Předváděcí akce očima seniorů

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra sociální pedagogiky Předváděcí akce očima seniorů Diplomová práce Brno 2015 Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Markéta Sedláková Vypracovala: Mgr. Tereza Skládalová

2 Bibliografický záznam SKLÁDALOVÁ, Tereza. Předváděcí akce očima seniorů: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra sociální pedagogiky, s. Vedoucí diplomové práce Mgr. et Mgr. Markéta Sedláková.

3 Anotace Cílem diplomové práce s názvem Předváděcí akce očima seniorů je zmapovat zkušenost seniorů s jejich účastí na předváděcí akci. V teoretické části práce jsou vymezeny pojmy související s tématem, tedy stárnutí a stáří, život ve stáří (životní styl, volný čas, hodnoty, aktivní stárnutí), předváděcí akce a manipulace. V metodologické části je prostor pro popis vybrané metody analýzy dat, kterou je interpretativní fenomenologická analýza. V empirické části dochází k interpretaci dat z polostrukturovaných rozhovorů, která vyústí v nadřazená a podřazená témata. Konečnou fází je hledání a popis společných a individuálních témat. Annotation The aim of the thesis entitled Sales presentations from the elderly people s perspective is to map the experience of senior citizens with their participation in sales presentations. The theoretical part of the thesis defines the concepts related to the topic, i.e. ageing and old age, life in old age (lifestyle, leisure, values, active ageing), sales presentations and manipulation. The methodological part describes the selected method of data analysis, which is the interpretative phenomenological analysis. The empirical part deals with interpretation of the data from semi-structured interviews, which leads to identification of primary and secondary topics. The final stage is the search for and description of the shared and individual topics.

4 Klíčová slova senioři, předváděcí akce, manipulace, život ve stáří, interpretativní fenomenologická analýza Keywords senior citizens, sales presentations, manipulation, life in old age, interpretative phenomenological analysis

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v přiloženém seznamu. V Brně dne Mgr. Tereza Skládalová

6 Poděkování V prvé řadě děkuji Mgr. et Mgr. Markétě Sedlákové, která mi poskytovala cenné komentáře a určovala směr, kterým se při psaní diplomové práce ubírat. Velké poděkování dále patří všem informantkám, které byly ochotné podělit se o svou zkušenost s účastí na předváděcích akcích. A v neposlední řadě velmi děkuji všem svým nejbližším za podporu, které se mi od nich dostávalo po celou dobu studia.

7 OBSAH Úvod... 1 TEORETICKÁ ČÁST Stárnutí jako cesta ke stáří Stárnutí Biologické změny Psychické změny Sociální změny Stáří Život ve stáří Životní styl Volný čas Hodnoty a jejich hierarchie Aktivní stárnutí Předváděcí akce Definice předváděcí akce Senior jako snadný cíl prodejců Prevence účasti seniorů na předváděcích akcích Obecná doporučení Asertivní jednání Manipulace Definice manipulace Manipulátor Manipulace na předváděcích akcích METODOLOGICKÁ ČÁST Metodologie Cíl výzkumu Informantky Metoda sběru dat Reflexe vlastní zkušenosti s tématem Metoda analýzy dat Postup analýzy dat EMPIRICKÁ ČÁST Výsledky rozhovorů s jednotlivými informantkami... 32

8 6.1 Výsledky rozhovoru s paní Helenou Přehled témat z rozhovoru s paní Helenou MOTIVACE NE/SPLNĚNÁ OČEKÁVÁNÍ JEDNÁNÍ PRODEJCŮ aneb když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají ROZHODNUTÍ Výsledky rozhovoru s paní Lubou Přehled témat z rozhovoru s paní Lubou JEDNÁNÍ PRODEJCŮ VÝROBKY CHYBAMI SE ČLOVĚK UČÍ Výsledky rozhovoru s paní Eliškou Přehled témat z rozhovoru s paní Eliškou JEDNÁNÍ PRODEJCŮ DŮSLEDKY koupě ROZPORUPLNOST aneb ne/naplněná očekávání Výsledky rozhovoru s paní Annou Přehled témat z rozhovoru s paní Annou VÝROBKY aneb vše má svůj rub a líc NÁVŠTĚVA PŘEDVÁDĚCÍ AKCE Společná a individuální témata MOTIVACE JEDNÁNÍ PRODEJCŮ VÝROBKY POSTOJ K PŘEDVÁDĚCÍM AKCÍM Shrnutí a aplikace poznatků do praxe sociální pedagogiky Reflexe limitů výzkumu Závěr Zdroje Seznam příloh Příloha č. 1: Způsoby trávení volného času Příloha č. 2: Přepis rozhovoru s paní Helenou Příloha č. 3: Přepis rozhovoru s paní Lubou Příloha č. 4: Přepis rozhovoru s paní Eliškou Příloha č. 5: Přepis rozhovoru s paní Annou... 81

