ŽIVOTNÍ CYKLY PARAZIT

Transkript

1 ŽIVOTNÍ CYKLY PARAZIT PROTOZOA (Prvoci) STEVNÍ AMÉBÓZA: Entamoeba histolytica tyjaderné cysty jsou vyluovány se stolicí. K infekci prvokem Entamoeba histolytica dochází po spolknutí zralých cyst obsažených ve fekáliemi kontaminovaném jídle, vod nebo rukama (fekáln-orální penost). V tenkém stev probíhá excystace a pohyblivé trofozoity se uvolují z cyst. Migrují do tlustého steva, kde se množí binárním dlením a produkují cysty, které odcházejí spolen se stolicí z tla ven. Díky ochranným stnám mohou cysty pežívat dny až týdny ve vnjším prostedí s nezmnnou schopností infikovat hostitele. (Trofozoity mohou také odcházet z tla s prjmovitou stolicí, ale jsou rychle znieny, jakmile opustí tlo hostitele a jsou-li spolknuty, nepežijí prchod kyselým prostedím žaludku.) V mnoha pípadech se trofozoity usidlují v kryptách tlustého steva ( : neinvazivní forma infekce) osob, které jsou asymptomatickými nosii, do stolice odcházejí cysty. U nkterých pacient trofozoity napadají stevní stnu ( : stevní onemocnní), nebo osidlují krevní cestou další orgány: játra, mozek, plíce ( : extraintestinální forma onemocnní). Zjistilo se, že invazivní a neinvazivní formy reprezentují dva odlišné druhy: E. histolytica (ve starší eské literatue zmiovaná jako E. histolytica forma magna) a E. dispar (díve popisovaná jako E. histolytica forma minuta), akoliv ne všechny osoby infikované E. histolytica onemocní invazivní formou amébózy. Tyto dva druhy není možné od sebe morfologicky odlišit. K penosu mže dojít i sexuálním kontaktem prostednictvím výkal (v tomto pípad se na infekci podílejí nejen cysty, ale také trofozoity). 1

2 KRYPTOSPORIDIÓZA: Cryptosporidium spp. Vysporulované oocyty obsahující 4 sporozoity jsou vyluovány infekním hostitelem s exkrementy a pravdpodobn i dalšími cestami (respiraní sekrece). K penosu Cryptosporidium parvum dochází pedevším kontaktem s kontaminovanou vodou (nap., pití nebo rekreace u vody). Obas se vyskytuje penos potravou: kuecí salát. Mnohá vzplanutí v USA se objevila na veejných koupalištích a centrech denní pée. K penosu C. parvum ze zvíete na lovka dochází po kontaktu s infekním zvíetem nebo vodou infikovanou výkaly nemocného zvíete (fekáln-orální penos). Následuje spolknutí (pípadn inhalace) silnostnných cyst vhodným hostitelem, bhem excystace ve stev dochází k uvolování sporozoit, které masov napadají epiteliální buky gastrointestinálního traktu nebo jiné tkán (respiraní trakt). V tchto bukách se parazité množí nejprve nepohlavn (schizogonie nebo merogonie) a poté pohlavn (gametogonie). Bhem sexuálního množení vznikají mikrogamonty (samí) a makrogamonty (samií). Po oplodnní makrogamont mikrogametami zaínají oocysty sporulovat v infikovaném hostiteli za produkce dvou typ oocyst: oocysty se silnou stnou jsou bžn vyluovány se stolicí z tla ven, oocysty s tenkou stnou se podílejí na autoinfekci. Oocysty jsou infekní okamžit po exkreci, takže mže docházet k pímému a okamžitému fekálnorálnímu penosu. 2

3 GIARDIÓZA: Giardia lamblia Oválné tyjaderné cysty jsou rezistentními formami parazita. Jak cysty tak trofozoity mohou být nalezeny ve výkalech (diagnostické stádium). Cysty jsou velmi odolné, mohou pežívat nkolik msíc ve studené vod a odolávají i bžným dezinfekním prostedkm. K infekci dochází po ingesci cyst obsažených v kontaminované vod, jídle nebo fekáln-orálním penosem. V tenkém stev dochází k excystaci a uvolnní trofozoit (z každé cysty 2 trofozoity). Trofozoity se množí podélným binárním dlením a setrvávají v lumen horní ásti tenkého steva, kde mohou být volné nebo pichycené k mukóze stevní stny pomocí písavného disku, do tkání nevnikají. K encystaci dochází poté, co parazit dorazí do dolní ásti tenkého steva a tlustého steva. Cysta je stádium, které se nejastji vyskytuje v neprjmové stolici.. Protože jsou cysty infekní již v okamžiku, kdy odcházejí z tla spolen se stolicí nebo krátce poté, co tlo opustí, je možný penos z lovka na lovka. Akoliv jsou teplokrevní obratlovci infikováni Giardií (bobi, ondatry, psi, koky, ovce a další), je dosud nejasné, jsou-li tato zvíata dležitým rezervoárem infekce v pírod. 3

