosti koryta z hlediska oživení Zlepšení migrační prostupnosti Nahrazení degradovaných povrchů biologicky a krajinářsky hodnotnějšími povrchy Zlepšení podmínek pro samočištění a dočišťování vody Zlepšení vzhledu koryt a niv (13). Revitalizace jsou jedním z nástrojů tzv. ekologie vodních toků, jejíž cíle jsou následující Zajištění tvarové členitosti koryta, morfologické různorodosti a členitosti koryta a břehů, střídání úseků s pomaleji a rychleji proudící vodou Meandrující toky

23 Kvalitní vegetační doprovod Zajištění komunikace vody břehovou infiltrací s podzemní vodou v přilehlé nivě Využití vegetačních druhů opevnění Umožnění periodického zaplavování okolních lužních lesů a lučních pozemků Ochrana toku před bodovým znečištěním Zvýšení samočisticí funkce toku Zlepšení krajinotvorné funkce a rekreační hodnoty Zachování minimálních průtoků Zlepšení režimu odstavných ramen a litorálních zón (13). Základní problémy revitalizační praxe jsou Obnova původního koryta, dochovaného ve zbytcích z doby před regulací Vytvoření nového, přírodě blízkého koryta Částečná revitalizace při nemožnosti měnit trasu a nutností respektovat drenážní výustí Částečná revitalizace bez možnosti rozvolnění trasy Velmi kapacitní, zahloubené nebo erodované koryto potoka Upravené koryto s postranním valem starého výkopu Koryto příměstského potoka s tvrdou úpravou na dešťové odlehčení Geomorfologické řešení nepříznivých vlivů na koryto řeky způsobených změnami v povodí (13). Revitalizace toku by neměla řešit pouze jeden nebo jen některé problémy, ale být komplexním řešením, vycházejícím z řady sledovaných charakteristik. Jedná se o komplex vodohospodářských efektů (doba průchodu vody revitalizovaným úsekem, objem vody v korytě, kontaktní povrch profilu koryta, zvýšení zásoby podzemní vody v údolní nivě, chování koryta za povodňových průtoků, průtok vody údolní nivou), efektů biologických a krajinářských (zvýšení biodiverzity, migrační prostupnosti, zvýšení zeleně v krajině), efektů užitkových (obnovení ryb v toku), společenských (estetický vzhled, pobytová hodnota prostředí), případně dalších. Některé z těchto charakteristik lze exaktně měřit, a tím určovat míru úspěšnosti realizované revitalizační akce

24 Revitalizace toků provedené čistě technicky při vynechání biologické složky nejsou skutečnými revitalizacemi, tok po nich nemá s přirozeností v žádném směru mnoho společného. Poněkud zavádějící je aplikace estetických hledisek. Ideál krásy je uměle vytvořen a nemusí se shodovat se směry přirozeného vývoje (např. v intenzivní zemědělství krajině s přebytkem dusíku v systému je dominantním společenstvem kopřiva s bezem černým, které nepatří ke krásným podle současných měřítek) (24) Zásady při revitalizaci vodních toků Vodní toky nejsou pouze komunikací odtoku vody, ale současně i základním a nejdůležitějším zdrojem vody a tím je v rozhodující míře předurčena jejich vodohospodářská funkce (22). Charakter revitalizovaného toku by měl být volen tak, aby se co nejvíce blížil stavu charakteristickému pro daný tok. Měly by být použity materiály z míst, kde je revitalizace prováděna. Případnou výsadbu je nutné volit tak, aby kořenové systémy stromů v budoucnu zpevňovaly a stabilizovaly břehy toku a zároveň vytvářely potenciální úkryt pro živočichy jak na souši, tak i ve vodě. Pokud je to možné, je třeba při zvýšených průtocích umožnit rozliv vodotečí na okolní pozemky. Je potřebné akceptovat, že ukládání sedimentů v toku není nežádoucím jevem, ale nedílnou součástí jeho správné ekologické funkce. Břehy revitalizovaného toku by měly být co možná nejčlenitější, neopevněné. Před zahájením prací na realizační projektové dokumentaci je účelné zpracovat studii, řešící komplexně součinnost jednotlivých revitalizačních opatření. Tato studie jasně definuje revitalizační záměr a stanovit priority realizace jednotlivých opatření. Současně tento typ studie umožní průchodnost akce z hlediska vlastnických vztahů a z hlediska finančních dotací (13) Revitalizace jako součást protipovodňové ochrany Opatření, která posilují přirozený ráz koryt vodních toků a niv, mohou současně přispívat k protipovodňové ochraně. Základní řešené úlohy mohou být tyto Zpomalení postupu povodňové vlny a snížení úrovně její kulminace zmenšením kapacity koryta a rozlivem v nivě

