Závazky ze smluv v podmínkách komerčních bank

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Závazky ze smluv v podmínkách komerčních bank Bakalářská práce Autor: Markéta Bauerová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: doc. JUDr. Lubomír Grúň, CSc. Praha Duben, 2015

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem, stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. Ve Vodňanech Markéta Bauerová

3 Poděkování: Chtěla bych poděkovat vedoucímu práce doc. JUDr. Lubomíru Grúňovi, CSc, za odborné vedení, za pomoc a rady při zpracování této práce.

4 Anotace Bakalářská práce se zabývá problematikou závazků vzniklých ze smluv v komerčních bankách a její právní úpravou. První kapitola práce historicky zkoumá vývoj právní úpravy závazkových vztahů v ČR. Další kapitola přibližuje základní pojmy současné právní úpravy závazkových vztahů. Navazuje rekapitulace jednotlivých typů smluv, které mohou v bankách vzniknout. Následuje porovnání předcházející a současné právní úpravy od podle nového zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Pokračuje porovnání změn, které se dle nové právní úpravy konkrétně objevily. V poslední části jsou zmíněny závazkové vztahy z pohledu práva a judikatury EU. V závěru práce je stručně definován výsledek zkoumání jednotlivých závazkových smluv a porovnání staré a nové právní úpravy. Klíčové pojmy: Akreditiv, banka, inkaso, jednorázový vklad, občanský zákoník, obchodní zákoník, smlouva, účet, vkladní knížka, závazek.

5 Annotation: This bachelor s thesis deals with the obligations arisen from contracts with commercial banks and their regulation. The first chapter examines historical development of legal regulation of contractual relations in the Czech Republic. Another chapter describes basic concepts of current legislation of contractual relations. Second part continues with recap of particular types of contracts which may arise in the banks. Next section of the thesis compares the previous and current legislation since 1 January 2014 under the new Act no. 89/2012 Coll. Civil Code. Consequently, it compares the changes that factually occurred related to the new legislation. The last part focuses on obligations in terms of EU law and jurisprudence. The conclusion summarizes the results of investigation of individual contractual agreements and includes comparison of old and new legislation. Key words: Letter of credit, bank, debit, single deposit, the Civil Code, the Commercial Code, contract, account passbook, commitment.

6 OBSAH Úvod Historický vývoj právní úpravy závazkových vztahů v České republice Vývoj po roce Základní ustanovení a zásady závazkového práva Závazek Závazky z právních jednání, smlouvy Právní úprava bankovních závazkových vztahů Účet Základní ustanovení běžného účtu Vznik smlouvy, změna smlouvy, obchodní podmínky Způsoby zániku závazků ze smlouvy o účtu Účet platební Účet jiný než platební Vkladní knížka Jednorázový vklad Vkladní list Akreditiv Inkaso Bankovní závazkové vztahy před a po rekodifikaci Účet Jednorázový vklad Akreditiv a dokumentární akreditiv

7 4.4. Inkaso a dokumentární inkaso Závazkové vztahy z pohledu práva a judikatury Evropské unie Zařazení českého práva do konceptu práva EU Postavení zákona o MPS, právo EU a mezinárodní smlouvy Judikatura soudů EU Závěr Seznam literatury a ostatních pramenů Seznam příloh

8 Úvod Jako téma bakalářské práce jsem zvolila Závazky ze smluv v podmínkách komerčních bank. Výběr tématu jsem velmi pečlivě volila. Chtěla jsem se na závěr svého studia zabývat tématem, které je mi blízké a které mohu prakticky využít. Protože v jedné z komerčních bank pracuji, zajímala mě právní úprava bankovních závazkových vztahů a analýza jednotlivých smluv, které s klienty uzavírám. Dále jsem se chtěla dozvědět více o jednotlivých bankovních produktech a službách, protože například s problematikou akreditivů a inkas jsem se zatím ve své praxi nesetkala. V bakalářské práci se také zabývám zákonem č. 89/2012 Sb. 1, novým občanským zákoníkem 2, který nabyl účinnosti Tato nová právní úprava sjednocuje právní úpravu, nacházející se do v zákoně č. 40/1964 Sb. 3, občanském zákoníku 4, ve znění pozdějších předpisů a v zákoně č. 513/1991 Sb. 5, obchodním zákoníku 6, ve znění pozdějších předpisů. Nový občanský zákoník tedy nahradil dosavadní legislativu pocházející původně z roku 1964, pokud jde o dosavadní občanský zákoník a z roku 1991, pokud jde o dosavadní obchodní zákoník. Hlavním cílem této práce je vymezení specifického charakteru bankovních závazkových vztahů a porovnání předcházející a současné právní úpravy v této oblasti. V této práci se nezabývám závazky, které vzniknou mezi jednotlivými komerčními bankami, ale jen vybranými závazky, které vznikají mezi bankami a jejich klienty. Dalšími dílčími cíli je historické vymezení závazkových vztahů v historii obchodního práva od vzniku ČSR v roce 1918 do současnosti a začlenění závazkových vztahů do konceptu práva Evropské unie. První kapitola uvádí historický vývoj závazkových vztahů na území ČR. Zmíním se o prvopočátcích plynoucích z římského práva, o lex mercatoria a poté se historicky přesunu do 20. století. Zde připomenu některé zásadní historické milníky, které se dotkly vývoje obchodního práva v ČR. Druhá kapitola rozebírá závazkové právo a závazkové vztahy. Shrnu základní pojmy závazkového práva a závazkových vztahů. Upřesním, na základě čeho může závazek v bance vzniknout. Zaměřím se pouze na vznik závazků z právního jednání. Nejtypičtějším představitelem takového právního jednání je smlouva. 1 zákon č. 89/2012: občanský zákoník 2 dále jen NOZ 3 zákon č. 40/1964: občanský zákoník 4 dále jen ObčZ 5 zákon č. 513/1991: obchodní zákoník 6 dále jen ObchZ 8