4 TRYPANOSOMÓZA (SPAVÁ NEMOC): Trypanosoma brucei gambiense, T. brucei rhodesiense Bhem sání krve infikovaná moucha tse-tse (rod Glossina) injikuje metacyklické trypomastigoty do kže savího hostitele. Parazité vstupují do lymfatického systému a odtud do krevního eišt. V hostiteli se pemují v krevní formy trypomastigot, a jsou roznášeny po tle a vstupují do dalších tlních tekutin (nap. lymfa, mozkomíšní mok) a pokraují v replikaci binárním dlením. Celý životní cyklus afrických trypanosom je reprezentován extracelulárními stádii. Moucha tse-tse se infikuje pi sání na infikovaném savím hostiteli, jehož krev obsahuje trypomastigoty,. Ve stedním stev mouchy se parazité transformují na procyklické trypomastigoty a množí se binárním dlením, opouštjí stední stevo, mní se na epimastigoty. Epimastigoty vstupují do slinných žlaz mouchy a pokraují v množení binárním dlením. Cyklus v mouše trvá pibližn 3 týdny. Lidé jsou hlavním rezervoárem protozoálního biíkovce Trypanosoma brucei gambiense, ale tito parazité mohou být také nelezeni u zvíat. Antilopy, skot a lovná zv jsou hlavním rezervoárem T. b. rhodesiense. 4

5 MALÁRIE: Plasmodium malariae, P. ovale, P. vivax, P. falciparum Životní cyklus malarických parazit zahrnuje 2 hostitele. Bhem sání malárií infikované samice komára rodu Anopheles dochází k inokulaci sporozoit do lidského mezihostitele. Sporozoity infikují jaterní buky a vyzrávají ve schizonty, které praskají a uvoují merozoity. Je pozoruhodné, že u P. vivax a P. ovale latentní stádium (hypnozoity) mže perzitstovat v játrech a zpsobovat relapsy po vyplavení do krve týdny, dokonce roky po primární infekci. Po této iniciální replikaci parazit v játrech (exo-erytrocytární schizogonie, parazité podstupují nepohlavní rozmnožování v erytrocytech (erytrocytární schizogonie ). Merozoity infikují erytrocyty. Prsténité stádium trofozoit vyzrává ve schizonty, které praskají a uvolují merozoity. Nkteí parazité se diferencují v pohlavní erytrocytární stádia (gametocyty). Krevní stádia parazit jsou zodpovdná za klinickou manifestaci onemocnní. Gametocyty, samí (mikrogametocyty) a samií (makrogametocyty) jsou nasáty definitivním hostitelem - komárem rodu Anopheles spolen s krví. Množení parazit v komáím tle je známo jako cyklus sporogonií. V komáím žaludku mikrogamety penetrují makrogamety za vzniku zygoty. Zygoty se stávají pohyblivými a protáhlými (ookinety), které napadají stnu stedního steva komára, kde dochází k vývoji oocyst [11]. Oocysty rostou, praskají a uvolují sporozoity [12], které podstupují cestu do komáích slinných žlaz. Inokulace sporozoit do dalšího lidského hostitele uzavírá životní cyklus malarických plasmodií. 5

6 LEISHMANIÓZA: Leishmania spp. Leishmanióza je penášena samicí komárka rodu Phlebotomus. Komárci v prbhu sání inokulují do hostitele infekní stádium, promastigoty. Promastigoty jsou fagocytovány makrofágy a transformují se v amastigoty. Amastigoty se množí v infikovaných bukách a napadají rzné tkán podle druhu Leishmanie. To vede ke klinické manifestaci leishmaniózy. Komárci se infikují bhem sání na infekním hostiteli, kdy nasají makrofágy s amastigoty,. Ve stedním stev komárka se parazité diferencují v promastigoty, množí se a migrují do proboscis. 6

