Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta. Studijní obor: Regionální studia REGIONÁLNÍ DIFERENCIACE LÁZEŇSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE

Transkript

1 Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Studijní obor: Regionální studia REGIONÁLNÍ DIFERENCIACE LÁZEŇSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE diplomová práce Autor: Bc. Tereza Vopatová Vedoucí práce: RNDr. Jana Kouřilová, Ph.D. Rok: 2013

2 Prohlašuji na svou čest, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Kladně, dne Bc. Tereza Vopatová

3 Poděkování Ráda bych poděkovala RNDr. Janě Kouřilové, Ph.D. za odbornou pomoc, věcné rady a trpělivost s vedením této diplomové práce.

4 Anotace Cílem diplomové práce je zhodnotit, do jaké míry se liší lázeňství v jednotlivých regionech České republiky s ohledem na zaměření lázní podle zdravotních problémů a z hlediska poskytovaných sluţeb. V teoretické části je popsaný stručně turistický ruch obecně a z něho vycházející lázeňský cestovní ruch. V praktické části jsou popsány jednotlivé kraje České republiky z hlediska lázeňské péče. V kaţdém z krajů jsou uvedena lázeňská místa a jejich charakteristiky. Při hodnocení lázeňství v jednotlivých regionech jsou jako hlavní kritéria zvoleny statistické údaje o počtu lázeňských zařízení, počtu lůţek v zařízeních a počtu návštěvníků lázní. Práce tedy sumarizuje diferenciaci lázeňství v České republice na základě několika zvolených ukazatelů. Provedeným hodnocením bylo moţné určit, které regiony mají větší, či menší potenciál v oblasti lázeňství a lázeňské péče. Klíčová slova Lázeňství, kraje, lázeňské zařízení, lázeňská péče JEL klasifikace I110, I180, Anotation The goal of this thesis is to describe chat is the diference between spa regions around Czech republic with respect to the orientation of the individual spa by health problems and the terms of sevices provided by the spa. The theoretical part describes tourism in genaral from which spatourism is genareted as one of many. The practical part describes individual spa regions of Czech republic and the care which they provide. In every region are listed spas and their characteristics. When rating the individual spas I used as thema in criteria, which I selected, statistical data of the number of spa facilities, number of beds and number of spa visitors. The work then summarizes the differentiations of the spas in the Czech republic which are based on a few selected indicators. The valuation was to determite which region has greater or less or potential then the others. KeyWords Spa, regions NUTS 3, health spa establishment, spatreatment JEL classification I110, I180,

5 Seznam zkratek ČSÚ Český statistický úřad ÚZIS Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR MMR Ministerstvo pro místní rozvoj KLP komplexní lázeňská péče PLP příspěvková lázeňská péče HKK Královéhradecký kraj STC Středočeský kraj PAK Pardubický kraj JHC Jihočeský kraj PLK Plzeňský kraj JHM Jihomoravský kraj OLK Olomoucký kraj KVK Karlovarský kraj ZLK Zlínský kraj ULK Ústecký kraj MSK Moravskoslezský kraj LBK Liberecký kraj

6 Úvod Cestovní ruch Lázeňský cestovní ruch Potenciál lázeňství v regionálním rozvoji Lázeňství v České republice Přírodní léčivé zdroje Druhy lázeňských pobytů Historie lázeňství v ČR Lázeňství v jednotlivých regionech ČR Olomoucký kraj lokalizace lázní, zaměření Bludov Jeseník Lipová Lázně Slatinice Teplice nad Bečvou Velké Losiny Zlaté Hory Karlovarský kraj - lokalizace lázní, zaměření Františkovy Lázně Jáchymov Karlovy Vary Lázně Kynţvart Mariánské Lázně Ústecký kraj lokalizace lázní, zaměření Mšené lázně Klášterec nad Ohří Tereziny lázně Dubí Teplice Jihočeský kraj lokalizace lázní, zaměření Třeboň Vráţ Bechyně Nové Hrady Královéhradecký kraj lokalizace lázní, zaměření Jánské Lázně Velichovky Lázně Bělohrad Moravskoslezský kraj lokalizace lázní, zaměření Karlova Studánka Darkov Karviná Klimkovice Zlínský kraj lokalizace lázní, zaměření Luhačovice Kostelec u Zlína Ostroţská Nová Ves Jihomoravský kraj lokalizace lázní, zaměření Hodonín Lázně Lednice Liberecký kraj lokalizace lázní, zaměření Lázně Kundratice... 49

7 Lázně Libverda Středočeský kraj lokalizace lázní, zaměření Lázně Toušeň Poděbrady Pardubický kraj lokalizace lázní, zaměření Lázně Bohdaneč Plzeňský kraj- lokalizace lázní, zaměření Konstantinovy Lázně Hlavní město Praha lokalizace lázní, zaměření Souhrnné srovnání Lázeňská místa v krajích podle léčivých přírodních zdrojů Lázeňská místa v krajích podle léčebné indikace dospělých Lázeňská místa v krajích ČR podle lůţkové kapacity Lázeňská místa v krajích podle počtu přijatých dospělých pacientů Závěrečné shrnutí Závěr Pouţité zdroje Monografické publikace Legislativa Internetové zdroje Seznam tabulek Seznam grafů Seznam obrázků Přílohy Historie lázeňských míst Přepočet lůţkové kapacity na 1000 obyvatel v kraji v roce 2002 a

8 Úvod Lázeňství je jedna z tradic naší země. Dlouholetá historie lázeňských míst na našem území je důkazem kvalitní lázeňské péče, která efektivně vyuţívá přírodní léčivé zdroje. Lázně v České republice plní ozdravnou funkci, ale chápeme je také jako velké turistické lákadlo jednotlivých měst a regionů. Význam lázeňství je také ekonomický pro obec, region i celý stát. Lázeňství a jeho rozvoj v daném místě přispívají k rozvoji celého regionu, ovlivňuje investice, zaměstnanost i další obory, které s činností lázní souvisí. Pokud nějaký region disponuje potenciálem v oblasti lázeňství, je důleţité ho vyuţít k vlastnímu rozvoji regionu. Lázeňská místa na západu České republiky představují po Hlavním městě Praze další oblíbenou atrakci pro turisty. Obecně lze tedy říci, ţe regiony, které mají lázeňská zařízení a především ty, které mají specifická lázeňská zařízení, se mohou snadno stát turistickým lákadlem. Všechny regiony v České republice nemají pro rozvoj lázeňství stejné podmínky. Většinou je jeho vznik v určitém místě podnícen událostmi z historie a v současné době se jedná pouze o rozvoj takového místa. Můţeme říci, ţe lokalizace lázeňství je v současné době dána. Lázeňská místa existují. Je třeba jejich lokalizaci popsat, zhodnotit a vyčlenit regiony s potenciálem v oblasti lázeňství. Cílem diplomové práce je blíţe zhodnotit, do jaké míry se liší lázeňství v jednotlivých regionech České republiky s ohledem na zaměření lázní podle zdravotních problémů a z hlediska poskytovaných sluţeb. Odlišnost lázeňských míst je zkoumána z hlediska: počtu lázeňských míst a zařízení v regionu a jejich kapacity návštěvnosti lázeňských zařízení v krajích zaměření lázní na léčebné indikace s ohledem na vyuţívané přírodní léčivé zdroje Pro splnění cíle práce bylo zvoleno několik hypotéz, které jsou v rámci diplomové práce potvrzeny nebo vyvráceny. Hypotéza H1: Nejvíce vyuţívaný léčivý zdroj v lázních České republiky je minerální voda. Hypotéza H2: Nejčastěji léčené nemoci v lázních České republiky jsou nemoci pohybového ústrojí. 1

9 Hypotéza H3: Kapacita lázeňských zařízení v krajích ČR se za 10 let nezměnila. Hypotéza H4: Návštěvnost v lázeňských zařízeních v České republice je ovlivněna způsobem financování lázeňských pobytů. Struktura diplomové práce je tvořena úvodem, závěrem a pěti kapitolami. První kapitola diplomové práce uvádí do problematiky cestovního ruchu a jeho definic s důrazem na lázeňský cestovní ruch v České republice. Ze zahraniční literatury se zmiňují příspěvky k problematice definic pojmů lázeňský cestovní ruch a wellness. Závěr kapitoly se věnuje potenciálu lázeňství v regionálním rozvoji a zahraničním poznatkům dané problematiky. V druhé kapitole jsou definovány základní pojmy spojené s lázeňstvím v České republice např. pojem přírodní léčivé zdroje, jejich popis a s nimi spojené léčebné metody. Kapitola dále rozlišuje druhy lázeňských pobytů a způsoby jejich realizace. Na závěr řeší současný problém českého lázeňství. Třetí kapitola popisuje historický vývoj lázeňství v České republice od počátku, kdy bylo lázeňství spojováno s nadpozemskou silou, přes éru největšího rozkvětu lázeňství v 19. století aţ do jeho poválečného období úpadku. Kapitola zmiňuje privatizaci lázní, která tvoří základ pro dnešní lázeňství. Historie jednotlivých lázeňských míst je uvedena v příloze. Čtvrtá, nejobsáhlejší kapitola, se věnuje jednotlivým krajům České republiky a jejich lázeňským místům. Vyuţívají se informace z odborné literatury o potenciálu kraje v oblasti cestovního ruchu. U kaţdého kraje jsou uvedeny statistické údaje pro rok Na tento popis kraje navazují popisy jednotlivých lázeňských míst. Pátá kapitola se zabývá regionální diferenciací lázeňství v České republice. Souhrnné srovnání krajů je provedeno pomocí několika ukazatelů. Kraje jsou vzájemně porovnávány podle existence přírodních léčivých zdrojů, léčených chorob a lázeňských zařízení (kapacity a návštěvnosti). Podkladem pro tvorbu této práce je především odborná literatura, v praktické části jsou pouţita data a informace z elektronických publikací Ministerstva pro místní rozvoj ČR, Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, Českého statistického úřadu a Svazu lázní České republiky. 2

10 Jako hlavní metody vyuţité pro naplnění cíle diplomové práce slouţí: rešerše odborné literatury, indukce (shromaţďování informací o lázeňských zařízeních a z nich vyvozené závěry o stavu lázeňství v regionu), metoda popisu neboli deskripce, metoda analýzy lázeňství v jednotlivých regionech a metoda komparace (jejich vzájemné porovnání). 3

11 1 Cestovní ruch Pro pojem cestovní ruch neexistuje jednotná definice. Malá 1 zmiňuje několik definic. Např. definice podle Bormana: cestovní ruch jsou cesty, jeţ se podnikají za účelem zotavení, zábavy, obchodu a povolání nebo i jiných příčin, při nichţ dochází k dočasné změně místa bydliště, podle Gluckmanna: cestovní ruch je suma vztahů mezi lidmi, kteří se nacházejí v nějakém místě přechodně, a mezi obyvateli toho místa, podle Fedora: cestovní ruch je periodický příliv a odliv lidí do určitého místa nebo státu z jiného místa nebo státu, podle Posera: cestovní ruch je lokální nebo územní nahromadění cizinců s přechodným pobytem, které podmiňuje vznik vzájemných vztahů mezi cizinci na jedné straně a domácím obyvatelstvem, místem a jeho krajinou na straně druhé, podle Dohnala: cestovní ruch je cesta uspokojování potřeby lidí v oblasti rekreace, turistiky kultury, pokud k němu dochází mimo běţné ţivotní prostředí a ve volném čase nebo podle Kašpara: cestovní ruch je cestování a dočasný pobyt lidí mimo místo trvalého bydliště, obvykle ve volném čase a to za účelem rekreace, poznání a spojení mezi lidmi. Malá 2 z výše zmíněných definic vyvozuje základní znaky cestovního ruchu. Těmito znaky jsou: dočasná změna místa stálého pobytu, nevýdělečný charakter cesty a vztahy mezi lidmi, které cestovní ruch vyvolává. Dva z těchto znaků jsou obsahem definice cestovního ruchu přijaté na Konferenci o statistice cestovního ruchu z roku Konferenci pořádala WTO a definice byla stanovena: cestovní ruch je činnost osoby, cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běţné ţivotní prostředí a to na dobu kratší, neţ je stanovena, přičemţ hlavní účel její cesty je jiný neţ vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě. Výkladový slovník cestovního ruchu rozlišuje druhy cestovního ruchu 3 a formy 4 cestovního ruchu. U formy cestovního ruchu je klíčová motivace účastníků. Motivací můţe být odpočinek, poznání nebo kontakt s lidmi. Druh cestovního ruchu je odvozen 1 MALÁ V., (2009): Základní otázky vymezení cestovního ruchu. In: INDROVÁ J. a kol., (2009): Cestovní ruch (základy). OECONOMICA. Str MALÁ V., (2009): Základní otázky vymezení cestovního ruchu. In: INDROVÁ J. a kol., (2009): Cestovní ruch (základy). OECONOMICA. Str PÁSKOVÁ M. a ZELENKA J., (2012): lázeňské místo. In: PÁSKOVÁ M. a ZELENKA J., (2012): Výkladový slovník cestovního ruchu. LINDE PRAHA str PÁSKOVÁ M. a ZELENKA J., (2012): lázeňské místo. In: PÁSKOVÁ M. a ZELENKA J., (2012): Výkladový slovník cestovního ruchu. LINDE PRAHA str

12 od průběhu cestovního ruchu a způsobu jeho realizace v závislosti na vnějších faktorech. Faktorů je podle autorů několik. Formy a druhy cestovního definuje také Malá 5. Pro potřeby této diplomové práce je důleţité dělení cestovního ruchu, ze kterého bude lázeňský cestovní ruch jako samostatný typ. Nejvhodnější je i dle Malé dělení forem cestovního ruchu podle převaţující motivace účasti na cestovním ruchu a dělení druhů cestovního ruchu dle převaţujícího prostředí pobytu. V obou případech je v rámci popisu vymezen lázeňský cestovní ruch. U forem cestovního ruchu dle převaţující motivace účasti na cestovním ruchu podle Malé 6 se cestovní ruch dělí: rekreační cestovní ruch kulturně poznávací cestovní ruch cestovní ruch s náboţenskou orientací cestovní ruch se vzdělávacími motivy cestovní ruch se společenskými motivy zdravotně orientovaný cestovní ruch jedná se o způsoby rekonvalescence, rehabilitace a léčbu následků nemocí v lázních nebo jiných zařízeních určených k těmto účelům sportovně orientovaný cestovní ruch cestovní ruch orientovaný na poznání přírodního prostředí cestovní ruch s dobrodruţnými motivy cestovní ruch s profesními motivy cestovní ruch specificky orientovaný Druhou typologií cestovního ruchu, která zahrnuje lázeňský cestovní ruch, jsou druhy cestovního ruchu dle převaţujícího prostředí pobytu: městský cestovní ruch venkovský cestovní ruch lázeňský cestovní ruch pobyty spojené s léčbou konkrétních obtíţí v lázeňských místech cestovní ruch ve střediscích cestovního ruchu 5 MALÁ V., (2009): Typologie cestovního ruchu. In: INDROVÁ J. a kol., (2009): Cestovní ruch (základy). OECONOMICA. Str MALÁ V., (2009): Typologie cestovního ruchu. In: INDROVÁ J. a kol., (2009): Cestovní ruch (základy). OECONOMICA. Str

13 V ostatním dělení cestovního ruchu můţeme lázeňství zařadit do několika kategorií (např. domácí i zahraniční cestovní ruch, krátkodobý i dlouhodobý cestovní ruch, individuální i skupinový cestovní ruch, cestovní ruch dětí, seniorů, mládeţe aj.) Podle zahraničních autorů Muellera a Kaufman 7 je druhem cestovního ruchu zdravotní cestovní ruch, který se dále dělí podle stavu pacientů. Pokud je pacient zdravý, vyuţívá cestovní ruch zaměřující se na prevenci, ten je dále členěn na specifickou prevenci a obecnou tzv. wellness tourism. Pokud je pacient nemocný, vyuţívá cestovní ruch zaměřující se na rekonvalescenci neboli zdravotní (lékařský) cestovní ruch. 1.1 Lázeňský cestovní ruch Z výše uvedeného vyplývá, ţe lázeňský cestovní ruch je chápan jako dočasná změna pobytu za účelem zlepšení zdravotního stavu a vyuţívající speciální prostředí lázeňských zařízení. Podle Páskové a Zelenky 8 je lázeňský cestovní ruch spojený s pobytem v lázních za účelem regenerace, poznání nebo sociálních kontaktů. Autoři definují také léčebný cestovní ruch, který je motivován lepším zdravotním stavem a celkovou kondicí za pomoci vyuţití přírodních zdrojů. Podle Páskové a Zelenky 9 léčebný cestovní ruch nemusí být nutně uskutečňován v lázních a lázeňský cestovní ruch nemusí mít nutně léčebný charakter. Také u zahraničních autorů je nutné rozlišovat dva pojmy: wellness a healthtourism. Podle Muellera a Kaufman 10 je wellness tourism motivován zachováním nebo podporou současného zdravotního stavu, který je uskutečňován ve specializovaných hotelech poskytujících komplexní sluţby. Sluţby v tomto případě mohou být léčebného charakteru (lázeňské procedury), ale i jiného charakteru (např. kosmetické sluţby, fitness atd.). Wellness cestovní ruch je tedy chápán v překladu jako lázeňský cestovní ruch. Spatourism je v překladu léčebný cestovní ruch, kde motivem účasti je špatný zdravotní stav. V tomto se zahraniční autoři shodují s českým výkladovým slovníkem cestovního ruchu. 7 MUELLER H. and KAUFMANN E.L., (2001):Wellness tourism: Market analysis of a special health tourism segment and implications forthe hotel industry; [on-line] dostupné z: 20OF%20HEALTH%20TOURISM%20SEGMENT%20HOTEL.PDF; , 9:55 8 PÁSKOVÁ M. a ZELENKA J., (2012): lázeňský cestovní ruch. In: PÁSKOVÁ M. a ZELENKA J., (2012): Výkladový slovník cestovního ruchu. LINDE PRAHA str PÁSKOVÁ M. a ZELENKA J., (2012): léčebný cestovní ruch. In: PÁSKOVÁ M. a ZELENKA J., (2012): Výkladový slovník cestovního ruchu. LINDE PRAHA str MUELLER H. and KAUFMANN E.L., (2001):Wellness tourism: Market analysis of a special health tourism segment and implications forthe hotel industry; [on-line] dostupné z: 20OF%20HEALTH%20TOURISM%20SEGMENT%20HOTEL.PDF; , 9:55 6

14 Podle Mlejnkové 11 je lázeňství chápáno jako součást cestovního ruchu. Autorka vysvětluje zařazení lázeňství mezi druhy cestovního ruchu. Lázeňství v daném místě pobytu vyuţívá materiální a technickou základnu cestovního ruchu jako jsou stravovací a ubytovací zařízení, infrastruktura, kulturní zařízení aj. Dalším důvodem definování lázeňství jako jednoho z typů cestovního ruchu je podle Mlejnkové 12 zejména to, ţe atraktivita lázeňských míst je motivem mnoha zahraničních návštěvníků k návštěvě daného území. Autorka dále identifikuje odlišné rysy lázeňství a cestovního ruchu. Odlišné rysy vymezují lázeňství jako specifickou část cestovního ruchu, která je přímo závislá na přírodních léčivých zdrojích, zdravotním stavu návštěvníků a specifickém materiálním a personálním vybavení. Tyto faktory odlišují lázeňská místa od jiných míst cestovního ruchu. Lázeňské místo je podle Páskové a Zelenky 13 oprávněno vybírat od návštěvníků poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt. Poplatek je pro lázeňská místa výhodou oproti jiným místům cestovního ruchu. Není vyloučeno, ţe některá lázeňská místa jsou i cílem jiného typu cestovního ruchu. Příkladem mohou být lázeňská místa v Jihomoravském kraji, která jsou atraktivní pro návštěvníky také vinařskou tradicí oblasti. V Karlovarském kraji lázně Karlovy Vary mohou lákat turisty v oblasti kultury díky pořádání Mezinárodního filmového festivalu. Lázeňská místa mohou na své atraktivitě získat rozšířením nabídky svých sluţeb, akcí, zajímavostí aj. Výhodou pro lázeňské obce je, pokud kromě lázeňské péče mohou svým návštěvníkům nabídnout ještě něco jiného. Ale místa, která nemají tradici lázeňské péče ani předpoklady k ní, nemohou být lázeňskými místy a centry lázeňského cestovního ruchu. Taková místa se nikdy nemohou stát cílem lázeňského cestovního ruchu. Omezení je podle Mlejnkové 14 především v materiálních předpokladech pro lázeňský cestovní ruch. Nejdůleţitějším materiálním předpokladem je existence přírodního léčivého zdroje. V tom spočívá jedinečnost lázeňských míst. Podle Vystoupila 15 je lázeňský cestovní ruch tzv. měkkou formou cestovního ruchu s minimálními předpoklady pro masovost. Dalším plusem lázeňství jako formy cestovního ruchu je podle autora nesezónnost lázeňský cestovní ruch je celoročním druhem cestovního ruchu. 11 MLEJNKOVÁ L., (2009): Lázeňský cestovní ruch. In: INDROVÁ J. a kol., (2009): Cestovní ruch (základy). OECONOMICA. Str MLEJNKOVÁ L., (2009): Lázeňský cestovní ruch. In: INDROVÁ J. a kol., (2009): Cestovní ruch (základy). OECONOMICA. Str PÁSKOVÁ M. a ZELENKA J., (2012): lázeňské místo. In: PÁSKOVÁ M. a ZELENKA J., (2012): Výkladový slovník cestovního ruchu. LINDE PRAHA str MLEJNKOVÁ L., (2009): Lázeňský cestovní ruch. In: INDROVÁ J. a kol., (2009): Cestovní ruch (základy). OECONOMICA. Str VYSTOUPIL J. (2011): Lázeňství, lázeňský cestovní ruch a wellness. In:VYSTOUPIL J., ŠAUER M. a kol., (2011): Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o.. ISBN Str

