Taxonomie domén Archaea a Bacteria
|
|
- Denis Matoušek
- před 9 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Taxonomie domén Archaea a Bacteria Prokaryota mohou, a také to dělají, téměř cokoliv.. Základní charakteristika prokaryot z domén Archaea a Bacteria Prokaryota = organismy složené z jednotlivých buněk nebo shluků buněk - nukleoplasma není oddělena jadernou membránou - při buněčném dělení se nevytváří vřeténko - cytoplasmatická membrána má složitou strukturu; vakuoly jsou vzácné - ribozómy rozptýleny v cytoplasmě, není endoplasmatické retikulum - výživa je vyžadována v molekulární formě - buňky mohou být pohyblivé i nepohyblivé - všudypřítomní obyvatelé rozmanitých prostředí - převážně jednobuněčné, vzácně vláknité, mycelární, koloniální prokaryotní organismy X odlišitelnost od eukaryotních mikroorganismů průkaz absence jaderné membrány
2 Doména Archaea Doména Archaea = suchozemské a vodní mikroorganismy (anaerobní, hyperslané nebo hydrotermálně či geotermálně vyhřívané prostředí) - extremofilové. - odlišují se od ostatních prokaryot složením fosfolipidů v membráně, které se skládají z dlouhých řetězců alkoholů navázaných éterovou vazbou na glycerol - postrádají v buněčné stěně murein, tvar buněk je rozmanitý Některé znaky mají archaea shodné s doménou Eucarya: - elongační faktor 2 (EF2) obsahuje dvojitou aminokyselinu difthamid - první aminokyselina proteosyntézy není formylována - některé trna geny obsahují introny - RNA polymerázy jsou vícesložkové enzymy - syntéza proteinů je inhibována anisomycinem, ale ne chloramfenikolem Hlavní skupiny archaeí - methanogenní archaea - sírany redukující archaea - extrémně halofilní archaea - archaea postrádající buněčnou stěnu - extrémně termofilní a síru metabolizující archaea G+ mají v buněčné stěně pseudomurein, methanochondroitin a heteropolysacharid G- mají povrchové vrstvy z (glyko) proteinů. Buňky rozmanitého tvaru (kulaté, spirální, miskovité nebo tyčkovité formy) Taxonomicky je doména Archaea členěna do: - kmene Crenarchaeota - kmene Euryarchaeota (tučně jsou uvedeny ty taxonomické jednotky, které jsou dále v textu stručně zmíněny)
3 Kmen: Crenarchaeota - morfologicky rozmanité - obligátně termofilní - aerobní, fakultativně anaerobní, striktně anaerobní - skládá se z jedné třídy Thermoprotei, která je členěna do čtyř řádů Třída Thermoprotei - tyčkovité, diskovité, kulovité - obligátně anaerobní, fakultativně aerobní, obligátně aerobní - chemolitoautotrofní nebo organotrofní - celosvětově rozšířené: kyselé termální prameny, bahenní sopky a jámy, podmořské termální prostředí - skládá se z řádů: Thermoptoteales, Caldisphaerales, Desulfurococcales, Sulfolobales Řád Thermoproteales - tyčky až vlákna, ztluštělé kulaté výčnělky - hypertermofilní ( C), mírně acidofilní (ph 4,5 7) - aerobní až fakultativně anaerobní - chemolitoautotrofní nebo sirná respirace - stěna z proteinových nebo glykoproteinových podjednotek - široce rozšířené v solfatárních horkých pramenech a podmořských hydrotermálních systémech - řád obsahuje dvě čeledě
4 Čeleď Thermoproteaceae Doména Archaea, kmen Crenarchaeota, třída Thermoprotei, řád Thermoproteales. - chemolitoautotrofní x organotrofní (sirná respirace) - čtyři rody Rody: Thermoproteus, Caldivirga, Pyrobaculum, Thermocladium, Vulcanisaeta Thermoproteus - tyčky (neměnný tvar), obligátně anaerobní - sirná respirace - teplotní rozmezí C, ph 1,7 6,5 - kyselé horké prameny a vodní napajedla Caldivirga - rovné, zakřivené tyčky, kulaté výčnělky - anaerobní, mikroaerofilní - optimum růstu při 85 C, ph 3,7 4,2 - kyselé horké prameny Pyrobaculum - tyčky s pravoúhlými konci, V, X, palisády - jednoduchá nebo dvojitá S-vrstva - hypertermofilní (optimum 100 C) - fakultativně nebo obligátně heterotrofní - izolovány z pevninských solfatár Thermocladium - rovné, zakřivené tyčky, kulaté ztlušťující výčnělky na koncích - heterotrofně termofilní - termální prameny, solfatarické půdy a bahno Čeleď Thermofilaceae Doména Archaea, kmen Crenarchaeota, třída Thermoprotei, řád Thermoproteales. - štíhlé tyčky, obligátně anaerobní - optimum C, sirná oxidace Rod: Thermofilum Thermofilum - buňky rozmanité délky, terminální sférické výstupky - termoacidofilní (ph 2,8 6,7; teplota do 100 C) - osídlují solfatárové horké prameny
5 Řád Desulfurococcales - kokovitý až diskovitý tvar - hypertermofilní (optimum C) - růst chemolitoautotrofní nebo organotrofní - S-vrstva - široce rozšířené: podmořské hydrotermální soustavy, solfatarické horké prameny - dvě čeledě Čeleď Desulfurococcaceae Doména Archaea, kmen Crenarchaeota, třída Thermoprotei, řád Desulfurococcales. - optimum růstu mezi C - anaerobní nebo aerobní - růst chemolitoautotrofní nebo heterotrofní Rody: Desulfurococcus, Acidilobus, Aeropyrum, Ignicoccus, Staphylothermus, Stetteria, Sulfophobococcus, Thermodiscus, Thermosphaera Desulfurococcus - koky, obligátně anaerobní - pružná buněčná stěna - teplotní optimum C - pevninské solfatarické oblasti Aeropyrum - kokovité buňky nepravidelného tvaru, silně pohyblivé - striktně aerobní - hypertermoneutrofilní - mořské prostředí Ignicoccus - nepravidelné koky, bičíky - striktně anaerobní - chemolitoautotrofní růst (produkují H 2 S) - izolovány z horkých sedimentů a z aktivních sopečných vyvřelin
6 Staphylothermus - nepravidelné koky, striktně anaerobní - heterotrofní růst - hypertermofilní - mořské prostředí Desulfurococcaceae - pokračování Stetteria - koky diskovitého tvaru, pohyblivé - S-vrstva - heterotrofní růst - teplotní rozmezí C; ph 1,0 5,8 - sedimenty mělkých podmořských hydrotermálních pramenů Sulfophobococcus - koky, chomáč vláken - heterotrofní anaeroby - odlišná chemotaxonomie - pevninské horké alkalické prameny Thermodiscus - koky diskovitého tvaru, nepohyblivé - striktně anaerobní - optimální teplota je 90 C - heterotrofní růst - horké mořské sedimenty (po sopečné činnosti) Thermosphaera - kokoidní buňky, cytopl. membrána překryta amorfní vrstvou - obligátně anaerobní, hypertermofilní - heterotrofní růst - pevninský horký pramen