9 Třetí kapitola obsahuje rozbor vybraných bankovních závazkových vztahů, se kterými se můžeme setkat v činnosti komerčních bank. Konkrétně se jedná o smluvní závazek vzniklý ze smlouvy o účtu, závazek ze smlouvy o jednorázovém vkladu, závazek ze smlouvy o akreditivu a závazek ze smlouvy o inkasu. Změny po rekodifikaci jsou shrnuty ve čtvrté části práce. Zde je třeba se pozastavit nad důležitostí této rekodifikace a vyzdvihnout její klady či nastínit nedostatky. Některé oblasti bankovních závazkových vztahů zůstaly po rekodifikaci beze změny, proto v této části práce upozorním na ty oblasti, které prošly změnou. V poslední, páté části, se budu zabývat závazkovými vztahy z pohledu práva a judikatury Evropské unie. Zmíním zde zařazení českého práva do konceptu práva EU vstoupil v platnost zákon č. 91/2012 Sb. 7, zákon o mezinárodním právu soukromém. 8 Proto v této části práce budu zjišťovat jaké je postavení zákona o MPS a porovnání s právem EU a mezinárodními smlouvami. V poslední části páté kapitoly představím judikaturu soudů EU. V této práci jsem použila metodu analýzy, porovnání a historického zkoumání. Bakalářská práce analyzuje jednotlivé vybrané typy bankovních závazkových vztahů. Metodou historického zkoumání jsem přiblížila historický vývoj obchodních závazkových vztahů. Metodou porovnání je osvětlen rozdíl mezi zákonem č. 89/2012 Sb., NOZ, a zákony č. 40/1964 Sb., ObčZ, ve znění pozdějších předpisů a č. 513/1991 Sb., ObchZ, ve znění pozdějších předpisů. 7 zákon 91/2012: zákon o mezinárodním právu soukromém 8 dále jen zákon o MPS 9

10 1. Historický vývoj právní úpravy závazkových vztahů v České republice První kapitola obsahuje historický vývoj závazkových vztahů na území ČR. Stručně se zmíním se o prvopočátcích plynoucích z římského práva, vysvětlím vliv lex mercatoria a poté se historicky přesunu do 20. století. Závazkové právo je soubor norem týkajících se závazků, tedy obligací. Toto slovo vychází z latinského Obligatio = svázání, spoutání. Autorem definice obligace, která pochází z římského práva, je Iulius Paulus ( ): Obligatio est iuris vinculum, quo necessitate adstringimus alicuius solvendae rei secundum nosrae civitas iura (obligace je právní pouto, které nás nutí, abychom jej v souladu s právem našeho státu rozvázali, odstranili, nebo poskytli někomu nějaké plnění). Obligace netvořily původně část římského práva, které se nejvíce zabývalo děděním, vlastnictvím a rodinnými poměry. Obligace se vyvinula jako řešení případů, kdy jedna strana učinila zlo straně druhé. Původ obligačního práva je tedy v právu deliktním. 9 Obchodní právo a jeho pravidla byly z počátku spojovány s osobami kupců a obchodníků. Ius mercatorum = právo kupců, obchodníků. Až v 19. století se prosadilo také o ius commercium = právo obchodů. Zde už není důležitost kladena na kvalitu účastníků obchodního vztahu, ale na obsah obchodního vztahu. V současném českém obchodním právu nacházíme princip smíšený, právo obchodů (obchodní závazkový vztah) i právo obchodníků (podnikatelů). Je potřeba také zmínit lex mercatoria, který vznikl ve středověku na přelomu 11. a 12. století a který lze vysvětlit jako systém nepsaných obchodních zvyklostí a obchodních obyčejů, které jsou spontánně aplikované v rámci mezinárodního obchodu. Lex mercatoria je považován za soubor norem používaných v mezinárodním obchodě, jindy je považován za alternativu právním řádů států. Jeho cílem je překonání rozdílů v jednotlivých národních úpravách. V současné praxi jde především o určité obchodní obyčeje, nebo například o různé typy doložek používaných v obchodních vztazích, které přijala Mezinárodní obchodní komora pod názvem INCOTERMS. Lex mercatoria není vytvářeno národními legislativami, je tvořeno praxí, užíváním mezi obchodníky, nebo mezinárodními organizacemi. Lex mercatoria poskytuje základ pro řešení současných mezinárodních sporů ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, 215 s. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN s Právo kupecké a mezinárodní obchod [online]. 2011, 16. května 2011 [cit ]. Dostupné z: 10

11 vniklo samostatné Československo. Národní výbor československý jako první zákon nově vzniklého československého státu vydal ze dne 28. října 1918 zákon o zřízení samostatného státu československého. Vyšel ve Sbírce zákonů pod č. 11/2018 Sb. z. a n. Tímto zákonem byl prozatímně recipován 11 pro nově vzniklou Československou republiku rakousko-uherský dualistický právní řád, i všeobecný občanský zákoník 12 z roku a obchodní zákoník z roku Recipovaný všeobecný občanský zákoník zůstal na českém území v platnosti až do roku 1950, kdy byl vydán střední občanský zákoník, zákon č. 141/1950 Sb. Některá ustanovení ABGB však u nás platila až do roku 1965, kdy byl vydán zákoník práce. ABGB vycházel hlavně z tradičního římského práva a z práva přirozeného, nepsaného. V obchodním právu i nadále platil ADHGB z roku Dualistický právní řád znamenal, že v českých zemích platil recipovaný všeobecný občanský zákoník a obchodní zákoník, na Slovensku platil uherský obchodní zákoník z roku První Československá republika zachovala právní kontinuitu s Rakouskem. 15 ABGB z roku 1863 byl skutečnou a rozsáhlou obchodněprávní unifikací, jejíž vliv je patrný dodnes. Československá vnitrostátní unifikace nebyla do zániku federace završena a navzdory snahám zde působil právní systém český, slovenský a československý. Celkově platí, že obchodněprávní zákonodárství Rakouska a první republiky bylo moderní, na vysoké legislativní úrovni a dodnes je cenným zdrojem inspirace Druhá světová válka znamenala pro Československo dezintegraci jako státního útvaru. Vznikly tři samostatné právní oblasti. Slovenský stát, Protektorát Čechy a Morava a území 11 nový stát přebírá (recipuje) část nebo celý dosavadní právní řád, který na daném území platil 12 Všeobecný občanský zákoník rakouský, jeho systematika, nejdůležitější instituty [online] [cit ]. Dostupné z: 13 dále jen ABGB (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch) 14 dále jen ADHGB (Allgemeines Deutsches Handelsgesetzbuch) 15 PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. 2., přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 576 s. ISBN s PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. 2., přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 576 s. ISBN s

