Základní kapitál, vklad a podíl v kapitálových společnostech

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Základní kapitál, vklad a podíl v kapitálových společnostech Bakalářská práce Autor: Veronika Fejesová Právní administrativa v podnikové sféře Vedoucí práce: Mgr. Markéta Hlavicová Praha červen 2014

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Teplicích dne. Podpis.

3 Anotace Předkládaná bakalářská práce Základní kapitál, vklad a podíl v kapitálových společnostech se zabývá hlavními pojmy v problematice obchodních společností a také hlavními změnami v právní legislativě, která se tohoto tématu týká. Cílem bakalářské práce je definice a charakteristika jednotlivých kapitálových společností dle stávající právní úpravy, s porovnáním se změnami v Novém občanském zákoníku. K naplnění cíle je pouţita rešerše odborné literatury. Klíčová slova: obchodní společnost, základní kapitál, vklad, podíl na kapitálových společnostech, legislativa Annotation The submitted bachelor thesis Share capital cotribution and share in ekvity companies explores the main issues in terms of companies and major changes in the legal legislation that relates to this topic. The goal of this work is definition and characteristics of limited liability companies under the existing legislation, in comparison with the changes in the new Civil Code. To fulfill the targets is used literature search. Key words: company, capital, investment, share in the capital companies, legislation

4 OBSAH ÚVOD. 5 1 Základní kapitál Základní kapitál pojem Zásady právní úpravy Základní kapitál funkce Základní kapitál ve společnosti s ručením omezeným Základní kapitál v akciové společnosti Kapitálové společnosti Zaloţení, vznik kapitálových společností v české právní úpravě Práva a povinnosti společníků /akcionářů/ Zrušení a zánik kapitálových společností v české právní úpravě Způsoby a důvody zrušení společnosti Vklad do kapitálových společností Vklad pojem, funkce Druhy vkladů Vklady peněţité Vklady nepeněţité Podíl na kapitálových společnostech Podíl pojem Podíl druhy, funkce Obchodní podíl u s. r. o Obchodní podíl u a. s Legislativa obchodních společností Hlavní změny v legislativě Přizpůsobení zakladatelské dokumentace ZÁVĚR...43 Použitá literatura

5 Úvod Bakalářskou práci na téma Základní kapitál, vklad a podíl v kapitálových společnostech jsem si vybrala, protoţe společnosti jak kapitálové, tak akciové a vlastně celkově podnikatelská sféra je součástí kaţdodenního ţivota, o které je třeba mít alespoň základní povědomí. Dále povaţuji toto téma jako velmi aktuální, vzhledem k tomu, ţe dne vstoupil v platnost nový zákon o obchodních korporacích, kde se nachází spousta důleţitých změn, které je potřeba respektovat a dodrţovat. Cílem bakalářské práce je definice a charakteristika jednotlivých kapitálových společností dle stávající právní úpravy, s porovnáním se změnami v Novém občanském zákoníku. K naplnění cílů je vyuţita rešerše odborné literatury. V úvodní kapitole je vymezen pojem základní kapitál a jeho funkce. Druhá kapitola pak pojednává o zaloţení a zrušení kapitálových společností. V pořadí další kapitola uvádí vklady a druhy vkladů do kapitálových společností. Ve čtvrté kapitole je moţné se seznámit s podílem na kapitálových společnostech. Pátá a také poslední kapitola vymezuje hlavní legislativní změny a přizpůsobení zakladatelské dokumentace. Kapitálové společnosti můţeme rozdělit na společnost s ručením omezeným a akciovou společnost. Společnost s ručením omezeným je nejoblíbenějším typem společnosti zakládaným u nás v poslední době. Oblíbenost vychází z omezeného ručení za závazky společnosti, vyšší úrovně prestiţe, dále například tím, ţe je moţné zvýšit kapitál prodejem podílů. Další moţnou výhodou můţe být skutečnost, ţe na podnik nemá dopad, kdyţ podílníci zemřou nebo se dostanou do úpadku. Pro svou bakalářskou práci jsem informace získala z odborné literatury, dále z internetových zdrojů, které se touto problematikou zabývají. Hlavním zdrojem pro mě byl zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a zákon č. 90/2012 o obchodních společnostech a druţstev resp. o obchodních korporacích. K danému tématu má široká veřejnost celkem snadný přístup. Tento přístup usnadňuje i dnešní doba, kdy je poměrně jednoduché vše najít na internetu. Zde se velmi často objevují články, které například popisují právě aktuální změny v zákonech. Lidé se mohou o změnách dovědět i v dalších médiích, jako je televize nebo denní tisk. 5

6 1 Základní kapitál Podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obchodní zákoník ) je základní kapitál peněţním vyjádřením souhrnu peněţitých vkladů i nepeněţitých vkladů všech společníků do základního kapitálu. 1 Znamená to, ţe společníky poskytnuté vklady vţdy vytvářejí základní kapitál, a to bez ohledu na právní formu obchodní společnosti. Povinnost vytvořit základní kapitál však obchodní zákoník ukládá komanditní společnosti a kapitálovým obchodním společnostem. V kapitálových společnostech má základní kapitál téţ zásadní význam a jeho výše se zapisuje do obchodního rejstříku. Základní kapitál je právní pojem a institut, který má podstatný význam pro zákonnou úpravu kapitálových obchodních společností. 1.1 Základní kapitál pojem Budu-li se zabývat definicí tohoto pojmu, neměla bych zapomenout zmínit, ţe pojem základní kapitál zavedla do našeho obchodního zákoníku aţ jeho novela provedená zákonem č. 370/2000 Sb., která nahradila 1. ledna 2001 dřívější pojem základní jmění právě pojmem základní kapitál. K této změně se přistoupilo především proto, ţe jde o výraz, jenţ se u nás uţíval jiţ dříve a i dnes je velmi dobře pochopitelný. Běţně se uţívá v zemích s vyspělým trţním hospodářstvím a shoduje se také s terminologií předpisů Evropských společenství o účetnictví. Je společný pro všechny typy obchodních společností na rozdíl od tehdejší úpravy v hospodářském zákoníku v zákoně č. 104/1991 Sb., která pouţívala pro akciovou společnost pojem základní kapitál a pro společnost s ručením omezeným pojem kmenové jmění. 2 Kromě pojmu základní kapitál zná obchodní zákoník ještě další výrazy majetkové povahy jako obchodní majetek, obchodní jmění, čistý obchodní majetek a vlastní kapitál. Tyto výrazy bychom v ţádném případě neměli zaměňovat s pojmem základní kapitál. Obchodní majetek podnikatele je dle ustanovení 6 odstavec 1 obchodního zákoníku souhrn veškerého majetku, věcí, pohledávek a jiných práv a penězi ocenitelných jiných hodnot. 1 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, 58 odst. 1 2 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kolektiv. Obchodní zákoník: komentář. 11. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s