15 Lázeňský cestovní ruch je podle Mlejnkové 16 spojený s vyuţíváním komplexního balíku sluţeb. Mezi tyto sluţby patří zdravotně léčebné sluţby, ubytovací sluţby, stravovací sluţby a kulturně společenské sluţby. První ze zmíněných sluţeb jsou pro lázeňství ty nejdůleţitější. Zdravotně léčebné sluţby podle autorky zahrnují prohlídky ošetřujícího lázeňského lékaře, stanovení léčby (procedury, rozsah, délku) a aplikaci zvolených metod léčby. Zdravotně léčebné sluţby se odlišují podle zaměření lázeňských zařízení na léčbu určitých onemocnění. Dalšími z komplexu sluţeb jsou sluţby, které jsou nabízeny nejen účastníkům lázeňského cestovního ruchu. V některých případech jsou i tyto sluţby poskytovány speciálně pro lázeňskou péči např. ubytování v lázeňských domech pouze pro lázeňské hosty nebo stravovací sluţby, speciální diety, které jsou součástí léčby. V zahraniční literatuře je velmi diskutovaný problém definice lázeňského cestovního ruchu a zaměňovaných pojmů jako je wellness turistika, balneo turistika aj. V druhé polovině 90. let začal podle Muellera a Kaufmann 17 v zahraničí (především ve Švýcarsku, Německu a Rakousku) vznikat nový směr v oblasti lázeňské péče wellness. Podle autorů je definicí wellness poskytování komplexního balíčku sluţeb, které podporují nebo zlepšují fyzický a psychický stav klienta. Hlavním rozdílem od zdravotně orientovaného cestovního ruchu je, ţe wellness vyuţívají zdraví lidé. Wellness můţe vyuţívat stejná lázeňská zařízení i infrastrukturu jako zdravotně orientovaný cestovní ruch. I v České republice se nový trend s názvem wellness začal masově rozvíjet. Kaţdé ubytovací zařízení, které disponuje saunou, bazénem, vířivkou atd., můţe v současné době nabízet wellness pobyty. V budoucnu bude zřejmě nutné upravit základní kritéria vymezující sluţby hotelů a penzionů jako wellness sluţby. Také podle Georgieva a Vasilevy 18 je nutné definovat pojmy lázeňský cestovní ruch, wellness cestovní ruch a k nim balneoturismus. Odlišnost podle autorů spočívá především v cílové skupině. Balneo je zaměřen na nemocné návštěvníky lázeňských zařízení, kteří potřebují zlepšit svůj aktuální zdravotní stav po nemoci nebo se zdravotními potíţemi. Balneoturismus vyţaduje přítomnost lékařského personálu. 16 MLEJNKOVÁ L., (2009): Lázeňský cestovní ruch. In: INDROVÁ J. a kol., (2009): Cestovní ruch (základy). OECONOMICA. Str MUELLER H. and KAUFMANN E.L., (2001):Wellness tourism: Market analysis of a special health tourism segment and implications forthe hotel industry; [on-line] dostupné z: OF%20HEALTH%20TOURISM%20SEGMENT%20HOTEL.PDF; , 9:55 18 GEORGIEV G. and VASILEVA M., (2010):SOME PROBLEMS RELATED TO THE DEFINITIONS OF BALNEO, SPA AND WELLNESS TOURISM; [on-line] dostupné z: , 17:16 8

16 Lázeňský cestovní ruch vyhledávají lidé, kteří nejsou nemocní, ale potřebují zlepšit fyzický stav lázeňskou kúrou. Wellness podle autorů jsou sluţby, které vyváţeně zlepšují kvalitu ţivota, ale nesouvisí se zdravotním stavem. Podle Georgieva a Vasilevy 19 je nutné stanovit charakteristiky koncepcí lázeňského cestovního ruchu, wellness a balneo cestovního ruchu. Dalšími problémy jsou podle autorů měřitelné ukazatele a sběr dat v oblasti lázeňství a následného měření aktivity oboru. Určitá doporučení pro další vývoj v oblasti lázeňství popisuje i Mueller a Kaufmann 20 ve svém článku. Nejdůleţitější je podle autorů vymezit pojem wellness, také stanovit hodnotící kritéria, zaměřit se na kvalitu řízení, zintenzivnit spolupráci mezi cestovním ruchem a tvůrci zdravotní politiky, zlepšit vzdělanost v oblasti aj. V České republice je zatím wellness pojem, který často vyuţívají a mnohdy i zneuţívají zařízení cestovního ruchu ke své propagaci a přilákání nových klientů. 1.2 Potenciál lázeňství v regionálním rozvoji Lázeňství jako specifická forma cestovního ruchu můţe sehrát významnou roli pro rozvoj těch regionů, které mají pro tyto aktivity vhodné předpoklady. Nicméně je třeba postupovat tak, aby tento rozvoj byl udrţitelný z hlediska budoucnosti a nepoškozoval zdroje, které rozvoj lázeňských aktivit umoţňují či přímo podmiňují. Takai 21 uvádí na příkladech z Japonska dva druhy regionálního rozvoje: endogenní a exogenní. Exogenní regionální rozvoj je iniciován vládou a vyuţívá cizí zdroje. Endogenní regionální rozvoj je proces z iniciativy místních lidí a vyuţívá místní zdroje, biologickou rozmanitost, kulturu, tradice aj. Podle autora existuje také moţnost propojení obou typů regionálního rozvoje. V regionálním rozvoji hraje důleţitou roli vyuţití místních zdrojů, ale také podpora vlády a legislativní prostředí. Podle Tittelbachové 22 je cestovní ruch významným faktorem regionálního rozvoje. Cestovní ruch je podle autorky vázán na region svého vzniku a tím podporuje stabilitu a rozvíjí místní ekonomiky. U lázeňského cestovního ruchu je vazba na region vzniku intenzivnější díky lokalizaci přírodních 19 GEORGIEV G. and VASILEVA M., (2010): SOME PROBLEMS RELATED TO THE DEFINITIONS OF BALNEO, SPA AND WELLNESS TOURISM; [on-line] dostupné z: , 17:16 20 MUELLER H. and KAUFMANN E.L., (2001):Wellness tourism: Market analysis of a special health tourism segment and implications forthe hotel industry; [on-line] dostupné z: OF%20HEALTH%20TOURISM%20SEGMENT%20HOTEL.PDF; , 9:55 21 TAKAI K.,: Endogenous Regional Development; [on-line] dostupné z : , 19:56 22 TITTELBACHOVÁ Š., (2008): Politika cestovního ruchu. In: WOKOUN R. a kol. (2008): Regionální rozvoj (Východiska regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování). LINDE PRAHA, a.s.. str

17 léčivých zdrojů. Kaţdá destinace lázeňského cestovního ruchu je závislá na mnoţství a kvalitě přírodního léčivého zdroje. Podle Tittelbachové 23 je turistická destinace místem, kde jsou spotřebovávány sluţby. Spotřeba sluţeb souvisí se vznikem a rozvojem podnikatelských aktivit a vytváření nových pracovních míst. Existence lázeňských zařízení v regionu zaručuje další počet pracovních míst a podnikatelských aktivit souvisejících s lázeňskou péčí. Při svém pobytu lázeňští hosté určitě navštíví společenské akce (výstavy, koncerty, divadlo atd.), restaurace, kavárny, obchody apod. Výhodou je, ţe lázeňské pobyty trvají obvykle déle neţ pobyty v destinacích zimní a letní rekreace. Potenciál lázeňství pro rozvoj regionu spočívá v dlouhodobém pobytu návštěvníků, kteří v lázeňském místě vyuţijí sluţeb a spotřebují zboţí. Neexistuje jednotný postup, jak podnítit rozvoj lázeňského cestovního ruchu. Můţeme si vzít několik příkladů ze zahraničí. Jak uvádí Bakucz a Flink v Maďarsku, spolupráce lázeňských míst je důleţitým krokem a vede k inovacím v oboru. Podle autorů je také kladen důraz na větší mnoţství kvalitního ubytování. Hosté vyţadují v lázeňských zařízeních téměř domácí komfort. Maďarská lázeňská místa neposkytují dostatečnou kvalitu ubytovacích sluţeb. Zahraniční návštěvníci proto stále volí jako cílovou destinaci v Maďarsku Budapešť, kde je kvalita ubytování na vyšší úrovni. Další příklad ze zahraničí je z Rumunska. Colonisteanu 25 uvadí silné stránky rumunského lázeňství: existence kvalitních přírodních zdrojů, profesionalita zdravotnického personálu, různorodost léčebných procedur a stárnutí populace. Slabou stránkou je podle autorky především špatná regionální infrastruktura a nedostatečné napojení na infrastrukturu na národní úrovni (dálnice). Hrozbami pro rumunské lázeňství jsou podle autorky: podobná nabídka tradičních destinací (Maďarsko), zvýšení poptávky po nových destinacích (Chorvatsko, Slovinsko, Bulharsko) a nedostatek partnerství soukromého a veřejného sektoru. Colonisteanu 26 ve své práci definuje kroky podstatné pro úspěšný rozvoj lázeňského cestovního ruchu. Lázně by se měly účastnit domácích i zahraničních veletrhů cestovního ruchu. Důleţitý je úzký vztah s orgány státní správy v oblasti cestovního 23 TITTELBACHOVÁ Š., (2008): Politika cestovního ruchu. In: WOKOUN R. a kol. (2008): Regionální rozvoj (Východiska regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování). LINDE PRAHA, a.s.. str BAKUCZ M. a FLINK A.: Competitiveness and potentialin spas and healthresorts in somecentraleuropeanregions; [on-line] dostupné z: ; 19:21 25 COLONISTEANU C.: Theanalyysisoftheregional and localspa market. Starting a spa business; [on-line] dostupné z: , 19:23 26 COLONISTEANU C.: Theanalyysisoftheregional and localspa market. Starting a spa business; [on-line] dostupné z: , 19:23

18 ruchu. Výsledkem obchodní a marketingové strategie lázní by měly být produkty v souladu s trendy, které si ţádá poptávka. Důleţité je průběţné hodnocení trhu, který se neustále vyvíjí. 11

19 2 Lázeňství v České republice Pásková a Zelenka 27 definují lázeňství jako souhrn aktivit a lidských zdrojů zaměřených na znalost přírodních zdrojů a realizaci procedur pro léčbu různých problémů. Podle Procházky 28 je hlavním úkolem lázeňské péče šetřit lidský organismus a zároveň ho systematicky připravovat na návrat do aktivního ţivota. Předností lázeňského léčení je celkové působení na organismus. Toto působení nelze poskytnout v nemocničním nebo domácím léčení, protoţe k léčbě je dle autora potřeba mnoho činitelů. Lázeňský reţim je komplex činitelů zahrnující především podávání lázeňských procedur, ale také rozvrh dne v lázních a celkové prostředí lázeňského místa. Podle Páskové a Zelenky 29 je lázeňské místo definováno jako místo, kde jsou zřízeny přírodní léčebné lázně. Procházka 30 dále uvádí, ţe základním článkem léčby v lázních je aplikace přírodních léčivých zdrojů. Celková nauka o lázeňství se nazývá balneologie, jak uvádí Procházka 31 i Dědina 32 zároveň. Dále podle Dědiny 33 má balneologie jako věda počátky v Anglii, kde v 18. století léčil John Floyer horečku pomocí studené vody. Podle Procházky 34 termín balneologie nezahrnuje jen vlastní léčení. Zahrnuje také nauku o pramenech tzv. krenologii a nauku o zpracování, přípravě a podávání léčebných koupelí tzv. balneace aj. Speciální lékařský obor zabývající se léčením přírodními zdroji je balneoterapie. Za přírodní zdroje jsou podle Dědiny 35 v lázeňství povaţovány minerální vody, rašeliny, slatiny, bahna či plyny. Lázeňská místa v České republice se liší svými přírodními zdroji léčby. 27 PÁSKOVÁ M. a ZELENKA J., (2012): lázeňství. In: PÁSKOVÁ M. a ZELENKA J., (2012): Výkladový slovník cestovního ruchu. LINDE PRAHA str PROCHÁZKA J., (1980): Obecná charakteristika lázeňství a jeho funkce. In: KAŠPAR J., PROCHÁZKA J., (1980): Ekonomika lázeňství. VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE. Str PÁSKOVÁ M. a ZELENKA J., (2012): lázeňské místo. In: PÁSKOVÁ M. a ZELENKA J., (2012): Výkladový slovník cestovního ruchu. LINDE PRAHA str PROCHÁZKA J., (1980): Obecná charakteristika lázeňství a jeho funkce. In: KAŠPAR J., PROCHÁZKA J., (1980): Ekonomika lázeňství. VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE. Str PROCHÁZKA J., (1980): Obecná charakteristika lázeňství a jeho funkce. In: KAŠPAR J., PROCHÁZKA J., (1980): Ekonomika lázeňství. VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE. Str DĚDINA J., (2005): Pojem lázeňství. In: DĚDINA J., (2005): Management, organizování a ekonomika lázeňství vybrané kapitoly. PRAGOLINE. Str DĚDINA J., (2005): Balneologie. In: DĚDINA J., (2005): Management, organizování a ekonomika lázeňství vybrané kapitoly. PRAGOLINE. Str PROCHÁZKA J., (1980): Obecná charakteristika lázeňství a jeho funkce. In: KAŠPAR J., PROCHÁZKA J., (1980): Ekonomika lázeňství. VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE. Str DĚDINA J., (2005): Balneologie. In: DĚDINA J., (2005): Management, organizování a ekonomika lázeňství vybrané kapitoly. PRAGOLINE. Str

20 2.1 Přírodní léčivé zdroje Přírodní léčivé zdroje se dělí podle Dědiny 36 na tři základní skupiny. První skupinou jsou minerální vody. Druhou skupinou jsou peloidy neboli rašelina, slatina nebo bahno. Třetí skupinou jsou plyny. Burachovič 37 uvádí, ţe přírodní léčivé zdroje je soubor léčivých prostředků vyuţívaných v lázních. Mezi tyto prostředky řadí minerální vody, peloidy, klima aj. O minerální vodě, peloidu nebo plynu jako přírodním léčivém zdroji musí být podle Dědiny 38 vydáno Ministerstvem zdravotnictví České republiky osvědčení. Minerální voda uţívaná pro léčebné účely je podle Vylity 39 podzemní voda, která se vyskytuje v původní čistotě, má stálé sloţení a vlastnosti. Důleţitý je obsah pro zdraví významných chemických prvků. Opakem minerálních vod jsou podle MMR 40 prosté vody. V České republice se minerální vody podle Vylita 41 odlišují od prostých vod dle pěti kritérií: celkové mnoţství rozpuštěných látek, obsah oxidu uhličitého, teplota, radioaktivita a obsah jiných důleţitých látek. Minerální prameny se dělí podle teploty na studené minerální prameny a teplé minerální prameny (ty se dále mohou dle teploty dělit). Díky geologickému vývoji najdeme v České republice rozmanitý výskyt minerálních pramenů. Minerální vody jsou v balneoterapii vyuţívány několika léčebnými metodami, které uvádí Dědina 42 : pitná kúra 43 pití minerální vody přímo z vývěrů jako přímá součást terapie nebo doprovodná součást terapie; minerální voda je pro pacienty většinou zdarma, pro správu zdrojů je vyuţívána tzv. lázeňská taxa léčebná inhalace 44 vyuţití minerálních a mořských vod pro léčbu horních a dolních cest dýchacích 36 DĚDINA J., (2005): Balneologie. In: DĚDINA J., (2005): Management, organizování a ekonomika lázeňství vybrané kapitoly. PRAGOLINE. Str BURACHOVIČ S. (2001): Přírodní léčivé zdroje. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str DĚDINA J., (2005): Balneologie. In: DĚDINA J., (2005): Management, organizování a ekonomika lázeňství vybrané kapitoly. PRAGOLINE. Str VYLITA T.., (2001): Minerální vody. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: 41 VYLITA T.., (2001): Minerální vody. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str DĚDINA J., (2005): Balneologie. In: DĚDINA J., (2005): Management, organizování a ekonomika lázeňství vybrané kapitoly. PRAGOLINE. Str DĚDINA J., (2005): Balneologie. In: DĚDINA J., (2005): Management, organizování a ekonomika lázeňství vybrané kapitoly. PRAGOLINE. Str DĚDINA J., (2005): Balneologie. In: DĚDINA J., (2005): Management, organizování a ekonomika lázeňství vybrané kapitoly. PRAGOLINE. Str

21 termoterapie 45 ohřívání (kladná termoterapie) nebo ochlazování (záporná termoterapie) organismu; u minerálních vod metodou vodoléčby vodoléčba 46 nejrozšířenější léčebný postup spočívající v aplikaci minerálních vod pomocí otěrů, omývání, zábalů, obkladů, sprch, střiků a koupelí (částečné, celkové, vířivé, přísadové, perličkové, plavání, podvodní masáţe aj.); vysoké pořizovací i provozní náklady uhličitá terapie 47 kombinace uhličitých vodních koupelí, uhličitých plynových koupelí a aplikace plynových injekcí Druhá skupina léčebných přírodních zdrojů jsou rašeliny, bahna a slatiny neboli peloidy. Rašelina je sediment organického původu, který vzniká z odumřelé rostlinné hmoty pod vodou za nedostatku atmosférického kyslíku 48.Slatinou nazýváme sedimenty organického původu tvořené odumřelými zbytky převážně travin a rákosů. Většinou vznikají zarůstáním stojatých vod 49. Peloidy jsou slatinné a rašelinné zeminy, bahna apod., které mají vlastnosti a účinky léčebných zdrojů 50. Peloidy jsou podle Knopa 51 vyuţívány léčebnými metodami peloidoterapie a parafínoterapie. Jedná se o jistý druh termoterapie. U těchto dvou metod je zdrojem tepla peloid (rašelina, slatina nebo bahno) či parafín. Peloidy jsou aplikovány na postiţená místa částečně v podobě zábalů nebo celkově v podobě koupelí. Tyto léčebné metody jsou pro provoz lázní finančně náročnější. S peloidem je spojena řada logistických činností těţení peloidu, jeho přeprava, příprava k aplikaci, aplikace a následná regenerace. Mimo metod vyuţívajících přírodní léčivé zdroje uvádí Knop 52 další metody vyuţívané v lázeňství. 45 DĚDINA J., (2005): Balneologie. In: DĚDINA J., (2005): Management, organizování a ekonomika lázeňství vybrané kapitoly. PRAGOLINE. Str DĚDINA J., (2005): Balneologie. In: DĚDINA J., (2005): Management, organizování a ekonomika lázeňství vybrané kapitoly. PRAGOLINE. Str DĚDINA J., (2005): Balneologie. In: DĚDINA J., (2005): Management, organizování a ekonomika lázeňství vybrané kapitoly. PRAGOLINE. Str BURACHOVIČ S. (2001): Minerální vody. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str BURACHOVIČ S. (2001): Minerální vody. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN str BURACHOVIČ S. (2001): Minerální vody. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN str KNOP K. a kol., (1999): Lázeňská péče. In: KNOP K. a kol., (1999): Lázeňství ekonomika a management. GradaPublishing. ISBN Str KNOP K. a kol., (1999): Lázeňská péče. In: KNOP K. a kol., (1999): Lázeňství ekonomika a management. GradaPublishing. ISBN str

