Evropský polytechnický institut, s.r.o. 1. soukromá vysoká škola na Moravě Kunovice MEZINÁRODNÍ FINANCE. Ing. Tibor Hlačina

Transkript

1 Evropský polytechnický institut, s.r.o. 1. soukromá vysoká škola na Moravě Kunovice MEZINÁRODNÍ FINANCE Ing. Tibor Hlačina 2011

2

3 Evropská polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699, Kunovice Mezinárodní finance Ing. Tibor Hlačina 2011

4 Název: Mezinárodní finance Autor: Ing. Tibor Hlačina 2. aktualizované vydání Vydavatel: Evropský polytechnický institut, s.r.o. Kunovice, 2011 Neprošlo jazykovou úpravou ISBN:

5 Obsah: 1 PLATEBNÍ BILANCE Vymezení pojmu platební bilance Horizontální a vertikální platební bilance Horizontální struktura platební bilance Vertikální struktura platební bilance Vymezení salda platební bilance Ekonomická analýza kumulativních sald platební bilance Saldo výkonové bilance Saldo běžné bilance Saldo základní bilance Saldo maximální likvidity Samostatná práce Kontrolní otázky Shrnutí DETERMINANTY DEVIZOVÉHO KURSU Úvod Vymezení základních pojmů Platební bilance - devizový kurs Mezinárodní pohyb zboží a služeb Mezinárodní pohyb kapitálu Devizové intervence Saldo platební bilance a oscilace devizového kursu Inflační a úrokový diferenciál jako determinanty devizového kursu Parita kupní síly a inflační diferenciál Parity kupní síly, cla, importní kontingenty a nástroje podporující vývoz Parita úrokové míry a úrokový diferenciál Mezinárodní Fisherův efekt Komparace nejrozšířenějších teorií devizového kursu Teorie platební bilance Monetární přístup Přístup založený na modelu trhu aktiv Přístup založený na teorii portfolia Dornbuschův dynamický přístup (Overshooting Model) Poznámky Samostatná práce Kontrolní otázky Shrnutí SYSTÉMY DEVIZOVÉHO KURZU Úvod Klasifikace systému devizového kursu Systémy volně pohyblivých devizových kursu Systémy devizových kursů s řízenou pohyblivostí Systémy pevných devizových kursů a systémy vázaných kursů na jednu měnu nebo koš měn Kursový mechanismus evropského měnového systému Systém kursů s postupnými změnami parit Systém nepružných devizových kursů... 54

6 3.8.1 Základní etapy vývoje kursu české koruny Poznámky Samostatná práce Kontrolní otázky Shrnutí DEVIZOVÝ TRH A ŘÍZENÍ DEVIZOVÝCH RIZIK Devizový trh a jeho struktura Charakteristické znaky současného devizového trhu Organizační struktura devizového trhu a jeho hlavní subjekty Technika devizových operací Devizová expozice a devizové riziko Transakční devizová expozice Translační (účetní) devizová expozice Ekonomická devizová expozice Kontrolní otázky Samostatná práce Shrnutí MEZINÁRODNÍ POHYBY DLOUHODOBÉHO KAPITÁLU Přímé investice Obecné vymezení pojmu přímé investice Faktory motivující přímé investice Propočet efektivnosti zahraničních přímých investic Riziko země Praktické měření politického a ekonomického rizika Obrana proti politickým a ekonomickým rizikům Portfolio investice Výnosnost Riziko Samostatná práce Kontrolní otázky Shrnutí VYROVNÁVACÍ PROCESY PLATEBNÍ BILANCE Úvod Cenový vyrovnávací proces platební bilance Výchozí předpoklady a mechanismus fungování cenového vyrovnávacího procesu platební bilance Modelová analýza Model agregátní nabídky a poptávky Kritika cenového vyrovnávacího procesu Důchodový vyrovnávací proces platební bilance Výchozí předpoklady důchodového vyrovnávacího procesu Kritika kursového vyrovnávacího procesu Teorie absocpce Kontrolní otázky Poznámky Samostatná práce Shrnutí DEVIZOVÉ REZERVY A DEVIZOVÉ INTERVENCE CEB Devizové rezervy a vyrovnávací proces výkonové bilance

7 7.2 Devizové intervence a destabilizační pohyby spekulačního kapitálu Bilance CEB devizové rezervy Nabídka devizových rezerv Cizí volně směnitelné měny Special Drawing Right (SDR) Rezervní pozice ve Fondu Zlato Agregátní poptávka po devizových rezervách Strukturální poptávka po devizových rezervách Kontrolní otázky Samostatná práce Shrnutí POUŽITÁ LITERATURA

8

9 1 Platební bilance Cíle kapitoly: Naučit studenty konstrukci platební bilance, její vymezení a jednotlivé položky. Klíčová slova: Platební bilance; vertikální; horizontální; remitenze; rezident; nerezident; facility; salda; floating. 1.1 Vymezení pojmu platební bilance Platební bilance patří mezi běžně frekventované ekonomické pojmy, se kterými se často setkává i naše laická veřejnost v denním tisku. Podobně však jako i v případě dalších navazujících výrazů (saldo a rovnováha platební bilance) není věcný obsah platební bilance jednotlivými autory jednotně interpretován. Někteří ekonomové platební bilanci chápou jako určitý systematický přehled devizových inkas a úhrad, které byly uskutečněny mezi devizovými tuzemci (rezidenty) a devizovými cizinci (nerezidenty) za určité zvolené období (zpravidla jeden rok). Obvykle se v tomto případě hovoří o tzv. devizové (prosté) platební bilanci. Definice některých pojmů Devizoví tuzemci a cizozemci nejsou ve všech zemích chápáni jednotně. Rozhodující pro jejich vymezení je vždy právní úprava příslušné země. V české právní praxi jsou za devizové tuzemce s určitými výjimkami považovány právnické osoby, které mají v ČR své sídlo, a fyzické osoby, které mají v ČR své bydliště a nebo se zde alespoň po dobu jednoho roku zdržují. Ostatní fyzické a právnické osoby jsou považovány za devizové cizozemce. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi ve vymezení devizových rezidentů a nerezidentů se mohou vyskytovat zejména v případě zahraničních dělníků, studentů, diplomatů, vojenských přidělenců, filiálek domácích společností v zahraničí a filiálek zahraničních společností v tuzemsku. Devizová inkasa jsou devizovými tuzemci obdržené devizové platby od devizových cizozemců. Motivy a techniky devizových inkas mohou být různorodé. Například v oblasti zahraničního obchodu, kde je motivem devizového inkasa vývoz zboží, může docházet k placení předem (obvykle za situace, kdy je na trhu převaha dodavatele nebo není důvěra k odběrateli), k placení při dodávce (nejrozšířenější způsob placení) a případně i k placení určitou dobu po dodávce (zejména za situace, kdy je na trhu převaha odběratele). Další motivy devizových inkas mohou vyplývat ze získání dědictví, z placení alimentů, z kapitálových operací soukromých subjektů i státu. Technicky je možné devizové inkaso realizovat prostřednictvím šeku, terminálového a poštovního spojení, hotově nebo pomocí celé řady dalších technik, které nyní nejsou ve středu naší pozornosti. -9-

