Úrazy hlezna ve volejbale a jejich kompenzace

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovní medicíny a zdravotní tělesné výchovy Úrazy hlezna ve volejbale a jejich kompenzace Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Lenka Beránková, Ph.D. Vypracovala: Michaela Neplechová Brno,

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity ke studijním účelům.... podpis 2

3 Na úvod bych chtěla poděkovat Mgr. Lence Beránkové, Ph.D., vedoucí mé bakalářské práce, za cenné rady a věcné metodické připomínky, které mi v průběhu psaní poskytla, za ochotu a především za trpělivost, kterou se mnou měla. 3

4 OBSAH Úvod Anatomie, úrazy a příčiny úrazů hlezenního kloubu Anatomie hlezenního kloubu Úrazy hlezenního kloubu Příčiny vzniku úrazů hlezna ve volejbale Vnitřní faktory Vnější faktory Prevence úrazů, taping, bandáže a ortézy Posilování stabilizátorů hlezna Taping Taping hlezenního kloubu Taping Achillovy šlachy Bandáže a ortézy Zjišťování úrazovosti hlezna a využívání prevence u hráček VK KP Brno Příprava výzkumného řízení Popisné vyhodnocení sociologického dotazníku Závěry a diskuse Seznam použité literatury Přílohy Résumé 4

5 Úvod Úrazy hlezenního kloubu jsou ve volejbale velmi běžnou a častou záležitostí. Ovšem publikace specializované pro volejbalisty, které by sloužily jako návod k prevenci, ucelené péči o hlezno a celkové charakteristice jednotlivých typů zranění, už tak běžnou záležitostí nejsou. Proto jsem si vybrala toto téma, abych mohla prozkoumat jednotlivé oblasti této problematiky a následně je sportovcům přiblížit jednoduchou formou. Hlavním problémem týkajícím se úrazů hlezna je ten, že sportovci často zranění podceňují a nevěnují jim dostatečnou pozornost a především se vrací do plné tréninkové zátěže předčasně bez dostatečného doléčení hlezenního kloubu. Avšak právě takováto nedbalost vede k chronickým obtížím, prohlubování zranění a protahování léčby. Touto prací bych chtěla hlavně poukázat na důležitost věnování se dostatečné prevenci před zraněním hlezenního kloubu. Cílem této práce je rozebrat a přiblížit anatomii hlezenního kloubu, nejčastější příčiny zranění hlezna ve volejbale a jejich stručnou charakteristiku. Dále utřídit zásady prevence zranění hlezenního kloubu, kam je také zařazena problematika tapování, ortéz a bandáží především ve smyslu proč a kdy tapovat či nosit ortézu. Práce má přiblížit sportovcům důvody a účely těchto podpůrných metod. A také nutnost uvědomit si, že je důležité vybrat si správný typ tapu či ortézy. Hlavní metodou, která byla použita v této části práce je analýza odborné literatury, analýza článků v odborných časopisech a také analýza nejrůznějších článků na internetových stránkách. V následujících kapitolách se můžete dočíst o anatomii hlezenního kloubu, kde jsou jednoduchou formou popsány všechny důležité segmenty tohoto kloubního komplexu. Teoretická část práce se dále zabývá především úrazy a možnou prevencí těchto úrazů ve volejbale. Tato problematika je rozepsaná v dalších částech textu, kde se kromě klasického rozdělení úrazů hlezenního kloubu dočtete také nejčastější příčiny zranění hlezna. Na tyto kapitoly dále navazuje druhá kapitola, kterou je prevence, do níž byly zařazeny 3 nejdůležitější preventivní opatření používané ve volejbale a jsou to taping, ortetika a posilování stabilizátorů hlezenního kloubu. 5

6 1. Anatomie, úrazy a příčiny úrazů hlezenního kloubu 1.1 Anatomie hlezenního kloubu Hlezenní kloub (articulatio talocruralis) je označován jako kloub složený kladkový. Vykonává pohyby dorsální a plantární flexe v rozsahu 30 a 50 a částečně se podílí na inversi (plantární flexe + addukce + supinace) a eversi (dorsální flexe + abdukce + pronace) nohy. Skelet tohoto kloubu tvoří distální konce obou bércových kostí, tibie a fibuly, spojenými ve vidlici, do níž je zasazena kladka hlezenní kosti (talu). Obecně platí, že hlezenní kost je velmi vratkým článkem kostry nohy, a proto musí být její pozice pevně stabilizována rozsáhlým systémem vazivových struktur. Vnitřní kotník (malleolus medialis) je tvořen krátkým výběžkem mediální plochy tibie. Typický tvar vnějšího kotníku (malleolus lateralis) vzniká kyjovitým rozšířením dolní části fibuly [1, 3, 5]. Kloubní pouzdro Základ vazivového systému hlezenního kloubu tvoří poměrně volné a slabé kloubní pouzdro, které je zesíleno systémy postranních vazů. Pouzdro hlezenního kloubu sestává ze dvou vrstev, kterými jsou fibrózní vrstva a synoviální vrstva. Fibrózní vrstva se až na dvě výjimky upíná na okrajích kloubních ploch artikulujících kostí. První výjimkou je přední část pouzdra, jejíž úpon je přibližně 5 mm od okraje přední hrany tibie. Druhou výjimku tvoří oblast tibiofibulární mezery (incisury), kde je kloubní pouzdro nahrazeno spodní plochou lig. tibiofibulare interosseum. Vrstva synoviální sleduje vrstvu fibrózní. Pouze v oblasti tibiofibulárního spojení se její uspořádání částečně liší a je závislé především na způsobu kontaktu obou kostí [1, 3]. Vazivový aparát (obr. 1) Vnitřní vaz (lig. mediale) je silný, přibližně trojúhelníkový vaz (vazivová vrstva), který pevně srůstá s kloubním pouzdrem. Podle tvaru 6

7 také bývá označován jako lig. deltoidem. Lig. mediale má povrchovou a hloubkovou vrstvu. Povrchová vrstva sestává ze tří úseků (pars tibionavicularis, pars tibiocalcanea a pars tibiotalaris posterior). Hluboká vrstva vazu je složena z vláken, která se sbíhají do samostatných svazků. Má základní význam pro stabilitu kloubu na vnitřním okraji nohy. Zevní vazivový komplex (lig. collaterale laterale) je slabším protějškem vnitřního vazu. Také tento vazivový komplex má tři odlišitelné části (lig. talofibulare anterius et posterius a lig. calcaneofibulare). Přední fibulotalární vaz (lig. talofibulare anterius) spojuje přední plochu vnějšího kotníku s vnější plochou krčku talu. Tento vaz, dlouhý přibližně 2 cm a široký 0,8 cm, bývá velmi pevně spojen s kloubním pouzdrem. Jedná se o primární stabilizátor hlezenního kloubu, který je nejčastějším místem poranění zevního vazivového komplexu při inverzně působícím násilí na hlezenní kloub [1, 3]. Obr. 1 Vazivový aparát hlezenního kloubu 7