9 Úvod Senioři jsou rezervoárem nevyužité potence znalostí a zkušeností. (Ort, 2004, s. 79) Již po absolvování praxe v rámci studia (v klubu seniorských aktivit) jsem měla jasno v tom, jaké cílové skupině se chci věnovat při psaní diplomové práce. Budou to senioři, řekla jsem si, neboť jsem z běžných rozhovorů s několika seniorkami cítila jejich potřebu sdílet s někým své příběhy, a tak jsem začala přemýšlet o tématu ze života seniorů, na nějž bych se zaměřila. K myšlence zpracování diplomové práce s názvem Předváděcí akce očima seniorů mě přivedl dokument Šmejdi, pojednávající o prostředí předváděcích akcí. Po jeho zhlédnutí jsem nejprve byla téměř v němém úžasu, který po chvíli vystřídalo rozhořčení, a následně jsem se začala ptát sama sebe: Jak je možné, že se něco takového u nás (legálně) děje? Proč senioři opakovaně navštěvují předváděcí akce, když jsou s jejich průběhem nespokojeni? Problematika předváděcích akcí se po premiéře dokumentu více medializovala, a tak se objevovaly další příběhy seniorů, kteří se například zakoupením prezentovaného zboží dostali do špatné finanční situace, či těch, kteří popisovali hrubé jednání prodejců na akcích. Proto jsem se chtěla setkat s lidmi, kteří se akcí někdy zúčastnili. Abych zjistila jejich pohled na věc, respektive abych se pokusila porozumět jejich zkušenosti s účastí na akcích tohoto typu. Diplomová práce je rozdělena do tří částí. V teoretické části vymezím pojmy spojené s tématem (například stárnutí a stáří, život ve stáří, předváděcí akce, manipulace), v metodologické části popíšu metodologii výzkumu a v části empirické interpretuji data z rozhovorů. Mám za to, že každý člověk může svými životními zkušenostmi obohatit další lidi. Zde popsané zkušenosti seniorů s jejich účastí na předváděcí akci tak mohou být například vodítkem pro tvorbu preventivních programů, které mají napomoci ochránit seniory od rizik spojených s předváděcími akcemi. Cílem diplomové práce je tedy zmapování zkušenosti seniorů s jejich účastí na předváděcí akci. Tímto zároveň umožním vhled do života seniorů, čímž přispěju k poznání určité části seniorské populace, konkrétně těch, kdo mají zkušenost s účastí na předváděcí akci. 1

10 TEORETICKÁ ČÁST 1 Stárnutí jako cesta ke stáří Jelikož se v diplomové práci zabývám cílovou skupinou seniorů, respektive jejich pohledem na problematiku předváděcích akcí, v první kapitole definuji pojmy stárnutí (a s ním spojené změny v různých oblastech života člověka) a stáří. Podle Petrové Kafkové (2013, s. 40) toho i přes značnou pozornost, která je seniorům a stárnutí věnována, stále o podobě stárnutí v českém kontextu příliš nevíme. 1.1 Stárnutí Stáří a stárnutí představuje velmi aktuální téma dnešní doby. Nejde přitom jen o problémy ekonomické (stále se zvětšující podíl lidí neproduktivního věku a s tím souvisejících vyšších nákladů na výplatu důchodů), ale také politické (ohrožení demokratické stability), demografické (nízká porodnost a pravděpodobnost stálého zvyšování možnosti délky dožití), sociální (zajištění důstojného stáří) a lékařské (na jedné straně prodlužující se doba dožití, spojená se zvyšující se nemocností a na druhé straně pokrok v medicíně, který je předpokladem prodlužující se doby dožití jedince). Odborníci, zejména demografové a ekonomové podpořeni odborníky v oblasti vzdělávání si uvědomují naléhavost a nezbytnost systematicky řešit problematiku stárnutí populace (Salivarová & Veteška, 2014). Stárnutí je chápáno jako komplexní proces s mnoha endogenně i exogenně působícími faktory. Odehrává se v průběhu celého života. Začíná tedy narozením dítěte, pokračuje pohlavním dozráváním v pubertě a v adolescenci a pokračuje neúprosně až k smrti (Holásková, 2008, s ). Zatímco Holásková (2008) považuje stárnutí za proces, který se odehrává v průběhu celého života, Hartl & Hartlová (2010, s. 549) jej definují jako proces negativních změn, k nimž dochází teprve po dosažení dospělosti. Stárnutí je provázeno zmenšenou přizpůsobivostí v mezních zátěžích již po třicítce. S věkem klesá výbavnost nových materiálů, učení se novým symbolům, vštípivost čísel, bezesmyslných slabik a přepojování pozornosti 1. Pacovský (1997) stárnutí z hlediska jedince považuje za cestu do stáří, přičemž se u člověka mění jeho charakteristiky biologické (somatické, tělesné), psychické a sociální. Tyto oblasti charakteristik zmiňují i další autoři (srov. Hartl & Hartlová, 2010; Mühlpachr, 1 Blíže ke změnám viz podkapitola č

