Využití aromatických látek léčivých, aromatických a kořeninových rostlin

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta Využití aromatických látek léčivých, aromatických a kořeninových rostlin Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Jindřiška Vábková Vypracoval: Filip Zeman

2 Brno 2014 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Využití aromatických látek léčivých, aromatických a kořeninových rostlin vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby byla moje práce zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vedom, že se na moji práci vztahuje zákon č 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:. podpis

3 Poděkování Rád bych poděkoval vedoucí mé bakalářské práce Ing. Jindřišce Vábkové za cenné rady a trpělivost při vedení mé práce. Také děkuji mé rodině za podporu po celou dobu mého studia.

4 Souhrn Bakalářská práce se zabývá využitím aromatických látek léčivých, aromatických a kořeninových rostlin. Cílem práce je klasifikovat aromatické látky a popsat jejich konkrétní využití. Dále je na vybraném vzorku rostlin provedena klasifikace aromatických látek, jsou popsány jejich účinky a způsob izolace. hořčiny. Klíčová slova Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny, aromatické látky, droga, silice, izolace, Resume The bachelor thesis deals with the use of aromatic substances of medicinal, aromatc and spice plants. The aim is to classify aromatic substances, desripe their specific use. In the next part is used on the selected sample plants a classification of aromatic substances, their effect are described and the method of isolation too. Key words Medicinal, aromatic and spice plants, flavours, drug, oil, isolation, bitter.

5 Obsah 1. ÚVOD CÍL A METODIKA PRÁCE AROMATICKÉ LÁTKY VLASTNOSTI AROMATICKÝCH LÁTEK VZNIK AROMATICKÝCH LÁTEK ROZDĚLENÍ AROMATICKÝCH LÁTEK PODLE CHEMICKÉ STRUKTURY AROMATICKÉ LÁTKY U VYBRANÝCH DRUHŮ ZPŮSOB IZOLACE SILIC U VYBRANÝCH DRUHŮ LAKR POPIS VYBRANÝCH DRUHŮ LAKR ROZLIŠENÝCH PODLE VÝZNAMNOSTI ÚČINNÝCH LÁTEK ROSTLINY VÝZNAMNÉ OBSAHEM SILIC ROSTLINY VÝZNAMNÉ OBSAHEM GLYKOSIDŮ ROSTLINY VÝZNAMNÉ OBSAHEM HOŘČIN ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

6 Seznam tabulek a obrázků Tabulka č. 1 - Charakteristika klíčové aromatické složky u vybraných rostlin -11- Tabulka č. 2 Hlavní obsahové látky u vybraných druhů -15- Tabulka č. 3 Způsob izolace silic u vybraných druhů LAKR -18- Obrázek č. 1 Bazalka vonná, Ocimum basilicum -22- Obrázek č. 2 Blahovičník kulatoplodý, Eucalyptus globurus -23- Obrázek č. 3 Jalovec obecný, Juniperus communis -24- Obrázek č. 4 Levandule úzkolistá, Lavandula angustifolia -25- Obrázek č. 5 Máta peprná, Mentha x piperita -27- Obrázek č. 6 Rozmarýn lékařský, Rosmarinus officinalis -28- Obrázek č. 7 Šalvěj lékařská, Salvia officinalis -29- Obrázek č. 8 Tymián obecný, Thymus vulgaris -31- Obrázek č. 9 Stévie sladká, Stevia rebaudiana -32- Obrázek č. 10 Lékořice lysá, Glycyrhiza glabra -34- Obrázek č. 11 Puškvorec obecný, Acorus calamus -36- Obrázek č. 12 Pelyněk pravý, Artemisia absinthium -37

7 1. ÚVOD Nejstarší písemné údaje o rostlinných léčivech pocházejí patrně z čínského herbáře z doby císaře Shen Nunga z r př. n. l. První zemí, která začala vyvážet drogy a koření byla Indie. Dobří obchodníci drogami a kořením byli i Féničané, posléze Řekové, Egypťané a Římané. Světová zdravotnická organizace uvádí, že více než 80 % světové populace v rozvojových zemích je stále závislá na lidovém léčitelství. Většina (cca 90 %) léčivých a aromatických rostlin se stále sbírá ve volné přírodě. Vzrůstající poptávka po některých druzích způsobuje ničení přírodních zdrojů. Z asi léčivých aromatických a kořeninových rostlin, se kterými se obchoduje v Evropě, je pouze 130 až 140 druhů pěstováno v kultuře. V současné době se lidé setkávají s léčivými, aromatickými a kořeninovými rostlinami, zejména s využitím jejich aromatických látek, v mnoha podobách. Ke potřebitelům se dostávájí vonné látky ve formě parfémů, pracích prášku, kolínských vod, zubních past apod.. (Trepková, Vonášek, 1997) Další významné využití vonných látek je v oblasti potravinářského průmyslu. Běžně bývá v potravině kolem několika set aromatických sloučenin, které spolu vytvářejí výslednou charakteristickou vůni. (Velíšek, 1999) Momentálně se na trhu vyskytuje cca základních aromatických látek, ať již přírodního nebo syntetického charakteru. Tyto látky se vyrábějí předvším pro své organoleptické vlastnosti, tj. schopnost působit na smyslové orgány. (Bauer, Garbe, Surburg, 2001) - 8 -

8 2. CÍL A METODIKA PRÁCE Bakalářská práce na téma Využití aromatických látek léčivých, aromatických a kořeninových rostlin je rozdělena na dvě části. V první části je provedena literární rešerše. Na vybraném sortimentu léčivých, aromatických a kořeninových rostlin je na základě odborné literatury provedena klasifikace aromatických látek a jsou popsány jejich vlastnosti, účinky a způsob izolace. Ve druhé části bakalářské práce jsou uvedeny vybrané druhy LAKR, které jsou významné vysokým obsahem aromatických látek. Dle významnosti těchto látek byly rostliny zařazeny do skupin podle obsahu silic, tříslovin a glykosidů