8 1.2 Úrazy hlezenního kloubu Zhmoždění (kontuze) poškození měkkých struktur jako jsou kůže a podkoží s cévami s následným krevním výronem. Vazy zůstávají nepoškozené. Projevy lokalizovaná bolestivost na pohmat i pohyb, lehký otok, drobný hematom, neporušená funkce kloubu. Léčba zklidnění, zchlazení a fixace (elastická bandáž, popř. ortéza). Podvrtnutí (distorze kladka talu opustí hlezenní vidlici, ale vrací se) způsobuje poškození kloubního pouzdra s vazivovým aparátem, poranění cév v podkoží i v kloubním pouzdru se vznikem krevního výronu. Projevy stupňující se bolestivost s otokem, podkožním krevním výronem, při vyšším stupni poškození kloubním krvavým výpotkem. Opakované či nedostatečně primárně vyléčené distorze s poraněním vazivového aparátu způsobují nestabilitu kloubu, která následně vyžaduje operativní léčení s plastikou vazů. Léčba klidový režim, zchlazení, imobilizace (nejlépe ortézou) délka imobilizace záleží na tom, zda jsou poraněny vazy. Při těžké distorzi s úplnou rupturou vazů se provádí operativní léčba na odborném ortopedickém či traumatologickém pracovišti. Částečné či úplné vykloubení (subluxace, luxace) dislokace talu z hlezenní vidlice bez návratu zpět. Projevy - končetina zůstává ve vynucené poloze. Luxace rozeznáváme traumatické úrazem je postižen zdravý kloub, patologické příčinou je onemocnění kloubu a kongenitální vrozené. Pokud se kloubní plošky ještě částečně dotýkají, označuje se poranění jako subluxace. Pozdějšími komplikacemi mohou být habituální luxace opakovaná luxace (recidiva) v důsledku porušeného kloubního pouzdra. Okamžitá léčba - elevace a chlazení končetiny, fixace elastickým obinadlem (u luxací ve vynucené poloze tzn. neměníme polohu končetiny) Poranění vazů - okolo kotníku je mnoho malých vazů, které mohou být poškozeny, když se kotník dostane do nepřirozené pozice. 8

9 Projevy - velká bolest, následovaná malou nebo žádnou bolestí kvůli úplnému přerušení nervových vláken, otok může být velký a kloub ztuhne během několika hodin po zranění. Při přetržení (ruptuře) vazů dochází k závažné volnosti kloubu a funkční neschopnosti. Mezi poranění vazů řadíme natažení, částečné přetržení, úplné přetržení vazů a následná chronická stadia, která vznikají opakovanými poraněními vazivového aparátu s následnou typickou nestabilitou kloubu. Léčba - vyžaduje znehybnění trvající několik týdnů (podle typu poranění vazů). Poranění kloubního pouzdra Zlomeniny kotníku objevují se nejčastěji na dolním konci kosti lýtkové i holenní (často při přisednutí ) a dále kosti patní. Zlomenina vzniká v důsledku přímého působení hrubé síly nebo přenosem působící síly z kloubu na kost. Zlomeniny rozeznáváme traumatické (poškození zdravé tkáně zevním násilím), patologické (poškození zdravé tkáně již malým traumatem) a únavové (poškození nemocné tkáně dlouhodobým přetěžováním). Podle charakteru lomu kostí můžeme zlomeniny rozlišovat na úplné, s linií lomu mezi úlomky nebo neúplné nalomení (infrakce). Dojde-li k posunu úlomků u úplných zlomenin, hovoříme o dislokaci. Další dělení rozčleňuje zlomeniny na uzavřené (z vnějšku není vidět kost; postižený je ohrožen vnitřním krvácením - a tedy i šokem) nebo otevřené (kost se dostala skrz kůži a je patrná na první pohled; postižený je ohrožen vstupem infekce). Projevy - úhlová deformace končetiny, nepřirozená pohyblivost, kostní drásot (krepitace), bolestivé a citlivé na pohmat. Léčba fraktury bez dislokací se běžně léčí konzervativně, tedy sádrovým obvazem. U fraktur s dislokací a fraktur tříštivých je třeba provést anatomickou rekonstrukci kloubu, poté aplikovat sádrový obvaz. Zlomeniny luxační se napravují osteosyntézou a následně sádrovým obvazem. U jednoduchých zlomenin stabilizovaných osteosyntézou není nutné přikládat sádrový obvaz [9, 12, 14, 15]. 9

10 1.3 Příčiny vzniku úrazů hlezna ve volejbale K úrazům dochází při překročení hranice pevnosti vazů, šlach, svalů a kostí. Na jejich vzniku se podílí celá řada faktorů, které se často navzájem prolínají. Některé se ovlivnit dají (kvalitní obuv, soustředěnost, dostatečné rozcvičení) takovým faktorům by se měla dostatečně věnovat pozornost, aby se maximálně zminimalizoval vznik úrazu. Jiné faktory jsou bohužel neovlivnitelné. Ve volejbale se jedná nejčastěji o nešťastné náhody, kdy sportovec doskočí na míč nebo přešlápne pod sítí a dopadne protihráči na nohu [10, 12] Vnitřní faktory Individuální dispozice jedná se o antropologické vlastnosti sportovce a to zejména stavbu kostí a svalů a kvalitu vazivového aparátu. Věk - má vliv na mechanickou odolnost tkání, protože od určitého věkového období jsou tkáně zranitelnější. U dětí to jsou kosti, u dospívajících růstová chrupavka a u dospělých vazivové struktury a šlachy. Do puberty pevnost vazů stoupá, ale místo úponu vazu a šlachy na kost je kritickou oblastí. S přibývajícím věkem pevnost vazů a šlach klesá, maxima dosahuje po skončení puberty. Pohlaví - nerespektování zvláštností ženského organismu může vést k poškození z přetížení. Onemocnění - celkové infekční choroby mohou být provázeny známkami zánětu ve tkáních pohybového aparátu. Příliš brzký a nepřiměřený trénink v rekonvalescenci, při nedostatečně doléčeném onemocnění či úrazu může snadno vést k přetížení. Nedoléčená zranění - při utlumení bolesti analgetiky nebo obstřiky anestetiky a kortikoidy sportovec necítí bolest v poškozených tkáních a dále zatěžuje pohybový systém. Jelikož tkáně nejsou zhojené, dochází k jejich dalšímu poškození a zhoršení stavu. Např. po částečné ruptuře šlachy, nejčastěji z opakovaných mikrotraumat, která vedou k degeneraci z nedostatečného prokrvení, dochází k dalšímu snižování pevnosti, která končí až rupturou šlachy. 10

11 Únava - celková a místní únava je spojena se snížením výkonnosti, snížením elasticity tkání a s poruchou koordinace pohybu. Nedostatečná trénovanost, nedostatek odpočinku, chyby v životosprávě a podceňování regenerace vedou k dřívější a déletrvající únavě. Nesprávně prováděný trénink a přetrénování - rozhodující úlohu při vzniku stavů přetížení má nesprávně prováděný trénink. Chyby v tréninkovém procesu, zejména příliš častý a náročný trénink, který neodpovídá trénovanosti a zdravotnímu stavu, mají za následek stav přetrénování, projevující se celkovými příznaky, "chronickou únavou". Nedostatečná trénovanost - nedostatečná příprava na sportovní výkon se může podílet na vzniku úrazů i poškození z přetížení, zejména když sportovec přecení své schopnosti. Nedostatečné rozcvičení - při nedostatečném rozcvičení a zahřátí, dochází k narušení koordinace pohybu. Chlad snižuje prokrvení tkání, snižuje jejich elasticitu, zvyšuje svalové napětí, zpomaluje reflexy a svalový stah. Nekoordinovaný pohyb je častým mechanismem natržení svalů i poškození šlach. Narušení dynamického stereotypu - poúrazová porucha funkce nebo narušený pohybový stereotyp po delší přestávce v tréninku bývají kompenzovány jinými pohyby, které jsou často nekoordinované a mohou vést k úrazu nebo přetížení. Snížená koncentrace - nepozornost při sportovním výkonu a nedostatečné soustředění na prováděný pohyb mohou při sportu snadno způsobit těžký úraz. Porušení sportovních pravidel - zásady správného a bezpečného provádění sportu mají primárně preventivní význam a jejich porušení bývá spojeno s úrazy. Bohužel chování protihráčů (ale často i spoluhráčů) je v zápalu boje jen velmi obtížně ovlivnitelné. 11