10 Devizové úhrady lze analogicky definovat jako provedené devizové platby devizovými tuzemci ve prospěch devizových cizozemců. Jejich motivy nejsou odlišné od motivů devizových inkas a souvisí tedy s pohybem zboží, služeb a kapitálu. Vymezení platební bilance v podobě devizové (prosté) bilance patří k nejstaršímu a zároveň však i k nejužšímu možnému pojetí statistického záznamu vnějších ekonomických vztahů příslušné země. Takto úzce chápána platební bilance však již v dnešní době nevyhovuje potřebám národohospodářské analýzy, neboť se zaměřuje na podchycení pouze čistých devizových toků mezi domácí ekonomikou a zahraničím. Proti devizové (prosté) platební bilanci lze mít tyto výhrady. Inkasa a úhrady mezi devizovými tuzemci a cizozemci neprobíhají v devizách, ale jsou rovněž uskutečňovány v domácích měnách. Zjednodušené chápání platební bilance jako prosté devizové bilance vyhovuje proto pouze zemím s nesměnitelnou národní měnou, která neopouští úzký okruh národního peněžního oběhu. V případě zemí s volně směnitelnou národní měnou musí platební bilance zachycovat veškerá zahraniční inkasa a úhrady bez ohledu na to, v jaké měně jsou uskutečňovány. V tomto směru je výsadní postavení zejména zemí, jejichž národní měny plní funkce světových peněz (USD, dříve DEM, JPY atd.). Například v roce 1987 zahraniční úhrady USA byly provedeny pouze ze 16% prostřednictvím deviz, zetích z 84% byly realizovány prostřednictvím amerických dolarů. Devizová platební bilance zachycuje obrat zboží a služeb ve chvíli, kdy dochází k provedení devizového inkasa nebo devizové úhrady. Analytický pohled národohospodáře opírající se pouze o devizovou platební bilanci může být proto značně zkreslený, neboť v dané chvíli nemá přehled o množství zboží a služeb prodaného nebo nakoupeného na obchodní úvěr. Například mu může uniknout skutečnost, že rovnováhy devizových inkas a úhrad bylo dosaženo díky zvýšeným nákupům zboží v zahraničí na obchodní úvěr, bez něhož by už platební bilance byla delší dobou deficitní. Devizová platební bilance nezachycuje celou řadu ekonomických transakcí, které mohou mít opět velký význam pro celkový národohospodářský pohled. Mimo její záznam zůstávají například některé hmotné toky, které nejsou bezprostředně ani v budoucnu následovány peněžními toky. Patří sem například veškeré hmotné transfery (věcné dary a hospodářské pomoci), barterové obchody (naturální směna zboží za zboží) a zejména reálné investice (například vývoz kapitálu v době strojního zařízení). V souvislosti s hledáním nové formy platební bilance vznikl i jeden terminologický problém. Nově vzniklá bilance rozšířená o navrhované položky se už těžko může skrýt pod název platební bilance. Ve skutečnosti se totiž už nejedná pouze o bilanci plateb, ale o bilanci všech ekonomických transakcí mezi devizovými tuzemci a cizozemci. Z tohoto důvodu byla navržena celá řada nových názvů, zejména pak bilance mezinárodních ekonomických transakcí (případně ekonomická platební bilance ). Tyto názvy se však v běžné terminologii příliš neujaly, i když odpovídají věcnému obsahu lépe než starý název platební bilance. V současné praxi je tedy pod pojmem platební bilance chápán systematický statistický záznam všech ekonomických transakcí, které byly uskutečněny mezi devizovými tuzemci a cizozemci za určité zvolené období (zpravidla jeden rok). V tomto smyslu bude pojem platební bilance používán i v těchto skriptech. -10-

11 1.2 Horizontální a vertikální platební bilance V závěru minulé části jsme si řekli, že v současném pojetí platební bilanci chápeme jako bilanci všech ekonomických transakcí mezi národní ekonomikou a zahraničím. Nyní přistoupíme k podrobnějšímu vymezení jednotlivých položek (horizontální struktura) a sloupců (vertikální struktura) platební bilance Horizontální struktura platební bilance Platební bilance jsou sestavovány a publikovány v rozdílně podrobném členění podle potřeb ekonomické analýzy. Bilance spíše informativního charakteru jsou ve více agregovaném pojetí a obsahují okolo 20 položek. Podrobnější analytické bilance sestavované centrálními institucemi mají obvykle mají obvykle více než 100 položek. Na základě určitých společných znaků je však možné jednotlivé položky uspořádat do několika základních skupin, jak je tomu v naší zjednodušené platební bilanci (viz tabulka č. 1.1). Tabulka č.1.1 Platební bilance zboží služby důchody transfery dlouhodobý kapitál krátkodobý kapitál devizové rezervy kredit + debet - Další informace /cs/statistika/plate bni_bilance_stat/ mezinárodní pohyb zboží Pohyb zboží bývá dále dezagregován podle jednotlivých komoditních skupin. Monovýrobně zaměřené země mají obvykle samostatně vyčleněnou komoditu, která je rozhodující položkou v jejich exportu (banány, ropa atd.). Pro průmyslově vyspělé státy je tradiční členění na suroviny, průmyslové spotřební zboží, zemědělské produkty, výrobní prostředky a to jak na straně exportu, tak i na straně importu. Z hlediska časového může být zboží podchycováno v době svého přechodu přes hranice nebo dnem převodu vlastnictví z exportéra na importéra. Z hlediska cenového je nutné se vyvarovat zejména nebezpečí statistických duplicit v podobě dvojího zachycení služeb (zejména dopravních, skladovacích a pojistných nákladů) v ceně zboží a zároveň v položce služby. Z tohoto důvodu se nejčastěji využívá cena celní hranice dodavatele, která neobsahuje výše zmíněné náklady spojené s pohybem zboží v zahraničí. mezinárodní pohyb služeb Mezi služby se v platební bilanci řadí zejména doprava, pojištění, licence a patenty, příjmy a výdaje spojené s diplomatickým a vojenským zastoupením v zahraničí, cestovní ruch, spoje, filmové poplatky atd. V posledních letech celkový objem -11-