9 3. AROMATICKÉ LÁTKY Na senzorickou jakost má největší vliv obsah aromatických látek. Její součástí jsou určité aktivní látky, které jsme schopni vnímat čichem, chutí, zrakem a hmatem. Z tohoto hlediska jsou pak pro konzumenta vůně, barva, chuť a textura potravin mnohdy důležitějším aspektem k výběru, nežli jejich obsahové složení. 3.1 Vlastnosti aromatických látek Aromatické látky, dle jejiích senzorické jakosti, můžeme rozlišit na primárně a sekundárně aktivní látky. Primární senzoricky aktivní látky jsou běžnou součástí rostliny. Jejich kvantita a kvalita závisí na mnoha vnějších i genetických faktorech ovlivňujících kvalitu rostliny. (Velíšek, 2009) Sekundární senzoricky aktivní látky se vyskytují ve vázané inaktivní formě známé jako glykosidy nebo estery. Ty vznikají z přirozeně přítomných prekurzorů enzymovými reakcemi jako jsou fermentace, dozrávání, skladování či tepelné zpracování. Výsledná chuť, barva a vůně, které vnímáme, pak bývají výsledkem působení mnoha sloučenin a rozeznat jejich tzv. klíčovou složku je v mnoha případech velice obtížné. (Velíšek, 2009) Charakteristika klíčové složky u vybraných rostlin dle Velíška (2009) je uvedena v tabulce č

10 Tabulka 1. Charakteristika klíčové aromatické složky u vybraných rostlin Sloučenina Vůně Výskyt anethol anýzová anýz cinnamaldehyd skořicová skořice vanilin vanilková vanilka eugenol hřebíčková hřebíček citral (neral a geranial) citronová cotrony (E,Z)-2-6-nonadienal okurková okurky benzaldehyd hořkomandlová mandle (E) a (Z)-5-methyl-2-hepten- 4-on oříšková lískové ořechy 4-(4-hydroxyfenyl)-2-butanon malinová maliny (S)-(+)-karvon kmínová kmín ethyl (E,Z)-2,4-deka-dienoát hrušková hrušky (R)-(+)-p-menth-1-en-8-thiol grapefruitová grapefruity diallyldisulfid česneková česnek

11 3.2 Vznik aromatických látek Během vegetace probíhá v rostlinách mnoho biochemických procesů, jejíchž výsledkem jsou produkty primárního a sekundárního metabolitu. V procesech primárního metabolitu dochází k tvorbě látek (cukry, tuky, bílkoviny), které jsou z fyziologického hlediska pro rostlinu nejdůležitější, protože ovlivňují její růst a vývoj. (Popelová, 2007) Sekundární metabolity nejsou z existenčního hlediska pro rostlinu až tolik nezbytné. K tvorbě těchto látek dochází tehdy, má-li rostlina dostatek produktů z primárního metabolismu. K tomuto procesu (degradaci primárního metabolitu) proto dochází za ideálních růstových podmínek pro danou rostlinu tj. světlo, teplo, vláha. (Popelová, 2007) Produktem sekundárního metabolitu jsou mimo jiné alkaloidy, třísloviny, silice, glykosidy a steroidní látky. (Hlava, Starý, Pospíšil, 1983) Ve své podstatě vznikají aromatické látky dvěma procesy. Jedním je mevalonátový a druhým fenylpropanový proces. (Třepková, Vonášek, 1997) Mevalonátový proces Jedná se o kondenzaci izoprenových jednotek za přítomnosti enzymů. Jedním z meziproduktů je kyselina mevalonová. V dalších reakcích vznikají prekurzory terpenů a na závěr se tvoří terpenické látky jako například uhlovodíky (limonen, pinen), aldehydy (citral) a z alkoholů například geraniol. (Třepková, Vonášek, 1997) Fenylpropanový proces Základem pro tento proces je aromatické jádro. Výchozím produktem tohoto procesu je glukóza. Jako meziprodukt se tvoří kyselina šikimová. Nakonec vzniká

12 kyselina skořicová, jež je výchozí surovinou pro velké množství aromatických sloučenin, jako například kumarinů a jejich derivátů. (Třepková, Vonášek, 1997) 3.3 Rozdělení aromatických látek podle chemické struktury V této kapitole se budeme zabývat složením aromatických látek. UHLOVODÍKY - Jsou to monocyklické terpeny jako limonen (citrusové plody), α- terpinen (koriandr), α-felandren (eucalyptus). Mezi bicyklické monoterpeny patří α- pinen ze silice terpentýnové (jehličnany), sabinen, vzácnější acyklické monoterpeny jako myrcen a ocimen (bazalka), bicyklické sekviterpeny kadinen, chamazulen (heřmánek) a monocyklický zingiberen (zázvor). (Pacák, 1997) ALKOHOLY - alkoholy se vyskytují v silicích jako acyklické, monocyklické a bicyklické monoterpeny a seskviterpeny. Mezi acyklické alkoholy patří geraniol, linalool a citronellol z růžové a geraniové silice. Monocyklické alkoholy jsou mentol a k bicyklickým alkoholům patří borneol. (Pacák, 1997) ETHERY Oproti alkoholům se jedná o těkavější molekuly, které nevytváří vodíkové vazby. Ethery se vyskytují v rostlinách jako alkylarythery. Jedná se o sloučeniny odvozené od veratrolu a anisolu. Mezi významné ethery patří anethol (kmín, fenykl, badyán, apod.), estragol (estragon), isosafrol (skořice, muškátový oříšek), myristicin (kmín) případně i vanilin, jež lze považovat i za aromatický aldehyd. (McMurry, 2007) KARBONYLOVÉ SLOUČENINY rozlišujeme dva typy karbonylových skupin aldehydy a ketony