11 2004; Sýkorová, 2007). Proces stárnutí tedy doprovázejí změny biologické, psychické a sociální, přičemž jejich nástup je časově různorodý, odvislý od genetických dispozic, životního stylu apod. Existují zde značné individuální rozdíly (Mlýnková, 2011) Biologické změny Biologické změny se týkají většiny orgánových soustav a jejich orgánů. Nejvíce nápadné jsou na kůži nebo pohybovém systému (tyto zřetelně vidíme). Dále probíhají v kardiovaskulárním, respiračním, trávicím, pohlavním a vylučovacím, či nervovém systému, a také ve smyslovém vnímání i spánku (Mlýnková, 2011) Psychické změny V oblasti psychických změn lze říci, že při stárnutí dochází ke zhoršení kognitivních (poznávacích) funkcí, tedy vnímání, pozornosti, paměti, představ a myšlení (Mlýnková, 2011). Duševní činnost starého člověka se celkově zpomaluje, staří lidé nemají často chuť řešit aktuální problémy, nemají rádi změny (viz například traumata spojená se stěhováním), zpomaluje se psychomotorické tempo, prohlubují a zintenzivňují se charakteristické osobnostní rysy jedince (z úzkostlivého člověka se stává hypochondr, ze soběstačného egocentrista apod.), mění se též hodnoty a vnitřní motivace (Mühlpachr, 2004; Pacovský, 1997). Do popředí se v hierarchii potřeb dostává zájem o vlastní zdraví, potřeba jistoty a bezpečí nebo touha se uplatnit i ve vyšším věku (Jarošová, 2006). Krátkodobá paměť se zhoršuje, avšak dlouhodobá bývá často funkční velmi dlouho. Zatímco fluidní inteligence, která představuje schopnost řešit nové problémy (nezáleží na zkušenostech či dosaženém vzdělání), se u lidí zhoršuje již po 30. roce života, krystalická inteligence jakožto suma vědomostí, které člověk v průběhu svého života získal (Jarolímová, 2007, s. 62) zůstává věkem téměř nepoznamenána. Na druhou stranu, stárnutím se často zvyšuje trpělivost, vytrvalost (zejména u monotónních činností), nechybí soudnost a rozvaha ( moudrost stáří ), pochopení pro jednání vrstevníků, větší stálost v názorech atd. (Mühlpachr, 2004; Pacovský, 1997) Sociální změny Významným prvkem naší schopnosti snadného přechodu ze druhé do třetí fáze života, tj. z dospělosti do stáří, přijetí a přizpůsobení se změnám, které tento přechod znamená, je naše sociabilita, kterou rozumíme formovatelnost člověka prostřednictvím sociálních vlivů 3