12 označované jako Sudety. Sudety byly součástí Říše. 17 Protektorát Čechy a Morava byl násilnou okupací trvající od 16. března 1939 do 8. května V Protektorátu platily předchozí předpisy, ale omezené válečným hospodářstvím a dalšími právními předpisy Třetí říše 18. V celém vývoji protektorátního práva bylo vidět výraznou tendenci říšských orgánů co nejrychleji přizpůsobit protektorátní právo právu říšskému. Platily právní předpisy protektorátní, které vznikly na základě zmocňovacího zákona č. 330/1938 Sb. z. 19 Existovala možnost soukromého podnikání, ale nikoliv pro všechny občany (omezení pro občany židovského původu). Za Protektorátu Čechy a Morava, během druhé světové války, byla naše ekonomika silně napojena na centrálně plánovanou ekonomiku Německé říše. Po skončení války byl tento plánovací prvek vyřazen a národní hospodářství dostalo dočasný smíšený charakter Po válce byla ČSR rozvinutým státem a úroveň právní kultury byla vysoká. Vypadalo to, že dojde k rychlé nápravě válečných škod. Naše obchodní právo se v předválečném a krátce i v poválečném období postupně rozvíjelo. Proto také byla připravována osnova nového obchodního zákoníku. Již v roce 1937 byly zpracovány osnovy občanského a obchodního zákoníku, které nikdy nebyly přijaty. Ještě v roce 1947 publikoval A. Malovský-Wenig Příručku obchodního práva. Dokud ještě nebylo v poválečném Československu ustanoveno Prozatímní Národní shromáždění, tak se veškeré legislativní aktivity prováděly prostřednictvím ústavních dekretů, nařízeními exilové vlády a prezidentských dekretů, které do historie vstoupily pod názvem Benešovy dekrety. 20 Znárodňovací proces začal velmi nenápadně. V souladu s Košickým vládním programem GRÚŇ, Lubomír. Finanční právo a jeho instituty. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2009, 335 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN s Neoficiální, propagandistické označení nacistického Německa 19 Ústavní zákon č. 330/1938 Sb. z. a n., o zmocnění ke změnám ústavní listiny a ústavních zákonů republiky Česko-Slovenské a o mimořádné moci nařizovací byl ústavní zákon, kterým byla vláda zmocněna doplnit či změnit zákony vládními nařízeními a prezident mohl dekrety měnit text ústavní listiny. 20 DIGITÁLNÍ KNIHOVNA POSLANECKÉ SNĚMOVNY ČESKÉ REPUBLIKY. Dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše: Benešovy dekrety [online] [cit ]. Dostupné z: dále jen Benešovy dekrety 21 ČNB. Košický vládní program [online] [cit ]. Dostupné z:

13 z byla na základě dekretu č. 12/1945 Sb. 22 zkonfiskována půda Němcům, Maďarům a kolaborantům. Další Benešovy dekrety se již ale zdaleka neomezují jen na nepřátele státu z válečného období a dekrety č. 100, 101, 102, 103/1945 Sb. 23 jsou postupně znárodněny banky, soukromé pojišťovny, doly a některé průmyslové podniky Irena Pelikánová o tomto období píše: osud nás však vedl jinudy. Předehra v podobě znárodňování vyústila v přervání veškeré ekonomické, politické i právní kontinuity a v neblahý obrat k totalitnímu režimu. Temné čtyřicetileté období nás uvedlo do pozice začátečníka odtrženého od vyspělého světa, který musí hledat vlastní minulost a pokusit se z ní čerpat pro novou svobodnou budoucnost Nebývalý rozvoj, který nastal v období první Československé republiky, definitivně zastavil až rok V tomto roce došlo k přerušení dosavadního vývoje a sovětské zákonodárství předurčilo nástup nové legislativy. Demokratické právo muselo být nahrazeno totalitní normotvorbou. V roce 1950 vstoupil v platnost zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník 25, který zrušil všeobecný občanský i všeobecný obchodní zákoník. V platnosti ponechal pouze živnostenský řád z roku 1859, který byl zrušen až v roce 1965 zákoníkem práce. Občanský zákoník byl v troskách, obchodní zákoník vymizel úplně, což bylo důsledkem toho, že komunismus chtěl reorganizovat ekonomiku, potlačit tržní mechanismus a nahradit jej centrálním plánováním. Když nemají vznikat tržní vztahy, není třeba mít obchodní právo, obchodníky, ani jejich smluvní dohody. Socialistické podniky budou řízené státem nebo alespoň státem zřízené a kontrolované. Sovětský svaz a sovětské občanské právo bylo vzorem pro toto období. V oblasti závazkového práva dochází k podstatným změnám. Vzniká nový institut závazkového práva a to závazek z provádění hospodářského plánování. Klasické závazkové právo, jehož hlavní zásadou je smluvní volnost, je odsouváno do pozadí. 22 Dekret presidenta republiky ze dne 21. června 1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa 23 DIGITÁLNÍ KNIHOVNA POSLANECKÉ SNĚMOVNY ČESKÉ REPUBLIKY. Dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše: Benešovy dekrety [online] [cit ]. Dostupné z: dále jen Benešovy dekrety 24 PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. 2., přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 576 s. ISBN s zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník 13