13 - Aldehydy nacházejí se v silicích jako acyklické nebo cyklické. K acyklickým aldehydům patří monoterpeny citral (geranial) a citronellal. Mezi cyklické (aromatické) aldehydy patří skořicový aldehyd, vanilin a benzaldehyd. Triterpenické acyklické aldehydy jsou odvozeny z acetátového metabolismu. Posledním zástupcem jsou neterpenické aldehydy iron (kosatec). - Ketony jsou to buď monocyklické monoterpeny jako menthon (máta), karvon (kmín), piperiton (eukalyptus), disfenol nebo bicyklické monoterpeny jako jsou kafr a thujon. ACETALY A KETALY vyskytují se za přítomnosti ketonů a aldehydů. Vyznačují se příjemnou vůní po původních karbonylových sloučeninách. Používají se například k výrobě mýdel, kde dodávají potřebné aroma. KARBOXYLOVÉ KYSELINY obecný vzorec pro karboxylové kyseliny je R- COOH. Vznikají spojením skupiny karbonylové a hydroxylové. Rozlišujeme je jak podle počtu karboxylových skupin na jednosytné a vícesytné, tak i podle uhlovodíkového zbytku na nasycené, nenasycené a aromatické. Mezi karboxylové kyseliny patří například kyselina benzoová, ftalová nebo kyselina tereftalová. (McMurry, 2007) FENOLY vyskytují se v silicích (genuinne) nebo se tvoří destruktivní destilací. Mezi nejvýznamnější fenoly patří eugenol, thymol a karvakrol. Terpenické fenoly se tvoří acetátovým metabolismem. (Pacák, 1997) SIRNÉ SLOUČENINY sirné sloučeniny mají výrazný podíl na vonných a chuťových vlastnostech. Dokáží být i nositelem nežádoucích pachů. Mezi těkavé sirné sloučeniny patří sulfan, sulfidy, isothiokyanáty, sirné heterocyklické sloučeniny a thioly. (Velíšek, 2009)

14 DUSÍKATÉ SLOUČENINY K hlavním představitelům dusíkatých sloučenin patří nitrosloučeniny a aminy. Obě tyto skupiny obsahují vazbu C N. Z dusíkatých sloučenin se pak uplatňují chuťové látky jako iminy, aminy, dusíkaté heterocyklické sloučeniny a amidy karboxylových skupin. HETEROCYKLICKÉ SLOUČENINY jsou to sloučeniny, u kterých je nahrazen jeden nebo více uhlíkových atomů jiným prvkem, jež se nazývá heteroatom. Mezi významné heterosloučeniny patří například furan, pyran, thyofen, pyrrol, imidazol, pyridin, pyrazin, thyazol a oxazol. (Velíšek, 2009) AROMATICKÉ LÁTKY U VYBRANÝCH DRUHŮ V tabulce č. 2 jsou uvedeny dle Velíška (2009) hlavní obsahové látky u vybraných druhů rostlin. Tabulka č. 2 Hlavní obsahové látky u vybraných druhů LAKR Druh Latinský název, čeleď Hlavní obsažené aromatické látky anýz badyán bazalka Pimpinella anisum (Apiaceae) Illicium verum (Illiciaceae) Ocimum basilicum (Lamiaceae) % (E)-anethol, estragol, 4-methoxyacetofenon, ethanal, 4-isopropylbenzaldehyd, 1,8-cineol % anethol, a-fellandren, a-pinen, b-kadinen, -karen, p-cymen, dipenten, a-terpineol, estragol % (také vyšší než 80 % - dle původu), estragol, % linaool, 1,8-cineol, eugenol, 4-methocycinnamaldehyd, 5,7-dimethoxykumarin, anethol, myrcen

15 estragon Artemisia dracunculus (Asteraceae) > 60 % estragol, 4-methoxycinnamaldehyd, 5,7-dimethoxykumarin, anethol, a-pinen, myrcen fenykl hřebíček kardamom Foeniculum vulgare (Apiaceae) Eugenia caryophyllus (Myrtaceae) Elettaria cardamomum (Zingiberaceae) % (E)-anethol (tzv. sladký olej), do 25 % fenchol (tzv. hořký olej), a-fellandren, (+)-limonen, estragol, kamfen % eugenol, 9 % B-karyofyllen, eugenylacetát, A-pinen, methylbenzoát, methylsalicylát, heptanol, nonanol, furfuryalkohol % 1,8-cineol, 30 % A-terpinylacetát, 2-14 % (+)-limonen, 3-5 % thujen, borneol kmín Carum carvi (Apiaceae) 55 % (+)-karvon, 44 % (+)-limonen, linalool, A-fellandren, dihydrokarvylacetát, 1,8-cineol, kopr Anethum graveolens (Apiaceae) až 40 % limonen, až 60 % (+)-karvon, 12 % (+)-dihydrokarvon, karveol (semena); 60 % A-fellandren, 30 % (+)-kmínový ether (nať) kurkuma Curcuma longa (Zingiberaceae) 30 % turmeron, 25 % ar-turmeron, 25 % zingiberen, 1,8-cineol, borneol, A-fellandren majoránka Origanum majorana (Lamiaceae) > 20 % 1-terpinen-4-ol, 3-18 (Z)-(+)-thujenhydrát, % 1-8-cineol, 25 % estragol, 15 % A-terpineol, 11 % eugenol

16 Druh Latinský název Hlavní obsažené aromatické látky máta (peppermint) muškát oregano pepř Mentha x piperita (Lamiaceae) Myristica fragrans ( Myristicaceae) Origanum vulgare (Lamiaceae) Piper nigrum (Piperaceae) % (-)-menthol, 20 % menthon, 10 % menthylacetát, 2-3 % (+)-menthofuran, A- pinen, A-felandren, B-karyofyllen 27 % A-pinen, 21 % B-pinen, 15 % thujen, 9 % limonen, safrol, myristicin (5-methoxysafrol), 1-terpinen-4-ol, eugenol, isoeugenol Karvakrol, thymol, p-cymen, karvakrolmethylether, linalool, A-pinen, bornylacetát, kafr 22 % A-pinen, 21 % thujen, 17 % B- karyofyllen, GAMA-karen, limonen, B-pinen rozmarýna Rosmarinus officinalis (Lamiaceae) Do 50 % 1,8 cineol, do 30 % A-pinen, do 20 % kafr, kamfen, borneol, bornylacetát skořice Cinnamomum zeylanicum (Lauraceae) % cinnamaldehyd, 10 % eugenol, 0 10 % safrol, % linalool, kafr šalvěj tymián Salvia officinalis (Lamiaceae) Thymus vulgaris (Lamiaceae) Kafr, 1,8-cineol, 0 60 % thujon, (A-a B- thujon), A-pinen, B-pinen, bornylacetát, myrcen, borneol, linalylacetát, ocimen Do 70 % thymol a karvakrol, p-cymen, linalool, limonen, A-pinen, kamfen, terpinen, B-karyofyllen, geraniol, karvakrol, borneol