12 exportu a importu služeb absolutně i relativně (ve vztahu k zahraničnímu obchodu) roste. Konkrétní údaje MMF ukazují, že objem služeb tvoří zhruba jednu pětinu ve vztahu k exportu a importu zboží. Nejdynamičtějšími položkami jsou zejména turistický ruch, námořní doprava a u hospodářsky vyspělých zemí vědeckotechnické informace. mezinárodní pohyb důchodů Import důchodů zahrnuje příjmy (zisky, úroky, dividendy renty) z investovaného domácího kapitálu v zahraničí. Export důchodů naopak představuje adekvátní výdaje spojené se zahraničními investicemi v domácí ekonomice. Vedle toho jsou v této položce evidovány i zisky z arbitrážních operací s devizami a se zlatem. Jedná se tedy o položku, která je zpětným odrazem předchozího pohybu dlouhodobého a krátkodobého kapitálu. Podobně jako služby zaznamenaly i důchody dynamický růst v posledních dvaceti letech. Přispěla k tomu řada dlouhodobých i konjunkturálních faktorů (rostoucí význam transnacionálních společností, světová úvěrová expanze v sedmdesátých letech, růst úrokových sazeb v letech osmdesátých, převládající systém volně pohyblivých kurzů atd.). mezinárodní pohyb transferů Transfery neboli jednostranné platby jsou charakteristické tím, že nevedou ke vzniku zahraničních pohledávek nebo zahraničních závazků země. Jedná se o značně rozmanitou složku, která bývá dále členěna na oficiální a soukromé transfery a na převody věcné a finanční. Mezi nejvýznamnější položky konkrétně patří remitenze (tzn. Převody pracovních příjmů), hospodářská pomoc, dary, příspěvky nadnárodním (mezinárodním) institucím, alimenty, zahraniční penze atd. Výraznější úlohu hrají transfery zejména v případě Jugoslávie, Turecka, Francie a bývalé SRN, které jsou a byli významnými exportéry respektive importéry pracovních sil. mezinárodní pohyb dlouhodobého kapitálu Export a import dlouhodobého kapitálu bývá dále členěn z hlediska subjektu na oficiální (vládní) a soukromý. Z hlediska objektu pak na přímý, nepřímý a ostatní kapitál. Účelné by zřejmě bylo i členění na reálný a finanční dlouhodobý kapitál. Kritériem pro zařazení kapitálového toku do přímých investic je stupeň kontroly zahraničního podniku. Teoreticky ba se mělo jednat minimálně o 51% podílu na základním kapitálu. Prakticky však většina zemí zařazuje do přímých investic pohyb kapitálu, při kterém se jedná o získání alespoň 30% podílu na celkovém akciovém kapitálu. Může se jednat o nákup akcií, reálné investování či reinvestici zahraničního zisku. Nepřímé investice představují nákup obligací (zahraničních podniků, vlád atd.) a nákup akcií, pokud není splněna spodní hranice pro zařazení do přímých investic. Ostatní dlouhodobý kapitál zahrnuje zejména vládní úvěry a případně i dlouhodobé soukromé obchodní úvěry. V této položce jsou zahrnuty i některé kapitálové operace CEB, které nejsou zachyceny v položce devizové rezervy. mezinárodní pohyb krátkodobého kapitálu Export a import krátkodobého kapitálu lze členit opět z hlediska subjektu na soukromý a oficiální. Jedná se opět o -12-

13 značně rozmanitou položku, do které můžeme zařadit krátkodobé obchodní úvěry, pohyb depozit, prodej a nákup krátkodobých cenných papírů, krátkodobé bankovní úvěry, obchod s devizami atd. V souvislosti s růstem pohybu spekulačního kapitálu (tzv. hot money ) význam krátkodobého kapitálu pro celkový vývoj platební bilance v sedmdesátých a osmdesátých letech výrazně vzrostl. Za hlavní příčinu tohoto vývoje lze považovat uvolnění pohybu devizových kurzů po rozpadu Bretonwoodského měnového systému v roce změna v devizových rezervách Pod devizovými rezervami chápeme likvidní devizová aktiva CEB případně i jiných oficiálních institucí ( ministerstva financí, stabilizačních fondů atd.). CEB drží ve svém portfoiu určitá reálná devizová aktiva (cizí volně směnitelné měny v hotovosti nebo na účtech u zahraničních bank, zlato, ostatní cenné papíry cizích vlád atd.) a má k dispozici i tzv. potencionální devizové facility (možnost úvěrového čerpání devizových zdrojů u MMF,EMS a cizích CEB do předem stanoveného limitu). Pohyb devizových rezerv obvykle úzce souvisí s intervenční činností CEB na devizovém trhu. CEB nakupuje a prodává devizy ve snaze stabilizovat devizovou nabídku a poptávku (respektive devizový kurz). Snížení devizových rezerv zároveň představuje zvýšení devizových rezerv na devizovém trhu a tlak na zhodnocení kurzu domácí měny. Zvýšení devizových rezerv je spojeno na devizovém trhu s růstem devizové poptávky a s tlakem na znehodnocení kurzu domácí měny Vertikální struktura platební bilance Kromě horizontální struktury, která je reprezentována jednotlivými položkami a jejich systematickým řazením má platební bilance i svou vertikální strukturu. Metodicky se tato vertikální struktura opírá jednak o záznam jednotlivých operací na principu podvojného účetnictví a dále o měnové a územní členění jednotlivých operací. Kredit a debet platební bilance Základem vertikální struktury platební bilance je rozdělení všech operací do dvou skupin na kreditní a debetní, přičemž první skupina operací je v platební bilanci značena znaménkem plus a druhá skupina znaménkem mínus. Za orientační kritérium členění všech operací na debetní a kreditní můžeme považovat vztah příslušné operace k devizové nabídce a poptávce. Zatímco kreditní operace vytváří na trhu devizovou nabídku, debetní operace představují devizovou poptávku. Tak například, chce-li CEB zvýšit držbu cizí měny ve svých devizových rezervách, musí ji naloupit na devizovém trhu. Tím dochází ke zvýšení devizové poptávky a operace je zaznamenána jako debetní se záporným znaménkem. Otázkou však je, od koho příslušný objem deviz CEB nakoupila. Jinými slovy řečeno, kdo vytvořil na devizovém trhu potřebnou devizovou nabídku. V úvahu přicházejí exportéři zboží a služeb nebo importéři důchodů, transferů a kapitálu. Devizovou nabídku může tedy na devizovém trhu vytvářet výrobní podnik, který prodal část své produkce do zahraničí, akciová společnost,která prodala část svého základního kapitálu Další informace /cs/statistika/plate bni_bilance_stat/ -13-

