MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2007 JOSEF ŠKODA

2 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Vyhodnocení růstové intenzity ve výkrmu býků plemene Charolais Bakalářská práce Vedoucí práce: prof. Ing. Jan Šubrt, CSc. Vypracoval: Josef Škoda Brno

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma... vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne. podpis 3

4 Abstrakt This study is about bilogical regularity of growth and the characteristic of the breed Charolais in the Czech Republic and abroad and about different growth abilities in various breeder conditions. There is a descreption of cattle growth ability, characteristic of growth and many other regularity of cattle growth in general. This study is focused on french breed Charolais. There is appeareance characteristic but on the other hand there is also description of cultivating program and efficiency check. You can find out that this beef cattle is very applicable for breeding in the Czech Republic and that its quality of meat is excellent and its efficienty parametrs overtop other beef cattle breeds. Even though the period of breeding and cultivating is relly short (only 15 years in the Czech Republic), increased the population of Charolais cattle into thousands becase of its modesty and its growth ability. And the prediction for future says that the number of this cattle will grow up. Key words: beef cattle, breeding, cultivatig program, efficiency 4

5 Obsah 1. Úvod Cíl práce Literární přehled Charakteristika růstu a biologické zákonitosti Hodnocení růstu a růstové křivky Výkrmové a růstové schopnosti skotu Charakteristika plemene Charolais Odhad plemenné hodnoty Kontrola užitkovosti a její výsledky Vlivy působící na výkrm skotu Konvenční výkrm Pastevní výkrm Ekologický chov a výkrm Závěr Přehled citované literatury

6 1. ÚVOD Český svaz chovatelů masného skotu vznikl v roce 1990, v roce 1992 měl již kolem 150 členů. Dnes je nejpočetnějším svazem chovatelů skotu. Aktuálně dosahuje tento počet 582 členů, z nichž je 520 řádných. Postupný rozvoj chovu masných plemen skotu nastal až po roce Početní stavy krav bez tržní produkce mléka od té doby stále narůstají. V roce 1992 se chovalo v Česku celkem 8500 krav bez tržní produkce mléka, z toho 991 jich bylo zapojeno v kontrole užitkovosti. Do roku 2000 stoupl tento počet na (a z toho v kontrole užitkovosti), v roce 2002 dosáhl stav již krav v masných systémech a v roce 2004 vzrostl na , v kontrole užitkovosti je zapojeno plemenic. Ačkoli se zdá, že jejich podíl není vysoký, není na tom Česká republika podle Karla Šeby, nového předsedy svazu, v porovnání například s Německem, Dánskem či Velkou Británií špatně. S rozvojem chovu masného skotu se začal zvyšovat i počet zvířat zapsaných v plemenné knize. Dominantním plemenem se postupně stalo Charolaiské, následuje Aberdeen anguské, Herefordské a Masný simentál. O určité změně v oblibě plemen vypovídají údaje o počtech vybraných býků do plemenitby podle plemen. V loňském roce bylo nejvíce plemeníků na odchovnách zaregistrováno od Charolaiského plemene a to 29,5 % z registrovaných býků z domácí produkce. Teprve patnáct let chovatelské práce má za sebou v České republice plemeno Charolais. A jak je vidět, tak se postupně stalo nejoblíbenějším a nejpočetnějším. Ekonomika chovu je ve většině chovů založena na prodeji do zahraničí a odstavu plemenných zvířat. Patnáct let už u nás žijí krávy mléčně bílého zbarvení. Francouzské národní masné plemeno Charolais k nám přišlo oklikou z Maďarska v roce Naše chovatele neodradily negativní zkušenosti s porody telat po býcích Charolais za dob socialismu. Jakmile to liberalizace politických a ekonomických poměrů umožnila, první průkopníci chovu tohoto plemene neváhali. Impozantní plemeno rámcem, zbarvením i růstovou schopností vstoupilo do Čech. Brzy následoval i dovoz jalovic Charolaiského skotu z Francie. Následovaly další dovozy z Francie již s pomocí státních dotací. Před deseti lety bylo plemeno Charolais u nás stabilizováno. Rozšíření čistokrevných zvířat podpořila nejen reprodukce stád, ale i rozsáhlé využití embryotransferu s využitím 6

7 dárkyň z Francie i z našeho chovu. Postupující cílevědomá chovatelská a šlechtitelská činnost byla zhodnocena na celostátních i speciálních výstavách. Bráno počtem zvířat zapsaných v plemenné knize, ale i podle dosahované užitkovosti je česká populace Charolais nejvýznamnějším plemenem jak v České republice, tak ve střední Evropě. Výborné výsledky šlechtění chovatelé zúročují v produkci plemenných býků. Býčci od vybraných matek procházejí odchovnami, kde dosahují běžně 1,8 kg přírůstku v testu. Výjimkou nejsou ani přírůstky přes 2 kg. Roční produkce plemenných býků Charolais se pohybuje mezi 200 až 300 kusů. Tím významně ovlivňuje plemenné složení masných stád v křížení a zajišťuje čistokrevnou plemenitbu, ale i potřeby inseminace. Šlechtitelský pokrok by byl nemyslitelný bez přímého propojení s Francií. V zemi původu je chováno kolem milionu čistokrevných krav Charolaiského skotu. Francie má propracovaný selekční program, na jehož vrcholu se nachází testace plemenných býků a následné využívání prověřených zlepšovatelů v čistokrevné plemenitbě i křížení. Naši chovatelé využívají inseminační dávky zlepšovatelů z dovozu z Francie v individuálních připařovacích plánech. Tím je každoročně přenášen genetický pokrok z řádově mnohem větší francouzské populace do Česka. Jedním z průkopníků chovu bílých masných krav, se kterou bych měl spolupracovat při pokračování mé práce, se stala i společnost s ručením omezeným Agrokomplet 2000, která sídlí v Janově Dole u Českého Dubu v Podještědí. S chovem 172 čistokrevných krav patří k nejvýznamnějším v republice. Ročně produkují kolem dvaceti plemenných býčků do přirozené plemenitby i inseminace. Aktuálně obhospodařuje 428 ha orné půdy a 747 ha trvalých travních porostů. Veškerá výměra, která se nachází kolem 450 metrů nad mořem, spadá do oblastí LFA. Firmu založili dva společníci, kteří začali hospodařit s 310 ha zemědělské půdy a 260 jalovicemi českého strakatého plemene, 13 plemenicemi Charolaiského plemene dovezenými z Maďarska a dalšími 17 březími čistokrevnými jalovicemi dovezenými v roce 1992 z Francie. Plemenice dovezené z Maďarska pocházely ze stáda vzniklého převodným křížením. Je i zajímavostí, že dvě z dovezené třináctky dosud v chovu působí. První se narodila 3. září 1988 a svému majiteli dala za život osm telat. Rovněž druhá narozena porodila osm telat. Obě byly i intenzivně vyplachovány a produkovaly embrya. Maďarská třináctka a první dovezená zvířata z Francie daly základ přes výplach embryí rozvíjejícímu se chovu. Plemenice inseminovali prověřenými francouzskými otci. 22. prosince 1995 přicestovalo z Francie dalších třicet jalovic charolais. Tehdy šlo 7

8 o zvířata za více než dva miliony korun. V tom samém roce měly v Agrokompletu v kontrole užitkovosti zařazeno 36 krav Charolaiského plemene a 66 jalovic a telat, v roce 1996 to již bylo 57 krav, během let 1997 až 1998 se stav ustálil na 96 čistokrevných plemenicích. V roce 2004 zasáhl významně chov prodej kolem 150 jalovic, farma přesáhla zatížení na pastvu, předepsané pro dotace. Předepsáno je 1 VDJ/ha a v Janově Dole se dostali na 1,2 VDJ. Důvodem však nebyly špatné počty, ale ministerstvo zemědělství zcela změnilo přepočet mladého dobytka na velké dobytčí jednotky. Tím pádem se například tele do dvou let stalo rázem 0,6 VDJ, i když předtím byla kategorie rozčleněná postupně. Nyní chovají v Janově Dole asi přes 170 plemenic, všechny zařazené v kontrole užitkovosti, okolo 130 kříženek a okolo stovky jalovic. Čistokrevné plemenice inseminují francouzskými prověřenými býky. Na kříženky a na doskok využívají vlastní býky. Do budoucna mají chovatelé jeden cíl, a to produkci jalovic, aby mohli začít provádět brakaci. 8

9 2. CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce bylo vypracovat literární kompilaci zahrnující biologické zákonitosti růstu, charakteristiku chovu plemene Charolais v ČR a zahraničí a jeho růstové schopnosti v různých chovatelských podmínkách. 9

10 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Charakteristika růstu a biologické zákonitosti Růst je jednou ze základních charakteristik živých organismů a je nedílnou součástí vývoje. Je to výsledek vzájemného působení všech orgánových soustav a funkčních systémů zvířete. Není ovlivňován pouze genetickým potenciálem zvířat, ale také úrovní výživy a chovatelskými podmínkami s ohledem na prostředí ve kterém se zvíře nachází. Růst je možné definovat jako proces, při kterém dochází k množení buněk, a tím ke zvětšování tkání a orgánů. V organismu ale neprobíhají pouze změny kvantitativní, ale i změny kvalitativní při kterých orgány a orgánové soustavy nabývají své plnohodnotné funkce. Během vývoje a života zvířete probíhají ty to změny, a to jak kvantitativní tak i kvalitativní, neoddělitelně a ve vzájemném souladu. Celkově se tyto změny označují jako vývoj organismu. Vyjádření přesné definice růstu je však prakticky nemožné, neboť každý z autorů definice uvádí alespoň nějaké odlišnosti od ostatních. Převažuje však hledisko to, ve kterém je růst studován. Z prací starších autorů plyne, že byly zdůrazňovány většinou kvantitativní znaky růstu před kvalitativními. Pro příklad uvádím několik autorů a jejich definice. SCHLOSSOV (1911; in: ŠILER et. al., 1980) považoval za růst korelované zvětšování hmoty těla v určitých časových intervalech druhově specifickým způsobem. Český fyziolog BABÁK (1922; in: ŠILER et. al., 1980) uvedl růst jako nejvýznamnější projev života a vyjadřoval tím schopnost organismů vytvářet z neživých produktů výměny látkové hmotu živou, takže přibývání na objemu a hmotnosti. Rozeznával růstové děje kvalitativní, směřující k utváření těla a jeho jednotlivých částí. A děje kvantitativní směřující ke zvětšování objemu beze změny tvaru, tj. růst masy na rozdíl od růstu tvarového, kterým zároveň vzniká nový tvar. Tuto definici plně uznává i BÍLEK (1933). ŠMALGAUZEN (1935; in: KAPLANSKÝ a kol. et. al., 1980) definuje růst jako zvětšování hmoty aktivních částí organismu. Zdůrazňuje ovšem, a to je podle něho podstatné, že růstem není každé zvětšování objemu, jakým může být ukládání zásobních látek, především tuku, nebo hromadění produktů metabolismu. Toto pojetí tedy respektuje rozlišení růstu aktivního a pasivního. Stejně tak i MAYNARD (1937; in: ŠILER et. al., 1980) rozlišuje opravdový růst a ukládání zásobního tuku. Jako skutečný růst uvádí zvětšování hmotnosti orgánů a stavebních tkání jako svalů a kostí. V tomto smyslu charakterizuje růst jako zvětšování obsahu proteinů, minerálních složek a vody. Stejně tak i BULL a CAROLL (1937; in: ŠILER et. al., 1980) charakterizují růst jako 10