17 3.4 ZPŮSOB IZOLACE SILIC U VYBRANÝCH DRUHŮ LÉČIVÝCH, AROMATICKÝCH A KOŘENINOVÝCH ROSTLIN V tabulce č. 3 je dle Korbeláře, Endriese, Krejči (1973), Janči, Zentricha (1998), Grooma (2000), Vonáška, Trepkové (2002) a Petera (2006), uveden způsob izolace silic u vybraných druhů LAKR. Tabulka č. 3 Způsob izolace silic u vybraných druhů LAKR Druh Sbíraná Způsob Vůně Využití část izolace andělika semena, destilační kořenitá kosmetika, lékařská kořen metoda vůně gastronomie bedrník anýz plod destilace anýzová vůně farmaceut zubní pasty bazalka vonná nať destilace nasládlá vůně farma, gastronomie citrusy kůra, list, lisování květinová kolínské vody, květ vůně gastronomie čajovník list extrakce a dřevitá gastronomie čínský následná rafinace lihem blahovičník list destilace svěží vůně zubní pasty,

18 kulatoplodý osvěžovač vzduchu fenykl obecný plod destilace sladcekořenitá parfémy, zubní pasty jasmín velkokvětý květ extrakce sladká vůně součástí až 85 % parfémů, nejcennější jalovec obecný plod, list destilace svěží cedrová vůně součást kořeněných parfémů kmín kořenný plod destliace kmínová vůně zubní pasty, gastronomie kopr vonný semena destilace kořenitá, nasládlá vůně zubní pasty, tabákové parfémy levandule úzkolistá květ destilace bylinná, květinová vůně kolínská, fytoterapie máta peprná kvetoucí destilace svěží, ústní vody, zubní nať mátová pasty, fytoterapie vůně dobromysl obecná kvetoucí stonky destilace kořenitá kosmetika a ústní hygiena muškátovník vonný oříšek, květ destilace kořenitá parfémy dodává uklidňující

19 podtón pepřovník černý plod destilace pepřová gastronomie rozmarýna lékařská list destilace jemně kořenitá gastronomie, kolínské, parfémy skořicovník pravý kůra destilace skořicová, aromatická zubní pasty, kosmetika šalvěj lékařská list, nať destilace kafrový nádech pánská kosmetika tymián obecný list, nať destilace rostlinná vůně gastronomie, koupele

20 4. POPIS VYBRANÝCH DRUHŮ LAKR ROZLIŠENÝCH PODLE VÝZNAMNOSTI ÚČINNÝCH LÁTEK V následující části uvedu rostliny významné obsahem silic, glykosidů a tříslovin a popíši jejich využití. 4.1 Rostliny významné obsahem silic Silice jsou fyziologicky účinné, těkavé, kapalné látky rozpustné v organických rozpouštědlech (např. etanol). Z pravidla snadno oxidují, jsou bezbarvé a mají tendenci pryskyřičnatět a tmavnout. Přírodní barva silic je žlutohnědá (hřebíčková silice) a vyznačují se vysokým indexem lomu daným přítomností nenasycených látek s dvojnými a trojnými vazbami. (Hubík, 1989) Silice se získávají z různých částí rostlinných orgánů jako například z květů, stonků, plodů, semen, dřeva, kůry, plodů či listů. Vhodně zvolený způsob izolace silic ovlivňuje jejich kvalitu. Dá se říci, že čím je postup separování zdlouhavější, tím jsou silice účinnější a kvalitnější. Bazalka vonná Ocimum basilicum Rostlina pochází z Asie, divoce se vyskytuje na Ceylonu a na Jávě. Do střední Evropy se dostala v 16. století. (Harding, 2009) Později se stala bazalka populární díky jejímu využití v gastronomii a stala se neodmyslitelnou součástí nejen italské kuchyně. až Užívanou částí této rostliny je nať Herba ocimi citrati. Tato droga obsahuje 1, 5 % silice s hlavní složkou methylchavikolem (estragolem), cineolem, linalolem, kafrem, pinenem a ocimenem. (Brabenec, Bořík, 1990)

21 Její využití ve fytozerapii je spojeno s problémy se zažíváním či nechutenstvím, kdy zvyšuje žaludeční činnost, podporuje vylučování trávicích šťáv a podporuje chuť k jídlu. Bazalka působí mírně protizánětlivě a jako mírné antibiotikum. Může být použita i při odhleňování. (Harding, 2009) Bazalka se dále využívá např. při výrobě balzámů, bazalkového čaje atd.. Obrázek č. 1. Bazalka vonná Ocimum basilicum ( Blahovičník kulatoplodý Eucalyptus globulus Blahovičník a jeho olej je produkován ve velkém již od 19. století a je běžně užíván ve farmakologii při výrobě léků proti nachlazení a kašli. Původem je blahovičník z jižní Austrálie a Tasmánie. (Harding, 2009) Vedle amerických wellingtonií patří k nejvyšším stromům na zemi, neboť dorůstá výšky až 100 metrů. (Větvička, 1999) Sklízenou částí blahovičníku jsou hlavně listy (Eucalypti folium). Ty obsahují 2-3 % silice s hlavními složkami eukalyptolem a cineolem. Složení silice je různé u jednotlivých druhů blahovičníku Silice E. radiata a E. polybractea obsahují především felandren a cineol, silice u E. citiodora obsahuje citral a citronellol, v případě u E. elata je to pak piperiton a felandren. (Hooland, Buss, Unwin, 1991) Užívá se při onemocnění dýchacích cest, astmatu, zánětu nosu a hrtanu a, bronchitidách. (Janča, Richter, 1994)