14 zahraničnímu investorovi, a nebo i fyzické osoby, které obdržely jakoukoli formu důchodů ze zahraničí. Všechny tato operace budou zachyceny jako kreditní s klaným znaménkem. Celkové rozdělení všech položek na debetní a kreditní je v tabulce č.1.2. Z tabulky je patrné, že jednotícím kritériem pro rozdělení položek na kreditní a debetní je skutečně vztah příslušné operace k devizové nabídce či poptávce. Není tedy rozhodující, zda se jedná o export či import nebo zda dochází k růstu či snížení zahraničního zadlužení. Export zboží a import kapitálu mohou proto vystupovat společně na kreditní straně, protože působí ve směru zvýšení nabídky deviz. Tabulka č. 1.2 Kredit a debet platební bilance Další informace /cs/statistika/plate bni_bilance_stat/ Územní a měnové členění platební bilance Jak již z definice platební bilance vyplývá, její existence je podmíněna dezintegrací světa na jednotlivé relativně samostatně ekonomicky fungující státní celky. Další příčinou existence platební bilance je nehomogennost mezinárodního peněžního oběhu, který prostřednictvím peněžních instrumentů různé kvality a původu zprostředkovává mezinárodní obchod a pohyb peněžních fondů. Územní a měnovou dezintegraci světa musí samozřejmě odrážet i platební bilance. Žádnému národohospodáři nemůže být jedno, jestli vznik devizové pohledávky zaznamenaný v platební bilanci je ve vztahu k Číně v clearingových švýcarských francích nebo ve vztahu k Francii v některé volně směnitelné měně. V prvém případě je totiž možno devizové aktivum použít pouze ve vztahu k Číně. Ve druhém případě je pak můžeme použít dříve nebo později k úhradě svého závazku kdekoliv na světě. Měnové členění musí tedy zejména odrážet základní kvalitativní znaky měn používaných v mezinárodním peněžním oběhu. Jedná se o měny volně směnitelné, multilaterálně clearingové a bilaterálně clearingové. Vedle měnového členění nelze však podceňovat ani význam územního členění. Jak ukazují poslední zkušenosti ČR, stupeň a charakter územní diverzifikace vnějších ekonomických vztahů výrazně ovlivňuje stabilitu platební bilance a hospodářský růst země. 1.3 Vymezení salda platební bilance Vysvětlili jsme si horizontální a vertikální strukturu platební bilance. Přistoupíme k závěrečné fázi její konstrukce a to k vymezení jejího salda. V tabulce č. 1.3 je zachycena základní struktura platební bilance ve velice agregované podobě. Pro lepší -14-

15 názornost dalšího výkladu je platební bilance naplněna některými daty, které odrážejí zahraniční obchodní činnost hypotetické české firmy. Tabulka č. 1.3 Vymezení salda platební bilance Dejme tomu, že naše firma realizovala vývoz v celkové hodnotě USD, přičemž USD bylo inkasováno promptně a na zbylých USD byl poskytnut krátkodobý obchodní úvěr splatný v dalším roce. Inkasovanou částku USD námi sledovaná firma směnila u některé československé obchodní banky, která je dále prodala ČNB, čímž došlo ke zvýšení devizových rezerv. Naše firma se během roku dále rozhodla, že USD zašle ne účelový účet pomoci obětem zemětřesení v Iránu a USD převede jako dodatečný kapitálový vklad na rozšíření své afilace v této zemi. Dolary byly nakoupeny u některé československé obchodní banky, která je krádce před tím získala u ČNB směnou za české koruny. Všechny provedené operace jsou na principu podvojného účetnictví zachyceny v tabulce č Nyní můžeme přistoupit k vlastnímu vymezení salda platební bilance. Saldo platební bilance zásadně nelze získat jako rozdíl celkových součtů pravého a levého sloupce, neboť platební bilance je konstruována na principu podvojného účetnictví a každá operace je tedy zachyceny jednou v debetním a jednou v kreditním sloupci. Rozdíl obou sloupců proto musí být vždy nulový. Nicméně součtem údajů v jednom nebo druhém sloupci je možno dostat veličinu celkového obratu platební bilance. Jak tedy vymezíme saldo? Salda se zásadně stanovují dvěma způsoby. Lehčí z hlediska ekonomické interpretace je vymezení tzv. dílčích sald na úrovni jednotlivých položek platební bilance. Dílčí salda platební bilance lze získat jako rozdíl kreditu a debetu příslušné položky ( případně skupiny položek). Například saldo kapitálové bilance spočítáme jako rozdíl kreditu a debetu u dlouhodobého a krátkodobého kapitálu. Analogicky zjistíme další dílčí salda bilance zboží, služeb, transferů a důchodů. Druhou skupinu sald tvoří tzv. kumulativní salda platební bilance. Technicky se stanoví tak, že vedením pomyslné čáry horizontálním směrem rozdělíme platební bilanci do dvou relativně samostatných okruhů. Na I. okruh platební bilance, který tvoří položky nad čarou, a II. okruh, který tvoří položky pod čarou. Teoreticky lze -15-

16 vést naší pomyslnou čáru pod každou položkou platební bilance (samozřejmě s výjimkou poslední). Při podrobně členěné platební bilanci o 100 položkách, lze tedy dosáhnout 99 různých typů kumulativních sald. Takovéto podrobné rozparcelování platební bilance nemá však svůj teoretický ani praktický význam, jelikož pouze některá kumulativní salda mají svojí ekonomickou interpretaci. Uveďme si proto pouze čtyři nejvýznamnější typy sald, které jsou běžně využívány ekonomickou praxí. 1. Saldo výkonové bilance, kde pomyslná čára je vedena pod položkou služby ( USD). 2. Saldo běžné bilance, kde pomyslná čára je vedena pod položkou transfery ( USD). 3. Salda základní bilance, kde pomyslná čára je vedena pod položkou dlouhodobý kapitál ( USD). 4. Saldo maximální likvidity, kde pomyslná čára je vedena pod položkou krátkodobý kapitál ( USD). 1.4 Ekonomická analýza kumulativních sald platební bilance Po technickém vymezení jednotlivých sald platební bilance přejděme nyní k jejich ekonomické interpretaci. Volba salda platební bilance by měla být vždycky bezprostředně podřízena záměrům makroekonomické analýzy. Ekonom prostřednictvím salda získává základní ekonomické informace o minulém vývoji národního hospodářství v oblasti vnějších ekonomických vztahů, které mu pak pomáhají formulovat zásady budoucí devizové, měnové a fiskální politiky. Jak si dále ukážeme, význam salda platební bilance nelze omezovat pouze na oblast vnějších ekonomických vztahů, ale je nutné analyzovat i jeho vazby na vnitřní ekonomické prostředí. Makroekonomická analýza platební bilance se už tradičně koncentruje na tyto základní okruhy problémů: do jaké míry byl vývoj platební bilance rovnovážný z pohledu hmotných a devizových toků jak výsledné saldo ovlivnilo vnitřní měnovou rovnováhu, pohyb úrokové míry, hospodářský růst a pohyb devizového kurzu jak se změnila devizová pozice státu a jeho hlavních ekonomických sektorů (vlády, bank, výrobních podniků a obyvatelstva) Saldo výkonové bilance EX IM = -(D + T + DK + KK + DR) 1.1 Uvedená rovnice salda výkonové bilance vyjadřuje, že změna v I. okruhu platební bilance vyvolaná exportem a importem zboží a služeb (EX, IM) se s obráceným znaménkem kvantitativně rovná změně ve druhém okruhu platební bilance, který je tvořen čistým pohybem transferů (T), Důchodů (D), dlouhodobého kapitálu (DK), krátkodobého kapitálu (KK), devizových rezerv. -16-

