Slezská univerzita v Opavě Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné MIKROEKONOMIE A. Pavel Tuleja, Pavel Nezval

Transkript

1 Slezská univerzita v Opavě Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné MIKROEKONOMIE A Pavel Tuleja, Pavel Nezval Karviná 2003

2 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 2 OBSAH MODULU MIKROEKONOMIE A 1 EKONOMIE - ZÁKLADNÍ POJMY A SOUVISLOSTI Ekonomie a ekonomický způsob myšlení Model a jeho role v ekonomii Model ekonomického koloběhu Model hranice produkčních možností Ekonomie a její členění Základní metody a nástroje ekonomické analýzy Funkce a jejich charakteristiky Graf a sklon funkce Derivace a druhá derivace Mezní a průměrné veličiny Optimalizace TRH A JEHO ZÁKLADNÍ ELEMENTY Trh, směnná hodnota a cena Typy trhů Subjekty trhu...53

3 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A Základní elementy trhu Nabídka Poptávka Cena Konkurence Funkce trhu RACIONÁLNÍ VOLBA SPOTŘEBITELE A FORMOVÁNÍ POPTÁVKY Rozpočtové omezení spotřebitele Spotřebitelské preference Preference spotřebitele a jeho užitek Indiferenční analýza Optimální výběr spotřebitele Odvození individuální poptávkové křivky Elasticita poptávky VÝROBA A VOLBA TECHNOLOGIE Teorie firmy a problematiky výroby Technologické omezení a produkční funkce Výroba v krátkém období...100

4 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A Výroba v dlouhém období Izokvanta a mezní míra technické substituce Izokosta Nákladové optimum firmy Optimální objem produkce a náklady v dlouhém období VŠEOBECNÁ ROVNOVÁHA Směna a její efektivnost Edgeworthův box-diagram směnny Obchodování na konkurenčním trhu Výroba a její efektivnost Edgeworthův box-diagram výroby Hranice produkčních možností Efektivnost výrobního mixu PŘÍJMY, NÁKLADY A ZISK FIRMY Příjmy firmy Příjmy firmy na dokonale konkurenčním trhu Příjmy firmy na nedokonale konkurenčním trhu...120

5 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A Náklady firmy Náklady firmy v krátkém období Náklady firmy v dlouhém období Vzájemný vztah mezi krátkodobými a dlouhodobými náklady Zisk firmy FIRMA NA DOKONALE KONKURENČNÍM TRHU Dokonalá konkurence a předpoklady pro její existenci Rozhodování firmy o objemu výstupu v krátkém období Nabídka dokonale konkurenční firmy a dokonale konkurenčního odvětví v krátkém období Rozhodování firmy o objemu výstupu v dlouhém období Nabídka dokonale konkurenčního odvětví v dlouhém období Efektivnost dokonale konkurenčního trhu ROVNOVÁHA NA NEDOKONALE KONKURENČNÍM TRHU Charakteristika nedokonalé konkurence Příčiny vzniku nedokonalé konkurence Formy nedokonalé konkurence Monopol...120

6 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A Protimonopolní regulace Oligopol Monopolní konkurence Neefektivnost nedokonale konkurenčních trhů TRH VÝROBNÍMI FAKTORY, TRH PRÁCE Ceny výrobních faktorů Pozemková renta Trh práce v podmínkách dokonalé konkurence Trh práce v podmínkách nedokonalé konkurence Úloha odborů na trhu práce Monopson TRH KAPITÁLEM Pojetí kapitálu Kapitálové statky a jejich akumulace Trh kapitálem Výnosy z kapitálu TRŽNÍ SELHÁNÍ A MIKROEKONOMICKÁ ÚLOHA STÁTU Tržní selhání krátký teoretický úvod...120

7 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A Nedokonalá konkurence Externality Externality a efektivnost Veřejné statky Nedokonalé informace Stát a tržní selhání Eliminace externalit Problém veřejných statků Asymetrická informace Vládní selhání TEORIE VEŘEJNÉ VOLBY A SELHÁNÍ STÁTU Veřejná volba Subjekty politického trhu Mechanismy veřejné volby Teorém středního voliče Dobývání renty a role byrokracie SEZNAM POUŽITÝCH ZNAČEK, SYMBOLŮ A ZKRATEK Informativní, navigační, orientační...120

8 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 8 Ke splnění, kontrolní, pracovní Výkladové Náměty k zamyšlení, myšlenkové, pro další studium Vlastní značky, symboly, zkratky...120

9 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 9 RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY MODULU MIKROEKONOMIE A V první kapitole nazvané Ekonomie základní pojmy a souvislosti budeme věnovat svou pozornost problémům, jež patří do úvodu každého kurzu mikroekonomie. V rámci této kapitoly tak budete postupně seznámeni s ekonomickým způsobem myšlení, zejména pak se dvěma základními principy ekonomie, rolí modelů v ekonomii, a to na příkladu modelu ekonomického koloběhu a modelu hranice produkčních možností, členěním ekonomie a v závěru pak se základními metodami a nástroji ekonomické analýzy. První kapitola je tak zaměřena zejména na objasnění těch základních pojmů ekonomie, jejichž znalost je nezbytná pro správné pochopení látky vysvětlované v následujících kapitolách. Rychlý náhled Druhá kapitola Trh a jeho základní elementy je zaměřena na vysvětlení podstaty trhu, směny a ceny a jejich role v ekonomice. Dále budou charakterizovány typy trhů a subjekty trhu, jimiž jsou domácnosti, firmy a stát. Podrobně budou vymezeny základní elementy trhů, jimiž jsou nabídka, poptávka, cena a jednotlivé typy konkurence a konečně bude analyzováno fungování tržního mechanismu. V rámci třetí kapitoly nazvané Racionální volba spotřebitele a formování poptávky zaměříme svou pozornost na teorii projevených preferencí a z ní vycházející teorii spotřebitelské poptávky. V této kapitole tak budete postupně seznámeni s rozpočtovým omezením spotřebitele, jeho preferencemi, kardinalistickým a ordinalistickým pohledem na způsob měření užitku a v neposlední řadě také s problematikou optimálního výběru spotřebitele. V závěru vás pak seznámíme s postupem odvození individuální poptávkové křivky a s problematikou elasticity poptávky. Ve čtvrté kapitole Výroba a volba technologie budete obeznámeni s problematikou teorie firmy, resp. s tou její částí, která se zabývá otázkami spojenými s volbou výrobního procesu. V rámci této kapitoly tak budete postupně seznámeni s technologickým omezením firmy, její krátkodobou a dlouhodobou produkční funkcí, s jejím omezením na straně nákladů a v neposlední řadě také s problematikou