12 1.3.2 Vnější faktory Terén - má závažný vliv na vznik poškození. Pořadatelé soutěží či turnajů by měli zajistit co nejbezpečnější terén pro vykonávání výkonnostního sportu. Povětrnostní vlivy a nadmořská výška - nepříznivé počasí a extrémní teploty působí negativně na celkový stav organismu a jeho pohotovost k výkonu. Zhoršují schůdnost terénu a zvyšují jeho obtížnost. Chlad má za následek ztuhlost svalů a poruchy koordinace pohybů. (Volejbal se nejčastěji hraje ve velkých halách, jejichž vytápění je problematické a proto v nich zůstává chladno. Z tohoto důvodu by ve vlastním zájmu sportovci neměli zanedbávat nejen dostatečné rozcvičení a prohřátí, ale také především oblečení odpovídající podmínkám čili dlouhé kalhoty a teplákové bundy). Oblečení, obuv, ochranné pomůcky (výstroj a výzbroj) v každém sportovním odvětví je za potřebí jiného vybavení a sportovci by si měli opatřovat takové vybavení, které odpovídá jejich sportovní specializaci. Alkohol - snižuje pozornost a kritičnost, zhoršuje koordinaci pohybů, zpomaluje reakce. Jiná osoba jako příčina úrazu (protihráč i spoluhráč). Z výše uvedeného výčtu všech možných příčin úrazů hlezna je jasné, že zranění hlezenního kloubu se budou svou četností neustále pohybovat na jednom z prvních míst pomyslného žebříčku poranění ve volejbale. Závisí tedy především na každém sportovci, jak ve vlastním zájmu posoudí své schopnosti, momentální rozpoložení a kolik času a financí bude věnovat svému zdraví [16]. 12

13 2. Prevence úrazů, taping, bandáže a ortézy Jakýkoliv sport prováděný intenzivnější formou s sebou přináší jistá zdravotní rizika. Volejbal je hra charakteristická tím, že sportovci během každé výměny musí několikrát vyskočit ať už při útoku nebo obraně. A proto není překvapením, že se při této hře statisticky nejčastěji objevují potíže na kloubech dolních končetin, kde jsou zvýšenému zatížení podrobeny kloubní a vazivové systémy hlezenního kloubu. Každý sportovec by měl proto ve vlastním zájmu věnovat dostatečnou pozornost svalům, vazům a šlachám zpevňujícím příslušné tělesné partie. U této hry se velmi často objevuje lokální přetížení, které vzniká kumulací určitých typů cvičení, i když celková zátěž není extrémně vysoká. Jednou ze základních věcí při prevenci před zraněním hlezna je rozhodně výběr vhodné obuvi speciálně vyráběné pro volejbal. V dnešní době mají sportovci na výběr velkou škálu nejrůznějších typů od různých firem, takže každý má možnost vybrat si jemu nejvíce vyhovující značku. Vhodné pohybové aktivity pro zpevnění stabilizátorů kotníků jsou plážový volejbal (či chůze po písku). Nevhodný je mokrý či studený písek. Další vhodné sporty jsou například plavání nebo jízda na kole [2, 10, 11, 17]. 2.1 Posilování stabilizátorů hlezna Po doléčeném zranění hlezenního kloubu, ale především jako preventivní opatření, by měli sportovci pravidelně do tréninku začleňovat cviky na posílení stabilizátorů hlezna. Pouze při pravidelném cvičení mají tyto cviky efekt. Většinou se jedná o časově nenáročná a jednoduchá cvičení, která lze zařadit do rozcvičky. Těmto cvikům by mělo předcházet celkové zahřátí a dále uvolnění kloubů a protažení svalů dolních končetin [8, 14]. Příklady cviků předcházejících samotnému posilování stabilizátorů hlezna: Leh roznožný střídavě kroužíme pravým a levým kotníkem, poté oběma. Sed provádíme střídavě plantární a dorzální flexi v hlezenním kloubu (nejprve střídavě, poté souběžně). Sed mírně roznožný vtáčíme a vytáčíme chodidla (inverse a everse) dbáme na to, aby pohyb vycházel z hlezenního kloubu a nikoliv z kloubu 13

14 kyčelního. Vzpor vzadu sedmo pokrčmo spojíme plosky chodidel a suneme je po zemi vpřed. Stoj lehký liftink na místě. Sed dorzální flexe, patu tlačíme jakoby vpřed (protažení lýtkového svalu). Příklady cvičení: Stoj spojný, dřep, vztyk. Dřep obejmeme kolena a kolébáme se z paty přes vnější hranu chodidel na špičky a zpět. Chůze po patách, chůze po špičkách, chůze po vnějších hranách chodidel, chůze po vnitřních hranách chodidel. Houpavá chůze jdeme přes patu na špičku a do výponu. Chůze prodlouženým krokem v podřepu. Poskoky do kříže před, vzad, doprava, doleva. Stoj rozkročný poskokem stoj spojný a zpět, pravou vpřed, poskokem vystřídáme levou. Přeskoky přes švihadlo 2x denně poskoků. Osmičkový běh na zemi před sebou si představíme číslici 8 a pomalým během opisujeme její tvar. Mírný poklus po okruhu dopředu, stranou vpravo a vlevo, dozadu. Úseče oběma nohama se postavíme na rovnou plochu úseče a udržujeme rovnováhu. Poté můžeme zkusit každou nohu zvlášť. Balanční plochy (gumové) přecházíme z jedné balanční plochy na druhou. Balanční dřeváky chůze (pro lepší stabilitu se přidržujeme zdi). Většina výše uvedených cvičení nevyžaduje ke svému provedení žádné pomůcky a můžeme je tedy bez problémů provádět před tréninkem, zápasem, ale také doma. Pokud sportovec chce skutečně udělat alespoň něco málo pro zdraví a lepší stabilitu svých kotníků, potom by se tato drobná cvičení měla stát jakousi denní 14

