Psychologie a péče o seniora

Transkript

1 Učební text pro Dívčí katolické střední školy Psychologie a péče o seniora Blanka Kubátová Platnéřská 4, Praha 1

2 Dívčí katolická střední škola, 2012 Blanka Kubátová, 2012 Vytiskla Tiskárna F&F, Praha 4 ISBN Dívčí katolická střední škola - 2 -

3 Obsah 1. Úvod do obecné psychologie Obory psychologie Metody psychologie Experiment Pozorování Rozhovor Dotazník Testy Psychika 9 Funkce psychiky Chování Učení Osobnost 13 Rozdíly mezi osobnostmi 13 Činitelé podmiňující utváření osobnosti Motivace Schopnosti Temperament Charakter Stres Psychické procesy a stavy Vnímání Paměť City (emoce) Volní procesy (vůle) Pozornost Bolest Nemoc Úvod do vývojové psychologie Prenatální a perinatální období Novorozenecké období Kojenecké období 41 Vývoj motoriky 41 Vývoj poznávacích procesů 42 Citový a sociální vývoj Platnéřská 4, Praha 1

4 2.4 Období batolete 43 Vývoj motoriky 44 Vývoj poznávacích procesů 44 Citový a sociální vývoj Předškolní věk 47 Vývoj motoriky 48 Vývoj poznávacích procesů 48 Citový a sociální vývoj Vstup dítěte do školy 51 Tělesná zralost 51 Mentální zralost 51 Citová zralost 52 Sociální zralost Mladší školní věk 52 Vývoj motoriky 52 Vývoj poznávacích procesů 53 Citový a sociální vývoj Starší školní věk období dospívání (prepuberta, puberta) Prepuberta 54 Motorický vývoj 54 Vývoj poznávacích procesů 54 Citový a sociální vývoj Puberta 55 Motorický vývoj 55 Vývoj poznávacích procesů 55 Citový a sociální vývoj Adolescence Dospělost Časná dospělost Střední a pozdní dospělost Stáří Péče o seniory Rodina a senior Důchod Nemoci ve stáří Demence Osteoporóza Parkinsonova choroba Šedý zákal Vysoký krevní tlak Diabetes melitus (cukrovka) 76 Dívčí katolická střední škola - 4 -

5 1. Úvod do obecné psychologie Slovo psychologie se skládá z latinského: Psyché duše Logos věda Zjednodušeně tedy můžeme říct, že se jedná o nauku o duši. Psychologie je jednou z mnoha věd o člověku (např. medicína se stará o tělo člověka, filosofie se stará o samotnou podstatu člověka, pedagogika se stará o vzdělávání a výchovu člověka aj.). Psychologie studuje lidské chování, vzájemné vztahy mezi lidmi. Samostatným vědním oborem se psychologie stala až ve druhé polovině 19. století, ale již v dříve si lidé vytvářeli určitý obraz o člověku a jeho duševních projevech. V té době byl rozšířen názor, že člověk se skládá ze dvou částí těla a duše. Tělo podléhá přírodním zákonům rodí se, vyvíjí, umírá. Duše je naopak nesmrtelná, nehmotná, žije dál i po smrti těla. Člověk je součástí přírody, jeho tělo má určitou anatomickou stavbu, v těle probíhají procesy látkové výměny, člověk roste, vyvíjí se, stárne. Žije ve společnosti, pracuje, tvoří nástroje, dorozumívá se a spolupracuje s druhými lidmi, vytváří společenské hodnoty (staví města, zabývá se vědou a uměním). Znalost psychologie pomáhá člověku v denním životě lépe porozumět sobě samému i lidem, s nimiž žije, dokáže spolupracovat s lidmi, dokáže zodpovědně volit životního partnera, úspěšně vychovávat děti, pracovat v týmu. 1.1 Obory psychologie Psychologie již zdaleka není jednotná věda. Postupně se z ní vydělila řada oborů, které můžeme rozdělit na teoretické obory a praktické obory. Teoretické obory Základní teoretická odvětví psychologie bývají někdy označována jako akademické obory, a to z toho důvodu, že se vyučují a rozvíjejí především na vysokých školách a ve výzkumných psychologických ústavech Platnéřská 4, Praha 1