25 Podpora přirozených forem retence povodňových vod ve sníženinách, vyhloubených v nivě. Revitalizačními způsoby provedené zvětšení průtočné kapacity koryta nebo nivy uvnitř zástavby nebo těsně pod ní. Zadržení části povodňových vod ve vícefunkčních, polosuchých poldrech (1). Tyto přístupy se mohou vhodně doplňovat a kombinovat. V našich podmínkách se vodní hospodářství teprve propracovává od jednostranně hydrotechnického pojímání protipovodňové ochrany (kapacitní koryta, ochranné hráze, nádrže, suché poldry) k pochopení velmi výhodného propojení revitalizačních a protipovodňových opatření. V pokročilejším zahraničí však jsou komplexní přístupy tohoto druhu běžné. Například v Německu jsou uskutečňovány i v nivách větších řek poměrně velké úpravy, které za velkých vod posilují retenci nebo naopak průtočnou kapacitu území, kdežto v dobách míru se uplatňují jako součást přírodního prostředí (1). Toto pojetí vychází z těchto principů Diferencované přístupy k nivám a korytům vodních toků z hlediska převádění povodní - V obcích a v územích, která vyžadují ochranu před zaplavením, je na prvním místě ochrana lidí a majetku. Proto tam jsou potřebná dostatečně kapacitní koryta vodních toků. - V územích mimo zastavěná území spíše podporujeme malou kapacitu koryt, a tedy tlumivé rozlévání povodní v nivách. Víceúčelovost prostředí koryt a niv. Není racionální, aby určité části krajiny sloužily buď jenom tlumení povodní, nebo jenom byly přírodními územími, pokud lze tyto dvě funkce výhodně spojit (1). 3.6 Technická revitalizace revitalizační objekty Objekty využívané při revitalizacích vodních toků se liší od objektů využívaných v praxi úprav vodních toků. Jedná se především o rozdíly v dimenzích, materiálech objektů i funkčním poslání objektů