17 vazba salda výkonové bilance na hrubý národní produkt Položky nad čarou zachycují všechny hmotné (nehmotné) toky zboží a služeb mezi národní ekonomikou a zahraničím v peněžním vyjádření. Vedle pohybu zboží a služeb z titulu zahraničního obchodu jsou zde obsaženy i pohyby věcných transferů (např. věcných darů) a reálných investic, a to jako protipoložky ke transferovým a kapitálovým účtům. Existuje zde tedy zřejmá návaznost na základní makroagregát hrubý národní produkt. Saldo výkonové bilance tvoří v otevřené ekonomice spojovací můstek mezi hrubým národním produktem a celkovými domácími výdaji. Platí, že celkové domácí výdaje (CDV) se rovnají hrubému národnímu produktu (Y) plus import zboží a služeb (IM) mínus export zboží a služeb (EX). CDV = Y + IM - EX 1.2 Chceme-li v čase sledovat reálný vývoj celkových domácích výdajů (cdv), tzn. Vývoj celkové domácí spotřeby, je nutno běžné hodnoty CDV a Y očistit o inflaci pomocí deflátoru hrubého národního produktu (D Y ). Rovněž tak běžné hodnoty exportu a importu zboží a služeb je nutno očistit pomocí indexů růstu exportních a importních cen (I EX, I IM ). Reálné veličiny budeme v dalším textu značit malými písmeny. Y IM EX cdv = D Y I IM I EX cdv = y + im ex 1.4. saldo výkonové bilance a rovnováha platební bilance Prostřednictvím salda výkonové bilance můžeme definovat i jednu z rovnováh platební bilance. Jedná se o rovnováhu exportních a importních toků zboží a služeb v běžných cenách EX IM = Při vyjádření této rovnováhy ve formě podílu EX I EX ex --- = = 1, 1.6 IM I IM im zjišťujeme, že je od této rovnice rovnováhy odvozen jeden z nejznámějších ukazatelů efektivnosti zahraničního obchodu směnné relace. Směnné relace jsou definovány jako podíl indexů exportních a importních cen. Z rovnice 1.6 vyplývá, že zhoršení směnných relací (kvantitativní pokles hodnoty ukazatele) je nutno kompenzovat růstem reálného exportu nebo poklesem reálného importu, aby rovnováha výkonové bilance v běžných cenách byla nadále udržena. Z rovnice 1.3 dále vyplývá, že snaha -17-

18 o udržení rovnováhy výkonové bilance v podmínkách poklesu směnných relací se musí nutně odrazit ve snížení celkových reálných domácích výdajů, pokud nedojde k adekvátnímu růstu reálného hrubého národního produktu. Jinými slovy řečeno, za jinak nezměněných podmínek vede zhoršení směnných relací k poklesu disponibilních zdrojů pro domácí spotřebu. Tento pokles je možno spočítat pomocí následujícího výrazu, který dostaneme po úpravách rovnice 1.3 za předpokladu rovnováhy výkonové bilance EX = IM 4 cds = cdv = y + (I TT 1). ex 1.7 kde cds je celková reálná domácí spotřeba, I TT index směnných relací. Následující tabulka č. 1.4 nám podává informaci o dopadu poklesu směnných relací v Československu v letech na disponibilní zdroje pro domácí spotřebu. Z tabulky je zřejmé, že směnné relace zaznamenávají trvalý pokles (jejích zhoršování) v letech Následkem tohoto trvalého zhoršování měly disponibilní zdroje pro domácí spotřebu pomalejší růst než skutečná tvorba reálného národního důchodu. V letech došlo dokonce k úplné stagnaci těchto zdrojů a zajištění stabilního tempa růstu domácí spotřeby bylo spojeno s růstem zahraniční zadluženosti ve volně směnitelných měnách. Tabulka č. 1.4 Vývoj směnných relací a domácí spotřeba v letech Závěrem je nutné upozornit na skutečnost, že rovnováhu výkonové bilance v běžných zahraničních cenách nelze zaměňovat s devizovou rovnováhou platební bilance, jelikož 1. okruh výkonové bilance nezahrnuje devizové pohyby důchodové a transferové. Obdrží-li například některá rozvojová země finanční hospodářskou pomoc ve výši 200 mil. USD, za kterou nakoupí zboží v zahraničí, bude saldo výkonové bilance záporné, i když devizová rovnováha platební bilance bude zjevně zachována. Podobně by tomu bylo i v případě devizových příjmů z importu důchodů a jejich zpětného použití na nákup zboží v zahraničí. -18-

19 1.4.2 Saldo běžné bilance EX IM + D + T = - (DK + KK + DR) 1.8 Vymezení salda běžné bilance předpokládá přesun důchodů a transferů na levou stranu rovnice mezi položky I. okruhu. saldo běžné bilance a devizová rovnováha Velká část ekonomů se domnívá, že právě toto saldo je ideální pro analýzu devizové rovnováhy platební bilance. Řekněme si proč. Saldo běžné bilance má bezprostřední návaznost na bilanci stavu celkového zahraničního zadlužení země. Nulové saldo běžné bilance nám říká, že se celkový stav zahraniční zadluženosti země nezměnil. Aktivní saldo představuje růst čistých zahraničních pohledávek. Pasivní saldo naopak růst čistých zahraničních závazků. Jak si dále ukážeme, tyto důležité vlastnosti nemůže vykázat žádný jiný druh kumulativního salda. Spornou otázkou je, zda rovnováha běžné bilance je udržitelná v relativně dlouhém období bez potřeby dodatečných změn devizového kurzu, cenové hladiny, důchodu nebo úrokových sazeb. Určitý rozpor této rovnováhy může být skryt na pravé straně rovnice mezi položkami pod čarou. Z hlediska platební schopnosti země je zejména problematická následující varianta rovnice celkové rovnováhy EX IM + D + T = 0 zjednodušující podmínka DR = 0 podmínky dílčí rovnováhy DK < 0, KK > 0 kdy jednostranný růst krátkodobých závazků kompenzovaný růstem dlouhodobých pohledávek může z pohledu budoucnosti ohrozit platební schopnost země, která by zřejmě vedla k růstu úrokových sazeb a ke znehodnocení devizového kurzu. Tento problém se prohlubuje při nízké bonitě zahraničních pohledávek, opakujících se odkladech doby splatnosti atd. Provádíme-li analýzu rovnováhy platební bilance prostřednictvím salda běžné bilance, je proto nutné kromě samotného salda sledovat i vývoj poměro pohybu dlouhodobého a krátkodobého kapitálu. V přímé návaznosti na strukturu zahraničního obchodu může být před tento problém často postavena země, která ve svém importu má jednostranné surovinové zaměření a naopak na straně exportu je převážně zaměřena na vývoz strojů, investičních celků atd. Zatímco totiž dovoz strategických surovin musí být devizově uhrazen téměř okamžitě, výše jmenované vývozy jsou obvykle realizovány při střednědobých obchodních úvěrech a tedy s opožděným devizovým inkasem. Druhou problémovou situaci skrývající se pod rovnováhou běžné bilance si můžeme formálně vyjádřit takto rovnice celkové rovnováhy EX IM + D + T = 0 zjednodušující podmínka DK = 0 podmínka dílčí nerovnováhy DR > 0, KK < 0. Jedná se tedy o situaci, kdy odliv krátkodobého kapitálu je kompenzován za cenu snižování domácích devizových rezerv. Prakticky tato varianta může nastat v případě, kdy se CEB bude snažit vyrovnávat odliv spekulačního kapitálu do zahraničí -19-