10 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 10 nalezení nákladového optima firmy. V závěru pak získáte informace o vzájemném vztahu mezi výnosy z rozsahu a nákladovou funkcí. V páté kapitole nazvané Všeobecná rovnováha na chvíli opustíme problematiku parciální rovnováhy, jíž jsme se věnovali v předchozích dvou kapitolách a svou pozornost zaměříme na analýzu stavu, pro nějž platí, že na všech trzích nacházejících se v dané ekonomice je současně dosaženo rovnováhy. V rámci této kapitoly tak budete postupně seznámeni s podmínkami, za nichž je v námi analyzované ekonomice dosaženo efektivnosti ve směně, efektivnosti ve výrobě a neposlední řadě také efektivnosti v tzv. výrobním mixu. Jak plyne z názvu šesté kapitoly Příjmy, náklady a zisk firmy budeme v této části textu věnovat svou pozornost problematice příjmů, nákladů a zisku firmy. V průběhu kapitoly se tak dozvíte, že vývoj na straně příjmů je poměrně výrazně ovlivněn charakterem trhu, na němž je daná produkce realizována, kdežto vývoj na straně nákladů je závislý na délce časového období. Na závěr se pak budeme zaobírat problematikou zisku, přičemž získáte informace o tom, že v ekonomické teorii rozlišujeme mezi tzv. ekonomickým, účetním a normálním ziskem. V rámci sedmé kapitoly nazvané Firma na dokonale konkurenčním trhu se budeme věnovat problematice volby výstupu dokonale konkurenční firmou. V průběhu této kapitoly tak budete postupně seznámeni s charakteristickými rysy dokonale konkurenčního trhu, dozvíte se, jak firma volí optimální objem produkce, v jaké situaci se vedení firmy rozhoduje o krátkodobém ukončení výroby či o trvalém odchodu z dokonale konkurenčního trhu a jak lze odvodit křivku nabídky dokonale konkurenční firmy a křivku tržní nabídky, a to jak v krátkém, tak dlouhém období. V osmé kapitole Rovnováha na nedokonale konkurenčním trhu si ukážeme, že rovnost podmínek pro všechny účastníky trhu nelze, z různých důvodů, zajistit. K těmto důvodům patří především právní restrikce, diferenciace produktu a nedokonalé informace. Jejich vlivem vznikají různé formy nedokonalé konkurence. Postupně se seznámíme s monopolem, oligopolem a monopolní konkurencí a jejich důsledky na tržní nabídku a poptávku a efektivnost fungování trhu. Dosud jsme uvažovali o trzích spotřebních statků a služeb. Výroba

11 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 11 statků a služeb je však možná teprve, když výrobci nakoupí na příslušných trzích výrobní faktory tj. půdu, práci a kapitál. Jedná se o vzácné výrobní zdroje, které jsou základem pro tvorbu bohatství. V deváté kapitole Trh výrobními faktory, trh práce se proto zaměříme na trhy výrobních faktorů, na tvorbu cen výrobních faktorů a na rozhodování firmy při jejich pořizování. K tomu využijeme již známou teorii mezní produktivity. V této kapitole se pak budeme ve zabývat jak trhem půdy, tak zejména trhem práce. V desáté kapitole Trh kapitálem se seznámíme s pojetím kapitálu, problematikou kapitálových statků, jejich formami a s fungováním trhu s kapitálem. Dále bude analyzována úroková sazba jako cena kapitálu a úrok, jeho podstata a význam pro výrobce a pro tvůrce úspor. Rovněž bude analyzován proces investování. Seznámíte se s problematikou současné a budoucí hodnoty a čisté současné hodnoty budoucích příjmů v souvislosti s výnosy z kapitálu a jejich významem pro rozhodování o investičních variantách. V kapitole číslo jedenáct Tržní selhání a mikroekonomická úloha státu budou podrobně rozebrány příčiny, které omezují efektivnost trhu, nepřesně označované jako tržní selhání. Půjde především o problematiku veřejných statků, které se definičně liší od tržních statků, dále půjde o existenci pozitivních a negativních externalit a informační asymetrie na trhu. Stručně bude rekapitulována problematika monopolní síly. V souvislosti s tím bude přiblížena role státu v tržní ekonomice, jehož aktivity by měly eliminovat negativní dopady tržních selhání, a které však mohou být spojeny se selháními státu. V poslední dvanácté kapitole Teorie veřejné volby a selhání státu si podrobněji přiblížíme mechanismus rozhodování státu. Tuto oblast vymezuje teorie veřejné volby. Podrobně budeme analyzovat zejména subjekty politického trhu, problém konkurence v politice a politický cyklus. Rovněž se seznámíme s mechanismem veřejné volby a s cestou jak jsou přeměňovány individuální preference v kolektivní rozhodnutí. Ukážeme na volební paradox a na fakt, že neexistuje volební systém, který by zajistil efektivní rozhodování. Dále se budeme zabývat problémem nátlakových skupin a dobýváním renty (rent seeking) a rolí byrokracie.

12 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 12 ÚVODEM MODULU MIKROEKONOMIE A Vážení přátelé, studijní text Mikroekonomie A, jenž máte nyní před sebou, je koncipován jako studijní materiál pro studenty základního kurzu mikroekonomie, který je standardně vyučován na českých vysokých školách ekonomického směru v rámci bakalářských a magisterských studijních programů. Především je však tento text určen studentům 1. ročníku kombinovaného studia Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné. Vlastní studijní text je rozdělen do dvanácti samostatných kapitol, které odpovídají dvanácti studijním týdnům standardního vysokoškolského semestru, přičemž tyto kapitoly můžeme seskupit do šesti relativně samostatných bloků, jež jsou postupně věnovány úvodu do ekonomie (kapitoly 1-2), problematice všeobecné rovnováhy (kapitoly 3-5), příjmům, nákladům a ziskům firmy (kapitola 6), vlivům, jenž má tržní prostředí na chování firmy (kapitoly 7 8), trhům výrobních faktorů (kapitoly 9-10) a tržním selháním a působení státu na subjekty trhu (kapitoly 11 12). Každá z kapitol pak obsahuje rychlý náhled na řešený problém, cíle k nimž by měl student v průběhu studia dané kapitoly dospět, čas potřebný ke studiu, klíčová slova a v závěru pak shrnutí kapitoly a soubor řešených otázek a příkladů. Vlastní text je pak dle potřeby doplněn grafy nezbytnými k pochopení dané problematiky, definicemi vybraných pojmů a důležitými vzorci. Při psaní tohoto textu jsme vycházeli z teoretických znalostí a praktických zkušeností, jež jsme získali v rámci výuky základního kurzu mikroekonomie, a to jak na Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné, tak na jiných odborných školách. Při vlastní tvorbě tohoto textu jsme pak byli vedeni snahou poskytnout studujícímu podstatné informace, při zachování čtivosti daného textu. Z tohoto důvodu vám budeme vděčni za všechny vaše názory a připomínky, jež nám můžete zaslat na ové adresy tuleja@opf.slu.cz či nezval@opf.slu.cz. Na závěr bychom pak chtěli poděkovat prof. RNDr. Jaroslavu Ramíkovi, CSc. a doc. PhDr. Kamilu Fuchsovi, CSc. za recenzi předloženého textu. Havířov a Karviná, červenec - listopad 2003 Autoři