7 U podnikatele, který je fyzickou osobou, se do obchodního majetku počítá jen ten majetek, který mu patří, a buď přímo slouţí k podnikání, nebo je k němu určen. U podnikatele, jenţ je právnickou osobou, se obchodní majetek a majetek jiný nerozlišuje, coţ znamená, ţe obchodním majetkem se rozumí veškerý majetek této právnické osoby. Obchodní jmění pak obchodní zákoník v ustanovení 6 odstavec 2 definuje jako soubor obchodního majetku a závazků, jeţ vznikly podnikateli. Také zde se rozlišuje mezi podnikatelem fyzickou osobou a podnikatelem právnickou osobou. U podnikatele, který je fyzickou osobou, do obchodního jmění patří jen majetek a závazky, které vznikly v souvislosti s podnikáním. Dalším shora uvedeným pojmem je čistý obchodní majetek (ustanovení 6 odstavec 3 obchodního zákoníku). Ten se vymezuje jako podíl mezi obchodním majetkem a závazky vzniklými podnikateli v souvislosti s podnikáním. U podnikatele právnické osoby se od veškerého majetku tohoto podnikatele odečítají jeho veškeré závazky. U podnikatele fyzické osoby se naproti tomu odečítají výhradně závazky vzniklé v souvislosti s podnikáním. 3 Vlastní kapitál, jak jej definuje obchodní zákoník v ustanovení 6 odstavec 4, tvoří vlastní zdroje financování obchodního majetku podnikatele a typické pro něj je, ţe se v účetnictví v rozvaze vykazuje na straně pasiv. Základní kapitál je definován v ustanovení 58 odstavec 1 obchodního zákoníku, kde se uvádí, ţe je peněţním vyjádřením souhrnu peněţitých i nepeněţitých vkladů všech společníků do základního kapitálu společnosti. V otázce, zda můţe být základní kapitál vyjádřen v jednotkách cizí měny, docházelo v teorii i praxi často k interpretačním problémům, neboť obchodní zákoník neobsahoval výslovné ustanovení, zda je toto moţné. Aţ novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 370/2000 Sb. jasně stanovila, ţe základní kapitál musí být vyjádřen v jednotkách české měny. Obecně lze říci, ţe je základní kapitál vytvářen ve všech formách obchodních společností, převezmou-li jejich společníci vkladovou povinnost. Blíţe o tomto pojednávám v souvislosti s minimální povinnou výší základního kapitálu. Institut základního kapitálu je charakterizován fixním číselným údajem, který lze změnit jen přísně formalizovanými právními postupy nazývanými jako zvýšení nebo sníţení základního kapitálu. 4 Nemění se tedy automaticky se změnou majetkových poměrů 3 POHL, Tomáš, Abeceda obchodního práva pro podnikatele. Praha: ASPI, 2001, s Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5.vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, s

8 ve společnosti, tudíţ nevypovídá příliš mnoho o aktuální majetkové situaci společnosti. Z výše uvedeného lze dovozovat abstraktnost údaje o výši základního kapitálu. Základní kapitál není chápán jako určitá majetková hodnota, kterou společník převádí na společnost a která se následně stává jejím majetkem, ale pouze jako hodnotové vyjádření vkládaného majetku v penězích. Základní kapitál je jednou ze sloţek vlastního kapitálu (ustanovení 6 odstavec 4 obchodního zákoníku) a jedním z vlastních zdrojů financování obchodního majetku společnosti, proto se také objevuje v rozvaze na straně pasiv a ne aktiv společnosti. 1.2 Zásady právní úpravy V účetnictví obchodních společností se hodnota základního kapitálu udává na straně pasiv, jak rozvedu dále. Jedná se o zdroje, z nichţ společnost čerpá prostředky pro svoji výrobní a jinou expanzi. Pasiva jsou tvořena závazky společnosti a vlastními zdroji společnosti, do nichţ patří právě základní kapitál. Jak jsem jiţ uvedla, hlavní funkcí základního kapitálu je funkce garanční. Aby základní kapitál vůbec mohl plnit své funkce, uplatňují se zde zásady vytvoření a zachování. Obchodní zákoník stanovuje povinnost vytvořit základní kapitál minimálně ve výši, kterou předepisuje pro obě formy kapitálových společností (stejně jako pro oba způsoby zaloţení akciové společnosti). Tento poţadavek je doplněn u společnosti s ručením omezeným povinností plně splatit minimálně 30% kaţdého peněţitého vkladu včetně případného emisního áţia tak, aby vţdy bylo splaceno minimálně 100 tis. Kč (bez ohledu, zda formou peněţitých nebo nepeněţitých vkladů; nepeněţité vklady musí být podle naší úpravy plně splaceny jiţ před zápisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku). Akciová společnost musí mít pro zápis do obchodního rejstříku splaceno alespoň 30% jmenovité hodnoty všech akcií a téţ případné emisní áţio. Takto vytvořený základní kapitál má za úkol chránit věřitele i třetí osoby, tj. osoby stojící mimo společnost a taktéţ samotné vnitřní věřitele společnosti společníky, jeţ dávají společnosti k dispozici vklad a mají právo v případě likvidace společnosti na přiměřený zůstatek. Jelikoţ během trvání společnosti společníci nebo akcionáři neručí za závazky společnosti a jediný způsob uspokojení věřitelů pak plyne z celkového majetku společnosti nezbývá neţ pouze konstatovat, ţe funkcí 8

9 základního kapitálu je stanovení jakéhosi minimálního standardu krytí závazků především třetích osob mimo stojících věřitelů, aţ v poslední řadě pak tzv. věřitelů vnitřních. Aby základní kapitál mohl plnit svou roli, je nutné zabezpečit, aby po dobu trvání společnosti byla jeho výše alespoň taková, v jaké je zapsán v obchodním rejstříku. Společnost zpravidla podniká s celým svým majetkem a zároveň nemá osobně ručící společníky (ti mohou být u akciové společnosti i úplně neznámí). V těchto osobách věřitelé nemohou najít subjekt, jeţ by odpovídal za špatné výsledky podnikání společnosti, a jedinou formou plnění směrem k věřitelům proto nakonec skutečně bývá pouze zákonná výše základního kapitálu, coţ je mnohdy absolutně nedostačující. Tento způsob ochrany, byť nedokonalý, by nebyl pouţitelný bez zásady zachování základního kapitálu. Pokud by neexistovala povinnost existence jisté výše základního kapitálu i pro futuro, tedy nikoli pouze pro vznik a krátké trvání společnosti. Zákon se proto snaţí zajistit rovnováhu mezi majetkem společnosti a hodnotou základního kapitálu, v čemţ se právě odráţí tato zásada zachování základního kapitálu. Zásada zachování základního kapitálu se projevuje především v následujících pravidlech: Povinností vytvářet základní kapitál v určité výši. Výše základního kapitálu je různá podle formy obchodní společnosti, u akciové společnosti na 2 mil. Kč, u společnosti s ručením omezeným na 200 tis. Kč. Výše základního kapitálu se povinně zapisuje do obchodního rejstříku, coţ naplňuje téţ funkci publikační. Takováto výše základního kapitálu představuje mimo jiné součet hodnot vkladů jednotlivých společníků, ale především vyţaduje, aby tato výše zůstala po celou dobu společnosti konstantní, s výjimkou zákonného zvýšení nebo sníţení základního kapitálu, coţ se má samozřejmě odrazit opět ve změně informace o výši základního kapitálu v obchodním rejstříku. Platí zde však absolutní povinnost vţdy udrţet základní kapitál v minimální výši, jeţ určuje zákon pro jednotlivé formy obchodní společnosti. Tato hodnota znamená pro věřitele, nebo i pro třetí osoby, které teprve uvaţují o spolupráci nebo o podnikání s touto společností informaci, nakolik jsou potřeby společnosti pokryty zdroji, které patří společnosti a nezatěţují tedy společnost budoucí povinností vracet je. Existencí zákonné povinnosti splatit vklad alespoň z části jiţ před zápisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku a zbytek pak v zákonem přesně stanovené době. Nevýhoda tkví v tom, ţe se výše základního kapitálu vţdy uvádí ve finanční rozvaze v plné výši i v okamţiku, kdy není splacen v plné výši. Pro osoby bez znalostí ekonomických nebo právních souvislostí tento fakt někdy znamená menší vypovídací hodnotu. Proto nemohou bez 9