26 Objekty revitalizační praxe mají charakter biologických, biotechnických prvků realizovaných často z materiálu z místních zdrojů (padlé kmeny, kameny v tocích). Mimo nezbytné hledisko hydraulické a hydrotechnické musí revitalizační objekty harmonizovat s nároky fauny a flóry, resp. splňovat hlediska estetická a krajinotvorná. Při vlastní realizaci objektů se umisťuje větší množství objektů menších rozměrů, nesmí však docházet k nadměrné semenci toku (13) Základní rozdělení objektů na vodních tocích Příčné objekty umisťují se tak, ze jejich podélná osa je kolmá na osu toku. Prahy Slouží pro stabilizaci dna koryta. Jsou to nízké příčné stavby zapuštěné do dna nebo mají charakter nízkých stupňů, jejich výška nepřesahuje 30 cm a přepadová hrana je v úrovni dna nad objektem. Prahy nepřerušují břehové linie a při vyšších průtocích jsou zaplaveny vodou. Těleso prahů je zavázáno do břehu a zabezpečeno proti podtékání vodou. Vhodným materiálem na prahy je kámen, beton, dřevo. Nejvíce rozšířenou konstrukcí jsou prahy z dřevěné kulatiny přibité k pilotám v patě svahu. Vhodný je poddajný materiál např. kamenný zához. Tento druh opevnění se používá především u malých vodních toků. Umožňuje zachovat v upraveném toku členitost dna, což má velký význam při zachování biologické hodnoty upraveného toku (6). Stupně Stupně jsou předivné objekty vyšší než 0,3 m, jejichž koruna je v úrovni nivelety dna horního koryta. Nemají záchytný prostor a jejich funkcí je vytvářet vyrovnaný sklon dna. Stupeň má vytvořit ve dně náhlý skok, který zmenší podélný sklon nivelety dna. Při návrhu se přihlíží ke všem přírodním a technickým podmínkám dané lokality a celého toku jako jsou např. sklon údolí, splaveninový režim, charakter toku, zájmové území toku. Těleso stupně se buduje nejčastěji z kameninového zdiva, ze dřeva, drátokamenných matrací, betonu (6). Skluzy Přes skluzy voda proudí po skluzové ploše a neodděluje se od jejího povrchu. Skluzy tvoří základy z betonu a skluzová plocha z kamenné dlažby na cementovou maltu. Pro snížení kinetické energie je vhodné, aby povrch skluzové plochy nebyl hladký,

27 ale byl opatřen výstupky a tím bylo dosaženo vysokého stupně drsnosti. Oba břehy skluzu musí být opevněny (6). Jezy Jezy jsou budovány kolmo k jejich podélné ose tak, že odstupňují dno, avšak přepadovou hranou přečnívají jeho úroveň v horní trati, tak způsobí vzdutí hladiny horní vody. Toto vzdutí, jehož výška se mění podle velikosti průtoku, je buďto trvalá u tzv. pevných jezů, jejichž hradící stěna je pevná, anebo se může měnit u tzv. pohyblivých jezů, které nejsou na pevném prahu pohyblivé hradící konstrukce (6). Podélné objekty jejich podélná osa je rovnoběžná s osou toku. Podélná opevnění břehů Slouží ke stabilizaci břehů, umisťují se v celém břehu, nebo pouze v patě břehů. Podélná opevnění koryta Slouží ke stabilizaci dna. Usměrňovací stavby Slouží k rozložení proudnice a vytváření vnitřní (vně koryta) meandrovitosti. - usměrňovací stavby z dřevního materiálu - usměrňovací stavby kamenné - zápletové plůtky - haloštěrkové válce (13). 3.7 Opevnění koryt a stabilizace břehů z hlediska revitalizace Opevňování koryt je v praxi revitalizací zcela nevhodné. Je však několik výjimek. Pokud se týká nížinných toků, pak zde mají určité typy opevnění oprávnění ve velmi namáhaných částech toků, případně v revitalizacích v místech, kde může mít vyšší korytotvorná činnost toku negativní následky z hlediska majetku, či lidských životů (13). Zásady při návrhu druhů a typů opevnění: - brát na zřetel nejvíc namáhané místo příčného profilu (patu svahu) - na konkávní straně oblouků použít odolnější, vyšší a drsnější zpevnění svahů než na konvexní straně a v přímých úsecích

28 - při malých sklonech nivelety volit nízkou drsnost použitých prvků pro zpevnění a naopak, při vyšších sklonech drsnost zpevnění zvětšovat. - využití místního materiálu (13). Při navrhování opevnění je nutné brát ohled na: - začlenění do okolního území (úpravy v intravilánu a extravilánu, hledisko ochrany a tvorby krajiny) - výšku podzemní vody na přilehlých pozemcích (zajistit, aby nedošlo k jejímu kritickému snížení) - způsob a druh zpevnění výše a níže položených úseků - biotu - přístupnost koryta - způsob hospodaření na přilehlých pozemcích - možnost použití mechanizace (6). Druhy zpevnění koryta: - vegetační - nevegetační - kombinované (6) Vegetační opevnění Vegetační opevnění koryt vodních toků je nejpřirozenější typ zpevnění a patří mezi nejstarší typy opevnění.od poloviny 20. století, s rychlým nástupem techniky, se začal na úkor vegetačního zpevnění používat kámen a beton (6). Zatravnění patří mezi nejstarší způsoby zpevňování a používá se často i v současnosti. Účelem travních porostů je vytvářet ochranné pásy, které omezují smyvy do vodního toku a zároveň slouží k přirozenému opevnění koryta. Travní porosty vyžadují pravidelné sečení (6). Vodní a břehové rostliny často jsou jediným zpevňovacím materiálem v neupravených korytech. Význam rostlin, kromě uvedené zpevňovací funkce, je velmi velký