22 Dále jej můžeme využít při různých kožních poraněních, jako jsou odřeniny, popáleniny, nebo ke zmírnění svalové bolesti. Má též antiseptické účinky. (Harding, 2009) Pro léčebné účely se blahovičník dále využívá k inhalaci, vnitřnímu popužití jako kapky, nebo jako eukalyptová tinktura. (Janča, Zentrich, 1998) Droga má také využití v homeopatické medicíně, využívá se hlavně tinktura vyrobená z listů starších větví. Homeopatické přípravky jsou mírnější a mnohem bezpečnější. (Janča, Zentrich, 1998) Obrázek č. 2. Blahovičník kulatoplodý Ecucalyptus globurus ( Jalovec obecný Juniperus communis Tato rostlina pochází z Evropy, Asie či ze severu jihoamerické Patagonie. V odlišných varietách jej můžeme vidět i v Severní Americe. V České republice se dříve vyskytoval poměrně hojně, ale v současnosti je na ústupu a proto se také již řadí mezi chráněné druhy. Sběr je zakázán. (Větvička, 1999) Sklízenou částí u jalovce obecného jsou plody (Fructus juniperi), které se sklízejí na podzim druhého roku, a dřevo (Lignum juniperi) sklízené na podzim či v zimě

23 Jalovec obsahuje 0,2 2 % silice, jež je složena zejména z monoterpenů pinen, terpineol, limonen, humul, kamfen, jalovcový kafr, borneol, geraniol, kadinen, sabinen. (Janča, Zentrich, 1998) Plody jsou účinné diuretikum, ale na druhou stranu dráždí ledviny. Z tohoto důvodu bylo užívání těchto plodů v urologii zakázáno. Doménou užívání těchto plodů se stala revmatologie. Uplatňují se tak v léčbě páteře a bolesti kloubů. Mimo to zlepšují trávení a hospodaření organismu se žlučí. Jalovcová silice se využívá jako derrivans a urychluje hojivé reparační procesy. Jalovec nesmíme využívat při glomerulonefritidě a nefroskleróze. (Harding, 2009) Při perorálním používání se používá silice v dávce 2 5 kapek, nejlépe rozmíchaná v malém množství mléka. Mnohem častější formou užívání je zevní užití, kdy se silice používá při artralgiích, neuralgiích apod. Při užívání bychom měli být obezřetní k množství, které používáme. Absolutní kontraindikací je glomerulonefritida, nefroskleróza a relativní kontraindikací je gravidita a průběh kojení. (Janča, Zentrich, 1998) Jalovec se tradičně využívá v lihovarnictví (gin), potravinářství apod.. Obrázek č. 3. Jalovec obecný Juniperus communis (

24 Levandule úzkolistá Lavandula angustifolia Rostlina je původem ze Středomoří. Převážně se pěstuje v teplejších oblastech jako jsou Balkán, Itálie, Řecko, Španělsko, Francie. (Richter, Severa, 1971) Drogou u levandule je květ (Flos lavandulae) a případně nať (Herba lavandulae). Květy obsahují především silici s linalolem, linaliacetátem, borneolem, isoborneolem, cineolem, kafrem, geraniolem a dalšími asi 25 terpeny. Nať oproti květu má méně silice. (Janča, Zentrich,1998) Sušená droga působí především fytoncidně a jako účinný uklidňující prostředek. Napomáhá také k uvolňování křečí hladkého svalstva trávicího traktu, podporuje odtok žluče do střev a zlepšuje střevní peristaltiku. (Harding, 2009) Současně povzbuzuje slinivku břišní k vyšší tvorbě enzymů a působí jako mírné antibiotikum. Je také mírně močopudná, tlumí bolesti hlavy způsobené psychickými problémy či napomáhá k pozitivnějšímu průběhu onemocnění dnou. (Barabenec, Borik, 1990) Běžnou formou užití drogy levandule je nálev. Často se používá tinktura. Možná je aplikace i čisté silice v dávce 2-10 kapek 2x denně v kombinaci s větším množstvím vody. Měli bychom se vyvarovat delšímu užívání. Pro dlouhodobé účely je vhodná tinktura. (Janča, Zentrich, 1994) Obrázek č. 4. Levandule úzkolistá - Lavandula angustifolia (

25 Máta peprná Mentha x piperita V České republice je pěstována již od roku Původ této rostliny je nejednoznačný, ale poprvé byla popsána v Anglii jako přirozený hybrid. V podstatě se jedná o křížence máty vodní (Menthaaquatica) a klasnaté (Menthaspicata). U máty peprné je hlavní drogou list (Folium menthae piperitae) nebo kvetoucí nať (Herba meanthae piperitae). Obsahují silice (1 2,5 %) kde hlavními složkami jsou menthol, menton, methofuran, sabin, mantofuran, piperiton. (Janča, Zentrich, 1998) Účinnost drogy určuje především obsah mentholové silice, která je významná svými silnými antiseptickými vlastnostmi. Díky schopnosti dráždit citlivé receptory, které vyvolávají pocit chladu je schopna překrýt úporné svědění těla. Takto se může využít jak vnitřně, tak i zevně. (Parthasarathy, Chempakam, 2008) Droga také účinně tlumí nadýmání a křečové bolesti v trávicím ústrojí, příznivě ovlivňuje funkci žlučníku a také zlepšuje trávení. Stimuluje centrální nervovou soustavu a snižuje krevní tlak. Inhalace se používá při problémech s katarem horních cest dýchacích. Velice oblíbenou možností, při problémech s psychikou, kožních onemocněních nebo při revmatizmu, je mátová koupel. (Janča, Zentrich, 1998) Jako běžná léková forma se využívá nálev. V případě provádění inhalace bychom neměli překročit dobu trvání více jak 10 minut. Jestliže užíváme koncentrovanou silici, stačí dávka 3-5 kapek. (Korbelář, Endrix, Krejča, 1973) Máta peprná není vhodná pro dlouhodobé užívání, zvláště pak při užívání vyšších dávek. Důvodem jsou její anestetické účinky, které by mohly později vyústit k poklesu citlivosti organismu na rostliny. Při předávkování mohou vzniknout problémy s křečemi či celkovou ochablostí. Možná je i alergie na mentol. Také děti mohou být citlivější na jeho účinky. (Janča, Zentrich, 1998)