14 Obchodní právo bylo nahrazeno právem hospodářským 26. Vývoj obchodního práva byl zcela přetržen. Zákon č. 69/1958 Sb., zákon o hospodářských vztazích mezi socialistickými organisacemi 27 upravoval socialistické závazkové vztahy. Kromě smluv a vzniku závazků pokrýval obecnou část závazkového práva a jednání socialistických organizací. Na něj mohl v roce 1964 navazovat zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník V šedesátých letech vznikly kodifikace, které se staly vrcholem roztříštění právního řádu. V roce 1964 vstoupil v platnost zákon č. 40/1964 Sb., ObčZ, který znamenal výraznou redukci a oslabení občanského práva, byl nekoncepční a zideologizovaný. Po diskusích o potřebě speciálního zákona upravujícího hospodářské vztahy, byl v 60. letech přijat zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník. V bankovních závazkových vztazích se hospodářský zákoník projevil např. v upravení povinného bezhotovostního platebního styku a limitu platebního zůstatku. Tyto základní kodifikace rozlišovaly, kdo je subjektem právního vztahu. Pokud byly subjekty hospodářských vztahů socialistické organizace, jednalo se o hospodářský zákoník, pokud nebyly, šlo o občanský zákoník. Hospodářský zákoník byl od občanského zákoníku izolovaný a v ničem na něm nebyl závislý. Hospodářské právo se u nás rozrostlo nesrovnatelně více než v západních zemích a to z toho důvodu, že soukromý sektor ekonomiky byl u nás beze zbytku zlikvidován a s ním zaniklo také obchodní právo. Obchodní právo bylo pohlceno právem hospodářským. Tento koncept zanechal v historii trvalé stopy. Vznikla nekoncepčnost a nejasné propojení mezi těmito kodexy. V témže roce také vznikl zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku č. 101/1963 Sb., zákoník mezinárodního obchodu 29, upravující řadu klasických obchodněprávních institutů, zejména oblasti obligačního práva, a zákon č. 99/1963 Sb. 30 o mezinárodním právu soukromém a procesním PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. 2., přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 576 s. ISBN s zákon č. 69/1958 Sb., zákon o hospodářských vztazích mezi socialistickými organisacemi 28 zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník 29 zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku č. 101/1963 Sb., zákoník mezinárodního obchodu 30 zákon č. 99/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním 31 PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. 2., přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 576 s. ISBN

15 1.5. Vývoj po roce Společnost se ocitla ve fázi obnovy svobodné společnosti a tento proces vyvolal potřebu obnovení obchodního práva. Toto obnovení však probíhalo velmi pomalu a obtížně. V této době ještě nebyl schválen obchodní zákoník. V roce 1990 byl novelizován zákon č. 103/1990 Sb., hospodářský zákoník a byl přijat zákon č. 104/1990 Sb., zákon o akciových společnostech 32 a zákon č. 105/1990 Sb., zákon o soukromém podnikání občanů 33. V roce 1991 byla přijata Listina základních práv a svobod 34. V roce 1991 byl též novelizován socialistický občanský zákoník z roku V roce 1991 byl po ročních přípravách schválen zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník s účinností od a tím se začala psát historie obnoveného obchodního práva a začal obtížný proces návratu k obchodnímu právu. Za celých dvacet let od sametové revoluce se nepodařilo překonat deformace, které vznikly přerušením tradice obchodního práva na dlouhých 40 let. Představa však byla jasná. Pokus o navázání na první republiku v nových současných, svobodných, tržních podmínkách. Tato reforma soukromého práva se zdařila jen z části, v některých oblastech vzbuzoval výsledek pochybnosti. Zvláště u duplicitní úpravy závazkových vztahů v obou zákonících. Velkou pozornost odborníků však v tomto období zaujímá právní rozpad ČSFR, ke kterému došlo Česká republika vzniká Pozornost odborníků, která by mohla být věnována překonávání čtyřicetileté deformace obchodního práva, se upřela na právní stránku rozpadu ČSFR a vzniku samostatné České Republiky V roce 1992 vstoupil v platnost obchodní zákoník č. 513/1991 Sb., který v letech upravoval oblast obchodního práva. Obecným právním předpisem soukromého práva byl novelizovaný ObčZ. Obchodní zákoník by nejvýznamnější zvláštním předpisem k občanskému zákoníku. ObchZ obsahoval například postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, obchodní rejstřík. Pokud některé vztahy obchodní zákoník neupravoval, byl použit výhradně občanský zákoník. Tyto vztahy však také mohl upravovat zvláštní zákon. Pokud některé vztahy upravoval obchodní zákoník částečně, byl občanský zákoník použit 32 zákon č. 104/1990 Sb., zákon o akciových společnostech 33 zákon č. 105/1990 Sb., zákon o soukromém podnikání občanů 34 ústavní zákon č. 23/1991 Sb., Listina základních práv a svobod 35 zákon č. 40/1964Sb., občanský zákoník 15

16 v neupravených částech. Pokud však problematiku upravoval obchodní zákoník komplexně, tak se občanský zákoník nepoužíval vůbec. Hlavní inspirací pro úpravu třetí části obchodního zákoníku, závazkových vztahů, byl zákon č. 101/1963 Sb., zákoník mezinárodního obchodu, který byl v praxi velmi málo uplatňován, protože byl aplikovatelný jenom na vztahy s cizím prvkem. Tyto vztahy se neřídily mezinárodní smlouvou, a měly se řídit československým právem. Zásadní slabinou smluvního systému řešeného v třetí části obchodního zákoníku bylo, že nedostatečně navazovala na občanský zákoník. Občanský zákoník byl v mnoha ohledech stručnější a jeho úprava neúplnější než úprava obchodního zákoníku, ačkoliv byl obchodní zákoník ve smyslu 1 pouze zvláštním zákonem. V tuto chvíli byla složitější kvalifikace úpravy smluvních vztahů. Bylo potřeba určit, zda se jedná o obchodní závazkové vztahy, či nikoliv. Poté se muselo rozhodnout, zda má určitý právní předpis povahu pouze občanskoprávní nebo také obchodněprávní. Obchodní zákoník byl více než padesátkrát novelizován. Většina novelizací byla z důvodů drobnějších změn, některé však byly zásadnější. Novelizace obchodního zákoníku byly často výsledkem tlaků zájmových skupin a úroveň zákoníku byla nevyrovnaná. Vyšší úroveň nacházíme v oblasti upravující závazkové vztahy, nižší v oblasti upravující obchodní společnosti. 36 Rekodifikace Dne nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Tento zákon sjednotil právní úpravu, nacházející se dosud v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku a zákoně č. 513/1991 Sb. obchodním zákoníku. NOZ tedy nahradil dosavadní legislativu pocházející původně z roku 1964, pokud jde o občanský zákoník a legislativu z roku 1991, pokud jde o obchodní zákoník. Nový kodex je zcela odlišný svým rozsahem, který činí 3080 paragrafů. Několikanásobně tedy převyšuje rozsah dosavadní úpravy. Zásadní změnou je zejména sjednocení úpravy jednotlivých smluvních typů do jediného právního předpisu. Nabytím účinnosti NOZ došlo také k odstranění dosavadní věcně neodůvodnitelné dvojkolejnosti právní úpravy závazkového práva obchodního a občanského, která byla v mnohém směru zbytečně duplicitní. Zároveň 1. ledna 2014 nabyl účinnosti zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. 2., přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 576 s. ISBN s zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích 16