29 o Vrbové řízky vysazují se v litorálním a sublitorálním pásmu. Osázení břehů vrbovými řízky patří mezi nejjednodušší, ale poměrně pracné způsoby zakládání ochranných porostů keřovitých vrb. o Palisády na zhotovení palisád se používají cm, dlouhé čerstvé vrbové kůly. Navrhují se na stabilizaci vysokých podemletých břehů. Zeminu ve svahu stabilizuje kořenový systém. o Zápletové plůtky využívají se v tocích s malým průtokem splavenin. o Haťoštěrkové válce tvoří obal z živých vrbových prutů, uvnitř vyplněné šterkem (6) Nevegetační opevnění Nevegetační opevnění se používá všude tam, kde nevyhovuje vegetační, například díky vysoké vymílací rychlosti, stísněním prostorovým poměrů v intravilánu, silné znečištění toku, nevhodné podmínky pro vegetaci z hlediska splaveninového režimu apod. Kamenný a štěrkový pohoz dna provádí se z lomového kamene, říčního tříděného štěrku nebo drceného betonu tak, že se kámen na zpevňovanou plochu vysype a rozhrne bez urovnání (13). Kamenný zához zhotovuje se z lomového kamene. Zához poskytuje bezpečné zajištění patky svahu a tvoří pevnou oporu dalšímu opevnění svahu (6). Kamenná rovnanina realizuje se z neopracovaných kamenů nebo betonových prvků, které se kladou na sucho těsně vedle sebe. Spáry se vyklínují menšími kameny. (13) Kombinované opevnění Oživený pohoz do mezer kamenného pohozu se zasadí vrbové sazenice a zasypou se hlínou. Oživený štěrkový koberec pohoz se pokryje ornicí. Oživený zához a rovnanina oba typy opevnění se oživují nejčastěji vrbovými řízky (6)

30 3.8 Vegetační doprovod Vegetační doprovod vodních toků a nádrží je jedním ze stavebních kamenů územních systémů ekologické stability (ÚSES). Je součástí ekologicky vyvážené krajiny, jednou z forem rozptýlené zeleně rostoucí mimo ucelené komplexy. Je tvořen dřevinami i bylinami rostoucími podél vodních toků. V souvislosti s úpravami vodních toků, budováním liniových staveb podél vodních toků aj. se začal negativně projevovat úbytek břehových i doprovodných porostů. Možno říci, že teprve s jeho úbytkem si začínáme více a více uvědomovat jeho nepostradatelnost v naší krajině (12) Vegetační úpravy Vodní toky jsou důležitým prvkem krajiny, při správném vývoji a stavu projevují velmi prospěšnými krajinotvornými účinky povahy ekologické, biologické, hydrologické, půdoochranné, estetické. Tyto jednotlivé funkce se nesmějí prováděnými úpravami toků porušit. Je nutné je naopak zachovat a podle potřeby v účinnosti ještě zvyšovat pro zlepšení krajinného a životního prostředí (8). Současný platný vodní zákon (Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách) rozdělujeme vegetační doprovody vodních toků do dvou skupin: Břehový doprovod přímo v břehové hraně, případně v korytě toku - podléhá správně toku. Doprovodný porost za břehovou hranou směrem do volné krajiny, není ze zákona ve správě správce toků (13) Základní funkce vegetačních doprovodů vodních toků a nádrží - protierozní, protiabrazní (působení nadzemní i podzemní části, také ochrana proti vodě přitékají z okolních pozemků). - protideflační (ochrana proti zanášení říčního koryta, či nádrže větrem transportovaným materiálem). - ochranná (ochrana před zarůstáním nebo zanášením říčního koryta. Při nadměrném svitu na vodní hladinu dochází v součinnosti s nízkými vodními stavy k zvýšenému růstu vodní flóry. Důsledkem je kyslíkový deficit v nádrži a snížená schopnost koryta provést zvýšený průtok). - vliv na jakost vody (vliv na samočisticí schopnost vody).předpokladem je dostatečně prokysličený vodní proud a přítomnost organismů ve vodě (je