11 zvětšování tělesných tkání (především v důsledku dělení buněk), které přestavují přírůstek míry a hmotnosti. A dále uvádějí, že jelikož je sušina strukturálních složek tvořena hlavně proteiny, jde o zmnožování bílkovin. Nesmíme také zapomenout na klasickou práci BRODYHO (1945), který uvádí jako růst relativně ireverzibilní časovou změnu ve sledovaném rozměru. Zde uvedená definici vystihuje podle autora jak růst velikosti, tak růst hmotnosti a pojmem ireverzibility se současně vylučují odchylky způsobené např. změnami ve výživě, březostí, laktací a podobně. V jiné části svého díla, kde se zabývá časovými vztahy růstu jedinců a populací, uvádí v úvodní části podrobněji o růstu ve vztahu k vývoji jako o pojmu neoddělitelném od metabolismu. Stejně jako NEEDHAM (1964) zde uvádí, že růst je biologickou syntézou, produkcí nových biochemických jednotek. Zahrnuje i následující procesy. Za prvé zmnožování buněk, za druhé zvětšování buněk a za třetí hlavně inkorporace materiálu přijímaného z prostředí. Společně se ŠMALGAUZENEM (1935) však upozorňuje, že proces označený jako třetí není možno považovat za skutečný růst, ale naopak z hlediska kvantitativního měření růstu pro praktické účely je ho třeba považovat za součást procesu růstu, pokud je ovšem ireverzibilního charakteru. MITCHELL (1962; in: ŠILER et. al., 1980) považuje za růst výslednici vzájemného působení všech orgánových a funkčních systémů organismu. Pokud tedy vezmeme v potaz již všechny zmiňované autory, můžeme růst definovat jako komplex současně probíhajících procesů kvantitativního zvyšování hmotnosti, objemu, povrchu a jednotlivých rozměrů zvířete společně s orgány a jejich soustavami. BOTTO (1967; in: ŠILER et. al., 1980) uvádí, že růst telete a mladého skotu spočívá v postupném zmnožování tělesných buněk ve tkáních, zvětšování jejich objemu (svaly) i ukládáním určitých zásobních látek, zejména tuku. Přírůstek živé váhy, kterým se v praxi měří intenzita růstu, tvoří u telat jednak přírůstek opěrné a pohybové soustavy a jednak růst orgánů výměny látkové, které se podle potřeb organismu různě vyvíjejí. Během růstu se též mění kvalitativní a kalorické složení přírůstků rozdílně v jednotlivých fázích růstu. V období nitroděložním i po narození tvoří přírůstek převážně bílkoviny ukládající se ve svalstvu, dále minerální látky ukládající se v kostře a ve značné míře i voda a poměrně malé množství tuku. Během pohlavního dospívání i po jeho ukončení se pak ukládá množství tuku větší, což je povzbuzováno změnami ve spolupůsobení žláz s vnitřní sekrecí. Tím se zvyšuje kalorická hodnota přírůstku, která je u rostoucího skotu ve stáří 3 měsíců dvakrát vyšší něž kalorická hodnota u narozeného telete. 11

12 Po narození probíhá růst téměř přímočaře v úměrnosti s přibývající váhou. V období puberty se růstová intenzita pomalu snižuje s úměrem dle konečné váhy a předpokládanou živou váhou v kterémkoliv stáří od šestého měsíce. Růst a jeho intenzitu samozřejmě mimo jiné z velké míry ovlivňuje i plemenná příslušnost. Podle toho jak je růst intenzivní a kdy končí se rozlišují plemena skotu na rychle rostoucí a dospívající, na plemena pomalu rostoucí a dospívající a na plemena s průměrnou intenzitou růstu. Proto se samozřejmě značně liší růst u plemen s různým užitkovým směrem. Intenzita růstu je podmíněna primární činností žláz s vnitřní sekrecí a má vztah i k dlouhověkosti a mléčné a masné užitkovosti skotu. Na základě sledování růstu v různých podmínkách byly stanoveny téměř u všech kulturních plemen růstové standardy pro obě pohlaví. Tím je možnost kontrolovat správnost odchovu a při výběru mladého skotu k dalšímu chovu hodnotit růstovou schopnost podle stanovených standardů. Stejně důležitá jako intenzita růstu je i míra růstu daná živou hmotností dospělých samičích i samčích jedinců určitého plemene. Mimo plemenné příslušnosti působí na průběh růstu i pohlaví. Váha býčků při narození bývá u kulturních plemen skotu zpravidla vyšší o 2 až 3 kg než váha jaloviček. Do stáří půl roku je růst u obou pohlaví téměř stejný, pak se u jaloviček snižuje, avšak u býčků je nadále přímočarý. To znamená, že ve stáří jednoho roku je rozdíl mezi váhou býčků a jaloviček již značný. Pro příklad je váhový rozdíl u Charolaiského skotu až okolo 150 kg. 3.2 Hodnocení růstu a růstové křivky Růst, jako vlastnost zvířat, je potřeba nějakým způsobem hodnotit, aby se přesně zachytil jeho průběh. Na hodnocení se postupem času vypracovala řada metod. ŠILER (1980) uvádí, že pro používání jednotlivých metod hodnocení růstu je zjišťování jednoho nebo více znaků na zvířeti, a to nejčastěji v pravidelných nebo nepravidelných časových intervalech, jejichž délka závisí na sledované fázi zvířete, na jeho věku, což je opět dáno povahou řešeného problému, tedy záměrem experimentátora. Nebo dále se jednotlivé znaky zjišťují jednorázově. Z těchto znaků se nejčastěji sleduje živá hmotnost, tělesné míry a další ukazatelé v závislosti na faktoru času. V anglosaské odborné literatuře se všechny tyto údaje označují obecně jako sizeage data. Podle toho, zda se sleduje pouze jedna či více veličin na každém zvířeti, získáváme buď soubor údajů s jednou proměnnou nebo soubor s více proměnnými. 12

13 Nesmí se ještě zapomenout na to, že u zjištěných údajů, ať délkových, šířkových nebo výškových, vše plyne z poznatku toho, že růst závisí do značné míry na dědičném založení. Měření zvířat má i jiné opodstatnění a to nejen u hodnocení růstu, ale dále také při hodnocení exteriéru a to zejména pomocí již vypracovaných indexů a standardů u každé dané kategorie a plemene hodnocených zvířat. Samozřejmě se měřením zjišťují pouze rozměry zvířete a délka a růst dlouhých kosti, z čehož vlastní hmotnost zvířete nezjistíme. Hmotnost se musí samozřejmě zjišťovat vážením, což je jedno z hlavních kritérií při hodnocení průběhu růstu. Pro zpracování dat, získaných měřením a vážením, a jejich správné vyhodnocení je nezbytné, aby všechna data byla co nejkonkrétnější. To je často dosti obtížné, neboť např. při vyhodnocování růstu u lovné či divoce žijící zvěře je téměř nemožné získat všechny kusy ve stejném věku a nebo tento věk alespoň přibližně určit. Jindy je velkým problémem u získávání hodnot časová náročnost či naléhavost. Nejefektivnější je samozřejmě měření v pravidelných časových úsecích se znalostí věku hodnocených zvířat. Podle takto zjištěných údajů třídí COCK (1966) růst do tří základních a dvou smíšených typů. Základní jsou statický, průřezový a longitudinální a smíšené typy jsou smíšený průřezový a smíšený longitudinální. Nyní jsou stručně charakterizovány již zmíněné typy. Typ statický v tomto případě jde pouze o jedno pozorování jedné nebo více proměnných (výška v kohoutku, délka trupu, tělesná hmotnost atd.) a to u skupin jedinců, kteří jsou všichni téhož stáří nebo stejného vývojového stupně. Takové soubory jsou charakteristické pro zjišťování koeficientů dědivosti, jako např. pro živou hmotnost zvířete při odstavu apod., avšak pro vlastní studium růstu jsou málo vhodné. Jsou naopak velmi cenné pro hodnocení utváření zvířat. Typ průřezový podobně jako v předchozím případě jde opět o jedno měření u každého zvířete, avšak zvířata pocházející z téže populace nejsou stejně stará. Takovýto soubor dat může poskytnout informaci o průměrné růstové křivce prošetřované populace, pokud ovšem sledovaná zvířata představovala její dostatečně reprezentativní vzorek. Údaje tohoto charakteru jsou získávány jednorázovým měřením namátkově vybraných příslušníků bez ohledu na jejich stáří, přičemž je ovšem známo datum narození, takže jejich stáří v den měření se dá přesně zjistit. 13

14 Typ longitudinální v podstatě jde o nejúplnější informace, tj. u každého zvířete je z hlediska faktoru času k dispozici kompletní série měření. V podstatě tedy data longitudinálního charakteru poskytují veškerou informaci, kterou udávají data statická a průřezová a navíc obsahují informaci o proměnlivosti růstu každého jedince. Smíšený typ průřezový na zvířatech se sleduje jeden, popř. více znaků, ovšem jejich stáří v době měření je neznámé. To je případ jednorázového prošetření odchycených, divoce žijících zvířat, kde jiná technika nepřipadá v úvahu. V chovu hospodářských zvířat je zcela analogická situace např. při jednorázovém zjišťování živé hmotnosti vykrmovaných zvířat získaných nákupem z různých zdrojů bez známého původu jako je např. komerční výkrm skotu či prasat. Smíšený typ longitudinální v tomto případě mají příslušná data takový charakter, že všechna zvířata nemají veškeré údaje z hlediska téhož stáří. Některá mají data longitudinálního typu a jiná průřezová. V některých případech, tj. při početnějších souborech, se vyplatí jedince s neúplnými daty z dalšího šetření vyloučit (ŠILER et al.,1980). Skutečný průběh růstu se dá velice dobře vyjádřit graficky. Vyjadřuje se jako růstová křivka, která má u všech druhů hospodářských zvířat téměř stejný tvar a průběh. Je to křivka vznikající protnutím bodů zadaných do grafu pomocí získaných hodnot, které se zjišťují sledováním živé hmotnosti nebo tělesných rozměrů v pravidelných intervalech. Body jsou vkládány do grafu jako soustava pravoúhlých souřadnic. Na svislé ose jsou znázorněny zjištěné hodnoty a na vodorovné hodnoty časové. A protnutím těchto bodů, jak už bylo zmiňováno, vznikne ona růstová křivka. Ve výsledku má křivka sigmoidní tvar, což je tvar ležatého velkého písmene S. Zpočátku má pomalý průbě. Po určité době se začne prudce zvyšovat až do určitého bodu, ten nazýváme bod inflexe čili zvratu, od kterého má křivka již sestupnou tendenci a její tvar se lomí na opačnou stranu. Bod inflexe rozděluje křivku na dva oblouky a to na první vydutý a druhý vypuklý. Celý tento průběh se dá ještě rozdělit do dvou dalších fází, které se pak promítají při matematicko-statistickém hodnocení. První fází je fáze autoakcelerční neboli zrychlující a druhou fází je autoretardační fáze neboli zpomalující. 14