17 2. Základní ustanovení a zásady závazkového práva Mezi základní pojmy závazkového práva patří rozdíl mezi relativními majetkovými právy a absolutními majetkovými právy. Zatímco absolutní majetková práva jsou výrazem rigidity a stability právních poměrů, jsou relativní majetková práva, tedy závazky výrazem mobility, flexibility a elasticity právních poměrů. Závazková práva jsou vždy relativní, protože působí jen mezi konkrétně určenými účastníky. U závazkových práv může povinnost spočívat v konání či nekonání, zatímco u absolutních práv spočívá zásadně v povinnosti nekonání. Závazkové právo je částí soukromého práva. Je to soubor norem upravující práva a povinnosti vznikající mezi jednotlivými účastníky práva. Jde o právní pouto, kterým jsou dvě nebo více stran vázány jednat nebo zdržet se jednání. Závazkové právo ukládá povinnému povinnost plnit a současně vytváří odpovídající právo vymáhat plnění tomu, pro kterého je určeno. Závazkové právo dělíme i podle právního důvodu svého vzniku. Jedná se o závazkové právo z právních jednání, tzn. smluvní a závazkové právo mimosmluvní, deliktní. 38 Základní soubor norem závazkového práva je zakotven v občanském zákoníku. Závazky jsou upraveny v čtvrté části: Relativní majetková práva. Hlava první nás seznamuje s obecnou částí závazkového práva. Jde o vymezení závazku: vznik závazků, zejména závazků ze smluv, obsah závazků a jejich předmět, společné závazky, změny závazků, zajištění závazků, zánik závazků. Hlava druhá obsahuje závazky z jednotlivých právních jednání, zejména smluv. Hlava třetí se jmenuje závazky z deliktů. Zde najdeme závazky z deliktů, protiprávních činů nezaviněných, protiprávních událostí a protiprávních stavů a to zejména závazky vzniklé způsobením škody porušením smluvních nebo zákonných povinností. Ve čtvrté hlavě nacházíme závazky z jiných právních důvodů, např. závazky z bezdůvodného obohacení. Vzájemný vztah obecného a zvláštního závazkového práva je ten, že normy zvláštního závazkového práva mají přednost před normami obecného závazkového práva. Platí zde zásada: lex specialis derogat legi generali (zvláštní zákon vyjímá z platnosti obecného zákona). Tam, kde chybí normy závazkového práva zvláštního, použijí se podpůrné příslušné formy závazkového práva obecného. Základními pojmy závazkového práva jsou závazek, plnění, předmět závazku, předmět plnění, pohledávka a dluh, věřitel a dlužník. Termín plnění je občanským zákoníkem užíván v několika významech. Slovem plnění označujeme chování dlužníka vedoucího ke splnění 38 ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, 215 s. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN s

18 dluhu. Slovo plnění je také synonymem slova dluh. Předmět závazku je také používán ve dvojím smyslu. Primárním předmětem závazku je chování věřitele a dlužníka, sekundárním předmětem závazku je vždy věc Závazek Závazek je právní poměr, kde jeden subjekt je v postavení věřitele. To je ten, kdo má právo od druhého subjektu něco požadovat. Tento požadavek nazýváme pohledávka. Druhý subjekt je v postavení dlužníka. Tento je povinen věřiteli poskytnout to, co je věřitel oprávněn od něho žádat, tedy dluh. Věřitel od druhého subjektu něco požaduje a druhý subjekt je povinen to poskytnout. Ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Závazky mohou být právní, které lze vynutit na soudu prostřednictvím žaloby, nebo naturální, které ukládají morální povinnosti. Závazek je právní poměr relativní nebo též korelativní, neboť věřitel i dlužník jsou navzájem vázány právy a povinnostmi. V případě smluvních závazků si mezi sebou smluvní strany svými projevy vůle vytvoří závazný systém vzájemných práv a povinností. Subjekty závazku jsou věřitel a dlužník, ale nelze označit jednoho z nich pouze za věřitele a druhého pouze za dlužníka. V závazku každý ze subjektů vystupuje zároveň jako dlužník i jako věřitel. Jde o vzájemnou podmíněnost plnění jednotlivých vzájemných dluhů. V tomto poměru je tedy plnění věřitele i dlužníka vzájemně podmíněno a obě smluvní strany si poskytují hospodářský prospěch navzájem. Obě strany jsou si věřiteli i dlužníky. Závazky jsou vždy nejméně dvoustranné, ale mohou existovat i vícestranné závazky. Pokud je na věřitelské i na dlužnické straně jeden subjekt, jedná se o jednoduché závazky. V případě, že je na věřitelské či na dlužnické straně, nebo na obou stranách, více subjektů, jedná se o společné závazky. Závazky lze rozlišovat také na hlavní a závislé. Typickým závislým závazkem je zástavní právo ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, 215 s. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN s ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, 215 s. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN s

19 2.2. Závazky z právních jednání, smlouvy NOZ přinesl i do závazkového práva mnoho nového. NOZ důsledně vychází z věty, kterou zveřejnil římský právník Gaius ( ): Omnis enim obligatio aut ex contractu aut ex delictonasscitur (každá obligace vzniká buď ze smlouvy, nebo z deliktu). 41 Základním institutem závazkového práva je tedy smlouva. Naprostá většina závazků jsou závazky smluvní. Nejčastějším a typickým důvodem pro vznik závazků je smlouva. Ustanovení o závazcích ze smluv lze použít i na závazky, které vznikají na základě jiných právních skutečností, které jsou upravené v občanském zákoníku 42. Jednostranná právní jednání mohou založit závazek pouze tam, kde je tento vznik založen již existujícím závazkem. Může to být např. výpověď nebo odstoupení od smlouvy, která již existuje. 43 Smlouva je dvoustranné nebo vícestranné právní jednání, k jehož vzniku je třeba dohody, konsensu dvou nebo více smluvních stran. Shoda musí nastat ohledně celého obsahu smlouvy. Smlouva je uzavírána proto, že smluvní strany chtějí dosáhnout toho, co jim může poskytnout druhá strana a čeho by sami o sobě nedosáhly. Tyto smlouvy se nazývají kauzálními. Abstraktní smlouvy, tedy smlouvy bez kauzy, český právní řád nezná. 44 Hlavní zásady závazkového práva jsou zásada smluvní svobody, smluvní volnosti. Smluvní volností je hlavně svoboda smlouvu vůbec uzavřít či neuzavřít, možnost si svobodně vybrat smluvní stranu, zvolit si smluvní typ, určit si formu smlouvy, rozhodnout o obsahu smlouvou založeného závazku. Projevem smluvní svobody je i možnost smlouvu za dohodnutých podmínek zrušit. Svobodu uzavírání smluv může omezit zákon stanovením povinnosti smlouvu uzavřít neboli stanovením zákonné kontraktační povinnosti. 45 Zásada, že se smlouvy jako závazně učiněné projevy vůle mají dodržovat, je zásada vlastní v závazkovém právu. Pacta sunt servanda. 46 Tato zásada symbolizuje podstatu 41 ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, 215 s. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN s odst. 2 NOZ 43 ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, 215 s. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN s BEJČEK, Josef, ELIÁŠ Karel a RABAN Přemysl. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2010, LI, 542 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN s PLÍVA, Stanislav. Obchodní závazkové vztahy. 2., aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2009, 339 s. ISBN s HENDRYCH, Dušan. Právnický slovník. 3., podstatně rozš. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009, 22, 1459 s. Beckovy odborné slovníky. ISBN Heslo Pacta sunt servanda 19