31 jichž stanovištěm jsou nerovnosti ve dně, kořeny a části rostlin). Úplné zastínění hladiny je nežádoucí. S rostoucím zastíněním toku klesá jeho samočistící schopnost. - estetická - produkční - tvorba přirozeného biokoridoru - rekreační - hygienická (13). Břehové porosty jsou v přímé interakci s tokem, vodohospodářská a revitalizační praxe přímo využívá jejich funkcí k dosažení cílů úprav a revitalizací. Jsou zdrojem organické hmoty, mají samočisticí funkci. Jejich nadměrné množství však může zhoršit životní podmínky ryb rozkladem organické hmoty, odčerpávají kyslík, mění se ph. Hlavním cílem zakládání břehových a doprovodných porostů je vytvoření vegetačního společenstva, které svou druhovou skladbou nejlépe odpovídá stanovištním podmínkám, se zastoupením jednotlivých druhů dřevin blížících se porostům, jež by v těchto podmínkách vznikly přirozeným vývojem. Za břehovými hranami se navrhují doprovodné porosty, společenstva stromů a keřů, v pásu, jehož šířka je dána možnostmi dané lokality. Měl by být navržen prostorově i druhově členitý doprovodný porost, ve více řadách a patrech, které jsou z ekologického hlediska optimální. Doprovodný porost je z krajinářského hlediska multifunkčním porostem (22) Volba vhodných dřevin Vhodnou druhovou skladbu nejlépe určíme na základě fytocenologických šetření. Břehové a zejména plošné porosty mají charakter lesních porostů, je nezbytné při navrhování jejich druhové skladby využít poznatků lesnické typologie (13). Výběr druhové skladby vychází z podmínek dané lokality, z druhového složení původních dřevin. Při nových výsadbách vegetačního doprovodu by se měly vyloučit dřeviny neautochtonní, tedy introdukované, exoty, ovocné dřeviny a na středním a dolním toku jehličnany (24). Doprovodné porosty tvoří různá společenstva, nejčastěji charakteru tzv. měkkých a tvrdých luhů (13)

