OTEVŘENÝ OCEÁN VOLNÁ VODA

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "OTEVŘENÝ OCEÁN VOLNÁ VODA"

Zdeněk Sedlák
před 7 lety
Počet zobrazení:

1 OTEVŘENÝ OCEÁN VOLNÁ VODA Vertikální členění NÁPLŇ TÉTO LEKCE Specifika + abiotické parametry Světové rozšíření daného biotopu Adaptace potřebné pro život organizmů Ekologický význam daného biotopu primární produkce, životní prostředí Miloslav Petrtýl Katedra zoologie a rybářství ČZU v Praze petrtyl@af.czu.cz home.czu.cz/petrtyl/ Ukázka typických organismů, kteří jsou součástí tohoto biotopu BATYMETRICKÝ PROFIL Otevřený oceán (volná voda) tvoří největší světový biotop. Zahrnuje 4 základní prostředí, která jsou oddělena převážně podél vertikálního gradientu: Epipelagiál ( 200m) Prosvětlené s rozumným tlakem Mesopelagiál ( 1000m) Málo světla + větší tlak Bathypelagiál ( 4000m) Žádné světlo + velký tlak Abysál (do cca 100m nad dnem) Žádné světlo + velký tlak Hadál (nejhlubší mořské příkopy) dno EPIPELAGIÁL Do hloubky cca 200 m proniká sluneční záření a umožňuje fotosyntézu mikroskopických autotrofních producentů fytoplankton. Dál od pobřeží bývá v této vrstvě nedostatek limitujících živin (N, P, Fe,..) což omezuje primární produkci. V průběhu jara a léta dochází v některých pobřežních oblastech k obohacení horních vrstev vody o živiny (upwelling). Tento živinový přínos umožní masivní rozvoj fytoplanktonu, který vede k zmnožení biomasy zooplanktonu (včetně medúz, klanonožců, krilu a směsi larev různých skupin živočichů), který následně umožní růst planktonožravých ryb (ančovičky a sardinky). Malé ryby nasytí větší predátory včetně žraloků, tuňáků, hlavonožců, mořských savců či ptáků. Přes trus a mrtvoly se živiny pomocí bakteriální smyčky uvolňují zpětnazačátek potravního řetězce. Miloslav Petrtýl 2013, ČZU, FAPPZ, KZR EPIPELAGIÁL ORGANISMY VOLNÉHO MOŘE Tuňák (Euthynnus affinis) plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus) Měsíčník svítivý (Mola mola) Foto: Daniel Botelho Autor: Uwe Kils krunýřovka krillová (Euphausia superba) Chrysaora fuscescens 1

2 MEZOPELAGIÁL MEZOPELAGIÁL Od hranice epipelagiálu do hloubky cca m. Limitované množství světla nedostačuje potřebám fotosyntézy fytoplanktonu či rostlin. Mnohorybvtétozóně má zvětšené oči, dlouhé ostré zuby, široce rozebíratelná ústa a flexibilní tělo s roztahovatelným žaludkem. To jim umožňuje spolknout kořist větší, než jsou oni sami. Bývá zde koncentrováno více živin než těsně u hladiny, proto se do této zóny vydává i mnoho větších predátorů na lov (hlavonožci, ozubení kytovci). Množství organizmů z různých taxonomických skupin, jako ryby hlubinovky (Myctophiformes), žabernatky (Ctenophora) či krakatice (Pyroteuthidae), si vyvinuly bioluminiscenci jako vlastní zdroj světla. Enypniastes (pelagický sumýš) Acanthonotozoma inflatum red bull Stomiidae Scaleless Dragonfish BATYPELAGIÁL Batypelagiál Od hranice mezopelagiálu do hloubky cca m. Není zde žádné světlo Mnoho organismů vtétozóně má redukované oči, dlouhé ostré zuby, široce rozebíratelná ústaaflexibilnítělo s roztahovatelným žaludkem. Jejich potravou jsou převážně zbytky rostlin a organismů, které se propadají vodním sloupcem z mělkých vrstev. Velcí hlavonožci zde občas loví pomalu plovoucí ryby a za nimi se vydávají vorvani. Viz prezentace Hluboký oceán Opisthoproctus soleatus bareleyed fish Leskyně skvrnitá (Lampris guttatus) ABYSÁL PELAGICKÁ SPOLEČENSTVA OCEÁNU Nejhlubší část vodního sloupce ohraničena ze spodu mořským dnem. Žádné světlo + enormní tlak. Prostředí je obýváno medúzami, rybami, korýši a měkkýši, kteří jsou adaptovaní na příjem detritu (rozkládající se organická hmota). Mnoho druhů s bioluminiscencí, některé jsou černé či červené což je činí neviditelnými Viz prezentace Hluboký oceán Laparidae snailfish foto: wikipedia 2