6 Patří k nim: Obecná psychologie Zpracovává základní teoretické otázky psychologických věd a podává celkový psychologický obraz o člověku. Zabývá se tedy základními psychickými procesy u duševně zdravého člověka. Vývojová psychologie Zkoumá, jak se jedinec vyvíjí a mění v průběhu svého života. Snaží se popsat vývojové procesy v průběhu celé ontogeneze, od okamžiku početí až do smrti. Zkoumá tedy tělesné, emocionální, poznávací a sociální změny, k nimž dochází během celého lidského života. Psychologie životního prostředí Se zaměřuje na vzájemné vztahy mezi životním prostředím, lidským chováním a prožíváním. Zkoumá účinky extrémních teplot, hluku, znečištění ovzduší a dalších faktorů na zdraví a duševní rovnováhu obyvatelstva. Studuje, zda uspořádání měst, vesnic, budov a interiérů odpovídá lidským potřebám. Praktické obory Usilují o využívání psychologických poznatků ve společenské praxi, a to především v zájmu lidské spokojenosti a zdraví. Patří sem: Klinická psychologie Je obor, který se specializuje na diagnostiku, léčení a společenské přizpůsobení osob s relativně závažnými psychickými potížemi a poruchami. Kliničtí psychologové se podílejí na vytváření taxonomií duševních poruch a poruch chování, na základě kterých je možné stanovit diagnózu. Kliničtí psychologové pracují především v ambulantních a lůžkových zdravotnických zařízeních, nemocnicích a psychiatrických léčebnách. Psychologie zdraví Zkoumá, jak se určité typické způsoby chování, myšlení a cítění vztahují k tělesné a psychické kondici. Dívčí katolická střední škola - 6 -

7 Zabývá se tedy diagnózou, léčením a prevencí některých onemocnění, zkoumá a podporuje zásady zdravého způsobu života. Zabývá se také vlivem stresu na zdraví, vzájemnými vztahy mezi lékařem a pacientem, problematikou bolesti, psychickými důsledky nevyléčitelných nemocí. Poradenská psychologie Je obor, který praktikují především psychologové v poradnách pro rodinu, na úřadech práce, v pedagogicko-psychologických poradnách. Psychologové radí lidem, kteří vyhledali jejich pomoc v pracovních, rodinných i jiných problémech, konfliktech a rozhodnutích. Pomáhají jim ujasnit cíle a překonávat překážky. Psychologie práce Zabývá se podmínkami práce a jejich vlivem na pracovní výkon. K vnitřním podmínkám patří schopnosti, dovednosti a motivace pracovníků. K vnějším například vybavení pracoviště, hluk, osvětlení, pracovní doba, počet a délka přestávek. Forenzní psychologie Uplatňuje se především v rámci soudního a vězeňského systému. Forenzní psychologové se zabývají studiem zločinnosti, psychologií pachatelů trestných činů, vypracovávají soudně-znalecké posudky. Posuzují spolehlivost svědeckých výpovědí, podílejí se na přijímání nových policistů a na jejich výcviku při zvládání stresu, agresivity a při řešení situací, v nichž hrozí zabití rukojmí, sebevražda nebo vražda. Řada forenzních psychologů pracuje ve věznicích, kde se podílejí na organizaci volného času uvězněných, řešení jejich psychických potíží a vzájemných konfliktů. Psychologie sportu Se zabývá organizací tréninku, zvládání trémy, vzájemnými vztahy mezi sportovcem a trenérem. Na obecnější úrovni zkoumá vztahy mezi provozováním sportu a duševní pohodou Platnéřská 4, Praha 1

8 1.2 Metody psychologie Psychologie využívá různé metody jak zkoumat, vyhodnocovat a používat získané poznatky v běžném životě (rodině, zaměstnání aj.) a s jejich pomocí zlepšovat kvalitu života lidí, ale i odhalovat a diagnostikovat různé duševní poruchy Experiment Pro experimentální výzkumy se používají speciální laboratoře, které jsou vybaveny složitými přístroji, pomocí nichž lze sledovat různé reakce člověka v určitých, předem definovaných a připravených situacích. (např. chování lidí ve velkém hluku, kreslení obrázků při prudkém světle aj.) Pozorování Pozorování je jedna z metod psychologie, která má velký význam. Pozorování může být: příležitostné, náhodné je pozorování všeho, co se děje kolem nás. Všímáme si věcí kolem sebe, náhodných chodců na ulici, jejich oblečení, pozorujeme jejich chování, snažíme se odhadnout jejich náladu, jejich vkus, případně jaké mají zaměstnání. záměrné, systematické je takové pozorování, kdy předem určíme, co budeme sledovat a jak to budeme zaznamenávat (např. u klienta změny nálad, chuť k jídlu). Při pozorování záměrném je důležité si uvědomit, co skutečně pozorujeme (vidíme, slyšíme) a nepromítat do pozorování to, co očekáváme, předpokládáme, na co se my sami zaměřujeme. V případě, že budeme toto pozorování zaznamenávat, musíme si dávat pozor, abychom zaznamenaly pouze fakta. S těmito fakty budou následně zacházet i další a je tedy nezbytné aby k pozorovanému přistupovaly bez našeho promítání, očekávání a předpokládání Rozhovor Rozhovor usnadňuje a pomáhá nejen k navázání kontaktu s člověkem a lépe porozumět jeho chování, ale slouží také k získávání mnoha důležitých informací. Otázky při rozhovoru klademe vždy trpělivě, taktně, klidně. Musíme zachovávat nestrannost i v případě že nám člověk sděluje věci, které nás překvapí nebo rozruší, i když s jeho vyjádřením obsahově nesouhlasíme. Snažíme se pokládat otázky tak, aby se člověk mohl sám rozhovořit. Pokud si získané odpovědi zaznamenáváme, zapíšeme si jen to, co jsme se skutečně dozvěděli, nikoli to, co se domníváme. Dívčí katolická střední škola - 8 -