26 Obrázek č. 5. Máta peprná - Mentha x piperita ( Rozmarýn lékařský - Rosmarinus officinalis Rozmarýn je původem ze Středomoří. U nás byl dříve pěstován převážně ve vinařských oblastech. Rozmarýn je v českém herbáři popisován již od roku (Richter, Severa, 1971) Drogou u rozmarýnu je list (Folium rosmarini). Droga má kořenitý zápach a nahořklou, aromatickou chuť. Rozmarýn vyniká obsahem silice 1 2 %. Hlavními složkami jsou verbenon, borneol, cineol, kafr a limonen. Jarní a podzimní silice má jiné složení, což má za následek odlišné fytoterapeutické účinky. Například silice odebraná z rozmarýnu, pěstovaného v slunných oblastech, bude mít jiné složení obsahových látek než v tuzemsku. (Janča, Zentrich, 1998) Jelikož je vhodným léčivem dyspeptických stavů s nadýmáním, tvorbě žluči nebo při špatném trávení, využívá se na prokrvení trávicího traktu, tvorbě fermentů a žluči. (Harding, 2009) Droga účinně odstraňuje pocit fyzické a duševní ochablosti. Také působí močopudně, snižuje krevní tlak, je i mírným kardiotonikem. Zlepšuje prokrvení pánve, zlepšuje krevní oběh a uvolňuje hladké svalstvo. Při zevním použití působí desinfekčně a snižuje bolest při revmatických problémech. (Onřej, 2005)

27 Protože má rozmarýn poměrně silné účinky, měli bychom s ním zacházet opatrně. Je kontraindikována v těhotenství a při laktaci a nedoporučuje se ani osobám, které prodělaly onemocnění jater či ledvin. (Harding, 2009) Obrázek č. 6. Rozmarýn lékařský - Rosmarinus officinalis ( Šalvěj lékařská Salvia officinalis Šalvěj je odvozena od latinského slova salvere, což znamená spasit. Dlouhou dobu byla považována za jakýsi univerzální lék a byla též nazývána Salvia salvatrix, šalvěj spasitelka. Z lidových názvů se dříve užíval i název jako babské ucho. Původ šalvěje je v jižní Evropě, a na Balkáně. U nás je pěstována jako léčivá či jako okrasná rostlina. Sklízenou částí jsou listy (Folium salviae) a nať (Herba salviae). Ty obsahují 1, 5 2, 5 % silice s thujonem, salviolem, cineolem, kafrem a borneolem. (Brabenec, Bořík, 1990) Droga slouží jako dezinficiens nejčastěji při zánětech hrtanu, horních dýchacích cest, angíně nebo krvácení dásní. Užívá se též ke snížení pocení (převážně nervového původu), močopudně, bakteriocidně, protizánětlivě, snižuje sekreci žláz a mateřského mléka. (Ondřej, 2005)

28 Listy lze sbírat celoročně, avšak v červenci obsahují největší množství silice. (Harding, 2009) Jedna z neúčinnějších forem úpravy je tinktura. Ta se používá v dávkách kapek 3 krát denně. Koncentrovanější extrakt (extraktu Salviae fluidum) se podává po kapkách. (Janča, Zentrich, 1998) Z vodních výluhů se doporučuje užívání nálevu. Výluhy i nálevy bývají poměrně silné, proto se doporučují podávat v menších dávkách. (Richter, Severa, 1971) Z důvodu špatné rozpustnosti protizánětlivých látek ve vodě se často volí forma lihovodného roztoku. Důležité je si uvědomit, že thujon, obsažený v silici je toxický a proto není šalvěj vhodná k dlouhodobému užívání. Předávkováním může dojít ke vzniku pseudoepileckého záchvatu. Měli bychom se také vyhnout užívání odvarů z šalvěje, protože účinnost v tomto podání rychle klesá. V odvaru jsou totiž zastoupeny hlavně třísloviny a účinné složky silice vyprchají, čímž je lék méně účinný. (Janča, Zentrich, 1998) Obrázek č. 7 Šalvěj lékařská - Salvia officinalis (

29 Tymián obecný Thymus vulgaris Je to velice variabilní druh a ve střední Evropě se pěstuje především jako jednoletá rostlina. Tymián je původem ze západní části Mediteránu: Španělsko, Itálie, Tunisko, Maroko, Francie. Sbíranou částí tymiánu je nať (Herba thymi) a list (Folium thymi). Ty obsahují především velmi silnou silici s thymolem a karvakrolem, cineolem, pinenem, linalolem, borneolem. (Korbelář, Endis, Krejča, 1974) Droga působí fytoncidně a je považována za jedno z nejsilněji působících antibiotik. Je skvělým desinfekčním prostředkem při problémech s dýchacími cestami a trávicím ústrojím. Působí protikřečově, spasmolyticky, proti plísním, parazitům a také prvokům. (Janča, Zentrich, 1998) Nálev se používá při křečích břicha, menstruačních problémech či bolestech hlavy. Tymiánová horká koupel se používá jako protirevmatické ošetření končetin, celkově zlepšuje metabolismus, prokrvuje a napomáhá k odstranění únavy končetin. (Ondřej, 2005) Droga se nedoporučuje pro dlouhodobé užívání a také není vhodné překračování dávek. Samotný thymol ani silici nepoužíváme, protože dávky, které se užívají, hraničí s toxickými dávkami a může dojít k poškození červených krvinek nebo ledvinových klubíček. (Janča, Zentrich, 1998)

30 Obrázek č. 8. Tymián obecný - Thymus vulgaris ( 4.2 Rostliny významné obsahem glykosidů Glykosidy jsou organické sloučeniny rostlinného původu. Při hydrolýze se štěpí na cukr a necukernou složku zvanou aglykon. Jsou to bezbarvé látky zpravidla rozpustné v alkoholu a vodě. (Velíšek, 2009) Glykosidy jsou produktem sekundárního metabolismu rostlin. Jsou obsaženy v široké skupině čeledí (např. Fabaceae, Apocynaceae, Ranunculacea). Stévie sladká Stevia rebaudiana Rostlina je původem z Jižní Ameriky, kde jí využívali tamní indiáni jako léčivou rostlinu a nekalorické sladidlo. V roce 1931 francouzští chemici zjistili, že díky steviosodu obsaženém ve stévii, netrpěli indiáni kazivostí zubů a stala se tak celosvětově používanou rostlinou. ( Parthasarathy, Chempakam, 2008) Užívanými částmi stévie jsou list Folium steviae rebaudianae a nať Herba steviae. K důležitým obsahovým látkám této rostliny patří diterpenoidní glykosid steviosid, rebaudiosidy A, B, C, D, steviobiosid a dulkosid. Je bohatá na řadu vitamínů, třísloviny, organické kyseliny a minerální látky. (Janča, Zentrich, 1998)