15 povinností každého volejbalisty [6, 14]. 2.2 Taping Taping je preventivní opatření sloužící ke stabilizaci kloubů za použití náplasťové fixace. Tato metoda je velmi stará, první zmínky bychom našli už ve starém Egyptě. Metoda tapingu je často využívána ve sportovní medicíně. V dnešní době je natolik rozšířena, že tapování neprovádí pouze lékaři, ale také maséři či samotní sportovci. Taping je metoda odlehčující pohybový aparát a zabraňující pohybu kloubů do extrémních poloh. Pohybový aparát ale zdaleka není jedinou oblastí, na kterou tato metoda působí. Druhou nejdůležitější funkcí tapingu je především kladné působení na psychiku sportovce [6,13]. Taping se používá: U zdravého sportovce jako prevence před úrazem či při vícedenních turnajích, kdy jsou klouby dlouhodoběji namáhány. Po již dříve prodělaných úrazech, kde už vazy nejsou tak pevné a tím pádem je větší riziko vzniku úrazu. Tzv. rehabilitační taping sloužící k doléčení úrazů či pooperačních stavů, které musí indikovat lékař. Taktéž lékař určuje následnou formu a míru zátěže [4]. Kontraindikace tapingu: Kožní alergie Záněty kůže Rozsáhlejší plísňová onemocnění Rozsáhlejší krvácení [4]. Materiály vhodné pro taping: Pevné pásky jsou pevné v tahu a při namočení nepovolují. Na kůži se fixují speciálními lepidly. Elastické pásky jsou elastické a vysoce přilnavé (při pohybu kopírují pohyb kůže a tím se zmírňuje dráždění kůže a následný vznik odřenin 15

16 nebo puchýřů). Často se používají v kombinaci s pevnými páskami (pro lepší přilnutí mimo oblasti ohybů či tření na kůži). Lepidla většinou se používají v případech, kdy páska na noze nedrží a celá fixace padá (běžný problém při pocení nohou). Zvolením vhodného lepidla můžeme zabránit poškození kůže při sejmutí tapu (když páska drží pevně na kůži). Podkladové materiály do podkladových materiálů řadíme různé typy molitanů s různou tloušťkou. Takovéto podkladové materiály snižují přímý tlak na kůži a zabraňují podráždění pokožky a následným otlakům [13]. Zásady správného tapingu: Smysl tapingu musíme si uvědomit proč chceme tapovat, abychom zvolili správný druh tapu. Při poškození vazů musí tape nahradit funkci stabilizátoru kloubu a při poškození svalových šlach by měl odlehčovat tahu šlachy. Zvolit vhodnou pásku a také její přiměřenou šířku (závisí na tom jakou část těla tapujeme). Připravit tapovanou část těla oholit (pro lepší přilnavost ale i snímatelnost), odmastit (nejlépe lékařským benzínem, který poté použijeme i na odstranění zbytků lepidla po tapu z kůže). Neutrální postavení kloubů při přikládání tapu. Dále by měly být odlehčené končetiny a uvolněné svaly. Doba ponechání tapu je nestejná u prevencí snímáme po tréninku či utkání, ale u léčebných ponecháváme déle a měníme dle potřeby. V případě, že je kůže v okolí tapu zarudlá, jedná se o alergickou reakci a tape je třeba ihned sejmout. Alergiím lze předcházet správným ošetřením vždy po sejmutí tapu (očistit kůži od zbytků tapu a nakrémovat kůži, na které byl aplikován tape). Aplikaci tapu by měl provádět pouze zkušený sportovec, klubový lékař nebo masér [13]. 16

17 2.2.1 Taping hlezenního kloubu Poranění v oblasti hlezna vznikají překročením rozsahu pohybu kloubu, kdy následně dochází k namožení kloubního vaziva. Následkem opakovaných mikrotraumat vaziva stabilizujícího hlezenní kloub bývá chronická instabilita hlezna. Tapování může mít preventivní charakter pro posílení vazivového aparátu, k fixaci kloubu (zabránění extrémním polohám při zachování funkčnosti). Využívá se také jeho kompresní účinek k potlačení či minimalizaci výronu u akutního poškození [4]. Jednostranná fixace hlezna (obr. 2) Postup dle Flandery (2006) ošetřovaná osoba leží na stole v poloze na zádech, dolní končetina je v tzv. funkčním středním postavení, chodidlo s bércem svírá úhel 90. Provedeme základní kruhovou obtočku v patní části nohy tak, že pásku (tape) lepíme od chodidla šikmo dozadu přes Achillovu šlachu, po vnější části hlezna a přes nárt zpět na chodidlo. Pokračujeme pod mírným tahem dál do horní třetiny postranní části lýtka na vnější straně holenní části nohy. Další pásku lepíme stejně s tím, že její polovinu lepíme na předchozí pásku a polovinu na pokožku nohy. Tyto pásky zajistíme závěrečnými obtočkami v třetině lýtka a horní třetině lýtka [4]. 17

18 Obr. 2 Jednostranná fixace hlezenního kloubu dle Pilného (2007) Oboustranná fixace hlezna (obr. 3) Postup dle Flandery (2006) ošetřovaná osoba leží na stole v poloze na zádech. Úvodní obtočky provedeme na příčné klenbě a v dolní třetině lýtka. Pro dodržení pravého úhlu nártu k holeni provedeme pomocnou uzdu nebo chodidlo zapřeme. Následně vedeme první pásku z obtočky na lýtku dolů pod patu a vracíme se po vnitřní straně kotníku zpět na lýtko. Další pásku lepíme z obtočky v záprstí směrem na achilovku a po vnitřní straně zpět na obtočku příčné klenby. Takto oblepujeme kotník tak dlouho, až dosáhneme úplného zpevnění hlezenního kloubu z obou stran. Svisle a podélně lepené pásky se stříškovitě překrývají tak, že je polovinou lepíme na předchozí pásku a zbytkem na pokožku nohy. Tento tape uzavřeme závěrečnou obtočkou na lýtku a na klenbě. Pro další zpevnění můžeme ještě provést obtočky nad kotníkem a přes nárt u ohybu hlezna [4]. 18

19 Obr. 3 Oboustranná fixace hlezna dle Pilného (2007) Oboustranná fixace hlezna v kombinaci pevné a elastické pásky (obr. 4) Postup dle Pilného (2007) fixaci začínáme nalepením základní obtočky elastickou páskou v horní třetině lýtka. Na tuto obtočku nalepíme na vnitřní straně širokou elastickou pásku a vedeme ji po vnitřní straně bérce a dále pod patou přes vnější kotník. Elastický tape roztrhneme v délce až k vnějšímu kotníku a přední část nalepíme přes nárt na pruh na vnitřní straně. Zadní část přes achilovku opět na pruh na vnitřní straně. V případě potřeby oblepíme stejným způsobem, ale zrcadlově obráceně, i vnitřní kotník. Elastický tape proti uvolnění zajistíme obtočkou z pevné pásky v místě základní obtočky [13]. 19

20 Obr. 4 Oboustranná fixace při použití elastické a pevné pásky dle Pilného (2007) Taping Achillovy šlachy Achillova šlacha se tapuje zejména při namožení nebo natržení šlachy nebo při zánětlivých stavech. Při tapování Achillovy šlachy se používá kombinace pevné a elastické pásky. Tapování šlachy může mít preventivní nebo odlehčovací charakter [4]. Preventivní tape (obr. 5) Postup dle Flandery (2006) ošetřovaná osoba leží v poloze na břiše, končetina je podložena v oblasti nártu. Provedeme základní kruhovou obtočku v horní části lýtka (pod kolenní jamkou). Druhou kruhovou obtočku provedeme přes příčnou klenbu nohy (pod prsty). Pásku vedeme od palce přes chodidlo, patu a dále podél Achillovy šlachy až na základní obtočku v podkolení. Další pásku vedeme od malíku šikmo přes chodidlo z druhé strany Achillovy šlachy. Tento tape můžeme doplnit ještě třetí páskou vedenou ze středu příčné klenby, středem přes patu, na pásku v horní třetině lýtka. Přes úvodní obtočky provedeme závěrečné obtočky [4]. 20