20 prostřednictvím devizových intervencí proti znehodnocení devizového kurzu domácí měny. Přestože základní bilance je vyrovnaná, hrozí nebezpečí znehodnocení devizového kurzu nebo růstu domácích úrokových sazeb v případě, že CEB nebude mít dostatek zdrojů na devizové intervenování proti znehodnocení kurzu domácí měny. subjektová desagregace salda běžné bilance V úvodu této kapitoly bylo řečeno, že jedním z úkolů salda platební bilance může být i analýza změny devizové pozice státu (DPS) a jeho jednotlivých sektorů centrální emisní banky (DPC), vlády (DPV), obchodních bank (DPB), podniků (DPP) a obyvatelstva (DPO). K tomuto účelu je právě vhodné saldo běžné bilance, které nám zachycuje změnu devizové pozice státu jako celku. Provedením příslušných úprav u položek pod čarou, kdy objektově-subjektové členění těchto položek nahradíme důslednou subjektovou klasifikací, dosáhneme i desagregace změny celkové devizové pozice státu na změny devizových pozicí jednotlivých sektorů. EX IM + D + T = -(DPS) = -(DPC + DPV + DPB + DPP + DPO) 1.9 Platební bilance v této struktuře byla po dlouhou dobu využívána i československou ekonomickou praxí a byla sestavována v SBČS. Její hlavní předností je, že poskytuje přesnou informaci o tom, jak saldo I. okruhu platební bilance bezprostředně ovlivnilo devizovou pozici jednotlivých sektorů Saldo základní bilance EX IM + T + D + DK = -(KK + DR) 1.10 Proti předchozímu saldu běžné bilance předpokládá vymezení salda základní bilance přesun další položky (dlouhodobého kapitálu) na levou stranu rovnice mezi položky nad čarou. Řada autorů se domnívá, že saldo základní bilance je z hlediska vyjádření celkové devizové rovnováhy země v mnoha ohledech lepší než saldo běžné bilance. Zařazení přímých a nepřímých investic mezi financující položky pod čarou je chápáno jako nesprávné, jelikož ve většině případů pohyb těchto položek vede k trvalému přerozdělení zdrojů mezi národní ekonomikou a zahraničím. Zároveň je argumentováno i faktickou skutečností, že vzájemné kompenzování přebytků (schodků) běžné bilance s deficity (aktivy) bilance pohybu dlouhodobého kapitálu je dlouhodobě možné. Dokonce se může jednat i o strategický záměr makroekonomické hospodářské politiky. Zběžný pohled do nám navíc napovídá, že i dlouhodobý skutečný vývoj plat ebních bilancí některých zemí tento názor potvrzuje. Například SRN a Japonsko s některými výjimkami v letech ropných krizí ( , ) vykazují od druhé poloviny šedesátých let stabilní přebytky svých běžných bilancí, které jsou kompenzovány vývozem dlouhodobého kapitálu (přímých a nepřímých investic). Opačný vývoj v relativně dlouhém období -20-

21 vykazovaly platební bilance Jižní Koreje a Irska. Tyto země až do roku 1987 respektive 1988 kompenzovaly čisté deficity svých běžných bilancí dovozem přímých a nepřímých investic. Do určité míry lze proto s oběma argumenty souhlasit, nicméně je dobré čtenáře upozornit na některé problémy této koncepce. 1. Z obou uváděných argumentů je zřejmé, že zastánci salda základní bilance nemluví o veškerých dlouhodobých kapitálových tocích.mezi položky nad čarou zařazují pouze ty kapitálové toky, u kterých je předpoklad určité trvalosti (nenávratnosti)-přímé a část nepřímých investic. Ostatní dlouhodobé kapitálové toky dlouhodobé obchodní a finanční úvěry, nákup a prodej obligací, jsou zjevně financující a musí proto nutně zůstat pod čarou. 2. Uváděné pohledy jsou ve značné míře statické. Nebudeme-li trvat na protiargumentu, že nakoupené akcie domácího podniku zahraničním investorem mohou být kdykoliv zpětně prodány, tak v žádném případě nelze podceňovat problém zpětného budoucího transferu důchodů. Trvalý jednostranný dovoz dlouhodobého kapitálu skrytě zakládá tlak na deficity platebních bilancí v příštích letech prostřednictvím exportu důchodů (zisku, dividend a úroků) do zahraničí. Do jaké míry bude tento problém aktuální závisí však i na mnoha jiných faktorech, zejména do jaké mír budou podniky se zahraniční kapitálovou účastí exportně zaměřeny. A dále pak jaký podíl výrobních vstup si tyto podniky budou zajišťovat z domácího a zahraničního trhu. Celkové shrnutí dopadu přímých a nepřímých zahraničních investic na saldo platební bilance v krátkém a dlouhém období poskytují následující T bilance. 1. rok (krátkodobý pohled) aktivní saldo pasivní saldo -tvorba základního kapitálu zahraničním investorům -ostatní náklady spojené spojené se zakládáním podniku hrazené zahr. investorem 2. X. rok (dlouhodobý pohled) aktivní saldo pasivní saldo -vývoz zboží a služeb - nákup výrobních vstupů v zahraničí - omezení předchozího - zpětný transfer zisku, dovozu zboží, dividend a úroků - čerpání zahr. Úvěrů - splácení jistin úvěrů - rozšíření základního - zpětný prodej základního kapitálu zahraničním kapitálu zahraničním investorům investorům devizovým tuzemcům -21-