7 Čeleď Pyrodictiaceae Doména Archaea, kmen Crenarchaeota, třída Thermoprotei, řád Desulfurococcales. - buňky kokovité až diskovité - hypertermofilní - rostou chemolitoautotrofně nebo fermentativně Rody: Pyrodictium, Hyperthermus, Pyrolobus Pyrodictium - buňky nepravidelné, variabilní průměr - chemolitotrofní, opt. teplota C - obal z proteinových podjednotek - anaerobní sedimenty, hlubinné prostředí Hyperthermus - nepravidelné koky, S-vrstva - obligátně anaerobní, hypertermofilní ( C), heterotrofní - vyžadují NaCl - hydrotermálně zahřáté mořské dno Pyrolobus - pravidelné až laločnaté koky - S-vrstva (proteiny v mřížce) - hypertermofilní (růst v rozmezí C), koncentrace NaCl: 1 4% - obligátně chemolitoautotrofní - hydrotermální systémy v podmořských oblastech
8 Řád Sulfolobales - kokoidní, laločnaté - extrémně termoacidofilní, chemolitoautotrofní využívání síry - aerobní, fakultativně anaerobní, obligátně anaerobní Čeleď Sulfolobaceae Doména Archaea, kmen Crenarchaeota, třída Thermoprotei, řád Sulfolobales. Charakteristika čeledě viz popis řádu. Rody: Sulfolobus, Acidianus, Metallosphaera, Stygiolobus, Sulfurisphaera, Sulfurococcus Sulfolobus - buňky kokovité, vysoce nepravidelné, obligátně aerobní, fakultativně chemolitoautotrofní (oxidace sirných rud, síry, tetrathionátu) - rozmezí C, ph 1 až 5,5; stěna z glykoproteinových podjednotek - kyselá kontinentální solfatarová pole, horké úložky na venkovních haldách Acidianus - buňky kokoidní, velice nepravidelné, termoacidofilní - stěna z proteinových podjednotek, fakultativně anaerobní - S H 2 SO 4 x S H 2 S - kyselá solfatarová zřídla a bahení sopky, geotermální mořské prostředí Metallosphaera - pravidelné až nepravidelné koky, pohyblivé, aerobní - fakultativně chemolitoautotrofní, růstová teplota okolo 75 C, ph 1 až 4,5 - buněčný obal z proteinových podjednotek - kyselá solfatarová zřídla a bahení sopky, horké úložky na haldách Stygiolobus - pravidelné až nepravidelné koky, pohyblivé, anaerobní - chemolitoautotrofní, teplota okolo 80 C, ph 1 až 5,5 - obal z proteinových jednotek - horká kyselá solfatární zřídla, bláto a půda Sulfurisphaera - nepravidelné koky, fakultativně anaerobní - složkou lipidu je caldarchaeol, růst při C, ph 1 až 5 - vyskytují se v kyselých solfatarách Sulfurococcus - kokoidní nepravidelné buňky, S-vrstva (není murein) - fakultativně litotrofní, termoacidofilní (40 85 C, ph 1 až 5,8) - kyselé pevninské geotermální prameny, sopečný kráter
9 Kmen se skládá z osmi tříd: Methanobacteria Methanococci Methanomicrobia Halobacteria Thermoplasmata Thermococci Archaeoglobi Methanopyri - morfologicky rozmanité - grampozitivní i gramnegativní - pět hlavních fyziologických skupin Kmen Euryarchaeota Metanogenní archaea - fylogenetická diverzita - DNA reasociace, podobnost sekvencování 16S rrna, fenotyp - 4 třídy s 5 řády metanogenních archaeí Třída Methanobacteria - pseudomurein v buněčném obalu - lipidy složeny z kaldarchaeolu a myo-inositolu - CO 2 je hlavní substrát pro metanogenezi Řád Methanobacteriales - buňky variabilního tvaru, grampozitivní - pseudomurein je převládajícím polymerem - striktně anaerobní (oxidace H 2, akceptorem elektronů je CO 2 ) - vysoce specializovaná fyziologická skupina - široce rozšířené v anaerobním prostředí - dvě čeledě
10 Čeleď Methanobacteriaceae Doména Archaea, kmen Euryarchaeota, třída Methanobacteria, řád Methanobacteriales. - charakteristika shodná s řádem; oxidují vodík, mravenčan nebo CO - akceptorem elektronů je CO 2, redukují metanol, síru; nerostou nad 70 C Rody: Methanobacterium, Methanobrevibacter, Methanosphaera, Methanothermobacter Methanobacterium - rovné, zakřivené, zkroucené, krátké i vlákna, grampozitivní - striktně anaerobní, redukce CO 2 na CH 4 - metanogenní prostředí Methanobrevibacter - koky, krátké tyčky, grampozitivní, pseudomurein - striktně anaerobní, redukce CO 2 na CH 4 - vyžadují vitamíny skupiny B - gastrointestinální trakt člověka i zvířat, ústní dutina člověka, odpadní vody, rozkládající se rostlinný materiál, půda (rýžová pole) Methanosphaera - buňky kulaté, grampozitivní - strtiktně anaerobní, pseudomurein - chemoorganotrofní - střevní trakt a feces člověka i zvířat Methanothermobacter - zakřivené, zkroucené štíhlé tyčky, grampozitivní (pseudomurein) - striktně anaerobní, redukce CO 2 na CH 4 - fylogeneticky jednotný rod - anaerobní reaktory čistíren odpadních vod, říční sedimenty Čeleď Methanothermaceae Doména Archaea, kmen Euryarchaeota, třída Methanobacteria, řád Methanobacteriales. - tyčky, pseudomurein i S-vrstva - striktně anaerobní, chemolitotrofní, nerostou pod 60 C - horké anaerobní prostředí solfatarových polí Rod: Methanothermus Methanothermus - rovné až zakřivené tyčky, obal ze dvou vrstev - striktně anaerobní, teplota C, chemolitotrofní - izolovány ze solfatarových polí
11 Třída Methanococci - pleomorfní (kokovitý) tvar buněk - buněčná stěna z proteinů (ne peptidoglykan ani pseudomurein) - striktně anaerobní, energii získávají při tvorbě CH 4 - osídlují široké rozmezí bezkyslíkatých prostředí - jeden řád (dva řády třída Methanomicrobia) Řád Methanococcales - charakteristika viz třída; kokovité,mořské prostředí; dvě čeledě Čeleď Methanococcaceae Doména Archaea, kmen Euryarchaeota, třída Methanococci, řád Methanococcales. - nepravidelné koky, stěna z proteinů, pohyblivé - mezofilní i termofilní - donorem elektronů je H 2 a mravenčan; akceptorem je CO 2 Rody: Methanococcus, Methanothermococcus Methanococcus - koky po dvou, mezofilní, obligátně anaerobní - obligátně metanogenní - slaniska, mořské sedimenty, sedimenty ústí řek Methanothermococcus - pravidelné i nepravidelné, pohyblivé - obligátně anaerobní, termofilní, obligátně metanogenní - písečné geotermální mořské sedimenty, voda na ropných polích Čeleď Methanocaldococcaceae Doména Archaea, kmen Euryarchaeota, třída Methanococci, řád Methanococcales. - charakteristika viz třída; hypertermofilní Rody: Methanocaldococcus, Methanotorris Methanocaldococcus - pravidelné i nepravidelné koky, pohyblivé - obligátně anaerobní, hypertermofilní, obligátně metanogenní - hlubokomořské hydrotermální průduchy, sedimenty Methanotorris - pravidelné až neporavidelné koky, nepohyblivé - hypertermofilní, obligátně metanogenní - hlubokomořské i mělké hydrotermální systémy