21 Obr. 5 Preventivní tape Achillovy šlachy dle Flandery (2006) Odlehčovací tape (obr. 6) Postup dle Flandery (2006) ošetřovaná osoba leží v pozici na břiše s končetinou podloženou v nártu. Pevnou páskou provedeme základní kruhové obtočky v horní části lýtka (pod kolenní jamkou) a pod prsty končetiny (přes příčnou klenbu). Elastickou širší pásku vedeme pod tahem přímo přes chodidlo k obtočce na horní části lýtka. Tam ji přilepíme pevnou páskou. Další pruh elastické pásky vedeme po chodidle k patě, ale pásku od kolena k patě natrhneme a oběma pruhy spirálovitě a zrcadlově obráceně obtáčíme Achillovu šlachu a bérec z obou stran. Elastický tape zakončíme pevným uchycením a přelepením pevnou páskou na úvodních obtočkách [4]. 21

22 Obr. 6 Odlehčovací tape Achillovy šlachy dle Flandery (2006) 2.3 Bandáže a ortézy Používání bandáží a ortéz má ve sportu vzrůstající charakter. To především proto, že mají široké spektrum využití. Na prvním místě je jednoznačně ochrana sportovce před úrazem, ale ortézy a bandáže se také využívají k urychlení hojení již vzniklého traumatu a také k zabránění druhotné traumatizaci již dříve zraněné části hlezna. Ortézy a bandáže využíváme nejen k prevenci úrazu či k urychlení hojení, ale též pro jejich termický efekt, pozitivní vliv na prokrvení bandážované krajiny, protiedematózní a myorelaxační působení, změnu biomechaniky a stimulaci propriocepce (Hrazdira, 2006). Při výběru vhodné bandáže či ortézy je třeba vycházet ze znalostí požadavků volejbalu. Bandáže a ortézy podporují, respektive upravují funkci ošetřené anatomické oblasti, a proto lékař, který takovou pomůcku předepisuje, musí znát vlastnosti a využití jednotlivých modelů. Každá pomůcka musí být 22

23 vybírána individuálně dle potřeb sportovce a dle lokalizace a typu zranění. Bandáže (obr. 7) jsou většinou celé měkké s měkkou výstelkou v okolí zranění, kde poraněné místo odlehčí vyloučením lokálního tlaku a přenosem sil na okolí. Ortézy (obr. 8) jsou na rozdíl od bandáží z pevnějších materiálů doplněných páskami pro utažení. Ortézy omezují rozsah pohybu a využívají se k zabránění pohybu hlezna do extrémních krajních poloh. Obr. 7 Bandáž hlezenního kloubu, 23

24 Obr. 8 Ortéza pro hlezenní kloub, Dokud sportovec nemá s kotníky potíže a neměl je v dosavadní době nikdy zraněné, tak se o ně většinou nezajímá. Až v momentě, kdy přijdou první problémy a sportovci to brání v dalším sportování, začíná vymýšlet, co by mohl a především co měl udělat lépe. Preventivních opatření je mnoho a se vstupem do výkonnostního volejbalu by se prevence proti zranění hlezna měla stát samozřejmostí. Pak už záleží na sportovci samotném, který způsob ochrany hlezenního kloubu mu bude nejvíce vyhovovat a kterému typu prevence dá přednost [7]. 24

25 3. Zjišťování úrazovosti hlezna a využívání prevence u hráček VK KP Brno Hlavní cíl práce Cílem této části práce je kolekce, zpracování a vyhodnocení dat získaných za pomoci sociologických dotazníků vyplněných volejbalistkami Volejbalového klubu Královo pole Brno (dále jen VK KP Brno) různých kategorií hrajících nejvyšší republikovou soutěž extraligu. Tím vznikne ucelený přehled o tom, jak velkou pozornost sportovci věnují nejen zranění a léčbě hlezenního kloubu, ale také prevenci. 3.1 Příprava výzkumného řízení Pro tento výzkum byly osloveny hráčky oddílu VK KP Brno kategorií ženy, juniorky a kadetky. Tento sportovní klub byl vybrán proto, že v Brně je bezpochyby považován za nejlepší ženský volejbalový klub hrající nejvyšší republikové soutěže a v němž jsou na hráčky kladeny vysoké nároky jak v tréninku, tak především na zápase. Z toho dále plyne, že i zátěž hlezenního kloubu bude nadměrná a proto byl pro náš výzkum tento oddíl tak zajímavý. Tento výzkum bude zjišťovat frekvenci úrazů hlezenního kloubu ve volejbale, nejčastější příčiny těchto zranění a především pozornost jakou věnují hráčky prevenci úrazu hlezna a od kdy se o ni zajímají. Dále bude z výzkumu zjištěno, zda hráčky pociťují změny vlivem prevence a co si o používání preventivních opatření myslí. Hlavní metodou použitou ve výzkumné části je anonymní sociologický dotazník sestávající z osmnácti otevřených, uzavřených i polootevřených otázek (viz příloha 1). Otázky objevující se v dotazníku jsem na základě vlastního uvážení vymyslela a sestavila sama. Z předpokládaných 38 dotazníků bylo vráceno a vyhodnoceno 35 vyplněných. Charakteristika souboru Pro výzkum byla záměrně vybraná nehomogenní skupina probandů ženského pohlaví. Soubor tvořily hráčky VK KP Brno, ve věkovém rozmezí od 14 do 41 let, které zahrnuje kategorie kadetky, juniorky a ženy. Nejčetněji 25

26 zastoupenou kategorií byly kadetky (n = 14), o něco méně ženy (n = 12) a dále juniorky (n = 9) (tab. 1). Průměrný věk hráček je 19,3 let. Tab. 1 Četnostní a procentuální zastoupení kategorií výzkumného souboru (n = 35) Kategorie n % Ženy 12 34,3 Juniorky 9 25,7 Kadetky Popisné vyhodnocení sociologického dotazníku Jak dlouho hrajete volejbal? Hráčkám byla položena otevřená otázka na zjištění jak dlouho se věnují volejbalu. Výsledné číslo bylo 9,1 let. Tolik let hráčky VK KP Brno průměrně hrají volejbal. Z tohoto čísla a z průměrného věku hráček vyplývá, že se většina dotázaných začala věnovat volejbalu kolem 10. roku života. Z hlediska ontogeneze je tento věk vyhovující pro vstup do výkonnostního volejbalu, neboť trénink je nejprve zaměřen na všeobecnou sportovní průpravu a až později se specializuje na volejbal. Soutěž Další otevřenou otázkou bylo zjišťováno, jaká soutěž v klubu VK KP Brno, hraná ženami, juniorkami a kadetkami, převládá. Přesto, že předpokladem byla stoprocentní odpověď extraliga, byly zmíněny i jiné nižší soutěže. Z 35 hráček uvedlo 33 (94,3%) extraligu a 2 hráčky (5,7%) krajskou soutěž (obr. 9). 26