10 dalšího vědět, ţe se výše doposud nesplacených vkladů resp. jejich částí, eviduje jako aktiva. Přesněji to znamená, ţe případné nedoplatky společníků na vkladech znamenají pohledávku společnosti za společníky evidovanou právě v aktivech. Zákazem poskytovat z majetku společnosti úvěry a půjčky, které nesouvisí s předmětem podnikání společnosti a jichţ má být vyuţito k nabytí podílu na společnosti. Zákazem prominutí splacení vkladů nebo započtení vkladové povinnosti na jinou pohledávku, kterou má společník za společností, se zákonem připuštěnou výjimkou kapitalizace pohledávek. Zákazem vyplácení podílů na zisku v případě, ţe by zdroje pro výplatu vůbec nebyly vytvořeny ve formě čistého zisku a úhrada by tak například poškozovala majetek, který kryje základní kapitál. Povinností tvorby rezervního fondu z čistého zisku dosaţeného v jednotlivých účetních obdobích. Rezervní fond se pouţije na krytí ztrát vzniklých v souvislosti s podnikáním společnosti. Zákazem nabývání vlastních podílů společností. Tento zákaz není absolutní, existují zákonné, přesně vymezené výjimky. Povinností dodrţovat při procesu zvyšování a sniţování základního kapitálu zákonem stanovené postupy. Pro smysl existence základního kapitálu je také rozhodující skutečnost, aby takto vytvořený a ze zákona udrţovaný nad konkrétní částkou, byl vázaný a nedotknutelný. To na druhou stranu neznamená, ţe by se s tímto určeným kapitálem nedalo nikterak manipulovat. Zásadou vázanosti má být zajištěna nezávislost společnosti na jednotlivých společnících. Je tak vyloučeno, aby společník ţádal vrácení svého, jiţ splaceného vkladu, se současným zachováním obchodního podílu. Povinným splacením se společnost brání moţným budoucím finančním problémům vlastního společníka. Vázanost základního kapitálu také brání rozdělení společnosti za jejího trvání, i libovolným změnám výše základního kapitálu. Tento princip plyne ze samotné podstaty podnikání obchodních společností, které po splacení všech vkladů v plné výši nejsou nikterak závislé na společnících. Ti se také stávají nezávislými na společnosti, na jejím podnikání a jsou zúčastněni na případném postihu jedině formou svých vkladů, nikoli však jiţ osobním ručením za závazky společnosti. 10

11 Jak je patrno, zásada zachování základního kapitálu úzce souvisí s garanční funkcí. Závěrem mohu uvést, ţe se společně projevují například v těchto případech: V povinnosti splatit vklad při zaloţení společnosti, jeţ je předpokladem pro to, aby společnost měla jednak určitý počáteční kapitál pro samotnou podnikatelskou činnost a především, aby budoucí obchodní partneři věřitelé takto nově zaloţené společnosti měli alespoň zákonnými limity danou šanci v případě potřeby nějaké své závazky uspokojit. Valná hromada nemůţe rozhodnout o rozdělení zisku na dividendu nebo tantiému pokud by takovýto výdaj společnosti byl na úkor majetku krytého základním kapitálem. Obchodní zákoník určuje přesná pravidla pro zvyšování a sniţování základního kapitálu. Zvýšení základního kapitálu je proto povoleno jen tehdy, pokud jsou dosavadní peněţité vklady jiţ plně splaceny. Při sniţování základního kapitálu je dále dán poţadavek, aby se tento záměr stal veřejným v přiměřené době před samotným započetím sniţování, a aby byla dána věřitelům dostatečná doba na přihlášení jejich pohledávek k případnému zajištění. 1.3 Základní kapitál funkce Český zákonodárce pouţívá pro všechny druhy obchodních společností pojmu "základní kapitál". Dřívější dikce obchodního zákoníku pouţívala pojmu "základní jmění". Pojem "základní jmění" byl v rámci příprav českého obchodního zákoníku na vstup do Evropské Unie nahrazen pojmem "základní kapitál". Z tohoto důvodu bývá ve starší literatuře pouţíván pojem "základní jmění", ačkoli v dnešním textu zákona se tento uţ vůbec nevyskytuje. V překladech českých textů do němčiny většina překladů nerozlišuje striktně tyto dva pojmy a překládá je tak, aby byly německému čtenáři srozumitelné. V překladech bývá překládán pojem "základní kapitál" jako "Stammkapital", mluví-li překladatel o společnosti s ručením omezeným, jako "Grundkapital", mluví-li překladatel o akciové společnosti. Základní kapitál společnosti je peněţní vyjádření souhrnu peněţitých i nepeněţitých vkladů všech společníků. Základní kapitál má velký význam u kapitálových obchodních společností, u nichţ neexistuje neomezené ručení společníků za závazky společnosti. 11