12 Třída Methanomicrobia - původně v třídě Methanococci; methanogenní archaea (2 řády a 5 čeledí) Řád Methanomicrobiales - kokovité, tyčkovité, šroubovice; proteinová buněčná stěna (pochva) - striktně anaerobní, energii získávají při tvorbě metanu - široké rozmezí bezkyslíkatých prostředí - tři čeledě Čeleď Methanomicrobiaceae Doména Archaea, kmen Euryarchaeota, třída Methanomicrobia, řád Methanomicrobiales. - charakteristika viz řád; většinou mořské druhy Rody: Methanomicrobium, Methanoculleus, Methanofollis, Methanogenium, Methanolacinia, Methanoplanus Methanomicrobium - rovné až mírně zakřivené tyčky, pohyblivé i nepohyblivé - striktně anaerobní, pomalu rostoucí - CO 2, H 2 a mravenčan metanogeneze; bachor krav Methanoculleus - nepravidelné, kokovité, S-vrstva, termofilní i mezofilní - striktně anaerobní, chemolitotrofní, H 2 /CO 2 CH 4 - anaerobní bioreaktory, sedimenty Methanofollis - nepravidelné koky, S-vrstva - obligátně anaerobní, chemolitotrofní, H 2 /CO 2 CH 4 - anaerobní bioreaktory, solfatarová pole Methanogenium - nepravidelné koky, nepohyblivé - striktně anaerobní, chemolitotrofní, H 2 /CO 2 CH 4 - psychrofilní, mezofilní, termofilní; anaerobní sedimenty Methanolacinia - malé, nepravidelné tyčky, nepohyblivé, S-vrstva - striktně anaerobní, mezofilní, H 2 /CO 2 CH 4 - mořské sedimenty v mangrovech Methanoplanus - buňky hranaté, tvar krystalů, disků - striktně anaerobní, chemolitotrofní, metanogenní - anaerobní prostředí bažin, ropné vrty
13 Čeleď Methanocorpusculaceae Doména Archaea, kmen Euryarchaeota, třída Methanomicrobia, řád Methanomicrobiales. - charakteristika shodná s rodem Rod: Methanocorpusculum Methanocorpusculum - nepravidelné koky, nepohyblivé i pohyblivé - striktně anaerobní, CO 2 redukují na CH 4 - anaerobní bioreaktory, jezerní sedimenty Čeleď Methanospirillaceae Doména Archaea, kmen Euryarchaeota, třída Methanomicrobia, řád Methanomicrobiales. - charakteristika shodná s rodem Rod: Methanospirillum Methanospirillum - zakřivené tyčky, vlákna, pohyblivé - striktně anaerobní, CO 2 redukují na CH 4 - obal buňky je dvouvrstevný - odpadní vody, bioreaktory, mořské sedimenty Nezařazený rod řádu Methanomicrobiales: Methanocalculus - nepravidelné koky, peritrichální - striktně anaerobní, CO 2 redukují na CH 4 - ropný vrt
14 Řád Methanosarcinales - buňky kokovité, v balíčcích, pochvaté tyčky; stěna z proteinů - striktně anaerobní, energii získávají za tvorby metanu - bezkyslíkaté prostředí - dvě čeledě Čeleď Methanosarcinaceae Doména Archaea, kmen Euryarchaeota, třída Methanomicrobia, řád Methanosarcinales. - charakteristika viz řád Rody: Methanosarcina, Methanococcoides, Methanohalobium, Methanohalophilus, Methanolobus, Methanomethylovorans, Methanimicrococcus, Methanosalsum Methanosarcina - buňky nepravidelné, sférické, gramvariabilní - striktně anaerobní, mezofilní i termofilní - energii získávají za tvorby metanu - sladkovodní i mořské prostředí, bioreaktory, bachor krav a ovcí Methanococcoides - nepravidelné koky, pohyblivé - striktně anaerobní, mírně halofilní, energii získávají za tvorby metanu - bezkyslíkaté mořské prostředí Methanohalobium - buňky ploché, nepravidelné, nepohyblivé - striktně anaerobní, extrémně halofilní, mírně termofilní, metylotrofní - sedimenty v solných lagunách Methanohalophilus - nepravidelné koky, nepohyblivé - metylované substráty tvorba metanu - striktně anaerobní, mírně halofilní - sedimenty solných jezer a odpařovacích nádrží Methanolobus - nepravidelné koky, S-vrstva - striktně anaerobní, metanogeneze - anaerobní mořské sedimenty Methanosalsum - nepravidelné hranaté koky, S-vrstva, pohyblivé - striktně anaerobní, metanogeneze - alkalické jezerní sedimenty
15 Čeleď Methanosaetaceae Doména Archaea, kmen Euryarchaeota, třída Methanomicrobia, řád Methanosarcinales. - pochvaté tyčky - acetát metan a CO 2 Rod: Methanosaeta Methanosaeta - tyčky, pochva, termofilní i mezofilní - metanogeneze - odpadní vody, bioreaktory, horká zřídla, termální jezera Třída Methanopyri - tyčky, G+ struktura (pseudomurein) - H 2 /CO 2 je přeměňován na metan - hypertermofilní - jeden řád s jednou čeledí Řád Methanopyrales - charakteristika viz třída Čeleď Methanopyraceae Doména Archaea, kmen Euryarchaeota, třída Methanopyri, řád Methanopyrales. - charakteristika viz třída Rod: Methanopyrus Methanopyrus - tyčky, S-vrstva - obligátně anaerobní, hypertermofilní - chemolitoautotrofní - hydrotermální sedimenty a horké hluboké průduchy