27 Soutěže 6% extraliga krajský přebor 94% Obr. 9 Poměr jednotlivých soutěží Zastoupení postů Respondentkám byla položena otevřená otázka pro zjištění, který post je mezi hráčkami nejčetněji zastoupen. Otázka byla uvedena jako otevřená, ale možné odpovědi byly pevně dány, protože ve volejbale existuje pouze 5 možných postů. Nejčetněji zastoupený post byl blok 12 hráček (34,3%) a těsně za ním smeč 10 hráček (28,6%). Menší četnost se objevila u nahrávaček 7 hráček (20%), libero 4 hráčky (11,4%) a nejméně zastoupený post byl univerzál 2 hráčky (5,7%) (obr. 10). Poměr postů 20% 11% 6% blok smeč 34% náhra libero univerzál 29% Obr. 10 Zastoupení jednotlivých postů 27

28 Nejčastější zranění Otázka zjišťující nejčastější zranění vzniklé vlivem volejbalu byla položená respondentkám jako otevřená a tudíž zahrnovala obrovské množství možných odpovědí. I přesto si ale většina odpovědí byla velmi podobná. Nejčastější odpovědí v této otázce byl podle očekávání výron kotníku, který uvedlo 13 respondentek (37,1%). Druhou nejčetnější odpovědí bylo obražení prstů, které uvedlo 8 respondentek (22,9%) a stejné množství dotazovaných (22,9%) uvedlo obě odpovědi. Zbylých 6 respondentek (17,1%) uvádělo nejčastěji zranění kolena, zad a třísel (obr. 11). Nejčastější zranění 23% 17% 37% výron kotníku obražené prsty obojí 23% jiné Obr. 11 Poměr nejčastějších zranění Výsledek vyhodnocení této otázky koresponduje s našimi předpoklady, které byly takové, že nejčastěji zmíněným zraněním vzniklým vlivem volejbalu bude poranění kotníku. Tato naše domněnka byla na základě odpovědí na otázku č. 6 potvrzena. Výskyt zranění kotníku za posledních 5 let Touto otázkou měla být zjištěna četnost zranění hlezna v posledních letech. Součet výsledných odpovědí byl celkem překvapivý. I přesto, že časové rozmezí bylo poměrně velké, ve většině odpovědí byla uváděna velmi malá čísla. Nejčetnější odpovědí bylo 1x. Takto odpovědělo 9 hráček (25,7%). Nečekané 28

29 zastoupení měla odpověď nikdy, kterou uvedlo 7 hráček (20%). Dále 6 hráček (17,1%) uvedlo, že měly za posledních 5 let kotník zraněný 2x. Další odpovědi byly 4x 5 hráček (14,3%), 3x 4 hráčky (11,4%), 5x 2 hráčky (5,7%), 0x 1 hráčka (2,9%) a 1 hráčka (2,9%) na tuto otázku neodpověděla (obr. 12). Četnost zranění kotníku za posledních 5 let 1x 11% 6% 3% 3% 26% nikdy 2x 4x 14% 17% 20% 3x 5x 0x bez odpovědi Obr. 12 Výskyt zranění hlezna za posledních 5 let Očekáváno bylo, že četnost zranění hlezna za posledních pět let bude z větší části zastoupena častějšími výskyty zranění. Výsledný graf se tedy neshoduje s naším předpokladem. Poslední zranění hlezna Úkolem této otevřené otázky bylo zjistit, kdy naposledy měly hráčky zraněný hlezenní kloub. Časové údaje se pohybovaly převážně v rocích, takže se opět objevovalo velké množství shodných odpovědí. Na tuto otázku odpovídalo pouze 28 respondentek, protože sedm hráček uvedlo v otázce č. 7, že neměly nikdy zraněný hlezenní kloub. Procentuelní zastoupení je tedy přepočítáno na 28 odpovědí. Nejčastější odpovědí bylo před rokem takto odpovědělo 11 hráček (39,3%), dále před dvěma roky 5 hráček (17,8%), před půl rokem 4 hráčky (14,3%), před měsícem 3 hráčky (10,7%), před 3 roky 1 hráčka (3,6%), stejně tak 29

30 jako před 7 lety také 1 hráčka (3,6%) a 1 hráčka (3,6%) neodpověděla (obr. 13). Poslední zranění kotníku před rokem 42% 19% před 2 roky před 1/2 rokem před měsícem 4% 4% 4% 12% 15% před 3 roky před 7 roky bez odpovědi Obr. 13 Poslední zranění hlezna U této otázky byl předpoklad takový, že většina hráček měla kotník zraněný během posledního roku a výsledné zjištění tento předpoklad potvrdilo. Charakter posledního zranění hlezenního kloubu V této uzavřené otázce bylo po hráčkách vyžadováno, aby určily charakter posledního zranění hlezna. Na výběr měly odpovědi bez poranění vazů, natržení vazů a nebo přetržení vazů. Na otázku odpovídalo pouze 27 respondentek. Nejčetnější odpověď byla bez poranění vazů 18 hráček (66,7%), dále natržení vazů 8 hráček (29,6%) a přetržení vazů uvedla pouze 1 hráčka (3,7%) (tab. 2). Tab. 2 Charakteristika zranění hlezna (n = 27) Kategorie n % bez poranění vazů 18 66,7 natržení vazů 8 29,6 přetržení vazů 1 3,7 30

31 Příčina posledního zranění hlezna Touto otázkou byly zjišťovány nejčastější mechanismy zranění hlezna. Otázka byla situována jako polootevřená i přesto, že příčiny bývají podobné (většinou se jedná o přešlap středové čáry pod sítí), ale někdy dojde ke zranění hlezna i např. během tréninku a v tom případě se mechanismus vzniku zranění obvykle liší. Z možných pěti odpovědí hráčky nejčastěji uváděly jako příčinu došlap na nohu jiné hráčky (protihráčky) pod sítí. Tuto odpověď si zvolilo 9 hráček (33,3%). Druhou nejčetnější odpovědí bylo došlápnutí na nohu spoluhráčce v hřišti, kterou si vybralo 8 hráček (29,6%). Dále 6 hráček (22,2%) si způsobilo zranění vlastním zaviněním (špatné doskočení). 4 hráčky (14,9%) si jako odpověď vybraly jinou příčinu. Jako jinou příčinu uvedly únavu, došlap hráčky pod sítí na ni, zranění při člunkovém běhu a protipohyb v poli (tab. 3). Tab. 3 Nejčastější příčiny zranění hlezna (n = 27) Kategorie n % došlápnutí na nohu jiného hráče (přešlap pod sítí) 9 33,3 došlápnutí na nohu jiného hráče (spoluhráčce v hřišti) 8 29,6 špatné doskočení (vlastní zavinění) 6 22,2 doskok na míč 0 0,0 jiná příčina 4 14,9 U předchozích dvou otázek jsme vycházely z toho, že ve volejbale dochází ke zranění hlezna nejčastěji došlápnutím na nohu jiné hráčky, které se většinou obejde bez zranění vazů. Po výsledném vyhodnocení se ukázaly obě naše úvahy jako pravdivé. Návštěva odborníka po vzniku zranění V této uzavřené otázce měly respondentky na výběr pouze mezi odpovědí ano či ne. Hráčky jsou časově poměrně hodně vytížené a proto se předpokládalo, že většina odpovědí bude záporná. Po této úvaze byl reálný výsledek velmi překvapivý. Z celkových 27 odpovědí bylo 21 kladných (77,8%), záporně odpovědělo pouhých 6 respondentek (22,2%) (tab. 4). 31