9 1.2.4 Dotazník Dotazník je metoda, při níž se člověku předkládá písemně řada nejrůznějších otázek, jimiž chce psycholog či sociolog zjistit např. události a prožitky z dětství a dospívání, zájmy a koníčky či povahové vlastnosti člověka nebo její názory na různé situace. Otázky v dotazníku musí být naprosto srozumitelně, jednoznačně formulované a jazykově správné. Pro dotazníky se používají dva typy otázek: doplňovací otázky jsou formulovány tak, aby na ně tázaná osoba odpovídala několika slovy. (např. O co se zajímáte ve volném čase?; Na co rádi vzpomínáte z dětství?) zjišťovací otázky jsou formulovány tak, že na ně tázaná osoba odpovídá slovem ano, ne, nevím, nemohu se rozhodnout (např. Líbí se vám červená barva? Posloucháte vážnou hudbu) Testy Testy se v psychologii používají velmi často. Je to soustava určitých úkolů, jimiž se měří některé výkony a schopnosti testované osoby. Umožňují získat v relativně krátké době mnoho údajů o jedné osobě při individuálním testování. Domácí úkol: Vytvořte dotazník, ve kterém se objeví otázky zjišťovací i doplňovací. Otázky k opakování: Vysvětli, čím se zabývá psychologie. Jakým způsobem nám pomáhá znalost psychologie v běžném životě. Vyjmenuj, s jakými metodami pracuje psychologie. Které z metod psychologie používáš v běžném životě? 1.3 Psychika Psychologie jako věda se zabývá psychikou člověka. Lidská psychika se u člověka formuje od dětství až do dospělosti a to působením druhých lidí, společností, ve které se pohybuje a předáváním zkušeností. Psychika člověka se v průběhu života mění, ovlivňuje ji prostředí, ve kterém člověk žije, výchova i vzdělání. Pokud je člověk izolován od ostatních lidí velmi nepříznivě to ovlivňuje jeho psychiku Platnéřská 4, Praha 1

10 Psychika se projevuje ve všech činnostech, které člověk vykonává, v jeho chování, v reakcích na různé situace, v temperamentu, v jeho schopnostech, v charakteru, v jeho vůli, v jeho citech. Funkce psychiky Informačně orientační funkce poskytuje člověku informace o tom, co se děje v okolním prostředí i uvnitř jeho těla, umožňuje mu porozumět situaci, v níž se nachází (např. informuje nás že se necítíme dobře, něco nás bolí nebo že venku je nadměrný hluk, prší). Regulační funkce umožňuje člověku řídit své pohyby a správně se rozhodovat pro řešení v různých situací (např. i když mě něco bolí, vím, že vstanu). Adaptační funkce dává člověku možnost přizpůsobit se situaci, vyrovnat se se změněnými podmínkami (např. i když mě něco bolí, vím že vstanu a půjdu do zaměstnání). Příklad fungování psychiky Ušijete si novou letní sukni a těšíte se, že v ní půjdete zítra do školy, budete mít radost z toho, že vás spolužačky obdivují, jak jste šikovná. Ráno se vzbudíte do velmi špatného počasí, je chladno, prší, nové oblečení se nehodí. Rozhodujete se, zda jít v nevhodném oblečení nebo se obléknout tepleji, nakonec se přizpůsobíte aktuální situaci, obléknete se tepleji, předvedení nového model odložíte na vhodnější příležitost. To znamená, že jste se dokázala orientovat v nových podmínkách, reagovala jste na ně vhodným způsobem, přizpůsobila jste se jim. Otázky k opakování: Vysvětlete, co je psychika. Popište jednotlivé funkce psychiky. Uveďte příklad, jak funguje psychika Dívčí katolická střední škola