12 V právní úpravě českého obchodního zákoníku má tento termín tři významy: 1. Označuje majetek společnosti vzniklý z peněţitých a nepeněţitých vkladů společníků, je tedy peněţitým vyjádřením těchto prostředků, věcí a předmětů majetkové hodnoty. Tyto hodnoty tvoří dohromady majetkový celek, který náleţí společnosti jako právnické osobě a slouţí jí k realizaci účelu, pro který byla zaloţena. 2. Z hlediska účetního vyjadřuje pojem základní kapitál vlastní zdroj financování společnosti, tedy sumu prostředků, které má společnost sama k dispozici a k nimţ se neváţí ţádné závazky, zejména povinnost tyto prostředky vracet a za jejich pouţití platit úplatu. Jako zdroj financování potřeb společnosti se základní kapitál vykazuje na straně pasiv účetní rozvahy a na straně aktiv mu odpovídá příslušný majetek společnosti. Velikost vlastních prostředků, které má společnost v podobě základního kapitálu k dispozici, je jistou zárukou stability jejího hospodaření a vyjadřuje, nakolik je majetek společnosti kryt z vlastních zdrojů. Slouţí tak jako jedno z kritérií při zkoumání bonity společnosti. Výše základního kapitálu bývá proto u kapitálových společností zapisována do obchodního rejstříku. 3. Základní kapitál společnosti slouţí téţ jako poměřovací kritérium pro stanovení velikosti podílu společníka na společnosti. 1.4 Základní kapitál ve společnosti s ručením omezeným Jedná se o kapitálovou obchodní společnost, která je v České republice nejrozšířenějším typem obchodní společnosti. Kapitálová proto, ţe je povinné vytvoření základního kapitálu, také funguje většinový princip rozhodování a ne všichni společníci musí být statutárním orgánem společnosti. Ve společnosti s ručením omezením je maximální počet společníků 50. Obchodní firma dané společnosti musí být označena pomocí společnost s ručením omezeným, spol. s r. o. nebo s.r.o.. Za porušení svých závazků odpovídá společnost celým svým majetkem a společníci ručí stejně za závazky společnosti do výše souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků podle stavu zápisu v obchodním rejstříku. Ručí i společník, který zaplatil svou část vkladu, pokud zbylí společníci část vkladu ještě nezaplatili. V okamţiku zápisu splacení všech vkladů do obchodního rejstříku zaniká ručení společníků. 12

13 Zákon nedovoluje společnosti s.r.o. s jedním společníkem zaloţit další společnost s.r.o., protoţe by mohlo dojít k řetězovitému zakládání společností s.r.o. s jediným zakladatelem, docházelo by tak k nepřehledné situaci, která by mohla být na škodu věřitelům společnosti. S.r.o. s jediným společníkem se jakoţto právní osoba nemůţe stát jediným společníkem jiné s.r.o. Taktéţ fyzická osoba má dovoleno být jediným společníkem nejvýše tří společností s ručením omezením. Společnost s ručením omezením můţe být zaloţena jednou právnickou nebo fyzickou osobou. Nejčastěji jsou zakládány s úmyslem podnikání, ale mohou být vyuţity i k jinému účelu. Minimální výše základního kapitálu je Kč. Výše vkladu kaţdého společníka je alespoň Kč a musí být dělitelná na celé tisíce. Společenská smlouva (pro více zakladatelů) nebo zakladatelská listina (pro jednoho zakladatele) musí být psána formou notářského zápisu, coţ dále prodraţuje zaloţení společnosti s ručením omezeným. Společenská smlouva (zakladatelská listina) musí obsahovat: firmu a sídlo společnosti; určení společníků u právnické osoby uvedení firmy nebo názvu a u fyzické osoby jméno a bydliště; předmět činnosti (většinou podnikání); výši základního kapitálu, výši vkladu všech společníků včetně způsobu a lhůty splacení vkladu; jména a bydliště prvních jednatelů společnosti a také způsob, jakým jednají jménem společnosti; pokud se zřizuje, pak jména a bydliště členů dozorčí rady; určení správce vkladu; jiné povinné údaje vycházející z obchodního zákoníku. Splacení vkladů: Kaţdý peněţitý vklad musí být před podáním návrhu na zápis s.r.o. splacen minimálně z 30%, případné nepeněţité vklady (ohodnocené soudním znalcem) musí být splaceny všechny. Hodnota peněţitých a nepeněţitých vkladů v součtu je stanovena na alespoň Kč. Společenská smlouva můţe způsob splácení vkladů upravovat. V případě jediného zakladatele společnosti je tento povinen zaplatit vklad v celém rozsahu (minimálně Kč) ještě před podáním na návrh zapsání do obchodního rejstříku. Pokud se jediná fyzická nebo právnická osoba stane jediným vlastníkem společnosti aţ po jejím zaloţení, je 13

14 její povinností zaplatit do tří měsíců všechny peněţité vklady nebo převést část podílu na jinou společnost. 1.5 Základní kapitál v akciové společnosti Akciové společnosti jsou většinou zakládány za účelem podnikání. Její jméno musí obsahovat buď akciová společnost, akc. spol. nebo a.s.. Společnost můţe zaloţit nejméně jedna fyzická nebo právnická osoba; pokud je zakládána jediným zakladatelem, ten sepisuje zakladatelskou listinu. V případě více zakladatelů je podepisována zakladatelská smlouva ve formě notářského zápisu. Akciová firma je zaloţena aţ přijetím rozhodnutí o zaloţení společnosti, schválením stanov společnosti a volbou orgánů společnosti, které volí valná hromada. Akciová společnost je obchodní společnost s kapitálem, který je rozdělen na stejné obchodovatelné podíly pojmenované akcie. Ty jsou kupovány a prodávány na kapitálových trzích. Kaţdý, kdo koupí akcii či akcie, se stává podílníkem akciové společnosti neboli akcionářem. Získává tak část celkové hodnoty společnosti, hlas na valné hromadě společnosti a právo na dividendy (peněţité plnění). Akcie společnosti jsou původně vydané s určitou nominální nebo emisní hodnotou, ale obchodováním s nimi vzniká a mění se jejich trţní hodnota. Vše je určováno poptávkou a nabídkou na burze. Měněním hodnoty akcií se zároveň mění hodnota celé společnosti pro její vlastníky; tyto změny jsou často rychlé a velké. Za závazky společnosti odpovídá sama společnost, proto pro případ ztráty vytváří rezervní fond. Akcionář neručí za závazky společnosti a není povinen uhradit ztrátu společnosti. Dalším pouţívaným názvem pro tento druh zaloţení akciové společnosti je simultánní nebo jednorázové založení. V České republice je vyuţíván obvykle tento způsob. Zakladatelé či zakladatel se dohodnou, ţe v určitém poměru upíší akcie na celý základní kapitál společnosti (ten je stanoven na Kč). Na rozdíl od zakládání a.s. s veřejnou nabídkou akcií je při tomto způsobu společnost zaloţena uţ uzavřením zakladatelské smlouvy nebo podepsáním zakladatelské listiny, ve které musí být začleněno: rozhodnutí o zaloţení společnosti, schválení stanov a volba orgánů společnosti. 14