32 Tab. 4 Návštěva odborníka po vzniku zranění (n = 27) Kategorie n % ano 21 77,8 ne 6 22,2 Doporučení odborníka Na dotaz, jaké bylo doporučení odborníka odpovídalo pouze 28 respondentek. Otázka byla otevřená, ale převážná většina odpovědí byla téměř shodná. Hráčky nejčastěji uváděly, že měly doporučený klid (nehrát a netrénovat), nohu nechávat ve zvýšené poloze, chladit, mazat hojivými mastmi, nedošlapovat na zraněnou nohu a nosit ortézu. Délka trvání léčby Hráčkám byla položena polootevřená otázka zjišťující celkové trvání klidu a celkové trvání cvičení a rehabilitace (obě přepočtené na dny). Z možných 22 odpovědí (7 hráček nemělo nikdy zraněný kotník a 6 hráček otázku nezodpovídalo na základě záporné odpovědi u otázky, zda navštívily po vzniku zranění nějakého odborníka) odpovědělo 20 hráček. Doba klidu trvala průměrně 19 dní. Cvičení a rehabilitace probíhala v průměru 13 dní. Doba klidu by se dle lékařských doporučení měla pohybovat od 3 do 6 týdnů v závislosti na typu poranění. Z výše uvedených odpovědí ale vyplývá, že průměrně ani jedna hráčka nedodržela minimální dobu nutnou pro vyléčení hlezenního kloubu. Návrat k plné tréninkové zátěži Cílem této otázky bylo zjistit, zda se hráčky vrací do plné tréninkové zátěže s vyléčeným hlezenním kloubem nebo ne. Na tuto otázku odpovídalo pouze 21 hráček, které dříve uvedly, že byly se zraněním u odborníka. Předpokladem bylo, že hráčky v zájmu vlastní sportovní kariéry nebudou chtít léčbu uspěchat a počkají až obtíže odezní. Tento předpoklad jednoznačně vyvrátila četnost 32

33 záporných odpovědí, která byla větší než četnost kladných opovědí, i když jen nepatrně. Záporně odpovědělo 11 hráček (52,4%) a jako hlavní důvody uváděly nutnost hrát. Odpověď jedné hráčky na otázku, proč se nevrátila k zátěži až po doléčení byla, že se nudila. Kladných odpovědí bylo 10 (47,6%) (tab. 5). Hlavní důvody dokončené léčby byla přetrvávající bolest. Některé hráčky uváděly, že se takto snažily předejít dalšímu zranění. Tab. 5 Návrat k tréninkové zátěži po úplném doléčení (n = 21) Kategorie n % ano 10 47,6 ne 11 52,4 Využívaná prevence Na otázku, jakou prevenci proti zranění kotníku využíváte měly respondentky na výběr 6 možných odpovědí. Otázka byla polootevřená, protože hráčky měly za úkol každou odpověď rozepsat. Na výběr měly posilovací cviky na stabilizátory kotníku, dále nošení ortézy, tapování, užívání kloubní výživy, jinou prevenci a nebo žádnou prevenci. Velmi často hráčky volily kombinaci těchto možností. Na otázku odpovídalo 31 respondentek z možných 35. Nejčetnější odpovědí (n = 14) bylo nošení ortézy. Ve většině případů se hráčky shodly na tom, že ortézu nosily nebo nosí bezprostředně po zranění a později raději od tohoto opatření ustupují, aby nedošlo k oslabení kolemkloubních svalů. Druhou nejčetnější odpovědí (n = 12) bylo posilování stabilizátorů hlezna. Opět byly odpovědi velmi podobné. Pro posílení stabilizátorů respondentky nejčastěji využívají balanční plochy, balanční dřeváky a provádějí výpony. Další celkem četné zastoupení (n = 10) mělo užívání kloubní výživy. Třetí nejméně zastoupenou odpovědí (n = 5) byla žádná prevence. Jako důvod bylo nejčastěji uváděno, že prevence nepomáhá a je zbytečná nebo není potřeba, protože odpovídající hráčky měly malou četnost zranění. Druhou nejméně četnou odpovědí (n = 4) bylo využívání tapování jako prevence. Hráčky, které uvedly tuto možnost ji odůvodňovaly tak, že tapování využívaly pouze krátce po zranění. Nejméně zastoupená odpověď (n = 1) byla jiná prevence, 33

34 kterou si zvolila 1 hráčka (tab. 6). Preventivní opatření, které využívá tato hráčka, jsou speciální boty se zabudovanými kovovými pláty po stranách. Tab. 6 Využívaná prevence (n = 31) Kategorie n % posilování stabilizátorů hlezna 12 38,7 nošení ortézy 14 45,2 tapování 4 12,9 užívání kloubní výživy 10 32,3 jiná prevence 1 3,2 nic 5 16,1 Zajímavá informace, kterou jsme z této otázky získaly je ta, že hráčky ve většině případů nenosí ortézu delší dobu z důvodu, že vlivem toho dochází k ochabování kolemkloubních svalů. Avšak tento názor je v poslední době poněkud sporný a většina lékařů ortopedů by této myšlence tvrdě oponovala. Důvod a doba započetí s prevencí Tato otázka byla otevřená, avšak odpovědi byly téměř shodné. Na otázku odpovídalo 30 dotazovaných (5 hráček neodpovídalo na základě dřívější odpovědi, že nepoužívají žádnou prevenci). Nejčastěji hráčky uváděly, že začaly používat prevenci po prvním zranění, aby nadále předešly návratu podobného zranění. Takto odpovědělo 13 hráček (43,3%). Dále 3 hráčky (10%) uvedly, že s prevencí začaly se vstupem do výkonnostního volejbalu a stejné množství hráček, tedy 3 (10%) začaly s prevencí zhruba před rokem, protože se stala součástí jejich tréninkového plánu. 2 hráčky (6,7%) začaly s prevencí samy pro dobrý pocit a další 2 respondentky (6,7%) až při problémech s klouby. Na otázku neodpovědělo 7 hráček (23,3%) (obr. 14). 34

35 Začátek prevence po prvním zranění 10% 10% 7% 7% 23% se vstupem do výkonnostního volejbalu před rokem jako součást tréninku pro dobrý pocit 43% při problémech s klouby bez odpovědi Obr. 14 Začátek prevence Jak už bylo dříve v práci zmíněno, sportovci se o své kotníky začínají zajímat ve většině případů až po prvním zranění. Při pohledu na výše uvedený graf nelze o této zmínce pochybovat. Pozorování změn vlivem používání prevence V následující polootevřené otázce respondentky vybíraly pouze z odpovědí ano či ne, přičemž odpověď ano měla být zdůvodněna. Kladně odpovědělo 14 dotazovaných (66,7%) a jako důvod uvedly, že jsou si jistější, nebolí je kotníky, mohou hrát a trénovat bez obav a pozorují na sobě zlepšení pohyblivosti kloubů. Záporně odpovědělo 7 dotazovaných (33,3%) (tab. 7). Z předpokládaných 30 odpovědělo 21 dotázaných. Tab. 7 Zaznamenání změn vlivem používání prevence (n = 21) Kategorie n % ano 14 66,7 ne 7 33,3 35