16 Třída Halobacteria - tyčky i koky, pleomorfní, halocysty, nepohyblivé nebo pohyblivé - vyžadují NaCl k růstu (3,5 4,5 M NaCl) - kolonie pigmentované, chemoorganotrofní - solná jezera, sodná jezera, solivary, sůl, solné doly, nasolené kůže a ryby - chemotaxonomie odlišuje Halobacteria od jiných halofilních prokaryot Řád Halobacteriales - charakteristika viz třída Čeleď Halobacteriaceae Doména Archaea, kmen Euryarchaeota, třída Halobacteria, řád Halobacteriales. - charakteristika viz třída,?!?!?! předpona rodového jména Halo- Rody: Halobacterium, Halalkalicoccus, Haloarcula, Halobaculum, Halobiforma, Halococcus, Haloferax, Halogeometricum, Halomicrobium, Halorhabdus, Halorubrum, Halosimplex, Haloterrigena, Natrialba, Natrinema, Natronobacterium, Natronococcus, Natronolimnobius, Natronomonas, Natronorubrum Halobacterium - buňky tyčkovité, pleomorfní, gramnegativní - striktně aerobní, extrémně halofilní, chemoorganotrofní - solná jezera, slunešní solivary, solná ložiska, solené fermentované produkty (kažení bílkovinných produktů) Haloarcula - pleomorfní tyčky, gramnegativní, aerobní nebo fakultativně anaerobní - extrémně halofilní, chemoorganotrofní - pigmentující - slaná jezera, solivary, slané tůně Halobaculum - tyčky rozmanité délky, gramnegativní - extrémně halofilní, chemoorganotrofní, aerobní - oranžovo-červené - taxonomie: charakterizace polárních lipidů a 16S rrna sekvencování - prostředí Mrtvého moře Halococcus - gramnegativní koky, striktně aerobní - extrémně halofilní, chemoorganotrofní - slaná jezera, solivary, mořská voda, kazící se nasolené ryby a kůže
17 Čeleď Halobacteriaceae - pokračování Haloferax - pleomorfní buňky, striktně aerobní, kolonie - mukózní vzhled - extrémně halofilní, vyžaduje Mg 2+, chemoorganotrofní - mikrobiální populace Mrtvého moře, solivary Halogeometricum - gramnegativní pleomorfní tyčky, extrémně halofilní, chemoorganotrofní - sluneční solivary Halorubrum - pleomorfní tyčky, gramnegativní, chemoorganotrofní, neutrofilní - solivary, solné doly, solná jezera, slaná půda Haloterrigena - gramnegativní tyčky, nepohyblivé; aerobní, extrémně halofilní - kolonie pigmentované, chemoorganotrofní; slaná půda, solivary Natrialba - gramnegativní tyčky, pohyblivé, striktně aerobní - pigmentované, neutrofilní i alkalifilní Natrinema - pleomorfní tyčky, gramnegativní, striktně aerobní - chemoorganotrofní, kolonie pigmentované, extrémně halofilní - kazící se nasolené ryby, solná jezera, solivary Natronobacterium - tyčky, zkracují se, gramnegativní, aerobní, alkalifilní, halofilní - sluneční solivar Natronococcus - gramvariabilní koky, nepohyblivé, aerobní, alkalifilní, halofilní - alkalické a vysoce slané jezero Magadi Natronomonas - krátké tyčky, gramnegativní, pohyblivé, pigmentované - chemoorganotrofní, striktně aerobní, halofilní, alkalifilní - alkalické a vysoce slané jezero Magadi Natronorubrum - pleomorfní tyčky, gramnegativní, nepohyblivé - extrémně halofilní a alkalifilní, aerobní, chemoorganotrofní - sedimenty hyperslaného alkalického jezera
18 Třída Thermoplasmata - postrádají buněčnou stěnu - extrémně acidofilní a termofilní Řád Thermoplasmatales - charakteristika viz třída Čeleď Thermoplasmataceae Doména Archaea, kmen Euryarchaeota, třída Thermoplasmata, řád Thermoplasmatales. - pleomorfní, postrádají buněčnou stěnu - obligátně heterotrofní - samozápalné uhelné haldy, pevninské solfatary Rod: Thermoplasma Thermoplasma - buňky pleomorfní, obklopeny trojvrstevnou membránou - fakultativně anaerobní, S se redukuje na H 2 S - obligátně termoacidofilní, obligátně heterotrofní - uhelné haldy (samovznícení), kyselá solfatarová pole Čeleď Picrophilaceae Doména Archaea, kmen Euryarchaeota, třída Thermoplasmata, řád Thermoplasmatales. - nepravidelné koky, aerobní heterotrofní - extrémně termoacidofilní - mají buněčnou stěnu Rod: Picrophilus Picrophilus - termofilní, hyperacidofilní, obligátně aerobní - jemná tetragonální vnější S-vrstva - NaCl inhibuje růst - horké solfatarové půdy a zřídla
19 Třída Thermococci - hypertermofilní, heterotrofní - mořské průduchy, pevninské termální prameny Řád Thermococcales - buňky sférické, pleomorfní - striktně anaerobní, rozmanité zdroje uhlíku, tvoří H 2 S (merkaptany) - hydrotermální prostředí Čeleď Thermococcaceae Doména Archaea, kmen Euryarchaeota, třída Thermococci, řád Thermococcales. - charakteristika viz řád Rody: Thermococcus, Palaeococcus, Pyrococcus Thermococcus - pravidelné až nepravidelné koky, nepohyblivé i pohyblivé - striktně anaerobní, extrémně termofilní - obligátně heterotrofní, vyžadují NaCl - pobřežní a podmořské solfatary, hydrotermální průduchy, pevninské termální prameny Pyrococcus - nepravidelné koky, monopolárně peritrichální - striktně anaerobní, heterotrofní růst, teplotní rozmezí C - vyžadují NaCl - hydrotermální průduchy, sedimenty solfatar, horké vývěry v aktivních sopečných komínech
20 Třída Archaeoglobi - pravidelné i nepravidelné koky - striktně anaerobní, hypertermofilní, neutrofilní Řád Archaeoglobales - charakteristika viz třída Čeleď Archaeoglobaceae Doména Archaea, kmen Euryarchaeota, třída Archaeoglobi, řád Archaeoglobales. - charakteristika viz třída Rody: Archaeoglobus, Ferroglobus, Geoglobus Archaeoglobus - kokovité buňky, pravidelné i nepravidelné - striktně anaerobní, termofilní - chemolitotrofní i chemoorganotrofní růst, tvorba H 2 S - stěna složena z S-vrstvy - mořské sedimenty, hydretermální systémy, krátery podmořských vulkánů, pod povrchem permafrostu Ferroglobus - buňky nepravidelné, kokovité - striktně anaerobní, termofilní, fakultativně chemolitoautotrofní - stěna složena z S-vrstvy - mělké mořské hydrotermální systémy
Dr. Carl Woese Archaea (16S rrna) Biologie Archea
Tři domény Archea Dr. Carl Woese Archaea - 1977 (16S rrna) Biologie Archea Srovnání některých znaků Archaea, bakterií a eukaryot Společné vlastnosti Archaea a Bacteria - Prokaryotní stavba - Malá velikost
TAXONOMIE MIKROORGANISMŮ
TAXONOMIE MIKROORGANISMŮ M. Sedlářová (Katedra botaniky PřF UP v Olomouci) 2010 VÝVOJ ŽIVOTA 4,5 miliardy let vznik Země 4 miliardy let náznaky života, samoreplikující se RNA 3,9 miliardy let primitivní
základní přehled organismů
základní přehled organismů Doména Archaea Tato doména nebyla rozpoznána až do konce 70. let minulého století Co se týče morfologie, neliší se archeální buňky od buněk bakteriálních Rozdíly jsou biochemické
základní přehled organismů