12 nebo schopnost přizpůsobit se jiným lidem či sociálním podmínkám (Jandourek, 2012, s. 205). Sociální změny ve stáří úzce souvisejí s odchodem jedince do penze. Mění se tím sociální role z pracujícího člověka se stane důchodce. Tento přechod je spojen s určitými změnami, které mohou prožívání člověka významně ovlivnit. Významným dopadem odchodu ze zaměstnání jsou změny v ekonomickém zajištění starého člověka, které ho často omezují v zažitých kulturních a společenských aktivitách (Mlýnková, 2011). Oproti předchozím generacím mají současní senioři lepší zdravotní péči, lépe bydlí, jsou lépe finančně zajištěni, ale zároveň reflektují zhoršování všech těchto podmínek života (Sak & Kolesárová-Saková, 2008). Sociálně ekonomická a zdravotní vyrovnanost jedince může být dekompenzována nemocemi, rodinnými problémy, osamělostí, nedostatkem financí, špatným bydlením. To vše s sebou nese rizika jako je ztráta životního programu, špatná adaptace na penzionování se změnou společenského postavení, nadbytek volného času, osamělost a jiné. Starý člověk je také vystaven tzv. generační osamělosti. Musí se smiřovat se smrtí svých vrstevníků, kteří v jeho okolí umírají. Nejtěžší je vyrovnat se se ztrátou životního partnera (Mlýnková, 2011). Sociální integrace nabývá ve stáří podobu (a) sociální angažovanosti seniorů v bohatých neformálních sítích, (b) dobrovolné samoty introvertních seniorů a (c) nedobrovolné osamělosti (Sýkorová, 2007, s. 179). Jarošová (2006) má za to, že prevencí izolace a osamělosti ve stáří jsou kvalitní mezilidské vztahy a především funkční rodina seniora. Důležitou reakcí na odchod do důchodu je změna životního stylu způsobená nadbytkem volného nestrukturovaného času, jehož smysluplné využití se může stát problémem (Jarošová, 2006). Pokud člověk není schopen naplnit den smysluplnými činnostmi, může se objevit nuda, přemítání o smyslu života, pocit neuspokojených potřeb a další negativní emoce (Mlýnková, 2011). Pokud ale po odchodu do důchodu využijeme možnosti, které nám toto období života nabízí, můžeme prožít plodnou, ale i svobodnou etapu života (Salivarová & Veteška, 2014, s. 13). V důsledku některých z probíhajících biologických, psychických a sociálních změn během procesu stárnutí (například zhoršování zdravotního stavu, osamělost atd.) mohou 4

13 senioři přijmout nabídku účasti na předváděcí akci, čímž se vystavují rizikům spojeným s těmito akcemi. 1.2 Stáří Definic pojmu stáří existuje celá řada a jeho jednoznačné časové vymezení je velmi nesnadné. Zatímco Salivarová & Veteška (2014, s. 7) pojmem stáří označují poslední fázi ontogeneze jedince, Křivohlavý (2011) definuje stáří jako stav, kdy jsou lidé staršího věku, hovoří tedy o starších lidech, nikoli o seniorech či starých lidech. Staršího člověka chápe jako jedince vyššího chronologického věku. Zdá se, že dlouhý věk je jediný znak, který je pro všechny seniory souměřitelný (Ort, 2004, s. 6). Stáří nemůžeme definovat jako vědecký pojem s přesně daným významem a kalendářní chronologií, stáří je kategorie ryze individuální (Salivarová & Veteška, 2014). Obvykle se rozlišuje stáří biologické, sociální a kalendářní. Biologické stáří je pojem hypotetický, nestanovitelný, neboť neexistují přesná kritéria pro jeho určení, které by bylo přesnější než kalendářní věk jedince (Čevela, Kalvach & Čeledová, 2012; Jarolímová, 2007; Mühlpachr, 2004). Kalendářní stáří je dáno dosažením určitého dohodnutého věku (sociální konstrukt), který vychází z empirie obvyklého, průměrného průběhu života a biologického stárnutí. Kalendářní stáří je snadno a jednoznačně vymezitelné, neuvažuje individuální proces stárnutí ani sociální role. Během vývoje se také jeho parametry mění (vzhledem ke zvyšování průměrné délky života, zkvalitňování života apod.) (Čevela, Kalvach & Čeledová, 2012). Mühlpachr (2004) na základě kalendářního věku dělí seniorský věk na tři části: let mladí senioři (dominuje problematika sociálních změn); let staří senioři (nastupují výraznější biologické změny a choroby); a 85 let a více velmi staří senioři (zde se zaměřuje na soběstačnost a zabezpečenost). Křivohlavý (2011) rozděluje život starších lidí na dvě fáze: život v důchodu mladší a starší člověk staršího věku (65-85 let) a příprava na odchod, odchod (85 let a více). Haškovcová (2010) uvádí následující členění druhé poloviny života: let střední nebo též zralý věk; let vyšší věk nebo rané stáří; let stařecký věk, neboli sénium, vlastní stáří; a 90 let a výše dlouhověkost. Rané stáří do 74 let reprezentují tzv. mladí senioři, od 75 let mluvíme o skutečném stáří. Z praktických důvodů bývá za starého člověka považován ten, kdo dosáhl penzijního věku, což obvykle znamená kolem 65 let (Haškovcová, 2010). 5