20 právního institutu smlouvy a celého závazkového práva vůbec. Bez dodržování uzavřených dohod by nemohl existovat obchod ani jiné společenské vztahy. 47 Další zásadou je zásada dobré víry. Bona fides. 48 V dobré víře je ten, kdo je důvodně přesvědčen o oprávněnosti svého jednání. Pokud o neoprávněnosti svého jednání věděl, nebo objektivně vzhledem ke všem okolnostem vědět měl, v dobré víře být nemůže BEJČEK, Josef, ELIÁŠ Karel a RABAN Přemysl. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2010, li, 542 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN s HENDRYCH, Dušan. Právnický slovník. 3., podstatně rozš. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009, 22, 1459 s. Beckovy odborné slovníky. ISBN Heslo Bona fides 49 BEJČEK, Josef, ELIÁŠ Karel a RABAN Přemysl. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2010, li, 542 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN s. 5 20

21 3. Právní úprava bankovních závazkových vztahů Třetí kapitola přibližuje současnou právní úpravu některých bankovních závazkových vztahů, konkrétně smlouvy o účtu, vkladní knížce, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu. Tato práce se opírá o původní ustanovení ObchZ, ve kterém se používá termín bankovní závazkový vztah, proto v této práci budu používat pojem banka, ačkoliv ho NOZ nepoužívá. Banku lze specifikovat takto: Banky jsou depozitnímu institucemi, které uskutečňují finanční zprostředkovatelské služby na komerční bázi. Komerční banky jako finanční zprostředkovatelé si na finančním trhu půjčují krátkodobé zdroje ve formě vkladů a úvěrů od přebytkových subjektů a následně je půjčují skupině ekonomických subjektů, které přicházejí na finanční trh s cílem získat potřebné finanční zdroje. Touto činností se sleduje především dosažení zisku vyplývajícího z existence rozdílu mezi vyšší sazbou z poskytovaných půjček a sazbou, kterou se naopak platí za vypůjčené zdroje. 50 Dále banka zprostředkovává i jiné bankovní operace, např. peněžní příkazy klientů, uskutečňování inkas, otevírání akreditivů Účet Základní ustanovení běžného účtu Ve čtvrté části, hlavě druhé, dílu 11, je v oddílu 1 upraven účet v Oddíl 1 soustřeďuje čtyři pododdíly. Pododdíl 1 obsahuje obecná ustanovení, v pododdílu 2 je upraven platební účet, pododdíl 3 upravuje jiný než účet platební a pododdíl 4 vkladní knížku. Oddíl 2 obsahuje 2680 a 2681, které upravují jednorázový vklad a vkladní list. NOZ uceleně upravuje problematiku různých druhů účtů. Pod pojem účet přitom zahrnuje účet platební a jiný než účet platební a vkladní knížku. Nenajdeme zde rozlišení smlouvy o běžném účtu a smlouvy o účtu vkladovém, protože toto rozlišení v průběhu doby již ztratilo smysl. Smlouva o vkladovém účtu byla pouhým upravením smlouvy o běžném účtu. NOZ upravuje smlouvu o účtu obecně. Tato úprava v sobě spojuje prvky obou účtů, jak běžného, tak vkladového. V důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona je uvedeno: osnova opouští rozlišování smlouvy o běžném účtu a smlouvy o vkladovém účtu, neboť toto rozlišování ztratilo z velké části své původní opodstatnění. Velká část právní úpravy je již 50 GRÚŇ, Lubomír. Daňové a finanční vztahy a jejich právní úprava. Vyd. 1, Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2011, 375 s. ISBN s GRÚŇ, Lubomír a ČERNÝ Michal. Malý slovník finanční, bankovní a obchodní. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006, 164 s. Skripta (Univerzita Palackého). ISBN s