22 rehabilitace 53 vyuţití pohybové energie pacienta. S pacientem cvičí rehabilitační pracovník (pasivní cvičení) nebo pacient cvičí sám (aktivní cvičení). Součástí rehabilitace je i dechová terapie. Rehabilitace mají minimální náklady. elektroterapie a magnetoterapie 54 vyuţití působení elektrického a magnetického pole na lidské tělo. Metody, které se dynamicky vyvíjejí díky technologickému pokroku, avšak stále existují negativní účinky s nimi spojené. Vstupní náklady jsou vysoké. dietoterapie 55 uplatnění vlivu stravovacích návyků na zdraví pacienta. Dieta můţe být pouze podpůrná součást terapie nebo vlastní jádro celé léčby. Diety jsou jedny z nákladnějších variant metod léčby v lázeňských zařízeních. klimatoterapie 56 jedná se o celkové působení prostředí lázeňského místa na pacienta, především působení klimatických a přírodních podmínek (teplota, tlak vzduchu, čistota vzduchu, vítr, sráţky atd.). Tato metoda je nejjednodušší a nejméně nákladná metoda léčby a je důvodem existence lázní v horských a podhorských oblastech. fototerapie 57 metoda vyuţívající světelné záření. Nejčastěji uţívaná záření jsou: infračervené, ultrafialové (u nemoci kostí) a viditelné světlo. 2.2 Druhy lázeňských pobytů Základní dělení lázeňské péče je podle Dědiny 58 na ambulantní a ústavní pobyt. Podle autora je ústavní neboli sanatorní pobyt chápan jako komplexní poskytování sluţeb v lázeňských zařízeních. Sluţbami je myšleno vyšetření pacientů, soustavná léčba v lázních, stravování, ubytování a také kulturně-společenská činnost v lázních. Druhy lázeňských pobytů se dělí do dvou velkých skupin podle účasti nebo neúčasti 53 KNOP K. a kol., (1999): Lázeňská péče. In: KNOP K. a kol., (1999): Lázeňství ekonomika a management. GradaPublishing. ISBN str KNOP K. a kol., (1999): Lázeňská péče. In: KNOP K. a kol., (1999): Lázeňství ekonomika a management. GradaPublishing. ISBN str KNOP K. a kol., (1999): Lázeňská péče. In: KNOP K. a kol., (1999): Lázeňství ekonomika a management. GradaPublishing. ISBN str KNOP K. a kol., (1999): Lázeňská péče. In: KNOP K. a kol., (1999): Lázeňství ekonomika a management. GradaPublishing. ISBN str KNOP K. a kol., (1999): Lázeňská péče. In: KNOP K. a kol., (1999): Lázeňství ekonomika a management. GradaPublishing. ISBN str DĚDINA J., (2005): Druhy lázeňských pobytů. In: DĚDINA J., (2005): Management, organizování a ekonomika lázeňství vybrané kapitoly. PRAGOLINE. Str

23 zdravotní pojišťovny na platbě. Pacient můţe v České republice vyuţívat lázeňské sluţby jako samoplátce (vše si hradí sám) nebo sluţby hrazené ze zdravotního pojištění. Prvním způsobem lázeňských pobytů je podle Dědiny 59 pobyt hrazený z vlastních zdrojů. V tomto případě si pacient volí léčebný ústav, ubytování i stravování podle sebe a svých finančních moţností. Většina lázní poskytuje v období od listopadu do března mimosezónní slevy. Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR na vlastní náklady navštívilo české lázně v roce 2012 celkem pacientů. Jako druhý způsob Dědina 61 uvádí lázeňský pobyt hrazený zcela nebo zčásti zdravotní pojišťovnou. Celkově hrazená lázeňská péče se dle autora nazývá komplexní lázeňská péče a v roce 2012 ji vyuţilo pacientů. Lázeňská péče, při které pojišťovna hradí pouze procedury a pacient si sám hradí ubytování a stravu, se podle autora nazývá příspěvková lázeňská péče a v roce 2012 jí vyuţilo pacientů. Určitým způsobem příspěvkové lázeňské péče je ambulantní léčba, která je hrazena pojišťovnou. Pacient v tomto případě bydlí a stravuje se doma a do lázní pouze dojíţdí ambulantně. Ambulantní lázeňskou péči vyuţilo v roce 2012 celkem pacientů. Způsob vyuţití lázeňské péče placený za účasti zdravotní pojišťovny je méně frekventovaný, protoţe pacient musí splnit určité podmínky, které jsou uváděny na internetových stránkách většiny lázeňských zařízení 65. Návštěvě lázní hrazené ze zdravotního pojištění předchází také podle Dědiny 66 delší proces. Odborný lékař musí pacientovi napsat doporučení na lázeňský pobyt. Pacient musí poté navštívit svého obvodního lékaře, který mu po posouzení zdravotního stavu je oprávněn navrhnout komplexní nebo příspěvkovou lázeňskou péči a také místo vhodné pro léčbu určitého onemocnění. Návrh je zaslán zdravotní pojišťovně, která ho schválí nebo zamítne. V instituci zdravotní pojišťovny existuje osoba revizního lékaře, který je pověřený 59 DĚDINA J., (2005): Druhy lázeňských pobytů. In: DĚDINA J., (2005): Management, organizování a ekonomika lázeňství vybrané kapitoly. PRAGOLINE. str Lázeňská péče 2012; [on-line] dostupné z: , 13:24 61 DĚDINA J., (2005): Druhy lázeňských pobytů. In: DĚDINA J., (2005): Management, organizování a ekonomika lázeňství vybrané kapitoly. PRAGOLINE. Str Lázeňská péče 2012; online dostupné z: , 13:24 63 Lázeňská péče 2012; online dostupné z: , 13:24 64 Lázeňská péče 2012; online dostupné z: , 13:24 65 Jak do lázní Prostřednictvím zdravotní pojišťovny; [online] dostupné z: , 18:25 66 DĚDINA J., (2005): Druhy lázeňských pobytů. In: DĚDINA J., (2005): Management, organizování a ekonomika lázeňství vybrané kapitoly. PRAGOLINE. Str

24 prozkoumáváním návrhů na lázeňskou péči. Zdravotní pojišťovna pro návrh poţaduje speciální formulář. Pro posouzení návrhu a poskytnutí lázeňské léčby slouţí tzv. indikační seznam, který pokrývá veškerá onemocnění léčená v lázeňských zařízeních České republiky. Indikační seznam pro lázeňskou péči pro dospělé vydává ve vyhlášce Ministerstvo zdravotnictví ČR. V případě schválení komplexní lázeňské péče zdravotní pojišťovna odešle návrh přímo konkrétním lázním, které na jeho základě vyzvou pacienta k nástupu. Komplexní lázeňskou péči čerpá pacient ve zdravotní neschopnosti. V případě schválení příspěvkové lázeňské péče k návrhu na lázeňskou péči pacient připojí své poţadavky na ubytování a stravování. Tento typ lázeňské péče pacient vyuţívá v rámci své dovolené. Dle vyhlášky č. 267/ je seznam indikačních skupin: I. nemoci onkologické II. nemoci oběhového ústrojí III. nemoci trávicího ústrojí IV. nemoci z poruch výměny látkové a ţláz s vnitřní sekrecí V. nemoci dýchacího ústrojí VI. nemoci nervové VII. nemoci pohybového ústrojí VIII. nemoci močového ústrojí IX. duševní poruchy X. nemoci koţní XI. nemoci gynekologické V říjnu 2012 nabyla účinnosti nová vyhláška č.267/2012, která upravuje indikační seznam pro lázeňskou péči. Vyhláška podle Bláhy 68 přinesla do lázeňství určité změny,např. zkrácení délky komplexní lázeňské péče, rozšíření některých diagnóz a zkrácení jiných aj.. Podle Válkové 69 se hlavní změna týká délky léčebného pobytu zcela hrazeného pojišťovnou. S novou vyhláškou je délka zkrácena z 28 dní na 21 dní. U příspěvkové péče je délka pobytu také zkrácena a to z 21 dní na 14 dní. Vyhláška také významně omezuje moţnost opakované léčby stejného problému v lázeňských zařízeních. Se stejnou nemocí nemohou jet pacienti do lázní dva roky po sobě. Důvodem změn v lázeňské péči jsou především úspory, se kterými stát kalkuluje. Na 67 Vyhláška č. 267/2012 sb. o stanovení Indikačního seznamu pro lázeňskou léčebně rehabilitační péči o dospělé, děti a dorost 68 BLÁHA E.: Lázeňská léčba: co se mění a co zůstává; [on-line] dostupné z: , 12:25 69 VÁLKOVÁ H.: Získat lázně na pojišťovnu bude od října těţší, stát změnil pravidla; [on-line] dostupné z: , 19:03 17

25 druhé straně změna vyhlášky způsobila lázeňským zařízením velké problémy. Jak uvádí Zedník 70, problémy mají i lázeňská zařízení v Karlovarském kraji. Na přelomu let 2011 a 2012 musely lázně Jáchymov propustit 50 zaměstnanců. Také lázně v ostatních krajích mají díky nové vyhlášce potíţe, jak uvádí Lesková 71. Kvůli úbytku pacientů a s nimi i financí byly zavřeny lázně Velichovky, předčasně byla ukončena sezona v lázních Lipová a zavřena byla také část lázní Darkov. Podle autorky lázeňská zařízení čekají na nového ministra zdravotnictví, který by mohl krizi lázeňství zmírnit. Jak uvádí Válková 72, bývalý ministr zdravotnictví Martin Holcát vytvořil pracovní skupinu, která by měla pomoci zmírnit dopady lázeňské vyhlášky. Do pracovní skupiny se zapojili provozovatelé lázní, lékaři i odbory. Nejspíše se podaří opět prodlouţit délku pobytu hrazeného zdravotní pojišťovnou na 28 dnů a obnovit tzv. edukační pobyty. Tyto druhy pobytů učí pacienty, jak mohou ţít např. s cukrovkou. Autorka uvádí, ţe i po odchodu ministra Holcáta z funkce, je problém lázní řešen stejným směrem. Ministerstvo špatně odhadlo úspory, kterých chtělo docílit přísnějšími pravidly. Lázně přišly za půl roku podle autorky o půl miliardy korun. Situace v lázeňství uţ způsobila uzavření několika lázeňských zařízení. Tabulka 1: Počty pacientů v lázních v letech kraj Rok KLP PLP na vlastní náklady celkem Zdroj: Lázně 2012, [on-line] dostupné z: , 20:54; vlastní zpracování Podle statistických údajů ÚZIS neklesl v roce 2012 celkový počet pacientů v lázních. Ale výrazně (o více neţ ) klesl počet pacientů vyuţívajících lázeňskou péči plně hrazenou pojišťovnou a také klesl počet pacientů vyuţívajících příspěvkovou lázeňskou péči. Tento pokles potvrzují výše zmíněné články z internetu. Celková návštěvnost 70 ZEDNÍK V.: Musíme šetřit a budeme propouštět, zní z lázeňských domů; [on-line] dostupné z: , 19:36 71 LESKOVÁ I.: Moravskoslezské lázně bojují o přeţití. Starý Darkov zůstane zavřený; [on-line] dostupné z: , 19:26 72 VÁLKOVÁ H.: Pravidla pro lázně se opět změní. Nejspíš v délce pobytu a u dětí; [on-line] dostupné z: , 19:39 18

26 českých a moravských lázní je podle statistických dat na stejné úrovni díky samoplátcům (českým i zahraničním). 19

27 3 Historie lázeňství v ČR Dějiny lázeňství jsou dle Kříţka 73 součástí dějin lékařství, ale zapadají také do mozaiky dějin přírodních věd, či do dějin kultury. Konkrétní písemné zápisy o lázních a lázeňství jsou známé od doby vynalezení knihtisku (1450). Podle Kováře 74 lze existenci lázeňství předpokládat uţ v dřívějších dobách. Dále podle Kováře 75 slovanští předci uctívali sílu léčivých pramenů a teplých vřídel vykonáváním obřadů a nošením darů. Tento zvyk zaznamenal Kosmas ve své kronice. V době křesťanství lidé věřili v zázračnou sílu léčivých pramenů, které dokázaly uzdravit nemocného, nebo se u nich zjevovala nadpozemská bytost. Tak vznikala poutní místa, kde léčivé prameny hrály významnou roli 76. Například podle Knopa 77 je vznik Karlových Varů spojen s legendou o honu, kdy byl za účasti panovníka Karla IV. náhodně objeven horký pramen. Další z nejstarších objevených pramenů jsou ty ve Františkových Lázních (1542) nebo v Mariánských Lázních. Naopak mezi nejpozději objevené patří prameny v Poděbradech (1905) 78. Jak píše Kovář 79, rozvoj léčebného lázeňství u nás začal v 16. století a vrcholil v následujících staletích. Na počátku vzniklo mnoho lázní a lázniček, které vlivem konkurence nebo ztráty pramenů postupně zanikly 80. Podle Knopa 81 nebylo nejstarší období lázeňství na našem území příliš významné, protoţe lidé v této době příliš nedbali na hygienu, koupele v lázních byly spíše jako součást jiných akcí. Koncem 18. století a počátkem 19. století se na našem území lázeňství rozvíjí plně, jak uvádí Knop 82. Velkou zásluhu na tomto rozvoji má technický pokrok a rozvoj společnosti. Začaly vznikat velké lázeňské domy, kolonády a stavby u zřídel. Dle Knopa 83 se jedná o odklon od původního léčebného poslání lázní. Lázně byly navštěvovány nejen za účelem léčby, ale i za účelem kulturního a společenského vyţití. 73 KŘÍŢEK V., (2001): O lázních balneologii Čech, Moravy a Slezska. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str KOVÁŘ D., (1996): O lázeňství léčebném. In: KOVÁŘ D., (1996): Lázeňství na Českobudějovicku. JELMO. Str KOVÁŘ D., (1996): O lázeňství léčebném. In: KOVÁŘ D., (1996): Lázeňství na Českobudějovicku. JELMO. Str KOVÁŘ D., (1996): O lázeňství léčebném. In: KOVÁŘ D., (1996): Lázeňství na Českobudějovicku. JELMO. Str KNOP K. a kol., (1999): Vývoj a situace lázeňství na území dnešní ČR. In: KNOP K. a kol., (1999): Lázeňství ekonomika a management. GradaPublishing. ISBN Str KNOP K. a kol., (1999): Vývoj a situace lázeňství na území dnešní ČR. In: KNOP K. a kol., (1999): Lázeňství ekonomika a management. GradaPublishing. ISBN Str KOVÁŘ D., (1996): O lázeňství léčebném. In: KOVÁŘ D., (1996): Lázeňství na Českobudějovicku. JELMO. Str KOVÁŘ D., (1996): O lázeňství léčebném. In: KOVÁŘ D., (1996): Lázeňství na Českobudějovicku. JELMO. Str KNOP K. a kol., (1999): Vývoj a situace lázeňství na území dnešní ČR. In: KNOP K. a kol., (1999): Lázeňství ekonomika a management. GradaPublishing. ISBN Str KNOP K. a kol., (1999): Vývoj a situace lázeňství na území dnešní ČR. In: KNOP K. a kol., (1999): Lázeňství ekonomika a management. GradaPublishing. ISBN Str KNOP K. a kol., (1999): Vývoj a situace lázeňství na území dnešní ČR. In: KNOP K. a kol., (1999): Lázeňství ekonomika a management. GradaPublishing. ISBN Str

28 Jak uvádí Kříţek 84, lázně a lázeňské domy vznikaly na místech zdrojů termálních vod ke koupeli, či k pití, u loţisek rašeliny, slatiny, bahna, ale také mimo přírodní zdroje. Mimo tyto přírodní zdroje vznikala léčebná místa díky průkopnickým objevům laiků i doktorů v oblasti léčitelství. Takto vznikly díky V. Priessnitzovi a jeho vodoléčbě například lázně v Jeseníku 85. Největší rozkvět lázeňství byl na našem území dle Knopa 86 na přelomu století a to díky rozvoji lékařství a baleonologie. Modernizují se léčebné postupy i přístroje k těmto postupům určené. Naše lékařství se v tomto období proslavuje, jak píše Knop 87. Vzniká řada lázeňských domů a jejich okolí jako celé lázeňské komplexy. Se stavbami byla spojena řada významných architektů Zítek, Gočár, Jurkovič. Lázeňské domy byly vystavěny v novoklasicistickém, novorenesančním a secesním stylu, které si i po mnoha rekonstrukcích zachovávají dodnes. Neoklasicistické stavby jsou stylově čisté a pravidelné, navracejí se k antické architektuře. Neoklasicistická budova je například Pavilon Kříţového pramene v Mariánských Lázních (1818, přestavba 1912). V novorenesančním stylu byly ve své době stavěny velké veřejné budovy. Typickými rysy novorenesance jsou: kamenná nebo kámen napodobující průčelí, arkády, ozdobné štíty, sgrafita a malby na fasádách. V tomto slohu je postaven například Hotel Nové Lázně ( ) 88 v Mariánských Lázních nebo Mlýnská kolonáda ( ) 89 v Karlových Varech. Oproti těmto dvěma směrům byl styl secesních budov, které byly zdobené, zaoblené a vyuţívaly prvky z ţivé přírody. V secesním stylu byly postaveny například lázeňské domy a sanatorium Smetana v Luhačovicích. První lázeňské domy v Luhačovicích byly vytvořeny podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče a spojují regionální karpatskou tvorbu a dekorativní secesi. Lázně se na počátku 20. století stávají místem kulturního a společenského dění a cílem pro cestovní ruch. Jak píše Knop 90 pobyt v lázních a zapojení se do kulturního ţivota v těchto místech patřilo k novému ţivotnímu stylu. Po Praze jsou lázeňská města druhým nejnavštěvovanějším místem na našem území. Na kolonádách hrají významné orchestry, v divadlech významní herci a 84 KŘÍŢEK V., (2002): Úvodem. In: KŘÍŢEK V., (2002): Obrazy z dějin lázeňství. LIBRI. Str KŘÍŢEK V., (2002): Úvodem. In: KŘÍŢEK V., (2002): Obrazy z dějin lázeňství. LIBRI. Str KNOP K. a kol., (1999): Vývoj a situace lázeňství na území dnešní ČR. In: KNOP K. a kol., (1999): Lázeňství ekonomika a management. GradaPublishing. ISBN Str KNOP K. a kol., (1999): Vývoj a situace lázeňství na území dnešní ČR. In: KNOP K. a kol., (1999): Lázeňství ekonomika a management. GradaPublishing. ISBN Str MIKOLÁŠ D., Mgr., Novorenesance, [On-line] dostupné z : , 16:01 89 MIKOLÁŠ D., Mgr., Novorenesance, [On-line] dostupné z : , 15:58 90 KNOP K. a kol., (1999): Vývoj a situace lázeňství na území dnešní ČR. In: KNOP K. a kol., (1999): Lázeňství ekonomika a management. GradaPublishing. ISBN Str

29 v galeriích vystavují uznávaní umělci. Lázeňská města zvyšují svoji prestiţ a postavení díky zájmu bohatších vrstev o lázeňskou péči. Lázně uveřejňují seznamy svých hostů jako prostředek reklamy a marketingu. Během první poloviny 20. století jsou lázeňská města místem podnikatelských příleţitostí a moţností zisku. Po první světové válce vznikají společnosti, které se snaţí zpřístupnit lázeňské sluţby i méně majetným hostům 91. Zlatá éra lázeňství byla přerušena druhou světovou válkou, v té době byly lázně většinou uţívány pro vojenské účely 92. Další vývoj lázeňství nebyl příliš optimistický, jak píše Knop 93. Po druhé světové válce byla většina léčivých pramenů a s nimi i lázně znárodněny zákonem a byly tak ve státním vlastnictví. Lázně v této době slouţily především jako léčebné ústavy pro tuzemské pacienty. Lázeňská péče je organizována hromadně za pomoci odborových orgánů. Od 70. let 20. století poptávka po lázeňských sluţbách převyšuje nabídku kapacit o 30%. Výkon lázeňské péče a její efektivnost nedosahují potřebné úrovně. V lázeňských zařízeních chyběly investice na údrţbu, opravy a modernizace zařízení. Veškeré procesy byly řízeny státem a jednotlivé lázně neměly motivaci ke zlepšování stávajícího stavu. To vše zapříčinilo v 80. letech 20. století postupnou krizi lázní a lázeňských měst na našem území. Podle Knopa 94 postupně klesala kvality sluţeb, výkon i efektivnost, lázně nedostačovaly dynamickému rozvoji oboru. Stát se spoléhal na to, ţe on je plátcem lázeňské péče a pacient si tudíţ nemůţe na nic stěţovat. Další vývoj dle Knopa následoval po roce 1989 a tím byla vlna privatizace v oboru lázeňství a změny financování lázeňské péče. Nejdříve mělo dojít k transformaci lázeňských podniků na akciové společnosti se 100% vlastnictvím státu a posléze odkup podílů jinými akcionáři v rámci malé i velké privatizace 95. Soukromé vlastnictví lázní mělo být základem pro zdravé konkurenční prostředí a z něj plynoucí výhody pro pacienty. 91 KNOP K. a kol., (1999): Vývoj a situace lázeňství na území dnešní ČR. In: KNOP K. a kol., (1999): Lázeňství ekonomika a management. GradaPublishing. ISBN Str KNOP K. a kol., (1999): Vývoj a situace lázeňství na území dnešní ČR. In: KNOP K. a kol., (1999): Lázeňství ekonomika a management. GradaPublishing. ISBN Str KNOP K. a kol., (1999): Vývoj a situace lázeňství na území dnešní ČR. In: KNOP K. a kol., (1999): Lázeňství ekonomika a management. GradaPublishing. ISBN Str KNOP K. a kol., (1999): Vývoj a situace lázeňství na území dnešní ČR. In: KNOP K. a kol., (1999): Lázeňství ekonomika a management. GradaPublishing. ISBN Str KNOP K. a kol., (1999): Vývoj a situace lázeňství na území dnešní ČR. In: KNOP K. a kol., (1999): Lázeňství ekonomika a management. GradaPublishing. ISBN Str