13 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 13 CÍL MODULU MIKROEKONOMIE A Po úspěšném a aktivním absolvování tohoto MODULU Budete umět: Budete umět charakterizovat ekonomii a její dva základní principy, rozlišit mezi mikroekonomií, makroekonomií a mezinárodní ekonomií, vyložit fungování trhu a jeho funkce v ekonomice, vyložit roli ceny v ekonomice, vymezit vzájemný vztah mezi preferencemi spotřebitele a jeho celkovým užitkem, odvodit křivku individuální poptávky, rozlišit mezi tržním, ekonomickým a technologickým omezením firmy, definovat produkční funkci, a to jak v krátkém, tak dlouhém období, rozlišit mezi parciální a všeobecnou rovnováhou, vymezit efektivnost ve směně, efektivnost ve výrobě a efektivnost výrobního mixu, pomocí kontraktační křivky odvodit hranici produkčních možností, rozlišit mezi vývojem příjmů na dokonale a nedokonale konkurenčním trhu, rozlišit mezi vývojem nákladů v krátkém a dlouhém období, definovat ekonomický, účetní a normální zisk, rozpoznat základní charakteristické rysy dokonale konkurenčního trhu, definovat zlaté pravidlo maximalizace zisku a pravidlo převrácené elasticity, vymezit příčiny vzniku nedokonalé konkurence, vymezit dopady její existence na efektivnost fungování trhu, charakterizovat fungování trhů s výrobními faktory, zvláště trhu práce, vysvětlit proč mají hokejové hvězdy tak vysoké příjmy, charakterizovat fungování trhu s kapitálem a jeho formy,

14 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 14 vysvětlit vztah mezi úsporami a kapitálem, charakterizovat příčiny selhání trhu jejich objektivní základ, vysvětlit rozdíl mezi tržními a veřejnými statky, vymezit a charakterizovat jednotlivé subjekty politického trhu, vyložit rizika mechanismu politického soutěžení. Získáte: Získáte informace o tom, že ekonomie jako vědní disciplína řeší zejména fundamentální problém vzácnosti, představu o tom, jak se rozhoduje racionálně se chovající ekonomický subjekt, představu o fungování trhu a roli konkurence v něm, informace o tom, že při výběru svého optimálního spotřebního koše řeší spotřebitel dvě základní otázky, a to jaký spotřební koš je pro něj nejlepší a zda si je tento spotřební koš schopen dovolit, základní poznatky o tom, co je to cenová spotřební křivka a jak jsme s její pomocí schopni zkonstruovat křivku individuální poptávky, informace o tom, že každá firma v průběhu své činnosti řeší dvě základní otázky, a to jaký objem produkce bude vyrábět a za jakou cenu bude tuto produkci na trhu realizovat, základní poznatky o tom, co je to stezka expanze firmy, informace o tom, že Pareto efektivní alokace je takovou alokací, při níž jsou statky či výrobní faktory využity způsobem, jenž neumožňuje jejich další realokaci bez toho, aby zvýšení prospěchu u jednoho ekonomického subjektu vedlo k poklesu prospěchu u subjektů ostatních, základní informace o tom, co je to kontraktační křivka a jak jsme s její pomocí schopni zkonstruovat hranici produkčních možností, představu o tom, za jakých podmínek povede růst ceny statku k růstu celkových příjmů firmy, základní poznatky o vlivu délky časového období na vývoj celkových, mezních a jednotkových nákladů, informace o tom, jaké jsou základní charakteristické rysy dokonale konkurenčního trhu,

15 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 15 představu o tom, jakým způsobem je v ekonomii posuzována efektivnost jednotlivých tržních mechanismů, poznatky o reálných tržních strukturách: monopolu, oligopolu, a monopolní konkurenci, představu o fungování tržního mechanismu v reálných podmínkách, poznatky o rozhodování podnikatele při pořizování výrobních faktorů, představu o fungování trhu práce, jehož je každý (dříve nebo později) účastníkem, poznatky o možnostech řešení problémů záporných externalit, představu o možnostech státu při řešení tržních selhání ale i o selhání státu, poznatky o obecných problémech rozhodování v demokratických systémech, poznatky o roli nátlakových skupin a problémech dobývání renty. ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový čas potřebný k prostudování MODULU je cca 24 hodin.

16 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 16 1 EKONOMIE - ZÁKLADNÍ POJMY A SOUVISLOSTI RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY EKONOMIE ZÁKLADNÍ POJMY A SOUVISLOSTI. V první kapitole nazvané Ekonomie základní pojmy a souvislosti budeme věnovat svou pozornost problémům, jež patří do úvodu každého kurzu mikroekonomie. V rámci této kapitoly tak budete postupně seznámeni s ekonomickým způsobem myšlení, zejména pak se dvěma základními principy ekonomie, rolí modelů v ekonomii, a to na příkladu modelu ekonomického koloběhu a modelu hranice produkčních možností, členěním ekonomie a v závěru pak se základními metodami a nástroji ekonomické analýzy. První kapitola je tak zaměřena zejména na objasnění těch základních pojmů ekonomie, jejichž znalost je nezbytná pro správné pochopení látky vysvětlované v následujících kapitolách. Rychlý náhled CÍLE KAPITOLY EKONOMIE ZÁKLADNÍ POJMY A SOUVISLOSTI Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět: Budete umět charakterizovat ekonomii a její dva základní principy, definovat náklady obětovaných příležitostí a vysvětlit jejich smysl, používat dva základní ekonomické modely, tj. model ekonomického koloběhu a model hranice produkčních možností, rozlišit mezi mikroekonomií, makroekonomií a mezinárodní ekonomií, odlišit od sebe normativní a pozitivní výroky

17 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 17 a v neposlední řadě získáte informace o základních metodách a nástrojích ekonomické analýzy. Získáte: Získáte informace o tom, že ekonomie jako vědní disciplína řeší zejména fundamentální problém vzácnosti, představu o tom, jak se rozhoduje racionálně se chovající ekonomický subjekt, informace o tom, proč jsou v rámci ekonomie využívány teoretické modely, znalosti o členění ekonomických vědních disciplín, a představu o základních metodách a nástrojích ekonomické analýzy. ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je cca 2 hodiny. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY EKONOMIE ZÁKLADNÍ POJMY A SOUVISLOSTI derivace, dělba práce, efektivnost, ekonomický koloběh, ekonomický model, ekonomický přebytek, ekonomie, funkce, graf, hmotné toky, hranice produkčních možností, hraniční cena, intenzita práce, kapitál, makroekonomie, mezinárodní ekonomie, mezní veličina, Klíčová slova