11 1.3.1 Chování Chování je činnost, která spojuje člověka s prostředím, jež ho obklopuje. Instinktivní chování Je vrozené chování, samotné instinkty jsou vrozené způsoby chování, které nelze učením naučit. Instinktivní chování směřuje k zachování života. Instinkty člověka jsou základní životní potřeby, patří mezi ně např. hlad, sex, péče o děti. Tyto instinkty jsou u člověka dál rozvíjeny životem ve společnosti. Zautomatizované chování Vykonává-li člověk opakovaně tytéž úkony za stejných podmínek, činnost kterou vykonává se zautomatizuje. Člověk se naučí během života konat řadu činností, které se při častém opakování zautomatizují. Člověk je koná bez vědomého rozhodování, bez úsilí. Automaticky se člověk naučí chodit, jezdit na kole, plavat, řídit auto, čistit si zuby, mýt si ruce před činností a po ní, uléhat v určitou dobu ke spánku, v určitou dobu vstávat atd. Na činnost se nepotřebuje soustředit, přemýšlet o ní, plánovat jednotlivé kroky, vědomě činnost kontrolovat. Oproti zvířatům je však člověk schopen vědomě změnit zautomatizované návyky, jestliže se změní podmínky. Rozumné chování Rozumné chování je vlastní člověku. Rozumné jednání se projevuje tím, že člověk dovede danou situaci posoudit, rozebrat, zhodnotit a pak cíleně jednat. Rozumné chování je nezbytné všude tam, kde se změní situace, kde je nutno řešit nový problém. Otázky k opakování: Vysvětlete co je chování. Vysvětlete, jakým způsobem se projevuje instinktivní chování. Popište, kdy dochází k zautomatizovanému chování. Čím se u člověka projevuje rozumné chování Učení Učení je proces získávání zkušeností v průběhu celého života člověka. Každé činnosti se člověk učí. Dítě se učí sedět, chodit, mluvit, oblékat se, jíst samo, plavat, lyžovat, jezdit na kole. Ve škole se učí číst, psát, počítat. Několik let se dospívající připravuje na své budoucí povolání Platnéřská 4, Praha 1

12 Formy učení Senzomotorické učení zahrnuje nácvik pohybových činností, jako je chůze, manipulace s hračkami, nástroji, pracovní a sportovní činnosti, kreslení, psaní apod. Získané dovednosti umožňují vykonávat činnosti náročné na zručnost a koordinaci pohybů. Učení se systematickým poznatkům a pojmům obsahuje základní vědomosti z jednotlivých vědních oborů, tak jak je známe především ze školní výuky. Učení se jak řešit problémy vede k rozvíjení myšlení, intelektových dovedností (řešení matematických i logických problémů, užívání gramatických i pravopisných pravidel aj.). Sociální učení umožňuje vycházet s lidmi, spolupracovat s nimi, rozumět jejich chování, cvičit se v komunikaci, rozumět i svému chování, rozvíjet sociální vnímání, které je nezbytné ve vztahu učitel žák, pečující nemocný atd. Učením si osvojujeme vědomosti a dovednosti (předpoklady pro vykonávání určité činnosti) a vytváříme si návyky. Návyky jsou osvojené psychické předpoklady, které člověka nabádají k určitému chování např. zdravení, poděkování, čištění si zubů, rozhlédnutí se při přecházení vozovky, zamykání při odchodu z bytu. Negativním návykem se může stát kouření, pití alkoholu, užívání drog. Druhy učení Záměrné učení se užívá tehdy, chceme-li se něco naučit, máme určitý cíl. Probíhá většinou ve školách. Bezděčné učení je takové, které probíhá náhodně v každodenním životě. Setkáváme se s ním při hře, při běžné činnosti. Učení napodobováním úzce souvisí s bezděčným učením. Většinu senzomotorických dovedností si osvojíme tím, že nám někdo příslušnou dovednost prakticky předvede. Napodobováním se již od dětství v rodině učíme i některým způsobům chování např. jak zdravit, děkovat, prosit, omluvit se. Stejným způsobem se učíme řešit některé situace, např. učíme se dokončit úkol a vytrvat u méně oblíbené činnosti, nebo si naopak můžeme osvojit návyk vzdát se i při malé překážce. K dosažení lepšího výsledku při učení pomáhá pochvala, odměna, uznání. Otázky k opakování: Vyjmenujte činnosti, které se člověk naučí. Vysvětlete co je sociální učení a senzomotorické učení. Jakým způsobem probíhá napodobování. Kdy a kde probíhá záměrné a bezděčné učení. Dívčí katolická střední škola