30 4 Lázeňství v jednotlivých regionech ČR Pro regionální diferenciaci lázeňství je důleţité nejdříve odlišit pojmy lázeňské místo a lázeňské zařízení. Podle Dědiny 96 lázeňské místo je obec nebo její část resp. území, na kterém se nacházejí přírodní léčivé lázně. Přírodní léčivé lázně zahrnují soubor zařízení slouţících k poskytování lázeňské péče lázeňských zařízení. Lázeňská místa stanovuje vláda na návrh Ministerstva zdravotnictví České republiky. Podle Vystoupila 97 je lázeňské místo základní funkční a prostorovou jednotkou organizace lázeňství. Ve výkladovém slovníku cestovního ruchu 98 je lázeňské místo definováno jako území, kde jsou, nebo kde mají být přírodní léčivé lázně. Vláda stanovuje lázeňská místa, kterým je udělen lázeňský statut. V tomto statutu je stanoven rozsah území lázeňského místa a ochranná opatření. Obce se statutem lázeňského místa jsou oprávněny vybírat tzv. lázeňský poplatek. Z definic plyne, ţe na území jednoho lázeňského místa můţe být i více lázeňských zařízení. Vystoupil 99 uvádí kategorizaci lázeňských míst dle významu a atraktivity pro cestovní ruch. Autor zvolil jako parametry hodnocení počty lůţek, zvláště pak počty lůţek v lázeňských zařízeních, ceny lůţek související s kategorizací ubytovacích zařízení, vybavenost doprovodnými aktivitami a celkovou návštěvnost doplněnou o specifikaci návštěvnosti samoplátců. Vystoupilova kategorizace dělí lázeňská místa do pěti kategorií: I. Mezinárodní význam lázeňského místa o parametry: více neţ 9000 lůţek, vysoký podíl čtyř a pětihvězdičkových ubytovacích kapacit, více neţ hostů ročně, vysoká kvalita i kvantita nabízených sluţeb i doprovodných aktivit, evropská tradice o v České republice pouze Karlovy Vary II. Mezinárodní význam lázeňského místa o parametry: více neţ 1500 lůţek, střední podíl čtyř a pětihvězdičkových ubytovacích zařízení, více neţ hostů ročně, vysoká kvalita i kvantita nabízených sluţeb i doprovodných aktivit, tradice o 6 nejvíce vyuţívaných a vyhlášených lázeňských míst: Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Luhačovice, Poděbrady, Teplice a Jáchymov 96 DĚDINA J., (2005): Balneologie. In: DĚDINA J., (2005): Management, organizování a ekonomika lázeňství vybrané kapitoly. PRAGOLINE. Str VYSTOUPIL J. (2011): Lázeňství, lázeňský cestovní ruch a wellness. In:VYSTOUPIL J., ŠAUER M. a kol., (2011): Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o.. ISBN Str PÁSKOVÁ M. a ZELENKA J., (2012): Lázeňské místo. In: PÁSKOVÁ M. a ZELENKA J., (2012): Výkladový slovník cestovního ruchu. LINDE PRAHA str VYSTOUPIL J. (2011): Lázeňství, lázeňský cestovní ruch a wellness. In:VYSTOUPIL J., ŠAUER M. a kol., (2011): Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o.. ISBN Str

31 Národní význam lázeňského místa o parametry: více neţ 750 lůţek, většina tří a čtyřhvězdičkových ubytovacích zařízení, více neţ hostů ročně, středně vysoká kvalita i kvantita nabízených sluţeb i doprovodných aktivit Regionální význam lázeňského místa o parametry: více neţ 350 lůţek, většina tříhvězdičkových ubytovacích zařízení, více neţ 2500 hostů ročně, proměnlivá kvalita i kvantita nabízených sluţeb i doprovodných aktivit Lokální význam lázeňského místa o parametry: méně neţ 350 lůţek, většina tříhvězdičkových a niţších ubytovacích zařízení, méně neţ 2500 hostů ročně, proměnlivá aţ niţší kvalita i kvantita nabízených sluţeb i doprovodných aktivit Karlovy Vary byly jako jediné lázeňské místo zařazeny do první kategorie mezinárodního významu. Do druhé kategorie mezinárodního významu je z celkových šesti lázeňských míst polovina také z Karlovarského kraje. Uţ tento fakt svědčí o dominanci Karlovarského kraje v oblasti lázeňství v celé České republice. I lázeňská zařízení jsou rozdělena do různých kategorií. Podle Dědiny 100 je pět kategorií lázeňských zařízení: balneoprovoz o zařízení vyuţívající přírodní léčivý zdroj a poskytující lázeňské výkony lázeňský penzion o ubytovací zařízení pro lázeňské hosty, neposkytuje lázeňské procedury lázeňský hotel o ubytovací zařízení poskytující i lázeňské stravování (diety), vlastní procedury nebo smluvně v jiném balneoprovozu lázeňské sanatorium o poskytování komplexní péče ubytování, strava, balneoprovoz, zdravotnický personál lázeňská klinika 100 DĚDINA J., (2005): Balneologie. In: DĚDINA J., (2005): Management, organizování a ekonomika lázeňství vybrané kapitoly. PRAGOLINE. Str

32 o zařízení zapojena do výzkumných programů, převáţně v Německu a Rakousku V roce 2012 bylo dle údajů ÚZIS 101 v provozu 88 lázeňských zařízení s kapacitou lůţek. Podle Ministerstva pro místní rozvoj ČR 102 je v České republice 37 lázeňských míst. Lázeňství je zastoupeno ve všech krajích České republiky kromě kraje Vysočina a Hlavního města Prahy tyto dva regiony nemají ţádná lázeňská místa. Lázeňská místa nejsou podle mapy v České rovnoměrně republice rozmístěna. Nerovnoměrné rozmístění je dáno především nepravidelným výskytem přírodních léčivých zdrojů, které jsou základním předpokladem lázeňské péče. Nejvíce lázeňských míst nalezneme v oblasti Krkonoš, Krušných hor a Jeseníků. Za lázeňskou oblast číslo jedna jsou ale povaţovány západní Čechy. Regionální diferenciace lázeňství závisí především na rozmístění přírodních léčivých zdrojů, protoţe ty jsou základem lázeňské péče. Není ale s jistotou dáno, ţe je přírodní léčivý zdroj vţdy vyuţíván ve všech regionech stejně. V kaţdém regionu je proto odlišná kromě počtu lázeňských zařízení také jejich kapacita (počet lůžek v lázeňských zařízeních). Pro celkové srovnání lázeňství v České republice je důleţitý popis jednotlivých lázeňských míst, včetně statistických údajů o jejich kapacitě a návštěvnosti. Diferenciace lázeňství pak plyne z těchto jednotlivých popisů lázeňských míst v regionech. Mapa 1: Mapa lázeňských míst v české republice zdroj: online : Lázeňská péče 2012; [on-line] dostupné z: , 13: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: 25

33 Regiony v České republice se v oblasti lázeňství liší z hlediska: počtu lázeňských zařízení kapacity lázeňských zařízení zaměření lázeňských zařízení na určité nemoci a aplikace procedur vyuţitého přírodního léčivého zdroje Tabulka 2: Lázeňská místa České republiky v roce 2012 lázeňské místo kraj lázeňské místo kraj Bechyně Jihočeský Lázně Libverda Liberecký Bludov Olomoucký Lázně Toušeň Středočeský Darkov Moravskoslezský Lednice Jihomoravský Dubí Ústecký Lipová-lázně Olomoucký Františkovy Lázně Karlovarský Luhačovice Zlínský Hodonín Jihomoravský Mšené-lázně Ústecký Jáchymov Karlovarský Mariánské Lázně Karlovarský Janské Lázně Královéhradecký Nové Hrady Jihočeský Jeseník Olomoucký Ostrožská Nová Ves Zlínský Karlova Studánka Moravskoslezský Poděbrady Středočeský Karlovy Vary Karlovarský Slatinice Olomoucký Klášterec nad Ohří Ústecký Teplice Ústecký Klimkovice Moravskoslezský Teplice nad Bečvou Olomoucký Konstantinovy Lázně Plzeňský Třeboň Jihočeský Kostelec u Zlína Zlínský Velichovky Královéhradecký Lázně Bohdaneč Pardubický Velké Losiny Olomoucký Lázně Bělohrad Královéhradecký Vráž Jihočeský kraj Lázně Kundratice Liberecký Zlaté Hory Olomoucký Lázně Kynžvart Karlovarský Zdroj: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: d37481baccb8/ceske-lazne-a-lazenstvi.pdf;, vlastní zpracování Tabulka 3: Počet lázeňských míst v krajích ČR v roce 2012 kraj počet lázeňských míst Olomoucký 7 Karlovarský 5 Jihočeský 4 Ústecký 4 Královéhradecký 3 Moravskoslezský 3 Zlínský 3 Jihomoravský 2 Liberecký 2 Středočeský 2 Pardubický 1 Plzeňský 1 Zdroj: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: d37481baccb8/ceske-lazne-a-lazenstvi.pdf;, vlastní výpočty a zpracování 26

34 Rozdílnost krajů v počtu lázeňských míst není tak veliká. První dva kraje se liší o dvě lázeňská místa, u dalších skupin krajů je rozdíl pouze jednoho lázeňského místa. Olomoucký kraj se sedmi lázeňskými místy a Karlovarský kraj s pěti jsou na špičce pomyslného ţebříčku. Za nimi můţeme kraje rozdělit na další čtyři příčky. Jihočeský je na třetím místě společně s Ústeckým krajem se čtyřmi lázeňskými místy. Na čtvrtém místě jsou kraje Královéhradecký, Moravskoslezský a Zlínský se třemi lázeňskými místy. Další post mají Jihomoravský, Liberecký a Středočeský kraj se dvěma lázeňskými místy. Posledními regiony s jedním lázeňským místem jsou kraje Pardubický a Plzeňský. Ale počet lázeňských míst nic neříká o kapacitě lázeňských zařízení v daném regionu. Můţe existovat lázeňské místo s kapacitou 100 lůţek a lázeňské místo s kapacitou 1000 lůţek. V počtu lázeňských míst jsou brány jako jedna jednotka, ale při zohledňování lůţkové kapacity by druhé lázeňské místo nekompromisně překonalo první. Následující řazení jednotlivých krajů vychází z počtu lázeňských míst v kraji. Kraje jsou seřazeny sestupně. 4.1 Olomoucký kraj lokalizace lázní, zaměření Kraj má obecně předpoklady pro rozvoj jiné formy cestovního ruchu díky krajinné různorodosti, kulturní a folklorní tradici, jak uvádějí Vystoupil a Šauer 103. Podle autorů kraj patří mezi regiony s nejdelší průměrnou délkou pobytu převáţně domácích turistů. Olomoucký kraj má podle údajů MMR 104 nejvíce lázeňských míst ze všech krajů České republiky, ale v počtu lůţkové kapacity je podle ÚZIS 105 aţ na třetím místě (za Karlovarským krajem a Zlínským krajem). Tento fakt je dán přítomností většiny menších lázeňských míst v regionu. Z hlediska přírodních léčivých zdrojů má Olomoucký kraj výjimečné postavení. Většina lázeňských míst má jako léčivý zdroj minerální vody. V kraji také existují lázeňská místa, která mají jako přírodní léčivý zdroj klimatické podmínky. Tato místa jsou celkem tři, coţ je nejvíce ze všech krajů v České republice. V roce 2012 bylo podle informací ÚZIS 106 přijato v Olomouckém kraji celkem pacientů, z toho více neţ 50% na vlastní náklady. ÚZIS uvádí návštěvnost tuzemských klientů a 289 cizinců na vlastní náklady. Tato čísla 103 VYSTOUPIL J. (2011): Olomoucký kraj. In:VYSTOUPIL J., ŠAUER M. a kol., (2011): Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o.. ISBN Str Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: Lázně 2012, [on-line] dostupné z: , 20: Lázně 2012, [on-line] dostupné z: , 20:54 27

35 jasně dokazují, ţe lázeňská místa v Olomouckém kraji nejsou vyhledávanou turistickou zajímavostí pro návštěvníky ze zahraničí. Bludov Jak píše Burachovič 107, lázně Bludov leţí v okrese Šumperk 4 km od samotného města, pod vrcholky Jeseníků. Bludov je známý díky léčbě pohybového aparátu a v posledních letech také díky léčbě obezity, především u dětí. Přírodním léčivým zdrojem je v lázních Bludov slabě mineralizovaná termální vlaţná voda, pozitivně působící na léčbu pohybového ústrojí. V lázních se léčí také pacienti s onemocněním dýchací soustavy, močových cest a kvůli detoxikaci. Dle autora se Bludov řadí mezi mladší lázně České republiky. V současnosti mají i vlastní detoxikační centrum. Jeseník Lázně Jeseník jsou klasickými lázněmi České republiky leţící ve stejnojmenném okrese. V okolí lázní, podle oficiálních stránek Svazu léčebných lázní České republiky 108, vyvěrá okolo 80 pramenů minerální studené vody. Lázně Jeseník jsou známé pod názvem Priessnitzovy léčebné lázně. Podle Burachoviče 109 je tento název odvozen od místního lidového léčitele, původně sedláka, Vincenze Priessnitze. Významnou se stala jeho metoda aplikace Mapa 2: Bludov Zdroj: enska-mista/bludov-15.html; on-line , 11:25 Mapa 3: Jeseník zdroj: zenska-mista/jesenik-16.html; on-line , 12:35 léčivých zdrojů. Technika metody se zachovala dodnes. V roce 2010 byl v areálu lázní otevřen Balneopark. Balneopark je revitalizovaná a obnovená část areálu lázní. Je výsledkem spolupráce české a polské strany a jedná se o vytvoření vodní zahrady slouţící k hydroterapii a relaxaci. Balneopark mohou vyuţít pacienti lázní i široká veřejnost. Veškerá léčba zde probíhá zcela v přírodě a je doprovázena příjemným klimatickým prostředím Jeseníků. Opět je to celkové navázání na tradici zaloţenou 107 BURACHOVIČ S. (2001): Bludov. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Jeseník, [on-line] dostupné z: , 12: BURACHOVIČ S. a WIESER S., (2001): Lázně Jeseník. In: BURACHOVIČ S. a WIESER S., (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str

36 Vincenzem Priessnitzem. Metoda léčby v lázních Jeseník pomáhá pacientům s problémy onkologického charakteru, nemocemi dýchací soustavy, koţními nemocemi a duševními poruchami. Lipová Lázně Lázně Lipová leţí v okrese Šumperk a vyznačují se jedním z nejčistších ovzduší. Podle Burachoviče 110 je právě klima jediným přírodním léčivým zdrojem v lázních Lipová. V současnosti se lázně specializují na léčbu metabolických a koţních onemocnění, obezity, nemoci štítné ţlázy a koţních neinfekčních chorob. Podle oficiálních internetových stránek 111 lázně Lipová ukončí svůj provoz ke konci roku Slatinice Jak uvádí Burachovič 112, lázně Slatinice leţí 9 km západně od města Olomouc a jsou to jedny z nejstarších moravských lázní. Podle Burachoviče 113 je zde hlavním přírodním léčivým zdrojem sirná voda s obsahem sirovodíku a suché klima. Léčba ve Slatinicích je zaloţena na koupelích v sirné vodě ohřívané na 37 C. Koupele jsou kombinovány s dalšími léčebnými metodami. Do lázní Slatinice jezdí pacienti s potíţemi především Mapa 4: Lipová - Lázně pohybového ústrojí, především s bolestmi zad a páteře, artrózou, také za léčbou pooperačních a poúrazových stavů. Jak uvádí oficiální informace 114, další léčebné indikace v lázních Slatinice jsou nemoci onkologické, nervové a koţní. zdroj: enska-mista/lipova-lazne-18.html; on-line , 14:05 Mapa 5: Slatinice zdroj: nska-mista/slatinice-30.html; on-line , 14: BURACHOVIČ S. (2001): Lipová-lázně. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Lázně Lipová, [on-line] dostupné z: , 14: BURACHOVIČ S. (2001): Slatinice. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str BURACHOVIČ S. (2001): Slatinice. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Přírodní léčivý zdroj; [on-line] dostupné z: 15:07 29

37 Teplice nad Bečvou Lázně Teplice nad Bečvou leţí v okrese Přerov a tvoří, jak uvádí Burachovič 115, okraj města Hranice. Burachovič 116 uvádí jako přírodní léčivý zdroj minerální vodu s teplotou 21 C. Léčebnými metodami s pomocí zdroje jsou koupele, dalšími metodami jsou elektroléčba, tělocvik, parafínové zábaly aj. Oficiální údaje lázní Teplice nad Bečvou 117 říkají, ţe do lázní míří pacienti s potíţemi oběhové soustavy, pohybového aparátu, nervovými obtíţemi, s onkologickými problémy a s koţními nemocemi dětí a dorostu. Velké Losiny Burachovič 118 uvádí, ţe lázně Velké Losiny leţí 6 km od města Šumperk. Podle Svazu léčebných lázní 119 jsou Velké Losiny jedny z nejstarších lázní na Moravě. Přírodním léčivým zdrojem jsou ve Velkých Losinách termální sirné prameny. Prameny mají okolo 36 C. Další zajímavostí je podle Svazu léčebných lázní ČR 120 venkovní termální koupaliště pro návštěvníky lázní. Podle oficiálních informací lázní 121 se sirné prameny uţívají především pro koupele, proto do lázní Velké Losiny jezdí pacienti s potíţemi pohybového aparátu, s koţním onemocněním, ale také s dýchacími problémy, problémy onkologickými aj. V současnosti se mimo léčby neurologických onemocnění lázně specializují i na léčbu pohybového ústrojí. Mapa 6: Teplice nad Bečvou zdroj: nska-mista/teplice-nad-becvou-32.html; on-line , 15:09 Mapa 7: Velké Losiny zdroj: zenska-mista/velke-losiny-19.html; online , 14: BURACHOVIČ S. (2001): Teplice nad Bečvou. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str BURACHOVIČ S. (2001): Teplice nad Bečvou. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Léčba-Lázně Teplice nad Bečvou; [on-line] dostupné z: on-line , 15: BURACHOVIČ S. (2001): Velké Losiny. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Velké Losiny, [on-line] dostupné z: 22: Velké Losiny, [on-line] dostupné z: 21: Termální lázně Velké Losiny, [on-line] dostupné z: , 21:47 30

38 Zlaté Hory Zlaté Hory jsou podle MMR 122 v současnosti dětská léčebna specializující se na respirační problémy s kapacitou 105 lůţek pro dětské pacienty a 33 lůţek pro doprovod. Ministerstvo dále uvádí, jak probíhá léčebná metoda speleoterapie. Od roku 1995 je tato metoda realizována v důlním díle zrekonstruovaných rudných dolů. Teplota se zde pohybuje okolo 7 C. Pro děti jsou prostory vybaveny tělocvičnou, hřištěm pro míčové hry a odpočívárnou. Podle Burachoviče 123 speleoterapie trvá 180 minut a dětský pacient ji absolvuje asi 15krát během svého pobytu. Podle informací MMR 124 jsou jako přírodní léčivé zdroje uváděny příznivé klimatické podmínky a dále jsou to mikroklimatické podmínky v zrekonstruovaných rudných dolech. 4.2 Karlovarský kraj - lokalizace lázní, zaměření Podle Vystoupila 125 jsou čtyři z pěti lázeňských míst Karlovarského kraje v kategorii míst mezinárodního významu. Karlovarský kraj je tedy, podle očekávání, lázeňským krajem číslo jedna v České republice. Pouze v počtu lázeňských míst je aţ na druhém místě za Olomouckým krajem. Tato skutečnost není ale rozhodující při hodnocení diferenciace lázeňství. Podle čísel ÚZIS 126 je Karlovarský kraj první v kapacitě s počtem lůţek. V lůţkové kapacitě je tedy daleko před druhým Zlínským krajem o více neţ lůţek. Počet lázeňských zařízení v kraji je přes 50% celkového počtu těchto zařízení v celé České republice. I v návštěvnosti si podle ÚZIS 127 kraj drţí jisté prvenství. V roce 2012 navštívilo Karlovarský kraj lázeňských hostů. Tento počet pacientů je téměř polovina všech přijatých pacientů v lázeňských zařízeních v České republice za rok Další prvenství si Karlovarský kraj drţí v počtu návštěvníků z ciziny. Za rok 2012 jich z počtu bylo více neţ Ministerstvo pro místní rozvoj 128 definuje všechna lázeňská místa a jejich přírodní léčivé zdroje v kraji. Lázeňská místa v Karlovarském kraji vyuţívají k léčbě pacientů velké mnoţství přírodních léčivých zdrojů. Uţívanými zdroji jsou slatina, minerální voda, radonová minerální voda a oxid uhličitý. Karlovarský kraj je oblíbeným 122 Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: BURACHOVIČ S. (2001): Zlaté Hory. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: VYSTOUPIL J. (2011): Lázeňství, lázeňský cestovní ruch a wellness. In:VYSTOUPIL J., ŠAUER M. a kol., (2011): Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o.. ISBN Str Lázně 2012, [on-line] dostupné z: , 20: Lázně 2012, [on-line] dostupné z: , 20: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: 31