18 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 18 mikroekonomie, mzda, náklady příležitostí, normativní ekonomie, peněžní toky, pozemková renta, pozitivní ekonomie, práce, produktivita práce, průměrná veličina, půda, renta, služby, stacionární ekonomika, technologie, užitek, volné statky, výnosy z rozsahu, výroba, výrobky, výrobní faktor, vzácné statky, vzácnost PRŮVODCE STUDIEM 1 V úvodu první kapitoly zaměříme svou pozornost na ekonomický způsob myšlení. V rámci této části se tak dozvíte, že k základním principům ekonomie patří princip vzácnosti a princip porovnání nákladů a užitku. Dozvíte se také, co ekonomie chápe pod označením hraniční cena, ekonomický přebytek a náklady příležitostí. 1.1 Ekonomie a ekonomický způsob myšlení Ekonomie studuje organizační formy, jejichž prostřednictvím je v lidské společnosti řešen fundamentální problém vzácnosti. Vyjdeme-li z této definice, pak dospějeme k závěru, že hlavním cílem ekonomie je odhalit a následně také popsat mechanismy, jejichž prostřednictvím jsou v dané společnosti rozdělovány disponibilní (vzácné) zdroje mezi vzájemně si konkurující užití. Ekonomie Z výše řečeného je tedy zřejmé, že jedním ze základních principů ekonomie je princip vzácnosti, tj. teze o omezenosti zdrojů sloužících ke krytí v podstatě neomezených potřeb ekonomických subjektů, které tak při svém rozhodování musí brát v potaz skutečnost, že zvýší-li svou spotřebu zdroje A, pak budou pravděpodobně nuceny snížit svou spotřebu jiného zdroje, např. zdroje B. Princip vzácnosti Z teze o vzácnosti zdrojů, pak vyplývá také druhý základní princip ekonomie, tj. princip porovnání nákladů a užitku. Stojí-li ekonomický subjekt před rozhodnutím, kterou ze svých neomezených potřeb uspokojit a kterou nechat neuspokojenu, pak by toto rozhodnutí měl učinit na základě pravidla, které říká, že racionálně se chovající subjekt bude realizovat pouze takovou činnost, Princip porovnání nákladů a užitku

19 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 19 pro niž platí, že užitek, který tomuto subjektu z dané činnosti plyne převyšuje náklady, jež musí tento subjekt na realizaci dané činnosti vynaložit. Jinými slovy řečeno, ekonomické subjekty budou vykonávat pouze ty činnosti, u nichž výše dodatečných nákladů nepřekročí výši dodatečného prospěchu, jenž tento subjekt získává. Pojďme si nyní princip porovnání nákladů a užitku přiblížit na konkrétním příkladu. Předpokládejme, že si doma budujete archív vín, přičemž na internetové stránce Znovínu Znojmo jste objevili nabídku poslední láhve Veltlínského zeleného, ročník 1983, jejíž cena je Kč. Pokud tuto láhev koupíte, pak je zřejmé, že váš užitek z vlastnictví této láhve musí odpovídat minimálně oněm výše zmiňovaným Kč. Bude-li tomu tak, pak se tato částka stává tzv. hraniční cenou koupě láhve Veltlínského zeleného, ročník Dále předpokládejme, že si danou láhev koupíte, přičemž váš kolega vám za ni následně nabídne Kč. Vyjdeme-li z výše řečeného, pak dospějeme k závěru, že danou láhev za tuto částku prodáte pouze tehdy, pokud výše vaše prospěchu z vlastnictví této láhve bude dosahovat maximálně oněch Kč. Tato částka se tak stává hraniční cenou prodeje láhve Veltlínského zeleného, ročník Hraniční (prahovou) cenou, tedy rozumíme nejvyšší cenu, již je daný ekonomický subjekt ochoten zaplatit za daný statek či službu (v tomto případě hovoříme o hraniční ceně koupě) či nejnižší cenu, za niž je tento subjekt ochoten daný statek či službu prodat (hraniční cena prodeje). Hraniční cena V případě, že kolegovu nabídku přijmete a danou láhev obratem prodáte, pak výsledkem tohoto prodeje bude tzv. ekonomický přebytek, jenž definuje, jako rozdíl mezi prospěchem, který daný ekonomický subjekt z konkrétní činnosti získá a náklady, jež musí na tuto činnost vynaložit. V našem případě by tento přebytek dosáhl výše Kč, neboť náklady na pořízení jedné láhve Veltlínského zeleného, ročník 1983, by odpovídaly Kč, kdežto příjem plynoucí z jeho prodeje by dosáhl výše Kč. Ekonomický přebytek Vyjdeme-li z výše řečeného, pak dospějeme k závěru, že racionálně se chovající ekonomický subjekt si ze skupiny dostupných činností zvolí takovou činnost, při níž bude v daném okamžiku maximalizovat svůj ekonomický přebytek. Jak jsme již uvedli výše, ekonomický subjekt si činnost, která vede k maximalizaci jeho ekonomického přebytku volí ze skupiny všech dostupných činností. Z daného je tedy zřejmé, že pokud se tento subjekt Náklady příležitostí

20 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 20 rozhodne pro realizaci určité konkrétní činnosti (např. pro uchování láhve Veltlínského zeleného, ročník 1983 v archívu), pak se současně vzdává možnosti realizovat některou jinou dostupnou činnost (např. prodej této láhve kolegovi za Kč). Hodnota této obětované alternativní činnosti pak vyjadřuje tzv. náklad příležitosti realizované činnosti. Z daného je tedy zřejmé, že nepřijmete-li kolegovu nabídku a láhev si uložíte do svého archívu, pak náklady obětované příležitosti budou odpovídat Kč, jež byste získali při prodeji dané láhve. PRŮVODCE STUDIEM 2 V úvodu této kapitoly jsme definovali pojem ekonomie a hovořili jsme o základních principech této vědní disciplíny. Nyní svou pozornost zaměříme na problematiku modelů a jejich roli v rámci ekonomické analýzy. V rámci této kapitoly se pak také naučíte používat dva základní ekonomické modely, a to model ekonomického koloběhu a model hranice produkčních možností. Společně s popisem těchto modelů budou definovány také další důležité pojmy, k nimž patří vzácné a volné statky, výrobky, služby, výrobní faktory, dělba práce, hmotné a finanční toky, efektivnost či výnosy z rozsahu. 1.2 Model a jeho role v ekonomii Vyjdeme-li z výše řečeného, pak dospějeme k závěru, že ekonomové používají zásadu komparace nákladů a užitku v podstatě jako teoretický model popisující volbu racionálně se chovajícího ekonomického subjektu. Jinými slovy řečeno v rámci analýzy principu porovnání nákladů a užitku jsme se seznámili s jedním z mnoha teoretických modelů, jichž ekonomové využívají k poznávání reálně fungujících hospodářských procesů. Pojďme se proto nyní věnovat problematice teoretických, resp. ekonomických modelů poněkud podrobněji. Pojmem ekonomický model budeme označovat buďto formalizované nebo neformalizované zobrazení reálně fungující ekonomiky, jehož hlavním cílem je zjednodušit popisovaný ekonomický systém, a to při současném zachování jeho Ekonomický model