3 VOLNÝ OCEÁN DRUHOVÁ DIVERZITA Neexistence specializovaných vztahů => Malá biodiverzita v otevřených mořích Krátký potravní řetězec s několika málo druhy Jen cca 5000 druhů organismů v mořském pelagiálu Celkem se v mořském prostředí uvádí cca popsaných druhů organismů (celosvětový počet druhů rostlin cca ; živočichů cca ) PLANKTON Dále od břehu je za 99,97% produkce zodpovědný fytoplankton. Hlavní složkou jsou rozsivky (Diatomae), hojné bývají i obrněnky (dinoflagellata) či kokolitky (Coccolithophorida). S ohledem na velikost autorofů (fytoplankton) jsou mořští herbivoři většinou do velikosti ančovičky (tj. obecně menší druhy ve srovnání se souší viz tráva zebra lev ). Malá velikost a krátká generační doba primárních producentů koreluje s jejich malým poměrem v celkové biomase. Ditylum Ceratium Emiliania huxleyi SOUČÁSTI (mikro)planktonu SOUČÁSTI PLANKTONU SEZÓNNÍ ZMĚNY PLANKTONU Průběh závislý na zeměpisné šířce (teplota a světlo v ročních dobách). Ve studených mořích pouze jedno roční maximum. V tropech kolísání v průběhu sezóny, ale není synchronní na různých místech: někde rozvoj autotrofů, jinde zooplanktonu (který už sežral fytoplankton), střídá se na různých místech s tím souvisí migrační trasy velkých spásačů a planktonofágů. Zooplankton : V mořích jsou hlavní skupinou živočichů v planktonu korýši, a to zejména Copepoda (klanonožci). Jejich typickým představitelem je rod Calanus : protáhlí korýši od 1 do necelých 10 mm délky, herbivorní, živí se řasami. Mnoho zástupců skupiny Copepoda je dravých a loví ostatní planktonní druhy. 3

4 PLANKTON NEKTON vedle klanonožců i jiní korýši, mnozí větší: krunýřovky až 10 cm tzv. krill Amphipoda = blešivci jiné skupiny: zadožábří plži, ploutvenky, láčkovci, červi, žebernatky SOUČÁSTI PLANKTONU Pelagický plž Buchanka Calanus Ježovka larva žabernatky VOLNÉ MOŘE DIURNAL VERTICAL MIGRATION Nedostatek živin v hlubších vodách způsobuje každodenní světově nejrozsáhlejší potravní migrace živočichů. Diurnal Vertical Migration DVM = vertikální migrace Systém den a noc primárními migranty jsou zástupci drobných planktonních organizmů. DEEP SCATTERING LAYER ADAPTACE POHYB VZNÁŠENÍ Za planktonem vyrážejí jeho konzumenti i jejich větší predátoři Souhrnná biomasa všech těchto organismů občas představuje dojem falešného dna Deep Scattering Layer DSL Hlubinná odrazová vrstva Matení sonarů ponorek za druhé světové války Ve větší části oceánu v mezopelagické zóně ( m) 4

5 ADAPTACE SVĚTLO/ZRAK VIDĚT A NEBÝT VIDĚN Hlubinné organismy mají často specificky vyvinuté oči a světélkující orgány bioluminiscence. BIOMASA PELAGICKÝCH KORÝŠŮ Zásadní část potravního řetězce!! Krill organismy s nejvyšší celosvětovou biomasou BIOMASA PLANKTONNÍCH KORÝŠŮ KRILL Důležitá složka potravy kosticových kytovců (Mysticeti) DROBNÍ PREDÁTOŘI MĚLKÝCH VOD 5

6 VELCÍ PREDÁTOŘI MĚLKÝCH VOD VELCÍ FILTRÁTOŘI MĚLKÝCH VOD Podobnost tvaru těla čistě náhodná?! VELCÍ FILTRÁTOŘI MĚLKÝCH VOD VELCÍ FILTRÁTOŘI MĚLKÝCH VOD NEJVĚTŠÍ FILTRÁTOŘI MĚLKÝCH VOD NEJVĚTŠÍ KOSTNATÁ RYBA HLÍSTOUN (8m) Život ve větších hloubkách volného moře U břehu pouze výjimečně spíše vyplavení mrtvých jedinců hlístoun červenohřívý (Regalecus glesne) 6

7 VELCÍ PREDÁTOŘI HLUBOKÝCH VOD OTÁZKY K TÉTO LEKCI Viz opakování obecného úvodu primarní vs. sekundární produkce, koloběh prvků a živin, mořské proudění globální distribuce tepla, živin,. Vymezení popisovaných biotypů. Světové rozšíření popisovaných biotypů. Ekologický význam. Význam pro člověka. Typické druhy organismů a jejich vazba/přizpůsobení na daný biotop. ZAJÍMAVÉ ODKAZY ZDROJE POUŽITÉ LITERATURY ONLINE ZDROJE: Projekt TARA OCEANS revize planktonních společenstev fotografie juvenilních stádií mořských ryb Garrison, T. (2009). Essentials of oceanography. Fifth edition. ISBN 13: Mojetta, A Středozemní moře. Svojtka &Co., s.r.o., ISBN Thurman, H. V., Trujillo, A. P., Abel Oceánografie. Prentice Hall. ISBN

Podobné dokumenty

Produkce organické hmoty

Produkce organické hmoty Charakteristika prostředí a života ve vodě Voda nebude nikdy limitním faktorem ostatní limitující faktory jsou jen dočasné neexistují fyzické bariéry Teplotní variabilita nepřesahuje