39 lázeňským místem návštěvníků ze zahraničí. O věhlasu kraje za hranicemi svědčí i článek Amy R. Speiera 129, který se v překladu jmenuje Zdravotní cestovní ruch v českých lázních. Z českých lázní jsou v článku zmíněny pouze Mariánské Lázně. To dokládá, ţe pro cizince jsou české lázně především lázeňská místa v Karlovarském kraji. Také podle Vystoupila a Šauera 130 je Karlovarský kraj velmi intenzivně zaměřený na lázeňský cestovní ruch. Podle autorů se jedná o nejznámější lázeňskou oblast ve střední Evropě. Františkovy Lázně Františkovy Lázně se nacházejí v okrese Cheb. Podle Burachoviče 131 byly místní minerální prameny známé uţ ve středověku a byly nazývány Chebská kyselka. Od počátku 20. století se Františkovy Lázně specializují léčbu ţenských nemocí a dětské gynekologie. Tuto léčbu doplňuje léčebná indikace nemoci srdce a cév, onkologická onemocnění a také nemoci pohybového ústrojí. Přírodním léčivým zdrojem je 21 minerálních pramenů, které se pouţívají ke koupelím a pitné kúře. Dle oficiálních údajů společnosti Lázně Františkovy Lázně a.s. 132 mají prameny průměrnou teplotu od 9 do 11 C. Dalším léčivým zdrojem je podle Burachoviče 133 sirno-ţelezitá slatina pouţívaná k zábalům, koupelím a vaginálním tamponům. Třetím zdrojem je přírodní zdroj suchého kysličníku uhličitého, který se uţívá především k injekčním aplikacím. V roce 2013 mají Františkovy Lázně dle oficiálních údajů ubytovacích kapacit a samotné město má obyvatel. Mapa 8: Františkovy Lázně na zdroj: zenska-mista/frantiskovy-lazne- 35.html; on-line , 18: SPEIER A.R. (2010): Healthtourism in a Czech healthspa; [on-line] dostupné z: 8&rfr_id=info:sid/summon.serialssolutions.com&rft_val_fmt=info:ofi/fmt:kev:mtx:journal&rft.genre=article&rft.atitle=Health+tour ism+in+a+czech+health+spa&rft.jtitle=anthropology+%26+medicine&rft.au=speier%2c+amy+r&rft.date= &rft.eissn= &rft.volume=18&rft.issue=1&rft.spage=55&rft_id=info:pmid/ &rft.externalDocID= &paramdict=cs; , 9: VYSTOUPIL J. (2011): Karlovarský kraj. In:VYSTOUPIL J., ŠAUER M. a kol., (2011): Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o.. ISBN Str BURACHOVIČ S. (2001): Františkovy Lázně. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Přírodní léčivé zdroje; [on-line] dostupné z: on-line , 18: BURACHOVIČ S. (2001): Františkovy Lázně. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Historie a současnost; [on-line] dostupné z: on-line , 18:32 32

40 Jáchymov Město Jáchymov leţí v okrese Karlovy Vary. Samotné lázně Jáchymov jsou podle Burachoviče 135 prvními radonovými lázněmi na světě. Dle autora radioaktivní pramen vytryskl v roce 1864 při těţbě uranové rudy. Roku 1950 se Jáchymov stal centrem těţby uranové rudy pro SSSR, součástí byly integrační tábory pro politické vězně. Tato změna znamenala úpadek jáchymovského lázeňství. V průběhu osmdesátých let prošla lázeňská zařízení v Jáchymově rekonstrukcí a modernizací. I v současnosti se lázně těší velké oblibě díky svému jedinečnému přírodnímu léčivému zdroji pramenu radioaktivní vody, který uţívají k léčebným koupelím. Takovou léčbu vyuţívají pacienti s nemocí pohybového ústrojí, s nervovým onemocněním nebo s metabolickými problémy jako je cukrovka nebo dna. Karlovy Vary Podle Burachoviče 136 jsou Karlovy Vary největší a nejznámější české lázně. Prvenství si drţí díky ročnímu počtu pacientů a poskytovaných procedur. Přírodním léčivým zdrojem jsou zde termální a minerální vody. Počet termálních pramenů je podle autora více neţ šedesát, pro léčebné účely je uţíváno třináct z nich, k pitným kúrám se vyuţívá deset z těchto třinácti pramenů. Teplota zřídel termálních pramenů se pohybuje od 34 C do 73 C. Nejteplejším pramenem v Karlových Varech je pramen Vřídlo se 72,7 C. Nejstudenějším pramenem je jediné studené vřídlo Štěpánka s 10 C. Burachovič 137 uvádí způsob tvorby minerálních Mapa 9: Jáchymov Zdroj: nska-mista/jachymov-34.html; on-line , 17:32 Mapa 10: Karlovy Vary zdroj: ka-mista/karlovy-vary-36.html; on-line , 20:29 vod. Jedná se o dešťové sráţky vsakující se do země, které sestupují do několika kilometrů. Tato voda se při tom setká s hlubinnými látkami, oxidem uhličitým a 135 BURACHOVIČ S. (2001): Jáchymov. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str BURACHOVIČ S. (2001): Karlovy Vary. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str BURACHOVIČ S. (2001): Karlovy Vary. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str

41 minerálními látkami z vylouhovaných hornin. Teplotu pramenům dává zemské teplo. Podél Krušnohoří termální voda vystupuje k zemskému povrchu. Vztlak je dán další vsakující se vodou a také proplyněním. Všechny prameny v Karlových Varech mají stejný zdroj, tudíţ i téměř stejné chemické sloţení. Odlišují se pouze teplotou. Od roku 1843 jsou minerální vody stáčeny a exportovány do celého světa. V současnosti export zajišťuje společnost Karlovarské minerální vody a.s., která pokračuje v tradici slavné firmy Mattoni. Burachovič 138 jako další přírodní léčivé zdroje uvádí rašelinu, slatinu, vřídelní plyn a zdejší klima. Také v léčebných indikacích se Karlovy Vary řadí mezi lázně s jejich největší škálou. Mezi léčebné indikace patří: nemoci trávicího ústrojí, poruchy látkové výměny, nemoci pohybového ústrojí, nemoci nervové, onkologické nemoci aj. Podle Burachoviče 139 navštíví Karlovy Vary ročně lázeňských pacientů a kolem turistů. Od ostatních lázní se Karlovy Vary liší především provozovateli léčebných zařízení. V Karlových Varech lázeňskou léčbu zajišťuje mnoho samostatných subjektů. Jak uvádí Mikeš 140, tento fakt byl určen v období transformačního procesu v lázeňství po roce Do roku 1990 spadaly všechny lázeňské objekty pod Československé státní lázně - lázeňskou organizaci Karlovy Vary. Během privatizace přešlo vlastnictví většiny objektů především na soukromé osoby. Většina z nich byla mimo Karlovy Vary. V současnosti jsou, podle Svazu léčebných lázní České republiky 141, největšími provozovateli lázeňské péče v Karlových Varech Bohemia Lázně, a.s., Imperial Karlovy Vary, a.s., Thermal-F, a.s. a Sanatorium Astoria a.s BURACHOVIČ S. (2001): Karlovy Vary. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str BURACHOVIČ S. (2001): Karlovy Vary. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str MIKEŠ F., (1999): Lázně Karlovy Vary. In: KNOP K. a kol., (1999): Lázeňství ekonomika a management. GradaPublishing. ISBN Str Karlovy Vary, [on-line] dostupné z: , 20:27 34

42 Lázně Kynžvart Lázně Kynţvart leţí v okrese Cheb nedaleko Mariánských Lázní. Podle Burachoviče 142 se lázně specializují na léčbu nespecifických nemocí dýchacích cest u dětí ve věku od 2 do 15 let a také na koţní onemocnění. Přírodním léčivým zdrojem je pro tuto léčbu místní příznivé klima, přírodní prostá studená kyselka a také místní slatina. Od roku 1950 se v lázních Kynţvart začaly léčit především děti s nemocemi dýchacích cest. Mapa 11: Lázně Kynžvart zdroj: ka-mista/lazne-kynzvart-38.html; on-line , 17:51 Mariánské Lázně Jak uvádí Burachovič 143, Mariánské Lázně patří k nejmladším v České republice. Podle Burachoviče 144 se dnes v lázních léčí dospělí i dětští pacienti s různými druhy onemocnění (onkologické, dýchací, pohybové, gynekologické aj.). Přírodním léčivým zdrojem jsou podle Mapa 12: Mariánské Lázně Burachoviče 145 : studené kyselky (teplota 7-10 C), místní rašelina a také léčivý plyn (Mariin plyn). Jak autor uvádí 146, v okolí vyvěrá přes sto minerálních pramenů a přímo ve městě čtyřicet. Minerální prameny slouţí k pitné kúře, inhalacím a koupelím. V současnosti jsou minerální prameny v Mariánských Lázních také stáčeny a exportovány. 4.3 Ústecký kraj lokalizace lázní, zaměření Obecně je podle Vystoupila a Šauera Ústecký kraj jedním z méně oblíbených regionů, který není turisticky nijak orientovaný. Podle autorů existují v kraji urbanizované a průmyslové lokality, které kraji ubírají na atraktivitě. Na druhé straně má kraj potenciál v oblasti cestovního ruchu díky nepoznamenaným horským oblastem, 142 BURACHOVIČ S. (2001): Lázně Kynţvart. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str BURACHOVIČ S. (2001): Mariánské Lázně. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str BURACHOVIČ S. (2001): Mariánské Lázně. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str BURACHOVIČ S. (2001): Mariánské Lázně. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str BURACHOVIČ S. (2001): Mariánské Lázně. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str VYSTOUPIL J. (2011): Ústecký kraj. In:VYSTOUPIL J., ŠAUER M. a kol., (2011): Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o.. ISBN Str. 220 zdroj: nska-mista/marianske-lazne-39.html; online , 15:40

43 turistickým a cykloturistickým trasám nebo díky lokalitám s podmínkami pro letní (Kamencové jezero) i zimní (středisko Bouřňák v Krušných horách) turistický ruch. Ústecký kraj nemá pro rozvoj cestovního ruchu dobrou pověst spojenou s určitými předsudky. Pro lázeňský cestovní ruch mají podle autorů v kraji významné postavení lázně Teplice. Ústecký kraj má z hlediska přírodních léčivých zdrojů zástupce ve všech kategoriích. Podle MMR 148 z celkových čtyř lázeňských míst vyuţívá jedno minerální vodu, jedno peloidy, jedno oboje zároveň a jedno klima. Skladba přírodních léčivých zdrojů je v Ústeckém kraji rovnoměrná. Ze statistických dat podle ÚZIS 149 patří v roce 2012 s lůţky mezi kraje s nejmenší kapacitou. V počtu návštěvnosti těsně přes se Ústecký kraj řadí do středu ţebříčku. Ústecký kraj tedy má reálně dost lázeňských míst, ale jejich kapacita a obsazenost není příliš velká v porovnání s jinými kraji České republiky. Mšené lázně Podle Burachoviče 150 se Mšené lázně nachází v Ústeckém kraji nedaleko města Roudnice nad Labem. Do lázní jezdí pacienti především s nemocemi pohybového ústrojí a s neurologickými obtíţemi. Hlavním přírodním léčivým zdrojem je zde slatinná zemina. V lázních je pacientům poskytována řada léčebných procedur. Mezi nejčastější procedury k léčbě pohybového ústrojí patří vodoléčebné procedury, fyzikální terapie, masáţe, zábaly, léčebný tělocvik aj. Klášterec nad Ohří Mapa 13: Mšené - lázně zdroj: azenska-mista/lazne-msene-41.html; on-line , 19:47 Lázně a současně město Klášterec nad Ohří leţí v okrese Chomutov 6 km od města Kadaň. V současnosti jsou podle Burachoviče 151 lázně zaniklé a vyvěrá zde pouze pramen alkalické kyselky nazývaný Evţenie. Podle MMR 152 vznikla v Klášterci nad 148 Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: Lázeňská péče 2012, [on-line] dostupné z: , 14: BURACHOVIČ S. (2001): Mšené - lázně. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str BURACHOVIČ S. (2001): Klášterec nad Ohří. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN str Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: 36

44 Ohří v roce 1886 stáčírna minerální vody. Přírodním léčivým zdrojem je tedy slabě mineralizovaná ţeleznatá kyselka, kterou uţívají pacienti s nemocemi dýchacích cest, močových cest a se zaţívacími obtíţemi. Během 90. let 20.století proběhla rekonstrukce lázeňských budov pro komerční účely. Dnes slouţí jako restaurace a wellness centrum. Historii lázní připomíná stále funkční stáčení minerálního pramenu, které je za poplatek. Tereziny lázně Dubí Město nedaleko Teplic slouţí podle Burachoviče 153 jako klimatické lázně v Krušných horách. Podle autora jsou v lázeňském zařízení vyuţívány mnohé léčebné procedury. Do lázní Dubí jezdí pacienti s obtíţemi zaţívacími, nervovými, pohybového ústrojí, oběhovými aj. Mapa 14: Dubí Podle MMR 154 jsou počátky lázeňství v Dubí datovány okolo roku 1860, kdy byla postavena první lázeňská budova. Burachovič 155 uvádí zaloţení lázní v roce 1871 doktorem Brecherem a o rok později získalo město statut lázeňské město. V první polovině 20. století byly lázně velmi oblíbené. zdroj: on-line , 22:37 Teplice Jedny z nejznámějších lázní České republiky se nacházejí ve stejnojmenném okrese. Podle Burachoviče 156 se Teplice chlubí označením jedněch z nejstarších lázní ve střední Evropě. Podle autora je název města odvozen od teploty minerálních pramenů, které se označují jako teplé aţ horké a jsou hlavním přírodním léčivým zdrojem v lázních. Podle MMR 157 jsou přírodním léčivým zdroje makrotermy termální prameny Mapa 15: Teplice zdroj: azenska-mista/teplice-22.html; on-line , 18: BURACHOVIČ S. (2001): Dubí. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN str Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: BURACHOVIČ S. (2001): Dubí. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN str BURACHOVIČ S. (2001): Teplice. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: 37

45 o teplotě C. Minerální prameny jsou se slabým obsahem radonu. K Teplicím patří lázeňská obec Šanov známá Horským pramenem, který má teplotu 42 C a je lehce radioaktivní. Šanov je mnohem mladším lázeňským místem neţ samotné Teplice. Podle informací MMR 158 se v současnosti do Teplic jezdí léčit pacienti s nemocemi nervové soustavy, pohybového ústrojí a duševními poruchami. Léčba probíhá především prostřednictvím termálních koupelí. Lázně Teplice se skládají z komplexu několika lázeňských budov. 4.4 Jihočeský kraj lokalizace lázní, zaměření Podle Vystoupila a Šauera 159 má Jihočeský kraj potenciál pro rozvoj mnoha forem cestovního ruchu. Nejvyhledávanější formou je letní rekreace u vody (Třeboňsko, Lipno) a také zimní rekreace (Šumava). Velmi rozšířený je i městský cestovní ruch (Tábor, Český Krumlov, České Budějovice aj.). V kraji jsou také velmi dobře značené turistické trasy a cyklostezky. Jihočeský kraj má velký potenciál pro rozvoj několika forem cestovního ruchu a lázeňský cestovní ruch můţe být rozvíjen samostatně nebo v kombinaci s rozvojem jiné formy. Jihočeský kraj má podle informací MMR 160 čtyři lázeňská místa, z toho jedno je ale spíše penzion na místě bývalých lázní. Z ostatních tří lázeňských míst všechny vyuţívají jako přírodní léčivý zdroj peloidy. V Jihočeském kraji nejsou ţádné lázně, které by léčily pacienty za pomoci minerálních vod. Podle statistických údajů ÚZIS 161 se s kapacitou 1588 lůţek řadí Jihočeský kraj aţ na 5. místo. Ale v celkovém počtu přijatých pacientů v roce 2012 je kraj na druhém stupni za Karlovarským krajem, i kdyţ rozdíl mezi nimi je téměř pacientů za rok. 158 Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: VYSTOUPIL J. (2011): Jihočeský kraj. In:VYSTOUPIL J., ŠAUER M. a kol., (2011): Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o.. ISBN Str Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: Lázeňská péče 2012, [on-line] dostupné z: , 14:48 38

46 Třeboň Lázně Třeboň se nacházejí ve stejnojmenném městě v jiţních Čechách. Podle Burachoviče 162 se jedná o slatinné lázně, kde přírodním léčivým zdrojem je slatina z místních loţisek a příznivé klima. Léčí se zde pacienti s nemocemi pohybového ústrojí, především po operacích kloubních náhrad a také pacienti s nervovými obtíţemi. Mapa 16: Třeboň V současnosti je město Třeboň známé především díky rybolovu a rybníkářství. Spojení tohoto plus a lázeňské péče je zaručeně příjemným záţitkem pro návštěvníky. zdroj: azenska-mista/hodonin-23.html; online , 13:39 Vráž Podle Burachoviče 163 se lázně nacházejí ve stejnojmenné obci asi 7km od Písku v povodí řeky Otavy. Podle autora byla původně budova lázní šlechtickým zámečkem v novogotickém stylu. Přestavba v období první republiky změnila architektonický sloh zámečku na funkcionalistický. Jak uvádějí lázně na svých internetových stránkách 164, získalo město Vráţ lázeňský statut a samotná obec podporuje lázeňství na svém území (v lázeňské zóně jsou omezeny aktivity, které nejsou součástí lázeňské péče). Přírodním léčivým zdrojem je, podle informací MMR 165,v lázních Vráţ slatina uţívaná k obkladům a klima. Jezdí sem proto pacienti s nemocemi pohybového ústrojí, ale také pacienti s nemocemi dýchacích cest, s neurologickým onemocněním, nemocemi krevního oběhu a s některými duševními chorobami. 162 BURACHOVIČ S. (2001): Třeboň. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str BURACHOVIČ S. (2001): Vráţ. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Historie vzniku lázní a lázeňské léčby, [on-line] dostupné z: , 14: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: 39

47 Bechyně Lázně Bechyně, podle MMR 166,leţí v okrese Tábor nedaleko města Týn nad Vltavou. Podle Burachoviče 167 jiţ v 16. století byla v lázních Bechyně poskytována léčba slatinou. V první polovině 18. století byly podle autora objeveny minerální prameny, které jsou v současné době zaniklé. V roce 1960 zmizel nejvydatnější minerální pramen a od roku 1970 je přírodním léčivým zdrojem pouze slatina. Podle MMR 168 se v současné době v lázních Bechyně léčí pacienti s nemocemi pohybového ústrojí. Lázně se specializují na léčbu stavů po popáleninách. Nové Hrady Jak uvádí MMR 169, jsou Nové Hrady lázeňské místo o kapacitě jednoho penzionu s názvem Tereziny lázničky. Jméno má po hraběnce, která zde nechala v roce 1788 vybudovat malé lázně. Na tuto tradici dodnes penzion navazuje. Léčivým zdrojem je zde přírodní podhorské klima. Procedury jsou poskytovány v původním pavilonu se saunou a bazénkem v jeskyni. Burachovič 170 ve své knize uvádí Nové Hrady jako bývalé lázně. 4.5 Královéhradecký kraj lokalizace lázní, zaměření Mapa 17: Bechyně zdroj: zenska-mista/hodonin-23.html; on-line , 14:20 Podle Vystoupila a Šauera 171 je pro Královéhradecký kraj významnou formou cestovního ruchu horská turistika (především zimní). Krkonoše patří k nejvytíţenějším lokalitám pro zimní rekreaci a zároveň poskytují vysoký standart sluţeb v porovnání s ostatními oblastmi. Do kraje patří také Orlické hory, významné pro zimní turistiku. Lázeňství je v kraji podle autorů významné v Jánských Lázních s vysokou návštěvností zahraničních turistů. Ostatní lázeňská místa uvádějí autoři jako lázeňská místa s regionální působností. 166 Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: BURACHOVIČ S. (2001): Bechyně. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: BURACHOVIČ S. (2001): Nové Hrady. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str VYSTOUPIL J. (2011): Královéhradecký kraj. In:VYSTOUPIL J., ŠAUER M. a kol., (2011): Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o.. ISBN Str