15 3.3 Výkrmové a růstové schopnosti skotu BOTTO (1967) uvádí, že v chovných cílech plemen skotu se požadavek na masnou produkci vyjadřuje živou váhou pro dospělé býky i krávy, během odchovu pak růstovými křivkami v různých stářích počínaje narozením. Tyto dva ukazatele vyjadřují výkrmnost skotu, tj. jeho schopnost tvořit přírůstky živé váhy. Výkrmnost je přímo úměrná živé váze příslušného plemena i jeho ranosti. A proto se v tomto směru vysloveně masná plemena zušlechťují. TESLÍK (2000) upozorňuje na to, že produkci kvalitního hovězího masa mohou zajistit jen zdravá zvířata vykrmená do jatečné kondice či zralosti, kdy je optimální nejen zastoupení masa, kostí a tuku, ale i jakostní znaky masa a je důležité vystihnout optimální fázi růstu zvířat.u skotu probíhá růst zvířat ve třech vzájemně propojených fázích růstu zvířat, kdy postupně převládá růst kostí, pak růst svalů a nakonec ukládání tuku. Přitom důležitější je věk zvířat než jejich hmotnost. Nezbytným předpokladem produkce jakostních jatečných zvířat je výkrm při odpovídající výživě, která respektuje jejich nároky v každé růstové fázi. Náklady na výživu zvířat představují přibližně polovinu veškerých nákladů na chov, ale na kvalitě výsledné produkce se výživa podílí ještě větší měrou. Proto se každý chovatel, který chce mít perspektivní chov, musí věnovat výživě zvířat velice intenzivně a důsledně. Péče o každé jednotlivé zvíře začíná ještě před narozením. Matka musí být při porodu v odpovídající kondici a náležitě připravena na následnou laktaci. Tím by mělo být zaručeno dostatečné množství kvalitního mleziva pro narozené tele. V další fázi odchovu tele přijímá převážně mléko od matky a postupně začíná využívat pastevní porost. Takto odchovaná telata mohou při jatečném využití na konci pastevního období poskytnout velice kvalitní maso. Je-li záměrem chovatele výkrm do vyšší porážkové hmotnosti, je nutné po odstavu zvířata intenzivně vykrmovat. Při systému, kdy se po odstavu zvířatům poskytnuta pouze nízká úroveň výživy a jejich finalizace proběhne až na konci druhé pastevní periody, je získáváno maso tužší, s hrubšími svalovými vlákny a s vyšším podílem vazivových tkání. Období do jednoho roku stáří je z hlediska jatečné hodnoty zvířete nejdůležitější. Je to období s převahou proteosyntézy a růstu dlouhých kostí. Nedostatečný růst a vývin v jednotlivých popsaných fázích nebude již nikdy kompenzován. Postupně klesá konverze živin a přírůstek živé hmotnosti bude stále více tvořen tukem. Nejdříve vnitřním, dále podkožním, mezisvalovým a nakonec vnitrosvalovým. Z toho vyplývá, že pokud vykrmovanému zvířeti není umožněna náležitá realizace genetického potenciálu 15

16 v růstu v období do jednoho roku, výsledkem bude menší, méně osvalené a značně protučnělé zvíře. Z toho je patrné, že do věku jednoho roku se tvoří především základní předpoklady pro finální utváření jatečného těla. Od tohoto věku do konce výkrmu výživa zvířat ovlivňuje vedle kvantitativních znaků jatečného trupu především kvalitu masa. Proto je nutné, aby kompletní krmná dávka byla živinově vyrovnaná a ve všech ukazatelích odpovídala požadavkům dané hmotnostní kategorie. Výkrm jatečného skotu se v našich podmínkách v minulých letech, a i nyní, prováděl respektive provádí hlavně u býků do vyšších porážkových hmotností a to bez ohledu na věk zvířat při porážce. Výkrm se tak do určité míry prodražuje, neboť přírůstek v pozdějším věku s vyšším podílem tuku je energeticky náročnější. Správné je tedy ukončit výkrm býků v období, kdy zvířata začínají ukládat tuk a tedy ve věku 15 až 19 měsíců a hmotnosti 500 až 650 kg podle velikosti tělesného rámce a ranosti jednotlivých plemen. Produkce jatečných zvířat v nižších hmotnostních kategoriích není u nás dosud běžná a důvodem je zatím nevýhodné zpeněžování mladších zvířat, i když produkují výsekové maso lepší kvality. V příštím období, při větším rozšíření chovu masného skotu, se dá očekávat i produkce jatečných zvířat v hmotnosti, kterou dosahují při odstavu ve dnech věku případně v kombinaci s intenzivním krátkým dokrmem do hmotnosti 350 až 400 kg. Produkce těchto mladých jatečných zvířat bude zejména ve stádech masného skotu chovaných převážně v horských a podhorských oblastech, kde jsou velmi příznivé podmínky pro chov základního stáda, ale ne pro intenzivní výkrm vzhledem k obtížnějšímu zajištění potřebné výživy. Je také reálné, že zvířata odchovaná u matek budou z těchto stád vykupovány jako zástavový skot a vykrmována do vyšších porážkových hmotností u chovatelů specializovaných na výkrm skotu v jiných oblastech s lepší krmivovou základnou a příznivějšími odbytovými podmínkami. Ve výkrmu skotu a to zvláště u býků je důležité plně využít potenciálních schopností zvířat. Proto je nutné volit intenzivní nebo alespoň polointenzivní formu výkrmu. Využitím růstových schopností v plné míře se docílí velmi dobrého osvalení zvířat, vyšší jatečná výtěžnost a výhodnější realizace při prodeji k jatečným účelům, hlavně pak při zpeněžování podle zmasilosti a protučnění jatečně opracovaného těla. Intenzivní výkrm se tedy projeví v příznivější ekonomice chovu a to vedle příznivějšího zpeněžování zkrácením doby výkrmu, který se projeví v úspoře krmiv a živin 16

17 spotřebovaných na záchovnou dávku, snížením pracovních nákladů a lepším využitím staveb sloužících k výkrmu. Při výkrmnosti se bere v potaz i spotřeba krmiva, popřípadě spotřeba krmných hmot na 1 kg přírůstku živé váhy, která rozhoduje o hospodárnosti výkrmu. Mezi výší přírůstku a spotřebou krmiva se projevuje závislost v tom smyslu, že se zvyšujícím se přírůstkem se snižuje spotřeba krmiva. V tomto směru jsou lepší výsledky u býčků než u jaloviček, což je dáno rozdíly růstu mezi pohlavím. Ukazateli jatečné hodnoty jsou váha jatečně upraveného těla a z ní odvozená jatečná výtěžnost a poměr jednotlivých partií masa na zvířeti. Váha jatečně upraveného těla se stanoví zvážením zvířete po stažení kůže, odříznutí hlavy, vyjmutí vnitřností a oddělení hrudních i pánevních končetin v zápěstních kloubech a hleznech. Jatečná výtěžnost se stanoví jako procentuální vyjádření hmotnosti takto upraveného jatečného těla z hmotnosti zvířete zjištěné před porážkou tzv. porážkové hmotnosti. Hmotnost jatečně upravených těl i jatečná výtěžnost záleží značně na plemenu, stáří, pohlaví a stupni vykrmenosti a neméně také na délce a způsobu výkrmu. Tak například u skotu Shorthornského, Charolaiského a Herefordského dosahuje jatečná výtěžnost %, u skotu Simentálského 55 60% a u primitivních plemen jen asi %. V prvním období postnatálního růstu skotu do stáří zhruba 6 měsíců se váha jatečně upraveného těla poněkud snižuje vlivem převládající tvorby vnitřních orgánů a po překročení tohoto stáří se začne opět zvyšovat. Je to podmíněno značnou tvorbou svaloviny a později i tvorbou tuku. Tvorba tuku je zvlášť intenzivní u dospělých jedinců. U býků, volů a jalovic je jatečná výtěžnost průměrně o 2 3 % vyšší než u krav, u kterých je snižována větším podílem vnitřností. Pro vlastní produkci masa je důležitý poměr vlastní svaloviny k ostatním méně hodnotným tkáním jako jsou kosti, vnitřnosti apod. V tomto směru se uplatňuje u specializovaných masných plemen skotu a do jisté míry i u plemen s kombinovanou užitkovostí snaha snížit podíl kostí. Z toho vyplývá zaměřit se na výběr zvířat s jemnější kostrou a dobře vyvinutými partiemi požadovaných druhů masa. 17

18 3.3.1 Charakteristika plemene Charolais Plemeno vzniklo na přelomu 18. a 19. století z původního žlutého skotu chovaného v té době ve Franci. V současné době je jedním z nejrozšířenějších francouzských plemen. První zmínky o tomto plemeni pochází z roku Hlavní oblastí chovu byla střední Francie. V podmínkách dobré výživy a příznivých klimatických podmínek byl prováděn pozitivní výběr jedinců, kteří vynikali raností a především extrémně vyjádřeným masným užitkovým typem. Pro zlepšení ranosti a jemnosti masa bylo v některých oblastech použito údajně i Schorthornské plemeno. Plemenná kniha byla založena v roce Jedná se o skot velkého tělesného rámce. Býci dosahují v dospělosti hmotnosti 1200 až 1500 kg při výšce v kohoutku až 155 cm. Krávy dosahují kohoutkové výšky kolem 145 cm a váhy 750 až 900 kg. Plemeno Charolais má díky příznivým růstovým schopnostem a jatečné kvalitě vykrmovaných zvířat využití nejen v čistokrevné plemenitbě, ale především v užitkovém křížení s ostatními plemeny skotu. Pro křížení s mléčnými plemeny se často používají i býci menšího tělesného rámce. To se příznivě odráží na nižší frekvenci obtížnějších porodů. Zvířata mají klidný charakter a matky vykazují dobré mateřské vlastnosti. Dobrá mléčnost matek má pozitivní vliv na kvalitní růstovou schopnost telat. Ve 120 dnech věku je hmotnost jaloviček 250 kg a býčků 290 kg. Jatečná zvířata vynikají velmi dobrou výkrmností, vysokým přírůstkem do vyšší porážkové hmotnosti a především nízkým podílem tuku. Charakteristická vysoká růstová schopnost zvířat s příznivou spotřebou objemných krmiv ve výkrmu je předurčuje hlavně pro intenzivní formy výkrmu do již zmiňovaných vyšších porážkových hmotností. Významnou vlastností je plodnost, dlouhověkost a dobré zdraví, bez geneticky podmíněných poruch. Díky vysoké plodnosti a růstovým schopnostem potomstva, produkuje plemeno Charolais nejvyšší živou hmotnost telat na krávu a rok. S tím souvisí i výskyt vyššího procenta obtížných porodů, který zejména v minulosti významně snižoval zájem chovatelů o toto plemeno. Snížení podílu obtížných porodů v populaci se stalo v osmdesátých a devadesátých letech jedním z hlavních selekčních kriterií. I v současné době je tento produkční ukazatel důležitým selekčním kritériem a nadále se mu věnuje velká pozornost. První importy se uskutečnily již v roce 1990 z Maďarska. V dalších letech se na importech podílela již v rozhodující míře země původu - Francie. V ojedinělých případech byla některá stáda budována na importu jalovic z Běloruska, Dánska a SRN. V roce 1992 byl na základě importu z Kanady založen i první chov bezrohého Charolais. V prvních letech se na rozšiřování chovu významně podílelo uplatnění 18