základní přehled organismů Všechny tyto organismy mají podobný chemický základ Doména Archaea Tato doména nebyla rozpoznána až do konce 70. let minulého století Co se týče morfologie, neliší se archeální
Doména Archaea. Tato doména nebyla rozpoznána až do konce 70. let minulého století
Doména Archaea Tato doména nebyla rozpoznána až do konce 70. let minulého století jednobuněčné, prokaryotický typ buněk morfologie jako bakterie rozdíly jsou biochemické a genetické žijí v extrémních stanovištích,
Reakce mikroorganismů na změny v prostředí
Reakce mikroorganismů na změny v prostředí Co je adaptace? odpověď na stres Co je stres? Změna teploty (teplo nebo chlad) Výživa (nedostatek nebo toxicita) Světlo (množství/ kvalita Tlak (obvykle vodní)
DYNAMIKA BAKTERIÁLNÍHO RŮSTU
Úvod DYNAMIKA BAKTERIÁLNÍHO RŮSTU Bakterie mohou přežívat za velice rozdílných podmínek prostředí Jednotlivé druhy však rostou za limitovaných podmínek prostředí Bakteriální kolonie V přírodě existují
TECHNIKA PRO ZPRACOVÁNÍ ODPADŮ (13)
3. června 2015, Brno Připravil: doc. Mgr. Monika Vítězová, Ph.D. TECHNIKA PRO ZPRACOVÁNÍ ODPADŮ (13) Základní biologické principy využívané v rámci zpracování Inovace studijních programů AF a ZF MENDELU
Biologické čištění odpadních vod - anaerobní procesy
Biologické čištění odpadních vod - anaerobní procesy Martin Pivokonský, Jana Načeradská 7. přednáška, kurz Znečišťování a ochrana vod Ústav pro životní prostředí PřF UK Ústav pro hydrodynamiku AV ČR, v.
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ SPOLEČNÉ ZNAKY ŽIVÉHO - schopnost získávat energii z živin pro své životní potřeby - síla aktivně odpovídat na změny prostředí - možnost růstu, diferenciace a reprodukce
DYNAMIKA BAKTERIÁLNÍHO RŮSTU
Úvod DYNAMIKA BAKTERIÁLNÍHO RŮSTU Bakterie mohou přežívat za velice rozdílných podmínek prostředí Jednotlivé druhy však rostou za limitovaných podmínek prostředí Bakteriální kolonie V přírodě existují
Úvod do mikrobiologie
Úvod do mikrobiologie 1. Lidské infekční patogeny Subcelulární Prokaryotické o. Eukaryotické o. Živočichové Priony Chlamydie Houby Červi Viry Rickettsie Protozoa Členovci Mykoplasmata Klasické bakterie
prokaryotní Znaky prokaryoty
prokaryotní buňka Znaky prokaryoty Základní stavební jednotka bakterií a sinic Mikroskopická velikost viditelné pouze v optickém mikroskopu Buňka neobsahuje organely Obsahuje pouze 1 biomembránu cytoplazmatickou
Hydrolytické a acidogenní mikroorganismy
Í Hydrolytické a acidogenní mikroorganismy - nejrychleji rostoucí a nejodolnější vůči změnám podmínek! - první dva kroky anaerobního rozkladu, hydrolýzu a acidogenesi - exoenzymy, které jsou uvolňovány
Taxonomie prokaryot - vědecké studium mikroorganismů (systematika)
Taxonomie prokaryot - vědecké studium mikroorganismů (systematika) - charakterizovat tyto mikroorganismy - zařadit je určitým způsobem do taxonomických jednotek, tzv. taxonů Taxonomie - teoretické studium
Biogeochemické cykly biogenních prvků
Technologie výroby bioplynu a biovodíku http://web.vscht.cz/pokornd/bp Biogeochemické cykly biogenních prvků Ing. Pokorná Dana, CSc. (č.dv.136, pokornd@vscht.cz) Prof.Ing.Jana Zábranská, CSc. (č.dv.115,
Průvodce světem. bakterií. Doc.RNDr. Miroslav Němec, CSc. Ústav experimentální biologie oddělení mikrobiologie Přírodovědecká fakulta MU Brno
Průvodce světem Doc.RNDr. Miroslav Němec, CSc. Ústav experimentální biologie oddělení mikrobiologie Přírodovědecká fakulta MU Brno bakterií Zjednodušené schéma domén Zjednodušené schéma domény Archaea
BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:
BUNĚČ ĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA: Prokaryota, eukaryota, viry, bakterie, živočišná buňka, rostlinná buňka, organely buněčné jádro, cytoplazma, plazmatická membrána, buněčná stěna, ribozom,
- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace
Číslo projektu Název školy Autor Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková Biologie 10 obecná biologie Organely eukaryotní buňky Ročník 1. Datum tvorby
Metabolismus, taxonomie a identifikace bakterií. Karel Holada khola@lf1.cuni.cz
Metabolismus, taxonomie a identifikace bakterií Karel Holada khola@lf1.cuni.cz Klíčová slova Obligátní aeroby Obligátní anaeroby Aerotolerantní b. Fakultativní anaeroby Mikroaerofilní b. Kapnofilní bakterie
Život ve stojatých vodách : mikrobiální smyčka v potravních sítích
Hydrobiologie pro terrestrické biology Téma 19: Život ve stojatých vodách : mikrobiální smyčka v potravních sítích Mikroorganismy a jejich funkce v ekosystému Ačkoliv funkce mikroorganismů v rozkladných
Vliv teploty. Mezofilní mik. Termoofilní mik. Psychrofilní mik. 0 C 10 C 20 C 30 C 40 C 50 C 60 C 70 C teplota
Vliv teploty Jeden z hlavních faktorů ovlivňující téměř všechny životní pochody mik. Každý mik. žije v určitém teplotním rozmezí je dáno: Minimální teplotou nejnižší teplota, při které mik. roste a množí
Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě
BIOLOGICKÉ VĚDY Podle zkoumaného organismu Mikrobiologie (viry, bakterie) Mykologie (houby) Botanika (rostliny) Zoologie (zvířata) Antropologie (člověk) Hydrobiologie (vodní organismy) Pedologie (půda)
PROCARYOTA - úvod. Obecná a buněčná biologie pro gymnázium. Procaryota úvod, pracovní list biologie. I. ročník čtyřletého gymnázia
PROCARYOTA - úvod Datum: 26. 8. 2013 Projekt: Registrační číslo: Číslo DUM: Škola: Jméno autora: Název sady: Název práce: Předmět: Ročník: Studijní obor: Časová dotace: Vzdělávací cíl: Pomůcky: Inovace:
Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost
BUŇKA Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence Buňka je schopna uskutečňovat základní funkce organismu: obrázky použity z Nečas: BIOLOGIE LIDSKÉ TĚLO Alberts: ZÁKLADY BUNĚČNÉ BIOLOGIE
Zubní kaz v časném dětství a mikrobiální flóra. I. Sedláček, L. Žáčková, M. Kukletová, L. Klapušová, J. Kuklová, D. Nováková, P.