21 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 21 podstatných charakteristik. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že při vlastní konstrukci ekonomického modelu dochází k určité schematizaci hospodářské reality, což se následně odráží v existenci většího či menšího počtu omezujících předpokladů zabezpečujících funkčnost daného modelu. Ekonomický model pak může být formulován: verbálně, graficky, popř. matematicky. Pojďme nyní naši pozornost zaměřit na dva základní ekonomické modely, a to na model ekonomického koloběhu a model hranice produkčních možností Model ekonomického koloběhu Model ekonomického koloběhu je modelem, jenž schematicky znázorňuje vlastní organizaci národního hospodářství, přičemž ve své nejjednodušší podobě popisuje stacionární ekonomiku (viz obrázek č. 1-1). Model ekonomického koloběhu Stacionární ekonomiku definujeme jako jednoduchou ekonomiku tvořenou pouze dvěma sektory, domácnostmi (jednotlivci) a firmami, z nichž ani jeden v dané ekonomice nespoří, a tím pádem také neinvestuje, z čehož pak následně plyne výše uvedená stacionárnost. Firmy pak v tomto modelu vyrábějí statky a služby, k čemuž využívají výrobní faktory, jejichž jedinými vlastníky jsou domácnosti, které naopak spotřebovávají statky a služby, za něž utrácejí svůj důchod, jenž získávají z pronájmu příslušných výrobních faktorů. Domácnosti tak vystupují na trhu statků a služeb jako poptávající a na trhu výrobních faktorů jako nabízející, kdežto firmy působí na trhu statků a služeb jako nabízející a na trhu výrobních faktorů jako poptávající. Stacionární ekonomika Z výše řečeného je tedy zřejmé, že v rámci stacionární ekonomiky plní firmy roli jediného producenta statků a služeb, jež tak můžeme označit jako vzácné či také ekonomické statky. Co budeme pod tímto pojmem rozumět? Vzácné statky Vzácný (ekonomický) statek je statkem, k jehož charakteristickým rysům patří vzácnost (omezenost) a užitečnost, která z jeho spotřeby plyne danému spotřebiteli. Nesplňuje-li tedy statek jeden z těchto aspektů, pak jej nebudeme

22 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 22 považovat za statek vzácný, ale za statek volný. Obrázek č. 1-1 Ekonomický koloběh trh statků a služeb výdaje domácnosti nakupované statky a služby jednotlivec poptává firma nabízí prodávané statky a služby příjmy firmy domácnost (jednotlivec) firma příjmy domácnosti (důchod) nabízené výrobní faktory jednotlivec nabízí firma poptává pronajímané výrobní faktory náklady firmy (mzda, úrok, renta) trh výrobních faktorů Ekonomické statky pak můžeme dále členit na: výrobky, tj. hmotné statky, Členění vzácných statků a služby, nebo-li nehmotné statky, pro něž je charakteristické, že k jejich spotřebě dochází v okamžiku jejich výroby. Vyjdeme-li z výše řečeného, pak dospějeme k závěru, že za ekonomické jsou považovány zejména ty statky či služby, které jsou výsledkem hospodářské činnosti (výroby). V tomto okamžiku je pak nutno konstatovat, že členění statků na statky ekonomické a volné je členěním, které vychází spíše ze subjektivního pohledu každého jednotlivce na způsob, jimž je schopen uspokojit své potřeby. Za

23 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 23 vzácné tak jednotlivé ekonomické subjekty považují pouze ty statky, které uspokojují jejich ekonomické potřeby. Jak jsme již uvedli výše, vzácné statky jsou výsledkem výroby, tj. procesu, v jehož rámci dochází k uvědomělé přeměně společenských zdrojů ve výrobky a služby, které jsou určeny k uspokojení potřeb jednotlivce či společnosti. Výroba Společenské zdroje (vstupy), pak označujeme také pojmem výrobní faktory, jež následně členíme na faktory: primární, tj. zdroje, jež si ekonomické subjekty přivlastňují přímo ze svého okolí. Do této skupiny tak můžeme zařadit půdu a práci. sekundární, tj. společenské zdroje, které jsou výsledkem výrobního procesu. Za sekundární výrobní faktory tak můžeme považovat kapitál a technologie. Výrobní faktory primární sekundární Půda a přírodní zdroje Půda (A) jako výrobní faktor zahrnuje jak tu část zemského povrchu, která není pokryta mořem (zemědělská a nezemědělská půda), tak veškeré přírodní zdroje, které lze nalézt nad i pod zemí. Jinými slovy řečeno půdu považujeme za vzácný statek, jenž je produktem přírody. Vzhledem k tomu, že na Zemi je k dispozici fixní množství půdy, získávají její vlastníci určitou výhodu, kterou lze vyjádřit prostřednictvím tzv. ekonomické 1 či také pozemkové renty, tj. důchodem, jenž plyne vlastníkovi tohoto výrobního faktoru. V tomto okamžiku je zapotřebí poznamenat, že zdrojem pozemkové renty není pouze fixní množství půdy, ale také její: Půda a přírodní zdroje kvalita, či přesněji řečeno úrodnost půdy (zemědělská půda), a poloha půdy (zemědělská půda a stavební pozemky). 1 Ekonomickou rentu můžeme definovat jako částku, vyjadřující rozdíl mezi důchodem, jenž vlastník výrobního faktoru získává za jeho pronájem a minimální částkou, za niž by byl ochoten tento výrobní faktor pronajmout. Budeme-li tedy předpokládat, že daný jednotlivec je ochoten pracovat při mzdě 250 Kč/hodina, přičemž za hodinu práce dostává 300 Kč, pak jeho ekonomická renta dosahuje výše 50 Kč.