22 1.4.4 Saldo maximální likvidity Další informace z/cs/statistika/pla tebni_bilance_sta t/ EX IM + D + T + DK + KK = -(DK CEB + KK CEB + DR) 1.11 Proti předchozímu saldu základní bilance předpokládá saldo maximální likvidity přesun krátkodobého kapitálu na levou stranu rovnice mezi položky nad čarou. Zároveň však předpokládá ponechání všech kapitálových operací CEB nezahrnovaných do devizových rezerv na pravé straně rovnice (tzn. Pod čarou). devizová rovnováha a saldo max. likvidity Rovnováha platební bilance definovaná na úrovni salda maximální likvidity nastává podobně jako v předchozích případech, pokud se pravá i levá strana rovnice rovnají nule. Vypovídající schopnost takto vymezeného salda je však sporná, což si můžeme názorně ukázat na následujícím příkladě. Předpokládejme následující situaci rovnice celkové rovnováhy EX IM + D + T + DK + KK = 0 zjednodušující podmínka DK = 0 podmínky dílčí nerovnováhy EX IM + D + T < 0, KK > 0. Z našeho příkladu je zřejmé, že pod 0 saldem maximální likvidity se v I. okruhu platební bilance může skrývat kompenzovaná nerovnováha běžné bilance a krátkodobého kapitálu. V našem konkrétním případě je deficit běžných položek vyrovnáván čistým dovozem krátkodobého kapitálu, což představuje faktický růst krátkodobého zahraničního zadlužení země při současné stabilitě devizových rezerv. Je zřejmé, že nulové saldo maximální likvidity zdaleka nezaručuje rovnovážný stav platební bilance, který příslušná země může dlouhodobě udržovat bez výraznějších změn ve vývoji jednotlivých položek. vnitřní měnová rovnováha a saldo maximální likvidity Nezastupitelná úloha salda maximální likvidity je zejména při analýze vazby salda platební bilance na vnitřní měnovou rovnováhu. Saldo maximální likvidity je nulové pouze v případě, pokud CEB nenakupuje nebo neprodává devizy na devizovém trhu. Jinými slovy řečeno, pokud CEB neprovádí devizové intervence a aplikuje tzv. čistý floating. V tomto případě nedochází ani ke změnám v domácí peněžní zásobě. Při aktivním saldu maximální likvidity, kdy CEB provádí nákup deviz, zároveň prodává domácí měnu a zvyšuje tím domácí peněžní zásobu.při pasivním saldu maximální likvidity, kdy CEB prodává devizy, naopak dochází k nedostatečným nákupům domácí měny a ke snížení domácí peněžní zásoby. Na tomto místě jsou však nutná dvě upozornění. Za prvé, rovnováha salda maximální likvidity v devizovém vyjádření ještě neznamená nulový efekt na peněží zásobu. Příčinou je pohyb devizového kurzu během roku. Je-li například devizová rovnováha při 5 mil. USD exportu a 5 mil. USD importu zboží a služeb, nelze vyloučit, že v prvém případě CEB dolary nakupovala při kurzu 20 Kč za USD a ve druhém případě prodávala při kurzu 10 Kč za USD. Z hlediska vnitřní měnové rovnováhy je v tomto případě saldo maximální likvidity 50 mld. Kč, i když devizové saldo je nulové. Předchozí tvrzení o vazbě pohybu měnové báze na saldo maximální likvidity je proto nutné upřesnit v tom směru, že mluvíme o saldu maximální likvidity v domácí měně. -22-

23 Za druhé, dopad salda maximální likvidity na peněžní zásobu má dvě fáze změnu měnové báze (hotovost mimo CEB a rezervy obchodních bank) a multiplikační proces. Aktivní saldo maximální likvidity vede k adekvátnímu rozšíření měnové báze, zatímco pasivní saldo platební bilance vede k adekvátnímu zúžení měnové báze. V tomto případě dochází k primární expanzi nebo kontrakci peněžního oběhu, který se projeví ve změně hotovosti nebo rezerv obchodních bank. Naše analýza by nebyla úplná, kdybychom alespoň nepoukázali na existenci sekundární bezhotovostní peněžní expanze či kontrakce, která je uskutečňována prostřednictvím rozšířené či zúžené úvěrové činnosti obchodních bank a multiplikace či demultiplikace depozit. Vzhledem k tomu, že aktivní (pasivní) saldo maximální likvidit má stejný charakter jako například nákup (prodej) státních pokladničních poukázek CEB v rámci operací na volném trhu, není zde nutno se zaobírat nějakými specifiky vlastního multiplikačního (demultiplikačního) procesu. 1.5 Samostatná práce V rámci kruhu vypracovat zadanou případovou studii v elektronické podobě, jako doplnění učebních textů. 1.6 Kontrolní otázky 1. Na příkladu vysvětlete všechny salda platební bilance. 2. Vysvětlete řazení jednotlivých položek PB a horizontální a vertikální strukturu PB. 3. Kolik položek má zpravidla platební bilance. 1.7 Shrnutí Studenti se naučí konstrukci PB, jednotlivá salda PB, položky PB a závěrům PB pro makroekonomické ukazatele. -23-

24 -24-

25 2 Determinanty devizového kursu Cíle kapitoly: Naučit studenty vymezování devizových kursů. Klíčová slova: Apreciace; depreciace; devalvace; revalvace; devizové kursy; volné; pohyblivé; pevné, Fischerův efekt, parity, ústřední kurs, řízené kursy, neřízené kursy, měnový koš. Další informace 140=all 2.1 Úvod Devizové kursy spojují vnitřní ekonomiku s vnějším okolím a současně zprostředkovávají vliv vnějších ekonomických vztahů na domácí ekonomické procesy. Svými důsledky se dotýkají nejen finančního hospodaření státu a podniků, ale i spotřebitelů. Výše devizových kursů a jejich změny působí na ceny dovozu a vývozu zboží a služeb. Devizový kurs Kč tak může např. podporovat rozhodování o tom, zda je výhodnější dovážet moderní technologie z USA nebo z Německa, anebo z Austrálie. Kurs bude také jedním z faktorů, které budou ovlivňovat rozhodování zahraničních investorů. Tato kapitola vysvětluje základní otázky teorie a politiky devizových kursů. Seznamuje čtenáře s tím, jak se kursy tvoří na devizovém trhu, které faktory ovlivňují jeho rovnovážnou úroveň i to, jak moderní teorie devizových kursů vysvětlují jejich změny v krátkém i dlouhém období. 2.2 Vymezení základních pojmů Devizový kurs má svou kvantitativní a kvalitativní stránku. Z kvantitativního hlediska se jeví jako jednoduchá veličina, která udává, v jakém poměru se zahraniční měnové jednotky vzájemně připočítávají anebo směňují. Říká, kolik je např. potřeba zaplatit českých korun za jeden americký dolar, kolik českých korun je evropská měnová jednotka (EURO) či jednotka zvláštních práv čerpání (Special Drawing Right SDR). Začneme poznávat kurs jako složitou měnovou jednotku v národní měně (nebo cenu národní měnové jednotky v zahraničních měnách). Tato cena se tvoří rozdílně podle toho, zda se jedná o měnu směnitelnou nebo nesměnitelnou. Měny, které jsou používány nejen ve vnitřním peněžním oběhu, ale fungují i v mezinárodním platebním styku bez podstatnějších zábran a teritoriálních či jiných omezení, jsou externě směnitelné. Znamená to, že národní měnou mohou bez omezení disponovat devizoví cizozemci (právnické i fyzické osoby). Vedle externě směnitelných měn rozlišujeme interně směnitelné měny, kdy devizoví tuzemci -25-