13 1.4 Osobnost Už dětství se učíme rozlišovat osoby nám blízké a ty druhé, které neznáme. Víme, že se s někým stýkáme raději, a jindy nám přítomnost někoho jiného nesedí. Lidé se v mnoha ohledech od sebe liší, každý jedinec je určitou individualitou, osobností. V psychologii používáme termín osobnost pro člověka se všemi jeho biologickými, psychickými i sociálními znaky. Neexistují dva naprosto stejní jedinci. Osobnost se utváří celý život početím začíná a smrtí končí. Nejsnáze dokážeme popsat vzhled osoby jakou má postavu barvu očí barvu vlasů jaký má věk jakého je pohlaví Popisujeme na člověku jeho tělesné znaky. Snadno můžeme také zjistit do které třídy chodí kde pracuje jaká je jeho rodina jaký je jeho byt jaké má kamarády To vše jsou společenské charakteristiky člověka Rozdíly mezi osobnostmi Rozdíly individuální Jsou takové, kdy se jeden člověk liší od druhého člověka. Rozdíly mohou být ve výšce postavy, v pracovním tempu, ve zručnosti, v názorech aj. Rozdíly typologické Jsou typické pro celou skupinu lidí. Rozdíly se projevují např. mladí lidé se převážně zajímají o moderní hudbu, počítače aj. starší lidé preferují klid, nezajímají se o módní novinky aj Platnéřská 4, Praha 1

14 Činitelé podmiňující utváření osobnosti Vnitřní biologické podmínky Je to dědictví po předchozích generacích a vlivy, které působily na vývoj dítěte v těhotenství, během porodu a těsně po porodu. Vlivy prostředí Sociální prostředí je takové, ve kterém člověk vyrůstá (rodina, škola,...). Materiální prostředí znamená kvalitu životního prostředí, klimatické podmínky, změny životního prostředí, přírodní prostředí. Vlastní činnost člověka Je to především hra, učení a práce také i zájmová činnost. V činnostech člověk získává nové poznatky, dovednosti, rozvíjí své psychické vlastnosti, utváří si nové vztahy k lidem, věcem, poznává nové souvislosti. Všechny vlastnosti osobnosti se projevují především v činnostech, které dělá, proto osobnost poznáváme rozborem jejích činností a jejich výsledků. Sledujeme reakce a chování lidí v různých situacích, snažíme se porozumět, co který projev znamená. Domácí úkol Popište někoho z rodiny kdo je Vám blízký. Najděte ve vaší rodině společné znaky osobností a popište je. Otázky k opakování: Popište, co nejsnáze dokážeme popsat na člověku. Vysvětlete individuální a typologické rozdíly osobnosti. Jak formuje osobnost prostředí? Motivace Motivace usměrňuje naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle. Vyjadřuje souhrn všech skutečností radost, zvídavost, pozitivní pocity, radostné očekávání, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco konal nebo nekonal. Zdrojem motivace jsou: Vnější pobídky jsou to podněty nebo události, které u jedince vyvolávají určitou potřebu (a tuto potřebu mohou i uspokojit například potřeba potravy Dívčí katolická střední škola