24 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 24 Práce Jak jsme již uvedli výše, za primární výrobní faktor lze považovat také práci (L), tj. vstup, jenž zahrnuje všechny lidské zdroje, jimiž může v průběhu výrobního procesu disponovat daná společnost (ekonomika). Práci pak definujeme jako vědomou a účelnou lidskou činnost, kterou provádějí zejména lidé, a to s pomocí svých fyzických a duševních předpokladů. Vyjdeme-li z výše uvedené definice, pak dospějeme k závěru, že počet osob, které jsou v dané ekonomice schopny pracovat, bude víceméně omezen na tzv. práceschopné osoby, jež budou následně tvořit pracovní sílu. K dalším charakteristickým rysům výrobního faktoru práce pak patří její: Práce kvalita, již ovlivňuje zejména stupeň kvalifikace pracovní síly, přičemž ekonomie předpokládá existenci přímé úměry mezi kvalitou vykonané práce a kvalifikačním stupněm pracovníka, tj. čím vyšší je kvalifikace pracovníka, tím vyšší je kvalita jím vykonané práce, a produktivita, tj. objem výstupu na jednoho pracovníka. Produktivita práce tak vyjadřuje účinnost vynakládané práce. V tomto okamžiku je pak nutno poznamenat, že od produktivity práce je nutno odlišit intenzitu práce, tj. množství vstupu, které si ekonomické subjekty pronajímají na jednotku času. Cenu, již jsou ekonomické subjekty nuceny zaplatit za pronájem tohoto výrobního faktoru pak označujeme pojmem mzda. Hovoříme-li o výrobním faktoru práce, pak nesmíme zapomenout také na dělbu práce, tj. proces, v jehož rámci je tento výrobní faktor usměrňován pouze do činností, v nichž dosahuje nejvyšší produktivity. Jinými slovy řečeno dělbou práce rozumíme specializaci jednotlivců na dílčí pracovní činnosti či operace. V ekonomii pak rozlišujeme mezi: dělbou práce v pracovních činnostech v tomto případě se jednotlivci specializují na jednotlivé pracovní činnosti, v důsledku čehož se následně zvyšuje jejich schopnost realizovat tyto činnosti. Do této skupiny pak zahrnujeme: Dělba práce v pracovních činnostech přirozenou dělbu práce již považujeme za výchozí podobu dělby práce, v jejímž rámci se pracovní činnosti dělily mezi muže a ženy, resp. mezi staré a mladé členy dané společnosti.

25 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 25 a společenskou dělbu práce, jež proběhla ve třech hlavních vlnách, z nichž první byla spojena s oddělením pastevectví od zemědělství, druhá s vyčleněním řemesel a konečně třetí s oddělením obchodu. dělbou práce v pracovních operacích kdy se jednotlivci již nespecializují na celé výrobní činnosti, nýbrž na jednotlivé pracovní operace v rámci těchto činností. Tato hlubší forma specializace pak na jedné straně vedla k růstu produktivity výrobců a na straně druhé k jejich větší vzájemné závislosti. v pracovních operacích Kapitál Kapitál (K) zahrnuje statky, které byly v rámci výrobního procesu již jednou vyrobeny, a to se záměrem jejich následného využití při výrobě jiných statků či služeb, z čehož tedy vyplývá, že kapitál či také kapitálové statky jsou výstupem, jenž není určen pro konečnou, nýbrž pro výrobní spotřebu. Kapitál pak můžeme rozdělit na: Kapitál (kapitálové statky) hmotný (fyzický, reálný), jenž zahrnuje suroviny, materiál, polotovary a výrobní zařízení, nehmotný, kam řadíme zejména duševní vlastnictví, a finanční. Podobně jako v případě ostatních výrobních faktorů, také kapitál nese svému vlastníkovi důchod, jenž v tomto případě označíme jako úrok (u finančního kapitálu) nebo zisk (u hmotného a nehmotného kapitálu). Technologie Posledním námi analyzovaným výrobním faktorem je technologie (t), kterou považujeme za specifickou formu nehmotného kapitálu, jenž má v tomto případě podobu víceméně originálního řešení výrobního postupu. Otázkou tedy zůstává, co nás vede k tomu, abychom technologii považovali za samostatný výrobní faktor. Odpověď je následující: použitá technologie výrazně ovlivňuje všechny ostatní výrobní faktory, čímž se v podstatě stává samostatným výrobním faktorem. Dalo by se říci, že dobře použitá technologie násobí účinnost ostatních výrobních faktorů, kdežto nevhodně použitá Technologie

26 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 26 technologie jejich účinnost snižuje. Cenou technologie je renta. Vrátíme-li se zpět k obrázku č. 1-1, pak zjistíme, že schéma ekonomického koloběhu poměrně jednoduchým způsobem znázorňuje hmotné a peněžní toky, jež probíhají v rámci daného ekonomického systému. Jak je z daného obrázku zřejmé, vnitřní okruh zachycuje toky hmotné, nebo-li pohyb výrobních faktorů od domácností k firmám a současně také pohyb statků a služeb od firem k domácnostem, kdežto vnější okruh pak znázorňuje peněžní toky, tj. platby, jež v podobě mezd, úroků, zisků a rent získávají domácnosti, které je následně vynakládají na nákup zboží na trhu statků a služeb. Hmotné a peněžní toky Model hranice produkčních možností Hranice produkčních možností (PPF) zachycuje všechny dostupné kombinace dvou výstupů (statku x a y), které je daná ekonomika schopna vyprodukovat při přesně stanoveném objemu výrobních faktorů (půdy, práce a kapitálu) a při daném způsobu jejich použití (technologii). Hranici produkčních možností můžeme například znázornit pomocí obrázku č Pokud by v této ekonomice byly všechny dostupné výrobní faktory využity na produkci statku y, pak by zdejší firmy vyprodukovaly y max jednotek statku y a současně nula jednotek statku x. Naopak, pokud by všechny výrobní faktory využívalo pouze odvětví produkující statek x, daná ekonomika by vyráběla x max jednotek statku x a současně žádnou jednotku statku y. Tyto dvě možno říci extrémní situace pak na křivce PPF představují tzv. hraniční body, tj. v našem případě bod A a bod B. Z daného je tedy zřejmé, že pokud by ekonomika alokovala dostupné výrobní faktory mezi oba statky, pak by mohla dosáhnout například bodů C, D či E. Na rozdíl od těchto bodů bod F zachycuje takovou kombinaci statků x a y, která je pro danou ekonomiku zcela nedostupná, a to z důvodu nedostatečného vybavení výrobními faktory. Z daného je tedy zřejmé, že v dané ekonomice mohou firmy vyrábět pouze takové kombinace statků x a y, které se nalézají buďto uvnitř hranice produkčních možností nebo přímo na ni. Víme-li, že jsme schopni vyprodukovat pouze ty kombinace statků x a y, které se nacházejí na či uvnitř hranice produkční možností, pak nám pouze zbývá nalézt odpověď na otázku, zda všechny tyto kombinace představují efektivní využití disponibilních zdrojů dané ekonomiky. Má-li být odpověď na tuto otázku správná, pak si musíme nejprve vymezit pojem efektivnost. Efektivnost

27 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 27 Obrázek č. 1-2 Hranice produkčních možností statek y y max y 1 A PPF C F y 2 D y 3 G E 0 x 1 x 2 x 3 B statek x x max Efektivnost definujeme jako takové využití disponibilních zdrojů, které přináší daným ekonomickým subjektům maximální dostupnou míru uspokojení. Z výše uvedené definice tedy vyplývá, že výrobní faktory jsou v dané ekonomice využívány efektivně pouze tehdy, pokud tato ekonomika není schopna vyprodukovat větší množství statku x, bez nutnosti snížit produkci statku y. Produkuje-li tedy námi analyzovaná ekonomika kombinaci statků x a y odpovídající např. bodu G, pak je tato ekonomika také schopna zvýšit svou produkci statku x, aniž by při tom snížila produkci statku y (např. posunem z bodu G do bodu D). Pokud však tato ekonomika vyrábí na hranici produkční možností, tj. např. v bodě D, pak při daných disponibilních zdrojích není schopna zvýšit svou produkci statku x, aniž by snížila produkci statku y (posun z bodu D do bodu E). Z daného je tedy zřejmé, že k efektivnímu využívání výrobních faktorů dochází pouze tehdy, pokud se daná ekonomika pohybuje na hranici produkčních možností.