15 Takto zaloţenou akciovou společnost je třeba zapsat do obchodního rejstříku. Předtím je třeba zaplatit alespoň 30% jmenovité hodnoty akcií (vklad) a úplně splacené emisní áţio. Vklad je třeba zaplatit nejdéle do jednoho roku vzniku. Je-li akciová společnost zaloţena za účelem podnikání, její zakladatelé nebo členové představenstva jsou povinni zaţádat o vydání živnostenského listu nebo jiné oprávnění na firmu a.s. a případně prokázat schopnost vykonávat konkrétní činnost. K návrhu na zápis akciové společnosti je potřeba: doklady o zaloţení, doklady o předmětu podnikání, o splacení vkladu, doklady o sídle, o členech představenstva, o členech dozorčí rady a doklady do sbírky listin. Jiným názvem pro tento druh zaloţení akciové společnosti je sukcesivní založení. Tento způsob je v České republice aktuálně méně vyuţívaný, protoţe jde o poměrně sloţitý postup. Zakladatelé musí získat zdroj financování (kapitál v minimální výši Kč) od investorů vytvořením veřejné nabídky akcií vhodným způsobem, například ve sdělovacích prostředcích, převáţně pak v denním tisku. Jedná se o veřejný návrh smlouvy. Problémem je, ţe obsah nabídky akcií poté nelze měnit ani v případně neúspěšnosti prodeje akcií. Po uplynutí lhůty pro upisování akcií (nesmí být kratší neţ dva týdny) lze uveřejnit novou nabídku, ke které se však váţe sepsání nové zakladatelské listiny či její změna. Pokud celková prodejní cena nepřesáhne částku eur, není třeba zařizovat nic dalšího. Pokud ano, je potřeba s nabídkou akcií zveřejnit i prospekt cenného papíru souhrn všech údajů nezbytných pro investory k posouzení cenného papíru neboli akcie. Musí být schválen Českou národní bankou. Upisovatel je ten, kdo upsáním akcie souhlasí s tím, ţe se stane akcionářem společníkem akciové společnosti. Ve chvíli podepsáním se v listině upisovatelů nabývá povinnosti splatit emisní kurz akcií, ze kterého vytváří akciová společnost svůj základní kapitál. Musí doplatit případné emisní ážio (rozdíl mezi emisním kursem a jmenovanou hodnotou akcií, pokud je emisní kurz vyšší neţ jmenovaná hodnota akcie) a alespoň 10% jmenovité hodnoty upsaných akcií, které jsou určeny zakladateli ve veřejné nabídce akcií. Pokud je splaceno alespoň 30% jmenovité hodnoty akcií vkladu (a případně emisní áţio), můţe se konat ustavující valná hromada UVH. Zakladatelé ji musí svolat do 60 dnů ode dne, kdy bylo dosaţeno účinného upsání navrhovaného základního kapitálu. Pokud se jí zúčastní alespoň upisovatelé poloviny upsaných akcií, UVH má právo se usnášet základní funkce UVH je rozhodnout o zaloţení společnosti, o stanovách a zvolit orgány společnosti, 15

16 členy představenstva a dozorčí rady. To všechno je potřebné pro zaloţení společnosti. Z této valné hromady musí být pořízen notářský zápis. 16

17 2 Kapitálové společnosti Obrázek č. 1: Obchodní společnosti Zdroj: Obchodní společnosti lze z hlediska právní teorie rozdělit do dvou základních skupin, na společnosti osobní a společnosti kapitálové. Toto dělení má za cíl vystihnout základní zásady, kterými je právní úprava obou skupin obchodních společností ovládána. Hranice tohoto dělení je však velmi plynulá a u jednotlivých společností lze nacházet znaky obou skupin. V tomto základním rozdělení lze mezi osobní společnosti zařadit veřejnou obchodní společnost a komanditní společnost, kapitálovými společnostmi jsou pak společnost s ručením omezeným a akciová společnost. Základní rozdíl mezi osobními a kapitálovými společnostmi je především v tom, ţe všichni, nebo alespoň někteří společníci osobních společností ručí za závazky společnosti neomezeně, solidárně a celým svým majetkem. Společníci kapitálových společností neručí za závazky společnosti za trvání společnosti vůbec, nebo je jejich ručení velmi omezeno co do rozsahu a co do doby trvání. Z důvodu, ţe společníci osobních společností ručí solidárně celým svým majetkem za závazky společnosti, nepředepisuje obchodní zákoník pro veřejnou obchodní společnost povinnost vytvářet při jejím zaloţení ani v průběhu jejího trvání základní kapitál. Osobní společnosti také nemusí, vzhledem k osobní účasti společníků na činnosti a řízení společnosti, zřizovat 17

18 ţádné orgány. Jejich statutárními orgány jsou všichni neomezeně ručící společníci, nestanovíli společenská smlouva, ţe statutárním orgánem jsou jen někteří společníci, popřípadě jen jeden z nich. Společníci kapitálových společností se nepodílejí osobně na činnosti společnosti, podílejí se jen svým vkladem na základním kapitálu společnosti.pro kapitálové společnosti je stanovena povinnost vytvářet při zaloţení základní kapitál. Kapitálové společnosti musejí zřizovat předepsané orgány, případně mohou zřizovat orgány další. Rozdílem mezi kapitálovou a osobní společností je i to, ţe ukončení účasti neomezeně ručícího společníka v osobní společnosti způsobuje ze zákona její zrušení (které mohou zbývající společníci ve vzájemné dohodě odvrátit), zatímco na trvání kapitálové společnosti ukončení účasti společníka takový vliv nemá. 5 Následující tabulka dává přehled o typických rysech osobních a kapitálových společností. Tabulka č. 1: Přehled typických rysů osobních a kapitálových společností Osobní společnosti osobní účast společníka na činnosti společnosti vedení společností i jednání navenek je svěřeno samotným společníkům, společnost nemá vnitřní orgány společníci nejsou povinni poskytnout společnosti vklady, společnost netvoří povinně základní jmění společníci ručí za závazky společnosti neomezeně při zániku účasti i jen jednoho ze společníků se společnost zásadně ruší Kapitálové společnosti osobní účast společníka na činnosti společnosti není nutná společnost má zákonem vymezenou vnitřní soustavu orgánů, které společnost řídí a jednání za ni navenek vklady společníků jsou povinné, jejich minimální výše je určena zákonem, společnost vytváří povinně základní jmění společníci ručí za závazky společnosti jen omezeně nebo vůbec případný zánik účasti společníka nemá na trvání společnosti vliv Zdroj: vlastní zpracování