15 Vnitřní potřeby k vnitřním činitelům motivace dále patří zájmy je to zaměření jedince k určité činnosti, k předmětu. Projevuje se soustředěním pozornosti, prováděním určité činnosti a pocitem uspokojení z této činnosti. V testech osobnosti, které jsou zaměřeny na motivaci, lze u jedince zjistit, jaké motivační pohnutky u něj převládají. Za základní formu motivů jsou pokládány potřeby, ostatní formy se vyvíjejí z potřeb. Další motivy Pud vrozená pohnutka činnosti, označení pro energii nebo cílenou činnost až nutkání (pud pohlavní, mateřský apod.) Zájem získaný motiv, který se projevuje kladným vztahem člověka k předmětům nebo činnostem, které ho upoutávají po stránce poznávací nebo citové. Vyhraněný zájem označujeme pojmem záliba. Aspirace (ambice) snaha o sebeuplatnění, vyniknutí. Někdy se označuje také jako ctižádost. Cíl uvědomělý směr aktivity, když chceme něčeho dosáhnout, něco vykonat, něčemu se vyhnout, něco dělat či nedělat apod. Ideály jsou vzorové cíle, např. ideál životního partnera, způsobu života apod. Zvyk tendence vykonávat za určitých okolností určitou činnost. Potřeby potřeba je stav nedostatku nebo nadbytku něčeho, co nás vede k činnostem, jimiž tuto potřebu uspokojujeme. Potřeby dělíme na: biologické (primární, vrozené) potřeba dýchaní, potravy, bezpečí, spánku apod. sociální (získané) kulturní (vzdělání, kulturní život apod.) a psychické (radost, štěstí, láska apod.) Americký psycholog Abraham Maslow je autorem stupňovitého řazení potřeb, které v hierarchickém systému organizoval podle jejich naléhavosti pro člověka. Potřeby vyšší se objevuje až po uspokojení potřeb nižších. Člověk má obvykle potřebu seberealizace, pokud není hladový, je v bezpečí, milován a uznáván. Např. člověk netouží po nových závěsech do pokoje nebo obraze (5. stupeň), když je ohrožován nějakou katastrofou nebo je hladový (nenaplněný 1. a 2. stupeň). Základnu pyramidy tvoří fyziologické potřeby (potrava, kyslík, pohyb,...). Jsou- -li uspokojeny, vstupuje do popředí potřeba bezpečí. Cítí-li se člověk v bezpečí, nastupuje potřeba někam patřit a být milován. Je-li toto uspokojeno, vzroste zájem o pocit vlastního sebevědomí a sebeúcty. Vrchol pyramidy tvoří nejvyšší potřeby (seberealizační: vzdělávat se, poznávat, tvořit) přináší vrcholný pocit uspokojení a povznesení. Jejich vývoj je celoživotní. Souvisí s hodnotovou orientací Platnéřská 4, Praha 1

16 a motivací. Máme se zajímat o to, co je pro jedince přitažlivé, které potřeby jsou dominantní a jak je uspokojuje, které jsou dlouhodobě neuspokojené. Neumí-li člověk nebo nemůže-li vyšší potřeby uspokojovat, uspokojuje potřeby níže postavené (např.: materiální). Otázky k opakování: Vysvětlete pojem motivace. Popište zdroje motivace. Vyjmenujte, jaké má člověk motivy. Stručně popište potřeby. Vytvořte pyramidu potřeb podle Maslowa Schopnosti Jsou vlastnosti osobnosti, které jsou předpokladem pro úspěšné vykonávání nějaké činnosti. Schopnosti určují rozdíl v kvalitě, rychlosti a snadnosti osvojení. Za schopného považujeme toho, kdo má předpoklady rychle, kvalitně a snadněji si osvojit vědomosti a dovednosti. Schopnosti nejsou vrozené vznikají a rozvíjejí se v činnosti a na základě vloh. Nahrazování jedněch schopností jinými se nazývá kompenzace. Druhy schopností: 1. obecné podmiňují úspěšnost mnoha činností (moudrost, soudnost), 2. specifické umožňují úspěšné vykonávání speciálních druhů činností (hudební, matematické, literární,...), 3. primární podmiňují rozvoj ostatních schopností (faktory vnímání, představivosti, intelektu, psychomotoriky, emocionality), 4. sekundární všechny ostatní, které se rozvíjejí na základě primárních činností. Vlohy na jejich základě se rozvíjejí schopnosti. Vlohy mohou ztížit nebo ulehčit osvojení určité činnosti, ovšem neurčují absolutně míru a směr rozvoje osobnosti. Vlohy jsou vrozené. Do jaké míry se vlohy rozvinou ve schopnosti, záleží na: Společenskému prostředí, ve kterém jedinec vyrůstá. Množství a druhu podnětů, s kterými se od dětství setkává. Vztahu dospělých k dítěti. Příkladech, které kolem sebe vidí. Osobních vlastnostech jedince. Dívčí katolická střední škola