28 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 28 Jak je z obrázku č. 1-2 zřejmé, hranice produkčních možností má v našem případě podobu křivky, jenž je konkávní vůči počátku. Budeme-li chtít tuto skutečnost vysvětlit, pak musíme konstatovat, že výrobní faktory jsou převedeny z výroby statku x na výrobu statku y při klesajících výnosech z rozsahu. Co pod tímto pojem budeme rozumět? Tvar křivky PPF a výnosy z rozsahu Výnosy z rozsahu definujeme jako změnu objemu výstupu vyvolanou změnou pronajímaného množství vstupů o jednu jednotku. Jejich výši pak určíme pomocí následujícího vzorce: Q rs = (1.1) VF kde: rs výnosy z rozsahu Q VF změna objemu výstupu změna používaného množství vstupů Výnosy z rozsahu pak dělíme na: rostoucí, při nichž objem výstupu roste rychleji než množství používaných vstupů, tj. zvýší-li daná firma množství všech vstupů o deset procent, pak se objem vyráběné produkce zvýší o více než deset procentních bodů. Pokud by se v dané ekonomice prosazovaly pouze rostoucí výnosy z rozsahu, pak by křivka PPF byla vůči počátku konvexní (zakřivená dovnitř). konstantní, při nichž objem výstupu roste stejnou rychlostí jako množství používaných vstupů, tj. zvýší-li firma množství všech najímaných vstupů o deset procentních bodů, pak se objem vyráběné produkce zvýší také o deset procent. Z daného je tedy zřejmé, že pokud by se v dané ekonomice prosazovaly konstantní výnosy z rozsahu, pak by křivka PPF nabyla tvaru negativně skloněné přímky. a klesající, jež se ve výrobě prosazují v okamžiku, kdy objem výstupu roste pomaleji než množství používaných vstupů. Jinými slovy řečeno, zvýší-li daná firma množství všech vstupů o deset procent, pak se objem vyráběné produkce zvýší o méně než deset procentních bodů. Jak jsme již uvedli výše, prosazují-li se v dané ekonomice klesající výnosy z rozsahu, pak je křivka PPF konkávní vůči počátku (zakřivená ven). Typy výnosů z rozsahu rostoucí konstantní klesající

29 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 29 Znázorňuje-li hranice produkčních možností všechny dostupné kombinace statků x a y, jež je daná ekonomika schopna vyrobit při daném objemu výrobních faktorů a při dané technologii, pak je zřejmé, že tato křivka je konstruována pouze pro určitý časový okamžik či interval. Z daného je tedy vyplývá, že v průběhu času může hranice produkčních možností, měnit jak svůj sklon, tak svou polohu: Poloha a sklon hranice produkčních možností zlepší-li se technologie, která je v dané ekonomice využívána při výrobě jednoho z produkovaných statků, pak se také změní sklon křivky PPF (viz obrázek č. 1-3). Čím je tato změna způsobena? Předpokládejme, že v dané ekonomice dojde k zlepšení technologií využívaných odvětvím produkujícím statek y, v důsledku čehož bude toto odvětví schopno produkovat při jakémkoliv množství statku x větší množství statku y. Z daného je tedy zřejmé, že daná ekonomika bude také schopna vyrobit mnohem větší množství statku y v hraničním bodě, díky čemuž se tento bod posune z polohy A do polohy A a křivka PPF se stane strmější. Pokud by k dané změně došlo v odvětví produkujícím statek x, křivka PPF by se stala plošší. dojde-li k technologickému pokroku, jenž umožní zvýšit produktivitu všech výrobních faktorů, pak se změní poloha křivky PPF, která se posune směrem doprava nahoru. Jak je z výše uvedeného zřejmé, model hranice produkčních možností nám umožňuje objasnit některé základní myšlenky soudobé ekonomie, k nimž řadíme zejména: efektivnost, technologický pokrok, možnost volby či náklady obětovaných příležitostí. Obrázek č. 1-3 Hranice produkčních možností a technologický pokrok

30 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 30 statek y y max A PPF y 2 y max A PPF 1. D y 1 C 0 x 1 x 2 B statek x x max PRŮVODCE STUDIEM 3 Třetí část této kapitoly bude věnována členění ekonomie, přičemž v jejím průběhu narazíte na tři druhy členění, a to na tzv. tradiční členění, členění dle předmětu chování a v závěru pak na členění dle předmětu studia ekonomie. V průběhu této kapitoly se tak postupně dozvíte, jaký je základní rozdíl mezi mikroekonomií, makroekonomií a mezinárodní ekonomií či v čem se liší pozitivní výrok do výroku normativního. 1.3 Ekonomie a její členění

31 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 31 Ekonomie je tradičně dělena na dvě relativně samostatné vědní disciplíny, jimiž jsou: mikroekonomie, která studuje chování jednotlivých ekonomických subjektů (domácností a firem) na dílčích trzích (trhu výrobních faktorů, trhu statků a služeb, apod.). Ekonomická analýza tak v rámci této vědní disciplíny zaměřuje svou pozornost zejména na teorii spotřebitelské poptávky, teorii alokace času či teorii firmy, resp. její součást teorii cen. Poměrně značnou pozornost pak mikroekonomie věnuje stupni konkurenčního prostředí na jednotlivých analyzovaných trzích. V rámci tradiční mikroekonomie je pak nejčastěji analyzována dílčí rovnováha, kdežto moderní mikroekonomie klade mnohem větší důraz na analýzu všeobecné rovnováhy, k čemuž také využívá tzv. axiomatický přístup. K mikroekonomii má poměrně blízko ekonomie blahobytu, která je v odborných kruzích považována za normativní odnož této vědní disciplíny. a makroekonomie, jejímž předmětem studia je chování ekonomiky jako celku. V rámci této vědní disciplíny je ekonomický systém rozčleněn do několika samostatných, zdánlivě homogenních kategorií, přičemž ucelený model národního hospodářství získáme vzájemným propojením určujících faktorů každé z těchto dílčích kategorií. Za řekněme otce zakladatele makroekonomie pak můžeme považovat Johna Maynarda Keynese ( ), který ve svém stěžejním díle Všeobecná teorie zaměstnanosti, úroků a peněz vymezil v podstatě všechny hlavní agregátní veličiny. Tradiční členění ekonomie mikroekonomie makroekonomie Někteří teoretičtí ekonomové pak nedělí ekonomii pouze na dvě výše uvedené vědní disciplíny, ale na disciplíny tři, tj. na mikroekonomii, makroekonomii a mezinárodní ekonomii, která analyzuje finanční a hmotné toky probíhající mezi dvěma státy. Ve svém tradičním pojetí se pak tato vědní disciplína dělí na dva samostatné obory, a to: mezinárodní ekonomie teorii mezinárodní ekonomie, v jejímž rámci věnují ekonomové svou pozornost vývoji reálných veličin typu struktura mezinárodního obchodu, přínosy z mezinárodního obchodu, směnné relace apod. a monetární teorii, jejíž náplní je jednak analýza faktorů určujících měnový kurz a jednak analýza fungování přizpůsobovacích