7 TOXOPLASMÓZA: Toxoplasma gondii lenové rodu kokovitých šelem (Felidae) jsou definitivními hostiteli pohlavních stádií T. gondii a jsou tedy hlavním rezervoárem infekce. Koky se infikují T. gondii syrovým masem Z tkáových cyst nebo oocyst, které koka pozela spolen s masem, se uvolují rohlíkovité sporozoity, které napadají epiteliální buky tenkého steva, kde dochází k nepohlavnímu rozmnožování, následn pohlavnímu rozmnožování a poté k tvorb oocyst, které jsou vyluovány z tla spolen se stolicí. Nevysporulovaným oocystám trvá 1-5 dní než vyzrají a stanou se infekními. Akoliv koky vyluují oocysty pouze po dobu 1-2 týdn, mže být vyluováno velké množství oocyst (až 10 6 oocyst za den). Oocysty mohou pežívat v prostedí po nkolik msíc a jsou nápadn rezistentní k dezinfekním prostedkm, mrazu, vyschnutí, ale jsou usmrceny po zahátí na 70 C po dobu 10 minut. K infekci lidí mže dojít nkolika zpsoby: A) pození syrového nebo nedostaten tepeln upraveného masa obsahujícího cysty T. gondii ; B) spolknutí oocyst: fekáln zneištné ruce nebo jídlo (fekáln-orální penos); C) transplantace orgán nebo krevní transfúze; D) transplacentární penos; E) náhodná inokulace tachyzoit. Parazité tvoí tkáové cysty, nejastji v kosterním svalstvu, myokardu, mozku, tyto cysty mohou petrvávat po celý život mezihostitele (lovk je jedním z mnoha možných, asi 200 známých mezihostitel T. gondii). 7

8 TREMATODA (Motolice) SCHISTOSOMIASIS: Schistosoma spp. Vajíka motolic oddleného a pohlaví jsou vyluována ve stolici nebo v moi.. Za optimálních podmínek se z vajíek ve vod líhnou miracidia, která plavají a napadají specifického plže - mezihostitele. Stádia v plži zahrnují 2 generace sporocyst a produkci cerkárií. Po uvolnní z plže, infekní cerkárie plavají ve vod, penetrují kži lovka, odvrhují svj vidlicovitý ocásek a stávají se schistosomulami. Schistosomuly migrují pes rzné tkán a stádia do místa definitivní lokalizace v cévách žilního systému (, ). Dosplí ervi ( a ) osidlují mezenterické cévy v rzných lokalitách, které se zdají být specifické pro jednotlivé druhy parazit. Napíklad, S. japonicum se astji vyskytuje v horní mezenterické žíle drénující tenké stevo, a S. mansoni astji osidluje horní mezenterickou žílu drénující tlusté stevo. Nicmén, oba druhy mohou osidlovat ob lokality a mohou se pemisovat mezi zmínnými místy. Není proto možné jednoznan rozhodnout, zda se uritý druh vyskytuje výhradn v jedné ze zmínných lokalizací. S. haematobium se nejastji vyskytuje ve venózním plexu moového mchýe, ale mže být také nalezena ve venulách rekta. Samice (velikost 7 až 20 mm; samci trochu menší) kladou a hromadí vajíka ve venulách portálního a perivezikulárního systému. Vajíka jsou postupn vyluována do lumen steva (S. mansoni a S. japonicum) nebo moového mchýe a moovod (S. haematobium), a odcházejí z tla spolen se stolicí nebo s moí. Kontakt lovka s vodou je nezbytný pro infekci schistosomami. Rzní živoichové, jako psi, koky, hlodavci, prasata, kon, kozy, jsou rezervoárem S. japonicum, a psi pro S. mekongi. 8