22 v současnosti oběma smluvním typům společná, takže smlouva o vkladovém účtu je fakticky modifikací smlouvy o běžném účtu. Nejsou vyloučeny ani smlouvy, které v sobě kombinují prvky obou smluvních typů. Stávající právní úprava smlouvy o vkladovém účtu nemá převážně ani dispozitivní povahu a pouze uvádí, které různé eventuality mohou strany ve smlouvě upravit, což je nadbytečné. Osnova proto upravuje jako obecný smluvní typ smlouvu o účtu, která bude po příslušných smluvních modifikacích využitelná jak pro stávající běžné, tak pro stávající vkladové účty. 52 NOZ opouští používání pojmu banka. 53 Nově tedy tuto smluvní stranu označujeme jako ten, kdo vede účet. Druhá strana je označena jako majitel účtu. Hlavním důvodem je zobecnění pojmu a rozšíření poskytovatelů bankovních či platebních služeb. Zde došlo k rozšíření o nebankovní subjekty. Jde o subjekty regulované zákonem č. 284/2009 Sb., 54 o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů, 55 které jsou oprávněny poskytovat tzv. platební služby nebo vydávat elektronické peníze. ZoPS uvádí, že vedle bank jsou tu i platební instituce elektronických peněz, poskytovatelé platebních služeb malého rozsahu nebo vydavatelé elektronických peněz malého rozsahu. Tyto subjekty, spadající pod ZoPS, na rozdíl od bank, nesmí přijímat vklady od veřejnosti. Platební účet je takový účet, který naplňuje definiční znaky platebního účtu podle 2 odst. 1 písmene b) ZoPS. Tento účet je určený k provádění platebních transakcí. Typický příkladem platebního účtu je účet běžný. Pojem účet není zákonem přesně vymezen. NOZ nestanoví ani přesná pravidla pro označení účtu. 56 Dle NOZ je účet způsobem evidování pohledávky majitele účtu za bankou a způsobem evidence dluhu banky vůči majiteli účtu. Fakticky se jedná o evidenci přijatých a odchozích peněžních prostředků majitele účtu. Smlouva o účtu je smlouva kauzální. Oproti původní právní úpravě není základní podmínkou vzniku smlouvy složení základního vkladu ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, ISBN s pro potřeby a srozumitelnost této práce však výraz banka používám. 54 zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku 55 dále jen ZoPS 56 ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, ISBN s LIŠKA, Petr. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Právní úprava účtu v novém občanském zákoníku. 2013, roč. 2013, č. 11, s DOI:

23 Vznik smlouvy, změna smlouvy, obchodní podmínky Závazek ze smlouvy o účtu vzniká mezi bankou a majitelem účtu. Současná právní úprava vyžaduje, aby banka měla přidělenou příslušnou bankovní licenci 58, pokud jde o banku, nebo povolení, pokud se jedná o spořitelní či úvěrní družstvo. Účet je způsob, kterým se eviduje pohledávka majitele účtu za bankou. Majitel účtu v právním smyslu není vlastníkem účtu. Majitel účtu je pouze vlastníkem pohledávky evidované na účtu. 59 Podstatné náležitosti smlouvy o účtu stanoví 2662 NOZ. Aby mohla vzniknout smlouva o účtu, musí být smluven závazek banky zřídit pro majitele účtu od jasně stanovené doby a v určité měně účet. Banka se zavazuje umožnit majiteli účtu složení hotovosti na účet, či vybrat hotovost z účtu nebo provádění převodů peněžních prostředků z účtu či na účet. Obě strany se musejí shodnout na obsahu smlouvy o účtu. Závazek o zřízení účtu od určité doby bude zpravidla znamenat zřízení ke dni uzavření smlouvy. Tato doba však může být sjednaná i jinak. Nikdy se však nemůže stát, že by předcházela vzniku závazku, který se sjednává uzavřením smlouvy. Vždy musí být ve smlouvě uvedena měna, ve které je účet veden. Účet je veden v měně, na které se smluvní stany dohodly. Pojem měna však není v právním předpise přesně vymezen. Nejvýstižnější právní charakteristika měny je ta, která ji definuje jako zákonem upravený systém peněžní jednotky, jejích forem (znaků) a jejího oběhu v určité zemi. Právní předpisy určují hlavně: název peněžní jednotky a její další členění a násobky, vztah k měnovému kovu, resp. K jiné měně (měnová parita), místo a podmínky emise, všechny druhy peněz nebo peněžní znaky a hodnoty, ve kterých jsou vydávány, povinnost platit a přijímat placení v těchto penězích. 60 V současné právní úpravě není jasně stanoveno, že smlouva musí mít písemnou formu. Formu smlouvy si obě stany mohou domluvit zcela svobodně. Aby mohla smlouva o účtu vzniknout, je potřeba dohoda dvou stran o výši vkladu a druhu smlouvy o účtu navazující na vklad. Vklad jsou tedy svěřené peněžní prostředky, které představují závazek banky vůči vkladateli na jejich výplatu. Smlouva je uzavřena v tom okamžiku, kdy akceptace dojde navrhovateli. 61 Smlouva musí být určitá a srozumitelná. Jelikož má současná právní úprava dispozitivní povahu, mohou se smluvní strany dohodnout 58 zákon č. 21/1992 Sb., o bankách 59 JINDŘICHOVÁ, Denisa a Tomáš HLÁDEK. Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu v novém občanském zákoníku: komentář. Vydání první. Praha: C.H.Beck, 2014, 227 pages. ISBN s GRÚŇ, Lubomír. Finanční právo a jeho instituty. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2009, 335 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN s obecná úprava právního jednání 570 NOZ 23

24 vlastně na čemkoli, co zákon nezakazuje. Zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob včetně práva na ochranu osobnosti NOZ stanoví, kdy lze dohodnout změnu smlouvy s odkazem na obchodní podmínky. Pokud je pravděpodobné, že bude v budoucnu potřeba smlouvu změnit, toto ustanovení umožňuje stranám jednodušší změnu. Když je smlouva uzavřena za těchto okolností, může strana, která obchodní podmínky používá, druhé straně navrhnout jejich změnu. Pokud strana druhá se změnou nesouhlasí, musí být smlouva vypovězena. Identifikace majitele účtu Při analýze závazků ze smlouvy o účtu je podle mě třeba se zabývat i problematikou identifikace majitele účtu nabyl účinnosti zákon č. 253/2008 Sb. 63, o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu 64 a jeho přesného vymezení povinných osob 65, kterým ukládá řadu povinností. Tento zákon zavádí do české legislativy evropské předpisy a reaguje na právní úpravu EU 66 v oblasti boje proti praní špinavých peněz. Mezi povinnosti povinných osob patří povinnost identifikovat klienta při jakékoliv transakci převyšující 1000 EUR a dále bez ohledu na tento limit při podezřelém obchodu, vzniku obchodního vztahu, uzavření smlouvy o účtu, vkladu na vkladní knížce nebo vkladním listu nebo sjednání jiné formy vkladu nebo při výplatě zůstatku zrušeného vkladu z vkladní knížky na doručitele. Tato identifikace musí být provedena za fyzické přítomnosti identifikovaného. U fyzické osoby musí být identifikován přímo klient či jeho zástupce u právnické osoby každá osoba jednající za tuto právnickou osobu. Banka je povinna zabezpečit identifikaci vkladatele dle 41c odst. 3 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách JINDŘICHOVÁ, Denisa a HLÁDEK Tomáš. Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu v novém občanském zákoníku: komentář. Vydání první. Praha: C.H.Beck, 2014, 227 pages. ISBN s zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu 64 dále jen zákon o TrVýn 65 2 zákona o TrVýn 66 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu, Směrnice Komise 2006/70/ES ze dne 1. srpna 2006, kterou se stanoví prováděcí opatření ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES, pokud se jedná o definici politicky exponovaných osob a technická kritéria pro zjednodušené postupy hloubkové kontroly klienta a pro výjimku na základě finanční činnosti vykonávané příležitostně nebo ve velmi omezené míře. 67 PIHERA Vlastimil, SMUTNÝ Aleš a SÝKORA Pavel. Zákon o bankách: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2011, XVIII, 499 s. Beckovy malé komentáře. ISBN s