32 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 32 mechanismů zabezpečujících rovnováhu platební bilance Mimo výše uvedeného tradičního členění, lze ekonomie dělit také dle předmětu chování, a to na ekonomii: pozitivní, tj. vědní disciplínu vycházející z filozofického směru označovaného jako pozitivismus či také scientismus, jenž ve svém moderním pojetí tvrdí, že poznatky o realitě jsou obsaženy pouze v těch tvrzeních, která lze ověřit, popř. falsifikovat 2 zkušeností. Z daného je tedy zřejmé, že středem zájmu pozitivní ekonomie budou pouze ty výroky, jež jsou ekonomové schopni ověřit, a to s odvoláním na konkrétní fakta. Představitelé pozitivní ekonomie tak odmítají hodnotové soudy, neboť dle jejich názoru se skuteční ekonomové nemohou vyjadřovat k normativním otázkám. Za pozitivní výrok tak můžeme například považovat tvrzení: Dle našich propočtů existuje vzájemný vztah mezi tempem růstu HDP a růstem míry nezaměstnanosti, který naznačuje, že k 1%-nímu poklesu míry nezaměstnanosti bude zapotřebí 1,8%-ní růst hrubého domácího produktu (Tuleja, Lebiedzik, Paulík, 1999, s. 61). a normativní, již charakterizujeme jako vědní disciplínu, která, na rozdíl od výše uvedené pozitivní ekonomie, poskytuje dané společnosti doporučení a prohlášení typu co by mělo být. Na základě výše uvedeného, pak dospějeme k závěru, že k hlavním východiskům normativní ekonomie patří jak pozitivní ekonomie, tak hodnotové soudy o tom, jaké cíle by daná ekonomika (společnost) měla sledovat. Z hlediska normativní ekonomie by tak výše uvedený výrok zněl následovně: Dle našich propočtů existuje vzájemný vztah mezi tempem růstu HDP a růstem míry nezaměstnanosti, který naznačuje, že k 1%-nímu poklesu míry nezaměstnanosti bude zapotřebí 1,8%-ní růst hrubého domácího produktu, což nás vede k závěru, že česká vláda by měla prostřednictvím své fiskální politiky podporovat ekonomický růst. Budeme-li na ekonomii nahlížet z hlediska předmětu jejího studia, pak tuto vědní disciplínu můžeme rozdělit na: Členění ekonomie dle předmětu chování pozitivní normativní Členění ekonomie dle předmětu studia dějiny ekonomických teorií, jež analyzují a následně také popisují vývojové etapy jednotlivých škol a směrů ekonomické teorie, zvláštnosti metod a teoretických předpokladů, z nichž jednotliví 2 Pod pojmem falsifikace budeme rozumět proces, v jehož rámci jsou zamítány ty hypotézy, které byly zkušeností vyvráceny, tj. falsifikovány.

33 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 33 představitelé těchto škol vycházeli a v neposlední řadě také jejich odlišné názory na vlastní fungování národního hospodářství. ekonometrii, která testuje ekonomické hypotézy a současně také odhaduje základní ekonomické parametry, přičemž k tomuto účelu nejčastěji využívá techniku vícenásobné regrese. Z tohoto důvodu je tato disciplína považována za jeden z oborů statistiky. ekonomie práce (trh práce), jež analyzuje proces determinace mezd a zaměstnanosti v ekonomice. hospodářské dějiny, jejichž hlavním předmět zájmu je analýza vývoje hospodářských procesů, jež v průběhu času probíhaly ve vybraných ekonomikách světa. komparativní ekonomii, která analyzuje a následně porovnává ekonomické systémy a procesy probíhající uvnitř těchto systémů s cílem nalézt společné a odlišné rysy v jejich vývoji. právo v ekonomii, jejímž předmětem zájmu je analýza fungování zákonných pravidel a ustanovení v rámci národního hospodářství. teorie hospodářské politiky, která se z teoretického pohledu zaobírá jednotlivými přístupy státu, resp. jeho institucí, k danému národnímu hospodářství. účetnictví, poskytující základní informace o jevech a procesech probíhajících uvnitř národního hospodářství, a to pro potřeby ekonomického řízení. urbanistickou a regionální ekonomii, jenž analyzuje ekonomické procesy probíhající na úrovni jednotlivých regionů, resp. měst. veřejné finance, které zkoumají jak pravidla fungování, tak problémy, jež jsou spojeny s existencí veřejného sektoru. PRŮVODCE STUDIEM 4 V poslední čtvrté části úvodní kapitoly budeme věnovat svou pozornost základním metodám a nástrojům ekonomické analýzy,

34 Pavel Tuleja, Pavel Nezval, Mikroekonomie A 34 přičemž svou pozornost zaměříme zejména na ty matematické koncepty, jež budeme využívat v následujícím textu. Z tohoto důvodu v rámci této subkapitoly definuje pojmy typu funkce, proměnná, graf či sklon funkce. 1.4 Základní metody a nástroje ekonomické analýzy Funkce a jejich charakteristiky Funkci chápeme jako matematickou formulaci vztahu, v němž hodnoty určitého počtu nezávisle proměnných určují hodnotu závisle proměnné, neboli: Funkce y = f ( x,...,x ) (1.2) 1 n kde: y závisle proměnná x i i-tá nezávisle proměnná, přičemž f( ) vyjadřuje funkční vztah i = 1; n Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že: Proměnná nezávisle (exogenní či vysvětlující) proměnnou, je proměnná, která stojí vždy na pravé straně rovnice a jejíž hodnota je určena mimo tuto rovnici. závisle (endogenní) proměnnou, je proměnná stojící vždy na levé straně rovnice, přičemž platí, že její hodnota je určena nezávisle proměnnými, tj. v rámci dané rovnice. V souvislosti s funkcemi pak budeme hovořit o: Charakteristiky funkcí spojité funkci, tj. funkci, která vyjadřuje vztah mezi spojitými proměnnými, tj. mezi proměnnými, které se vyznačují tím, že nabývají všech hodnot mezi dvěma limitními body. Jinými slovy řečeno, pokud bychom chtěli nakreslit graf této funkce, pak by v tomto grafu