31 Samotný extrakt získaný z drogy je označován jako steviozid a s hranicí sladivosti 0,002 % a je až 300 krát sladší než řepný cukr. Má nízkou kalorickou hodnotu, při tepelné úpravě nehnědne a není toxický. (Peter, 2006) Je vhodným sladidlem pro osoby trpící obezitou nebo cukrovkou. Z hlediska fytoterapie se užívá na podporu trávení, je poměrně spolehlivým fytoncidním prostředkem a působí močopudně. (Janča, Zentrich, 1998) Předávkování stévií prakticky nehrozí, protože při konzumování většího množství je sladkost nepříjemná. Obrázek č. 9 Stévie sladká - Stevia rebaudiana (

32 Lékořice lysá Glycyrhizza glabra Její používání sahá až do starého Egypta, kde najdeme zmínky o jejím užívání ve starých papyrech. V roce 1923 byla archeology objevena v nemalém množství v jedné z faraonských hrobek. Spolu s žen-šenem patří lékořice k nejpoužívanějším rostlinám v čínské medicíně. Jako droga je zde využíván kořen Radix liquiritiae. ( Holland, Unwin, Buss, 1991) Nejvýznamnější látkou lékořice lysé je triterpenoidní saponin - glycyrrhizin. Tato substance je až 50 krát sladší než řepný cukr. K dalším obsahovým látkám patří monosacharidy, oligosacharidy, flavonoidní glykosidy (izokviricigenin, formononetin, likviricigenin, likviricin), škrob, hořčiny, cyklitol a semena obsahují toxický kanavanin. (Ondřej, 2005) Droga se využívá jako diuretikum, emenagogum, laxans, spazmolytikum či expektorans. Užívá se i při nepravidelné menstruaci, při depresích, zvyšuje imunitu, snižuje žaludeční kyselost, a působí při Addisonově nemoci (nedostatek hormonů kůry nadledvin), kdy glycyrhizin působí právě jako nadledvinový hormon aldosteron. (Janča, Zentrich, 1998) Má také rozsáhlé použití v potravinářském průmyslu př výrobě limonád, piva, bonbónů proti kašli a velice populární cukroviny pendreku. ( Marcus, Webb, 2002) Denní dávka se stanovuje na jednu kávovou lžičku drogy na šálek horké vody, který se pije dvakrát deně. ( Hubík, 1998) Droga není toxická, avšak neužíváme jí s ohledem na obsah sodíku v těhotenství, při vysokém krevním tlaku či při potížích s ledvinami. (Korbelář, Endis, Krejča, 1974)

33 Obrázek č. 10 Lékořice lysá - Glycyrhizza glabra ( 4.3 Rostliny významné obsahem hořčin Hořčiny jsou látky přírodního charakteru výrazné chuti. Již v ústech působí na naše chuťové receptory, čímž podporují tvorbu slin. V žaludku pak hořčiny zvyšují tvorbu enzymů a žaludečních kyselin. Dle čistoty rozlišujeme hořčiny na 3 skupiny: - Amara pura čisté hořčiny, povzbuzují činnost trávicí soustavy (zeměžluč, hořec) - Amara aromatica tzv. aromatické hořčiny, jež jsou vázané na silici. Ovlivňují jak trávicí soustavu, tak i správné fungování jater. (řebříček, pelyněk, puškvorec) - Amara acria jsou vázány na ostře působící látku s laktonovou skupinou (pepř, zázvor)

34 Puškvorec obecný Acorus calamus Rostlina je původem z jižní Číny a do České republiky byla dovezena v 16. století. V současné době roste puškvorec téměř v celé Evropě, Severní Americe a Asii. Sbíranou částí je oddenek Rhizoma calami aromatici. (Korbelář, Endis, Krejča, 1974) K významným obsahovým látkám patří třísloviny, hořčiny, cukry, slizy, silice a až 35 % zásobních škrobů. Silice obsahuje shibunonové seskviterpeny, beta farnesan a beta-asaron, jenž je karcinogenní při obsahu vyšším jak 5 %. Z hlediska fytoterapeutického použití se puškvorec uplatňuje při nejrůznějších žaludečních potížích, neboť podporuje správné fungování žaludečních šťáv. Působí desinfekčně, uklidňuje křečové bolesti a nadýmání, odstraňuje nechutenství, astmatické záchvaty. Vnitřně se uplatňuje ve formě prášku, tinktury nebo nálevu. (Janča, Zentrich, 1998) V potravinářském průmyslu je puškvorec oblíbenou komoditou při výrobě kandovaného ovoce a jeho extrakt je nedílnou součástí některých hořkých likérů. (Marcus, Webb, 2002) Kontraindikace puškvorce mohou nastávat pouze při obsahu silice β-asaronu vyšším jak 5 %. Všeobecně se nedoporučuje aplikace puškvorce při těhotenství nebo v době kojení. (Ondřej, 2005)