48 Královéhradecký kraj se třemi lázeňskými místy zapadá do středu ţebříčku krajů. Dvě z lázeňských míst vyuţívají odlišný léčivý zdroj minerální vodu a peloid. Třetí lázeňské místo vyuţívá hned oba dva najednou. Lázeňské místo Velichovky je ale v současné době v insolvenčním řízení a je pro pacienty uzavřené. V číselných ukazatelích lůţkové kapacity a návštěvnosti podle ÚZIS 172 je Královéhradecký kraj pod polovinou všech krajů. Lázeňství není v tomto kraji dominantním lákadlem pro návštěvníky. Jánské Lázně Burachovič 173 uvádí, ţe se Jánské Lázně nachází uprostřed stejnojmenného městečka v okrese Trutnov. Od Trutnova jsou vzdáleny 12 km. Přírodním léčivým zdrojem je v těchto lázních, podle autora, pramenitá termální voda o teplotě 27 C. Společně s termálními prameny vyvěrá v okolí Jánských Lázní také několik studených ţelezitých pramenů. Mapa 18: Jánské Lázně Podle údajů MMR 174 jezdí do Jánských Lázní dospělí i děti za léčbou pohybového ústrojí, popálenin, onkologických onemocnění a nemoci pohybového ústrojí po obrně, díky které jsou lázně známé i ve světě. Léčba se v lázních provádí především léčebným tělocvikem za přispění přírodních léčivých zdrojů a podmínek. zdroj: azenska-mista/janske-lazne-43.html; on-line , 17:52 Velichovky Obec Velichovky se podle MMR 175 nachází v Královéhradeckém kraji v okrese Náchod. Léčebným přírodním zdrojem je v lázních křídová slatina a hlavní léčebnou indikací jsou nemoci pohybového ústrojí. V roce 1992 vznikla akciová společnost Lázně Velichovky a.s., která vlastní zařízení dodnes. Lázně jsou ale v současné době v insolvenci, a proto jsou pro pacienty uzavřené, jak Mapa 19: Velichovky zdroj: zenska-mista/velichovky-47.html; on-line , 22: Lázeňská péče 2012, [on-line] dostupné z: , 14: BURACHOVIČ S. (2001): Jánské Lázně. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: 41

49 uvádí na serveru Tůmová 176. Velichovky dluţí bankám za úvěry, dodavatelům i státním institucím, celkový dluh je 62 milionů korun. Nadějí na záchranu lázní můţe být jen kupec, který koupí lázně jako celek, zaplatí dluhy a obnoví lázeňskou péči. Lázně Bělohrad Lázně leţí podle Burachoviče 177 v podhůří Krkonoš v okrese Jičín, přesněji 20 km od Jičína. V okolí lázní se podle MMR 178 nachází bohatá loţiska léčebné rašeliny, která se podává ve formě zábalů a koupelí. Dalším přírodním léčivým zdrojem je příznivé horské klima, které napomáhá ke správnému průběhu léčby. Jak uvádí Burachovič 179, střídaly lázně v historii názvy Anenské slatinné lázně a Lázně Bělohrad, kterými se definitivně staly v roce Do Lázní Bělohrad jezdí pacienti za léčbou obtíţí různého původu. Podle MMR 180 se sem jezdí léčit především s nemocemi pohybového ústrojí a také kvůli léčbě ran a jizev po úrazech. K léčbě je vyuţívána především výše zmíněná sirno-ţelezitá slatinná rašelina ve formě koupelí, obkladů a zábalů. Lázně Bělohrad jsou vyhledávané pro svoji filosofii spočívající ve specifickém přístupu k pacientům definovaném na oficiálním serveru lázní 181. Tímto přístupem se personál lázní snaţí vytvořit příjemnou a domácí atmosféru. 4.6 Moravskoslezský kraj lokalizace lázní, zaměření Mapa 20: Lázně Bělohrad zdroj: zenska-mista/lazne-belohrad-44.html; on-line , 9:20 Obecně je Moravskoslezský kraj spojován s těţbou nerostných surovin a existencí průmyslu. Podle Vystoupila a Šauera 182 má Moravskoslezský kraj rozvojový potenciál v oblasti cestovního ruchu díky čistému ţivotnímu prostředí v horských oblastech. 176 TŮMOVÁ Š., (2013): Lázně Velichovky mají naději na záchranu. Uţ se o ně hlásí kupci; [on-line] dostupné z: , 11: BURACHOVIČ S. (2001): Lázně Bělohrad. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: BURACHOVIČ S. (2001): Lázně Bělohrad. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: Lázně Bělohrad a.s.,-známe vaše zdravotní problémy a víme, jak je léčit a předcházet jim; [on-line] dostupné z: , 11: VYSTOUPIL J. (2011): Severomoravský kraj. In:VYSTOUPIL J., ŠAUER M. a kol., (2011): Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o.. ISBN Str

50 Nejrozšířenější formou cestovního ruchu je v kraji horská turistika, především v zimních měsících. Horské klima je jedním z přírodních léčivých zdrojů v lázeňských místech. Autoři ve své knize nazývají Moravskoslezský kraj jako Severomoravský kraj. Moravskoslezský kraj se podle statistických údajů ÚZIS 183 řadí ve všech hodnocených kritériích mezi průměrné regiony. S lůţkovou kapacitou je velmi lehce nad polovinou. Co se týká návštěvnosti, je téměř v půlce hodnocených krajů, a to i v hodnocení přijatých pacientů z hlediska nákladovosti. Z celkových pacientů ročně vyuţila polovina lázeňskou péči na náklady zdravotní pojišťovny a polovina na své vlastní náklady. Z hlediska statistických údajů není Moravskoslezský kraj příliš zajímavým lázeňským místem. Při hodnocení přírodních léčivých zdrojů Moravskoslezský kraj také ničím nevyniká. V kraji se vyuţívá minerální vody i peloidů. Jediným unikátem Moravskoslezského kraje je typ minerální vody pouţívané k léčbě. Jedná se o jodobromovitou minerální vodu neboli solanku. Tato minerální voda se vyskytuje v omezeném mnoţství, protoţe se sama v přírodě nevytváří, jak jiţ bylo uvedeno. Karlova Studánka Lázně Karlova Studánka podle informací MMR 184 leţí v pohoří Hrubý Jeseník v okrese Bruntál asi 10 km od vrcholu Praděd. Vedle přírodní minerální uhličité vody je v lázních Karlova Studánka, podle Burachoviče 185, oficiálně uváděn jako přírodní léčivý pramen prostředí a klima lázní. Podle autora je v lázních a jejich okolí nejčistší vzduch v České republice i střední Evropě. Svaz léčebných lázní ČR 186 uvádí dále jako přírodní léčivý zdroj v Karlově Studánce přírodní oxid uhličitý a rašelinu. Mapa 21: Karlova Studánka Karlova Studánka je historické lázeňské místo. V současné době se v lázních léčí obsáhlý seznam indikací. Mezi tyto indikace podle MMR 187 patří zdroj: azenska-mista/karlova-studanka- 17.html; on-line , 10: Lázeňská péče 2012, [on-line] dostupné z: , 14: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: BURACHOVIČ S. (2001): Karlova Studánka. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Karlova Studánka, [on-line] dostupné z: , 11: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: 43

51 onkologické nemoci, nemoci oběhové soustavy, dýchací soustavy, pohybového ústrojí, koţní nemoci, ale také duševní poruchy. Darkov Karviná Lázně Darkov jsou podle Burachoviče 188 součástí města Karviná v Moravskoslezském kraji. Kapacita lázeňského zařízení Darkov je podle autora něco málo přes 1200 lůţek. Hlavním přírodním léčivým zdrojem je zde podle informací MMR 189 jodobromová solanka, pozůstatek pravěkého moře. Do Karviné jezdí pacienti s potíţemi pohybového ústrojí, oběhové soustavy, koţními nemocemi, neurologickými obtíţemi a gynekologickými problémy. V roce 2012 byla podle informací Leskové 190 uzavřená část lázní a pacienti tak mohou vyuţívat pouze novější Rehabilitační sanatorium v Karviné- Hranicích. Lázně takto řeší úbytek pacientů. Klimkovice Lázně Klimkovice se podle MMR 191 nachází na úpatí Nízkého Jeseníku v okrese Nový Jičín. Od krajského města Ostravy jsou vzdálené 14 km. Lázně jsou podle Svazu léčebných lázní ČR 192 vyhledávány návštěvníky především díky unikátnímu přírodnímu léčivému zdroji. Tímto zdrojem je jodobromová minerální voda neboli solanka. Tato minerální voda podle oficiálního serveru lázní 193 existuje jen v omezeném mnoţství, Mapa 22: Klimkovice Zdroj: enska-mista/klimkovice-27.html; on-line , 10:55 protoţe se sama v přírodě nevytváří. Jedná se o pozůstatek vody z pravěkého moře staré aţ několik milionů let. Mineralizace jodobromové solanky je větší neţ vody například z Rudého nebo Středozemního moře. Zásoby této minerální vody jsou velmi cenné. Jodobromová solanka se aplikuje v podobě koupelí nebo obkladů. V Klimkovicích se solankou léčí pacienti s nemocemi pohybového aparátu, nervovým onemocněním, s gynekologickými obtíţemi a také s cévním onemocněním. 188 BURACHOVIČ S. (2001): Lázně Darkov. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: LESKOVÁ I.: Moravskoslezské lázně bojují o přeţití. Starý Darkov zůstane zavřený; [on-line] dostupné z: , 19: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: Klimkovice; [on-line] dostupné z: , 12: Jodobromová solanka; [on-line] dostupné z: , 12:16 44

52 4.7 Zlínský kraj lokalizace lázní, zaměření Podle Vystoupila a Šauera 194 je obecně Zlínský kraj turisticky atraktivní především díky rozmanitosti místních tradic a folklóru a také díky existenci významných středisek letní i zimní rekreace (v Beskydech a Bílých Karpatech). Nevýhodou kraje je poloha území a s tím související slabá zahraniční poptávka z Polska a Slovenska. Autoři zmiňují lázně Luhačovice jako evropsky známé lázeňské středisko. Zlínský kraj je kapacitně podle údajů ÚZIS 195 s lůţky na druhém místě za Karlovarským krajem. Karlovarský kraj drţí prvenství o více neţ lůţek. Velká kapacita Zlínského kraje v lázeňství je především díky lázním Luhačovice. Podle MMR 196 jsou ve Zlínském kraji ještě další dvě lázeňská místa. Ve všech lázeňských místech kraje je přírodním léčivým zdrojem pouze minerální voda. V lázních Luhačovice je minerální voda známa pod názvem Vincentka. Podle ÚZIS 197 v roce 2012 navštívilo Zlínský kraj celkem lázeňských pacientů, z toho přes byli tuzemští pacienti, kteří si péči hradili z vlastních zdrojů. Návštěvnost českých klientů na vlastní náklady je ve Zlínském kraji největší ze všech krajů České republiky. Luhačovice Podle Burachoviče 198 jsou lázně Luhačovice největší lázně na Moravě a podle Svazu léčebných lázní ČR 199 čtvrté největší v České republice. Podle Svazu se nachází nedaleko města Zlín v CHKO Bílé Karpaty. Léčebným přírodním zdrojem jsou léčivé vody bohaté na minerální látky, vyvěrající z patnácti pramenů o teplotě mezi C. Nejznámější z nich je pramen Vincentka. Podle Burachoviče 200 je většina pramenů pojmenována po muţských představitelích rodu Serényiů, kteří lázně vlastnili aţ do počátku 20. století. Minerální vody se Mapa 23: Luhačovice zdroj: zenska-mista/luhacovice-24.html; online , 19: VYSTOUPIL J. (2011): Zlínský kraj. In:VYSTOUPIL J., ŠAUER M. a kol., (2011): Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o.. ISBN Str Lázeňská péče 2012, [on-line] dostupné z: , 14: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: Lázeňská péče 2012, [on-line] dostupné z: , 14: BURACHOVIČ S. (2001): Luhačovice. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Luhačovice; [on-line] dostupné z: , 13: BURACHOVIČ S. (2001): Luhačovice. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str

53 v lázních uţívají k pitným kúrám, inhalacím, uhličitým koupelím, vodním a podvodním masáţím. Podle MMR 201 jsou Luhačovice známé také díky své nenapodobitelné architektuře. Burachovič 202 jako zajímavost uvádí, ţe významnou postavou v dějinách lázní Luhačovice je hudební skladatel Leoš Janáček, který byl častým návštěvníkem. Na jeho počest se v lázních kaţdoročně koná hudební festival Janáček a Luhačovice. Kostelec u Zlína Lázně s přírodním léčivým zdrojem sirnaté vody s obsahem sirovodíku leţí podle Burachoviče 203 nedaleko krajského města Zlín. Sirné minerální prameny se začaly pro své léčebné schopnosti vyuţívat podle autora v první polovině 18. století. Vodoléčba je dodnes jednou z léčebných metod v lázních Kostelec u Zlína. Do lázní jezdí podle MMR 204 pacienti s nemocemi pohybového aparátu, ale také s onemocněním koţním. Lázně prošly podle Burachoviče 205 rekonstrukcí po druhé světové válce, během totality byly tzv. rekreačním střediskem. Ostrožská Nová Ves Podle MMR 206 leţí Ostroţská Nová Ves v okrese Uherské Hradiště v níţině Dolnomoravského úvalu. Podle Burachoviče 207 je přírodním léčivým zdrojem v lázních sirná minerální voda a také příznivé klima. MMR 208 uvádí pouze mírně sirovodíkový pramen. Lázně se podle Burachoviče 209 od roku 1995 specializují na léčbu psoriázy (lupénky). Léčí se zde i jiná koţní onemocnění a také onemocnění pohybového Mapa 24: Ostrožská Nová Ves zdroj: zenska-mista/ostrozska-nova-ves- 26.html; on-line , 19: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: BURACHOVIČ S. (2001): Luhačovice. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str BURACHOVIČ S. (2001): Kostelec u Zlína. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: BURACHOVIČ S. (2001): Kostelec u Zlína. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: BURACHOVIČ S. (2001): Ostroţská Nová Ves. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: BURACHOVIČ S. (2001): Ostroţská Nová Ves. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str

54 aparátu. Podle Svazu léčebných lázní ČR 210 je zajímavostí výroba místní kosmetiky Sinova vyuţívající léčebné účinky sirných pramenů. 4.8 Jihomoravský kraj lokalizace lázní, zaměření Podle Vystoupila a Šauera 211 nedominuje v kraji ţádná z forem cestovního ruchu. Velký potenciál má kraj v rozvoji vinařské turistiky. Podle autorů je vinařská turistika spojena s různými formami cestovního ruchu (letní rekreace, městská turistika aj.). Je tedy pravděpodobné, ţe by vinařská turistika mohla být spojena také s lázeňským cestovním ruchem. Jihomoravský kraj se můţe podle informací MMR 212 pochlubit dvěma z nejmladších lázeňských zařízení v České republice. Má oproti ostatním krajům relativně nová lázeňská místa. Jedinečností jihomoravských lázeňských míst je přírodní léčivý zdroj, kterým je jodobromová minerální voda. Kapacitně je na tom ale podle dat ÚZIS 213 Jihomoravský kraj s 312 lůţky nejhůře ze všech krajů v České republice. I s návštěvností v roce 2012 je Jihomoravský kraj na spodních místech v pomyslném ţebříčku. Díky tomu, ţe pro Plzeňský kraj ÚZIS neuvádí data návštěvnosti, je Jihomoravský kraj na předposledním místě. Výhodou Jihomoravského kraje můţe být zmíněný potenciál ve spojení vinařství s lázeňskou péčí. Hodonín Podle MMR 214 leţí lázně Hodonín v Jihomoravském kraji ve stejnojmenném okrese. Podle Svazu léčebných lázní ČR 215 se jedná o jedny z nejmladších lázní v České republice. Burachovič 216 je ve své knize uvádí ještě jako nejmladší v ČR. MMR 217 informuje o historii lázní Hodonín. Původně byly lázně otevřeny pod záštitou lázní Luhačovice. Od roku 1993 existují samostatné lázně Hodonín. 210 Ostroţská Nová Ves; [on-line] dostupné z: , 15: VYSTOUPIL J. (2011): Jihomoravský kraj. In:VYSTOUPIL J., ŠAUER M. a kol., (2011): Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o.. ISBN Str Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: Lázeňská péče 2012, [on-line] dostupné z: , 14: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: Hodonín; [on-line] dostupné z: , 21: BURACHOVIČ S. (2001): Hodonín. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: 47

55 Přírodním léčivým zdrojem je výše zmíněná jodobromová minerální voda solanka, čerpaná ze dvou vrtů. Podle MMR 218 se jedná o jednu z nejkvalitnějších vod svého druhu v Evropě. Solanka je uţívána zejména k léčbě pohybového ústrojí, neurologických onemocnění a nemocí oběhového sytému. Podle oficiálních informací lázní 219 jsou hlavním prostředkem léčby koupele především jodobromová koupel. Mapa 25: Lázně Hodonín zdroj: azenska-mista/hodonin-23.html; online , 14:20 Lázně Lednice Podle údajů MMR 220 jsou lázně Lednice nejmladšími v České republice. Jejich historie se datuje od roku 2007, kdy byl v lázních zahájen provoz. Lázně ani neuvádí Burachovič ve své encyklopedii. Podle MMR 221 se lázně nacházejí přímo uvnitř Lednicko-valtického areálu, významné památky UNESCO. Přírodním léčivým zdrojem je zde podle MMR 222, stejně jako v lázních Hodonín, jodobromová minerální voda. Díky svému obsahu jodu patří mezi nejkvalitnější v Evropě, jak uvádí oficiální server lázní 223. Léčebné indikace v lázních Lednice jsou podle MMR 224 nemoci pohybového ústrojí, oběhového systému, neurologické nemoci, ale také gynekologické problémy. Hlavní léčebnou procedurou je jodobromová koupel, během které dochází ke vstřebávání jodu kůţí. Průběh koupele popisují internetové stránky lázní 225. Teplota koupele je okolo 37 C a netrvá déle neţ 20 minut. Dalšími procedurami jsou přísadové koupele, perličková koupel, rašelinová koupel aj. Lázně Lednice nabízí svým hostům také pestrý kulturní program, často spojený s místním turistickým lákadlem s vínem. Lázně Lednice nemá uvedené mezi lázněmi Svaz 218 Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: Léčebné metody; [on-line] dostupné z: , 21: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: O lázních; [on-line] dostupné z: , 21: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: Léčebné metody; [on-line] dostupné z: , 21:49 48

56 léčebných lázní ČR 226. Důvodem je zřejmě ještě neudělení oficiálního lázeňského statutu. 4.9 Liberecký kraj lokalizace lázní, zaměření Podle Vystoupila a Šauera 227 je dominantní formou cestovního ruchu v Libereckém kraji horská turistika v zimní i letní sezóně. Nejznámější střediska rekreace najdeme v Krkonoších (Harrachov) i Jizerských horách (Tanvaldský Špičák). Vedle horské turistiky je významná také rekreace u vody (Máchovo jezero). Autoři uvádí význam lázeňství v kraji pouze regionální. Liberecký kraj má podle údajů MMR 228 dvě lázeňská zařízení. Jejich kapacita 618 lůţek z roku 2012 se podle ÚZIS 229 řadí mezi nejmenší čtyři ze všech krajů v České republice. Kaţdé ze dvou zařízení poskytuje léčby na základě odlišných přírodních zdrojů minerální voda a peloidy. I v návštěvnosti pacientů se podle statistiky ÚZIS 230 Liberecký kraj umístil v roce 2012 na spodních příčkách. Malý počet lázeňských míst, malá kapacita a malá návštěvnost jasně definuje Liberecký kraj jako jeden z nejméně lázeňsky rozvinutých krajů České republiky. Lázně Kundratice Lázně Kundratice leţí podle MMR 231 v Libereckém kraji asi 20 km od města Liberec u města Osečná. Lázně se podle ministerstva nachází v krajině s příznivými podmínkami pro léčbu a odpočinek, bohaté na lesy, luka a rybníky. Jako přírodní léčivý zdroj je uţívána sirno-ţelezitá slatina a příznivé místní klima. Lázně podle Burachoviče 232 slouţí pacientům s onemocněním pohybového ústrojí. Mapa 26: Lázně Kundratice zdroj: azenska-mista/osecna-lazne-kundratice- 21.html; on-line , 16: Přehled lázní; [on-line] dostupné z: , 21: VYSTOUPIL J. (2011): Liberecký kraj. In:VYSTOUPIL J., ŠAUER M. a kol., (2011): Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o.. ISBN Str Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: Lázeňská péče 2012, [on-line] dostupné z: , 14: Lázeňská péče 2012, [on-line] dostupné z: , 14: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: BURACHOVIČ S. (2001): Lázně Kundratice. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str