19 V této práci nás zajímají pouze kapitálové společnosti, které tedy jak jiţ bylo uvedeno výše můţeme rozdělit na společnost s ručením omezeným a akciovou společnost. Společnost s ručením omezeným je nejoblíbenějším typem společnosti zakládaným u nás v poslední době. Oblíbenost vychází z omezeného ručení za závazky společnosti, vyšší úrovně prestiţe, dále například tím, ţe je moţné zvýšit kapitál prodejem podílů nebo další moţnou výhodou můţe být skutečnost, ţe na podnik nemá dopad, kdyţ podílníci zemřou nebo se dostanou do úpadku. 2.1 Založení, vznik kapitálových společností v české právní úpravě Práva a povinnosti společníků /akcionářů/ Proces zakládání podniku, který je ukončen vznikem podniku, je sloţitý rozhodovací proces. Na jeho začátku je idea budoucího podnikatele. Zaloţení podniku je vnitřní záleţitost podniku, spočívá v rozhodnutí podnikatele nebo budoucích společníků zaloţit podnik. Zaloţení společnosti je dáno sepsáním zakladatelské nebo společenské smlouvy. Vznik je pak záleţitost vnější souvisí se zapsáním do ţivnostenského rejstříku (u podnikání jednotlivců fyzických osob) nebo do obchodního rejstříku u společností. Prvním krokem je analýza budoucího trhu, na kterém bude nový podnik působit. Analýza spočívá v otázkách: jaké výrobky nebo sluţby bude podnik poskytovat, kdo budou budoucí zákazníci, jaké mají nákupní zvyklosti, čím jsou ovlivněni, jaká je situace konkurence, jaké jsou silné a slabé stránky konkurentů a jaké jsou podmínky vstupu na trh. Součástí uvedených analýz ve fázi zakládání a vzniku podniku je vypracování podnikatelského záměru a zakladatelského rozpočtu. Podnikatelský záměr je zjednodušená strategie podniku, je to dokument, který zdůvodňuje potřebu zaloţení a dalšího rozvoje podniku. Je to dokument, kterým se prezentuje budoucí podnikatel před předpokládanými budoucími spoluvlastníky, bankou, manaţery, zákazníky. Je zároveň propagačním materiálem, proto by měl být přitaţlivě zpracovaný. Pochopitelně, ţe ne kaţdý budoucí podnikatel musí zpracovat svůj podnikatelský záměr písemně. Kaţdý si však musí svůj záměr velmi dobře promyslet. Písemná forma pak napomáhá ujasnit a konkretizovat myšlenky a nápady. 19

20 Cílem podnikatelského záměru je: a) analyzovat výchozí stav oboru podnikání; b) ujasnit postup; c) dokázat, ţe se předpokládané cíle podniku dají splnit; d) dokázat, ţe výsledky podnikání uspokojí potřeby podnikatelského subjektu i zákazníků (osob i firem); e) přesvědčit případné budoucí spoluvlastníky, ţe se jejich kapitálové vklady efektivně zhodnotí. Podnikatelský záměr při zakládání podniku se písemně vypracovává hlavně proto, aby měl zakladatel dokument pro získání dotace, úvěru nebo kapitálové spoluúčasti, případně pro vytvoření image zákazníků. Struktura podnikatelského záměru závisí na účelu, pro který se zpracovává. Měl by být stručný, přesvědčivý, a měl by reprezentovat svou formální úpravou. Měl by představit nový podnik, jeho vlastníky, okolí podniku, silné a slabé stránky, přednosti podniku, charakteristiku podnikatelského projektu, popis cílového stavu, postup prací při realizace a kontrole plnění podnikatelského záměru. Zakládání a vznik podniku je částí ţivotního cyklu podniku, je tzv. hladovou fází to znamená, ţe podnik produkuje jen výdaje a neprodukuje příjmy. V podmínkách trţního hospodářství jsou dvě základní podmínky, které musí být splněny při zakládání nového podniku. Racionální iniciativa dobrá myšlenka, promyšlené příleţitosti, správné načasování realizace, kvalifikované personální zajištění, promyšlený a propracovaný postup realizace záměru. Disponibilní kapitál v nejrůznějších formách (hotovost, úvěr, půda, objekty, stroje, technologie, ) Podle ţivnostenského zákona mají podnikatelé určité základní povinnosti. Patří mezi ně povinnost: umoţnit prohlídku provozovny ţivnostenskému úřadu; označit provozovnu jménem, provozní dobou; označit zboţí cenami; 20

21 hodnověrně prokázat původ zboţí; mít k dispozici inspekční knihu; nést odpovědnost za zaměstnance (z hlediska bezpečnosti práce); provozovat zařízení na ochranu ţivotního prostředí v souvislosti se svou činností; uzavření provozovny ohlásit zákazníkům alespoň tři dny předem. Mezi základní povinnou evidenci podnikatelů patří: peněţní deník; evidence majetku (investiční majetek, zásoby, ); evidence pohledávek a závazků; mzdová evidence; evidence zakázek. A další evidence podle povahy a potřeb vlastní podnikatelské činnosti. Obchodní zákon číslo 513/1991 Sb. ve znění dalších úprav, který upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy a další vztahy, související s podnikáním. Podnikatel podle tohoto zákona je: a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku; b) osoba, která podniká na základě ţivnostenského oprávnění; c) osoba, která podniká na základě jiného neţ ţivnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů; d) fyzická osobo, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsaná do evidence podle zvláštního předpisu. Důleţité je zmínit, ţe firma nesmí mít shodný nebo zaměnitelný název s názvem jiné firmy podnikající v České republice. Jeho zkontrolování je moţné na internetových stránkách Pokud je společnost s ručením omezením zakládána za podnikatelským účelem, je v této fázi třeba poţádat o vydání živnostenského listu nebo jiného podnikatelského oprávnění. Po získání tohoto průkazu má společnost 90ti denní lhůtu pro podání návrhu 21

22 k zápisu do obchodního rejstříku. K němu je potřeba dodat: doklady o zaloţení, o předmětu podnikání, o splacení vkladu, o sídle, o jednatelích, o členech dozorčí rady (pokud je zřízena) a doklady do sbírky listin. Ve chvíli zapsání do obchodního rejstříku vzniká společnost s ručením omezeným. Její první povinností se stává registrace u příslušného finančního úřadu. S trochou štěstí je moţné zařídit vznik společnosti do dvou měsíců. Sepsáním a podpisem společenské smlouvy je zaloţena společnost s ručením omezeným. Důleţitým pojmem v předchozí větě je výraz "zaloţena", který se výrazně liší od pojmu "vznik společnosti" (viz dále). Společenskou smlouvu si nyní musíte dle 57 ObchZ nechat sepsat formou notářského zápisu. Dříve byla tato povinnost stanovena pouze v případě jediného společníka (zakladatelská listina), nyní jiţ se vztahuje na všechny nově zakládané s.r.o. Společenská smlouva musí obsahovat ( 110 ObchZ): a. firmu a sídlo společnosti, b. určení společníků uvedením firmy nebo názvu a sídla právnické osoby nebo jména a bydliště fyzické osoby, c. předmět podnikání (činnosti), d. výši základního kapitálu a výši vkladu kaţdého společníka včetně způsobu a lhůty splácení vkladu, e. jména a bydliště prvních jednatelů společnosti a způsob, jakým jednají jménem společnosti, f. jména a bydliště členů první dozorčí rady, pokud se zřizuje, g. určení správce vkladu, h. jiné údaje, které vyţaduje obchodní zákoník. Společenská smlouva můţe určit, ţe společnost vydá stanovy, které upraví vnitřní organizaci společnosti a podrobněji některé záleţitosti obsaţené ve společenské smlouvě. Notářský zápis včetně potřebného počtu kopií Vám vyhotoví kaţdý notář v ceně kolem Kč. Kaţdý notář má svůj vzor, do kterého doplní Vámi poţadované údaje a smluvní ujednání. Ceny za vyhotovení tohoto notářského zápisu jsou v celé České republice v podstatě konstantní a nemusíte se bát, ţe byste u některého notáře zaplatili více. Dejte si však pozor na počet stejnopisů a opisů notářského zápisu, který Vám notář nabízí. V ceně je 22