32 Vegetace by měla být kombinovaná ze stromů a keřů, což odpovídá přirozenému prostředí, a také jsou důležité pro život řady živočichů a navíc také pod sebou dusí bujný plevel. Výsadba by měla být realizovaná v horizontálním i vertikálním členění. Výsadba by měla probíhat v šíři několika metrů od břehové hrany než pravidelná linie podél břehové hrany % délky toku by měla být ponechána volná, bez výsadby. Z hlediska úspornosti je vhodné vysazování dlouhověkých, pomalu rostoucích dřevin a pionýrské dřeviny ponechat k šíření náletem či výsevem (24) Druhová skladba porostů Hlavním cílem zakládání břehových a doprovodných porostů je vytvoření vegetačního společenstva, které svou druhovou skladbou nejlépe odpovídá stanovištním podmínkám, se zastoupením jednotlivých druhů dřevin blížících se porostům, jež by v těchto podmínkách vznikly přirozeným vývojem (21). Obecně lze říci, že v rámci břehových porostů jsou nejpoužívanějšími dřevinami olše (Alnus), vrby (Salix), jasan (Fraxinus), javor (Acer), jilm (Ulmus), topol (Populus) aj. Z keřů pak především keřové vrby (Salix), svída (Cornus), brslen (Euonymus), hloh (Crataegus), krušina (Frangula) aj. (21). Doprovodné porosty pak mohou tvořit dřeviny rodů jasan (Fraxinus), javor (Acer), jilm (Ulmus), lípa (Tilia), habr (Carpinus), dub letní (Quercus robur), vtroušeně pak bříza (Betula), třešeň ptačí (Cerasus avium), jeřáb (Sorbus), v podrostu se pak navrhují ptačí zob (Ligustrum, líska (Corylus), zimolez (Lonicera) aj.(21). Veškeré práce při obnově vegetačního doprovodu vodních toků by se minuly účinkem bez základní povýsadbové péče. V první řadě je to zálivka a ochrana proti buřeni, to hlavně v počáteční fázi růstu, dále ochrana proti okusu zvěří, proti nevhodnému antropogenímu zásahu. Péče o porosty je však nutná stále, ne jen během výsadby, či výchovných zásahů. Nutné jsou pravidelné prohlídky po zimních měsících, seřezávání dřevin aj.(12) Zakládání travinobylinných porostů Během revitalizačních projektů vzniká potřeba ozelenění obnažené půdy travinobylinnou vegetací. Způsob řešení je třeba volit podle účelu, který může být však rozdílný

33 Obecně bývá osévání ploch při revitalizaci problémové. Na trhu je množství travních směsí. Toto osivo je však ve většině případů vytvořeno ze semen ze vzdálených populací, tudíž pro naše účely nevhodné. Užívají se speciální regionální směsi, tvořené jen základními druhy. Ty splňují technický účel, jsou relativně laciná, nekontaminují místní společenstva a naopak z nich vzniklé porosty budou postupně druhy z místních společenstev nejsnáze prostoupeny (1). Při využití travních a trávo-bylinných společenstev je vhodné preferovat traviny mající schopnost vyprodukovat v co nejkratší době dostatečné množství nadzemní hmoty, odolné proti nepříznivým povětrnostním a klimatickým podmínkám. Dále je nutné, aby šlo o druhy s dostatečným kořenovým systémem a dostatečnou tvorbou oddenků, snášející déle trvající zaplavení. Obecně je možné za nejlepší směs o následujícím složení % lipnice luční % kostřavy červené % jílku vytrvalého (21). Specifickým způsobem obnovy a zakládání travních porostů je přenášení drnů z druhově bohatých lučních porostů. Je nutné zvážit, zda luční porost nevyrostl z roku na rok a drn z této louky představuje hodnotný materiál, který by mohl být dobře využit. Drn po sejmutí se ukládá do nevysokých rovnanin a co nejdříve se aplikuje(1). Pokud se investuje značná energie do vytvoření druhově bohatých lučních porostů je nutné, aby byla zajištěna i jejich budoucí údržba v budoucnosti. Odborný návrh režimu údržby tedy musí být součástí projektu ozelenění (1) Údržba vegetace V období sucha je nutné sazenice zalévat, v závislosti na vláhových podmínkách stanoviště a typu sazenic minimálně 3 až 6x ročně. V sušším období po výsadbě je nutno zalévat i v několika denních intervalech. Dále je nezbytné sazenice alespoň 1 až 2x ročně ožínat, především u keřových výsadeb a každoročně opravovat ukotvení sazenic a ochranné pletivo proti okusu. Ve vysokobylinné vegetaci v nitrofilních porostech je nutné provádět ožínání alespoň 2x ročně (24). Po prvním roce je vhodné provést náhradní výsadby za odumřelé dřeviny. Dosadba středního a nízkého patra se předpokládá pouze při větším úhynu, při narušení poros