26 (právnické i fyzické osoby) mohou reálně nabývat a používat zahraniční měny k úhradě svých závazků do zahraničí. Pokud je měna směnitelná, utváří se její kurs na devizovém trhu jako cena deviz. Zahraniční peníze zde vystupují ve své bezhotovostní podobě jako devizy. Kurs, který se vytváří podle vývoje nabídky a poptávky cena deviz se označuje jako kurs deviz (devizový kurs). Vztahuje se ke konkrétní devize a konkrétnímu devizovému trhu. Někdy se setkáváme rovněž s pojmem kurs valut. Vyjadřuje poměr, ve kterém se směňují hotovostní peníze, zejména bankovky. Externě směnitelné měny jsou obchodovatelné na mezinárodních devizových trzích. Poptávka a nabídka deviz zde vytvářejí zejména velké obchodní banky různých zemí a centrální banky. Měna s vnitřní směnitelností není obchodovatelná na mezinárodních devizových trzích, její kurs se tvoří na vnitřním devizovém trhu. Jeho subjekty jsou zejména domácí komerční banky, zastupující domácí podnikovou klientelu a domácí centrální banku. Kursy směnitelných měn se na devizových trzích neustále mění, oscilují kolem své základní úrovně. Pokles hodnoty měny se často označuje jako depreciace, znehodnocení měny. Zvýšení hodnoty měny se označuje jako apreciace, zhodnocení měny. Nesměnitelné měny netvoří kursy svých měn na devizovém trhu. Vyjadřují svoje kursy jako ceny deviz, které jsou stanoveny administrativně, nejčastěji metodou parity kupní síly. Tyto měny krátkodobě a někdy ani dlouhodobě nemění svoji vnější oficiální hodnotu. Změny jejich kursů se odrážejí v různých koeficientech nebo přirážkách a srážkách, jimiž se skrytě koriguje oficiálně stanovený kurs. Otázkám kursů nesměnitelných měn budeme věnovat pozornost v souvislosti s výkladem historie kursu čs. Koruny. Nyní se však podívejme na to, jak se tvoří kursy směnitelných měn na devizovém trhu. 2.3 Platební bilance - devizový kurs V kapitole 1 jsme se již dozvěděli, že položky, které tvoří vertikální a horizontální strukturu platební bilance současně vyvolávají poptávku po devizách nebo nabídku deviz. Můžeme shrnout, že celková poptávka a nabídka deviz vzniká v souvislosti: 1. s mezinárodním pohybem zboží a služeb (export, import zboží a služeb), 2. s mezinárodním pohybem kapitálu (zahraniční investice, úvěry poskytnuté do zahraničí a přijaté ze zahraničí), 3. s mezinárodním pohybem peněz (intervence na devizovém trhu, převod dědictví, penzi, honorářů, apod.) Mezinárodní pohyb zboží a služeb Podívejme se nejprve, jak situaci na devizovém trhu ovlivňuje export a import zboží. Prostudujeme nejprve křivku poptávky po devizách a předpokládejme, že v Dánsku vzniká poptávka po markách v souvislosti s importem zboží z Německa. Úhrada za dovoz probíhá obvykle v měně té země, ze které zboží pochází. Pokud budeme abstrahovat od barterových (vazbových) obchodů, pak dánští importéři musí zaplatit -26-

27 za dovoz v markách a budou proto na devizovém trhu nakupovat marky za dánské koruny. Jejich zájem dovážet zboží z Německa na dánský trh bude záviset na a) výši zahraničních cen v Německu, b) výši domácích cen v Dánsku Čím bude kurs deviz pro ně příznivější, tím bude také zahraniční cena dováženého zboží vyjádřená v dánských korunách nižší a zájem o import vyšší. Platí samozřejmě i opačné tvrzení. Křivka poptávky po devizách, D, vyjadřuje vztah mezi množstvím poptávaných deviz a jejich cenou v daném časovém okamžiku. Obdobně se utváří křivka nabídky deviz. Jestliže budou Dánové exportovat své výrobky na německý trh, budou vytvářet nabídku deviz. Křivka nabídky deviz, S vyjadřuje vztah mezi množstvím nabízených devíz a jeho cenou v daném časovém okamžiku. Křivka nabídky deviz je tedy rostoucí zleva doprava. Rovnovážná situace na devizovém trhu, je to celkové množství poptávaných devíz, Qd, je v rovnováze s celkovým množstvím nabízených devíz, Qs, v bodě E při kursu Ere. Tento kurs označujeme jako rovnovážný devizový kurs. Jestliže v období t+1 dojde ke zvýšení poptávky po dovozu zboží a služeb, zvýší se v důsledku toho i poptávka po devizách a poptávková křivka se posune směrem doprava z D1 do D2. Při původní hodnotě devizového kursu ER1 vznikne na devizovém trhu nerovnováha v rozsahu Q1Q3. V důsledku vyšší poptávky po zahraniční měně má kurs domácí měny tendenci k depreciaci. Rovnováha mezi poptávkou a nabídkou je obnovena při kursu ER2. Při depreciaci domácí měny se zahraniční měna stává dražší. Cena deviz vyjádřená v domácí měně roste, naopak cena zhodnocené domácí měny vyjádřené v zahraničních měnách klesá. K depreciaci domácí měny může dojít nejen v důsledku vyšší poptávky po devizách, ale i v důsledku nižší nabídky deviz ve srovnání s rovnováhou v předchozím období např. při omezení exportu zboží a služeb. Při akreciaci domácí měny se zahraniční měna stává dražší. Její cena v zahraničních měnách roste a naopak cena deviz vyjádřená v této měně klesá. K akreciaci měny dochází zpravidla tehdy, když nabídka deviz ve srovnání s minulou rovnováhou vzrostla např. v důsledku růstu exportu zboží a služeb. Při původní hodnotě devizového kursu ER1 vznikne na devizovém trhu nerovnováha v rozsahu Q1Q3. V důsledku vyšší nabídky deviz má kurs domácí měny tendenci k akreciaci. Rovnováha mezi poptávkou a nabídkou je obnovena při kursu ER2. Akreciace měny však může být vyvolána i omezením poptávky po devizách např. v důsledku omezení importu zboží a služeb. Celková poptávka po devizách se sníží při nezměněné nabídce deviz Mezinárodní pohyb kapitálu Zatím jsme uvažovali, že poptávka a nabídka na devizovém trhu je motivována pouze mezinárodním pohybem zboží. Sledujme nyní, jak bude vývoj na devizovém trhu ovlivňovat mezinárodní pohyb kapitálu. Mezi uvažované faktory oscilace devizového kursu zahrneme: export a import zboží a export kapitálu. -27-