17 Nadání je souhrn schopností určitého druhu, který umožňuje pozoruhodné, nadprůměrné výkony v některých oblastech, někteří lidé jsou pohybově nadaní, hudebně či výtvarně, jiní se snadno učí cizím jazykům nebo mají úspěchy v matematice. Talent je zvláště vysoce rozvinutý souhrn schopností. Umožňuje dosáhnout vynikajících výkonů. Podává-li někdo v určité oblasti vynikající výkon, říkáme, že je mimořádně nadaný, že má talent. Genialita je mimořádně rozvinutý talent, který umožňuje vytvořit vrcholná až epochální díla. Tato díla mají historický význam, protože urychlují technický nebo kulturní pokrok a trvale obohacují lidstvo. Inteligence termínem intelektové (rozumové) schopnosti nebo INTELI- GENCE používáme v psychologii zpravidla k souhrnnému označení celého souboru schopností k řešení problémů. O inteligentním chování a jednání hovoříme tehdy, když se člověk přizpůsobuje velmi dobře situaci. Liší se od chování instinktivního. Inteligence je dána úrovní rozumových schopností. Je vyjadřována bodovou hodnotou, nazývanou IQ inteligenční kvocient. Zjišťuje se inteligenčními testy, které jsou pro jednotlivé věkové skupiny různé. Klasifikace IQ průměrný IQ = 100 bodů. nadprůměrný IQ nad 120 bodů lehký nadprůměrný IQ bodů průměrný IQ bodů lehký podprůměr bodů slabomyslnost bodů Otázky k opakování: Vysvětlete pojem schopnosti. Stručně popište jednotlivé schopnosti Temperament Pojmem temperament se označuje povahová vlastnost osobnosti, projevující se reagováním, chování a prožíváním člověka. Temperament jsou nejsnáze pozorovatelné vlastnosti. Temperamentové vlastnosti jsou vrozené. Klasické typy temperamentů vytvořil starověký lékař Hippokrates. Ten se domníval, že poměr čtyř tělesných tekutin určuje reakce člověka na okolí Platnéřská 4, Praha 1

18 Jednalo se o krev sanguis; žluč cholé; černá žluč melan cholé; sliz phlegma. Tuto teorii zdokonalil Galénos, později pak Jung, Eynseck či Pavlov. Známe tedy 4 typy temperamentů. Sangvinik Sangvinik je společenským typem člověka. Je citový a svůj život si neumí představit jinak než bez vzrušení. Své životní zážitky také dokáže barvitě a hlasitě vyprávět. Pro sangvinika je přirozený fyzický kontakt s lidmi, doteky, hlazení, což může být někdy lidem nepříjemné. Tito lidé se často uplatňují ve vedoucích pozicích, dokáží beze studu produkovat množství kreativních nápadů a přitáhnout ostatní vlastní energií a nadšením. Co se týče záporných vlastností sangvinika, často překypuje nápady, ale leckdy je nedokáže dotáhnout do zdárného konce. Příliš mluví, často rád přehání. Se svou překypující energií se někdy nedokáže soustředit a bývá k ostatním málo vnímavý. Bývá egocentrický, jako přítel nestálý a nespolehlivý, s čímž souvisí to, že přátel nikdy neměl nedostatek. Často mu nic neříkají termíny či stálost v zaměstnání. Melancholik Melancholik je uzavřený pesimistický člověk, který se nerad dělí o své myšlenky a nápady. Ve vztahu k lidem bývá rezervovaný. Často přemítá o svém životě a jeho podstatě. Není výjimkou, že pro svou přemýšlivost a uváženost k nim ostatní chodí pro rady. Nejsou mu cizí chmurné nálady, nevysvětlitelná úzkost a stavy podobné depresím. Často trpí nízkou dávkou sebevědomí, která hraničí až s pocitem méněcennosti. Je rezervovanější člověk a se svými soudy se drží spíše v ústraní. Svého životního partnera si vybírá cíleně a obezřetně. Díky své vnímavosti bývají melancholici dobrými přáteli, kterým se můžete svěřit a u kterých najdete pochopení. Uplatňují se v zaměstnáních jako psychologové, psychoterapeuti a umělci. Nehodí se na vedoucí pozice. Cholerik Cholerik je jako sangvinik dynamická osobnost. Je zásadovým člověkem, který se v životě řídí určitými hesly a snaží se je dodržovat. Má rád ve všem navrch a někdy nesnese pomyšlení, že by mohl mít pravdu někdo jiný. Často nesnese pocit porážky, či nedokonalosti. Bývá netolerantní i ke slabostem ostatních lidí. Není mu cizí ani netrpělivost, která může vyústit až v agresi. Jeho reakce někdy bývají přehnané, ale vzápětí se dokáže uklidnit a jednat opět s chladnou hlavou. Stejně jako sangvinik je vstřícným, otevřeným člověkem. Je úspěšný ve vedoucích pozicích, nebývá apatický či lhostejný. Narozdíl od sangvinika má schopnost dotáhnout věci do zdárného konce a exceluje mimořádnou soustředěností v krizových situacích. Dívčí katolická střední škola