23 jeden stejnopis a další stejnopisy jsou na rozdíl od opisů dosti drahé. Vyvarujte se téţ smluv, které obsahují dlouhé opisy pasáţí obchodního zákoníku. Není nutné smluvně řešit to, co jiţ stanovuje zákoník, navíc byste si přidělali problémy při novelizacích takových ustanovení. Návrh na zápis do obchodního rejstříku se podává u příslušného rejstříkového soudu. Návrh na zápis podepisují všichni jednatelé, podpisy musí být úředně ověřeny. Nově jsou pro veškeré návrhy obchodnímu rejstříku předepsány oficiální formuláře, které je moţné stáhnout z internetových stránek Jako přílohy se k návrhu přikládají: za společnost a. Společenská smlouva nebo zakladatelská listina, b. oprávnění k podnikatelské činnosti (ţivnostenské listy atp.), c. listina osvědčující právní důvod uţívání místností, a to výpis z katastru nemovitostí ne starší 3 měsíců osvědčující vlastnické právo k prostorám, do nichţ společnost umístila své sídlo, a pokud není vlastníkem, souhlas (spolu) vlastníka těchto prostor, nebo správce zmocněného k udělení souhlasu s umístěním sídla a zmocnění tohoto správce, d. doklad(y) o splnění vkladové povinnosti (potvrzení správce vkladů/banky, posudky znalců, atp.), za každého jednatele a. výpis z Rejstříku trestů ne starší 3 měsíců (výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad státu, jehoţ je jednatel občanem, vydaným příslušným soudním nebo správním orgánem. Jestliţe tento stát příslušný výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad nevydává, předloţí se čestné prohlášení učiněné jednatelem před notářem nebo orgánem členského státu Evropské unie, jehoţ je občanem, nebo členského státu Evropské unie posledního pobytu), b. čestné prohlášení jednatele, ţe 1. je plně způsobilý k právním úkonům, 2. splňuje podmínky provozování ţivnosti podle 6 zák. č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, a nenastala u 23

24 něho skutečnost, jeţ je překáţkou provozování ţivnosti dle 8 zák.č. 455/1991 Sb. o ţivnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, 3. splňuje podmínky podle 38l obchodního zákoníku; podpis musí být úředně ověřen. V případě, ţe rejstříkový soud zjistí formální chyby vašeho návrhu na zápis společnosti, vyţádá si opravu nebo doplnění tohoto návrhu. Podstatné je, ţe tímto aktem neztratíte zcela svoje původní pořadí (číslo jednací) ve frontě čekatelů na zápis. Na zápis společnosti do obchodního rejstříku se čeká aţ půl roku (záleţí na rejstříkovém soudu). O zapsání společnosti do obchodního rejstříku dostanete od rejstříkového soudu Rozhodnutí o zápisu, které je doporučeně zasláno do sídla zakládané společnosti. V případě, ţe toto rozhodnutí pošta vrátí jako nedoručené je stále moţno ho na rejstříkovém soudu osobně vyzvednout. Zápisem do obchodního rejstříku fakticky vzniká společnost s ručením omezením a tímto dnem nastává povinnost vést (podvojné) účetnictví. První z povinností nově vzniklé společnosti je její registrace u místně příslušného finančního úřadu. Usnadněním celé sloţité procedury jak u společnosti s ručením omezením, tak u akciové společnosti je v posledních letech více se uplatňující trend ready-made společností. Jde o společnosti zaloţené za účelem prodeje. Jsou řádně zapsané v obchodním rejstříku, mají splacený základní kapitál, nejsou zatíţeny ţádnými závazky ani pohledávkami a jsou ihned připraveny k prodeji a následnému podnikání. V podstatě můţete zahájit podnikání během jediného dne, na rozdíl od procedury se zakládáním společnosti. Existují agentury specializující se na zakládání a následný prodej ready-made společností. Zpravidla platí, ţe čím starší společnost je, tím více nabývá na hodnotě a ceně. Uzavření kupní smlouvy o převodu kupního podílu, odvolání dosavadního a jmenování nového jednatele společnosti a změnu obchodního názvu společnosti, sídla, předmětu podnikání atd. je nutné provádět u notáře. Další nabídka záleţí na konkrétní agentuře. Pokud si nechcete koupit jiţ zaloţenou společnost, většina agentur nabízí i založení společnosti na přání - za stanovenou částku vám zaloţí společnost dle vašich představ a vy nemáte starosti s papírováním. 24

25 2.2 Zrušení a zánik kapitálových společností v české právní úpravě Způsoby a důvody zrušení společnosti Česká právní úprava rozlišuje pojmy zrušení a zánik společnosti (obdobně jako zákonodárce rozlišuje zaloţení a vznik společnosti). Jednou právní skutečností dochází ke zrušení společnosti, se kterou je spojena řada podstatných právních následků, jinou právní skutečností dochází k jejímu zániku. Zánik společnosti stojí téměř na konci řady právních skutečností a jejich právních důsledků směřujících ke zmizení této právnické osoby. Zánikem společnosti přestává existovat určitá právnická osoba, přičemţ na jejím místě vzniká uţ nový, či nikoli. Naproti tomu zrušením společnosti přestává pouze jedna fáze její existence a nastává fáze závěrečná, kdy právní osobnost přeţívá s neúplnou právní subjektivitou jenom za účelem dosaţení zisku. 6 Zrušení společnosti se nepovaţuje za přesnou obdobu zaloţení společnosti, protoţe, jak bylo zmíněno, zaloţení společnosti představuje uzavření smlouvy a vznik závazkového vztahu mezi zakladateli, zatímco zrušení společnosti nevede k zániku smlouvy mezi společníky. Závazkový vztah mezi nimi dál trvá, i kdyţ jen v omezené míře. Popsaná konstrukce je obecně vyjádřena v našem občanském zákoníku, jehoţ 20a odst. 1 OZ upravuje zrušení právnické osoby ( právnická osoba se zrušuje dohodou, uplynutím doby nebo splněním účelu, pro který byla zřízena, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak ) a odst. 2 vymezuje její zánik ( právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo jiném zákonem určeném rejstříku zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak ). Obchodní zákoník je s touto konstrukcí v souladu. Jádrem právní úpravy v obecné rovině je jeho 68 a 69 ObchZ. 7 Mezi formy zrušení společnosti řadíme: s likvidací a bez likvidace. Likvidaci lze povaţovat za častější následek zrušení společnosti, zrušení společnosti bez likvidace se stále chápe jako výjimka z pravidla. Nicméně tato výjimka má praktický význam, protoţe tam, kde zákon výslovně nestanoví, ţe není třeba, se k likvidaci vţdy musí přistoupit. Likvidace by měla být provedená formálně a rigidně předepsaným postupem, je nezbytná i v těch případech, kdy společnost byla zrušena, aniţ by od svého vzniku vyvinula jakoukoli činnost, a to i v případě, je-li bez majetku a pohledávek i závazků. 6 PELIKÁNOVÁ, Irena, ČERNÁ, Stanislava a kol. Obchodní právo 2. díl, Praha: ASPI, a. s., 2006, s. 90. ISBN PELIKÁNOVÁ, Irena, ČERNÁ, Stanislava a kol. Obchodní právo 2. díl, Praha: ASPI, a. s., 2006, s. 90. ISBN