19 embryotransferu. Kvalitu chovu ovlivňuje používání špičkových býků, kteří jsou prověření v kontrole dědičnosti ve Francii. V zemi původu je chováno cca kusů krav Charolaiského skotu a z toho je krav zapojeno do kontroly užitkovosti. Každoročně je ze 710 mladých testovaných býků zařazeno 25 býků do inseminace. U plemenných býků je požadována hmotnost 1200 až 1500 kg. Pro dospělé krávy je stanovena hmotnost 850 až 1100 kg a kohoutková výška 145 až 155 cm. Ve Francii převažují ze 44 % chovy o velikosti do 30 ks. 74 % krav se telí v období od listopadu do března. První telení krav je směřováno na věk 36 měsíců ( jen 12% se telí do věku 32 měsíců). Podíl komplikovaných porodů se v posledních letech stabilizoval na cca 8 %. V chovu je požadováno 92 % odstavených telat na sto krav základního stáda. Zhruba 14 % krav dosahuje mezidobí delší než 430 dní. Charolaiské plemeno je vzhledem ke stavům zvířat nejpočetnějším masným plemenem ve Francii. Vynikající vlastnosti tohoto skotu jsou hlavní příčinou jeho značného rozšíření i ve světě. V současné době je chováno v 70-ti zemích, na všech kontinentech. V roce 1930 bylo importováno 10 kusů jalovic do Mexika a v červnu 1936 do USA. Tím byl založen chov Charolaiského skotu na americkém kontinentě. V roce 1957 byla založena AICA (národní asociace chovatelů Charolais). Postupně byl v Severní Americe založen chov Charolaiského skotu poněkud jiného typu než je chován ve Francii. Zvýšila se ještě více ranost (krávy se telí poprvé ve 24 měsících), to umožňuje především větší růstovou schopnost od odstavu do 18 měsíců věku. Charakteristická je i bezrohost plemene. Na druhé straně vykazuje tento typ Charolaiského skotu oproti původnímu francouzskému poněkud horší osvalení Odhad plemenné hodnoty Naměřená užitkovost je vždy výsledkem působení řady faktorů. Jsou to jednak genetické schopnosti zvířete, u kterého užitkovost měříme, dále chovatelské podmínky ovlivněné chovatelem a v neposlední řadě náhodné nekontrolovatelné působení prostředí, které nelze předvídat. Na základě řady šetření bylo zjištěno, že na celkové proměnlivosti (rozdílnosti) užitkovostí mezi zvířaty se největší měrou podílí chovatel, který zodpovídá za 60 a někdy až 80 % rozdílnosti. Vliv chovatele se projevuje především v úrovni výživy a všeho co souvisí se způsobem chovu. Druhým největším zdrojem proměnlivosti je náhodné nekontrolovatelné působení prostředí, které nelze předvídat. Projevuje se na celkové proměnlivosti přibližně ze 30 %. Třetím zdrojem 19

20 proměnlivosti je individualita zvířete daná jeho genetickým založením. Ta se však podílí na celkové proměnlivosti užitkovosti pouze přibližně z 10 %. I když tento podíl na celkové proměnlivosti je relativně malý, je využíván při šlechtění. Dokladem o úspěšnosti šlechtitelské práce jsou dosahované rozdíly mezi jednotlivými plemeny, ale i pokrok, který je u konkrétního plemene vykazován v určitém časovém období. Z uvedeného vyplývá, že vlastní výsledky kontroly užitkovosti masných plemen jsou především ukazatelem chovatelské péče. Pro výběr nejlepších zvířat do plemenitby nemůže proto sloužit tato kontrola přímo, ale je důležitým podkladem pro odhad genetického založení jedince. Genetické založení jedince je dokumentováno jeho plemennou hodnotou. Ta vyjadřuje odchylku od vrstevníků chovaných ve stejných podmínkách. Podkladem pro stanovení plemenné hodnoty je jednak naměřená vlastní užitkovost a dále užitkovost všech příbuzných jedinců (rodičů, sourozenců, potomků). K odhadu plemenné hodnoty však mohou někdy sloužit pouze přímé příbuzenské vztahy, tak jak je tomu při hodnocení kontroly dědičnosti (u plemeníků), kdy se využívá pouze příbuzenských vztahů k potomkům, nebo v některých případech pouze vlastní dosahovaná užitkovost. Při využití všech dostupných informací, které jsou rozšířeny o užitkovost rodičů, sourozenců a potomků, dochází k postupnému zpřesňování odhadu plemenné hodnoty. Pro výběr zvířat do plemenitby by měla být proto využívána především plemenná hodnota jedince. Na základě známých plemenných hodnot rodičů lze předpovědět i budoucí předpokládanou plemennou hodnotu potomstva. PHpotomek = ( PHotec + PHmatka ) / 2 Plemenná hodnota budoucího potomka je tedy průměr plemenných hodnot otce a matky (potomek dědí polovinu genetického založení od otce a polovinu od matky). Tento výpočet lze provádět pouze s plemennými hodnotami, nelze ho však provádět přímo s naměřenými užitkovostmi, které jsou zjišťovány v rámci kontroly užitkovosti. Výběr zvířat do plemenitby a sestavování rodičovských párů je třeba provádět tak, aby očekávaná hodnota budoucího potomstva byla co největší. To je důležité respektovat především při produkci budoucích plemeníků, kteří následně ovlivní úroveň celých stád a tím i celého plemene. 20

21 Efekt přímý, maternální a trvalé efekty prostředí. U masné užitkovosti skotu je sledována již od narození růstová schopnost zvířat. Je ovlivněna (mimo chovatelského prostředí) vlastní růstovou schopností zvířete a dále schopností matky poskytnout potomku komfortní prostředí, díky kterému lépe roste a to především v důsledku mléčnosti matky. Vlastní růstová schopnost je nazývána přímý genetický efekt, protože se projevuje přímo na sledovaném jedinci. Je to genetický efekt, pro který je odhadována plemenná hodnota a jako takový se dědí na potomstvo. Mateřská schopnost (mléčnost matek) je nazývána maternální efekt. Projevuje se lepším růstem telat určitých matek. Je to opět genetický efekt, pro který je odhadována plemenná hodnota a dědí se na potomstvo. Dále se u matek projevuje trvalé mateřské prostředí. Toto trvalé prostředí způsobí, že kráva po celý svůj život bude poskytovat užitkovost odlišnou, než jaké jsou její genetické schopnosti. Může to být zapříčiněno způsobem odchovu jalovic a dalšími okolnostmi, které ovlivní následnou celoživotní užitkovost krávy. Tento efekt je ovlivněn chovatelem, není tudíž genetický, nedědí se na potomstvo a je třeba ho oddělit od plemenné hodnoty maternálního efektu. Na základě zjištěného růstu jsou proto u zvířat stanovovány plemenné hodnoty pro přímý efekt, plemenné hodnoty pro maternální efekt a vliv trvalého mateřského prostředí. Rozhodujícím ukazatelem pro využití plemenných hodnot je zaměření šlechtění plemene a to pro jaký hlavní účel je plemeno chováno (produkce plemenných zvířat, nebo produkce zástavu pro další výkrm apod.). Plemeno musí být na trhu konkurenceschopné a proto je zušlechťováno na takové vlastnosti a takovým směrem, aby obstálo v konkurenci. Na základě rozhodnutí chovatelů je stanoven selekční cíl a zároveň i poměr přímého genetického a maternálního efektu ve šlechtění. Selekčním cílem je proto vhodně zvolená kombinace variant přímého a maternálního efektu. Závisí mimo jiné na podílu vyprodukovaných plemeníků používaných v užitkovém křížení a čistokrevné plemenitbě a nebo převodném křížení. Růst Růst zvířat probíhá podle růstové křivky, jak již bylo uveden části o hodnocení růstu. O optimální porážkové hmotnosti pro jateční zpracování s ohledem na užitkový typ, věk a plemeno hovoříme v době, kdy je na zvířeti dosažen nejvhodnější poměr mezi kostmi, svalovinou a zásobním tukem. Zpravidla je to při živé hmotnosti, která odpovídá 60 % 21

22 hmotnosti zvířete v dospělosti. Zjišťované hmotnosti v jednotlivých věkových obdobích jsou spolu ve vazbě. Na základě předchozích vážení lze s určitou přesností předpovědět váhu následující. Váha při narození má dále úzký vztah k snadnosti porodu (negativní korelace), ale zároveň i ke hmotnosti ve věku 120 a nebo 210 dní (pozitivní korelace). Jsme proto v obtížné situaci, kdy na jedné straně požadujeme telata při narození co nejlehčí vzhledem k porodům a na druhé straně chceme co největší přírůstky, které naopak dosahují telata s vyšší hmotnosti při narození. Z hlediska hodnocení zvířat a šlechtění je nutno rozhodnout, která fáze růstu je pro chovatele nejdůležitější. Vážení zvířat je proto prováděno v několika věkových obdobích. Jedná se o hmotnosti při narození, ve 120 dnech věku, v 210 dnech věku (což je přibližně při odstavu) a v jednom roce. V řadě zemí se sleduje u masných plemen i hmotnost a věk při ukončení výkrmu. Pro chovatele může být nejdůležitější hmotnost při odstavu. V tomto období prodává telata výkrmcům. Může to být ale také hmotnost v roce, protože má blíže ke konečné porážkové hmotnosti a podle předchozích zkušeností může vyvolávat opakovaný zájem výkrmců o telata určitého plemene. Jak mezi plemeny, tak i uvnitř plemene nalezneme rannější a pozdnější typy. U rannějších typů dochází v počáteční fázi k rychlejšímu růstu, ale růst bývá dříve ukončen a dříve dochází k tučnění. Nelze je proto vykrmovat do vyšších porážkových hmotností. Tento vliv se v budoucnu bude projevovat zejména při zpeněžování zvířat podle systému SEUROP. Plemennou hodnotu je proto nutné stanovit pro různé úseky růstové křivky. Víceznakový model Při odhadu plemenné hodnoty lze mimo sledované vlastnosti využít i další vlastnosti, které jsou se sledovanou vlastností v příznivém vztahu. Používá se k tomu víceznakových modelů, kdy plemenná hodnota je souběžně odhadována pro několik navzájem korelovaných vlastností. Odhad plemenné hodnoty pro každou vlastnost se tím zpřesňuje. V našem případě se jedná o souběžný odhad plemenné hodnoty pro obtížnost telení, hmotnost při narození, hmotnost ve věku 120 dnů, hmotnost ve věku 210 dnů a hmotnost v roce. K odhadu plemenné hodnoty pro hmotnost v konkrétním stáří tím napomáhají i ostatní vážení v jiném věku a to jak na stejném zvířeti, tak u příbuzných jedinců. 22