36 Poměr odpovědí u této otázky koresponduje s naším předpokladem, který na základě odpovědí u otázky č. 15, kde hráčky uváděly typy využívané prevence, očekával přibližně takovéto procentuelní zastoupení kladných odpovědí. Efektivnost prevence Úkolem této otevřené otázky bylo zjistit jaký postoj zaujímají hráčky k prevenci. Ze všech hráček odpovědělo 15 kladně (42,9%) a svou odpověď zdůvodnily tím, že od doby, kdy začaly používat preventivní opatření mají mnohem méně zranění ve srovnání s dřívější dobou. Dalších 6 hráček (17,1%) odpovědělo také kladně, ale preferují pouze dočasné užívání preventivních opatření, aby nedošlo k ochabnutí kolemkloubních svalů. Záporně odpovědělo 5 hráček (14,3%), většinou bez udání důvodu. Z 35 dotázaných na tuto otázku neodpovědělo 8 hráček (22,8%) a 1 dotázaná (2,9%) odpověděla, že neví, zda je používání prevence efektivní (obr. 15). Je prevence efektivní? 17% 14% 3% 23% ano jen dočasně ne nevím 43% bez odpovědi Obr. 15 Efektivnost prevence dle zkušeností dotázaných Vzhledem k charakteru odpovědí u předešlé otázky byl tento výsledek zcela dle našeho očekávání. U předchozí otázky celé 2/3 dotazovaných odpověděly, že na sobě pozorují kladné změny vlivem využívání preventivních opatření a na základě toho jsme předpokládaly, že tudíž i efektivnost bude většinou ohodnocena kladně. 36

37 Závěry a diskuse Cílem teoretické části práce bylo přiblížit anatomii hlezenního kloubu, popsat nejčastější příčiny zranění a charakterizovat je, utřídit zásady preventivních opatření a rozvést základní typy prevence, kterými jsou taping, ortetika a posilování stabilizátorů hlezna. Na základě obsahové analýzy odborné literatury a článků v odborných časopisech byl vytvořen stručný přehled nejdůležitějších oblastí anatomie hlezna. Více byly rozvedeny příčiny vzniku úrazů, kde byly zmíněny nejdůležitější a přitom nejběžnější faktory vzniku úrazů. Preventivním opatřením byla věnována druhá kapitola a 3 výše uvedené body byly popsány a přiblíženy pomocí obrazových příloh. Cílem druhé, výzkumné, části bylo zpracovat a rozebrat data získaná z anonymních sociologických dotazníků vyplněných hráčkami VK KP Brno a na základě toho zjistit jak velkou pozornost hráčky věnují zranění, léčbě a hlavně prevenci zranění hlezenního kloubu. Na základě analýzy získaných dat jsme došly k následujícím závěrům: Ačkoliv se hráčky věnují volejbalu na výkonnostní úrovni a tudíž je zde logický předpoklad, že jejich ambice profesionálního i výkonnostního růstu budou velmi vysoké, neodpovídají jejich nároky času a péči věnované prevenci úrazů hlezna. Z výzkumu dále vyplynulo, že trauma hlezna je v tomto sportu nejčastějším úrazem, avšak přístup k řešení tohoto problému ze strany hráček je spíše vlažný. Tento stav potvrzuje fakt, že ačkoliv většina respondentek (78%) odpověděla kladně na otázku zda navštěvují po vzniku zranění lékaře-specialistu, průměrná doba nutného klidu (19 dní) nedosahuje požadavků odborníků pro léčbu takového zranění (ta by se měla pohybovat od 3 do 6 týdnů v závislosti na závažnosti zranění). Dále z výzkumu vyplývá, že ačkoliv velký počet hráček využívá nejrůznější možnosti preventivních opatření (posilování stabilizátorů hlezna, tapování, nošení ortéz, užívání kloubní výživy), převážná většina (43,3%) s tímto opatřením začala až po prvním zranění a zároveň na účinky některých typů prevence, konkrétně ortéz, mají poněkud zkreslený názor. Většina hráček uvedla, že ortézy nosí raději krátkodobě, neboť častým a dlouhodobým nošením se hlezno oslabuje. Tudíž je výsledný efekt takovýchto pomůcek negativní. Toto tvrzení však nekoresponduje s doporučeními sportovních lékařů, ortopedů a 37

38 traumatologů. Z posledních 2 otázek výzkumného dotazníku vyplynulo, že i přes některé mylné názory na sobě 66,7% hráček pozoruje pozitivní změny v souvislosti s prevencí úrazů hlezna a většina hráček (42,9%) považuje takováto preventivní opatření za efektivní. Neboť v souvislosti s využitím preventivních prostředků udávají celkově nižší četnost poranění hlezna. Doporučení pro praxi: Problematika profylaxe poranění hlezna by se měla stát nedílnou součástí tréninkového procesu nejen hráček, ale především i trenéři a kluby by měli klást důraz na informovanost v prevenci úrazovosti především u dětí. Jen tak je možné vybudovat ve sportovci potřebné stereotypy, které budou využívat jako prevenci úrazu a ne teprve až s příchodem prvního zranění. Proto by především trenéři a sportovní kluby, v zájmu zachování zdraví a výkonnosti vlastních hráček, měli zajistit alespoň jednou ročně pro své svěřenkyně přednášku o principech a možnostech využití preventivních opatření ve sportu. 38

39 Seznam použité literatury 1. BARTONÍČEK, J., HEŘT, J. Základy klinické anatomie pohybového aparátu. Praha: MAXDORF, s. ISBN CÍSAŘ, V. Volejbal. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, s. ISBN DYLEVSKÝ, I., DRUGA, R., MRÁZKOVÁ, O. Funkční anatomie člověka. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, s. ISBN FLANDERA, S. Tejpování. 2. vyd. Olomouc: Poznání, s. ISBN HANZLOVÁ, J., HEMZA, J. Základy anatomie pohybového ústrojí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN HRAZDIRA, L. Klinické aspekty používání náplasťové fixace. Medicina Sportiva Bohemica et Slovaca., 2002, roč. 11, č. 2. s ISSN HRAZDIRA, L. Ochranné a podpůrné pomůcky, bandáže a ortézy. Medicina Sportiva Bohemica et Slovaca., 2006, roč. 15., č. 2. s. 65. ISSN HROMÁDKOVÁ, J. a kol. Fyzioterapie. 1. vyd. Jinočany: H & H, s. ISBN CHALOUPKA, R. a kol. Vybrané kapitoly z LTV v ortopedii a traumatologii. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví s. ISBN KAPLAN, O. Volejbal. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, s. ISBN NETVAL, M. Úrazy. Zpravodaj ČVS., 2005, č. 2. s. 22. ISSN NETVAL, M. Úrazy a jejich prevence. Zpravodaj ČVS., 2006, č. 3. s. 16. ISSN PILNÝ, J. a kol. Prevence úrazů pro sportovce. 1. vyd. Praha: Grada Publishing s. ISBN Podvrtnutí kotníku. < [cit

40 11-20]. 15. Poranění pohybového aparátu. < [cit ]. 16. ROTMAN, I., MACHOLD, P. Prevence úrazů a poškození pohybového ústrojí v horolezectví. < xty/7.prevence_urazu.htm> [cit ]. 17. SYSLOVÁ, V. a kol. Zdravotní tělesná výchova. 2. upr. vyd. Praha: Česká asociace Sport pro všechny s. ISBN