14 Sociální stáří je dáno změnou rolí, životního způsobu i ekonomického zajištění, přičemž stáří je chápáno jako sociální událost (Mühlpachr, 2004). Za počátek sociálního stáří se obvykle považuje penzionování či vznik nároku na starobní důchod (Čevela, Kalvach & Čeledová, 2012). V rámci sociální periodizace se obvykle užívá rozdělení života na první až čtvrtý věk (Mühlpachr, 2004), kdy první věk znamená předproduktivitu (dětství, mládí, příprava na profesní život, získávání zkušeností); druhý věk produktivitu (dospělost, produktivita ekonomická, biologická i sociální); třetí věk postproduktivitu (stáří); a případně čtvrtý věk - období závislosti. Přechod z produktivního věku zaměstnanosti do relativně klidnějšího věku seniorského s sebou často přináší potřebu přehodnotit vlastní životní styl, změnit dosavadní životní priority (Ort, 2004). Seniorem v této diplomové práci je chápán člověk, který dosáhl věku alespoň 65 let. 6

15 2 Život ve stáří Ve druhé kapitole se věnuji životu ve stáří, konkrétně životnímu stylu, volnému času, hodnotám a jejich hierarchii a také konceptu aktivního stárnutí. Tato témata jsem do diplomové práce zařadila, neboť úzce souvisejí s účastí seniorů na předváděcích akcích, což v jednotlivých podkapitolách blíže osvětlím. Populační stárnutí přináší zásadní proměnu společnosti. Už prostým nárůstem podílu seniorů můžeme očekávat proměnu všech oblastí života. Postupující změny souvisejí s druhou demografickou tranzicí 2 a celkovou proměnou společnosti směrem k pozdní modernitě (Petrová Kafková, 2013, s. 39). Některé dlouhodobě neřešené problémy se nyní nakumulovaly do té míry, že smysluplné jednoduché řešení je již prakticky nemožné a pokud se najde, bude nutně vycházet z celé řady mezigeneračních a mezioborových kompromisů. A právě posun v této problematice přináší i nové výzvy a nová témata pro rozvoj edukačních věd. Jedná se zejména o kvalitu života seniorů, mezigenerační vzdělávání, mezigenerační solidaritu, aktivizaci a animaci seniorů atd. (Salivarová & Veteška, 2014). 2.1 Životní styl Životní styl je souhrn individuálních postojů, hodnot a dovedností odrážejících se ve výrobní, umělecké a jiné činnosti člověka, zahrnuje síť mezilidských vztahů, výživu, tělesný pohyb, organizaci času, zájmy a záliby (Hartl & Hartlová, 2010, s. 559). Každá životní fáze má svou podobu životního stylu odpovídající sociální pozici, potřebám a zájmům člověka v dané fázi (Sak & Kolesárová, 2012, s. 98). Jaký je tedy životní styl ve stáří? Za proměnami životního stylu seniorů je nárůst svobody způsobený odchodem do důchodu. Člověk tímto získá čas, s nímž může svobodně nakládat, protože není omezen povinností pracovat (což samozřejmě platí v případě, že pobírá penzi a z pracovního poměru odejde). Rozšíří se objem času, o němž senior rozhoduje sám, a také rozsah věcí a jevů, o nichž rozhoduje svobodně pouze sám, se rozšiřuje v míře vysoce přesahující jeho celoživotní zkušenost ( ) Vždy je to však výrazný předěl v životě, vždyť práce byla po celý jeho aktivní život tím, co nejvíce určovalo jeho život v řadě dimenzí (Sak & Kolesárová, 2012, s. 99). Onen nárůst svobody, který považuji za zasloužený (zvláště pokud člověk po celý život 2 Tzn. snížení porodnosti dané hodnotovou proměnou společnosti za současného prodloužení života. 7