23 Odhad plemenných hodnot (Víceznakový, víceplemenný animal model s maternálním efektem). Odhad plemenné hodnoty byl ověřován v našich podmínkách v letech 1998 až 2000 a na základě zjištěných výsledků byl pro výpočet využit víceznakový animal model. Podle naměřených hodnot je souběžně stanovena plemenná hodnota pro přímý efekt, plemenná hodnota pro maternální efekt a hodnota pro trvalé mateřské prostředí (pouze u krav). Souběžné hodnocení hmotností v různém stáří umožňuje chovateli rozhodování o vhodnosti jednotlivých zvířat do plemenitby a to nejen na základě dosažené konečné hmotnosti, ale i podle průběhu růstu od narození a tvaru růstové křivky. Pro krávy s užitkovostí (se zváženými telaty) je navíc stanovena hodnota trvalého mateřského prostředí. Plemenná hodnota je aktualizována dvakrát ročně, neboť v kontrole užitkovosti nabíhají celoročně nové údaje. Dále proto, aby chovatelé před zásadním chovatelským rozhodnutím ve svém stádě (prodej telat k dalšímu výkrmu, vyřazením krav ze stáda, sestavení připařovacího plánu, nákupem plemeníků pro stádo, apod.) mohli pracovat s nejnovějšími údaji. Ohodnocení růstu všech zvířat masných plemen vlastní plemennou hodnotou je významný kvalitativní posun, který nás zařazuje mezi chovatelsky nejvyspělejší státy. Důsledné šlechtění na podkladě plemenných hodnot umožní vysoký šlechtitelský pokrok. Plemenné hodnoty budou podkladem k nabídce plemenných zvířat a inseminačních dávek jak domácím tak zahraničním chovatelům a inseminačním společnostem. Kontrola užitkovosti Kontrola užitkovosti se při odhadu plemenné hodnoty také využívá a bude o ní pojednáno v následující části. Metoda odhadu plemenné hodnoty Hodnocení zvířat je prováděno na základě plemenné hodnoty, která je stanovena metodou animal model (individuelní model jedince). Vyhodnocení je provedeno víceznakovým modelem programem BLUPF90, který bere v úvahu vzájemné vazby mezi sledovanými vlastnostmi, souběžně jedním výpočtem pro všechna plemena. Vzhledem k tomu, že v kontrole užitkovosti jsou v jednotlivých chovech podchyceni jak kříženci s masnými plemeny, tak i masná plemena, tvoří si tito jedinci navzájem 23

24 vrstevníky. Odhad plemenné hodnoty je prováděn souběžně jedním výpočtem pro všechna plemena se zohledněním plemenných skupin a heterózního efektu. Při odhadu plemenné hodnoty jsou využity veškeré příbuzenské vztahy mezi zvířaty. Dále jsou zohledněny faktory chovatelského prostředí: skupina vrstevníků uvnitř, stádo, roční období, pohlaví váženého telete a věk matky při otelení. Do vyhodnocení je současně zahrnut maternální efekt, který zohledňuje působení matek na růst potomstva. Pro hodnocení zvířat jsou využity naměřené užitkovosti a veškeré příbuzenské vztahy mezi jedinci. Společně hodnocenými vlastnostmi jsou obtížnost telení, hmotnost při narození, hmotnost ve věku 120 dnů, hmotnost ve věku 210 dnů a hmotnost ve stáří jednoho roku. Způsob hodnocení je popsán modelovou rovnicí, ve které jsou uvedeny efekty genetické a efekty chovatelského prostředí, které ovlivňují naměřenou užitkovost a které byly vzaty v úvahu při hodnocení: Y = SRO + PO + VEM + PHP + PHM + TP + HET + HEM + e Kde: Y - označuje naměřené užitkovosti, které jsou výsledkem působení součtu efektů na pravé straně rovnice. SRO - skupina vrstevníků, uvnitř které je jedinec porovnáván na základě vlastní užitkovosti. PO - pohlaví telete. VEM - věk matky telete. PHP - jedinec, plemenná hodnota pro přímý genetický efekt jedince (vlastní růstová schopnost) se zohledněním vzájemných příbuzností a skupin podle plemene. Dědí se na potomstvo. PHM - jedinec, plemenná hodnota pro maternální genetický efekt jedince (vliv mléčnosti matky na růst potomstva) se zohledněním vzájemných příbuzností a skupin podle plemene. Dědí se na potomstvo. TP - trvalé mateřské prostředí pro krávy s užitkovostí (se zváženými telaty). HET - heterózní efekt projevující se na telatech. HEM - heterózní efekt projevující se na matkách. e - působení náhodných, nekontrolovatelných činitelů na projev užitkovosti. 24

25 3.3.3 Kontrola užitkovosti a její výsledky Podkladem pro provádění kontroly užitkovosti u masného skotu je "Metodika kontroly užitkovosti skotu bez tržní produkce mléka". Kontrola užitkovosti masného skotu je rozdělena do tří stupňů - A, B a C, přičemž pro šlechtitelskou práci je rozhodující stupeň "A". Základním principem kontroly užitkovost je objektivní zjišťování hmotností telat v obdobích rozhodujících pro výpočet hmotnosti ve věku 120, 210 a 365 dní. Tato vážení provádí inspektor Českého svazu chovatelů masného skotu, hmotnost při narození je zjišťována chovatelem. Kromě hmotností jsou zjišťovány a evidovány užitkové vlastnosti: u krav a jalovic - plemenná příslušnost a původ, vlastní užitkovost plemenice (u telat - živá hmotnost při narození, ve věku 120, 210, 365 dní), hodnocení zevnějšku a zjišťování tělesných rozměrů, věk při prvním otelení, průměrné mezidobí, počet mezidobí., datum otelení, průběh porodu (vyjádřeno stupnicí od 1 do 4), pohlaví telete, datum inseminace a použitý býk, v přirozené plemenitbě období působení býka ve stádě, délka březosti u telat - označení telete (ušní známka, případně čip a nebo tetování), hodnocení zevnějšku u býků v přirozené plemenitbě - procento zabřezávání plemenic během připouštěcího období, hodnocení průběhu porodů, vlastní užitkovost potomstva (živá hmotnost telat při narození a ve věku 120, 210, 365 dní) U všech kategorií je rovněž sledován výskyt rohů a změny a pohyby v rámci ústřední evidence. Údaje zjištěné v kontrole užitkovost se využívají pro stanovení rodokmenové, užitkové a plemenné hodnoty zvířete, dále k chovatelským a výrobním rozborům, zpracování šlechtitelských programů a výběru zvířat do plemenné knihy. Po uzavření kontrolního roku Český svaz chovatelů masného skotu ve spolupráci s Českomoravským svazem chovatelů a.s. zpracovává a vydává publikaci "Uzávěrky kontroly užitkovosti masných plemen skotu", které jsou souhrnnou informací sumarizující výsledky šlechtitelské práce jednotlivých plemen za dané období. Hodnocení zevnějšku Hodnocení exteriéru se provádí v souladu s "Metodikou popisu a hodnocení zevnějšku masných plemen skotu". Metodika je určena k popisu a hodnocení zevnějšku všech věkových kategorií chovaných masných plemen skotu v ČR. Hodnocení je 25

26 prováděno pro konkrétní plemeno školeným bonitérem, kterého jmenuje příslušné uznané chovatelské sdružení. Vlastní hodnocení představuje bodové vyjádření hodnoceného znaku v rozpětí od 1 (minimální) do 10 (maximální) bodů v rámci biologických extrému hodnoceného plemene. Hodnotí se tyto znaky: Tělesný rámec - zahrnuje hodnocení výšky těla, délky těla a hmotnosti. Maximální součet bodů za popisované znaky je 30. Kapacita těla - zahrnuje vizuální hodnocení přední šířky hrudníku, hloubky hrudníku a zádě. Maximální součet bodů za popisované znaky je 30. Osvalení - je charakterizováno osvalením plece, hřbetu a zádě. Maximální součet bodů za popisované znaky je 30. Užitkový typ - zahrnuje hodnocení celkové ušlechtilosti zvířete, harmonie tělesné stavby a pohlavního výrazu. Maximální součet bodů je 10. Kromě těchto znaků jsou také hodnoceny a evidovány vady exteriéru. Konečné hodnocení je vyjádřeno celkovým součtem získaných bodů (maximální možný počet je 100). Výsledky popisu a hodnocení zevnějšku jsou součástí odhadu plemenné hodnoty. Jsou také využívány při sestavování připařovacích plánů, při základních výběrech plemenných býků, případně při dalších příležitostech jako jsou výstavy, svody a přehlídky zvířat apod. Testování vlastní užitkovosti masných býků Testování vlastní užitkovosti masných býků se řídí "Metodikou pro odchov a zkoušky vlastní užitkovosti býků masných plemen skotu". Mladí býčci narození ze záměrného připařování a před vybraní na základě kritérií stanovených šlechtitelskými programy jsou naskladňováni na odchovny plemenných býků, kde jsou za standardních podmínek prověřovány jejich užitkové vlastnosti. Zástav býčků a jejich odchov probíhá na odchovně plemenných býků turnusovým způsobem (zpravidla 3 turnusy). Cílem testu vlastní užitkovosti je zjišťování růstových schopností jednotlivých býků. Během testace, kde vlastní test trvá 120 dní, je zjišťována hmotnost a tělesné rozměry, které jsou po skončení testu podkladem pro selekci a výběr býků pro potřebu plemenitby. Hodnocení růstové schopnosti býků, jejich tělesné rozměry a hodnocení zevnějšku je zpracováváno matematicko-statistickými metodami. Selekční kritéria jsou 26

27 stanovena na základě šlechtitelských programů. V den zahájení testu a při základním výběru je provedeno lineární hodnocení. Plemenné hodnoty Kontrola užitkovosti masných plemen skotu, kterou od roku 1991 zajišťuje v České republice Český svaz chovatelů masného skotu, poskytuje v současné době značné množství informací o jednotlivých plemenech a v rámci plemen o růstové schopnosti konkrétních jedinců. Od roku 2000 je snahou Českého svazu chovatelů masného skotu využít tyto informace intenzivně při šlechtění masných plemen skotu a při výběru plemeníků do plemenitby. Podmínkou šlechtění je ohodnocení jedinců plemennou hodnotou jež byla uvedena v předchozí části. V kontrole užitkovosti masného skotu jsou za celé období provádění do současné doby podchyceny údaje užitkovosti o zvířatech. S rostoucím věkem zvířat, záznamů v kontrole užitkovosti postupně ubývá, neboť zvířata jsou prodávána mimo stáda s kontrolou užitkovosti. Rozsahy údajů v evidenci a počty žijících zvířat jednotlivých plemen poskytují dostatečný prostor pro objektivní hodnocení zvířat a organizaci efektivních konkurenceschopných selekčních programů. Výsledky kontroly užitkovosti V následující tabulce 1 je uvedena část výsledků z kontroly užitkovosti u plemene Charolais v roce 2005 a to hmotnost telat podle genotypu matek. V tabulce je členění podle genotypu matek uvedeno následujícím způsobem: A C krávy s podílem % daného plemene D kříženky hodnoceného masného plemene s podílem % F kříženky s podílem hodnoceného masného plemene % X krávy jiných masných plemen (nebo jejich kříženci) K krávy s podílem českého strakatého skotu (C 50 až 100 %) zapojené do křížení M krávy s podílem plemene C nižším než 50 %, případně krávy mléčných plemen skotu a nebo krávy bez původu. 27