35 Obrázek č. 11. Puškvorec obecný - Acorus calamus ( Pelyněk pravý Artemisia absinthium Pelyněk je původní evropská rostlina, která byla zavlečena na americký kontinent. Vzhledem k obsaženému thujon v rostlině se pelyněk dříve využíval k výrobě halucinogenního alkoholového nápoje absinth. V současnosti je tento alkoholový nápoj bez jeho obsahu. Dlouhodobým užíváním absinthu vznikala závislost zvaná absintismus. (Hooland, Unwin, Buss, 1991) Sbírá se kvetoucí nať Herba artemisiae. (Korbelář, Endis, Krejča, 1974) Mezi obsahové látky patří hořčiny jako artemisin. Dále pak pelyněk obsahuje, organické kysleiny, sliz, třísloviny, sacharidy, minerální soli, pryskyřice, oleje a silici (cineol a thujon - jedovatý). (Ondřej, 2005) Z fytoterapeutického hlediska se pelyněk uplatňuje při léčbě menstruačních bolestí, žaludečních obtíží a napomáhá trávení. Má pozitivní vliv na správné fungování žaludečních šťáv. Obvykle se užívá droga ve formě nálevu, avšak s ohledem na obsažený thujon, se nedoporučuje dlouhodobé užívání, hrozí arytmie, pokles krevního tlaku či poškození nervového systému. (Janča, Zentrich, 1998) V potravinářském průmyslu našel pelyněk využití jako koření do mas či ryb, bývá obsažen v likérech a vermutu. (Marcus, Webb, 2002)

36 S ohledem na kontraindikace se nedoporučuje pelyněk používat při těhotenství nebo při kojení. (Harding, 2009) Obrázek č. 12 Pelyněk obecný - Artemisia vulgaris (

37 5. ZÁVĚR Bakalářská práce na téma Využití aromatických látek léčivých, aromatických a kořeninových rostlin se zabývá klasifikací aromatických látek, jejich účinky a využitím. Aromatické látky se využívají v mnoha průmyslových odvětvích, jako např. v potravinářství, farmacii, nebo v chemickém průmyslu. Vonné látky ovlivňují organoleptické vlastosti. Výsledný vjem není obvykle vyvolán pouze jednou obsahovou látkou, ale celým souborem čítajícím mnohdy několik set sloučenin. Podle chemické struktury se aromatické látky rozdělují na uhlovodíky, alkoholy, ethery, karbonylové sloučeni, acetaly a ketaly a jiné. Izolace aromatických látek probíhá destilační nebo extrakční metodou. Léčivé, aromatické a kořeninopvé rostliny můžeme rozdělit podle významnosti obsahu silic, glykosidů a hořčin. Mezi významné zástupce LAKR bohaté na obsah silic patři např. bazalka vonná, jalovec obecný, levandulé lékařská, máta peprná a jiné. Mezi významné zástupce bohaté obsahem hořčin patří např. puškvorec obecný, pelyněk pravý apod.. lysá Mezi rostliny bohaté na obsah glykosidů patří např. stévie sladká a lékořice Většina zástupců LAKR se využívá pro fototerapeutické účely ve formě nálevu, balzámu, tinktur apod.. V dnešní době si ještě stále mnoho lidí spojuje zástupce léčivých, aromatický a kořeninových rostlin spíše s potravinářským průmyslem a i přes známe léčebné účinky mnoha rostlin se stále upřednostňuje užívání chemicky vyrobených léčiv. Tato bakalářská práce by ráda přispěla k lepší informovanosti o možném využití aromatických látek obsažených u LAKR

38 6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BAUER, K., GARBE D., SURBURG H., Common fragrance and flavour materials, Ed, 4th. Germany, 2001, s 282, ISBN GROOM, N., Průvodce parfémy, Příručka pro znalce, Fortuna print, Praha, 2000, s. 192, ISBN HARDING, J., Byliny, 1. vydání, 2009, ISBN HLAVA, B., STARÝ, F., POSPÍŠIL, F.: Rastliny v kozmetike., 1. vyd., Bratislava: Priroda, 1983, s HOLLAND, B., UNWIN, I.D., BUSS, D.H. Vegetables Herbs and Spices: Fifth Supplement to McCance and Widdowson s The Composition of Foods. 4. vyd. Cabmridge: Royal Society of Chemistry s. ISBN HUBÍK, J.; DUŠEK, J.; SPILKOVÁ, J.; ŠÍCHA, J.: Obecná farmakognosie. II. Sekundární látky., UK v Praze, SPN, Praha JANČA, J., ZENTRICH, J.A. Herbář léčivých rostlin, vyd. Praha: EMINENT, s. ISBN KORBELÁŘ, J., ENDRIS, Z., KREJČA, J. Naše rostliny v lékařství. 4. vyd. Praha: AVICENUM, s. ISBN LANGMAIER, F., Základy kosmetických výrob., 1. Vyd. Univ. T. Bati ve Zlíně, ISBN ONDŘEJ, P., Herbář, neboli bylinkář, Mathioli, 3. vyd., 2005, Levné knihy, ISBN

39 PARTHASARATHY, V.A., CHEMPAKAM, B. Chemistry of spices. Wallingford: CABI, s. ISBN PETER, K.V. Handbook of herbs and spices: Volume 3/1. 1 vyd. Boca Raton: CRS Press s. Woodhead publishing in food science, technology and nutrition. ISBN POPELKOVÁ, M., Přednášky z bytové chemie. FCH VUT Brno., 2007, nepublikovaná verze. PACÁK, J., Jak porozumět org. chemii, Karolinum, 1997, Praha, Karlova Univerzita, s.315, ISBN RICHTER, M., SEVERA, F. Léčivé rostliny. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské vydavatelství, s. ISBN TŘEPKOVÁ, E., VONÁŠEK F., Vůně a parfémy., Tajemství přitažlivosti, Maxdorf, Praha, 1997, s. 173, ISBN VELÍŠEK, J., HAŠLOVÁ, J. Chemie potravin vyd. Tábor: OSSIS, s. ISBN VELÍŠEK, J., HAŠLOVÁ, J. Chemie potravin vyd. Tábor: OSSIS, s. ISBN VĚTVIČKA, V. Evropské stromy. 4. vyd. Praha: AVENTINUM NAKLADATELSTVÍ, s. ISBN VONÁŠEK, F., TŘEPKOVÁ, E., Chuť a aroma, Maxdorf, Praha, 2002, s. 124, ISBN

40 MARCUS A., WEBB, Bylinky, Fortuna Print, Praha, 2002, s. 192, ISBN SEKYT, V., Nebezpečné bylinkářství, Gemma89, Praha, 1994, první vyd., s. 138, ISBN ,20,X

41 - 42 -