Zubní kaz v časném dětství a mikrobiální flóra projekt 1M0021622409 I. Sedláček, L. Žáčková, M. Kukletová, L. Klapušová, J. Kuklová, D. Nováková, P. Švec Bakteriální mikroflóra zubů průkaz druhové diverzity
Stavba prokaryotické buňky
Prokaryota Stavba prokaryotické buňky Stavba prokaryotické buňky Tvary bakterií Rozmnožování bakterií - 1) příčné dělení nepohlavní 2) pučení 3) pomocí artrospór artrospóra vzniká fragmentací vláken u
Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách
Buňka Historie 1655 - Robert Hooke (1635 1703) - použil jednoduchý mikroskop k popisu pórů v řezu korku. Nazval je, podle podoby k buňkám včelích plástů, buňky. 18. - 19. St. - vznik buněčné biologie jako
Anaerobní fermentace
Anaerobní fermentace Kapitola 1 strana 2 Cíle Cílem kapitoly je studenty seznámit s procesy, které jsou spjaty s produkcí bioplynu a také parametry, které mohou tento proces ovlivnit. Klíčová slova Metanogeneze,
Biologické čištění odpadních vod - anaerobní procesy
Biologické čištění odpadních vod - anaerobní procesy Martin Pivokonský 7. přednáška, kurz Znečišťování a ochrana vod Ústav pro životní prostředí PřF UK Ústav pro hydrodynamiku AV ČR, v. v. i. Tel.: 221
Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška
Základy cytologie přednáška Buňka definice, charakteristika strana 2 2 Buňky základní strukturální a funkční jednotky živých organismů Základní charakteristiky buněk rozmanitost (diverzita) - např. rostlinná
Metody sterilní práce. Očkování a uchovávání mikroorganismů.
Metody sterilní práce. Očkování a uchovávání mikroorganismů. Základní pojmy Bakteriální druh jasně vymezená skupina navzájem příbuzných kmenů, zahrnujících typový kmen sdílí 70% a vyšší DNA-DNA homologii
L. acidophilus_(psmm _ TIDE):
L. acidophilus_(psmm _ TIDE): 2010-04-06 Ivo Sedláček a Pavel Švec Česká sbírka mikroorganismů Přírodovědecká fakulta MU Tvrdého 14, 602 00 Brno Projekt FI-IM5/205 problematika taxonomie Polyfázová taxonomie
PROKARYOTICKÉ MIKROORGANISMY
Prokaryota PROKARYOTICKÉ MIKROORGANISMY Charakteristické vlastnosti významných kultivovatelných skupin prokaryot Dvě domény Archaea Bacteria Více než 7000 známých prokaryot Doména: Bacteria 29 kmenů kultivovatelných
Schéma rostlinné buňky
Rostlinná buňka 1 2 3 5 vakuola 4 5 6 Rostlinná buňka je eukaryotní buňkou se základními charakteristikami tohoto typu buňky. Krom toho má některé charakteristiky typické pro rostlinné buňky, jako je předevšímř
Fyziologie buňky. RNDr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D.
Fyziologie buňky RNDr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D. Přeměna látek v buňce = metabolismus Výměna látek mezi buňkou a prostředím Buňka = otevřený systém probíhá výměna látek i energií s prostředím Některé
Zvyšování konkurenceschopnosti studentů oboru botanika a učitelství biologie CZ.1.07/2.2.00/
Zvyšování konkurenceschopnosti studentů oboru botanika a učitelství biologie CZ.1.07/2.2.00/15.0316 Materiály k přednáškám z předmětu Mikrobiologie a virologie část mikrobiologie BOT/MVP a BOT/MVPX Katedra
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie - genetická informace v DNA -> RNA -> primárního řetězce proteinu 1) transkripce - přepis z DNA do mrna 2) translace - přeložení z kódu nukleových
Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA
Molekulární základy dědičnosti Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulární genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace DNA RNA
2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:
Výběrové otázky: 1. Součástí všech prokaryotických buněk je: a) DNA, plazmidy b) plazmidy, mitochondrie c) plazmidy, ribozomy d) mitochondrie, endoplazmatické retikulum 2. Z následujících tvrzení, týkajících
Buňky, tkáně, orgány, soustavy
Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma
STAFYLOKOKOVÉ ENTEROTOXINY. Zdravotní nezávadnost potravin. Veronika Talianová, FPBT, kruh: 346 Angelina Anufrieva, FPBT, kruh: 336
STAFYLOKOKOVÉ ENTEROTOXINY Zdravotní nezávadnost potravin Veronika Talianová, FPBT, kruh: 346 Angelina Anufrieva, FPBT, kruh: 336 OBSAH: Základní charakteristika Staphylococcus aureus Stafylokokové enterotoxiny
Fyziologie průmyslových mikroorganismů
Fyziologie průmyslových mikroorganismů sylabus k předmětu OBSAH OBSAH... 2 Třídění živých objektů... 4 Charakteristika tří domén živých organismů... 5 Archaea... 6 Bacteria... 7 Eukarya... 7 Buněčná architektura...
Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A
Buňka Kristýna Obhlídalová 7.A Buňka Buňky jsou nejmenší a nejjednodušší útvary schopné samostatného života. Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů. Zatímco některé organismy jsou
Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae
Živočišná buňka Prokaryota x Eukaryota Vibrio cholerae Dělení živočišných buněk: buňky jednobuněčných organismů (volně žijící samostatné jednotky) buňky mnohobuněčných větší morfologické i funkční celky
Využití DNA sekvencování v
Využití DNA sekvencování v taxonomii prokaryot Mgr. Pavla Holochová, doc. RNDr. Ivo Sedláček, CSc. Česká sbírka mikroorganismů Ústav experimentální biologie Přírodovědecká fakulta Masarykova univerzita,
Metabolismus příručka pro učitele
Metabolismus příručka pro učitele Obecné informace Téma Metabolismus je určeno na čtyři až pět vyučovacích hodin. Toto téma je zpracováno jako jeden celek a záleží na vyučujícím, jak jej rozdělí. Celek
Zvyšování konkurenceschopnosti studentů oboru botanika a učitelství biologie CZ.1.07/2.2.00/15.0316
Zvyšování konkurenceschopnosti studentů oboru botanika a učitelství biologie CZ.1.07/2.2.00/15.0316 Materiály k přednáškám z předmětu Mikrobiologie a virologie část mikrobiologie BOT/MVP a BOT/MVPX Katedra
OBORU MINERÁLNÍ BIOTECHNOLOGIE
Státní závěrečné zkoušky OBORU MINERÁLNÍ BIOTECHNOLOGIE akademický rok 2016/2017 magisterské studium Moderní metody biotechnologie 1. Základy cytogenetiky stavba a funkce chromozómů, organizace chromozómů
Metabolismus. Source:
Source: http://www.roche.com/ http://www.expasy.org/ Metabolismus Source: http://www.roche.com/sustainability/for_communities_and_environment/philanthropy/science_education/pathways.htm Metabolismus -
Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů
Buňka - buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů - je pozorovatelná pouze pod mikroskopem - na Zemi existuje několik typů buněk: 1. buňky bez jádra (prokaryotní buňky)- bakterie a
Obecná biologie - přednášky
Obecná biologie - přednášky 1) Biogenní prvky H, C, N, O, P, S jsou základem látek nezbytných pro život H, C, O (N) jsou obsaženy v sacharidech H, C, O, (P) jsou obsaženy v lipidech H, C, N, O, S vytvářejí
STRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY
Morfologie (tvar) bakterií STRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY Tři základní tvary Koky(průměr 0,5-1,0 µm) Tyčinky bacily (šířka 0,5-1,0 µm, délka 1,0-4,0 µm) Spirály (délka 1 µm až100 µm) Tvorba skupin
Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).
Typy nukleových kyselin Existují dva typy nukleových kyselin (NA, z anglických slov nucleic acid): deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA). DNA je lokalizována v buněčném jádře, RNA v cytoplasmě a
G i r y - nositelé nových virových vlastností. Vladislava Růžičková 2017
G i r y - nositelé nových virových vlastností Vladislava Růžičková 2017 Giry jsou gigantické viry CO JSOU VIRY? Beijerinck M.W. (1851 1931) holandský botanik a mikrobiolog: skvrnitá choroba listu tabáku
Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují
Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry
PSMM _ TIDE
PSMM _ TIDE 2010-02-19 Ivo Sedláček Česká sbírka mikroorganismů Přírodovědecká fakulta MU Tvrdého 14, 602 00 Brno mikrobiální biosféra není statická dorozumívací jazyk Prokaryota mohou, a také to dělají,
Biologické odstraňování nutrientů
Biologické odstraňování nutrientů Martin Pivokonský 8. přednáška, kurz Znečišťování a ochrana vod Ústav pro životní prostředí PřF UK Ústav pro hydrodynamiku AV ČR, v. v. i. Tel.: 221 951 909 E-mail: pivo@ih.cas.cz
BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.
BIOLOGIE BUŇKY Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017 Mgr. Jana Rotková, Ph.D. OBSAH zařazení v systému organismů charakterizace buňky buněčné organely specializace buněk užitečné
Digitální učební materiál
Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0415 Inovujeme, inovujeme Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tematická Odborná biologie, část biologie Společná pro
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_05_BUŇKA 2_P1-2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077
Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA
Slide 1a ROSTLINNÁ BUŇKA Slide 1b Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA Slide 1c Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA buněčná stěna Slide 1d Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA buněčná stěna plasmodesmy Slide
Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku
Hořčík Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku Příjem a pohyb v rostlině Příjem jako ion Mg 2+, pasivní, iont. kanály Mobilní ion v xylému i ve floému, možná retranslokace V místě funkce vázán
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ Mária Majeská Čudejková 3. Proteosyntéza Centrální dogma molekulární biologie Rozluštění genetického kódu in vitro Marshall Nirenberg a Heinrich Matthaei zjistili,
Enterotoxiny Staphylococcus aureus. Jana Kotschwarová Andrea Koťová
Enterotoxiny Staphylococcus aureus Jana Kotschwarová Andrea Koťová Obsah Charakteristika Staphylococcus aureus Vlastnosti Faktory virulence Enterotoxiny Patogeneze Výskyt Metody stanovení Prevence výskytu
TŘÍDA: TREBOUXIOPHYCEAE Tato třída začala být uznávána teprve nedávno (původně pod názvem Pleurastrophyceae) a neustále se ukazuje, že do ní spadají
TŘÍDA: TREBOUXIOPHYCEAE Tato třída začala být uznávána teprve nedávno (původně pod názvem Pleurastrophyceae) a neustále se ukazuje, že do ní spadají nové a nové rody. Stavbou stélek a rozmnožováním i ekologií
Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
Buňka Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: 27. 10. 2012 Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308 Číslo projektu Číslo materiálu CZ.1.07/1.5.00/34.0702 VY_32_INOVACE_BIO.prima.02_buňka Škola Gymnázium, Třeboň, Na Sadech
Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou organismů s nepravým buněčným jádrem bakterií a
Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou organismů s nepravým buněčným jádrem bakterií a sinic. Materiál je plně funkční pouze s použitím internetu.
STAVBA A METABOLISMUS PROKARYOTNÍ BUŇKY - PRACOVNÍ LIST
STAVBA A METABOLISMUS PROKARYOTNÍ BUŇKY - PRACOVNÍ LIST Datum: 12. 5. 2013 Projekt: Registrační číslo: Číslo DUM: Škola: Jméno autora: Název sady: Název práce: Předmět: Ročník: Využití ICT techniky především
Biologické odstraňování nutrientů
Biologické odstraňování nutrientů Martin Pivokonský, Jana Načeradská 8. přednáška, kurz Znečišťování a ochrana vod Ústav pro životní prostředí PřF UK Ústav pro hydrodynamiku AV ČR, v. v. i. Nutrienty v
MYKOTOXINY. Jarmila Vytřasová. Univerzita Pardubice Fakulta chemicko-technologická Katedra biologických a biochemických věd
MYKOTOXINY Jarmila Vytřasová Univerzita Pardubice Fakulta chemicko-technologická Katedra biologických a biochemických věd Centralizovaný rozvojový projekt MŠMT č. C29: Integrovaný systém vzdělávání v oblasti
Vymezení biochemie moderní vědní obor, který chemickými metodami zkoumá biologické děje (bios = řecky život) spojuje chemii s biologií poznatky velmi
Základy biochemie Vymezení biochemie moderní vědní obor, který chemickými metodami zkoumá biologické děje (bios = řecky život) spojuje chemii s biologií poznatky velmi významné pro medicínu a farmacii
Eva Benešová. Dýchací řetězec
Eva Benešová Dýchací řetězec Dýchací řetězec Během oxidace látek vstupujících do různých metabolických cyklů (glykolýza, CC, beta-oxidace MK) vznikají NADH a FADH 2, které následně vstupují do DŘ. V DŘ
GENETIKA dědičností heredita proměnlivostí variabilitu Dědičnost - heredita podobnými znaky genetickou informací Proměnlivost - variabilita
GENETIKA - věda zabývající se dědičností (heredita) a proměnlivostí (variabilitu ) živých soustav - sleduje rozdílnost a přenos dědičných znaků mezi rodiči a potomky Dědičnost - heredita - schopnost organismu
Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA
Molekulárn rní základy dědičnosti Ústřední dogma molekulárn rní biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulárn rní genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace
Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings
Biologie I Buňka II Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings BUŇKA II centrioly, ribosomy, jádro endomembránový systém semiautonomní organely peroxisomy
Centrální dogma molekulární biologie
řípravný kurz LF MU 2011/12 Centrální dogma molekulární biologie Nukleové kyseliny 1865 zákony dědičnosti (Johann Gregor Mendel) 1869 objev nukleových kyselin (Miescher) 1944 genetická informace v nukleových
MIKROBIOLOGIE POTRAVIN A MIKROBIOLOGICKÉ LABORATORNÍ METODY. OBECNÁ MIKROBIOLOGIE
VETERINÁRNÍ A FARMACEUTICKÁ UNIVERZITA BRNO FAKULTA VETERINÁRNÍ HYGIENY A EKOLOGIE Ústav hygieny a technologie mléka MIKROBIOLOGIE POTRAVIN A MIKROBIOLOGICKÉ LABORATORNÍ METODY. OBECNÁ MIKROBIOLOGIE MVDr.