19 Flegmatik S flegmatikem se vychází nejlépe ze všech temperamentových typů. V dětství bývá tichým, klidným a nekonfliktním dítětem. Má rád své přátele a bývá šťastný i o samotě, kde může hloubat o svých myšlenkách. V tomto je podobný melancholikovi. Představuje klidovou osobnost, která málokdy podléhá tlakům okolí. Do ničeho nevkládá velké naděje, takže bývá vesměs smířený se životními nezdary. Málokdy spěchá a jen těžko se dá vyvést z míry. V krizových situacích působí jako vyjednavač a řešitel problémů. Ke svým přátelům je slušný, ohleduplný, umí být dobrým důvěrníkem. Na druhou stranu bývá laxní a těžce se dokáže nadchnout pro jakoukoli věc. Brání se změnám a přestože by jeho nápady mohly mít úspěch, raději se vyhýbá tomu, aby podnítili svou představivost. Nedává najevo své city a v životě se bojí odmítání, jako druhých, tak vlastních. Rozdělení temperamentu podle švýcarského psychiatra, psychologa a filozofa Carla Gustava Junga: Introvert Člověk žijící především svým vnitřním životem, avšak je velmi vnímavý ke svému okolí, přemýšlivý, rozvážný ve svém jednání a opatrný ve svých citech, má sklony k mlčenlivosti. Preferuje nepřímou komunikaci ( y, dopisy, sms) před hovorem. Ve společnosti preferuje menší skupinky, nejlépe také introvertních lidí. Extrovert Člověk žijící navenek, je povrchní, spontánní, snadno komunikuje a dokáže zahajovat a udržovat hovor o ničem, jedná rozhodně a rychle až zbrkle, po citové stránce je velmi otevřený, ale jeho city jsou povrchní, je méně vnímavý ke svému okolí. ke spokojenosti potřebuje být v centru dění, nejlépe i pozornosti. Otázky k opakování: Vysvětlete pojem temperament. Napište, kdo první určil temperamentové typy. Jak rozdělujeme temperament? Stručně popište projevy jednotlivých typů temperamentu Charakter Charakter je soubor psychických vlastností osobnosti, které se projevují v mravní stránce jejího chování a jednání, je hlavní řídící složkou osobnosti Platnéřská 4, Praha 1

20 Charakterová složka se podílí na chování a jednání jedince ve společenských vazbách, vůči ostatním lidem. Charakter se odvíjí od vytrvalosti, sebeovládání a svědomí. Charakter není vrozený, utváří se během života výchovou a sebevýchovou a dalšími společenskými vlivy, souvisí s temperamentem. Jedním z nejdůležitějších prvků charakteru je vztah člověka k sobě samému, který je dán především sebepojetím, jehož složkami jsou sebepoznání, sebehodnocení a sebevědomí. Složky charakteru: mravní vlastnosti hodnotí a řídí chování a jednání člověka z mravního hlediska. V běžných činnostech se u člověka projevuje svědomitost a odpovědnost nebo nesvědomitost a neodpovědnost. Dále i statečnost, zásadovost, pravdomluvnost, nemravnost, podlost, prolhanost, pomlouvačnost a další; pracovní vlastnosti pracovitost, píle, iniciativnost, smysl pro zodpovědnost, houževnatost, lenost, lajdáctví, nedochvilnost; vztah k lidem kladný empatie, společenskost, soucitnost, záporný bezohlednost, sobectví, závist, nepřátelskost, uzavřenost, panovačnost, hrubost, surovost, lhostejnost, pohrdání, rasismus; vytrvalost je to vlastnost vůle, umožňuje vyvinout značné úsilí; odolnost k zátěži (stabilita osobnosti), umožňuje člověku zvládnout různé problémy. Je-li snížená odolnost k zátěži, hovoříme o labilním člověku. Odolnost souvisí s vůlí (sebeovládání, vytrvalost,...); kontrola a řízení temperamentových vlastností zvláště důležitá je kontrola citových projevů, např. afektů; sebehodnocení obraz sebe samého a vztah k sobě samému (zdravé zvýšené snížené sebevědomí). Charakterové vlastnosti kladné záporné (podle toho, které vlastnosti u člověka převládají;) obecné individuální (obecné vlastnosti nás charakterizují jako příslušníky určité společnosti, individuální jedinečné (odlišujeme se jimi jeden od druhého); Otázky k opakování: Vysvětlete, kdy se u člověka utváří charakter. Popište, jaké máme složky charakteru. Jaké mohou být charakterové vlastnosti? Dívčí katolická střední škola