26 Zrušit společnost bez likvidace lze jen v případě zrušení s právním nástupcem, kde není zapotřebí uskutečňovat majetkové vypořádání, protoţe v právních poměrech zrušené společnosti bude pokračovat jeden nebo několik univerzálních sukcesorů. Často se hovoří o zrušení s právním nástupcem jako o zrušení bez likvidace, coţ však není dostatečně přesné, protoţe bez likvidace můţe být výjimečně zrušena společnost i v jiných případech, kde zákon umoţňuje likvidaci neprovádět (např. jestliţe po konkursu nezbude ţádný majetek). 8 Naše právní úprava rozlišuje dobrovolné a nucené zrušení společnosti. K dobrovolnému zrušení společnosti dochází dohodou všech společníků, nebo rozhodnutím kompetentního orgánu. K nucenému zrušení dochází rozhodnutím soudu, ale také k němu můţe dojít rozhodnutím správního úřadu nebo zákonem, ovšem tyto způsoby nejsou v současnosti v našem právním řádu normovány. Základní úpravu v tomto směru zajišťuje 68 odst. 6 ObchZ, který obsahuje osm skutkových podstat vedoucích obecně k nucenému zrušení. Nastane-li některý z důvodů uvedený v 68 odst. 6 ObchZ, soud můţe rozhodnout o zrušení společnosti. Zrušení společnosti je věc soudcovského uváţení, přičemţ rozhodující v tom směru bude závaţnost protiprávního stavu. Řízení probíhá před krajskými soudy jako nesporné ( 200e OSŘ), zahájit je lze pouze na návrh: a to na návrh jakékoli osoby, která na vydání zrušovacího rozhodnutí má právní zájem a prokáţe jeho existenci, případně na návrh státního orgánu, který nemusí osvědčovat právní zájem. Je-li důvod, na jehoţ základě lze společnost zrušit, odstranitelný, soud společnosti stanoví přiměřenou lhůtu k jeho odstranění. K této základní úpravě se připojují některé další důvody, které vedou k nucenému zrušení společnosti. Zejména jde o sankci, která se projevuje v neplatnosti společnosti, kterou můţe soud prohlásit i bez návrhu podle 68a ObchZ. 9 Důvody zrušení společnosti lze rozdělit na obecné a zvláštní. Obecné důvody uvádějí obecná ustanovení obchodního zákoníku o společnostech, protoţe se z pravidla týkají všech společností. Mezi jednotlivé obecné důvody dobrovolného zrušení společnosti uvádí 68 odst. 3 ObchZ na prvním místě uplynutí času. Je li společnost podle výslovného určení zakladatelského dokumentu zaloţena na určitou dobu (srov. 62 odst. 3 ObchZ), pak se 8 PELIKÁNOVÁ, Irena, ČERNÁ, Stanislava a kol. Obchodní právo 2. díl, Praha: ASPI, a. s., 2006, s. 91. ISBN ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 76. ISBN

27 uplynutím této doby zrušuje. Rovněţ druhý důvod, zrušení společnosti dosaţením účelu, pro nějţ byla zaloţena (tj. byl li takový účel výslovně v zakladatelském dokumentu uveden), nereflektuje nic jiného neţ důsledek zaloţení společnosti na určitou dobu (např. zaloţení společnosti za účelem zhotovení určité stavby). Nicméně v praxi dochází nejčastěji ke zrušení společnosti podle 68 odst. 3 písm. c) ObchZ, tedy z blíţe neurčených příčin hospodářských nebo sociálních, k němuţ dochází rozhodnutím společníků nebo příslušného orgánu společnosti. 10 Mezi zvláštní důvody rušení obchodních společností patří speciální ustanovení v rámci úpravy jejich jednotlivých právních forem. Např. u společnosti s ručením omezeným sem spadají případy uvedené v 151 Obchz aj. Likvidace je zákonem upravený postup, u něhoţ dochází k vypořádání majetkových poměrů zrušené společnosti. Cílem likvidace je vykonat veškerá práva společnosti a splnit všechny její povinnosti tak, aby obchodní jmění bylo principiálně redukováno na určitou peněţitou částku v jejím majetku. Tato peněţitá částka se nazývá likvidační zůstatek, který má být rozdělen mezi společníky. Následně má dojít k výmazu společnosti z obchodního rejstříku, coţ teprve znamená její zánik jako právnické osoby. Fáze likvidace znamená trvající existenci právního subjektu, jehoţ způsobilost je omezena, ovšem jenom na jednání směřující k zániku tohoto subjektu. Současná právní úprava zná i výjimky z uvedeného principu, pokud přinášejí naději na moţnou záchranu společnosti. Provedení likvidace je svěřeno osobě, která se nazývá likvidátor. Tato osoba můţe pocházet ze společnosti samotné a stát se likvidátorem z vůle společnosti nebo můţe být ustanovena zvenčí nebo jmenována soudem. Zásadně by likvidátorem měla být fyzická osoba, ale i z tohoto pravidla jsou známé výjimky. 11 Do likvidace společnost vstupuje ke dni, k němuţ je zrušena ( 70 odst. 2 ObchZ). Vstup do likvidace i osoba likvidátora se zapisují do obchodního rejstříku, oboje však má deklaratorní význam. Návrhy na tyto zápisy podává likvidátor, pokud tak neučiní, zapíše oboje do rejstříku ex officio soud, okamţikem kdy se o likvidaci společnosti dozví. I po vstupu do likvidace platí pro společnost stejné normy jako pro společnost aktivní, zároveň společnost po vstupu do likvidace neztrácí např. status podnikatele. Stejně tak vstupem společnosti do likvidace nekončí funkce a funkční období jejích orgánů: ovšem s tou 10 ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 77. ISBN PELIKÁNOVÁ, Irena, ČERNÁ, Stanislava a kol. Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. 2. díl, Praha: ASPI, a. s., 2006, s. 97. ISBN