9 ÍNSKÁ JATERNÍ DISTOMATÓZA - CLONORCHIÓZA: Clonorchis sinensis Oplodnná vajíka jsou vyluována do žluovod a se stolicí odcházejí z tla hostitele.vajíka jsou pohlcena vhodným mezihostitelem pedožábrým plžem ; existuje vice než 100 druh plž, které mohou figurovat jako mezihostitelé tohoto parazita. V hepatopankreatu plže se z vajíek uvolují miracidia, která procházejí nkolika vývojovými stadii (sporocysty, redie, cerkárie) [2a, 2b, 2c, 2d]. Cerkárie opouštjí plže a po krátkou dobu voln plavají ve vod, penetrují kži kaprovité ryby a v její svalovin se encystují a tvoí metacerkarie. K infekci lovka dochází po pození syrového, soleného, nakládaného, uzeného nebo nedostaten tepeln zpracovaného masa sladkovodních ryb. Po spolknutí se metacerkarie excystují v duodenu tenkého steva a vzestupném biliárním traktu, kam pronikají pes papillu Vateri. a. Zrání trvá pibližn 1 msíc. Dosplé motolice (mící 10 až 25 mm x 3 až 5 mm) se usidlují v malých a stedních žluovodech. Masožraví živoichové mohou být rezervoárem motolic. 9

10 NEMATODA (Hlístice) ASKARIDÓZA: Ascaris lumbricoides Dosplé hlístice žijí v lumen tenkého steva. Samice (10 30 cm dlouhé) mohou produkovat pibližn 200,000 vajíek za den. Vajíka odcházejí z tla se stolicí. Neoplodnná vajíka mohou být pohlcena hostitelem, ale nejsou infekní. Oplodnná vajíka se stávají infekními po 18 dnech až nkolika týdnech, v závislosti na podmínkách vnjšího prostedí (optimum: vlhkost, teplo, zem ve stínu). Poté, co jsou infekní vajíka s ásten vyvinutou larvou spolknuta, uvolnné larvy napadají stevní mukózu a migrují portálním krevním eištm pes srdce do plic. Larvy dospívají v plicích (10 až 14 dn), penetrují stny alveol, postupují bronchiálním stromem k hrtanu, hltanu a polknutím.se dostávají do tenkého steva, kde se vyvíjejí se v dosplé hlístice. Trvá pibližn 2 až 3 msíce od pohlcení infekních vajíek než se vyvinou pohlavn zralé samice. Dosplé škrkavky mohou žít 1 2 roky. 10

11 ENTEROBIÓZA: Enterobius vermicularis Ložiska vajíek se nacházejí v perianální oblasti. K autoinfekci penosem infekních vajíek z rukou do úst dochází po škrábání perianální oblasti. K penosu mezi lidmi mže dojít pi manipulaci se zneištným osobním nebo ložním prádlem. Enterobióza mže být získána po kontaktu s povrchy, které jsou kontaminovány vajíky (nap.záclony, koberce). Malý poet vajíek mže poletovat ve vzduchu a být vdechnut. Vdechnutá vajíka jsou spolknuta a procházejí stejným vývojem jako vajíka pohlcená orální cestou. Po infesci infekních vajíek dochází k líhnutí larev v tenkém stev a dosplci se usazují v tlustém stev. asový interval mezi ingescí infekních vajíek k vývoji pohlavn zralých samic je pibližn 1 msíc. Doba života 1 cm dlouhých dosplc je pibližn 2 msíce. Samice v noci migrují ven ze steva do perianální oblasti a snášejí vajíka. Larviky obsažené ve vajících se vyvíjejí a za optimálních podmínek se v prbhu 4 až 6 hodin stávají infekními. Ke zptné infekci nebo migraci nov vylíhnutých larev zpt do rekta mže docházet, ale frekvence výskytu retroinfekce není známá. Infektivita vajíek není tak dlouhá jako u škrkavek. 11

12 FILARIÓZA: a) filárie s pochvou: Wuchereria bancrofti, Brugia malayi, Loa loa b) filárie bez pochvy: Mansonella spp., Onchocerca volvulus Životní cyklus filárií (obecn): Infekní larvy filárií jsou penášeny krev sajícím hmyzem v prbhu sání. Larvy migrují do urité ásti hostitelova tla, kde se vyvíjejí v dosplce, kteí mohou žít až nkolik let. Zástupci lymfatických filárií osidlují lymfatické cévy a lymfatické uzliny (Wuchereria bancrofti, Brugia malayi); Onchocerca volvulus podkožní noduly; Loa loa podkožní tkán a orgány, kteými aktivn migruje; Mansonella streptocerca a ozzardi jsou lokalizovány v kži a podkoží; M. perstans v tlních dutinách a okolních tkáních. Samiky filárií po oplození rodí živé larvy - mikrofilárie, které cirkulují v krvi, s výjimkou Onchocerca volvulus a Mansonella streptocerca, u nichž se mikrofilárie vyskytují v kži, a O. volvulus napadající oko. Mikrofilárie jsou nasáty krev sajícím hmyzem v prbhu sání (vektory jsou: komái lymfatické filáriózy; muchniky - Onchocerca volvulus; tiplík - Mansonella perstans a M. streptocerca; komái i tiplíci - Mansonella ozzardi; ovádi - Loa loa). V hmyzím tle se mikrofilárie v prbhu 1 2 týdn vyvíjejí,, v infekní filariformní larvy (tetí stadium) lokalizované v proboscis hmyzího vektora. Bhem následujícího sání krve vektor infikuje larvami obratlovího hostitele. Mansonella ozzardi (filárie bez pochvy) Loa loa (filárie s pochvou) 12