25 Jak lze nakládat s účtem a s peněžními prostředky na něm Účet je možno zřídit i pro více osob. V tomto případě, má každá z těchto osob postavení stejné jako majitel účtu. Potom mohou tyto osoby nakládat s účtem společně. Výše podílů však může být stanovena smlouvou či rozhodnutím soudu, jinak jsou jejich podíly stejné. Banka a jednotliví spolumajitelé účtu se ve smlouvě mohou dohodnout o nakládání s účtem i jinak než předpokládá zákon. Toto vyplývá z dispozitivní povahy závazkových vztahů. Pokud se spolumajitelé dohodnou, že nakládat s účtem bude jen jeden ze spolumajitelů, musí být tato osoba ve smlouvě přímo určena. Pojem nakládání obsahuje uzavření smlouvy, změna a zrušení smlouvy. Zmocnění nakládání s účtem určuje zmocněnce, který může nakládat s účtem na základě plné moci, která musí být udělena v písemné formě. 68 Jiným případem nakládání s účtem jsou však podpisové vzory. Zde jsou uvedeny osoby, které mohou nakládat s peněžními prostředky na účtu, nemusí být přitom uvedeny ve smlouvě. Nakládání s účtem lze povolit určité osobě, aniž by byla uvedena ve smlouvě, či měla uděleno dispoziční právo na podpisovém vzoru. V tomto případě lze osobě vydat platební kartu s omezenými transakčními limity. Banka nesmí provést platební příkaz, pokud má pochybnosti ohledně oprávněnosti osoby disponovat s účtem. V předcházející části jsem již zmínila, kdy je banka povinna klienta identifikovat. Zde bych chtěla ještě připomenout povinnosti plynoucí z 9-18 zákona o TrVýn, povinnost kontroly klienta před uskutečněním jednotlivého obchodu v hodnotě přesahující EUR včetně, povinnost odmítnout uskutečnění obchodu v případě, že klient nesplní identifikační a jiné povinnosti, povinnost oznámení podezřelého obchodu, povinnost nesplnit příkaz klienta a odložit ho. Debetní účet Pokud je na účtu nedostatek peněžních prostředků a dojde k provedení převodního příkazu nebo výběru hotovosti z účtu, vznikne na účtu záporný zůstatek. Toto je o povolené přečerpání účtu. Tento postup musel být předem smluvně dohodnut a musel být přesně určen i limit, který lze takto čerpat. Tento schodek bude kryt poskytnutím úvěru ze strany banky. Majitel účtu se dostává do postavení dlužníka. V praxi tomuto povolenému přečerpání účtu říkáme kontokorent 69, jehož podmínky jsou sjednány ve smlouvě o zřízení vedení běžného 68 LIŠKA, Petr. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Právní úprava účtu v novém občanském zákoníku. 2013, roč. 2013, č. 11, s DOI: Z italského výrazu conto corrento (conto = účet, corrente běžící) 25

26 účtu. V této smlouvě jsou také uvedeny podmínky otevření a vedení kontokorentu a dohodnuty termíny pro čerpání a splácení. 70 Úročení účtu Domnívám se, že dle NOZ se nestanovuje povinnost, že by majiteli účtu měly být poskytnuty úroky z peněžních prostředků. Pokud se však strany dohodnou ve smlouvě, že se peněžní prostředky úročit budou, dohodnou se i na výši úrokové sazby. Podpůrná pravidla pro připisování úroků na účtu a jejich splatnost je ustanovena v 2667 NOZ. Jelikož se však jedná o dispozitivní ustanovení, mohou se strany na splatnosti úroků dohodnout i jinak Způsoby zániku závazků ze smlouvy o účtu Nejčastěji závazky ze smlouvy o účtu zaniknou, pokud se smluvní strany dohodnou či jedna ze stran smlouvu vypoví. Pokud je důvodem zániku závazku právě výpověď jedné ze stran, bude délka výpovědní lhůty záležet na vzájemné dohodě, či na všeobecných obchodních podmínkách banky. Jsou i další možnosti, jak mohou závazky ze smlouvy o účtu zaniknout. Jde například o nemožnost následného plnění v případě nucené správy banky nebo např. splynutím, odstoupením od smlouvy o účtu, nebo pokud uplyne doba v případě závazku uzavřeného na dobu určitou, nebo splněním účelu, pro který byl účet založen. V 2668 NOZ je upravena povinnost banky vypořádat pohledávky a dluhy vyplývající ze smlouvy o účtu mezi ní jako dlužníkem a majitelem účtu jako věřitelem. Jde např. o transakce, které se uskutečnily platební kartou, internetovým bankovnictvím nebo šekem 71 přede dnem zániku závazku ze smlouvy o účtu. Toto vypořádání musí opět proběhnout bez zbytečného odkladu. V případě, kdy k účtu nejsou připojeny žádné platební prostředky ani šeky, může k ukončení účtu ze strany majitele dojít okamžitě, bez zbytečného odkladu. V důsledku zrušení účtu banka odejme přidělené klientské číslo účtu a odstraní údaje ohledně závazku majitele účtu ze své evidence. Účet je zrušen po vypořádání vzájemných pohledávek a dluhů. Banka je povinna vyplatit majiteli účtu zůstatek peněžních prostředků a tu buď v hotovosti, či bezhotovostním převodem na jiný předem smluvený účet. Majitel účtu nemá žádnou 70 MAREK, Karel. K obchodním závazkovým vztahům. Vyd. 1. V Praze: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů, 2007, 234 s. ISBN s v právní úpravě nenalezneme explicitní definici šeku, šek pouze popisuje a jeho použití upravuje zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový 26