16 pracoval), znamená ovšem více volného času, jenž jedinec nemusí být s to smysluplně naplnit 3. Na počátku stáří je většina seniorů relativně zdravých a v dobré fyzické kondici, což se však s přibývajícím věkem mění. Zhoršující se zdraví spolu s fyzickým stavem se proto stává limitujícím faktorem (Sak & Kolesárová, 2012). Kromě zdravotního stavu kvalitní žití v období stáří ovlivňuje celá řada faktorů. Rozhodujícím způsobem zde zasahuje úroveň bydlení, finanční situace, vzdělanostní úroveň, možnost komunikace s lidmi, rozvoj všestranných zájmů a aktivit, či dostupnost a přístup ke spektru služeb (Ort, 2004). Důraz na aktivitu v seniorském věku kladou i další autoři, neboť pasivní důchodcovství se jeví do budoucnosti jako sociální patologie jako projev neúspěšného stárnutí, maladaptace na stáří a/nebo závažného zdravotního postižení (Kalvach & Mikeš, 2004, str ). Jde o to, aby se senioři co možná nejvíce oprostili od vnímání stáří jako příležitosti k pouhému bilancování ztrát. Je důležité hledět dopředu, což samozřejmě člověka stojí více úsilí (a ne každý je ochoten jej vynaložit), na rozdíl od prosté rezignace spojené s únavou a touhou po klidném dožití. Již před více než deseti lety Ort (2004) varoval, že blízká budoucnost si vyžádá mezi seniory určité korekce dosavadního životního stylu s ohledem na změny, které se nezadržitelně dějí kolem nás, což se podle mého názoru stalo skutečností. Ve společnosti je totiž opravdu o mnoho méně jistot, pravidelnosti, stability a o mnoho více konkurence, soutěživosti, vyžadující větší odolnost. A například s mírou odolnosti člověka souvisí fakt, že se senioři účastní předváděcích akcí, kde se následně, mimo jiné i v důsledku oné menší míry odolnosti, neubrání zakoupení předraženého, nekvalitního zboží. Nejen životní styl seniorů, ale i dalších věkových skupin je ovlivněn tvrzením, že dnes je jiná doba, která dává možnost žít dynamicky a lépe (Ort, 2004, s. 48). Dnešní senioři na jednu stranu kritizují konzumní styl života mladších generací, jejich spotřební chování a rozmařilost žít si nad poměry, neboť senioři nebyli zvyklí žít na dluh. Na druhou stranu se však někteří ze seniorů v důsledku svého jednání řadí mezi klienty úvěrových společností, neboť splácejí zboží zakoupené na předváděcích akcích. 3 Blíže k volnému času viz podkapitola č

17 2.2 Volný čas Volný čas lze definovat jako zbytek prostoru dne, který má člověk pro sebe sama k dispozici. Je to doba, kdy člověk nemá žádné povinnosti a záleží jen na něm, jak volný čas stráví (Veselá & Kanioková Veselá, 2011, s. 140). V důsledku odchodu do penze se mění denní režim, životospráva i rytmus života jedince, o tom nemůže být pochyb. Vzhledem ke stoupající životní úrovni seniorů je navíc snížení zájmu o pracovní oblast provázeno vzestupem významu volného času a přátel (Petrová Kafková, 2013, s. 103). Ti senioři, kteří nepracují, tedy mají nadbytek volného času, s nímž mohou libovolně nakládat. Charakteristice volnočasových aktivit seniorů se věnuje například Ort (2004), podle nějž je kvalita i kvantita volnočasových aktivit determinována sociálně-demografickými znaky (pohlaví, věk, vzdělání, rodinný stav, výše příjmů aj.) a způsob trávení volného času osob nad 65 let se liší případ od případu, neboť každý jedinec je naprosto jedinečná neopakovatelná bytost, navíc poznamenaná individuálním vývojem, životními peripetiemi, prostředím, odlišnými orientacemi v zájmech, potřebách a motivacích, včetně zdravotního stavu. Jelikož se v aktivitě projektuje osobnost, styl projevu a způsob trávení volného času je odvislý např. od temperamentového ladění geronta, místa bydliště (venkov/velkoměsto), životní orientace (optimismus/pesimismus) atp. Pro každého člověka je aktivita důležitá, neboť je součástí mentální hygieny. Volný čas lze trávit způsobem aktivním i pasivním 4. Na jedné straně nečinnost, pocit prázdnoty, samota, ztráta motivace k dalšímu životu, a tedy postupné vyhasínání, na straně druhé činorodost, aktivity, a tedy zpomalení procesu stárnutí (Ort, 2004). Je pouze na konkrétním jedinci, ke kterému pólu škály se přiblíží. Haškovcová (2010, s. 179) upozorňuje, že u aktivit je důležitá nikoliv nahodilost, ale důrazně strukturovaný program. V ontogenezi lidské psychiky je zdůrazňována strategie pozitivního přístupu k životu, který si člověk vytváří a prohlubuje postupně. Musí být k tomu ovšem také veden výchovou a prostředím. Netýká se to jen oblasti učení a práce, ale právě, a především, sféry volného času. Způsob trávení volného času je odrazem preference hodnot (Ort, 2004). A zde se nachází prostor pro sociálního pedagoga, který může konkrétnímu jedinci (seniorovi) nabídnout volnočasové aktivity, které napomohou objevit, případně upevnit pozitivní přístup k životu. 4 Aktivní a pasivní způsoby trávení volného času viz Příloha č. 1. 9