28 Tabulka 1: Hmotnost telat podle genotypu matek genotyp matek M K X F D A C celkem hmotnost ve věku při narození 120 dní 210 dní 365 dní býci jalovice býci jalovice býci jalovice býci jalovice kg 39,9 36,9 192,0 184,5 287,5 262,3 441,0 391,3 s 2,793 1,962 34,759 38,388 42,106 43,818 82,024 kg 40,3 37,6 179,7 195,2 282,7 264,4 255,0 406,5 s 2,033 1,510 25,789 44,422 50,582 46,825 0,000 70,157 kg 39,3 36,4 177,6 160,5 266,1 242,2 513,5 363,2 s 3,322 2,691 30,021 26,354 41,320 41,883 75,642 81,388 kg 41,4 37,8 184,4 167,3 281,1 258,3 478,1 397,1 s 3,645 2,999 27,681 26,642 47,197 33,902 78,192 56,804 kg 41,8 38,3 174,1 157,6 281,0 250,0 527,7 369,9 s 2,300 3,632 33,609 27,600 52,607 44,411 74,714 60,118 kg 42,1 38,9 179,1 166,5 290,2 266,7 534,4 389,4 s 5,060 4,100 33,246 30,916 49,126 43,645 71,940 62,392 kg 41,2 38,1 179,7 166,3 284,5 261,4 530,6 388,7 s 4,291 3,639 32,199 30,543 48,384 43,066 74,265 62,657 28

29 3.4 Vlivy působící na výkrm skotu Vlivů ovlivňujících výkrm skotu by se dalo uvést mnoho. Podle autorů SOUTORA a CHLÁDKA (1995) však působí především čtyři z nich a to jsou: vliv: - pohlaví a kastrace zvířat - plemenné skladby vykrmovaných zvířat - složení krmiva, krmných dávek a intenzity výživy - ustájení a techniky chovu Tyto vlivy mohou výrazně ovlivnit jak průběh růstu a výkrmu, tak i konečnou kvalitu a jakost masa vykrmovaných zvířat. Jako nejdůležitější faktor se i během odchovů a chovů zvířat obecně udává výživa. Ta by se dala brát jako nejdůležitější ze všech, ovšem v souladu s ostatními musí utvářet celek umožňující celkový výborný zdravotní stav a optimální kondici vykrmovaných zvířat. Podívejme se ale na všechny již uvedené vlivy podrobněji. Vliv pohlaví a kastrace zvířat Na výkrm má pohlaví či kastrace celkem velký vliv. BREITENSTEIN a kol. (1972) uvádějí, že jalovičky mají ukazatele výkrmu o 20 % nižší než býčci. ŠEDEK (1970) při výkrmu telat na bílé maso zjistil, že býčci mají přírůstek o 8 16 % vyšší než jalovičky. KING a kol.(1965) uvádí významné rozdíly mezi býky, volky a jalovicemi v některých ukazatelích jako je: tloušťka tuku a plocha musculus longissimus dorsi. Nejlepší ukazatele byli u býků. Velkou úlohu ve výkrmové schopnosti zvířat hraje individualita zvířete. Bylo i zjištěno, že rozdíly ve výkrmové schopnosti zvířat v rámci plemene mohou být větší než rozdíly mezi průměry plemen. Při výkrmu volků se, podle SOUTORA a CHLÁDKA (1995), dosahuje nižších denních přírůstků o cca 20 % a je také horší konverze o 15 %. Jalovice a volci jsou na základě nižší zmasilosti a vyššího ztučnění jatečných těl hodnoceni hůře než jatečná těla býků. Ale senzorické posuzování ve spojení se signifikantně vyšším podílem intramuskulárního tuku v musculus longissimus dorsi je mnohem příznivější u jalovic a volků. (TEMISAN 1989). Vzhledem k proteosyntetickému účinku testosteronu se intenzivní produkce masa u skotu soustřeďuje na výkrm býků. Během růstu je tvorba svaloviny provázena růstem 29

30 ostatních tkání a orgánů, jejichž správná funkce podmiňuje celkovou hmotnost a složení svaloviny. Kupříkladu jednostranná stimulace tvorby svaloviny a nerespektování zvláštních požadavků a minerální látky, vitamín D a alkalickou rezervu krve vyústí v klinické projevy rachitidy s následným poklesem nárůstu svaloviny. Tvorba svaloviny během růstu je regulována integrovaným působením somatotropního hormonu, inzulínu, pohlavních hormonů, glukokortikoidů a hormonů štítné žlázy. Ve složité souhře těchto hormonů zajišťují anabolický a růstový účinek somatotropního hormonu na buněčné úrovni somatomediny. Proteosyntetický účinek somatotropního hormonu je vázán na přítomnost inzulínu. Hormony štítné žlázy a glukokortikoidy mají proteosyntetický efekt pouze při standardní úrovni jejich cirkulujícího množství. Při zvýšeném množství převládá odbourávání bílkovin. Tento stav lze zaznamenat např. při stresu, kdy se pod vlivem zvýšené úrovně kortizonu využívají aminokyseliny z rozložených svalových bílkovin pro tvorbu glukózy. Proteosyntetické uplatnění pohlavních hormonů je patrné na vysoké intenzitě růstu v období puberty a na pomalejší tvorbě svaloviny po kastraci býčků. Až o 30 % nižší hmotnost kastrátů je částečně ovlivněna i pomalejším růstem kostry. Po kastraci se snižuje i funkce štítné žlázy a zvyšuje se ukládání tuku, který je navíc bohatší na kyselinu olejovou. (KROUPOVÁ 1990). Podobně dochází k zesílení svalových vláken, k nežádoucímu nárůstu tukové tkáně a nepříznivému vlivu na senzorické vlastnosti masa. Se zvyšující se živou hmotností během výkrmu se také zvyšuje vliv pohlaví a dochází ke snížení nárůstu svalové tkáně a zvýšení nárůstu tukové tkáně na 1 kg přírůstku u jalovic a volků oproti býkům (TEMISAN, 1989). Vliv plemenné sklady zvířat BREITENSTEIN a kol. (1972) uvádí, že jatečný skot je možno vyrobit ze všech zdravých telat bez ohledu n plemennou příslušnost nebo užitkový typ, avšak zároveň udává, že značná rozdílnost u skotu ve schopnosti tvorby masa podmíněna především individuálním založením, plemennou příslušností a pohlavím. KARÁSEK a MATOUŠ (1973) uvádějí, že pro intenzivní výkrm mladého skotu se hodí zdravá telata, která se dříve porážela v hmotnosti kg. Jedná se především o jalovičky, křížence českého strakatého skotu s ayrshirským skotem, švédským červenobílým skotem, červeným dánským skotem apod. V podstatě jde o masnou užitkovost a nehodí se pro výkrm do vyšších porážkových hmotností. 30

31 Podle ANTALA (1977) je rozhodujícím faktorem pro porážkovou hmotnost intenzita tvorby tuku. WALDMAN a kol. (1971) zjistili, že holštýnští býčci do 227 kg hmotnosti netuční. Až po dosažení této hmotnosti množství tuku v mase stoupá. Jatečná výtěžnost se u mladých zvířat v nižších hmotnostních kategoriích s rostoucí hmotností zvyšuje (FRANC, 1970). DOBICKI (1971) udává jatečnou výtěžnost u výkrmu telat metodou baby-beef poražených při hmotnosti 250 kg 54,23 54,77 % a při hmotnosti 450 kg výtěžnost 58,00 58,96 %. U vyšších hmotnostních kategorií klesá se zvyšující se hmotností zvířat podíl nejkvalitnějších partií masa (ŽUPKA 1970). Z uvedených literárních údajů plyne, že pro výkrm metodou baby-beef se hodí skot užitkového typu s masnou, kombinovanou i mléčnou užitkovostí. PRESTON a WILLIS (1970) zdůrazňují důležitou vlastnost zvířat použitých pro intenzivní výkrm, kterou je ranost. Jsou-li zvířata většího rámce, je ekonomičtější je vykrmovat v zájmu získání většího množství masa do vyšších porážkových hmotností. Pro výkrm baby-beef do hmotnosti 250 kg se hodí zvířata menšího tělesného rámce, zejména skot užitkového typu s mléčnou užitkovostí. Tato zvířata není vhodné vykrmovat do vyšších porážkových hmotností, především pro horší jatečnou hodnotu. V nižších hmotnostech se tato zvířata vyrovnají jatečnou hodnotou ostatním užitkovým typům skotu. De NEUVILLE (1988) udává, že pro výrobu mladého kvalitního hovězího masa se velmi hodí masné plemeno francouzského původu a to Limusinské, které vykazuje až 70 % jatečné výtěžnosti a nízký podíl kostí a tuku v jatečném těle. Vynikající výsledky ve výkrmu telat vykazují zejména býčci masných plemen, ale i býčci strakatých plemen Simentálského původu snadno dosáhnou ve 4 týdnech věku 80 kg, v 8 týdnech 120 kg a ve 12 týdnech 150 kg živé váhy při průměrných denních přírůstcích g. Přesto je účelnější zařazovat do obou forem výkrmu telat telata mléčných plemen a hybridních populací s převahou těchto plemen, neboť jsou méně vhodná pro hospodářský výkrm ve velkokapacitních výkrmnách skotu (KAHOU a kol., 1988). Vliv složení krmiva, krmných dávek a intenzity výživy Extrémní intenzivní výkrm vyžaduje podle KRÁSY a kol. (1994) nejlepší výsledky. Mladý skot s vysokým denním přírůstkem vykazuje vizuálně příznivý stupeň 31