57 Léčena je zde především arthritida, blokace páteře, Bechtěrevova choroba, onemocnění šlach a svalů aj. Hlavním léčebným programem jsou koupele v přírodní léčivé sirnoţelezité slatině, doplněné o řadu dalších procedur. Lázně Libverda Lázně Libverda podle MMR 233 leţí v okrese Liberec. Míří sem především pacienti s nemocemi oběhové soustavy, srdce, pohybového ústrojí a také onkologičtí pacienti. Přírodním léčivým zdrojem je podle MMR přírodní minerální voda hydrouhličitanového typu. V současnosti jsou Lázně Libverda podle MMR 234 vyhledávány i jako centrum lázeňské rekreace a turistiky s moţností výletů do Jizerských hor. Mapa 27: Lázně Libverda zdroj: azenska-mista/lazne-libverda-20.html; on-line , 17: Středočeský kraj lokalizace lázní, zaměření Podle Vystoupila a Šauera 235 je jedna z hlavních forem cestovního ruchu ve Středočeském kraji rekreace u vody (podél vodních toků Vltavy, Berounky a Sázavy). Další rozšířenou formou je městský cestovní ruch (Kutná Hora, Mělník) díky blízkosti k Praze. Lázeňství není pro Středočeský kraj dominantní formou cestovního ruchu, ale autoři zmiňují Poděbrady jako jedny z nejvýznamnějších českých lázní díky své vybavenosti a vysoké úrovni sluţeb. Lázeňství ve Středočeském kraji není dominantní pro rozvoj regionu. V kraji se podle MMR 236 nachází malé mnoţství lázeňských míst a to dvě. Ani svou lůţkovou kapacitou lůţek se podle statistik ÚZIS 237 nemůţe kraj vyrovnat regionům s velkým lázeňským potenciálem. Tuto kapacitu si kraj drţí zejména díky lázeňskému místu Poděbrady. V roce 2012 lázeňská zařízení Středočeského kraje navštívilo podle údajů ÚZIS 238 celkem pacientů, coţ je o několik tisíc více neţ v krajích se stejným počtem lázeňských zařízení. Z přijatých pacientů si více neţ polovina tuzemských 233 Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: VYSTOUPIL J. (2011): Středočeský kraj. In:VYSTOUPIL J., ŠAUER M. a kol., (2011): Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o.. ISBN Str Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: Lázeňská péče 2012, [on-line] dostupné z: , 14: Lázeňská péče 2012, [on-line] dostupné z: , 14:45 50

58 návštěvníků (6 246) pobyt hradila na své vlastní náklady. Středočeský kraj se můţe ale chlubit, při existenci dvou lázeňských míst, zastoupením lázní se dvěma typy přírodních minerálních zdrojů peloidy i minerální voda. Právě minerální voda ze Středočeského kraje je známá po celé České republice, je jí Poděbradka. V tomto regionu se tedy nacházejí významné lázně, ale v ţebříčku lázeňství se drţí spíše na spodních pozicích. Lázně Toušeň Lázně Toušeň se nachází podle MMR 239 Středočeském kraji v okrese Praha východ, asi 25 km od Prahy. Podle Burachoviče 240 je zde přírodním léčivým zdrojem sirno-ţelezitá slatina a léčí se zde nemoci pohybového ústrojí, zejména artróz a Bechtěrevovy choroby. Od roku 1899 jsou hlavní procedurou Lázní Toušeň koupele a zábaly v sirno-ţelezité slatině. V roce 2013, jak uvádějí oficiální internetové stránky lázní 241, je léčba prováděna stále formou těchto koupelí a zábalů, společně s moţností další klasických procedur. Poděbrady Lázně Poděbrady leţí ve Středočeském kraji, konkrétně v okrese Nymburk. Jak uvádí Burachovič 242, Poděbrady patří mezi nejznámější lázně v České republice. Autor uvádí, ţe léčivým zdrojem je v lázních především přírodní minerální voda Poděbradka (1985), která je vyuţívána k pitným i koupacím kúrám. Léčba je podle MMR 243 zaměřená na nemoci oběhového ústrojí, cukrovku a nemoci pohybového ústrojí. Mimo klasickou lázeňskou léčbu nabízejí lázně také ve Mapa 28: Lázně Toušeň zdroj: azenska-mista/lazne-tousen-40.html; on-line , 16:11 Mapa 29: Lázně Poděbrady zdroj: azenska-mista/podebrady-42.html; online , 17: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: BURACHOVIČ S. (2001): Toušeň. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Léčebné procedury, [on-line] dostupné z: , 20: BURACHOVIČ S. (2001): Poděbrady. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: 51

59 moderní léčebné programy a pobyty zaměřené na určité skupiny klientů. Podle Burachoviče 244 se jedná o pobyty zaměřené na pomoc při odvykání kouření nebo ke sniţování nadváhy. Lázně ve městě Poděbrady zabírají celou jednu čtvrť. Centrum lázní je včleněno do historické části města Pardubický kraj lokalizace lázní, zaměření Podle Vystoupila a Šauera 245 nedominuje v kraji ţádná z forem cestovního ruchu. Rozšířenou formou je rekreace u vody (toky Tiché a Divoké Orlice) nebo zimní rekreace (Orlické hory). Lázeňství autoři zmiňují pouze jako formu cestovního ruchu regionálního významu. V Pardubickém kraji se nachází jediné lázeňské zařízení Lázně Bohdaneč. Lázně vyuţívají dva přírodní léčebné zdroje slatinu a minerální vodu. Slatina byla pro léčebné účely uţívána dříve. V roce 2012 navštívilo dle údajů ÚZIS 246 Pardubický kraj 6023 lázeňských pacientů, z toho ţádný pacient si lázeňskou péči nehradil z vlastních zdrojů. Většina lázeňských klientů vyuţila tzv. komplexní lázeňskou péči, zcela hrazenou zdravotní pojišťovnou. Přestoţe má Pardubický kraj jedno lázeňské místo, nemá nejmenší návštěvnost z krajů České republiky. Menší návštěvnost pacientů měly v roce 2012 kraje Jihomoravský, Liberecký a u Plzeňského kraje nejsou dostupné údaje. V Pardubickém kraji lázeňství určitě není prioritním lákadlem pro návštěvníky. O tom svědčí zejména fakt, ţe lázeňská místa v tomto kraji v roce 2012 nevyhledal ţádný pacient na vlastní náklady. Lázně Bohdaneč Lázně Bohdaneč jsou jedinými lázněmi v Pardubickém kraji. Podle Svazu léčebných lázní ČR 247 se nacházejí v okrese Pardubice, asi 8 km od města a s městem je spojuje příměstská doprava (od roku 1908). Přírodní léčivé zdroje jsou podle MMR 248 v lázních dva slatina a Mapa 30: Lázně Bohdaneč zdroj: /cs/lazenska-mista/lazne-bohdanec- 45.html; on-line , 16: BURACHOVIČ S. (2001): Poděbrady. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str VYSTOUPIL J. (2011): Pardubický kraj. In:VYSTOUPIL J., ŠAUER M. a kol., (2011): Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o.. ISBN Str Lázně 2012, [on-line] dostupné z: , 20: Lázně Bohdaneč, [on-line] dostupné z: , 12: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: 52

60 minerální voda (alkalická kyselka). Minerální pramen je nazýván Panenka. Minerální vody v okolí lázní se vyznačují vyšším obsahem mineralizace a jsou uţívány převáţně ke koupelím. V roce 2013 se podle oficiálních internetových stránek 249 lázně specializují na léčbu pohybového ústrojí s orientací na zánětlivá revmatologická onemocnění, artrózu a Bechtěrevovu nemoc. Léčba je určena pacientům s dlouhodobými obtíţemi, před operací, po operacích i poúrazových stavů. Lůţková kapacita jediného lázeňského zařízení v Pardubickém kraji byla v roce 2012 podle statistických údajů ÚZIS lůţek Plzeňský kraj- lokalizace lázní, zaměření Podle Vystoupila a Šauera je Plzeňský kraj předurčen pro více forem cestovního ruchu. Nejrozšířenější formou je horská turistika a rekreace u vody. Městský cestovní ruch a kongresový cestovní ruch je v Plzeňském kraji také poměrně rozšířený. Lázeňský cestovní ruch zmiňují autoři jako formu cestovního ruchu s neregionálním významem. I kdyţ toto tvrzení statistické údaje nepotvrzují. Jediné lázně v Plzeňském kraji jsou Konstantinovy Lázně. Ty svou polohou patří skoro uţ do Karlovarského kraje. Jsou to jedny ze starších lázní na našem území. Pro Plzeňský kraj je lázeňství spíše symbolické a to zejména z důvodu malé kapacity Konstantinových Lázní, jedná se asi o 400 osob. ÚZIS nemá ani oficiální informace o návštěvnosti lázní za rok Burachovič uvádí návštěvnost pacientů ročně. Toto číslo ale není aktuální. Kniha byla vydaná v roce Podle statistik ÚZIS 252, ohledně vývoje v posledních letech, klesá počet pacientů v lázeňských zařízeních. Je tedy velmi pravděpodobné, ţe i v Konstantinových Lázních resp. v Plzeňském kraji je počet návštěvníků menší neţ Přírodním léčivým zdrojem je v Konstatntinových Lázních minerální voda, která je zároveň jediným přírodním léčivým zdrojem v celém kraji. Z výše uvedeného vyplývá, ţe lázeňství není pro Plzeňský kraj potenciální zdroj rozvoje cestovního ruchu. 249 Současnost lázní, [on-line] dostupné z: , 20: Lázně 2012, [on-line] dostupné z: , 20: BURACHOVIČ S. (2001): Františkovy Lázně. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str Lázně 2012, [on-line] dostupné z: , 20:54 53

61 Konstantinovy Lázně Konstantinovy Lázně se nacházejí v Plzeňském kraji (jediné lázně v tomto kraji) v okrese Tachov. Podle informací Svazu léčebných lázní České republiky 253 Konstantinovy Lázně v roce 2013 skládaly z deseti lázeňských domů s kapacitou 404 lůţek. ÚZIS 254 uvádí přesně 407 lůţek v roce Hlavní léčebné indikace jsou zde podle MMR 255 kardiovaskulární choroby a jejich rekonvalescence a vedlejší léčebná indikace je léčba pohybového ústrojí či látkové výměny. V případě léčby kardiovaskulárních chorob se podle oficiálních informací 256 jedná především o pooperační péči o pacienty v tzv. přesunu z lůţka na lůţko. Po prodělané operaci srdce v nemocnici je pacient přeloţen do Konstantinových Lázní. Zde je pomocí koupelí, cvičení, rehabilitací, masáţí aj. uveden opět do normálního ţivota. Hlavní léčebné metody jsou zaloţeny na přírodním léčivém zdroji, kterým je minerální uhličitá voda. Přírodním léčivým zdrojem je v Konstantinových Lázních podle MMR 257 se pramen ţeleznaté kyselky. Podle Burachoviče 258 se zde nachází 7 pramenů (Karlův, Františkův, Ţofiin, Skalní, Giselin, Ţíhaný, Rudolfův), z toho 3 jsou vyuţívané pro léčebné účely Hlavní město Praha lokalizace lázní, zaměření Mapa 31: Konstantinovy Lázně zdroj: azenska-mista/konstantinovy-lazne- 37.html; on-line , 16:11 Hlavní město Praha nemá v současné době ţádné lázeňské zařízení. V minulosti se v hlavním městě nacházely minerální prameny a lázně, které jsou dnes jiţ zaniklé. Jak uvádí Burachovič 259, z nejznámějších byly lázně v Malé Chuchli a nazývaly se Fuchsovy. Byly oblíbeným místem, především Praţanů, k nedělním a svátečním výletům. Postupem času se z lázní v Malé Chuchli stalo jen výletní místo a jejich lázeňský potenciál zcela zanikl. Známé jsou i dnes tzv. Karlovy lázně. Jejich budova stojí na nábřeţí Vltavy. Byla nejprve postavena jako mlýn a později přestavěna na 253 Konstantinovy lázně,;[on-line] dostupné z: , 16: Lázně 2012, [on-line] dostupné z: , 20: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: O léčení; [on-line] dostupné z: , 12: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: BURACHOVIČ S. (2001): Konstantinovy Lázně. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str BURACHOVIČ S. (2001): Praha- Malá Chuchle. In: BURACHOVIČ S., WIESER S. a archiv autorů, (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. ISBN Str

62 městské lázně. Svůj název mají Karlovy lázně dodnes. V současnosti slouţí jako centrum zábavy, jsou několikapatrovou diskotékou. Současný nedostatek lázeňských míst Praze neubírá na turistické atraktivitě. Hlavní město je stále nejoblíbenějším turistickým cílem, především zahraničních turistů. 55

63 5 Souhrnné srovnání Lázeňská zařízení se odlišují v několika hodnotících kritériích. Tato kritéria jsou: léčivé zdroje, léčebné indikace, kapacita a návštěvnost. Pro souhrnné srovnání diferenciace lázeňství v ČR je rozhodující počet lázeňských zařízení všech druhů v jednotlivých regionech, ale důleţitější pro hodnocení je lůţková kapacita jednotlivých zařízeních a jejich návštěvnost. Statistické informace o lázeňských zařízeních a pacientech jsou od roku 1962 obsaţeny v kaţdoročním vydání statistické publikace Lázeňská péče. Tuto publikaci vydává Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky na základě Ročních výkazů o činnostech lázeňských zařízení. Výkaz vyplňují všechna lázeňská zařízení v republice, od roku 2003 vyplňují výkaz i hotely poskytující lázeňskou léčbu. Další statistiku o návštěvnosti lázeňských zařízeních vede ČSÚ. Tyto údaje se od údajů ÚZIS liší. ČSÚ podle Vystoupila 260 do statistiky zahrnuje všechna ubytovací zařízení na území lázeňského místa a jejich návštěvníky. Ubytovací zařízení nemusí ani spadat přímo pod lázně, hosté nemusejí vyuţívat lázeňské procedury, přesto jsou zařazeny do lázeňské statistiky. Proto jsou pro potřeby této diplomové práce pouţívána data, která poskytuje ÚZIS. Kompletní informace o léčivých přírodních zdrojích a léčebných indikací jednotlivých lázeňských zařízení vydává Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky v publikaci České lázně a lázeňství. Monografie slouţí jako zdroj informací o historii i současné situaci lázeňství. Informace o jednotlivých lázeňských místech poskytuje také internetový server Svazu léčebných lázní České republiky. 260 VYSTOUPIL J. (2011): Lázeňství, lázeňský cestovní ruch a wellness. In:VYSTOUPIL J., ŠAUER M. a kol., (2011): Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o.. ISBN Str

64 5.1 Lázeňská místa v krajích podle léčivých přírodních zdrojů Přírodní léčivé zdroje jsou rozděleny do tří základních skupin: minerální vody, peloidy a jiný zdroj. Jiným zdrojem je myšleno především klima. Tabulka 4: Lázně podle přírodních léčivých zdrojů v roce Olomoucký kraj Karlovarský kraj Minerální pramen Slatina/rašelina Jiný zdroj Bludov Lipová lázně (klima) Slatinice Jeseník (klima) Teplice nad Bečvou Zlaté Hory (klima) Velké Losiny Františkovy Lázně Jáchymov Karlovy Vary Lázně Kynţvart Mariánské Lázně Františkovy Lázně Mariánské Lázně Františkovy Lázně (oxid uhličitý) Jihočeský kraj Třeboň Vráţ Bechyně (klima) Nové Hrady (klima) Bechyně Ústecký kraj Teplice Mšené-lázně Dubí (klima) Klášterec nad Ohří Teplice Královéhradecký kraj Jánské Lázně Lázně Bělohrad Lázně Bělohrad Velichovky Moravskoslezský kraj Karlova Studánka Karlova Studánka Darkov-Karviná Klimkovice Zlínský kraj Luhačovice Kostelec u Zlína Ostroţská Nová Ves Jihomoravský kraj Hodonín Lednice Liberecký kraj Lázně Libverda Kundratice Lázně Libverda Středočeský kraj Poděbrady Lázně Toušeň Pardubický kraj Lázně Bohdaneč Lázně Bohdaneč Plzeňský kraj Konstantinovy lázně Celkem Zdroj dat: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: d37481baccb8/ceske-lazne-a-lazenstvi.pdf;, vlastní zpracování Z tabulky vyplývá, ţe většina lázní v České republice vyuţívá k léčbě minerální vody. Ve všech krajích, kromě Jihočeského, jsou zastoupena lázeňská zařízení s tímto přírodním léčivým zdrojem. V Jihočeském kraji vyuţívají lázeňská zařízení pouze rašelinu nebo klima. Ve Zlínském, Jihomoravském a Plzeňském kraji je lázeňství postaveno pouze na minerálních pramenech, jiný léčivý zdroj zde není. Pardubický kraj má sice jedno lázeňské místo, ale to disponuje oběma léčivými zdroji (minerální vodou i peloidy). Nejvíce lázeňských míst vyuţívajících minerální vodu je v Karlovarském kraji. 57

65 Druhý typ přírodního léčivého zdroje slatina není v regionech České republiky tolik rozšířený. Nejvíce vyuţívaný je k léčbě v Jihočeském kraji, kde je zásadním přírodním léčivým zdrojem. Lázeňská místa, která se specializují pouze na léčbu pomocí peloidů, nalezneme v Ústeckém kraji (Mšené-lázně), v Královéhradeckém kraji (Velichovky), v Libereckém kraji (Kunratice), ve Středočeském kraji (Lázně Toušeň) a především ve výše zmíněném Jihočeském kraji (Třeboň a Vráţ). Nejméně rozšířeným léčivým zdrojem je klima. Jako přírodní léčivý zdroj je klima nejvíce vyuţíváno v Olomouckém kraji (Lipová lázně, Jeseník a Zlaté Hory) a o něco méně v Jihočeském a Ústeckém kraji. Ojedinělým přírodním léčivým zdrojem je oxid uhličitý ve Františkových Lázních v Karlovarském kraji. Podle informací MMR 261 existuje šest lázeňských míst, která poskytují léčbu pomocí obou hlavních přírodních léčivých zdrojů minerální vody a slatiny. Tato lázeňská místa jsou Františkovy Lázně a Mariánské Lázně v Karlovarském kraji, Teplice v Ústeckém kraji, Lázně Bělohrad v Královéhradeckém kraji, Karlova Studánka v Moravskoslezském kraji a Lázně Bohdaneč v Pardubickém kraji. Všechny tři typy přírodních léčivých zdrojů jsou vyuţívány pouze v Ústeckém kraji. Na základě výše uvedeného lze potvrdit hypotézu H1: Nejvíce vyuţívaný léčivý zdroj v lázních České republiky je minerální voda. 5.2 Lázeňská místa v krajích podle léčebné indikace dospělých Lázeňská léčebná procedura je vţdy zaměřená na určité nemoci a zdravotní komplikace pacientů. Nabízené procedury jsou z velké části omezeny vyuţívanými přírodními zdroji. Lázně nabízejí k léčbě také procedury, které nemusí nutně vyuţívat přírodní léčivé zdroje. Důleţitý je výsledek poskytnuté péče, kterým je zlepšení zdravotního stavu pacienta. Lázně můţeme odlišit podle skupiny nemocí, na kterou jsou zaměřeny. Lázeňské zařízení si pacient vybírá (nebo je mu přiděleno) podle zdravotních problémů. 261 Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: 58

66 Tabulka 5: Lázně podle léčebné indikace dospělých Onkologi cké onemocn ění Oběhové ústrojí Trávicí ústrojí Poruchy látkové výměny Dýchací ústrojí Nervová soustava Pohybové ústrojí Močové ústrojí Duševní poruchy Kožní nemoci Gynekol ogické nemoci STC X X JHC X X PLK X KVK X X X X X X X X ULK X X X LBK X X X X HKK PAK JHM X X X X X X OLK X X X X X X X ZLK X X X X X X MSK X X X X X Zdroj dat: Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: d37481baccb8/ceske-lazne-a-lazenstvi.pdf; ;vlastní zpracování Z tabulky vyplývá, ţe v rozmanitosti léčebných indikací dominuje Karlovarský kraj, ve kterém se mohou léčit pacienti téměř se všemi nemocemi. V Karlovarském kraji se, jako v jediném, léčí pacienti s nemocemi močového ústrojí. Dalšími kraji s větším mnoţstvím specializace léčby jsou Olomoucký, Moravskoslezský a Zlínský kraj. Ostatní kraje se specializují na léčbu menšího okruhu nemocí. Při hodnocení České republiky jako celku se nejvíce léčí nemoci pohybového ústrojí a nervové soustavy. Nejméně frekventovaná je léčba močových cest, trávicí soustavy a koţních onemocnění. Z tabulky vyplývá, ţe podle MMR se gynekologické nemoci neléčí v ţádném lázeňském zařízení. V dokumentu MMR Lázně a lázeňství v kapitole Lázeňská léčba a léčebné procedury, kde jsou všechny indikační skupiny definovány, zcela chybí indikační skupina gynekologických nemocí. Ale v popisu jednotlivých lázeňských míst v tomto dokumentu ţenské nemoci v indikačních skupinách nalezneme. Podle Svazu léčebných lázní ČR 262 se ţenské nemoci léčí v lázních: Františkovy Lázně (Karlovarský kraj), Klimkovice (Moravskoslezský kraj), Lázně Bělohrad (Královéhradecký kraj) a Lázně Lednice (Jihomoravský kraj). 262 Přehled lázní; [on-line] dostupné z: , 15:07 59