34 tu. Případně ojedinělá mezerovitost, vzniklá uhynutím několika jedinců, vzhledu ani funkčnosti porostu neuškodí. Po vzrůstu dřevin a jejich řádném zakořenění se odstraní pletivo, včetně dřevěných kůlů. Cílovým stavem je vytvoření kvalitního porostu dřevin s bohatou vnitřní strukturou a vertikálním členěním, který vytvoří významný prvek v okolní krajině a zajistí plnohodnotnou funkčnost prvků systému ekologické stability krajiny (24). 3.9 Jakost vody Při revitalizaci toku je vhodné sledovat jakost vody. Slouží k úspěšnému oživení toku. Je nezbytné sledovat bodové zdroje znečištění (ČOV, silážní jámy, hnojiště) a také plošné zdroje (eroze z polí, plachy hnojiv). Mnoho malých vodních toků má rozkolísané průtokové poměry během roku, v letních měsících jsou často bezvodné. Když takový tok protéká intraviánem, je v období průtokových minim recipientem splaškových vod. Vzhledem k poměru komunálního znečištění a vody toku, projeví se samočisticí schopnost toku až ve velké vzdálenosti pod zdrojem znečištění (24). Jakost vody je nezbytnou součástí úspěšné revitalizace. Tok zatížený organickým znečištěním nebo toxickými látkami nelze revitalizovat z důvodu popření základních požadavků revitalizace přirozené oživení toku. U toku, který je jen silně zatížen živinami (eutrofizován) je situace sporná. Voda sice není opticky znečištěna, ale zvýšené množství živin umožní vznik polysaprobních společenstev. Před definitivním rozhodnutím o revitalizaci toku by proto měla předcházet jednak analýza kvality vody a jednak studie povodí, zahrnující i bodové a plošné zdroje znečištění (24) Projektování revitalizace vodních toků Projektování revitalizace zahrnuje dva kroky Přípravné práce zajištění podkladů, realizace a zajištění výstupů z vlastních průzkumů Vlastní projekt revitalizační projekt je ve většině případů vícestupňový projekt vázaný na různé úrovně veřejného projednání (5)

35 Přípravné práce Jde o shromáždění maximálního množství podkladů o dané lokalitě.např. historie záplav, dotčené stavby, inženýrské sítě, komunikace, údaje o biologické skladbě krajiny aj. (5). Terénní průzkum Terénním průzkumem dochází ke zjištění stavu toku, skladbu a stav doprovodné vegetace, rozsah a způsob potřebné vegetace, biologický a hydrobiologický průzkum toku a přilehlého okolí, rozbor jakosti vody. Značný vliv na odtok vody z povodí a na režim průtoků má vegetace. Rostlinná pokrývka povodí reguluje množství srážek zachycených na tělech rostlin, množství vody vsáklé, rychlost vody stékají po svazích, velikost ztrát výparem apod. Procentuální zastoupení a situování vegetačního pokryvu různého druhu zjišťujeme z topografických map (5). Geodetické podklady Představuje zajištění základních mapových pokladů a vlastní zaměření polohových a výškových poměrů na toku. Hydrologické podklady Zajištění základních podkladů pro hydrotechnické výpočty a dimenzování revitalizace jako plocha povodí, dlouhodobí průměrný roční úhrn srážek, dlouhodobí průměrný roční průtok, hydrologické výpočty aj. Geologický a pedologický průzkum Při geologickém a pedologickém průzkumu se zjišťují fyzikální vlastnosti hornin, fyzikální a mechanické vlastnosti půd, zrnitost, zatřídění hornin pro kalkulaci objemu a ceny zemních prací. Geologické poměry mohou ovlivňovat vsakování a prosakování vody pod zemský povrch. Míra jejich účinku závisí na stupni propustnosti hornin. Důležitější než míra propustnosti matečných hornin mohou však být vlastnostmi zvětralinového pláště a zóna zvětrávání. Geologické podmínky se stanovují z podrobných geologických map. S geologickým podložím úzce souvisejí půdní poměry ty rozhodují o velikosti a in