32 mramorování a optimální křehkost, aroma a šťavnatost masa. Nejenom množství intramuskulárního tuku, ale i jeho složení má důležitý význam pro kvalitu masa. Intramuskulární tuk v hovězí svalovině se vyznačuje velice nízkým podílem nasycených mastných kyselin, což je z nutričního hlediska nepříznivé. Optimální úroveň výživy ovlivňuje intenzitu růstu a tvorbu tukové tkáně u skotu. Množství tukové tkáně, zejména intramuskulárního tuku, pozitivně působí na mnohé senzorické vlastnosti masa jako je stupeň mramorování, šťavnatost, aroma a chuť. Jako optimální se uvádí obsah intramuskulárního tuku 2,5 4,5 %, ale zároveň jiní autoři uvádějí jako optimální hladinu 4 5 %. JUDGE (1988) zaznamenal velice úzký pozitivní vztah mezi intenzitou růstu a stáří při porážce a negativní vztah k barvě masa se zvyšujícím se stářím se barva svaloviny stává tmavší. V selekčních postupech orientovaných na zvýšení intenzity růstu a ukazatelů jatečné hodnoty hospodářských zvířat bývá současně kladen důraz na snižování spotřeby krmiva. Tento požadavek opravňují údaje, které prokazují, že individuální, meziliniové a meziplemenné diference v intenzitě růstu nejsou pouze výsledkem rozdílné spotřeby krmiva dané apetitem zvířat. Značná část variability růstu je podmíněna rozdíly v účinnosti, vyjádřené množstvím krmiva vynaloženého na jednotku přírůstku. V celkové spotřebě krmiva se promítá jednak záchovná dávka nezbytná pro udržování základních životních procesů, včetně vývoje tkáňových složek, jednak produkční dávka, která se promítá v přírůstcích. Metabolická účinnost znamená tedy konverzi živin produkční dávky (ŠILER a kol., 1980). Vliv ustájení a techniky chovu Výkrm skotu se doporučuje řešit ustájením volným ve skupinových kotcích s provozem bezstelivovým na celoroštových podlahách nebo s provozem stelivovým v plochých kotcích, boxových ložích případně na hluboké podestýlce. Z důvodů různých požadavků na výživu a pro dobré využití prostoru výkrmny i pro usnadnění organizace práce se doporučuje stádo ve věku 6-18 měsíců rozdělit na tři kategorie podle hmotnosti a dále každou kategorii na skupiny podle počtu kotců ve výkrmně. Krmivo se zakládá do žlabu minimálně 2x denně Doporučuje se krmit 2 až 4x denně. Při zakládání krmiva 5x a více za den je možné využít poměru počtu zvířat k počtu míst u žlabu 1,5 : 1. V produkci hovězího masa se u ustájení intenzivně vykrmovaných býků předpokládá uplatnění dvou směrů: 32

33 Intenzivního, což je u nás využití plemen kombinovaného typu, případně kříženců plemen masného typu jako je charolais, limousin apod. nebo jejich čistokrevných forem. Extenzivního, s pastevním výkrmem skotu v oblastech podhůří s využitím plemene Herefordského, Aberdeen-anguského, atd. Při výkrmu skotu je hlavním technologickým problémem to, že zvířata rostou, vyvíjejí se a v různém věku mají odlišné nároky na podmínky prostředí, systém výživy, rozměrové parametry ustájení velikost skupin a mikroklima. Vlivem změn při růstu by se systém ustájení měl zaručovat maximálním klidem v době mezi krmením, pohodlným ložným místem zamezující nadměrné znečištění zvířat a kvalitní podlahovinou eliminující poškození končetin. Vykrmovaní býci se nejčastěji ustajují následujícími způsoby. Vazné - stelivové - bezstelivové Volné - ploché stlané lože - hluboká podestýlka - spádové lože s vysokou podestýlkou - volná boxová stáj - celoroštové ustájení Vazné ustájení, které donedávna v našich podmínkách převažovalo, nelze v žádném případě považovat za intenzivní výkrm. Nelze tím zabezpečit vhodné chovné prostředí pro vykrmovaná zvířata a pracovní prostředí pro jejich ošetřovatele. Vlivem nedostatečného pohybu, nevhodného stání a nesprávné fixace vzniká stres, který se projevuje vysokou četností úhynů a nutných porážek v důsledku poranění a nízké intenzity růstu. Tento systém je etologicky nevhodný s vysokými riziky bezpečnosti práce. Další, značný vliv má tento typ ustájení na výskyt nevhodného DFD masa. Z těchto důvodů je od vazné ustájení býků upuštěno ve všech chovatelsky vyspělých zemích. Naopak u volných systémů ustájení je předností úplné uspokojování biologických požadavků zvířat na odpočinek, pohyb, sociální kontakt a další přirozené potřeby zvířat. Stelivové stáje vynikají menší investiční náročností a více uspokojují ekologické požadavky přispívající k lepšímu zdravotnímu stavu zvířat. Ovšem na úkor toho, že se musí počítat s vyšší potřebou pracovního času na odkliz chlévského hnoje. Bezstelivové 33

34 stáje vykazují vysokou produktivitu práce a vyšší čistotu zvířat. Musíme však naopak počítat s vyšším znečištěním zvířat, horším zdravotním stavem a to především končetin, zatížením životního prostředí aplikací kejdy a vyššími investičními náklady. Ploché stlané lože u nás převažovalo v 70. letech a každý den či obden se vyklízelo a nastýlalo. Každodenní manipulace s podestýlkou, chlévskou mrvou a eventuální přehánění zvířat snižuje produktivitu práce, stejně tak i nižší bezpečnost práce a častější rušení zvířat není příliš vhodné. Vzhledem k nákladům nepatří tento systém mezi vhodné a úsporné a to i k vyššímu znečištění a častějšímu poranění zvířat čímž klesá jejich užitkovost. Hluboká podestýlka má velice dobrý vliv na zdravotní stav, pohodu a etologické požadavky zvířat, samozřejmě bez ohledu na produktivitu práce, denní přírůstky a celkovou ekonomiku. K rozšíření tohoto ustájení došlo především v 60. letech ale v zápětí vlivem zdánlivě složitých problému rychle ztratilo na významu. V dnešní době se k němu opět chovatelé vracejí. A to nejen pro dobré podmínky pro zvířata, ale i kvůli produkci kvalitního chlévského hnoje. Vlivem samozahřívání, a tím i ničením patogenních zárodků v podestýlce, je toto ustájení velice vhodné v zimním období v nezateplených a otevřených stájích. 4ím je vrstva hluboké podestýlky vyšší, tím je lože sušší při současné úspoře slámy. Sláma se přistýlá v množství 5 8 kg na DJ na den. V uzavřených prostorech by se měla hluboká podestýlka vyloučit vlivem vzniku množství plynů a dalších látek nevhodných pro zvířata. Spádové lože s vysokou podestýlkou, se u nás jako nová technologie projevuje jako jednoduché, investičně nenáročné ustájení tvořící dobré podmínky pro ustájená zvířata i produktivitu práce s ohledem na životní prostředí. Toto ustájení spočívá ve sklonu podlahy, kde se sláma nastýlá jen na jednu stranu. Dochází tak k sešlapávání mrvy ve směru sklonu podlahy. Je to vlastně kombinace mezi hlubokou podestýlkou a nastýlaným ložem. Dochází k úspoře až 50 % než u hluboké podestýlky. Základem ustájení je lože vybudované v příčném sklonu, směrem k místu, kde se odklízí mrva mimo stáj. Sklon záleží na kategorii zvířat, ale měl by být 5 10 %. Volná boxová stáj představuje optimální způsob ustájení všech kategorií skotu. Umožňuje respektování jak etologických požadavků skotu, tak i nižší spotřebu pracovní činnosti a minimalizaci znečištění jak vlastního stání, tak i zvířat. Volné ustájení pro býky je z hlediska ustájení vhodné, avšak vzhledem k vyšší potřebě plochy, o %, je pro běžný polointenzivní výkrm neekonomické. Naopak je tomu však u intenzivního výkrmu, kde je efektivnost tohoto ustájení velmi dobrá. 34

35 Celoroštové kotcové ustájení je u vykrmovaných býků nejprogresivnější variantou ustájení této kategorie. DOLEŽAL a kol. (1996) uvádí, že z dlouhodobého hodnocení výkrmen skotu vyplývá, že v bezstelivových výkrmnách jsou nejen nejvyšší přírůstky hmotnosti, nejvyšší normy obsluhy a minimální provozní náklady, ale výkrmny jsou dobře hodnoceny i z hlediska provozní spolehlivosti a vhodnosti ustájení, linek krmení a odklizu kejdy a v neposlední řadě i čistoty zvířat. Ovšem vše na úkor vyšší investiční náročnosti Konvenční výkrm Jedním z nejefektivnějších výkrmů je podle KOLÁŘE (1991) intenzivní výkrm mladých zvířat, v němž se užívá vyšší růstové schopnosti a nižší spotřeby živin na jednotku produkce než u zvířat dospělých. Tak, jek je patrno, potřebu živin ovlivňuje i věk zvířete, a to rozdílnou strukturou tvořeného přírůstku, jako je tuk a bílkoviny, a intenzitou růstu, neboli denního přírůstku, kdy s vyšším přírůstkem se zvyšuje rovněž podíl tuku v přírůstku a stoupá energetická, respektive živinová potřeba na jeho tvorbu. KRÁSA (1995) uvádí, že toho vyplývá, že z hlediska živinové potřeby a kvality vyrobeného masa je třeba výkrm zvířat ukončit nejpozději do věku 18 měsíců. S cílem ovlivnění skladby přírůstku se v některých zemích vyžaduje ukončení výkrmu ve 14 měsících, ale při intenzitě výkrmu 1500g přírůstku za den. Výroba masa s nízký podílem tuku je asi extenzivními metodami výkrmu, což znamená nižší denní přírůstky, ale s méně příznivým poměrem mezi myoglobinem a kolagenem a za cenu hrubší struktury svalových vláken vyrobeného masa a snížení podílu nejjakostnějších partií. Další zásadou výkrmu při limitovaném věku při ukončení výkrmu a požadované porážkové hmotnosti je přizpůsobení intenzity výkrmu. (KOLÁŘ 1991) Výkrm býků má také prioritní hodnoty. A to především potřebu živin před komponentním složením krmných dávek a to i přes to, že použití jednotlivých druhů krmiv může pozitivně nebo negativně ovlivnit ukazatel kvality vyprodukovaného masa. I přes to nelze krmiva jednoznačně členit na kvalitně nebo nekvalitně působící, protože jejich odlišné vlastnosti a účinnost musíme posuzovat podle jejich celkového zastoupení v krmné dávce a jejich rozdílného působení na jednotlivé fáze výkrmu. (KRÁSA 1978) Podstatou metody intenzivního výkrmu skotu je zkrmování zrnin při omezeném zkrmování objemných krmiv. Jedním z průkopníků je Presto, jež zkrmoval skotu krmnou dávku obsahující 85 % ječmenných vloček a 15 % koncentrátu složeného 35