67 Na základě uvedených výsledků lze konstatovat, ţe hypotéza H2: Nejčastěji léčené nemoci v lázních České republiky jsou nemoci pohybového ústrojí je pravdivá. 5.3 Lázeňská místa v krajích ČR podle lůžkové kapacity Lůţková kapacita je součet ubytovací kapacity ve všech lázeňských zařízeních v kraji. Z pohledu hodnocení lázeňství v regionech je počet lůţek důleţitějším parametrem neţ jen samotný počet lázeňských míst. Kapacita lůţek můţe být chápána jako velikost lázeňství v krajích. Můţeme hodnotit stav počtu lůţek nebo jeho vývoj v čase. Tabulka 6: Lůžková kapacita lázeňských zařízení v krajích v letech 2002, 2007 a 2012 Území Česká republika Karlovarský kraj Zlínský kraj Olomoucký kraj Moravskoslezský kraj Jihočeský kraj Královéhradecký kraj Středočeský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Pardubický kraj Plzeňský kraj Jihomoravský kraj Zdroje dat: Lázně 2012, [on-line] dostupné z: , 20:54; Lázně 2002, [on-line] dostupné z: , 15:55; Lázně 2007, [on-line] dostupné z: , 15:55; vlastní zpracování Z tabulky vyplývá, ţe v průběhu posledních deseti let ( ) se lůţková kapacita změnila ve všech krajích České republiky. Pouze v Pardubickém kraji (v Lázních Bohdaneč) se lůţková kapacita za deset let změnila jen velmi nepatrně. Ve většině krajů počet lůţek mezi lety narostl. Největší nárůst lůţkové kapacity byl v Karlovarském kraji (téměř lůţek), významně stoupl počet lůţek také v Jihočeském kraji (o 500 lůţek) a Středočeském kraji (o 300 lůţek). Mezi lety 2002 a 2007 se zvýšil počet lůţkové kapacity v Jihomoravském kraj o 112 lůţek. Právě v roce 2007 zahájily svůj provoz lázně Lednice nejmladší lázně na našem území. Jako stabilní počet lůţek můţeme označit ve výše zmíněném Pardubickém kraji, Zlínském kraji, Moravskoslezském kraji a Libereckém kraji. 60

68 Pokles zaznamenal Olomoucký kraj (asi o 600 lůţek), Královéhradecký kraj (o necelých 30 lůţek), Ústecký kraj (v prvních pěti letech nárůst a pak pokles) a Plzeňský kraj. Pro rok 2012 můţeme podle tabulky zhodnotit situaci lůţkové kapacity lázeňských zařízení na našem území. Z tabulky vyplývá, ţe téměř 50% veškeré lůţkové kapacity bylo situováno v Karlovarském kraji. Z celkových téměř lůţek jich bylo v tomto kraji skoro Další kraje se v kapacitě lůţek lišily od Karlovarského kraje minimálně o lůţek. V sestupné řadě následuje Zlínský, Olomoucký a Moravskoslezský kraj, které se od sebe kapacitně příliš nelišily (měly okolo lůţek). Za nimi je dvojice krajů Jihočeský a Královéhradecký kraj (měly přibliţně lůţek). Přes lůţek měl Středočeský a Ústecký kraj. Ostatní kraje Liberecký, Pardubický, Plzeňský a Jihomoravský měly v roce 2012 kapacitu pod lůţek. Rozloţení lůţkové kapacity v roce 2012 v lázních ČR ukazuje následující graf. Graf 1: Počet lůžek v lázeňských zařízeních v krajích v roce 2012 Plzeňský Jihomoravský Pardubický Liberecký Ústecký Středočeský Karlovarský Královéhradecký Jihočeský Moravskoslezský Olomoucký Zlínský Zdroje dat: Lázně 2012, [on-line] dostupné z: , 20:54; vlastní zpracování Lůţková kapacita figuruje při hodnocení diferenciace lázeňství jako spolehlivější ukazatel neţ pouze počet lázeňských míst v jednotlivých krajích. Ale ani samotná lůţková kapacita neumoţní spolehlivě porovnat kraje mezi sebou. Je potřeba zvolit 61

69 ukazatel, který zohlední parametry kraje a zároveň kapacitu lázeňských zařízení. Pro hodnocení lázeňských míst v roce 2012 byly zvoleny dva přepočtené ukazatele. První ze dvou zvolených ukazatelů je přepočet lůţek na jedno lázeňské místo v kraji. Zhodnotí se tím průměrná kapacita jednoho lázeňského místa v kraji. Počet lázeňských míst vychází z publikace MMR Lázně a lázeňství. Pro rok 2002 ale ţádná publikace vydaná nebyla. Pro potřeby diplomové práce budeme uvaţovat v roce 2002 stejný počet lázeňských míst jako v roce 2012 (kromě lázní Lednice v Jihomoravském kraji, které vznikly v roce 2007). Tabulka 7: Přepočet lůžkové kapacity na lázeňské místo v kraji v roce 2012 kraj počet lůžek 2002 počet lůžek 2012 počet lázeňských míst 2012 (2002) počet lůžek na 1 lázeňské místo 2002 počet lůžek na 1 lázeňské místo 2012 Karlovarský kraj ,6 2491,20 Zlínský kraj ,67 746,67 Moravskoslezský kraj , Středočeský kraj Pardubický kraj Královéhradecký kraj , Plzeňský kraj Jihočeský kraj , Liberecký kraj Olomoucký kraj ,14 298,86 Ústecký kraj ,25 Jihomoravský kraj (1 263 ) Zdroje dat: Lázně 2012, [on-line] dostupné z: , 20:54; Lázně a lázeňství; [on-line] dostupné z: d37481baccb8/Ceske-lazne-a-lazenstvi.pdf;, vlastní výpočty a vlastní zpracování Z tabulky vyplývá, ţe jednoznačně nejvyšší průměrnou kapacitu lázeňského místa v roce 2002 i v roce 2012 měl Karlovarský kraj. V roce 2002 byl počet lůţek na jedno lázeňské místo o vyšší neţ v dalším kraji (Zlínském). V roce 2012 byl počet lůţek na jedno lázeňské místo o 1500 vyšší neţ v dalším kraji (opět Zlínském). Karlovarský kraj disponuje oproti ostatním krajům velkým počtem lázeňských míst i velkým počtem lůţek. Mezi lety vzrostl počet lůţek nejvíce v Karlovarském kraji. To znamená, ţe v tomto období vzrostl nejvíce počet lůţek na jedno lázeňské místo také v tomto kraji

70 U dalších krajů není v jednotlivých letech (2002 a 2012) rozdíl v průměrné kapacitě jednoho lázeňského místa tak výrazný. Na druhém a třetím místě je Zlínský a Moravskoslezský kraj. Tyto dva kraje mají pouze tři lázeňská místa, ale jejich velká průměrná kapacita je dána zřejmě velkými lázeňskými zařízeními v těchto místech. Ve Zlínském kraji jsou to lázně Luhačovice a v Moravskoslezském kraji jsou to lázně Karlova Studánka. V období výrazně klesl počet lůţek na jedno lázeňské místo v Jihomoravském kraji. Tato skutečnost je dána zaloţením nových lázní Lednice v roce 2007, které ale nemají tak velkou kapacitu (asi 112 lůţek). Pokud jsme pro výpočet pouţili pro rok 2002 i 2012 stejný počet lázeňských míst, vývoj počtu lůţek na jedno lázeňské místo má stejný průběh jako lůţková kapacita lázeňských míst. Srovnávání krajů z pohledu průměrné lůţkové kapacity není zcela přesné. Počet lázeňských zařízení není významný parametr kraje pro přepočet. Pro další srovnání je potřeba zvolit vhodnější ukazatel. Druhý ze dvou ukazatelů je přepočet lůţkové kapacity na obyvatel v kraji. Tabulka 8: Lůžková kapacita na 1000 obyvatel v kraji v roce 2002 a 2012 kraj počet lůžek na 1 tis. obyvatel 2002 počet lůžek na 1 tis. obyvatel 2012 Karlovarský kraj 26,94 41,18 Zlínský kraj 3,1 3,81 Moravskoslezský kraj 1,28 1,52 Středočeský kraj 0,71 0,9 Pardubický kraj 1,14 1,11 Královéhradecký kraj 2,04 2,69 Plzeňský kraj 0,78 0,71 Jihočeský kraj 1,66 2,5 Liberecký kraj 1,41 1,41 Olomoucký kraj 2,86 3,28 Ústecký kraj 1,4 1,32 Jihomoravský kraj 0,18 0,27 Zdroje dat: Lázně 2002, [on-line] dostupné z: , 20:54; Demografická ročenka 2002, [on-line] dostupné z: , 16:05; Lázně 2012, [online] dostupné z: , 20:54; Vybrané ukazatele krajů (NUTS 3) v roce 2012, In: Statistická ročenka České republiky 2013, [on-line] dostupné z: , 13:05vlastní výpočty a vlastní zpracování 63

71 Graf 2: Lůžková kapacita na 1000 obyvatel v kraji v roce 2002 a 2012 JHM ULK OLK LBK JHC PLK HKK PAK STC MSK ZLK KVK počet lůžek na 1 tis. obyvatel 2012 počet lůžek na 1 tis. obyvatel 2002 Zdroje dat: Lázně 2002, [on-line] dostupné z: , 20:54; Demografická ročenka 2002, [on-line] dostupné z: , 16:05; Lázně 2012, [online] dostupné z: , 20:54; Vybrané ukazatele krajů (NUTS 3) v roce 2012, In: Statistická ročenka České republiky 2013, [on-line] dostupné z: , 13:05vlastní výpočty a vlastní zpracování Parametr počet lůţek na obyvatel umoţňuje porovnat kraje mezi sebou. Z tabulky vyplývá, ţe v přepočtu lůţkové kapacity na obyvatel je na tom jednoznačně nejlépe Karlovarský kraj, která má 41,18 lůţek na obyvatel. Daleko za ním jsou podle grafu ostatní kraje. Na druhém místě jsou Zlínský a Olomoucký kraj s necelými čtyřmi lůţky na obyvatel. Tyto dva kraje mají podobné počty lůţek i počty obyvatel. Přes dvě lůţka na obyvatel mají Královéhradecký a Jihočeský kraj. Více neţ 1 lůţko na obyvatel mají čtyři kraje: Moravskoslezský, Pardubický, Liberecký a Ústecký. Moravskoslezský kraj má oproti ostatním třem krajům velkou lůţkovou kapacitu i velký počet obyvatel. Necelé jedno lůţko na obyvatel mají Středočeský, Plzeňský a Jihomoravský kraj. Také v tomto srovnání se na prvních místech drţí vedle Karlovarského kraje Zlínský a Olomoucký kraj. Dále z tabulky i z grafu vyplývá, ţe zásadní změnu v počtu lůţek na obyvatel během deseti let zaznamenal v České republice pouze jeden kraj Karlovarský kraj. Karlovarský kraj zaznamenal nárůst počtu lůţek na obyvatel z 26,94 lůţek v roce 2002 na 41,18 v roce U ostatních krajů je růst počtu lůţek na obyvatel pouze v řádu desetin. V Karlovarském kraji vzrostl výrazně absolutní počet lůţek, počet 64

72 obyvatel kraje přitom vzrostl jen nepatrně. Při srovnávání počtu lůţek na obyvatel během deseti let je důleţité, zda klesá nebo roste počet lůţek, ale také pohyb počtu obyvatel. Pokud je v kraji stejný počet lůţek a klesl počet obyvatel, tak vzroste počet lůţek na 1000 obyvatel. Pokud počet obyvatel vzroste, počet lůţek na obyvatel klesne. Pro porovnávání dvou období je nutné brát v úvahu, o kolik vzrostl nebo klesl počet obyvatel kraje a počet lůţek. Ve třech krajích (Pardubický, Plzeňský a Ústecký) se počet lůţek na obyvatel v období sníţil (i kdyţ vţdy jen velmi nepatrně). V Libereckém kraji jako jediném zůstal počet lůţek na obyvatel stejný. V ostatních krajích počet lůţek na obyvatel stoupl, ale ani v jednom kraji to nebyl výrazný růst (maximálně v Jihočeském kraji o 0,84 lůţka na 1 000). Z toho plyne, ţe v Karlovarském kraji můţeme během posledních deseti let pozorovat největší růst lůţkové kapacity na 1000 obyvatel. To je způsobeno růstem lůţkové kapacity, která reaguje na rostoucí poptávku po lázních v Karlovarském kraji. V ostatních krajích lůţková kapacita na 1000 obyvatel významně nerostla, někde i klesla. Lůţková kapacita ostatních krajů vzhledem k počtu jejich obyvatel zřejmě dosáhla maxima vzhledem k poptávce po lázeňské péči. Z výše uvedeného vyplývá, ţe za 10 let ( ) se lůţková kapacita změnila ve všech lázeňských zařízeních. Tento fakt vyvrací hypotézu H3: Kapacita lázeňských zařízení v krajích se za 10 let nezměnila. 5.4 Lázeňská místa v krajích podle počtu přijatých dospělých pacientů Vedle zdravotních problémů je dalším kritériem pro výběr lázní také jejich atraktivita. Návštěvnost lázeňských míst vypovídá o kvalitě nabízených sluţeb. Oblíbenost lázní je vyjádřena počtem návštěvníků, kteří je za rok navštíví. Údaje za jeden kalendářní rok, ale nevypovídají o tom, zda oblíbenost lázeňských míst roste, klesá nebo se udrţuje. Pro lepší hodnocení návštěvnosti lázeňských míst byla vybrána data za roky 2005, 2007 a V tomto hodnocení nemohla být zvolena data z roku 2002, protoţe ÚZIS v publikaci Lázeňská péče 2002 neuvádí počet celkem přijatých pacientů v lázeňských zařízeních v jednotlivých krajích České republiky. Proto byla zvolena data z roku

73 Tabulka ukazuje, jak se během sedmi let změnila návštěvnost lázeňských míst v jednotlivých krajích. Tabulka 9: Počet celkem přijatých dospělých pacientů v lázeňských zařízeních v letech 2005, 2007 a 2012 Území Česká republika Karlovarský kraj Jihočeský kraj Zlínský kraj Olomoucký kraj Moravskoslezský kraj Ústecký kraj Královéhradecký kraj Středočeský kraj Pardubický kraj Liberecký kraj Jihomoravský kraj Plzeňský kraj Zdroje dat: Lázně 2012, [on-line] dostupné z: , 20:54; Lázně 2005, [on-line] dostupné z: , 15:55; Lázně 2007, [on-line] dostupné z: , 15:55; vlastní zpracování Z tabulky vyplývá, ţe návštěvnost lázeňských zařízení celkově v republice od roku 2005 do roku 2012 vzrostla o přijatých pacientů. V jednotlivých krajích ale návštěvnost neměla vţdy vzestupnou tendenci. Největší nárůst návštěvnosti zaznamenal Karlovarský kraj (o pacientů od roku 2005). Další kraje, ve kterých vzrostl počet návštěvníků, jsou Jihočeský kraj, Zlínský kraj, Ústecký kraj a nepatrně Moravskoslezský kraj. Většina krajů zaznamenala pokles návštěvnosti a to především mezi lety 2007 a V tomto období se sníţil počet přijatých pacientů ve všech krajích České republiky kromě Karlovarského kraje a Jihočeského kraje. Pouze tyto dva kraje neztratily od roku 2007 své návštěvníky. Je to zřejmě důsledek nové vyhlášky č.267/2012, která vešla v platnost v říjnu 2012 a ovlivnila návštěvnost lázeňských míst v roce Celkové údaje o poskytnuté lázeňské péči o oblíbenosti lázeňského zařízení příliš nevypovídají. Vyčíslují vytíţení jednotlivých lázeňských míst. Nejvytíţenější je Karlovarský kraj, který ročně navštíví téměř polovina všech lázeňských pacientů. 66

74 Abychom mohli hodnotit oblíbenost lázní a poskytovaných sluţeb, musíme porovnávat počty návštěvníků, kteří si péči hradí na vlastní náklady. Protoţe u pobytů hrazených zdravotní pojišťovnou pacientovi pojišťovna lázeňské zařízení přiřazuje. U pobytů hrazených na vlastní náklady si pacient lázeňské zařízení vybírá sám. Významnou roli při výběru lázeňského zařízení hrají zdravotní potíţe. Důleţitým faktorem jsou také poskytované sluţby a celková úroveň lázeňské péče. Podle Mlejnkové 264 je u samoplátců častějším motivem pobytu v lázních relaxace a odpočinek neţ samotná léčba. I Vystoupil 265 v kategorizaci lázeňských míst podle významu bere jako jeden z důleţitých parametrů celkovou návštěvnost lázeňských míst samoplátci. Atraktivitu a kvalitu lázeňských zařízení je tedy moţné posuzovat podle statistických údajů o návštěvnosti lázní, která je hrazena z vlastních zdrojů. Podle ÚZIS 266 z celkového počtu dospělých pacientů v roce 2012 bylo 45 % cizinců samoplátců, 30,3 % tuzemských samoplátců, 20,4 % pacientů vyuţívající komplexní lázeňskou péči a 4,2 % pacientů vyuţilo příspěvkovou lázeňskou péči. Tabulka 10: Počet přijatých dospělých pacientů v lázeňských zařízeních v roce 2012 na vlastní náklady a na náklady zdravotní pojišťovny kraj na náklady ZP na vlastní náklady KLP 267 PLP 268 tuzemci cizinci Česká republika Středočeský kraj Jihočeský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj Zdroj dat: Lázně 2012, [on-line] dostupné z: , 20:54, vlastní zpracování 264 MLEJNKOVÁ L.: Spotřební chování v lázeňském cestovním ruchu České republiky; [on-line] dostupné z: , 20: VYSTOUPIL J. (2011): Lázeňství, lázeňský cestovní ruch a wellness. In:VYSTOUPIL J., ŠAUER M. a kol., (2011): Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o.. ISBN Str Lázně 2012, [on-line] dostupné z: , 17: = komplexní lázeňská péče 268 = příspěvková lázeňská péče 67

75 Na vlastní náklady (péče hrazená z jiných zdrojů neţ je veřejné zdravotní pojištění) podle tabulky celkově navštívilo v roce 2012 česká lázeňská zařízení více cizinců neţ tuzemských pacientů. Výrazně dominuje opět Karlovarský kraj, který v roce 2012 navštívilo téměř zahraničních návštěvníků. Pokud bychom nebrali v úvahu návštěvnost Karlovarského kraje, jsou české lázně více navštěvovány tuzemskými návštěvníky neţ cizinci. V návštěvnosti tuzemských pacientů je Karlovarský kraj aţ na třetím místě za Jihočeským a Zlínským krajem. Tyto dva kraje jsou pro českého návštěvníka větším lákadlem také díky dalším turistickým zajímavostem. Jihočeský kraj nabízí návštěvníkům tradiční rybníkářkou oblast s moţností návštěvy památek UNESCO (Český Krumlov a Holašovice). Ve Zlínském kraji lákají návštěvníky především lázně Luhačovice a to svoji nenapodobitelnou architekturou tzv. lidové secese. Jihočeský a Zlínský kraj se liší v počtu cizinců navštěvující lázně na vlastní náklady. Zlínský kraj navštívilo téměř šestkrát více cizinců neţ Jihočeský kraj. Čtvrtý nejnavštěvovanější kraj tuzemskými lázeňskými hosty je Olomoucký. V Olomouckém kraji je pro návštěvníky určitě zajímavá moţnost spojit pobyt v lázních (např. Jeseník, Velké Losiny, Lipová - lázně a Zlaté Hory) s moţností letní i zimní horské turistiky. Oproti ostatním krajům je velmi slabá návštěvnost na vlastní náklady lázní v Libereckém kraji. Pro Plzeňský a Jihomoravský kraj nejsou uvedena ţádná čísla počtu návštěvníků na vlastní náklady. Návštěvnost lázeňských zařízení souvisí s výsledky tamější léčby, ale také s jejich atraktivitou pro turisty. Okolí lázeňského místa a moţnosti dalšího vyţití jsou důleţitým kritériem při výběru. V současné době, kdy se omezil počet pacientů pobývajících v lázních na náklady zdravotního pojištění, by se lázně měly soustředit na pestřejší nabídku svých sluţeb a jejich propagaci. Pokud ubývá pacientů tzv. na kříţek, měl by být stabilní (nebo přibývat) počet pacientů na vlastní náklady. V následujícím grafu jsou znázorněny počty tuzemských pacientů, kteří navštívili lázeňská zařízení v roce Graf samostatně znázorňuje tři skupiny pacientů: samoplátce, pacienty vyuţívající příspěvkovou lázeňskou péči a pacienty vyuţívající komplexní lázeňskou péči. V grafu není znázorněný Karlovarský kraj, protoţe příliš převyšuje ostatní kraje. Také zde není Plzeňský kraj, protoţe pro tento kraj nebyly zveřejněny potřebné údaje. 68

76 Graf 3: Počet přijatých tuzemských pacientů v lázeňských zařízeních v roce 2012 na vlastní náklady a na náklady zdravotní pojišťovny (bez Karlovarského kraje) STC JHC ULK LBK HKK PAK JHM OLK ZLK MSK KLP PLP tuzemci Zdroj dat: Lázně 2012, [on-line] dostupné z: , 20:54, vlastní zpracování Z údajů vyplývá, ţe hypotézu H4: Návštěvnost v lázeňských zařízeních je ovlivněna způsobem financování lázeňských pobytů nelze jednoznačně potvrdit ani vyvrátit. Do jisté míry je návštěvnost lázní ovlivněna způsobem financování lázeňských pobytů. Samoplátci si lázeňské zařízení vybírají sami. U pobytů hrazených za účasti zdravotní pojišťovny jsou lázeňská zařízení přidělována z rozhodnutí lékaře. 69