Energetický metabolizmus buňky
Energetický metabolizmus buňky Buňky vyžadují neustálý přísun energie pro tvorbu a udržování biologického pořádku (život). Tato energie pochází z energie chemických vazeb v molekulách potravy (energie
N 2 + 8[H] + 16 ATP 2NH 3 + H 2 + 16ADP + 16P i
1. Fixace N 2 v širším kontextu Biologická fixace vzdušného dusíku představuje z hlediska globální bilance N 2 důležitý proces jímž je plynný dusík asimilován do živé biomasy. Z povahy vazby mezi atomy
Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat
Biologie buňky 1665 - Robert Hook (korek, cellulae = buňka) Cytologie - věda zabývající se studiem buňek Buňka ozákladní funkční a stavební jednotka živých organismů onejmenší známý uspořádaný dynamický
Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.
Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky. Materiál je plně funkční pouze s použitím internetu. základní projevy života
- molekulární nitrobuň. parazité - nemají metabolický aparát ani aparát na syntézu bílkovin
Otázka: Viry a prokaryotní organismy Předmět: Biologie Přidal(a): Pípi Viry - virologie - nebuněčné částice - velikost 15-390 nm - molekulární nitrobuň. parazité - nemají metabolický aparát ani aparát
LNÍ VLASTNOSTI ENÍ ANTIMIKROBIÁLN ČESKÁ REPUBLIKA. CHUMCHALOVÁ J. a PLOCKOVÁ M. Ústav technologie mléka a tuků
ANTIMIKROBIÁLN LNÍ VLASTNOSTI BAKTERIÍ MLÉČNÉHO KVAŠEN ENÍ CHUMCHALOVÁ J. a PLOCKOVÁ M. Ústav technologie mléka a tuků ČESKÁ REPUBLIKA OBSAH Charakterizace bakterie mléčného kvašení (BMK) Organické kyseliny
Vypracovaly: Martina Hejtmánková Michaela Stapajová
Vypracovaly: Martina Hejtmánková Michaela Stapajová CAMPYLOBACTER Podmíněně patogenní bakterie Onemocnění alimentárního původu Alimentární původ= onemocnění z potravin MORFOLOGIE Gramnegativní bakterie
10. Minerální výživa rostlin na extrémních půdách
10. Minerální výživa rostlin na extrémních půdách Extrémní půdy: Kyselé Alkalické Zasolené Kontaminované těžkými kovy Kyselé půdy Procesy vedoucí k acidifikaci (abnormálnímu okyselení): Zvětrávání hornin
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
HYDROBOTANIKA. CHLOROPHYTA zelené řasy
HYDROBOTANIKA CHLOROPHYTA zelené řasy ODDĚLENÍ: CHLOROPHYTA - zelené řasy Zelené řasy jsou velice široká skupina. Její příslušníci mají všechny druhy stélek, jen rhizopodiální typ se vyskytuje pouze jako
Základy buněčné biologie
Maturitní otázka č. 8 Základy buněčné biologie vypracovalo přírodozpytné sympózium LP, AM & DK na konferenci v Praze, 1. Máje 2014 Buňka (cellula) je nejmenší známý útvar, který je schopný všech životních
Základní učební text: Elektronické zpracování Biologie člověka; přednášky Učebnice B. Otová, R. Mihalová Základy biologie a genetiky člověka,
Základní učební text: Elektronické zpracování Biologie člověka; přednášky Učebnice B. Otová, R. Mihalová Základy biologie a genetiky člověka, Karolinum 2012 Doporučená literatura: Kočárek E. - Genetika.
N N N* Cyklus a transformace N. Dvě formy: N 2 a N* Mikrobiální ekologie vody. Cyklus uhlíku a dusíku - rozdíly
Mikrobiální ekologie vody 5. Cyklus dusíku a transformace PřFUK Katedra ekologie Josef K. Fuksa, VÚV T.G.M.,v.v.i. josef_fuksa@vuv.cz Cyklus a transformace N Mechanismy transformace N v přírodě. Vztahy
Molekulární biotechnologie č.9. Cílená mutageneze a proteinové inženýrství
Molekulární biotechnologie č.9 Cílená mutageneze a proteinové inženýrství Gen kódující jakýkoliv protein lze izolovat z přírody, klonovat, exprimovat v hostitelském organismu. rekombinantní protein purifikovat
VY_32_INOVACE_07_B_17.notebook. July 08, 2013. Bakterie
Bakterie 1 Škola Autor Název SOŠ a SOU Milevsko Mgr. Jaroslava Neumannová VY_32_INOVACE_07_B_17_ZDR Téma Bakterie Datum tvorby 14.4.2013 Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0557III/2 Inovace a zkvalitněnívýuky
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
1.Biologie buňky. 1.1.Chemické složení buňky
1.Biologie buňky 1.1.Chemické složení buňky 1. Stavbu molekuly DNA objasnil: a) J. B. Lamarck b) W. Harwey c) J.Watson a F.Crick d) A. van Leeuwenhoeck 2. Voda obsažená v buňkách je: a) vázaná na lipidy
HYDROBOTANIKA. CHLOROPHYTA zelené řasy
HYDROBOTANIKA CHLOROPHYTA zelené řasy ODDĚLENÍ: CHLOROPHYTA - zelené řasy Zelené řasy jsou velice široká skupina. Její příslušníci mají všechny druhy stélek, jen rhizopodiální typ se vyskytuje pouze jako
Polyfázová identifikace kmenů Aeromonas encheleia
Polyfázová identifikace kmenů Aeromonas encheleia D. Nováková, A. Vávrová, P. Švec a I. Sedláček Česká sbírka mikroorganismů Charakterizace aeromonád G-, pohyblivé tyčky, kokotyčky, čeleď Aeromonadaceae