18 Problematika seniorů a jejich účasti na předváděcích akcích s volným časem jasně souvisí, neboť seniory může vést k návštěvě těchto akcí například pocit nudy, který je vlastně pocitem vnitřní prázdnoty (Veselá & Kanioková Veselá, 2011, s. 141), jenž může být zapříčiněn nedostatkem volnočasových aktivit. Anebo jde také o vzestup významu přátelství v seniorském věku, kdy senioři akce navštěvují v doprovodu blízké osoby. 2.3 Hodnoty a jejich hierarchie Hodnotou je něco, čeho si vážíme, co obdivujeme, co k životu potřebujeme a co nám umožňuje orientaci ve světě. Charakteristikou vlastní pouze lidem je schopnost hodnotit nejen utilitárně, ale i mravně a esteticky a rovněž schopnost přistupovat k hodnotám aktivně, tedy měnit je a vytvářet nové (Celá, 2006, s. 47). Hodnoty se tedy vytvářejí a rozrůzňují postupně, v procesu socializace. Hartl & Hartlová (2010, s. 183) hodnoty dělí na pozitivní (co je žádoucí) a negativní (nežádoucí), absolutní a relativní, přímé a nepřímé; podle obsahu na: estetické, etické, logické a jiné, přičemž individuální hodnoty odrážejí i vytvářejí kulturu společnosti. Z hlediska humanistické axiologie je první a nejvyšší hodnotou život člověka (jakožto proces, který je jednotou přírodních, společenských a kulturních aspektů). Problémem postmoderní doby je však pluralita názorů i v oblasti hodnot, jež jsou relativizovány a hledají nově svoji podobu. Pro Evropu tradiční hodnoty (vycházející z křesťanství) již nejsou závaznou normou pro všechny. A o to složitější je pak orientace člověka v dnešním světě (Celá, 2006). Priority v hodnotách a jejich význam pro nositele (jedince, skupinu, společenství, společnost) odráží hierarchie hodnot jakožto uspořádaný systém hodnot. Tento určuje nejobecnější postoje, životní styl a morálku každého člověka (Hartl & Hartlová, 2010). Chování člověka, včetně chování spotřebního, je ovlivněno systémem hodnot. Z hlediska spotřebního chování můžeme odlišit následující hodnoty: hodnota peněz, času, odlišení se (výjimečnosti), zdraví, lásky (a z ní vyplývající potřeba dělat druhým lidem radost), technické vyspělosti, ochrany životního prostředí, ochrany práv zvířat, konformity (Vysekalová et al., 2012, s ). Zaměříme-li se na hierarchii hodnot seniorů, zjistíme, že zde dochází k určité redukci hodnot. Na závěr života některé hodnoty přestávají být významné a význam zbývajících hodnot se zvýrazňuje. Všeobecně se prioritou stává zdraví a mezilidské vztahy v rodině 10