36 ze soji, rybí moučky, minerálů a vitamínů. Průměrný denní přírůstek od odstavu do 350 dní, kterého dosáhl s touto krmnou dávkou, byl 1260 g a s jatečnou výtěžností 61 %. Tento výkrm se následně rozšířil do světa pod názvem barely-beef nebo také jako dnes užívaný název baby-beef. Intenzivní výkrm je prakticky ve všech zemích stejný až na malé odlišnosti. V období mléčné výživy jsou telata napájena různě dlouhou dobu mléčnými náhražkami a postupně se učí přivykat si na seno a různé doplňkové krmné směsi především z jadrných krmiv. V dalších fázích výkrmu se přechází na objemnější krmiva. Období mléčné výživy uvádějí jednotliví autoři od 56 do 80 dnů. Dále je vlastní výkrm prováděn speciálními směsmi. Při intenzivním výkrmu se musí především dbát na riziko vzniku acidózy. Musí se předcházet zkrmování nadměrného množství lehce stravitelných sacharidů. To zvyšuje koncentraci kyseliny mléčné v bachoru a tím se obsah bachoru rychle okyselí a dochází nejprve k bachorové a pak i celkové acidóze zapříčiňující odumírání bachorových mikroorganismů. Podobně i vysoký obsah těkavých mastných kyselin, vznikající při vyšším podílu koncentrátů v krmné dávce, potlačuje činnost celulotických mikroorganismů a navíc vede k hyperkeratóze sliznice bachoru. KROUPOVÁ (1990) popisuje, že nárazovité výkyvy ph bachoru lze omezit podáváním kyselého uhličitanu sodného nebo bentonitu. Tato pufrační aditiva přispívají k udržení početného zastoupení nálevníků v bachorovém prostředí. V pokusných dietách se používá přídavek 3 % kyselého uhličitanu sodného v sušině krmné dávky. Pokud dojde ke zvýšení přírůstku, pak se uplatnila především zvýšená stravitelnost vlákniny organické hmoty. KAUFMAN (1973) upozorňuje, že koncentrace energie má vliv na přírůstek, ale jen dočasný. Zvířata více tuční a je nutné je dříve porazit. OWEN (1983) uvádí, že přírůstek skotu ve výkrmu při hmotnosti 200 kg se zvyšuje s vyšším obsahem koncentrátů v krmné dávce do úrovně 70 %, potom přírůstek postupně klesá. Z hlediska intenzivního výkrmu skotu je rozhodující složkou krmné dávky obsah vlákniny a energie. Jednotliví autoři uvádějí, že přírůstek je ovlivněn hlavně koncentrací energie. A čím je tato koncentrace vyšší, tím je vyšší i produkce. KRÁSA (1978) uvádí ve své práci, že při výkrmu telat na baby-beef hraje významnou roli z hlediska výživy vláknina, která by měla být minimálně %. To je v určitém rozporu s údaji, které uvádějí RUSSELL a kol. (1984) a SCHAEFER (1988), kdy jsou 36

37 pro oblasti Střední Ameriky uváděna doporučení pro extrémně intenzivní výkrm. Tato doporučení udávají možný obsah sušiny objemných krmiv pouze 10 % z celkové sušiny krmné dávky. Obsah vlákniny v krmné dávce je třeba regulovat a rovněž tak i její poměr k ostatním živinám a to především jednoduchým cukrům a dusíkatým látkám. Též se musí dbát na úpravu krmné dávky a to především na mechanické rozmělnění krmiv Pastevní výkrm Pastevní výkrm a chov masných plemen skotu je vlastně způsob letní výživy skotu různých hmotnostních kategorií na loukách a pastvinách se sníženým ošetřením různých koncentrátů. Účelem pastvi skotu je co nejjednodušší a zároveň co nejlevnější způsob výkrmu či výroby kvalitního hovězího masa. Travní porosty obsahují velice mnoho bílkovin ovšem na úkor nedostatku cukrů, což by se dalo označit jako plýtvání energií. Což je základem pastevního výkrmu, jakož to principu, že do výroby málo vkládáme a spokojíme se s menší produkcí z jednotky plochy a tím i menším ziskem. V zemích Evropské Unie se pastva skotu dotuje, aby se tento systém extenzivního chovu a výkrmu skotu co nejvíce podporoval. Při tom se klade velký důraz na zatížení zemědělské půdy a to by nemělo být větší než 2 DJ na 1 ha. Dotace mají přimět zemědělce k tomu, aby se udržoval ráz krajiny v podhorských oblastech a aby se mohlo využít pastvi i tam, kde by bez dotací nebyla šance skot pastevně vykrmovat. V ČR je chov skotu v podhůří omezen místy, kde je alespoň 600 mm srážek za rok a kde jsou srážky rozděleny na vegetační období. Extenzivní hospodaření by šlo podle TESLÍKA (1995) charakterizovat několika body asi takto: Je to hospodaření, kde se z jednotky plochy dosáhne nižší výroby než v systémech na orné půdě. Zvířata nedosáhnou tak vysokých přírůstků jako ve stájovém chovu založeném na zkrmovaní vysokého podílu koncentrátů. Toto hospodaření je dáno nízkými vklady a nízkými tržbami z jednotky plochy. Dále je charakterizováno nízkým podílem lidské práce, nízkými investicemi do staveb a strojů, omezenou potřebou nakupovaných krmiv a podobně. Nesprávně se považuje to, že se nemusíme věnovat pastevnímu porostu. Ba naopak. Porostům se právě musí věnovat co největší pozornost, aby se investice z oplocení a dalšího zařízení co nejdříve vrátily. Porosty určené k pastvě můžeme rozdělit do dvou skupin. A to na trvalé travní porosty, které mají nestejnou kvalitu a jejichž kvalita se mění až po letech při kvalitní 37

38 pastevní technice, a na porosty založené na orné půdě. Ta těch můžeme naopak vytvořit ihned podmínky k okamžité vysoké produkci a kvalitě píce. Nejlepší je samozřejmě co nejvíce pást na kvalitních porostech a ty podřadné zapojovat do pastvy až jako sekundární. Celodenní pohyb zvířat na pastvě je základem úspěchu pastevního výkrmu a chovu. Tím mají zvířata zaručený přístup ke krmení a mohou se podle libosti pást jak ve dne tak i v noci, což je ideální pro jejich zažívací trakt a omezuje to výskyt nadmutí z příjmu velkého množství bílkovinného krmiva najednou. Již zmiňovaná kvalita píce se projevuje hlavně na úrovni přírůstku. Nelze to však odvozovat jen od kvality píce a obsahu živin. Porost musí zvířata shledávat chutný, aby ho mohla přijmout v co největším množství. Vlivy na chutnost píce má především chemické a botanické složení, stejně jako olistění a stáří rostlin. V píci se musí hlídat i hladiny obsahových látek, které kolísají při špatném hnojení či přehnojování porostů. Hlídají se především obsahy dusíku, draslíku, fosforu, vápníku a hořčíku. Při nedostatku se mohou některé prvky doplnit minerálními doplňky či lizy Ekologický chov a výkrm "Moderní" zemědělství se již velmi vzdálilo od přírody a krajiny a má dnes charakter průmyslové výroby. Zatěžuje půdu, vodu i vzduch. Ekologické zemědělství je hospodaření s kladným vztahem ke zvířatům, půdě, rostlinám a přírodě bez používání umělých hnojiv, chemických přípravků, hormonů a umělých látek. Respektuje přírodní cykly, ochranu a udržování přirozené úrodnosti půdy, ochranu a vytváření přirozených životních podmínek hospodářským zvířatům, musí respektovat stabilitu ekosystému a podporovat biodiverzitu, stejně jako musí být ekonomicky výkonné, shodovat se se zájmy společnosti a zejména spotřebitelů potravin a plnit všechny sociální a ekonomické úkoly venkova. Přijetím zákona č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství je zvýrazněna jeho celoplošná prospěšnost. Lze očekávat, že zákon přispěje k ochraně spotřebitele a pomůže vytvářet podmínky spravedlivé hospodářské soutěže mezi výrobci konvenčních potravin a biopotravin. Ekologické zemědělství vychází z filozofie holistického pojetí přírody, kde příroda tvoří jednotný celek se svou vlastní přirozenou hodnotou. Přírodní řád a ekologická rovnováha jsou chápány jako dokonalé vzory pro lidskou činnost, člověk je chápán jako 38

39 součást přírody. Člověk se nemá snažit násilně měnit přírodu, ale na základě etické a morální zodpovědnosti jednat v souladu s přírodou. Ekologické zemědělství chápe ekonomiku především jako hospodaření a šetrnost vůči přírodním zdrojům s ohledem na vlastní hodnotu přírody a na dlouhodobou biologickoekonomickou rovnováhu v přírodě. Cílem je zemědělský systém trvalého charakteru, ekologicky vyvážený, chránící stálé přírodní zdroje i prostředí a zabraňující vývoji směřujícímu k ekologickým katastrofám a přenechávání současných ekologických problémů příštím generacím. (DLOUHÝ a kol.,1992). U ekologického chovu se do výkrmu zařazuje skot ve 4 7 měsících věku. Pokud jsou ve výkrmu býčci již od 4. měsíce věku, požaduje se jejich ustájení do věku 6 měsíců v samostatném objektu nebo oddělení. Výkrmny skotu se doporučuje řešit volným ustájením ve skupinových kotcích, s provozem stelivovým v plochých kotcích, boxových ložích, popřípadě na hluboké či vysoké podestýlce s možností volného přístupu do venkovního výběhu. Z důvodů různých požadavků na výživu a pro dobré využití prostoru výkrmny i pro usnadnění organizace práce se doporučuje stádo ve věku 6 18 měsíců rozdělit na tři hmotnostní kategorie a každou kategorii na potřebný počet skupin, kterému odpovídá počet ustájovacích kotců ve výkrmně. Krmivo se zakládá do žlabu minimálně dvakrát denně. Doporučuje se krmit 2 4krát denně. Při zakládání krmiva 5krát a více za den je možné využít poměru počtu zvířat k počtu míst u žlabu 1,5 : 1. Systémy ustájení u ekologických výkrmů by měli zajišťovat maximální klid v době odpočinku, pohodlné lože které znemožňuje nadměrné znečištění těla a stání eliminující poškození končetin a hlavně paznehtů u vykrmovaných zvířat. Při ustájení vykrmovaných býků se nejčastěji využívá při vazném ustájení stelivové a při volném ploché přistýlané lože s jednoprostorovou hlubokou podestýlkou a pevným krmištěm. Dále se používá spádové lože s vysokou podestýlkou se spádem okolo 6 8 % či boxové ustájení s přistýlaným ložem. 39

40 4. Závěr Hovězí maso vždy bylo, je a bude nedílnou součástí lidské stravy. Za posledních několik let jeho spotřeba sice klesá, ale jeho kvalita je nenahraditelná. Je ideální jak po dietetické stránce tak po stránce kulinářské. Jemným mramorováním a obsahem intramuskulárního tuku se řadí mezi nejkvalitnější druhy masa, ale bohužel tomu odpovídá i cena. Výrobní cena hovězího masa je velký ekonomický problém asi téměř každého chovatele masného skotu u nás. Bez dotací od Evropské Unie by bylo téměř nemožné věnovat se takové zemědělské činnosti jako je právě chov skotu bez tržní produkce mléka. Proto se chovatelé snaží produkovat kvalitní hovězí maso za co nejnižší cenu. Jedním z nejlepších možných řešení je vyrábět na pastvinách pokud možno co nejdéle v roce a s co nejmenšími náklady. V ČR se takto chová 12 plemen masného skotu evidovaných a zařazených v kontrole užitkovosti Českého svazu chovatelů masného skotu. V následující tabulce jsou pro představu uvedeny stavy krav v kontrole užitkovosti ke dni Pod tabulkou jsou uvedeny zkratky pro plemena, kterými jsou v tabulce označena. Tabulka 2: Stavy krav v kontrole užitkovosti k AA Aberdeen angus HI Highland (skotský náhorní skot) BA Blonde d aquitaine (plavý akvitánský skot) CH Charolais BM Belgické modré LI Limousine GA Galloway MS Masný simentál 40