13 TOXOKARÓZA: Toxocara canis, Toxocara cati Larva migrans visceralis, larva migrans ocularis T. canis je stevním parazitem ps. Lidé se nakazí jen náhodn. Psovitá šelma spolkne infekní vajíka, z nichž se ve stev vylíhnou larvy, které penetrují stnu steva a migrují do rzných tkání, kde se encystují za pedpokladu, že je pes starší než 5 týdn. U mladších ps larvy migrují pes plíce, bronchiální strom a ezofagus; dosplé škrkavky se vyvíjejí a kladou vajíka v tenkém stev. U starších ps se encystovaná stadia reaktivují v prbhu bezosti a transplacentárn a mateským mlékem infikují štata, v jejichž tenkém stev vznikají dosplí ervi. Infekní vajíka odcházejí se stolicí laktujících fen a infikovaných štat. Lidé jsou náhodnými hostiteli, kteí jsou infikováni pi pození infekních vajíek z výkaly kontaminované zem. Po ingesci se z vajíek líhnou larviky penetrující stnu tenkého steva a putující krevním obhem podobn jako škrkavka dtská. Vzhledem k tomu, že lovk není pro psí a koií škrkavky vhodným hostitelem, larvy nedokoní migraci tlem a dlouhodob pežívají v rzných orgánech, které mohou poškozovat (játra, srdce, plíce, mozek, svaly, oko). Dvma hlavními klinickými projevy pítomnosti toxokarózy jsou: viscerální larva migrans (VLM) a oní larva migrans (OLM). 13

14 CESTODA (Tasemnice) TAENIÓZA; CYSTICERKÓZA: Taenia saginata, Taenia solium Taenióza lovk - definitivní hostitel tasemnice Taenia saginata a Taenia solium. Vajíka nebo zralé lánky tasemnice odcházejí se stolicí ; vajíka mohou pežívat dny až msíce ve vnjším prostedí. Hovzí dobytek (T. saginata) a prasata (T. solium) se infikují pozením vegetace kontaminované vajíky nebo lánky tasemnice. Ve stev zvíete se líhnou onkosféry, napadají stnu steva, migrují to pín pruhovaných sval, kde se z nich vyvíjejí cysticerky (boubele). Cysticerkus mže v tle zvíete pežívat nkolik let. Lidé se infikují pozením syrového nebo nedostaten tepeln upraveného masa. V lidském stev se cysticercus vyvíjí více než 2 msíce v dosplou tasemnici, která mže žít roky. Dosplé tasemnice jsou pisáty ke stn tenkého steva skolexem. Délka dosplých tasemnic je obvykle 5 m a mén u T. saginata (ale mže dosáhnout až délky 25 m) a 2 až 7 m u T. solium. Hermafroditní dosplé tasemnice se skládají z lánk, které zrají, stávají se gravidními, oddlují se a migrují smrem k anu nebo jsou vyluovány se stolicí (pibližn 6 za den). Dosplá tasemnice T. saginata se obvykle skládá z 1,000 až 2,000 lánk, zatímco T. solium má prmrn 1,000 lánk. Vajíka obsažená v gravidních láncích jsou uvolována poté, co lánky opustí se stolicí tlo. Jeden lánek T. saginata mže obshovat až 100,000 a T. solium 50,000 vajíek. Cysticerkóza lovk - mezihostitel poze infekní vajíka, která se v jeho tkáních vyvíjejí ve vákovitý cysticerkus (boubel). Cysticerkus je obvykle lokalizován ve svalech, mozku, míše, oku, plicích, srdci nebo podkožn. 14