19 a rodina jako taková partner, děti, vnoučata. V druhém plánu se klade důraz na koníčky, přírodu, přátelství, práci 5 (Sak & Kolesárová-Saková, 2008, s. 10). Senioři, kteří se účastní předváděcích akcí, zakoupením prezentovaného zboží vlastně potvrzují, které hodnoty jsou pro ně důležité. Chtějí být zdraví, a tak uvěří prodejcům, že výrobky jsou zdraví prospěšné a jsou ochotni za ně zaplatit vysokou částku; mnohdy chtějí zajistit zdraví nebo udělat radost i svým blízkým, a tak zakoupí zboží i jim; jindy zase vyhoví žádosti někoho z přátel, aby se spolu s ní/ním akce zúčastnili atp. 2.4 Aktivní stárnutí Kitliňská (2012) spatřuje v dnešní společnosti snahu o diferenciaci přístupů k jednotlivým členům, a to z hlediska věku, kulturního či sociálního kontextu. Vedle trendů orientujících se na prosperitu, úspěch a výkonnost, je potěšující přítomnost realizace myšlenek zohledňujících individualitu každého z nás. Tyto pak staví člověka do pozice aktivního spolutvůrce okolního dění, starší lidi nevyjímaje. Zdůrazňována je možnost využít zkušenosti a potenciál přibývajícího počtu starších lidí v rámci vědeckého, technického i ekonomického rozvoje. Dvořáčková (2013, s. 8) dodává, že starší lidé mají stejně jako všichni ostatní právo být hodnoceni jako jednotlivci na základě svých schopností a potřeb a k tomu, aby se zvyšovala kvalita života ve stáří, a aby stárnoucí společnost prosperovala, je nezbytné dát všem lidem v průběhu jejich života příležitost pro aktivní život. Bond & Corner (2004) kladou důraz na sociální aktivitu, kterou vnímají jako základní zdroj kvality života. Mají za to, že v případě seniorů je podle tzv. teorie aktivity (activity theory) možné úspěšného stárnutí dosáhnout zachováním vzorců aktivit a hodnot využívaných ve středním věku, případně jejich nahrazením jinými vzorci tak, aby byla zachována životní spokojenost. Je ovšem třeba brát v úvahu obtížnost zachování aktivity při možném postupném omezení sociálních sítí, ztrátě důvěrných přátel či zhoršení fyzického a psychického stavu. Co se týče psychického rozpoložení ve stáří, Dvořáčková (2013, s. 7-8) upozorňuje na to, že je stáří chápáno jako období bilancování uplynulého života a jeho přijetí se vším pozitivním i negativním. V důsledku snížených kognitivních schopností i vnímání konečnosti lidského života se může u mnoha lidí objevit pocit zklamání, opuštěnosti, zbytečnosti a marnosti života. ( ) Mnozí se pak proto tomuto bilancování vyhýbají, nebo ho nejsou z různých důvodů schopni učinit. U seniorů lze pozorovat generační vyhasínání 5 Vysvětlení, jak lze legitimizovat pozici důchodce ve společnosti, v níž panuje značný étos práce, nabízí Ekerdt (1986) v podobě etiky zaneprázdněnosti (busy ethic), akcentující aktivní život v penzi. 11

20 intencionality, kdy člověk vyjadřuje názor, že vzhledem k věku již pro něho nic nemá význam, nic neplánuje, nic nechce dosáhnout (Sak & Kolesárová-Saková, 2008, s. 11). Tyto skutečnosti pak mohou negativně ovlivňovat kvalitu života. I přes výše uvedené se současná generace seniorů ukazuje jako přelomová, neboť se posunula střední délka života a posunuly se i duševní a fyzické schopnosti seniora, které mu umožňují žít životem, jakým předchozí generace seniorů nežily. Současný senior je zdravější, vzdělanější, kulturnější a novými informačními a komunikačními technologiemi je více propojen s celkem sociální entity i s jednotlivými prvky jeho sociálního pole (Sak & Kolesárová-Saková, 2008, s. 13). Stárnutí je ve společenském diskurzu spojeno s aktivitou, neboť prospěšnost aktivity dokazují lékařské a psychologické výzkumy, je podporována dokumenty vlád a mezinárodních organizací (Petrová Kafková, 2013). Kitliňská (2012) má za to, že koncept aktivního stárnutí je protipólem negativního postoje ke stárnutí a seniorům, kteří jsou vnímáni spíše jako přítěž. Rámcově v sobě aktivní stárnutí zahrnuje seniory jako platné členy společnosti, kteří se aktivně účastní na trhu práce, stále se vzdělávají a sami se rozhodují o způsobu aktivního prožití období stáří v adekvátní kvalitě života. Koncept aktivního stárnutí představuje progresívní přístup ke stárnutí. Ústředními termíny této myšlenky jsou: princip solidarity, respekt k individualitě a jedinečnosti, inkluze a společenské zapojení v každém věku (Petrová Kafková, 2013, s. 39). Přestože má tento koncept snahu být maximálně inkluzivní, skrývá v sobě hrozbu, že se stane exkludující ideologií, vyčleňující ty, kteří nemohou představy o aktivitě v dostatečné míře naplnit (Petrová Kafková, 2013). Ke zvýšení rizika sociálního vyloučení přispívá skutečnost, že značná část seniorů (téměř pětina) postrádá smysluplnou náplň svého života v tomto věku, a tím má mimo jiné i nedostatečnou motivaci k provozování řady aktivit, včetně těch nejméně náročných (Dvořáčková, 2013). Někteří senioři se účastní předváděcích akcí, čímž vlastně jednají v souladu s konceptem aktivního stárnutí (jsou aktivní, hledají, jak naplnit svůj volný čas). Dobrovolně se však vystavují rizikům spojeným s účastí na akcích tohoto typu. V extrémních případech pak senioři v důsledku nákupu a následného zadlužení mohou přijít o finanční prostředky, které mohly být vynaloženy například na účast na jiných aktivitách. Tímto se ukazuje ona odvrácená, exkludující strana konceptu aktivního stárnutí. 12